Abel Tasman National Park


foto0016a.jpg Nejmenší a údajně nejnavštěvovanější národní park Nového Zélandu jsme navštívili těsně před vánoci. Před cestou jsme byli upozorňováni, že všude bude velmi "busy," totiž, že všude bude plno turistů. Skutečnost byla ovšem jiná a to taková, že všude skoro nikdo nebyl. 

Národní park je opravdu krásný a kdybych neměl vidět na jižním ostrově nic jiného vybral bych si toto místo. Přístup do něj je pro návštěvníky jen po moři (nebo to je způsob jak získat další peníze) Vylezli jsme tedy na vlečku traktoru, kde byl motorový člun, do něj jsme se natěsnali v plovacích vestách a traktor se dokrdocal k moři. foto0016b.jpg Protože byl odliv, traktor jel ještě 300m do moře a tam nás spustil do vody. Rozjeli jsme se směrem k národnímu parku. Cestou jsme si prohlídli kolonii velkých bílých mořských ptáků, jejichž český název neznám a anglický jsem zapomněl.

Poté jsme navštívili malý ostrůvek s asi padesáti člennou kolonií tuleňů. Tuleni jsou sympatická zvířata a na Zélandě jsou již dlouho chráněna, proto se lidí vůbec nebojí a na čluny s turisty jsou již zvyklí.

foto0016d.jpgfoto0017a.jpg Osobně mi byli velmi sympatičtí, protože loví jen ráno a večer a přes den se většinou válí na slunci, serfují ve vlnách (fakt jsem to viděl) nebo se věnují společenskému životu. Navíc u břehů Nového Zélandu nemají moc nepřátel. I když se tam vyskytují žraloci (včetně bílých) tuleni nejsou součástí jejich jídelníčku, protože mají asi celkem dost ryb. Další jejich predátor - kosatka se tam příliš nevyskytuje.

Bohužel z této tulení kolonie nemám fotografie, protože jsem si zapomněl z baťohu vyndat foťák a ten se tak ocitl v přídi lodi..

foto0016c.jpg Po několika minutách jízdy nás člun vysadil na pláži, přičemž si všichni museli sundat boty a projít celkem studeným mořem. Vystoupení z lodi se mi příliš nezdařilo a dopadl jsem do písku na všechny čtyři, naštěstí bylo celkem teplo.
Pláž byla naprosto úžasná, asi 7 km dlouhá, krásný písek a vůbec žádní lidé. Opět se potvrdilo, že když Kiwiové říkají, že je něco "busy," není to pro Evropana až tak pravda. Na okraji pláže bylo několik malých chatek z doby, kdy ještě území nebylo národním parkem - sympatický respekt k osobnímu vlastnictví je všudypřítomný.

foto0018a.jpgfoto0017d.jpg Na pláži bylo velké hejno jakýchsi ptáků, kteří nechtěli moc létat, i když jsme se o to maximálně snažili. Vydali jsme se tedy na track, který byl označen jako středně obtížný, což obtížné vůbec nebylo, a srovnal bych to s procházku kardiaka po prodělané operaci srdce. Celá stezka byla vzorově upravená, zabloudit nešlo ani náhodou. Sympatický subtropický prales, kde nežije nic jedovatého ani nebezpečného, hýřil všemi barvami. Počasí bylo naprosto nádherné, měli jsme opravdu štěstí, protože v oněch místech prší 280 dní v roce.

Navštívili jsme jedinou restauraci v parku, kde jsem si dal oběd, který byl v našich podmínkách označil jako desert (dva listy salátu a v tom šest malých kostiček nějaké ryby). Když mi to donesli, myslel jsem že je to desert, než mě obdobné porce kolegů přesvědčili o tom, že to desert není.

Stezku, která byla označena jako tříhodinová jsme ušli pomalým tempem za poloviční čast a mohli jsme se kochat další lidupráznou pláží. Bohužel moře bylo ještě studené, takže jsme se nemohli koupat. Ale stejně koupat se na otevřeném oceánu je celkem nebezpečná věc.

Kdybych z celé cesty chtěl něco zopakovat, vybral bych si pravděpodobně tento národní park, který byl naprosto úžasný.


reklama