Auckland

Z vídeňského letiště jsem se vydal přes Kuala Lumpur společnou linkou Lauda Air a Malaysia Airlines. Odbavení i cesta proběhla v pořádku. Protože v Malaysii byla 12ti hodinová pauza, letecká společnost zajistila  před pokračováním letu na NZ hotel. I když se letiště jmenuje Kuala Lumpur, ve skutečnosti je ve vzdálenosti 130 km od hlavního města.

Úředníci v Malaysii vůbec nebyli přátelští. Vzpomněl jsem si na film "Téměř bez šance," s podstrčenými drogami a trestem smrti v Malaysii za pašování drog. Po pečlivém prozkoumání mého pasu jsem byl vpuštěn do země s obvyklým tříměsíčním vízem a jal jsem se hledat bus, který mě měl odvézt do hotelu (obr). Nebylo to nic jednoduchého, letiště je značně rozsáhlé a nevyužité, orientace mizerná. Navíc jednotlivé informační stánky mě sice posílaly správným směrem, ale jejich vysvětlení nebylo nikdy tak podrobné, abych to našel na jednu radu.

Asi po půlhodině chození, kdy jsem ušel asi dvaapůl kilometru poloprázdnými letištními halami jsem se dostal na místo, kde měl přijet vzpomínaný bus. Asi po dvaceti minutách čekání přijel bus, ukázal jsem svůj lístek a bus mě dovezl do hotelu.

To co bylo vidět na letišti bylo vidět i v hotelu - totiž že všude pracuje minimálně dvakrát více lidí než je potřeba. Pracovní síla musí být pro ně značně levná, protože na recepci hotelu, kde jinde ve světě jsou maximálně dva lidé jich bylo pět plus dva poslíčci.

Přišel jsem na pokoj, klimatizace nefungovala a byla tam cedulka s omluvou, že ji zapnou za několik hodin. Prvním překvapením byla ještěrka na stropě. Překvapilo mne to, protože jsem byl v sedmém patře. Dalším překvapením byl hnusný brouk na zemi. Měl světle hnědou barvu, měřil asi čtyři centimetry. Ležel na zádech a zoufale mrskal nožičkama - asi se nemohl otočit. Ze zadku mu trčel nějaký orgán asi čtyři centimetry dlouhý (asi kladélko).

Jal jsem se tedy čekat, jestli ještěrka, která byla asi dvakrát větší a výrazně sympatičtější ho přijde sežrat - nepřišla a po chvíli zmizela, on byl fakt hnusnej asi i pro tu ještěrku. Tak jsem tedy zavolal manažerku hotelu - ta přišla. Tak jsem si ještě postěžoval, že mají na podlaze brouka a na stropě lizarda.  Chytla brouka za onen orgán a spláchla ho.  Po ještěrce nebylo ani vidu.

Byl jsem rád, že ta klimatizace nejde. Fantazie pracovala na plno, co z ní asi vyletí, jestli ji zapnou. Naštěstí nezapnuli.
Dál už to bylo nezajímavých dalších 12 hodin v letadle.
(obr - pohled z okna inkriminovaného hotelu)

Auckland

Přistál jsem podle plánu v největším městě NZ, kde žije jeden milión obyvatel, celá čtvrtina obyvatel země. Už na letišti byl pocit diametrálně odlišný od pocitu v Malaysii - maximální přívětivost úředníků a všeobecná ochota pomoci komukoliv s jakýmkoliv problémem. Daleko lépe působilo i letiště, které sice není supermoderní, ale nedrtí člověka svou velikostí.

Auckland je nejživější město NZ, je značně multikulturní. Svým charakterem připomíná z našich měst asi nejvíce Brno, totiž malé centrum a všude kolem sídliště. Většina lidí žije ve vlastních domcích, takže město má obrovskou rozlohu, odhadem tak 70-80 km v průměru. Nájemní bydlení není vůbec rozšířené. Centrum města tvoří Queen street (mimochodem každé město tam má Queen street). Pouze v centru města je většina domů z jiného materiálu než ze dřeva.

Jak jsem se již zmínil, většina obytných domů je ze dřeva, přičemž na jednoduchou kostru z latí jsou nalepeny desky z dřevotřísky.Důvodem je příznivější klima. V zimě klesají teploty na 16°C, takže to není problém vytopit. V létě jsou teploty podobné našim s tím rozdílem, že je vyšší vlhkost vzduchu a neustálý vítr od moře, takže se to lépe snáší. Dále od centra jsou pak domy nižší a jsou většinou celé ze dřeva (hasiči jezdí často). Starší domy jsou svým stylem typicky koloniální, mohou nám připomínat divoký západ, mladší jsou naopak typicky bezpohlavní jako jinde.
Jedny z nejhezčích a nejstarších staveb v Aucklandu jsou kostely.

V současné době žije ve městě třicet procent Asiatů, převážně Číňanů. Navíc je NZ velmi mladá země (osídlování z Evropy začalo před 200 lety) a tak každý "odněkud" přišel - což se projevuje ve vyšší míře tolerance k jinakosti.

Zajímavá je například obliba zdobení těla tetováním. U nás když je někdo tetován, tak ho okamžitě "cpeme za mříže" a zařazujeme ho do nejnižší sociální skupiny. Nikoliv na NZ. Přibližně jedna třetina bílé populace je tetována různými obrázky.

Pro mne bylo překvapivé vidět barevné tetování na kůži starších lidí, jak mužů tak žen. Velmi rozšířený je piercing na všemožných částech těla, překvapivě rozšířenější mezi bílými než mezi původními Maory nebo pacifickými ostrovany. 

Velmi sympatická je poloha města, protože všude jsou pláže a maríny plné soukromých lodí, ať už malých plachetnic nebo několikanásobně dražších motorových člunů a jachet, které slouží z 99% k rekreaci. Měl jsem možnost vyzkoušet si řízení menší lodi. Můj průvodce a lodní učitel druhý den kolegům vykládal, že jsem na moře psal své jméno (psace), já si myslím, že mi to celkem šlo, protože jsem řídil plachetnici poprvé. 

Samozřejmě jsem obdivoval lodě, jak nákladní, tak osobní. Zejména výletní parníky, které můžou kotvit v podstatě v centru města a to jim ještě hned u přístaviště dokončují hotel Hilton, aby důchodci, kteří převážně na těchto lodích jezdí, nemuseli chodit daleko. Průměrný věk pasažérů těchto lodí je prý 68 let a ceny luxusní plavby jsou značné. Buď můžete jet na osmitýdenní plavbu a nebo si koupit v Aucklandu menší dům.

Přímo ve městě je možné navštívit několik malých přírodních reservací, které jsou jednak liduprázdné a pro nás značně exotické, plné kapradin, z nichž některé mají velikost několikametrových stromů. Sympatické je, že na NZ není nic jedovatého a nebezpečného, občas je něco pro nás odpudivého (hmyz), protože je to asi dvakrát větší, než na co jsme zvyklí. 

A jak se žije v Aucklandu? Životní úroveň je srovnatelná s naší , až na to, že na dosažení stejných výdobytků, Kiwiové pracují méně než my, protože u nás se spěchá, aby se čekalo a naopak. Je to vyspělejší společnost, která funguje na základech britské, ale stále se zesiluje vliv USA, ať už kladný (tolerance k jinakosti, otevřenost, úcta...), tak negativní (konzumní společnost, úpadek či nevytvoření kultury...). Co jsem měl možnost poznat, tak bylo mnohem volnější pracovní tempo, bez stresu, daleko více času je věnováno vyjasňování problému (vliv kultury Asie). NZ je skvělá země na dovolenou a odpočinek, protože životní prostředí je velmi čisté a díky nízké hustotě obyvatel nejsou města ani lidé tak nahuštěni jako je tomu v Evropě, což je velmi příjemné.

reklama