Povídání o nábytku a dřevu aneb trocha profesionální deformace

Několik slov o dřevařství a nábytkářství na NZ.

Předem musím říci, že jsem se po informacích systematicky nepídil, takže následující řádky berte prosím jako můj subjektivní pohled a profesionální deformaci z nábytkářsko-marketingového pohledu. Doufám, že to alespoň pro někoho bude zajímavé.

Celkové dřevařství na NZ je poměrně významné, tvoři 6 procent celkového průmyslu země. Lesy pěstují plantážově s dobou obmýtí okolo 30ti let, hodně borovice (původně ze Středomoří).

Součástí NZ kultury je bydlet ve vlastním domě (plus vlastnit auto). Domy jsou většinou dřevěné a tak dřevaři mají zajištěn slušný odbyt. Navíc se rozbíhá spolupráce s Čínou, která se pravděpodobně stane již brzy jedním z hlavních hráčů na světovém trhu.

Z hlediska designu nábytku je patrný vliv anglického a amerického koloniálního stylu. Pro nábytkáře to musí byt celkem tvrdé podmínky, protože NZ má pouze 4 miliony obyvatel -  dalším odbytištěm je 2000 km vzdálená Austrálie a pak dlouho nic. Všichni se proto zaměřují na tyto dva trhy, část jde do USA, protože na NZ operuje několik firem původem z USA.

Konkurenční prostředí v nábytku je ostré, protože trh je malý na nábytek není pro Novozélaňďany podstatný. Téměř všude jsem viděl stále slevy 20-50%, reklamu na nábytek v televizi. V reklamě v televizi je většinou komunikována cena, často jsem viděl také odkazy na německou technologii, italský / holandský / evropský design či tradici, občas „evropská nostalgie“. Reklama je ve srovnání s naší značně agresivní (spíše americká), u nás by asi spíše lidi popudila.

Ve všem spotřebním zboží je silně zaběhnut splátkový prodej a všude funguje možnost vrátit zboží bez udání důvodu. 

Nábytek se většinou prodává ve specializovaných jedno/dvoupodlažních obchodních domech, s plochou cca 2000-3000 m2. Hodně firem je orientováno technologicky na německé popř. italské komponenty.

Díky velikosti trhu mají velmi dobrou platební morálku, protože když někdo nezaplatí tak to okamžitě všichni ví a musí mít opravdu vážný důvod.  Pokud někdo skutečně neplatí, vymahačské firmy pracují s marží menší než deset procent, takže firmu to zas tak nebolí, protože pracují s mnohem vyššími maržemi než tuzemské firmy (pokud je mi známo). Soudy v obchodních věcech pracují v řádu týdnu, takže vymahatelnost práva je velmi slušná. Navíc se právo téměř vůbec nemění, takže není problém ho ovládnout, i když člověk nemá právní vzdělání.

Celkem rozšířený je second hand prodej všeho včetně nábytku, Důvodem je velký pohyb osob na NZ, je to mladá země (osídlení Evropany začalo před 200 lety) a tak stále někdo přichází a odchází – a většinou kupuje pouze základní nábytek. Second hand prodejny jsou většinou malé obchody (podobné našim) specialisované na určitý sortiment. Kupodivu i na second hand nábytek probíhají silné reklamní kampaně.

I když my vnímáme Austrálii a NZ často jako jedno, ve skutečnosti jejich mentalita se dost liší a samozřejmě mezi nimi panuje přirozená rivalita. Některé firmy vyvíjejí modely nábytku pouze pro australský trh.

Globálně je NZ ekonomika silně závislá na stavu ekonomiky USA a jejich měna proti naší více kolísá.

Z pohledu designu nábytek vychází z anglické tradice dřevěného nábytku s patrným vlivem kolonií. Mnoho firem si uvědomuje důležitost vlastního designu a originálních návrhů, což často naráží na technologickou základnu a nedostupnost komponent z vlastní, eventuálně levné asijské výroby.

Tak to je tak vše co jsem nezávisle "odkoukal."

reklama