Tučňáci

Tuleně mám rád, ale smrdí. Tučňáci nesmrdí a jsou moc sympatičtí. Nový Zéland je jediným domovem vzácného Yellow Eyed Penguin (česky asi tučňák žlutooký), jehož populace je velmi nízká, ale naštěstí se jí daří postupně zvyšovat.

Při cestách po jižním ostrově jsme navštívili reservaci na jihovýchodě NZ u města Dunedin. Následující fotografie by se mohli jmenovat "hledání tučňáků v trávě," bohužel s mým historickým fotoautomatem jsem nemohl udělat lepší fotografie.

Díky vykácení původních stromů (kvůli ovcím) ztratili tučňáci přirozené úkryty a proto jim ochránci přírody začali budovat umělé. Tučňáci chodí až kilometr a půl od moře na pevninu a tak se stávají kořistí dravců (až do příchodu Evropanů na NZ byl jediný savec na NZ netopýr). Proto je jejich rezervace oplocena (mimo jiné kvůli zatoulaným psům) a také kvůli všudypřítomným ovcím.

Aby si ochranáři vydělali na onu ochranu a zároveň výzkum, vodí tam za celkem velký peníz turisty, kteří vlezou do jakéhosi zákopového systému, kterým projdou do jakýchsi bunkrů, kolem kterých mají tučňáci hnízdiště a tam je šmírujou. V každém bunkru visí rozsáhlý incestní bulvár, kdo s kým má jaké mladé, v jaké budce bydlí, kolik je mu let, kolik má dětí, kdo je jeho dcera / manželka / manžel, však to znáte.

Tučňáci jsou skvělí plavci (plavou až 30 km od pobřeží) a společnost v rezervaci jim dělají tuleni, kteří se vyhřívají na přilehlé pláži.

 

Tak pokud jsem na prvních obrázcích tučňáky nenašli, tak tady je máte (jakžtakž) zvětšené ve stejném pořadí obrázků.

reklama