Navigační lišta



Menu vyžaduje povolené aktivní skriptování.


23/9 Nauplio, Epidauros


Po osmé hodině jsem se vypravil na pevnost Palamidi. Vyškrábal jsem se do schodů, naštěstí byly ještě ve stínu. Vstupné tento víkend všude zadarmo, jsou dny evropského kulturního dědictví. Celý objekt se má skládat ze tří pevností. Ve skutečnosti se zdá, že jich tu je mnohem víc, snad každá bašta je nějak pojmenována. Hned v té první, sv. Ondřej, je malá hnusná páchnoucí kobka - Kolokotronisův žalář. Musíte sem vlézt nízkou chodbičkou sehnutí až k zemi. Další bašta na jihovýchodě, Fólion, je oddělena skalní průrvou od Achillea. Když sejdete průrvou směrem od moře, dostanete se k baště Epaminondas, pak k Miltiadovi, kde je zajímavé bludiště s mnoha celami, a ještě dál na svahu od moře Leonidas s úzkým točitým schodištěm vedoucím k podzemní cisterně. V rozlehlém areálu se můžete pěkně vyřádit, lézt po hradbách, cimbuřích, po schůdcích nahoru a dolů, soukat se do střílen a možná se vám přitom připomene nějaká ta scéna z filmů o korzárech.
Dál jsem se rozhodl navštívit zdejší museum a odpoledne jet do Epidauru. Museum je umístěno na náměstí Syntagmatos v centru starého města v pěkné benátské kamenné budově se znakem lva sv. Marka. Jsou zde dvě hlavní místnosti, v každém patře jedna. V prvním patře jsou některé nálezy z mykénského období, bronzové předměty z Mykén, Tírynthu a dalších lokalit, zbytky fresek, které jsou ovšem skoro k nerozeznání, a zřejmě hlavní exponát musea - velmi zachovalé bronzové mykénské brnění z Tírynthu. V druhém patře pak ještě starší, ale méně zachovalá předmykénská přilba. Kromě toho je tu velké množství keramiky, geometrické, černofigurové, červenofigurové, zkrátka všechny možné druhy, vázy, amfory, džbány, talíře, votivní štíty, nejrůznější sošky.
Když jsem dokončil prohlídku musea, měl jsem ještě čas vylézt po schodech z ulice Potamianú k druhé zdejší pevnosti Akronauplio, ale není tu nic vidět, krom nepěkného hotelu s příslušenstvím a pár zanedbaných zřícenin, na které jsem narazil, když jsem sešel ze silnice a proplétal se mezi rourami a neprostupným polem kaktusů, až jsem byl celý žlutý od pylu. Pak už jsem šel na autobus a jelikož mi zbývalo ještě něco času, prošel jsem se po trhu za starým vlakovým nádražím.
Autobus odjížděl skoro o deset minut dřív, byl skoro plný. Projeli jsme kolem rozlehlé volné plochy, která slouží jako parkoviště během zdejšího festivalu, a zastavili na kraji svěžího a příjemného parku. Můžete si tu odpočinout ve stínu stromů, všude kolem krásná zelená travička, zkrátka všechno navozuje atmosféru proslulého léčebného střediska. Epidauros se rozkládá v půvabném údolí hory Arahneo. Hlavní budovy svatyně byly postaveny ve 4. st. př. n. l., další vznikaly později až do časů římského impéria. Obzvláštní známosti se těší zdejší nebývale zachovalé divadlo pro 12 tisíc osob, které podle Pausánia postavil Polykleitos a nad všechna ostatní divadla vyniká ladností a krásou. Středem okrsku byl tholos a Asklépiův chrám, kam až do prvních století našeho letopočtu přicházely tisíce poutníků doufajících v zázračné uzdravení spánkem v chrámě. V posvátném okrsku nesměl nikdo umírat a ženy tu nesměly rodit, stejně jako na ostrově Délu.
Asklépius byl synem Koróny a Apollóna, který sám byl lékařem bohů. Epidaurští vyprávěli, že Korónis, které byla s bohem těhotná bez vědomí otce, odložila novorozeného syna na Myrtové hoře. Tady ho kojila koza a hlídal ovčácký pes. Pastýř svá zvířata postrádal a když po nich pátral, nalezl i Asklépia, kolem něhož se rozlévala božská záře. Brzy se všude vyprávělo, že bude umět vyléčit každou nemoc a křísit mrtvé. Podle jiných vyprávění se Korónis, již těhotná s Apollónem, oddala jinému muži a za trest ji Apollónova sestra Artemis usmrtila. Ale bůh nechtěl nechat zahynout i svého syna, zachránil ho a svěřil do výchovy kentauru Cheirónovi, který jej naučil léčit.
Epidauros
Epidauros
Od zastávky projdete parkem kolem několika dřevěných stánků k bráně vlastního areálu. Nejdřív jsem šel do slavného divadla. Pěkné, ale stále mi k úplnému dojmu chybí scaenae frons. Takový uzavřený prostor je daleko působivější. Vyštvalo mě odtud neustálé pokřikování, protože snad každý považoval za nutné vyzkoušet si akustiku. Chtěl jsem jít do musea, ale tam se zrovna nahrnula horda turistů, takže jsem to zatím odložil a pokračoval ke katagogionu, místa, kde za starých časů spávali poutníci. Když jsem ho obešel, myslel jsem, že mám prohlídku pěkně rychle za sebou. Jenže to jsem narazil na plán a zjistil, že jsem vlastně teprve na začátku. Přede mnou se otevřela další ohromná plocha s mnoha stavbami. Prošel jsem až úplně dozadu k propylajím. Na mnoha místech probíhá velkorysá rekonstrukce. Staví se nově propylaje gymnasia, tholos a abaton, tedy hlavní místo zdejší léčebné procedury, kde pacienti prodělávali spánkovou kůru. Abaton je obehnaný lešením, nové mramorové bloky bělostně září a až bude rekonstrukce hotová, zřejmě bude nabízet velkolepý zážitek. Areál byl celkem prázdný, sem tam osamělý turista. Všude kolem jsou připravena vodní děla pro případ požáru. Vrátil jsem se do musea. Jsou zde některé zajímavé věci. Rekonstrukce chrámů se značnými částmi budov a sloupů, na některých je dosud krásně vidět barevná dekorace. Sochy a desky s výpisy nákladů na stavbu nebo záznamy různých případů uzdravení. Ke třetí hodině už mám prohlídku hotovu.
Na autobus jsem čekal v parku a pozoroval psa a směšnou straku, která hopsala kolem a čekala na vhodnou chvíli, kdy by mu mohla uzobnout něco ze žrádla. Zpátky v 16 hodin, cesta trvá a si tři čtvrtě hodiny. V Naupliu jsem šel ještě na pláž. Pak jsem si koupil rajčata a před sedmou už jsem v hotelu. Dnes jsem všude potkával Čechy.