Hellénika - 9. Korint

25/9 Korint

Dnes bylo zataženo, odpoledne jsme dokonce projížděli deštěm. Nauplio jsem opouštěl v 10.10, za hodinu jsem byl v novém Korintu. Tady jsem zmateně hledal zastávku, našel ji, ale nerozpoznal správný autobus. Přemýšlel jsem, jestli to opravdu bude ten do "Archai", jak jsem četl na cedulce, nechal ho odjet, čekal další hodinu v Parku a tentokrát nepřijel ani "Archai", ale jen "-orinthos". Zeptal jsem se raději řidiče, bylo to správně, a tak jsem do starého Korintu tam přijel v půl druhé.
Korint byl založen v 9. st. př. n. l. a těžil se své výhodné polohy - měl dva přístavy, Lechaion a Kenchreai, vzdálené asi 5 km a spojené pozemní cestou, po které se přesouvaly lodě mezi Korintským a Sarónským zálivem. Z námořního obchodu dál utěšeně bohatl. Rivalita o vůdčí postavení ho přivedla do spartské koalice proti Athénám a přispěla k vypuknutí dlouhé peloponnéské války (431 - 404 př. n. l.). Roku 146 př. n. l. byl Korint vyvrácen Římany, s nimiž se vojensky zapletl, a po více jak sto letech roku 44 př. n. l. znovu založen Iuliem Caesarem. Vrcholek strmé hory Akrokorinthos, vypínající se nad městem, byl spojen s kultem Hélia a Afrodíty. Pěstovala se tu chrámová prostituce. Ovšem zdejší prostitutky byly ve starověku pověstné vysokou cenou. V době císařství Korint prosperoval, až byl postupně zničen zemětřesením a nájezdy barbarských kmenů (i slovanských). Zakladatelem města byl podle jednoho podání Sísyfos, "z lidí všech nejprohnanější", postava známá svým neblahým podsvětním údělem, kdy musí donekonečna valit kámen na vrchol kopce. Jeho vnuk, zdejší rodák Bellerofón, krotitel okřídleného Pégasa, kterého mu daroval Poseidón a pomohla zkrotit Athéna, musel kvůli vraždě, kterou se poskvrnil, z města odejít ke králi Proithovi do Tírynthu.
Oidipa, syna thébského krále Laia, rodiče odložili kvůli věštbě, že syn zabije svého otce. Pohozeného Oidipa našel pastýř a odnesl ho do Korintu, kde se jej ujal zdejší královský pár. Až když dospěl a náhodou se dozvěděl, že není jejich vlastní syn, odešel odtud zahanben a hrozivá věštba se naplnila.
Podle jiné pověsti u korintského přístavu Kenchrejí řádil obávaný Sinis, který přivazoval pocestné ke dvěma ohnutým smrkům, aby pak kmeny uvolnil a nešťastníky roztrhl vedví. Až hrdina Théseus, bájný zakladatel Athén, zločince odpravil jeho vlastní metodou.
Korint je významný ještě jinou okolností - apoštol Pavel tady strávil asi jeden a půl roku a založil zde silnou, horlivou, charismatickou církev, jak o tom svědčí jeho dva listy Korintským.

Starý Korint: cesta do Lechaia

Dnešní archeologický areál je velmi pěkné místo. Rozlehlé, otevřené a pozůstatky staveb dovolují udělat si jakousi představu živého antického města. Hned za museem pramen Glauké, do něhož se prý vrhla stejnojmenná žena v naději, že se uzdraví od jedů Médeiných. Médeia na ni prý žárlila, protože kvůli Glauké ji opustil Iáson, a tak po svých dětech poslala sokyni jed. Je to taková šedivá, skoro amorfní krychle, ze které dřív vyvěrala voda. Kousek odtud stávala socha Strachu, podoba ženy vypracovaná do nejhroznější podoby, kterou prý Korinťané dali postavit jako výraz pokání za ukamenování Médeiných dětí. Kousek odtud je Apollonův chrám z 5. st. př. n. l. postavený v dórském stylu. Působí sice poněkud stroze, ale zároveň mu nechybí jistá monumentálnost. Na severním kraji agory pěkně zachovalý klenutý krám a naproti němu na druhé straně náměstí béma, odkud římští úředníci přednášeli své výnosy. Kousíček od propylají je fontána Peiréné - musela to být nádherná stavba, ještě dnes je působivá, když vstoupíte na její ohrazený dvůr v čele se šesti nevelkými oblouky zdobenými sklípky, z nichž vytékala voda do kašny. Vypráví se, že Peiréné s tu proměnila v pramen, když oplakávala svého syna Kenchria, bezděky usmrceného Artemidou. U cesty do Lechaia je zajímavost v podobě zachovalé veřejné latríny i se sedátky. Na jižní straně základy stoy, vybudované roku 337 př. n. l. Filipem II. Makedonským u příležitosti uzavření takzvaného korintského spolku, který sdružoval všechny řecké státy s výjimkou Sparty do boje proti Peršanům pod vedením makedonského krále. Na západě, když se vracíte k museu opět pěkná řada zachovalých krámů. V museu je několik velmi krásných exponátů, obzvláště mozaiky s bukolickou tématikou, a pak také ta se spirálovými ornamenty a hlavou uprostřed. Zvláštní půvab Afrodíty zvané Sapfó. Dva Dionýsové, vousatý i bezvousý, kopie Práxitela myslím, mě zaujali obzvláště proto, že jsem o něm zrovna včera četl, stejně jako archaizující stéla s Diem Chthoniem, Démétrou a Persefónou, která je vystavena na dvoře, spolu s výjevy z amazonmachie a gigantomachie, pocházejícími z divadla. Několik hlav císařů, přese všechno posmutněle shlížejí gigantičtí Zajatí Frygové. Ve druhé místnosti je sbírka keramiky, od geometrické, přes korintskou a attickou, až po premajoliku z 13. st. Když jsem vyšel ven z areálu - strávil jsem tu asi dvě hodiny - všiml jsem si naproti ještě oploceného divadla, ze kterého zbylo málo. Musím říci ještě jednou: Korint mě nadchl. Zachoval se poměrně živý, pod strmým vrcholkem Akrokorintu. Tam jsem ani nešel, bylo pondělí, a to je zavřeno.
A zase jsem nemohl najít zastávku. Naštěstí jsem byl poblíž, když autobus přijel. V Korintu jsem vystoupil až na vlakovém nádraží, zpátky se vracel pěšky, koupil si lístek, pak ještě súvlaki, a někdy před půl pátou se vracím. V Naupliu jsem hledal, kde si ještě večer můžu směnit nějaké peníze, našel jsem jeden obchod se suvenýry.
Nechápu zdejší systém autobusových zastávek - je to strašné. U nás bývá zvykem, že na každé vesnici je zřetelně označená zastávka s jízdním řádem. Tady není často nic, v lepším případě modrá cedulička "Stasé". V Argu třeba jsou nástupiště roztaženy po několika ulicích, na jedné je krytá čekárna, o něco dál jen zelená sedadla na chodníku, 50 m odtud kancelář.