27/9 Eleusis, Athény
V 9 hodin jsem vyrazil na pahorek Pnyx, kde kdysi v 5. st. př. n. l. zasedalo athénské demokratické shromáždění a promlouvali zde takové slavné postavy jako Aristidés, Démosthenés, Periklés nebo Themistoklés. Dnes tam najdete neoznačené a sotva znatelné pozůstatky někdejších staveb. Zato nepřehlédnutelné je hlediště s plastovými židlemi připravené pro multimediální šou. Pak už jdu podle mapy na náměstí Eleutheros a autobusem B16 do Eleusíny. Jízdné za běžný městský tarif, vstupné 500 dr.
Eleusis byla jedním z nejvýznamnějších antických kultovních středisek. Byla zde svatyně "dvou bohyní", Démétry a Persefony neboli Koré, a slavila se tu proslulá elusinská mystéria. První chrám tu stál už vy mykénské době, v 15 st.př.n.l. Poté, co byla Eleusis připojena k Athénám, pořádalo se každoročně v září procesí a osmidenní slavnost velkých mystérií, při níž byli zasvěcování neofyté. Obřady probíhaly v takzvaném telestériu. V malé místnosti zvané anaktoron podle zpráv starověkých autorů plál veliký oheň, jehož plameny a kouř byly zdaleka viditelné.
Ačkoli požadavky na přijetí byla známy veřejně a zúčastnit se mohl každý, kdo rozuměl řecky a podstoupil předepsané procedury, bylo pod trestem smrti zakázáno vyzradit je nezasvěceným a během dvou tisíců let jejich trvání tento zákaz nikdo neporušil. Několik básníků bylo podezřelých, že ve svých hrách naznačili něco z jejich tajemství, ale nebylo jim to dokázáno. Takže dodnes nevíme, co bylo jejich obsahem a Eleusis si své dráždivé tajemství zachovává. Každopádně se jednalo o věci, týkající se obou bohyň a jejich mýtu.
 Eleusis: Plútónion |
Takový je veřejně známý mýtus. Vysvětluje založení mystérií, která měla zasvěceným zajisti blažený posmrtný život. O mystériích samých se můžeme jen dohadovat a mezi křesťanskými apologety, kteří byly ještě jejich současníky, stejně jako mezi moderními badateli existuje mnoho odlišných domněnek. Zřejmě se týkaly smrti, podsvětí a posmrtného života, obilí a vegetačního cyklu, ohně a plození.
Konečná zastávka autobusu byla poněkud vzdálena od antického města, ale šel jsem po nábřeží, až jsem uviděl v dálce pustý, hliněný, místy ohořelý svah s ruinami. Vypadalo to, jako by Koré stále ještě byla uvězněna v podsvětí. Vysvětlující popisky jsou jen v řečtině. Ke vstupence sice dostanete stručný plánek v řecko-anglické verzi, ale tam jsou jen ty nejhlavnější věci. Moje ubohá znalost základů starořečtiny mi pomohla aspoň v lokalizaci některých objektů. Šel jsem kolem chrámu Artemidy Propylajské, římského triumfálního oblouku, Většími propylajemi, kolem Plútónia - kdy byl prý vchod do podsvětí a pravděpodobně se tu nacházel i omfalos, pupek světa - a chrámu Sabinek k rozlehlému perikleovskému telestériu. Na jeho straně sousedící s Filónovou stoou je hlubší vrstva původní mykénské svatyně. Dále na jih je ve svahu Svatý dům, příbytek Eumolpův. Jinak mi připadalo, že většina staveb pochází až z římského období.
Akropole byla ohořelá, ne nadarmo tedy upozorňovali ve vrátnici "nekouřit". Museum kvůli opravám zavřené. Areál byl liduprázdný, později jen přišlo několik lidí. Když už jsem byl na odchodu, všiml jsem si ještě vedle Větších propylají studny Kallichoron - kde potkaly královské dcery Démétru a kdy ji ženy poprvé uctily tancem. Foukal hrozně nepříjemný vítr. Na zpáteční cestě jsem se stavil v byzantském klášteře Dafni, zbytečně: je toho času celý oplocený, obehnaný lešením a zavřený.
Po příjezdu zpět na náměstí Eleutheros jsem se vydal hledat Platónovu Akademii. Už když jsem poprvé přijížděl do Athén, všiml jsem si směrovky "Archeological Site of Plato's Academy". Jinak bych ani netušil, kde to hledat a že to vůbec lze hledat. Pak jsem zjistil na mapě, že se tak jmenuje i celá čtvrť, ale přímo toto místo na ní nebylo vyznačeno. A nakonec, když jsem jel z Nauplia, jsem si ten nápis znovu vyčíhal a zjistil, že musím jít po ulici Platonos a snad tam někdy dojdu. Došel jsem a nebyla to ani tak dlouhá cesta. Od té cedule je to nějakých dvě stě metrů. Areál je oplocený, u brány je nápis v řečtině "Místo staré Platónovy Akademie". Na závěr jsem tedy podnikl takovou pietní návštěvu, pro milovníka filosofie téměř povinnou.
Akademie bylo athénské předměstí pojmenované podle héróa Hekadéma. Byl tu platanový a olivový háj a gymnasion založné vojevůdcem Kimónem; Pausaniás dále zmiňuje sochu Artemidy, chrám Dionýsův, hroby Thrasybúla, Periklea a samotného Platóna, oltáře Eróta, Anteróta, Prométhea, Mús, Herma a Héraklea. Nedaleko prý byla věž misantropa Tímóna (známého i ze Shakespearovy hry). V roce 387 př.n.l. tu Platón založil filosofickou školu, formálně thiasos k pěstování kultu Mús. Lidé z jeho okruhu se tu scházeli ke studiu, cvičení v dialektice a poslechu přednášek. Proslulá je Platónova přednáška O dobru, Peri agathú. Konaly se tu též výroční pochodňové závody, jejichž cílem bylo přinést od Prométheova oltáře hořící pochodeň do Athén.
Dnes je to pěkný park s lavičkami a hřištěm. V několika výkopech jdou odkryty základy budov. Celkově to bylo víc, než jsem myslel. Před plotem je ještě další parčík, v prohlubních smetiště, dokonce tam leží stará zrezlá motorka, a na lavičkách spí bezdomovci.
V šest jsem se vydal na poslední procházku. Nejdřív jsem procházel křížem krážem celou Plakou obchody se suvenýry. Ceny byly často nehorázné, ale objevil jsem jeden obchůdek, kde byly pěkná a velmi levné věci - až několikrát levnější než jinde. Nakonec jsem obešel Akropoli. Nohy jsem měl lehké, nebe bylo blankytné se šedými mraky, pohled na vrchol ostrý, srdce mi zaplesalo novou nadějí a byla to jedna z nejhezčích procházek, co jsem tu prožil. Po Theoria, Dionysiú Aeropagitú a Vyronos zase na Plaku. Rušné, zářící ulice plné turistických obchůdků a taveren. Ještě jsem si doběhl nad Omonii pro nějaké sendviče na cestu a vrátil se do hotelu.
