Vygómne jednó ráno takové správné brněnské sokol z betle, zgómne, že zoncna rumpluje, sedne na retych, vyfókne válec, vysadí nejaké ten dlabanec, vohákne kvádro a pali z kéru. Šmrncne se štatlem, protahne to po Čáře a lapne šmirgl na Rivec, kam valí lapat bronz. Jak tak somruje po paluši love na krýgl, zgómne old koc vyvalenó na dečmenu, jak valí augle do nejaké bichle. Čučka na to,je to negrilový, bez kódru, tak ju hnedka začne balit, ale vona, že né, že se musí biflovat k matuře. Von hned na ňu: "A co se vlastně bifluješ?". "Ále musím do zétřka namakat jak zkalil Žanek Husůj". "A ty negómeš, jak zkalil? Šak to góme kdejaké rybízek. To máš tak:

V Česku byl po zfajrování Žanka Husovýho úplné levingston. Snobáli v Práglu byli křivý jako klika vod polepšovny. Nechtěli jít do holpecu s chudéma borcama ze štatlu nebo z role a londony taky moc neprožívali. Byli moc namistrovaní a mudrovali, že to zmáknó sami. Hókli žoldákům rovnó válku, ať probíhajó s nima, že jim zašupnó betelný lováče a každýmu fáro a kocóra. Dali si scuka v jezovitským klabu, kde si každé jen tak cvičně vysmahl pár škopků, a začali hned šmírovat, komu by dali do řepy. Tři jezovitští batlesi - Martinec, Slavata a Fabricius to zgómli a rači vlítli pod ponk. Pak ale museli valit na retych a jak je zmerčili, lapli je a vyšópli rovnó voknem. Eště že měli kliku a nepadli na šutr, ale do nejakéch sraček. Tak se enom votřepali a mazali do Rajchu.
A začalo být dusno.
Jezoviti dostali kopny z česka, všechny love jim lapli a kirchy vyčórovali. Ale king Ferda II. na to hodil hrubó čučku a hókl do placu, že za to někomu nechá rozbít sandál. A protože to nebyl žádná móka poslal na to Rudy Maximiliánovýho a sám házel sicnu doma u bedny. Rudla, jezovitské šéf, dostal chuť na Sparty ve tvrdým, vošolnul si plechové džínsdres a valil do mixny. Jeho skvadra, to byli samí řízci. Měli brnění répaný u Krupa, gany, halapartny, šavle a břitvy na gumě ze Solingena. V usárně měl každé haška, marjánku a lampu s téčkem. Fókali marlboráče a pařili glgačku za mastný love.
Proti nim mezi českó a moravskó sajtnó nastópili aji sokoli z Paprikášova. Měli hajtry vohňový, zuby jako kartáče na šuflata, ale fédry z mlaty měli betelný. Naša skvadra měla vercajk ze Sandriku Vyškov, byla to měkota že s tím ani vařený krumple nešlo krájet. Pařili matónku, fókali spařené jetel a na chálku měli leda tak topinky na indulóně.
Dobré hrnek z Plzně, Smíchova nebo ze Starýho Brna byl po žňách vyblózované.
A tak z vobó stran do sebe za poledňa vlítli na Bíledně u Práglu. Ze startu vypadala mlata na plichtu, ale Rudla Maximiliánuj byl vyložené flignař a křivák a nastópil do mlaty s novéma tunelama. Vlítl na českó sajtnu na levým flígru, kde byl samé juhan a batles s dlóhéma harizónama, sebraní z malostranskéch palíren a kafců. Zgóml, nesó vysazení na mlatu, ale spíš na pařbu, válce a samó diskotéku a hned je hnal aus. Na pravým flígru, kde byli Paprikáši, nechal hodit pár smradlavéch hrnců, jim se začaly hajtry plašit a tak zahli, eště než se mlata pořádně rozjela.
Nélíp se mleli moravští štatlaři. Byli mezi něma kosi z Oltecu a Majlontu, co v mlatách házeli domovinu. Zgómli, že vostatní vzali kramle, ale než šórem do Brniska, to šli radši do mlaty. Měli ale brnění ze šufánkový voceli a grimle co po nich Rudlovi vojáci šili ze šprnd, v nich dělaly betelný lochny. Největší křivárna od Rudly byla ta, že na ně poslal sestavu zdivočeléch Makarónů, kerém naklavíroval do štrycle, že za ně zalepí cechy ve Slávce. A tak byl Rudla v goldně a ve dvě vodpoledne byla Bílenda jeho.
Náš king Béda Falcké byl móka, mlatu moc neprožíval a mixna nemixna měl ve svým fáru s anglánama surovó glgačku. Řezal vajnoš rumunskem, na to škopky, a tak vo tým žádná, že byl prohlé jak luk. Když mu prolátli, že je všechno v kopru, že mu vosolili všecky mlataře, zhulil se do mrtva. Potom hodil myslivnu a že to byl měkota, vzal fofrem staró s kindošama, spakoval do žebradla lováče, goldnu a kódry a valil na rolu.
Rudlovi borci vlítli na Prágl, dlábili tam kocóry a dělali dusno. Pařby chálky, válců, račmenů a goldny, co vyčórovali dohukaném pražskén batlesům měli mraky, ják to po každé solidně zmáklé mlatě bévá.

Vo kole, co visí vedle krokóša v Rathausu se hantýruje a pré je to na tuty, že ho ufachčil lednické kolář Birk.
 Jednó v járu 16 kol 38, když zoncna rumplovala se po hokně scukli všeci kámoši z Lednice v knajpě na dóšek vajnoška. Nechyběl mezi něma ani Jura Birkuj, kolářské machr, vo kerým se hantýrovalo, že je machr na hoknu a byl vyhlášené po celým vokolí. Babáče moc neprožíval a tak bylo jasný, že na hoknu měl času dost. Jenže, jak přibévalo vajnoša, začal Birk valit jeden klín za druhým až najednó zahulákal:
 “ Hoši, vo co, že zétra morgen vo šesti, jak vyhópne zoncna, vtruknu do lesa, sejmu strom, ufachčím z něho kolisko a ešče ten den ho dovalím do Štatlu, než zavřó vrata. “
 Všici si z něho dělali šorfky a lochčili se jaká je mošna a esi není náhodó potróblé, protože to by musel makat až by se z něho hulilo a to je radši lepší hópnót na škopek nebo na ňákó koc. Ale nakonec ve finále mu hlásili, že esi bude takové machr, tok mu máznó 12 toláčů, ale když to nezmákne, tak příště sajtně v knajpě prolepí celé tah. Plácli si a šli slopat vajnoš. Až na Juru. Ten šel durchčit. Nachystal si cajky, škopky, ňáké dlabanec a festovní traťůvky, aby to do toho Štatlu stihl a nezakalil někde před bránó na módr a vymlácený haksny.
 Jura byl fakt machr, žádná podělávka. Hokna ho fakt bavila. Než na brněnskéch kirchnách začali bimbat Ave Maria, prolítl Židovskó bránó přes Zelňák do Rathausu. Tam vyjevenýmu purkmistrovi navalil ufachčený kolisko. A protože to byl fakt špicové kósek, máznul ho purkmistr, kerýmu hókali Gába Šrámuj, vedle krokóša pod Rathaus.
 A tak Jura Birkuj vyhrál. Shrábl 12 toláčů, ale moc v pohodě nebyl. Všade ho začalo répat, hercna špatně fachčila, lovů ubévalo. Všici byli za jedno, že mu při hokně na kolisku pomáhal sám pekelné a proto se mu začali vyhébat. Hokny ubévalo, až ve finále machrovské kolář zakalil v bídě.
 Birkovo kolisko můžete dodnes zgómnót pod Rathausem jak visí a vzpomenót na Juru jaké to byl machr.