Citáty Jana Wericha

Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.


Kde je nouze o ženské, tam stoupají chtíče na úkor estetických požadavků.


Mít rád lidi a milovat lidi, to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.


Lidem, kteří prožívali francouzskou revoluci nebo tatarské nájezdy, připadal život stejně těžkej jako nám, když s nasazením všech sil sháníme česnek nebo cihly. Velikost je přece relativní.
I tohodle velikost.


Král se přestal dívat do dálky a pravil: "Já byl líný vás poslouchat a teď jsem líný se ptát, o čem tu byla řeč" a zůstal králem ještě dlouhá léta, protože byl líný umřít.


Jen kdyby lidi nedělali pořád stejné a staré chyby, a zvykli si, že jeden druhého vždy šidí, bylo by na světě o tolika míň hádání, jenže ti lidi by nebyli lidi, kdyby neměli chyby, a ti, kteří by tu bez chyby zbyli, na co by tu vlastně byli a k čemu by tu vlastně žili bez chybování?


Ono totiž není šedivých dnů, které bují svou všedností. To jsou jenom unavené oči, které nechtějí vidět jejich svátečnost.


Sentimentalita je vulgarizace smutku.


A přece každého dne byl svět o chlup lepší než včerejšek, i když lidi dělají psí kusy, aby tomu tak nebylo.


Přátelství je součást lidského štěstí.


Slavný ruský biolog Pavlov už dávno zjistil pokusy na psech, že spokojenost a pocit bezpečí jsou ještě lepší kuchař, než hlad. Jinými slovy: jest vědecky dokázáno, že příjemné okolí, světlo, pohled na květiny, útulnost a čistota pomáhají jedlíkovi vylučovat větší množství žaludečních šťáv. Tím se zlepší trávení, čili lépe využije suroviny, ať už ta surovina je buřt nebo Gigot d'agneau en croute avec gratin Dauphinois á la Créme.


Mnohdy jsem seděl u stolu pokrytého ubrusem, na kterém včerejší a předvčerejší omáčky nakreslily mapy neznámých světů, a přemýšlel, proč je tolik vedoucích a tak málo vědoucích?


Určitě znáte lidi, kteří bez vole nedají dohromady větu. A tou přemírou ztratilo nadávání smysl. Stalo se zvukem. Když dneska řeknete exkrement, lidi se pohoršeně otočí. Když řeknete hovno, ani nemrknou.


Vezměte si slovo prdel. To je v českém nadávání chrám. Umísťujeme tam vše, co se nám nepodařilo. Posíláme tam nepohodlné lidi. Dokonce tam voláme v zoufalství o pomoc.


Nadbytek neznamená bohatství.


Neznat začátky her a domýšlet jejich konce zdá se mi větším dobrodružstvím, než třeba, že k cíli zbývá přesně tolik a tolik kilometrů.


Ono je to jako v tý starý cirkusácký anekdotě, jak říká ředitel klaunovi: "Klaune, proč ten kůň nezpívá?" A klaun odpoví: "Není mu dáno." A ředitel řekne: "Tak mu dejte!" A v tom je celej vtip umění: komu není dáno, tomu se dát nedá.


Umění je jako slunce, který se taky nikomu nevtírá. Když zatáhnete záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě.


Vědy je zapotřebí, ale kdyby Newton byl ležel někde jinde a nepadla mu na nos ta hruška, nebo co to bylo, a neupozornila ho na to, že je taky přitažlivost zemská, tak by ta přitažlivost byla dál. On by ji neobjevil, objevil by ji někdo jinej. Za minutu, za vteřinu, za sto let. Ale kdyby Shakespeare nenapsal Hamleta, tak nikdy nebyl. Kdyby velký umělci neudělali svoje dílo, tak jsme byli o to chudší, protože umění je komunikace.


Je zvláštní, že parodovat jest snažší, než stvořit parodované.


Člověk, který něco píše, aby se ujistil, že je kumštýř, je s odpuštěním trouba.


Televize není nepřítel, televize se dá vypnout.


Ono je lepší mluvit s chytrým člověkem o něčem hloupém než s hlupákem o něčem chytrém.


Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.


Nebojujte jen proto, abyste vyhrál. Bojujte především proto, abyste se nedal. Nad lidskou blbostí se taky nedá zvítězit. Ale nikdy se nesmí přestat proti ní bojovat.


Víte, chlap nesmí bejt blbej ve třech případech: - za volantem - v posteli - u stolu. Všude jinde se to snese.


Kolikrát jsme se už přesvědčili, že kde stranický blb, tam je vždy nebezpečno. A aktivní blbec - ten je horší než cizí, případně i třídní nepřítel. Ne pro přesvědčení, to bych nikomu nebral. Ale pro tu plochou a bezuzdnou blbost!


Humor je boj s lidskou hloupostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat. Ovšem pozor na zmýlenou; ten, koho považujeme za blbce, považuje za blbce nás. Jde o to se nevyvraždit.


Chytrost, ne směšnost, musí vyvolávat smích.


Smích chytré lidi léčí. A jen blbce uráží.


Kdo se umí smát sám sobě, má právo se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.


...Jak se to bude provádět, dr. Herrmann Müller neřekl, avšak dodal: "Národ, který se bude první množit touto metodou, bude schopen vypěstovat rasu tak nadřazenou rasám ostatním, že bude vládnout ostatnímu světu." Zdá se mi, že tohle nějak podobně říkal už jindy a jinde jiný Herrmann. Nebo to byl Adolf?


Místo šavlí máme dnes tanky a lidi nedají pokoj a nedají pokoj a nedají pokoj.


Příroda dala ženám pěknou postavu, aby se jí chlubily. Jinak v tom shonu za živobytím by se mohlo stát, že by si jich mužští nevšimli nebo by si jich všimli až pozdě, a množení by došlo úhony. Takže to ženské chlubení má význam - jenže ono je to jiné chlubení, když si pěkná ženská vykračuje jakoby nic, nekouká po nikom, ale vidí všechno. A jiné, když pěkná ženská jde, co krok, to bok sem, bok tam, když upustí klíče, aby se mohla pro ně sehnout, a dělá, že neví, že má výstřih.


O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.


Každá emancipace má tvář prostředí, ve kterém probíhá. A z mého hlediska je dobrá a prospěšná jen ta emancipace, která zvýší úctu ženy ve vašich očích, aniž by snížila její přitažlivost pro jiné vaše orgány. Ženská, o kterou nikdo nestojí, přece nemůže mít z emancipace žádnou radost.


Čas si vymyslili lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.


Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci, žel přírodě, nezachová si je v kolenou.


Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.


Nenávidím pohřby. Až na ten svůj, na kterej nebudu muset jít.


"Vy doktoři přece jen toho víte víc, nežli si my myslíme."


Dokonalost je znamenitá věc, ale má jednu vadu. Věští konec.