ú	na začátku slov (úděl, úl, úterý, úkol, úroda, Újezd) po předponě a na začátku druhé části složených slov (zúžit, neúrodný, zúčastnit se, trojúhelník) v citoslovcích (cukrú) ve slově ocún v některých slovech přejatých (múza, túra, skútr, pedikúra)
ů	uvnitř slova (kůň, dům, hůl, stůl, růže, půl) v koncovkách (přátelům, bratrův, učitelů, dolů)
u	v běžných českých slovech s krátce znějícím u (uhnat, umět, studna) ve slovech přejatých zakončených příponou -ura (inventura, kultura, literatura, brožura, agentura)