My Rudolf druhý, z boží milosti volený římský císař, po všecky časy rozmnožitel říše a uherský, český, dalmantský, charvatský král etc., arcikníže rakouské, margkrabě moravský, lucemburské a slezké kníže a lužický margkrabě etc, oznamujem tímto listem všem, že jsme poníženě prošeni od opatrných purgkmistra a konšeluóv i vší obce městečka Bystřice blíž zámku. Pernštejna, poddaných urozeného Vratislava z Pernštejna na Tovačově a Litomyšli, tajné rady naší a nejvyššího kanclíře království českého, věrného milého, abychom jim všech privilegií, obdarování, milostí, svobod a chvalitebných zvyklostí, kteréž sobě od předešlých držiteluóv téhož městečka Bystřice, pánuóv svých, též také od vejš psaného Vratislava z Pernštejna, nynějšího pána svého, dané a propůjčené i potvrzené mají, milostivě schváliti, obnoviti a potvrditi, též také je za město vysaditi a vyzdvihnouti a pečeť jejich, ktéréž od starodávna užívají, obnoviti a polepšiti ráčili. K jejichžto svrchu psaných Bystřických ponížené prosbě naklonění jsouce a vidouce ty listy a obdarování celé a neporušené býti, s dobrým rózmyslem, naším jistým vědomím, s radou věrných našich milých, mocí královskú v Čechách a jakožto margkrabě moravský jmenované listy jsme schválili, obnoviti a potvrdili a tímto listem vědomě ve všem jejich znění, položení, v punktích., klauzulech a artikulích, jako by tuto v tento list náš slovo od slova vepsány byly, schvalujem, obnovujem a potvrzujem, nicméně také nadepsané městečko Bystřici za město mocně vysazujem,.

   Chtíce tomu konečně, aby dotčení obyvatelé města Bystřice, nynější i budoucí, purgkmistra, rychtáře a dvanácte konšeluóv jmíti a celé právo městské držeti a všech těch milostí i svobod, kterýchž jiná města panská v margkrabství našem moravském buď z práva neb z obyčeje užívají, též užívati mohli a moc měli beze všech lidí všelijaké překážky. Též také nadepsaným bystřickým nynějším i budoucím z milosti naší císařské tu milost činiti a pečeť, totiž štít žluté nebo zlaté barvy, napoli od svrchu až k spodku doluóv štrychem modré nebo lazurové barvy na dvé rozdělený, v pravé polovici téhož štítu puól hlavy zubrově, nosem k spodku štítu doluóv obrácený, majíce skrze chřípě houžev protaženou, v druhé pak levé polovici téhož štítu puól voda ptáka rozkřídlené černé barvy se vidí, jakž to všecko vtipem umění a mistrovstvím malířským uprostřed listu tohoto barvami světleji a zřetelněji vymalováno jest, obnovovati a polepšovati ráčíme. Kteréžto pečeti oni Bystřičtí, nynější i budoucí, mají a moci budou ve všelijakých potřebách obecních užívati a jí listy a jiné potřeby červeným voskem pečetiti, pokudž a když by toho potřeba kázala, jakž se jiná města v království českém a margkrabství moravském při tom chovávají a toho užívají bez zmatkuóv a všelijaké odpornosti, i tudíž také naší, dědicuóv našich a budoucích králuóv českých a margkrabí moravských i jiných, všech lidí všelijaké překážky. 

   Protož přikazujem všem poddaným našim ze všech stavuóv margkrabství našeho moravského, nynějším i budoucím, věrným našim milým a zvláště městuóm, abyste často psané město Bystřici a obyvatele v něm nynější i budoucí při svrchu psaném obnovení a potvrzení našem a při tomto vysazení a vyzdvižení, též také té pečeti polepšení jměli, drželi a neporušitedlně zachovali, žádných jim v tom překážek nečiníce, ani komu jinému činiti dopouštějíce nyní i na časy budoucí pod uvarováním hněvu a nemilosti naší císařské. Však proto chceme, aby toto znovunadání a obdarování naše jednomu každému bez újmy a škody jeho spravedlivosti bylo. Tomu na svědomí pečen naši císařskou k tomuto listu jsme přivěsiti rozkázati ráčiti. Dán na hradě našem pražském v pondělí po provodní neděli léta od narození syna božího tisícího pětistého osmdesátého a království našich římského pátého, uherského osmého a českého též pátého.

Rudolph m. p. 
Ad mandatum sacrae caesarae majestatis proprium S. Cober m. p.

*** Originál pergamenu 51x30cm s barevnou iniciálou M barevným znakem uprostřed listiny s přivěšenou velkou císařskou pečetí v dřevěném pouzdře je uložen v Okresním archívu ve Žďáře nad Sázavou, archív města Bystřice nad Pernštejnem, listina č. 23.

Historie Bystřicka do husitských válek (17.8.2000) NEW

Bystřicko bývalo původně, jak dokazuje řada místních jmen, lesním územím. Ještě počátkem 13. století se zde pravděpodobně rozkládal po hraniční hvozd mezi Čechami a Moravou, do něhož jen zvolna pronikala kolonizace prováděná na české straně klášterem litomyšlským a později přímo panovníkem, který založil město Poličku

 
, na moravské straně pak jihomoravským šlechtickým rodem pánů z Medlova erbu zubří hlavy.  Pohraničním pralesem procházely pouze obchodní cesty spojující Čechy a Moravu, chráněné strážnými hrady, hrádky a tvrzemi. Hlavní  spojovací cesta, zvaná hrutovská či trstenická, vzniklá dávno před osídlením toho kraje, se však Bystřicka nedotýkala. Vedla od Brna  směrem  dnešní silnice na Svitavy a údolím Křetínky pod zeměpanským hradem Svojanovem k Litomyšli. Jedna z jejích mladších větví směřovala až  k Olešnici. Také druhá nejvýznamnější cesta, zvaná haberská, směřovala z Čech od Kolína k Havlíčkovu Brodu a k Jihlavě a území Bystřicka  tedy obcházela západním směrem. Nejblíže k zalesněné oblasti Bystřicka procházela stezka zvaná libická podle Libice u Chotěboře. Na Moravu přicházela od Vojnova Městce ke Žďáru a odtud k Sazomínu do údolí Oslavy.

V blízkosti Bystřice vedla pravděpodobně jen méně významná odnož moravsko-české spojovací cesty údolím Svratky, kde nalezneme pomístná jména Stráž, Ostráž, Strážná i zbytky dávných pevnostních staveb, o nichž nejsou v písemných pramenech žádné doklady, jako je například  Hradisko nad Štěpánovem. Tato cesta však pravděpodobně vznikla až v pozdější době, snad v počátcích kolonizace tohoto území, k níž docházela až v průběhu 13. století. Kolonizace Bystřicka přicházela postupně proti toku Svratky a jejích přítoků. Její základ byl dán převodem biskupského majetku kolem Doubravníka na již uvedené pány z Medlova, předky pozdějšího významného rodu pánů z Pernštejna, který byl proveden na samém počátku 13. století.Štěpán z Medlova založil 
před rokem 1231 v Doubravníku klášter a buď on, nebo jeho potomek nechal postavit i nové správní a vojenské centrum kolonizované oblasti hrad Kámen zvaný později Zubštejn (pokračování příště ...)
Hlavní vlna kolonizace, při níž byla založena sídlistě,z nichž se vyvinula později městečka Stěpánov, Bystřice a Jimramov, 
byla skončena asi již v první polovině 13. století. Postupně pak byly zakládány i další osady mimo tato centra a kolonizace postupovala směrem k Čechám. Místní jména Lísek, Paseky, Rozsochy, Rožínka, Rozsíčka a další dokazují, že kolonizace byla 
prováděna v původně lesním,  tedy neosídleném území. V druhé polovině 13. století ovládli páni z Kamene již celou oblast 
až po české hranic, a dokonce si přisvojili i část hraničního území, na  které si činil nárok litomyšlský klášter. V takto vzniklém rozsáhlém panství muselo nutně vedle panského sídla  a vojenského centra panství, kterým byl hrad Kámen, vzniknout městské centrum, jež bylo zpočátku centrem kolonizačních snah do bližšího okolí ; postupně pak přerůstalo v hospodářské středisko celého panství. Takovýmto střediskem se stala Bystřice, výhodně položená v rozlehlé kotlině na říčce Bystřici, jednom z přítoků řeky Svratky. Že Bystřice byla založena jako středisko panství, dokazuje i patrocinium bystřického kostela. Zasvěcení sv. Vavřinci je ve 13. století typické právě pro osady zřizované jako místní střediska . Bystřice bohužel nepatří mezi ta města, jejichž počátky a nejstarší dějiny je možno podle dochovaných písemných pramenů snadno přesněji popsat a zhodnotit. Není dochována 
zakládací listina, která by přesněji vymezila dobu jejího vzniku a její nejstarší podobu, a ostatní jednotlivé dochované doklady jsou neúplné. Navíc údaje o nejstarších dějinách Bystřice byly v minulém  století zkomplikovány několika moderními podvrhy, o něž se regionální literatura dlouho opírala a jejichž údaje byly dlouho považovány za pravdivé. Za nejstarší doklad o Bystřici, již jako městečku, byla považována listina hlásící se do roku 1220, podle níž markrabě  Jindřich Vladislav na prosbu Štěpána z Medlova, purkrabího na Děvičkách, postoupil abatyši  a konventu kláštera v Doubravníku patronát kostela v městečku Bystřici. Zároveň mu údajně potvrdil statky darované klášteru Štěpánem a jeho předky, totiž lán pole v Bystřici s lesem ve Ždánicích a kapli 
v Pivonicích s polovičním poplužím a hájem. Bystřický rodá:k Antonín Boček otiskl v moravském diplomatáři tuto listinu podle údajného opisu ze 14. století v archívu města Bystřice. O listině vyslovil určité pochybnosti již v roce 1898 Ladislav Klicman, nicméně bral její údaje za pravdivé. Opis ze 14. století však v bystřickém archívu nebyl nalezen a Jindřich Šebánek prokázal, že jde o falzum, kterým chtěl bystřický rodák, první moravský stavovský historiograf a archivář Antonín Boček, vyšperkovat nejstarší dějiny 
svého rodného města. Nejstarší písemnou zprávu jak o Bystřici, tak i o Ždánicích a Pivonicích, je nutno tedy hledat v dalších pramenech. Starší historická literatura zařazovala do naší Bystřice Vojnu z Bystřice, uváděného 26. srpna 1222, a Zdislava z Bystřice, jmenovaného v archívních pramenech v roce 1255. (pokračování příště ...)
Ladislav Hosák však prokázal, že ani jeden z těchto zemanů do naší Bystřice nenáleží Proto nejstarším dokladem k dějinám Bystřice je listina, olomouckého biskupa Roberta z 29. července 1238; zachovaná v ověřeném opise biskupa Dětřicha z 18. ledna 1298 a v dalších dvou mladších potvrzeních olomouckých biskupů Jana a Konráda. Podle této listiny potvrdil biskup Robert 
doubravnickému klášteru inkorporaci kostelů v Medlově, Kadově, Velešovicích, "Nekolaticích" a Kučerově, které klášter získal od pánů Vojslava, Drslava a Čáslava. Dále potvrdil desátek z pokut v újezdě doubravnickém a ze všech kostelů v tomto újezdě, totiž z kostela v Bystřici, a dalších, které tam již jsou zřízeny nebo teprve budou zřízeny, a desátky ze dvou popluží v Chudčicích. zároveň udělil návštěvníkům doubravnického kostela odpustky 40 dní. Jak již bylo uvedeno, listina je zachována až v pamětně pozdním 
ověřeném opise z raku 1298. Její pravostí se zabýval již L. Klicman, který ji označil za falzum vzniklé po roce 1256. Pozdější bádání posunulo pak její vznik za rok 1258. Nás v této souvislosti především zajímá otázka, zda listina má skutečně reálný základ, zachycuje-li tedy stav z doby, do níž se hlásí, to znamená z roku 1238, zvláště pokud jde o údaj o bystřickém kostele. 

Zachycuje-li skutečně stav z roku 1238, musel kostel v Bystřici vzniknout v letech 1235-1238. Velké privilegium markraběte Přemysla pro doubravnický klášter z 29. července 1235 uvádělo totiž v doubravnickém obvodu pauze kostel v Doubravníku a další, které se zde teprve zřídí Listina hlásící se do roku 1238 o sobě prohlašuje, že byla vydána na přímluvu zakladatele kláštera Štěpána z Medlova, který byl podle velkého privilegia již 29. července 1235 mrtev. Poněvadž falzifikát vznikl v doubravnickém klášteře, nemohl vzniknout za, života probošta Vojtěcha, který byl synem Štěpánovým a nezmýlil by se tedy v data úmrtí svého otce. Tato falešná listina tedy vznikla v období mezi poslední zprávou o proboštu Vojtěchovi a mezi prvním potvrzením listiny, tedy v letech 1258 1298. Lze předpokládat, že se v ní padělatel snažil zachytit stav klášterního majetku v roce, do něhož listinu datoval, tedy v roce 1238. Přitom se však nejméně a tři roky zmýlil v datu úmrtí zakladatele kláštera Štěpána z Medlova. Mohl se tedy mýlit i v určení duby vzniku bystřického kostela. Bystřický kotel nemusel tedy existoval již v roce 1238, na druhé straně však nelze klást jeho vznik příliš daleko od tohoto data. V době skutečného vzniku listiny již existoval tak dlouho, že falzátor položil jeho vznik bez rozpaků před rak 1238. Jeho zabažení můžeme tedy položit dokonce 30. let, nejvýše do 40. let 13. století. 

A vznikl-li v této době v Bystřici kostel, musela zda nutně existovat osada. Padle starší literatury byl v roce 1242 v Bystřici farářem kněz Jan.  Tato zpráva se opírá o údajnou listinu Bohuslava z Bukova, týkající se kostela v Jamolicích, která j e rovněž Bočkovým padělkem. Byla jednou z řady tzv. tatarských falz, které měly prokázat vypálení doubravnického kláštera Tatary. Že jde o falzifikát, prokázal již B. Bretholz.s Ze stejných pramenů, totiž z Bočkova falzifikátu, byl do bystřických dějin převzat i údaj, že se v roce 1247 psal podle BystřiceVojtěch z Medlova či z Kamene.' Ani další prameny k dějinám Bystřice nejsou hodnověrné. Z let 1287 a 1297 jsou v moravském diplomatáři otištěny listiny Zdeslavy, dcery  Štěpána z Pernštejna, a Jimrama z Pernštejna pro bystřický kostel. Obě listiny Antonín Boček údajně opsal z pozdějších opisů v bystřickém městském archívu a obě jsou Bočkovými padělky. Vznikly pravděpodobně již v době, kdy Boček zpracovával genealogii Pernštejnů pro hraběte Mitrovského, u něhož byl zaměstnán j oko vychovatel. Druhá z nich údajná listina Jimramova se opírá o údaj ve školní a f orní kronice bystřické z konce 18. století, kde j e uvedena zpráva o Jimramově obdarování bystřického farního kostela kolem roku 1297 desátky z Dětochova Vítochova), z Písečného a ze Ždánic. Listina Zdeslavy z Pernštejna, kterou údaj ně darovala bystřickému faráři až do jeho smrti užitky z dědiny Ždánic, nemá zřejmě ani tento reálný základ. 

Pro celé 13. století máme tedy Bystřici jediný písemný doklad uvedenou listinu biskupa Dětřicha z 18. ledna 1298, obsahující transumpt podvržené listiny s reálným základem, hlásící se do roku 1238. Z této listiny můžeme usuzovat, že se někdy- koncem 30. let nebo ve 40. letech 13. století Bystřice stala farní osadou. A do let tomuto období bezprostředně předcházejících, tedy do první třetiny 13. století, můžeme snad klást i založení osady Bystřice, asi sídliště venkovského typu, snad v místech dnešního Starého města. Sídliště zřejmě založil některý z členů rodu pánů z Medlova, předků později významného rodu pánů z Pernštejna, kteří od počátku 13. století postupně kolonizovali lesní území na sever od Doubravníka. Poněvadž páni z Medlova pocházeli z jižní Moravy, j e pravděpodobné, že i kolonisté, které do nových sídlišť přiváděli, přišli na Vysočinu právě z jihomoravské oblasti. Některé pozdější doklady však naznačují, že není vyloučena ani alespoň částečná kolonizace z jiných oblastí. Bystřice totiž záhy hledala právní naučení ve sporných záležitostech u purkmistra a rady města Poličky a jejich prostřednictvím až v Hradci Králové. Je možno, že k této právní závislosti na českých městech došlo právě pod vlivem té části kolonistů, kteří přišli do Bystřice z české strany. Je-Il tato domněnka správná, mohlo být osídlení Bystřice o několik desítek let starší, než jsme předpokládali. Také kostel mohl již v roce  1235 v Bystřici stát. Ve velkém privilegiu doubravnického kláštera nebyl uveden proto, že zatím k doubravnickému obvodu nepatřil. (pokračování příště ...)
To jsou však pouze dohady, které lze těžko dokázat. Budeme proto nadále předpokládat, že Bystřice byla kolonizována v první třetině 13. století rodem erbu zubří hlavy a že brzy po roce 1235 v ní byl jako ve středisku panství zbudován kostel s patrociniem sv. Vavřince. V nejstarších latinských písemných pramenech je Bystřice psána Bistricz, Bistritz, vyjímečně v roce 1358 Wistricz, její jméno se tedy od 13. století nezměnilo. Ani výklad jejího původu není složitý. Stejně jako u řady dalších osad stejného nebo podobného jména je její název odvozen od tekoucí bystré vody, bystřiny. Osada, která vznikla na jejích březích, dostala jméno Bystřice. A říčka, která dala osadě jméno, byla zpětně vedle prostého názvu Říčka nazývána rovněž Bystřička, později 
Bystřice.Za první písemnou zprávou o Bystřici, kterou jsme se zde zabývali, následuj e delší období bez jakýchkoli informací. Další zpráva o Bystřici, nepočítáme-li biskupská potvrzení již uvedené listiny hlásící se do roku 1238 z 26. září 1303 a ze 17. listopadu 1318, souvisí až se založením brněnských zemských desek v roce 1343, do nichž byly zapisovány majetkové převody svobodných tzv. zemskodeskovních statků. Hned ve druhém zápise je zpráva, že Jimram z Kamene spolu se svými syny Filipem, Atlušem, Vojtěchem a Onšem prodali Ješkovi a Benešovi z Boskovic svůj majetek náležející k hradu Kameni (Zubštejnu) v městečku Bystřici a v okolních vesnicích. Podle rodokmenu pánů z Pernštejna je tento Jimram z Kamene totožný s Jimramem z Pernštejna 
či Aueršperka, který je uváděn poprvé v roce 1293 a jenž byl již v roce 1335 mrtev. Je-li toto ztotožnění správné, došlo k prodeji pravděpodobně již v první polovině 30. let 14. století. I když však zařadíme první písemnou zprávu o Bystřici jako městečku až k roku 1348, kdy byla zapsána do zemských desek, je zřejmé, že Bystřice byla již zhruba sto let po svém založení městským centrem panství, které se při dělení majetku rodu erbu zubří hlavy někdy na přelomu 13. a 14. století utvořilo kolem hradu Kamene. Bylo to rozsáhlé panství v části odprodané pánům z Boskovic je uváděn majetek ve Štěpánově, mlýn v Olešničce, zboží v městečku Bystřici, v Domaníně, ve Švařci, v Rovečném, v Pičulíně, v Zubří, v Pohledci, ve Třech Studních, v Rokytně, v Medlově, v Milasíně, v Lesoňovicích a v Blažkově. Sám hrad Kámen byl v době prodej e ve zříceninách, avšak ještě v první polovině 14. století byl obnoven. V roce 1351 jej prodal Atluš z Kamene bratrům Filipovi a Jimramovi z Jakubova a Jimram v roce 1358 markrabímu Janovi. V 
tomto roce byl pro hrad poprvé užit název Zubštejn. Formulace zápisu o prodeji Bystřice pánům z Boskovic naznačuje, že městečko bylo v polovině 14. století rozděIeno mezi několik majitelů. Potvrzují to i další zápisy do zemských desek. Již v roce 1349 
nechal zapsat Tas z Tasova důchody ze svého zboží v Bystřici manželce Kláře. Avšak i majetek tohoto významného rodu získali páni z Boskovic. V roce 1353 Vznata z Tasova prohlásil, že prodal Jimramovi z Kamene a ten vzápětí brněnskému komorníkovi Ješkovi z Boskovic čtvrtý díl městečka Bystřice s dalšími nemovitostmi v Pičulíně, v Rovečném a Polomi.Do bezprostřední blízkostií Bystřice zasahoval ve 14. století majetek  doubravnického kláštera, darovaný mu postupně především jednotlivými členy rodu erbu zubří hlavy. V roce 1325 dala dcera Jimrama z Aueršperka, z hrádku nad říčkou Bystřicí nedaleko osady Dvořiště, který si pravděpodobně postavila ve 13. století jedna z větví rodu erbu zubří hlavy jako své sídlo, doubravnickému klášteru část vsi Věchnova.
Další část Věchnova, čtyři lány ve Ždánicích a některé další statky odporučila tomuto klášteru po smrti svého otce v roce 1335.' Věchnov je v této zprávě nazván německým jménem Hadmars. Naznačuje to, že na rozdíl od ostatních okolních osad byl alespoň zčásti kolonizován německým obyvatelstvem, které se však v českém prostředí poměrně brzy počeštilo. Za pánů z Boskovic se stala jejich část městečka Bystřice součástí panství, jehož hradním centrem byl hrad Pyšolec. Byl to stejně jako Zubštejn hrad náležející původně pánům z Pernštejna. Podle zápisu z roku 1350 přešel z rukou Filipa z Pernštejna na Ješka z Kravař a 
Ješka z Konice a nějakými dalšími převody jej pak získali Boskovicové. V roce 1358 k němu náležel majetek ve Štěpánově a v Olešničce, z vesnic uváděných při prvním prodej i Bystřice pánům z Boskovic : Švařec,Pičulín, Zubří, Pohledec, Lesoňovice, Domanín, Medlov a Rovečné a nově uváděné vsi Vrtěžíř, Pivonice, Vojetín a Herálec.

V téže době získal markrabě Jan i vesnice, které zůstaly v držení pánů erbu zubří hlavy (rodové větve z Jakubova a z Pernštejna), u 
hradu Zubštejna a ostatní majetek náležející k hradu Pyšolci.  Tak vytvořil v této oblasti poměrně rozsáhlé panství, jehož nejvýznamnějším sídlištěm a jediným centrem městského charakteru byla Bystřice. I když o bližším osudu městečka a jeho obyvatel postrádáme nadále jakékoli zprávy, můžeme předpokládat, že období markraběcí vlády bylo pro městečko dobou významnou. Památkou na tuto vládu zůstal Bystřici městský znak rozkřídlená opeřená orlice, jejíž polovina přešla i do nového bystřického znaku z roku 1580. Podle zachovaných dokladů nechal připsat markrabě Jan pyšolecké zboží s Bystřicí již 21. února 1360 zpět Ješkovi z Boskovic, avšak později se panství stalo opět majetkem markraběcím. Období zeměpanské vlád y skončilo pro Bystřici až v roce 1384, kdy markrabě Jošt zastavil hrad Pyšolec, městečko Bystřici a vesnice Albrechtice, Bratrušín, Vír, Švařec, Jabloňov, Pičulín, Bohuňov, Rovečné, Chudobín, Polom, Studnici, Rokytno, Herálec, Lhotu, Pohledec, Zubří, Tresné, Koroužné a Olešničku Heraltovi z Kunštátu na dobu jeho života. Také panství zubštejnské, k němuž náležely pouze vesnice Pivonice, Vrtěžíř, ,Lesoňovice, Štěpánovi a část Koroužné, přešlo z rukou zeměpanských do rukou světských feudálních pánů. 24. července 1377 je získal lénem Jan z Křižanova, jeden z členů rovněž významného rodu pána z Lomnice. Následující období válek mezi moravskými markrabaty a konečně i doba válek husitských nebylo obdobím příznivým pro rozvoj městeček, jakým v té době byla Bystřice. A k této nepřízni doby přistoupily v případě Bystřice i nejasnosti v majetkavé držbě panství, rozdělení městečka mezi několik majitelů a neustálé spory mezi jeho feudálními pány, které měly jistě neblahý vliv na osud poddaných. Neboť jak rozbroj i mezi jednotlivými feudály, tak válkami trpěl vždy především chudý poddaný lid. Po smrti Heralta z Kunštátu v roce 1406 se ujal pyšoleckého 
panství jeho syn Heralt, který je zastavil Bludovi z Kralic. O několik let později panství vyplatil Boček z Kunštátu a z Poděbrad, kterému v roce 1413 potvrdil král Václav IV. zástavu panství z roku 1384. V roce 1417 přiřkl zemský soud pyšolecké panství Janovi mladšímu z Bítova, kterému Boček dlužil 660 kop grošů. K právnímu převodu však nedošlo, neboť rozsudku odporoval Vilém z Pernštejna, který držel část městečka Bystřice spolu se svým synem Štěpánem již v roce 1403. Na zemském soudě prohlásil, "že mu to prvé dáno".  Hrad Pyšolec se Vilém z Pernštejna pravděpodobně pokoušel dobýt se svou zbrojnou družinou již v době, kdy byl v zástavě Bluda z Kralic asi však neúspěšně. Na počátku 15. století měla tedy Bystřice dva zástavní pány Kunštáty a Pernštejny. Druzí z nich se v době husitské stali skutečnými držiteli městečka, museli se však ještě dlouho bránit nárokům
dalších feudálů i markraběte. Za vlády Pernštejnů dosáhla Bystřice neobyčejného rozvoje, který vyvrcholil jejím povýšením na město v roce 1580. Základ Nahoto rozvoje byl dán ještě v dubě předhusitské, kdy městečko bylo rozděleno mezi několik pánů. Vilém z Pernštejna se svým synem Štěpánem udělili své části Bystřice již 11. listopadu 1403 odúmrť, tedy právo poddaných svobodně odkazovat svůj majetek. Bylo to v období, kdy se o právu odúmrti hodně diskutovalo a kdy mnozí feudální vlastníci viděli v udělení tohoto práva poddaným významný zásah do svých majetkových poměrů. Vilém z Pernštejna, který v této době upevňoval svou
rodovou državu, si jistě nechal tuto svobodu od bystřických měšťanů dobře zaplatit. Na druhé straně však tato svoboda přivedla do 
městečka nové nabyvatele a byla podnětem pro vzrůst řemesel,obchodu a celkový rozvoj osady. Vždy již kolem raku 1440, tedy těsně po husitských válkách, nacházíme bystřické kupce až na vídeňských trzích. Do doby předhusitské musíme klást také základy městské správy. Již na počátku 15. století byli v jejím čele rychtář a konšelé,kteří pečovali o obecní hospodářství, měli ve správě kostelní pokladnu, řešili drobné spory mezi obyvateli a zřejmě i vybírali od obyvatel městečka dávky příslušející vrchnosti.
(POKRAČOVÁNÍ ....)  Vilém I. z Pernštejna od nich někdy počátkem 15, století vzal 90 kop grošů kostelních peněz, z nichž měl být v Bystřici vydržován kněz ke sloužení ranní mše, a náhradou jim zapsal pravidelný příjem z vesnice Písečného, Vítochova a Strachujova. I zajišťování tohoto příjmu pro bystřického faráře bylo jedním z úkolů rychtáře a konšelů. Již v dubě předhusitské získala Bystřice, nebo alespoň větší část městečka náležející tehdy pánům z Kunštátu, jedno z významných městských práv práva hrdelní či kriminální. Bystřičtí konšelé se tak stali soudní stolicí, která měla právo odsoudit zločince k nejvyššímu trestu, trestu smrti. Někdy v letech 1410-1413 stál před jejich soudem, k němuž byli jako přísedící pozváni konšelé dalších dvou kunštátských městeček Olešnice a Kunštátu, lapka Šrám, člen lapkovské družiny Michka Benedova z Rozsoch. Šrám se na mučidlech přiznal
k řadě loupežných akcí ve službách pana Viléma z Pernštejna a Bočka z Kunštátu na Jevišovicích.. Přítomnost konšelů z Olešnice a Kunštátu naznačuje, že nebyl souzen v části městečka náležející panu Vilémovi, nýbrž v části kunštátské. Přiznal se k vraždě na kupci Heschlovi, vyznal, že měl s družinou z podnětu pana Viléma přepadnout pana Bluda z Kralic, dobýt jeho hradu (asi Pyšolce a pana Bluda zabít. A cožkoli komu na svých výjezdech vzali, všeho dali polovinu panu Vilémovi. Po výslechu byl oběšen a jeho vyznání se dostalo do rukou jihlavských měštanů, kteří ho nechali opsat do své městské knihy, neboť svědčilo a řadě akcí lapků v pernštejnských službách proti jihlavským měšťanům. 

Z představených městečka Bystřice v předhusitské době známe jménem jen rychtáře Klimeše, který byl pravděpodobně rychtářem pernštejnské části městečka, neboť mu prodal v roce 1412 Vilém z Pernštejna se svým synem Štěpánem za prokázané služby louku k purkrechtu. 

Ze 14. století máme také první zprávy o některých bystřických duchovních. V roce 1351 to byl plebán Martin, který pobíral roční důchod z Malého Tresného. V roce 1319 pak rektor bystřického kostela a doubravnický probošt Václav, držící od Jimrama z Jakubova doživotně vinici v Dobelicích na Znojemsku. O dvacet let později je pak jmenován bystřický farář a tišnovský děkan Václav jako svědek jedné z listin pro doubravnický klášter. Z dochovaných dokladů nelze určit, zda šlo o tutéž osobu. 13. dubna 1405 svědčil pak na jiné listině bystřický plebán, jehož jméno však není uvedeno. Byl-li.již ve 13. století v Bystřici farní kostel a známe-li z následujícího století jména několika farářů, můžeme předpokládat, že již v době předhusitské byla při bystřickém kostele podobně jako u dalších farních kostelů také škola. Skutečné doklady o ní však máme až z doby pozdější.

Pokusíme-li se tedy o shrnutí prvních dvou století dějinného vývoje Bystřice, zjistíme, že již ve 30. či 40. letech 13. století byla farní 
osadou, v první polovině 14. století ne-li již dříve se stala městečkem a ještě v době předhusitské se vyvinula v nejdůležitější hospodářské, obchodní i správní (soudní) centrum panství pánů z Pernštejna. Výklad o předhusitských dějinách městečka můžeme tedy uzavřít, že přes některé nejasnosti majetkové, projevující se vleklými  spory mezi jednotlivými šlechtickými rody o bystřické panství, byly již v době předhusitské položeny základy rozvoje městečka v období od husitských válek do Bílé hory, které bylo pro starší dějiny Bystřice obdobím nejvýznamnějším.

Příště pokračování : Dějiny Bystřicka od husitství do Bílé hory ....