Pardubice v době pernštejnského panství (mapa středu města Pardubice) 

 1295  První zmínka o Pardubicích, kdy tam ještě existoval klášter Cyriaků poblíž vodní tvrz, rozložených při soutoku Labe a Chrudimky.

 1340  Ke klášteru přibylo i městečko a tvrz byla přestavěna na vodní hrádek otcem pozdějšího prvního pražského arcibiskupa Arnošta z Pardubic (Arnošt tu založil roku 1359 farní kostel Panny Marie). Pardubice pak vystřídaly řadu majitelů, po vypálení husity roku 1421 je i s Kunětickou Horou získal husitský hejtman Diviš Bořek z Milotínka a od jeho nástupců král Jiří z Poděbrad. Ten obě panství převedl na své syny Viktorina, Jindřich a a Hynka, knížata minsterberská a na Bočka z Kunštátu.  

 1491 Jindřich starší, kníže minsterberský  ve finanční tísni prodal kunětické i pardubické panství panu Vilémovi z Pernštejna. Pernštejnové, starý moravský rod, tak zakládají další veliké dominium ve Východních Čechách  s úmyslem vytvořit právě z Pardubic další rodové reprezentační sídlo. Příslušníci tohoto mocného rodu zastávali četné vysoké zemské úřady a sám pan Vilém byl muž evropského rozhledu, stejně vzdělaný jako zámožný (+1521). Spolu se syny Janem, později zvaným Bohatý a Vojtěchem jenž v roce 1526 byl jedním z kandidátů naprázdný královský trůn, když český král Ludvík Jagellonský zahynul v bitvě u Moháče, rozšiřovali majetek o koupi dalších panství a městeček, kromě blízké  Bohdanče Rychnov nad Kněžnou, Litomyšl, Lanškroun, Chlumec nad Cidlinou, Nové Město nad Metují a další. Pan Vilém jako mnoho jiných šlechticů začal hospodařit samostatně a dal zakládat četné rybníky, do nichž vodu sváděl 1498-1514 budovaným Opatovickým kanálem (dosud zachovalé vodní dílo původně v délce 37 km). Vilém začal s nákladnou a reprezentační přestavbou a rozšiřováním hradu výstavbou druhého patra (částí), s novými křídly, rytířskými  sály, kaplí a v nádvoří pozdně gotickými přízemními arkádami a ve zlaceném nápise na vnějšku tzv. hodinové věže si přisvojil titul " Wilem wojwoda z Pernsstejna". 

 
 1507 Mezitím se mu dostalo podnětu k dalšímu velkolepému stavebnímu podniku, když v roce 1507 vyhořelo celé poddanské městečko, oddělené od hradu vodním příkopem. Vyhořely i oba kostely a klášter, dále pak domy z větší části dřevěné.  Vilém pověřil svého hradního stavitele, mistra Pavla, úkolem v jiných městech nevídaných , aby jednotně postavil všechny domy, byť na starých dlouhých úzkých gotických parcelách, již zděné a mimořádně výstavné. Teprve v 50. letech našeho století bylo Jaroslavem Heroutem rozpoznáno , že tyto jednopatrové domy s kamennými barvenými profily oken, měly ještě atiku, pruh zdiva napodobující neexistující druhé patro a v duchu této iluze oken dělených křížem, s malovanými kulatými tabulkami, nebo výklenky jiných tvarů i s figurálními motivy. Nadto byly tyto atiky stejně vysoké a tak celé fronty náměstí (zmenšeného vložením nového bloku na severní straně) i ulic vrcholily jedinou průběžnou horizontálou. Některé domy v přízemí klenuté, měly tzv. sklípkové neboli diamantové klenby, jaké se ve dvou případech dochovaly. 

 1509

 1512

 

 Tato výstavba trvala pouhých osm let, a to i s obnovou kostelů, kláštera  i modernizací opevnění. Na západní straně vzniklo dlouhé Pražské neboli Zelené předměstí s vlastní branou (druhou končila ulice z východu později Karlova) a při této bráně byl založen kostel sv.Jana Křtitele se špitálem a hřbitovem a na východní straně před Bílou neboli Mýtskou  branou  menší Bílé náměstí opět s vlastní branou a s mostem přes Chrudimku. Další věžová brána uzavírala ulice odbočující z náměstíčka k soutoku Chrudimky s Labem. Z města na předměstí vedly věžové brány Pražská a později podle mědinkou pokryté střechy zvaná Zelená a známější Bílá či Mýtská. Vstup do Zelené brány chránilo ještě mohutné zvláštní předsunuté opevnění zvané barbakán.   
 1515  Vilém také do města zavedl dalším vodním dílem - Počápelským kanálem - vodu z řeky Loučné - tzv. strúhu, procházející přes tok Chrudimky a pod hradbami podél kostela  sv. Bartoloměje dál do vodního příkopu. Na ní se usadil  hned ve městě mlýn, později zvaný Císařský.   
 1511 

 

 

Souběžně pokračoval Vilém ve stavbě hradu,a, to budováním mohutného opevnění, tvořeného lichoběžníkem sypaných valů, nahoře s plošinou, jakou vrcholily i nárožní bastiony tvaru komolého kužele, určené pro rozestavění děl , a při patě náspu obíhá ještě nižší hradba, se střílnami pro pilné zbraně ruční. Celek pak i s městem obklopoval rozlehlý vodní příkop, spojený s vodním příkopem města. S městem spojoval hrad dřevěný most s branou datovanou r. 1511 a na městské straně byla postavena hranolová věžová brána, ústící dodnes tzv. Přihrádbu. I čelná hradba tohoto opevňovacího článku vrcholícího atikou v stejné linii s již zmíněnými  atikami na patrových domech a se stejnými slepými výklenky a dává tak názor, jak vypadaly celé fronty města.   

 1515

byla dostavěna i přestavba původně cyriackého, nyní již od roku 1514 minoritského kláštera  a kostel změněn i v klášterní se sklípkovou klenbou v presbyteriu a farním se stal dosavadní kostel sv. Bartoloměje kláštera fara. Kostel byl určen zároveň, rodovou hrobku zdejších Pernštejnů a  v jeho presbyteriu byl pozdě již r. 1534 vybudován renesanční náhrobek Vojtěcha z Pernštejna s jeho ležící postavou, tesanou z mramoru.   
 1534  K tomuto stavebnímu období  náleží i 3 kamenné reliéfní desky námětem z pernštejnské erbovní pověsti (tj. pověsti, jak k svému erbu, černé zubří hlavy s prstencem zlatým, čelně obrácené, z houžve v nozdrách to ve stříbrném poli , přišli : uhlíř Věnavači Vojtěch kdysi zjistil , že mu škody páchá zubr, zhotovil si ze smrku houžev a vyčíhav si zubra, mu ji vrazil do chřípí a odvedl jej do Brna , kde pobýval král. Tam jej sťal a král Vojtěcha za statečnost povýšil do šlechtického stavu. Do erbu mu dal ve stříbrném poli čelně černou hlavu zubra s prstencem houžve ve chřípí. Proto také na reliéfních deskách je i písmem doprovázený výjev : Vojtěch vede Zubra, Vojtěch se sekyrou v druhé ruce. Tyto desky jsou v Pardubicích na bráně vstupu do hradního, dnes zámeckého valového opevnění s letopočtem 1511, druhá nad severním portálem kostela sv. Bartoloměje  s letopočtem 1519 a s nálisem, že Vilém  z Pernštejna tento zámek i toto město vystavěl i klášter  tento ku pohřebu svému udělal. Třetí je na domě č.p. 7 a na Pernštejnském náměstí. Další desky téhož námětu najdeme na bráně  hradu Kunětická Hora, v jednom domě v Litomyšli (též patřící v 16.stol. Pernštejnům) a na jejich moravských hradech na samotném Pernštejně a Helfštejně.
 1521 – působilo město již takovým dojmem, že vzniklo přirovnání „třpytící se jako Pardubice“.