5.  B I B L I C K Á    H O D I N A

    

       Stvoření světa v ostatních starozákonních spisech:



Termíny ‚tvořit, stvořit‘: Ve SZ je užíváno více slov pro Boží stvořitelské dílo : Bůh zakládá (jasad) např. zemi; upevňuje (konen); staví (banah); utváří (ve smyslu formuje, modeluje – jasar); vytváří (ve smyslu ‚vynáší na povrch – holid); činí, dělá (asad) svět. V těchto slovech je též skryta představa stvoření jako stavitelského, příp. řemeslného, promyšleného řádu.

Naproti tomu se hlavně v exilní a polexilní literatuře (babylónské zajetí 587-539 a následující ‚perská doba‘ – 5. stol. př.Kr.) se nejvíce objevuje slovo bara. Je to jakýsi ‚terminus technicus‘ pro Boží stvoření. Není užíváno jinde než pro Boží stvořitelský čin (hlavně v 1. zprávě o stvoření – Gen 1,1-2,4; u Deuteroizaiáše – Iz 40-55 a vněkterých žalmech). Je to slovo, které už v sobě skrývá představu stvoření z ničeho, která se však výslovně objevuje ve SZ jen jednou v 2Mak 7,28. Nicméně nikde v Bibli není Bůh závislý na ‚prahmotě‘, příp. na ‚pramoři‘ pro následné stvoření, tak, jak je tato závislost vždy zdůrazňována v jiných náboženských představách o stvoření. Bůh existuje nezávisle na této ‚prahmotě‘, příp. dříve než ona, nepotřebuje ji k následnému stvoření.

Nicméně stará představa o původních chaotických a temných silách, které musí být přemoženy, aby mohlo nastat stvoření, je i v Bibli vložena do určitých obrazů: ‚pravodstvo‘: Gen 1,2; 2,6; ‚rahab‘, ‚livjatan‘, ‚behemot‘ (srov. Tiamat v eposu ‚Enuma eliš‘): Job 26,12n., Žl 74,13n.; 89,10n.

Oslavné hymny na stvoření: 1. Žl 104; Job 38,1-41,26: Boží vláda nad stvořením, jeho neustálá péče o ně. (Paralela: Oslavný hymnus na boha Atona od faraona Achnatona – Egypt).

  1. Žl 19: Personifikované slunce (četné paralely z hymnů a básní na boha slunce Re, Amon-Re … Eggypt)

  2. Žl 8: člověk jako vrchol stvoření




Na úvodní stranu