| tvrdé | -y | Po tvrdých souhláskách se píše v domácích slovech y/ý.
Výjimka: v citoslovcích (hihi) a slovech citoslovečného původu (chichotat se) se píše i/í. V některých přejatých slovech (kino, historie) se píše -i-. |
|---|---|---|
| měkké | -i | Po měkkých souhláskách se píše v domácích slovech i/í.
Výjimka: se dvěma tácy, puncy (jako hrady), v některých přejatých slovech se po c píše y (motocykl) |
| obojetné | -i -y |
V kořenech se píše většinou i/í (smích, pít, síla) V kořenech vyjmenovaných slov a slov jim příbuzných se píše vždy y/ý (viz vyjmenovaná slova) |
| -i | V příponách se píše většinou i/í (bor-ovice); y/ý píšeme v příponě -yně (kolegyně) a v příponě vyjmenovaných slov (kopyto, brzy) | |
| -i | V koncovkách přítomného času a v rozkazovacích způsobu sloves se píše vždy i/í (kreslím, kreslíš, kreslí, kreslíme, kreslíte, kreslí, kresli!) | |
| -y | V předponách vy-, vý- se píše vždy y/ý (vý-květ) | |
| -i/y | V koncovkách podstatných jmen se pravopis i/y řídí vzory:
rod mužský: pán, hrad, muž, stroj, předseda, soudce rod ženský: žena, růže, píseň, kost rod střední: město, moře, kuře, stavení (pávi - páni stáli, viděl pávy - pány) |
|
| -i/y | V koncovkách přídavných jmen se pravopis i/y řídí vzory:
tvrdá: mladý, mladá, mladé měkká: jarní, jarní, jarní přivlastňovací: matčin, otcův |
|
| -i/y | V koncovkách příčestí minulého a trpného a v koncovkách jmenných tvarů přídavných jmen se píše i/y podle pravidel shody přísudku s podmětem (viz) | |
| -i/y | V zakončení zájmen a číslovek se psaní i/y řídí vzory (mým - mladým, miliardami - ženami).
Pozor! Jmenné tvary zájmena sám (sami - mládi, samy - mlády). Základní číslovky pět až devadesát mají pouze dva tvary (sedm - sedmi, osm - osmi) |