14. KAPITOLA

Karl Schopenhauer, inženýr ze Stuttgartu, vyskočil ze své mercedesky, jako se padává z měsíce nebo ze žebříku. S děsem v oku odstrčil člověka v mundúru, který byl jeho holinkám v cestě, a vletěl do místnosti policejní strážnice jako náboj z Tlusté Berty."Brikatýra!" hřímal jako Hitler v Mnichově, "chci mluvit z brikatýrem! A chned!"Karl Schopenhauer, lehce nervózní, už rval ze zdi radiátor ústředního topení, když vešel strážmistr Coussinet v pyžamu a s tvářemi namydlenými holicím mýdlem. Jeho vstup v sobě neměl nic majestátního, byl však omluvitelný dík časné ranní hodině, příhodnější pro hygienické úkony než pro schůzky na mezinárodní úrovni."Co se děje, pane Schopenhauere?" zeptal se přísně lampasák. "Není vhodná hodina, abyste burcoval francouzské branné síly! Od vašeho národa jsem zvyklý větší disciplíně!"

"Tšékam uš od jetný chódyny, páne brikatýr," soptil Němec. "V dnéšny nóci jsem výdel neufěřitelny fjéci, pane brikatýr!"

"Uklydnéte sé! Do háje! Uklidněte se! Vyslovte se jasně."

"Já se pósadym," omluvil se Schopenhauer."Prosím, jen se posaďte."

Inženýr vzal hlavu do dlaní a začal vyprávět, svůj výklad přerušoval zvukovými projevy snícího štěněte:"Núže, pane brikatýr. Byl sem v postély. Najednou se mi chtélo to ... to ..., jak se to ržika francouzsky?"

"Na tom nezáleží. Rozumím. Pokračujte."

"Proste, když sem byl onu potšébu uspokójil, ono bylo krásně, proházel sem se trohu purpónskou krajinou. Bylo to krandyózny, páne brikatýr, krándyózny, Waterloo v tsély ty póhmurny nadcherše, no a tak dále. Moje chykienycká a poetýcká próchaska mě záfetla blisko tómu pana Radyniera a pana Chéraze."

"Ale?" zbystřil sluch Coussinet, "no a co dál?"Schopenhauer se ve svém projevu blížil blouznící Faidře:

"A co tál, pane brikatýr? Tál sem ufydel talyrš, jak páda s nébe jako confetti na Silvestra. Vydel sem, jak tályrž pšistáfa na póli. Vydel sem pana Ratynyera s jeho katze, pana Chéraze s chármonykou, jak do tályrže nastupují! Tam févnytrš pil malinký Martan, celej hlupatej a místo nósu mnel hobot! Pšésne to."

"No a?" opakoval Coussinet a mechanicky si z koutku úst olizoval mýdlovou pěnu."No, pane brikatýr, ten talyrš se fsnésl ryhleji neš fáš Concorde! Pan Chéraz a pan Ratynyer byly unesený mimozemšťany, takle to je!"

Coussinet si zdrceně sedl na roh svého stolu, v zamyšlení začal cucat holicí štětku jako nanuka. Polohlasně naříkal:

"Pane Schopenhauere, vy! Vy! Jestli vy začnete vidět létající talíře, kam to dospějem, bóže, kam to dospějem! Já je začnu vidět v polívce! Prefekt je bude vidět u postele jako předložku! A když to tak půjde dál, Giscard je bude vidět v podprsence paní Giscardové!"Teuton nepřipouštěl odpor. Jeho sevřená pěst urvala límec Coussinetova pyžama, límec mu zůstal v ruce:

"Fáš Šiscár mně může bejt ukratenej! Vy mné néferšite, pane brikatýr? Oblíknete se, půjdete ze mnou! Rózumnel?"

Karl Schopenhauer nebyl ekonomicky slabý jedinec. Schopenhauer byl ve Stuttgartu inženýrem. Coussinet se nechal zviklat, opláchl se, navlékl uniformu, sedl do mercedesu vedle Němce. Inženýr, napjatý jak Véna v loutkovém divadle, dospěl do Gourdiflots po dvou, místy po třech kolech, více kol ale nepoužil."Tády," prohlásil Schopenhauer. "Sáfolejte na ně! Kdyš fam odpofédy, máte u mě aperouš, jak vy ržíkate!"

Strážmistr Coussinet byl lehce zviklán, s pistolí v ruce obhlédl oba domky. Není pochyb, byly prázdné. Ani hrnce a hodiny tam už nebyly. Ani vejce v kurnících, ani mrkev na zahradách.

"Pane Schopenhauere," vypravil ze sebe, "je to vskutku zarážející. Říkáte, že talíř přistál na poli?"

"Na póly pana Ratynyera, pšésne tak!"

"Jdeme tam!"Strážmistr Coussinet pak s ohromením objevil kruh spálené trávy, což byl pádný důkaz, první z řady důkazů, že zde byl létající talíř.

Zplodil hlášení, nad nímž celá redakce Horala řvala smíchy. Ufoni, kteří jako kořist unesli toliko dva obtížné tvrdohlavé starce, byli terčem vtipů celé země dobrých čtrnáct dnů.

Jméno strážmistra Coussineta se vyskytlo v šansonech na Montmartru, utahovali si z něj dokonce i v Bruselu.Asi tak od té doby se po celém Bourbonsku začalo říkat o cvocích, že jim straší ve věži "jako jalignyskýmu četníkovi". Což nic nemění na tom, že v tom jedeme všichni, ale to jen tak mezi námi.

 

Anger - Paříž leden - únor 79

pred.gif (3632 bytes)  obsah.gif (2538 bytes)