Změněno: 27. října 2001
nově přidané je tučně
Stránka je dlouhá asi 420kB. Máte-li 33,6 kb/s modem, bude se vám stahovat asi 1,75 minuty.

Toto je stránka mopslíka.

Cyril Altbox Bruckner

pejsek mopslík

e-mail: cyril@wo.cz - napište mi

Rád si prohlížím stránky mopslíků, tak jsem vystavil taky svou osobní. Něco se tu o mně dozvíte.

Obsah:
Den Šklebáka - reportáž (další stránka)
Mopsí dopisy - co mi mopsi napsali (další stránka)
Obrázky z mládí (na této stránce)
Můj mopsí životopis (na této stránce)
...pár pozdravů (na této stránce)
Mí rodiče (na této stránce)
Mopsí otázky - Rychlý úvod do mopsího plémě (další stránka)

následuje text ze 14. října 2001

Byl jsem na dni mopse, tak jsem z něj udělal fotoreportáž.

Milí mopsí čtenáři, stalo se u mě spousta věcí.

Už nejsem městský pejsek, přestěhoval jsem se do Živonína. Od kamarádů vesnických pejsků jsem se naučil anarchii, protože tady se to poslouchání tak moc nebere (... nejsou tu ani žádné chodníky ani přechody). Nejsou tu ani skoro žádné nástěnky se vzkazy od kamarádů (ovšem myslím čůránky). Nejsou tu skoro žádní psí kamarádi a lidi, se kterými bych se potkával na procházce, a hrůza, musím chodit na louku, a dokonce někdy do lesa. To teda radši nikam nejdu - musí mě tam odnést. Taky tu řvou ptáci, tak na ně musím pořád štěkat. Můj domeček je malý, ale útulný, mám tu strmé schody, po kterých pořád chodím nahoru a dolů, takže ve stáří budu mít revma.

Kamaráda Rambika už znáte. Tak to je teď můj soused. Taky jsou tu další psi, třeba jezevčík Cvoček, Baron (taky zifčák), maličký šedivý pudlík Matýsek, štěně německá ovčačka Ojrín, a občas přijede na sobotu boxer Bady (to je ještě větší extradrška než Gaston). Když se sejdeme, tak Matýsek vojíždí Rambíka, Rambík vojíždí Cvočka, Cvoček vojíždí Barona, a tak se navzájem vojíždějí, jako vláček (Baron je lokomotiva ššš-ššš-hůů). Já zatím očuchávám Ojrín a všichni se dobře bavíme. Jen Baronek je už starý, tak se mu to moc nelíbí a jen temně vrčí ššš-ššš-hůů.

Všude kolem je tady tráva, tak když se chce mopslík normálně projít nebo posadit, tak musí jít před dům na cestu (ještě nemáme plot). Tak si jdu občas sednout doprostřed cesty, zvlášť když si Tomáš myslí, že jsem s Evou, a Eva si myslí, že jsem s Tomášem. Tam čekám, až pojede auto (moc jich tu nejezdí), a když nějaké jede, tak si ho zastavím. Oni pak koukají vokolo, aby mě asi jako nepřejeli, ale nevidí mě, jenom slyší drápky, jak skřípají o karoserii, a chrochtání. Pak teda otevřou dveře a na to já čekám a nastoupím. Jedeme na výlet. Ale oni si vezou na víkend děti a vajíčka, tak mě zase vyhodí ven. Musím počkat na další auto.

Dvakrát týdně chodím ráno nakupovat do krámu. Rohlíky se musí předem objednat. Všechny ty tlusté paní, které tam potkám, mi říkají, že jsem tlustý.

Mám tu dva nové kamarády - koťata. Chtěl bych si s nimi hrát, ale ona si myslí, že já jejich kamarád nejsem, že jsem stegosaurus. Já bych se s nimi ale jenom honil, né jako Rambik, který jim chce ukousnout hlavu - opravdu.

Byl jsem na návštěvě u paní chovatelky v Janově vsi a potkal jsem Catrinku, Enku a Adélku. To byla mopsí legrace. Byl jsem mezi nimi největší.

Vzpomínka: K vánocům mi pan Ježíšek přinesl mnoho dárků. Všechny jsem je rozbalil, a pak mi je vzali a nechali mi jenom ten papír. Ale taky dobré. No všechno mi nevzali, zůstala tam nějaká ta psí tyčinka za korunu, nějaká ta buvolí žvejkačka bez cukru, a hlavně: Krabík. Je celý růžový, a když se na něj stoupne, nebo se do něj kousne, tak píská. Mezi zuby též vrže. Tak s tímhle novým kamarádem nemám žádnou veselou příhodu.

následuje text z 13. ledna 2001

Příšly mi další pěkné fotky, tentokrát od Báry (viz Mopsí dopisy). Báro, ty jsi ztělesnění mopslíka. Tebe bych chtěl potkat v noci za rohem. To je na nás mopslíkách zvláštní, že jsme krásní a milí, ale zároveň z nás jde tak trochu hrůza. Mimochodem, psali mi taky mopslíci odněkud z Jižní afriky nebo ze Zajru. Je mi trochu divné, že v Zajru jsou normálně běžoví mopslíci, a Bára z tuzemska má masku přes celé svůdné tělíčko. ... bych řekl, že to bude vobráceně (ale nemyslete si, že jsem nějakej sadista - ne!).

následuje text z 17. listopadu 2000

Tak je podzim, Čenda už vyrost a nečurá doma a poslal mi nějaké fotky (díky za ně). Vystavil jsem je na stránce Mopsí dopisy, tak se na ně podívejte. Čendo, jseš drška, stejně jako já a ostatní mopslíci, ale Gaston, to je teda opravdu třída - superdrška (viz ty fotky).
Dnes toho o moc víc nenapíšu, protože mám moc práce se spaním a polykáním různých věcí.

následuje text z 5. září 2000

Dostal jsem docela mopsí nápad: Pokud mi kolegové mopslíci pošlete emajlem svoji fotku, tak ji vystavím na své stránce a všichni ostatní mopslíci ji uvidí. To mě napadlo při čtení milého majlu od malého mopslíka Čendy, který slíbil, že mi pošle fotku. Už se Čendo těším.
Zatím jsem se rozhodl alesoň vystavit emajly, které mi přišly od mopslíků, aby potěšily taky další mopslíky, kteří jsou na Internetu. (Tohle není můj nápad, podobně to myslím udělal Tazík.)

Čenda je moc malý a 'eště čurá doma. To nic, určitě ho to brzy naučí. Jen aby nedopadl jako Adélka.

Asi před rokem jsem potkal nějakou mladou paní, která měla v náručí malé roztomilé štěňátko mpslíka - Adélku. Bohužel jsem si k ní nemohl přivonět, ale moc se mi líbila. Proto mi bylo líto, že už jsem pak tu paní potkával samotnou, bez Adélky. Teď nedávno jsem ji zase viděl, ale v náručí měla srnečka (asi krysaříka). Eva se paní vyptávala, kde je Adélka, a zjistila, že protože Adélka čurala doma a zničila jim koberec, tak ji prodali  a pořídili si místo ní srnečka Terezku.
Inu, nelze čekat, že mopslík bude umět čurat venku sám od sebe. Chce ho to šetrně naučit (viz dále v textu). Kdo neví jak na to, ať si třeba koupí knížku o výchově psa.

Pokud by snad někdo pochyboval o tom, že mopslík je nadmíru přítulný tvorek, na obrázcích výše má důkaz o tom, jak jsem schopen si užívat blízkost mých nejbližších.

Prostě se válím.
(Omluvte prosím, že vám ukazuji své "příslušenství".)

 

následuje text z 11. června 2000

Mopslíci MUDr. Nicola a MUDr. Cajetán se mne emajlem ptali, jestli jsem už četl knížku o mopsech, kterou napsal jejich pán Raba s paními Smrčkovou a Kyškovou. Klucí: jo, četl jsem ji. Je docela dobrá. Jen mne trochu mrzelo, že jsem už spoustu věcí z té knížky věděl odjinud, hlavně z Internetu. Taky se mi moc nelíbil text o nemocech a tak. Dočetl jsem se třeba, že někdy starý mops zapomene, že je starý, tak se vesele rozeběhne, ale protože je starý, tak z toho umře. To moc veselé není. Můžu ale říct, že já, ač jsem mladý, taky občas zapomenu, že už nemůžu, a běhám a honím se s jinými psy, až z toho málem mám smrt, zvlášť když je vedro. Tak mne teď moje rodina někdy nechává raději doma, kde si sednu pod piáno a počkám, až se vrátí, a pak jim očuchám nohy, kde mají napsáno mnoho pozdravů z města. Takže i vy, mopslíci, se neuhoňte a raději si lehněte do chládku.

Myslím, že je dobré se tu o té knížce zmínít, protože někteří mopsové o ní třeba nevědí, a tak si ji nemůžou ani koupit. V obchodě ji poznáte podle toho, že je na ní obrázek mopse a nápis mops (neplacená reklama).

následuje text z 10. května 2000

Četl jsem na internetu zajímavý článek a kousek jsem pro vás přeložil. Jmenuje se Mopsí otázky - Rychlý úvod do mopsího plémě. Přečtěte si ho, je to docela zábava..

Mopsi Mik a Dully mi e-mailem připoměli, že Mops klub nepořádá jen mopsí sraz, ale také Klubovou výstavu, která letos bude na zámku Krásný Dvůr u Podbořan, v sobotu 27. 5. od 9,30. Vím, že tři dny před výstavou musím k paní doktorce, která si mě prolédne a dá mi potvrzení. Já k ní nechodím moc rád, ale to by nebyl důvod na výstavu nejet. Neuvidíme se tam spíš z toho důvodu, že v autě nemám klimatizaci a když je vedro, tak mi cestování moc vadí. Nechci umřít, takže pokud nebude zima, budu se raději doma dívat z okna nebo ležet na pohovce.

následuje text z 9. dubna 2000

Je vynikající, že mi mopslíci píší mejly. Díky za ně. Naposledy mi přišel příjemný dopis od Anety ze sekretariátu ředitele. Díky, Aneto, určitě jsi taky krásná.

Aneta, Tazík a další mopslíci pořád mluví o tom, že bývá jednou za rok nějaký mopsí sraz, a že je tam perfektní mopsí párty (pro slovenské mopslíky: mopsí žúr). Já jsem na žádném takovém srazu ještě nebyl, v mopsklubu se totiž neangažuju. Ale jo, nalákali jste mě a už se těším, že se na nějaký příští podívám.

Obrázky z mládí

Mám tu pár nových obrázků.

Podívejte se, jak jsem vyrostl. Fotka vlevo je z června 1998 a ta vpravo je z února 2000. Tady je zřetelné, jak je mopslík zamlada krásný, a když vyroste, tak je ..., eee..., ..., ehm, ..., no..., krásný.

 

Těch pár dalších obrázků je z mého mládí.

Tomu provazu, který koušu, říkám maškrtka. Neptejte se mě proč. Ale vypadám na té fotce spíš, jako bych na maškrtku hrál jako na píšťalu nebo na klárinet. (Tůdli důdly tůdli důdly dů.)

Maškrtek už jsem měl několik, protože jak je vždycky koušu, tak potom pořádně smrdí, asi od mého dechu. S tou, co mám teď, jsme si položili úkol, že jeden z těch uzlíků rozvážu. Až se mi to povede, dostanu zase novou.

Jídlo je vzrušující. Když se podíváte na fotku, kde jím z misky, jistě si dokážete představit, že když jsem jídlem hodně zaneprázdněn, umím při tom mít zadní nohy ve vzduchu a stát jenom na předních. No, stalo se mi to asi tak jednou.

 

Následující tři fotky ukazují, jak si hraju s Rambikem u lavičky v Živoníně. Rambik má velkou hlavu a místo ocasu držadlo. Ne, Rambiku, nezlob se, to je jenom legrace, máš samozřejmě normální hlavu a normální držadlo, ... teda, vocas. Rambik je můj nejlepší kamarád. Často si spolu hrajeme a navzájem se nepouštíme ke svým pánům, protože jsou JENOM naši.

Na této fotce se dívám do pangejtu na žáby. Nedávno jsem jednu ochutnal, a pak jsem měl plná ústa zelené pěny. Ale to není nic proti Rambikovi, který jednou chytil myš, a protože mu ji chtěli vzít, tak ji honem celou spolknul. To jsme byli venku. Pak jsme šli domů, ale to se té myši nelíbilo, tak šla ven.

 

 

 

Ještě vám ukážu svou poslední fotku z března 2000 na pohovce. Ta fotka se mi tak líbí, že si z ní možná udělám kalendář. Bude na ní napsáno: jaro, léto, podzim, zima, a já pak vždy poznám, co je za den.

 

následuje text z 26. února 2000

Můj mopsí životopis

Narodil jsem se v Janově Vsi u Kokořína 29. března 1998 a mé plné jméno je CYRIL Altbox CZ, CMKU/MOP 2292/98 (FCI). Nyní žiji v Neratovicích a v Živoníně.

Když si mě Tomáš s Evou přivezli od maminky, byl jsem z toho pořádně vyjevený. Kde to jsem? Ale brzy jsem si zvykl. Jen tu první noc jsem se bál. Když jsem spal, tak to bylo v pořádku, ale jakmile jsem se probudil, dostal jsem strach a začal jsem plakat. Ale vždycky hned přišla Eva a začla mě hladit a konejšit, dokud jsem znova neusnul.

A pak už to bylo pořád lepší a lepší. Pelíšek, ve kterém jsem měl spát, jsem rychle sežral a od té doby spím vedle postele na dece. To se mi líbí víc. Taky mi chvíli trvalo, než jsem se naučil čůrat venku. Proto jsou teď naše parkety takové flekaté. Ale poměrně brzy jsem pochopil, protože pokaždé, když jsem začal doma čůrat, Tomáš na mě zařval tak, že už jsem to nechtěl nikdy víc zažít. Naopak venku mě chválili a tak si teď už řeknu, když chci ven. Dělám to tak, že jdu ke dveřím, pak jdu zpátky k Tomášovi a Evě a dívám se na ně. Jakmile se na mě taky podívají, tak jdu zase ke dveřím a zase k nim, a tak pořád dokola, dokud nejdeme ven. Pokud to trvá dlouho, tak taky tiše kníkám. Přiznávám, dělám to i někdy, když na vécé nepotřebuji zrovna naléhavě.

Mimochodem, musím se pochlubit svým posledním úspěchem v zaměstnání: Tu deku, na které spím, se mi podařilo roztrhnout na dva kusy.
... takže mám teď dvě.

Jako každý mopslík mám hrozně rád všechny lidi a pejsky a kočičky a vůbec všechno, co se hýbe. Ale s takovým ježkem nebo žábou moc velká zábava není, to vám můžu říct. Ostatně kočky si se mnou taky hrát nechtějí. Ale s lidmi a psy je to lepší. Někteří psi se sice nechovají moc přátelsky (jeden se mi dokonce zakousl do kůže na krku - to jsem ale křičel!), ale s jinýma je docela zábava, honíme se, machrujeme na sebe nebo aspoň uděláme kolečko a očucháme se. Občas se potěším i s nějakým člověkem, i když se mi často smějí kvůli mému nosíku (nechápu proč, ale mám je přesto všechny rád), ale někdo si hloupě myslí, že jsem nebezpečný (říkají: to jsou ti zlí, co se zakousnou a nepustí), a taky si mě pletou, nejčastěji se šarpejem a buldočkem, ale už jsem si zvykl.

S Evou a Tomášem chodíme často na procházky, to já rád. A taky si hrajeme s maškrtkou, to je takový provaz, o který se můžeme dobře tahat, nebo když venku najdu plastikovou PET láhev, tak ji hned chytnu za hrdlo a honit se, honit se! To je perfektní! A v létě chodíme k řece a tam se vždycky vrhnu do vody a běhám a cákám a lovím klacíky na dně a je to taky perfektní! Ale plavat neumím (zatím).

Když najdu víčko od PET lahve, tak si ho vezmu domů a hraju s ním na parketách hokej. Už jsem měl červené, bílé, černé, žluté ...

Taky se mi občas stane taková zvláštní věc. Normálně ležím, spím nebo tak podobně a najednou to tam začne hrozně smrdět. Nevím, co se děje, tak vstanu a odejdu pryč. Nebo taky normálně stojím, a najednou si těsně za mnou někdo nahlas prdne. Že jo, já se leknu a honem se otočím, ale on tam nikdo není, tak někdy radši hned uteču. Jsou to zajímavé věci.

Ale vůbec nejlepší je jídlo. Já umím docela poslouchat, vím, co znamená "čekej", "ke mně", "k noze", "sedni", "zůstaň", "fuj", ale nejlíp rozumím slovu "jídlo". To můžu třeba tvrdě spát, ale stačí potichu zašeptat "jídlo" a hned běžím k misce. A pak jím a jím a jím....a za chvíli v misce nic není. Ale to nevadí, já ji stejně ještě hodně dlouho vylízávám.
Sním všechno: konzervu (obsah, ne obal), granule, maso, brambory, rýži, rohlík, chleba, zbytky, papír, cáry, které natrhám z deky (pak mi na tom venku zůstane viset hovínko a nemohu se ho zbavit), nitě (na těch taky), igelit, trávu, cizí vejkal (v tekutém skupenství, ovšem), tyčinky za korunu, ořechy, gumu, kterou odkousnu z nerozkousatelného gumového míčku pro psy, sýr, ale nejradši mám piškoty.
Mám taky trochu nadváhu: dvanáct kilo, ale není to sádlo, to jsou svaly. Taky jsem velký a dlouhý..

Když Tomáš a Eva jedí, tak vím, že možná něco zbyde, a proto čekám vedle stolu a zatím se dívám prosklenými dveřmi ven. Jakmile vstanou od stolu, hned běžím do kuchyně, abych tam byl dřív než oni a čekám, co se bude dít. Ale oni si ze mě dělají legraci tak, že vstávají schválně od stolu a hned si zase sednou a smějí se mi, že běhám do kuchyně, i když tam oni nejdou.

 

... pár pozdravů

Zdravím Rambika do Živonína. Ahoj Rambiku!
Zdravím boxera Bobeše Kelina z Líbeznic a bígla (kýbla) Džiminku Diepoltovou z Prahy.
Taky zdravím sestřičky, zvlášť Cecilku a Catrinku, které dělají kariéru v chovném byznysu. A ovšem i maminku Enku a tetu Adélku do Janovy Vsi.
No a taky zdravím pár psů v Neratovicích, třeba Čertíka, ten je dobrej, Filípka, i když si moc vyskakuje, boxerku Brittu - Brito, ty jsi byla dobrá, když jsi ještě byla menší, dogu Fída z Márovy picérie, ten mi voní, ale nedošáhnu na něj, abych ho očuchal.
Zdravím i Tazíka, který má lepší stránku než já, ale to nevadí. Podle toho, co jsem si o Tobě Tazíku přečetl, bychom si dobře rozuměli.
Zdravím Anetu ze sekretariátu ředitele a její novou černomopsí kamarádku Vendy, která je až z Plzně, taky boxerku Aidu a pět rozmazlených kočičáků, kterým Aneta všecko sní.
Zdravím Mika a Dullyho Jenčíky a paní Kyselkovou, o které mi Mik a Dully napsali, že je moje babička, protože měla mopsa Blacka, což je můj dědeček. Blacka taky zdravím do mopsího nebe, odkud se na nás dívá.
Pozdrav pro mopslíky MUDr. Nicolu a MUDr. Cajetána, kteří si rádi listují v knížce, kterou o mopsech napsal jejich pán.
Zdravím štěně Čendu a jeho kamaráda boxera Gastona. Já bych taky někdy bral bodyguarda, protože si na mě plno psů dovoluje - asi mi závidí moji krásu (viz foto výše a níže). A taky zdravím Rozárku, kočku, která Čendovi nafackovala. Kočko, to už nikdy nedělej! Mohla bys zranit vypuklé mopsí vočíčko.
Regards to Pugzelle and Biscuit of South Africa.
Zdravím Báru, princeznu noci.
Ahoj Holubová Barunko a pěkná malá Betinko!
Na dnu mopse jsem osobně poznal půvabnou Zeldu, Tazíka, Ludánka, Pepíčka, Chrise a spoustu dalších šklebáků, tak je všechny pozdravuji.
Regards to near fly attacked doggies Chyna & Danny.

 

Tady jsou nějaké moje další obrázky:

Já na Harasově

 

Já spím

Na této fotce mám zavázanou přední tlapku. Šlápnul jsem totiž na střep a všude byla krev. Paní doktorka mi to nějak zašila, ale od té doby mám "aristokratický malíček". Nebyly to příjemné časy, když jsem chodil ven s nohou v igelitovém pytlíku.

 

Já a Tomáš

 

Já čumím

Tuhle k nám přišla návštěva s dvěma malými dětmi, tak jsem je honem běžel přivítat do předsíně. Jakmile jsem tam přiběhl, začaly děti volat: prase! prase!
Ale žádné prase tam nebylo.

 

Mí rodiče

Přestože jsem vskutku dokonalý, neukazuji se na výstavách. Nehledě na to zde píšu něco o mých předcích (možná jsme příbuzní):

 

 

Odcházím

Už je konec stránky, tak odcházím. Nashledanou.