8

8. KAPITOLA

Kocour Robin stárnul, byl už třemi packami v hrobě. Zavinil to jeho nespořádaný život. Mohli jste ho potkat na všech cestách, za každého psího počasí. Byl černý, tudíž pokládán za původce neštěstí. Nebylo to tak docela neoprávněné. Přinesl skutečně neštěstí osádce vozu, která ho jednou v noci pronásledovala, aby ho pro legraci přejela. Když pekelník Robin najednou skočil stranou, aby unikl humornému skonu, vůz se rozmašíroval o strom. Robin měl tedy na svědomí čtyři mrtvé, a až do těchto posledních měsíců ho to nijak nekrušilo. Nyní však začala jeho loveckou i myslitelskou vášeň zmáhat stařina - dixit pán.

V noci na dnešek ho spráskal dvouletý macek, o jedenáct let mladší, který měl v úmyslu těšit se přízni kočky ze statku U spálené ovce a nedělit se o ni s vysloužilcem. Takového jelimánka by ještě vloni zahnal až do vrcholku ořešáku ...

K tomu ráno o chlup minul dvě myši a měl pocuchané sebevědomí. Pravda, myši běhaly už nějaký čas čím dál rychleji a Robin přemítal, zda není obětí pokroku.

Krčil se v trávě a smutně žmoulal stéblo, které bylo, mezi námi, bez chuti. Do domu se už neodvažoval, co čpěl sírou a kacířstvím a co starý Glód ten zápach už ani nevnímal. Robinovi popravdě mohla být kočka od Spálené ovce ukradená. Rozverné ztřeštěnosti už mu na srdci příliš neležely. I ty kočky se změnily k horšímu, kde byla ta jejich někdejší opojná vůně! Ke statku šel spíše ze zvyku než váben chtíčem.

Zívl. Jako kotě si hrával se sluncem. Dnes si slunce pohrávalo v jeho staré srsti, tužší než žíně z matrací, a Robin se v něm vyhříval, už jen aby ulevil svému revma. Přeplazil se kolem slimák, ani ho pro legraci nepřevrátil tlapou. Robin se nudil a měl trable. Lhostejně se podrbal, neboť věděl, že blechy jsou pro každého kocoura jako milostná trýzeň, jsou a pominou, a že se jim nedá uniknout.

Zchřadlý filozof povstal a bez důvodu začal z plna hrdla mňoukat, jako by kladl naléhavé otázky světu, který se už bez něj ubíral mezkům v patách. Křičel vytrvale a zamířil ke stavením, oklikou minul liliputího kohoutka hašteřivé povahy, zbejstřil otevřené dveře a vešel raději ke Kastli než domů, neboť domov už neměl.

Cicisse od svého věšení ležel v posteli. Masti pro osla ho pohmožděnin nezbavily jako zázrakem. Ani naražená žebra, Glódem pevně obvázaná, masti nezhojily. Chérassovi udělal Robin svým příchodem radost:

"Cože tak vyřváváš, zvíře ubohý? Řvu snad já, a že ani spát nemůžu, já ze tří nocí prospal jedinou, a zrovna tu, co sem si rozbil hubu. A čert mě vem, jestli vím, proč zrovna tu. Hledáš Glóda? Je v Jaligny. Přinese mně mastě na ty mý bolestě. Hodnýho pána máš, Robine. To já už bych ti dávno třepl pár za uši!"

Byl rád, když kocour na stole sežral zbytek nudlí. Nadšen, když vyskočil na postel a lehl si vedle něj. Cicisse ho pohladil. Pod dlaní se mu převalovalo olovo, upomínka na palbu lovců, kterou kdysi Robin prošel. To už se opakovat nebude. Robin chodil na výpravy čím dál méně, brzy už nebude chodit vůbec nikam.

"Ty seš němá tvář," něžně brumlal Kastle, "nevinnej tvor, jakživos neměl dar řeči, a myslíš, že já ho měl víc než ty? A kdybys už ten dar měl, co bys řek, co? Ani nejni co říct."

Velice ohleduplně, aby kocourovi nepřekážel, se chopil vína na nočním stolku, vypil je a začal také příst. Mouchy gestikulovaly ve slunečním paprsku. Hodiny v koutě z dlouhé chvíle dělaly ručičkami mlýnek. Pak odkašlaly, že je několik, jedno kolik. Oba starci, muž i kocour, nakonec bok po boku usnuli.