3. ledna - středa.

 Srdcervoucí loučení poslední stisk ruky rodičů, známých a kamarádů, vlak odnáší nás z Prostějova v půl desáté směrem na Olomouc a po dlouhých zastávkách ve 3/4 na 11 vidím solné mlýny Olomouc a tu hle - jiný transport Lutín - v prasečích vozech doráží a nádraží - napnutý zrak, zapojení a odrážíme po 1 a ½ hodině na Lipník. Cesta ubíhá v zábavě, vidíme neznámé dosud končiny a hle zastávka Lipník - 10 minut čekání, zapísknutí a vlak unáší nás směrem Valašské Meziříčí.

Konečně Hranice, menší zastávka a tu zřím Valašské Meziříčí. Odrážíme a vystupujeme v Kunovicích - Loučce. Zástup – Wikov, Hanisch, my Rolňáci, Wilhelm - hle zástup postižených, totáleinsatz. Je ¾ na 5 a tu 2 nákladní auta rozváží nás ve tmě neznámo kam. My šlapeme pěšky po dvou hodinové cestě zarážíme, sundáváme kufry a baťohy - hospoda – tu odtud jdeme do školy v obci Rouské.

Uvítání, večeře - "černoch“ 3 kostky cukru - je po jídle. Ležíme s odpuštěním na slámě jako prasátka. V noci se probudíme ve 2 hodiny. Je mi zima. Vzpomínáme na postel – ach – vzhůru jsem až do rána.

4. ledna - čtvrtek

V 6.00 budíček – toaleta v závějích sněhu. Snídaně černoch 2 kostky cukru. Máme vyrazit ve ¼ na 8, ale zdržíme se až do 8.00 a v průvodu „bolševiků“ táhneme na kopec; a tu hle, vítr, to není vítr, strašná vánice, smetá se, na krok není vidět! Vojáci sami nepřišli a my bez velení, táhneme zpět. Flákáme se a již je oběd – kmínová polévka, ušla.

Krumpáče nemáme, čert je vem, ležíme, teplo v kamnech praská, každý vzpomíná a již je večeře – maso, zemáky. Po této procedůře uléháme, přichází náš vedoucí Voves, docela sympatický mladík, odchází po delší debatě. Ve 22 usínám, těším se na ráno. Dobrou noc!

5. ledna - pátek

Rozčleňujeme se a v místnosti spí nás 38 lidí. Ráno vstáváme tu hlas oznamuje, nedělá se opět. Vstáváme až v 8 hodin. Ranní toaleta v závějích před školou. Toulám se okolím, zříme s Láďou Gambou díry po bombách. Po dvou hodinách vracíme se do vesnice. Zjistím, že tu není žádný švec, jen dva obchody a hospoda bez piva. V ½ 12 oběd – gulášová supa. Píši dopis domů – opět ležím, nuda. Odpoledne sehnav sáně jedu sáňkovat, bohužel mnoho sněhu, že dřu sanice. Ve 4 hodiny vracíme se zpět a tu strašná rána - krumpáče připraveny. Prý se ve ¼ na 8 vyrazí. Kuchtím si čaj neb jsem prokřehlý. Po dlouhé době večere, je 6 hod. - zelí, zemáky, maso. Máme se nač těšit, to bude síly! Má být černoch, ale myslím, že si z nás dělají blázna. Umyji se a ležím - doufám, že usnu a v 9 hod. hodím sebou znova na postel a vzývám Alláha!!

Mapka prostorů působení zákopníků v okolí Rouské (1. štace)

6. ledna - sobota.

Vyšli jsme za zpěvu kopat a je to arbeit, zebe, mrznou nám. nohy. Nemohu se dočkat obědu. Tu zřím pár koní, sáně, konve; polévka kroupová, kaše a mrkev.

Kopu jen do ½ 3 a to pro zahřátí neb bych zmrzl. Ve 3 hodiny odrážíme „domů“. Promrzlí až na kost, jdeme, klopýtáme. Umyt uléhám a dávám se do hry šach s Romanem. V 6 večeře - guláš - fasujeme chleba, pěkný bílý.

Zorro, to je můj spolunocležník, usnul celý zbytý, i já jsem strašně zbit, zápěstí trne - to bude spánek. Voves nám sdělil, že děláme i zítra, no nevadí, toaleta, ruka bolí – zahraji si šach. V 10 hod. - usnul jsem - libý sen obestřel mysl moji!

7. ledna - neděle.

I dnes nedali nám pokoj. Vážím si ticha! V 6.10 hod. vstávám, bylo mi v noci zima. Opět černoch a zjišťuji, že nám dávají brom. Musíme se smířit. Venku se chumelí, nastupujeme před kovárnou - fasuji rýč a valím na zákopy. V 8.00 začínáme, kopu, házím lopatou, horko po těle, nohy mrznou, vyčkávám. Konečné poledne. Ve 12.10 hod. polévka bramborová. Zapomněl jsem na, 3 vojáky, kteří nás hlídají. Jsou ta kamoši od Mělníka, umějí česky. Nemají pušky, nemají oblečení, jsou to zemědělci, vinaři. Šel jsem pro oběd 2x. V ½ 2 se vracím zpět, nikde sváteční nálada. Ve školní třídě všude teplo.

Ve 4 večeře zemáky, salát bramborový, sekaná. Příděl l/2 l mléka. Hned jsem ho vypil, lehl a čtu noviny. Kluci se rozprchli do kina do Všechovic.

V 6 hod „srnčí“, které jsme nalezli. Je to strašně blbé, bába asi neumí vařit. Najedlý, nakouřený, napitý, jdu spát – dobrou noc!

8. ledna - pondělí.

Vstávám zrovna ze sna, letím za strašných bolestí na záchod. Hrozný průjem a v tom se přihnalo 37 jiných zákopníků. Vypukla e p i d e m i e!! – myslím, že po tom obědě. Je to přímo zuřivé, celá cimra stone! Polovina mužstva marod. Očista těla - snídané. Černoch, chléb, jím málo bojím se prdel! Ze  zákopů utíkám zase k lesu, vracím se, zebou mně sakramensky nohy. Čekám poledne. Přijel voják OBRST na saních a dělal nám nohy. Jen ať se těší, za chvíli bude hvízdat. Za křiku odtáhl a my odebrali se k obědu. Opět kroupová polévka - myslím, že „běhoun“ povolil, byl jsem jen 3x v lese. Vracíme se do školy promrzlí na kost. Vydává se večeře: rajská, zemáky, maso v normě lístkové 18 dkg. Dostal jsem na kamošův lístek 2x. Uléhám na šachy. Prst u pravá nohy mě strašně bolí, mám ho odřený; vypůjčil jsem si kamošův spací pytel, vlezl do něj, to je teplo, zvolna obracím oči v stoup!

Směr 00 - marodky hlas ...

9. ledna - úterý.

Zvolna se probouzí nový den, venku sněží, úplná nádhera, škoda že nemám lyže. V 6.10 vstávám, OO povolila, toaleta, snídané opět černoch, kus chleba do kapsy, hrnek na polévku přes krk a valíme na makandu. Vojáci nás zahnali - odstřelují dynamitem - šlaha, ozvěna se nese, nádhera. Po několika trhách vracíme se k dílu se slovy „všude je země Páně“, a začínáme dlabat. Přicházejí vojáci a hlásí: 5 dní kopat, udělat kámoši zákop, 6 den volno. Vzpomínka na domov ...... dlabeme dvojnásob rychle. Poledne ejhle jak to tu uběhlo. Opět teplá polévka, voněla zabijačkou, ale byla to zemáko­vá. No nevadí začínáme opět fachat s heslem „půjde to“ machlíme až jsme v tom mrazu spocení jak zajíci. Máme slíbeno, že za 6 neděl budeme vystřídáni. Sami vojáci však tomu nevěří. Nohy mě však zebou stále. Vojáci v ½ 3 odtáhli a ve ¾ na 3 odešli zpět do naší ubytovny. Chci jít do Všechovic, ale sešlo v z toho. Jsem zbitý a celý nesvůj, myslím, že víc pohodlný. Přišel mi lístek od Růži, nebudu odpisovat až na ten druhý co jsem poslal v pátek. Naši prý o mně nemají zprávy ačkoli jsem 2x psal, no nevadí.

Zjistili jsme, že Hanisch kope v Maloticích, kluci z Wikovky kousek od nás a jsou ubytováni ve Všechovicích. Byl  zde včera Zdena Grénar a Valášek, tlumočili pozdrav domova. Naši mě ještě nepsali, ani kamoši.

V 5 hodin jsem si zapálil a ve vedlejší třídě s klukama  zpíval a psal deník do tohoto sešitu, který jsem zde v jednom ze dvou obchodů koupil. Těším se na večeři, budou buchty a černoch z Melty. Zhasnu světlo a za svitu svíčky píši, pak přesídlil jsem zpět cimry. Konečně večere, 1/8 buchty, sbalím ji, je s marmeládou a ve­liká jako cihla, je bezvadná. Škoda,  že nemohu donést domů vzorek. Fasuju znova chleba, mám ještě ½ štrycle. Najedený ležím, omrzlé prsty na levé i na pravé noze mě pálí, ležím na břichu a na kufru píši tento zápis, teď si opět půjčím spací pytel a šup - jdu spát. Alláh mne provázej do časných lovišť - žiji na velké noze, do 10 určitě usnu - co krásného nedal mi den, to ještě hezčí v noci vrá­tí mi sen. Dobrou noc Pepčo!

10. ledna - středa.

Včera než jsme usnuli dali nám ještě zbylou kyšku, ale tu jsem pro její nejedlost vychrstl a fasoval jsem zbylé mléko a hned ho vypil.

Ráno čarokrásné – 6.10 venku padá sníh - zkrátka nádhera. Zjišťuji, že vousy jsou větší než jindy. Snídané černoch - 7.10 hod. vyrážíme, chápu se lopaty a jdeme. Sníh se sype, cesta je obtížná, tváře pracujících mlčí - vůkol posvátné ticho.

Jsme na stanovišti. Vojáci tu nejsou. A tu zřím - dva přichází a za nimi šest NSDAP manů. Jdou k nám. Aj aj, oni umí česky. Dobrý den, zazní pozdrav; zjistil jsem, že jsou kamoši. Chápou naši práci. Fotografují nás jedem se ptá, kdo je muzikant, může jít na den domů. Mám naději, že v sobotu pojedu. Makám a již je poledne! Oběd kroupová - nadrobím si chleba a pojídám. Jde mi k duhu. Dnes dokonce nezebou nohy, stal se zázrak, papír v botech dělá divy! A tu znova strašná vánice, pouštějí nás domů, ve ¾ na 3 přicházím na cimru. Radostná zpráva - 2 dopisy - Ferda, Růža. Odepisuji, sedě na kufru, Zdena Bořil zanesl na poštu, těším se domů, umytý budu spát.

Za hodinu je večeře, co, ještě nevím - nechám se překvapit! Vstávám jdu na besedu a jé - v zádech bolí, bolí příšerně, to bude práce. Už se těším. Odcházím ------ Ejhle 6 hodin večeře - zelí, vepřová, brambory - ú - ty jsou jak kameny musí ven. Po jídle vymyji hrnek a stavím si na čaj. Fasujeme máslo hned si namáznu, je dobré, scedím si čaj, vypiji a jdu spát, to je bolest v zádech - jdu na lože - Dobrou noci.

11. ledna - čtvrtek.

Ráno „toužebně“ očekávané nastalo. Jaké překvapení? Celou noc padal sníh - tolik jsem ještě neviděl, závěje, všude táhne. Spal jsem pod dekou a bylo mi docela teplo. 6.25 stávám, bez umytí, jdu snídat, opět černoch, kus chleba a jdem. Těžko se prochází, jdeme husím pochodem. Přicházím ke „svému“ zákopu a hle co zřím, všude je voda. Narazili jsme na pramen! Zavolali jsme vojáky a rozhodnuto: naše parta je rozdělena do různých partií. Práce se vleče - konečně oběd -  zelná polévka. Ráno místo sněhu padal déšť a zmrzá. Vypadá­me jako vodníci, jen zmrzlí. Odpoledne se vleče jako hlemýžď. Prý pojedu zítra dumá. Jsem zvědav. Promrzlí vracíme se zpět do školy. Zde opět překvapení. Dopis od švagra Vaška a rodičů.

Prvně se najím - už jsem vlastně jedl, teď čtu, konečně přečteno. Odepisuji Vaškovi, píší Brüknerovi. Josef Látal nese na poštu. V tom slyším řev to dávají hobla kamošovi - jé on omdlel, doneste honem sníh slyším zmatené hlasy, a hle - sníh dělá zázraky! Hned se lotr probral. On jen simuloval. Zapomněl jsem říci, že mi pří­šerně omrzli obě nohy, mám je jako papuče. Už se těším domů. Cho­dím po cimře, ležím, čekám večeři. Je za l0 minut 5 hodin. Dosta1i jsme lístky na jídlo. Přečítám znova napsaný obsah, Spokojen.

Konečně 6 hodin - večeře - opravdu sváteční - zemáky a kus masa, že jsem ho honil po kastrolku! Snědeno - uvařil jsem si čaj, vypil a dumal. Nachystal ruksak na cestu k odjezdu. Zítra vyrazím. Máme se nač těšit! Voves říkal, že za l2 neděl jsme hotovi. Gott sei Dank! Dopsal jsem a jdu spát. Nechám si zdát o domovině. Dobrou noc!!

12. ledna - pátek.

Nastal den - vstávám v ½ 7 - oblékám, jdu k snídani, opět černoch. Vyrážíme - co zřím, venku obleva. Na zákopech bláta, matle se to vše. Hodiny se vlečou - v 10 hod. přijíždí vojáci.

Koumají, vyhrožují prodloužením pracovní doby o 1 hodinu, tedy až do čtyř. Děláme pro zahřátí. Konečně toužebně očekávané poledne. Oběd - polévka kroupová. Půlhodinová přestávka, těším se domů. Ale co to? Jelikož je mnoho marodů, pouze 4 smí odjet. Jsme namydleni! Čert aby to vše vzal! Konec ilusím a snům. Jednou to stejné bude. Zebe mne zase a ještě víc než včera. Ale ať! Konečně 3 hodiny. Jde se domů. Stavuji se v obchodě pro dopisy, menší debata - jdeme na lágr. Co to? Nové slamníky, 3 dopisy mně překvapily. Růža - Mirka - ­Jirka! Ještě že kamošky nezapomínají. Odpovídám na všechny, píši i domů. Ležím a píši Tě můj deníčku na kufru. Fousy píchají, ale as­poň budu mužnější! Upravil jsem lože, od p. Oldřicha Petra vypůjčil si kus chleba, tak budu jíst a vzpomínat. Škoda.

Je 6 hodin. Přišel p. Voves, menší debata, tu hle - večeře: zemáky, karbanátek, sám omastil a snědl. Fasujeme chleba, oplatil p. Petrovi a nyní zase píši. Dokreslil a těším se jak se vyspím na nové posteli. Prý pojedem až v neděli. Jsem zvědav. Neskládám si žádné naděje. Pomalu půjdu spát. Nač vzpomínat. Nač myslet. Stejně nic mi už nepomůže.

Venku zase padá sníh, to bude práce. Chlapi polehují. Jdu spát. Vzpomínám ...

13. ledna - sobota.

Probudil jsem se ve 3 hodny - zima mi bylo též. Neumyt šel jsem si pro snídani - opět černoch, kus chleba, nachystal snídani a jdu. Venku vítr, ach jé - smětá se, to bude práce. Došli jsme až k zákopu - zjišťujeme vše zmrzlé. Musím zpět pro krumpáče. Vzal jsem 3 a vracel jsem se. Kopeme. V 10 hod. přišli vojáci, kopají též, podminovávají cestu.

Nohy mám opět na kost zmrzlé - je to strašné. Všichni jsme zmrzlí i ti otrlí S mani. Čekám poledne - konečně - oběd: nudlová polévka, kus zmrzlého chleba a jsem hotov. ½ hod. volno a dlabem. Chtěli jsme jeti večer na neděli, ale zase nás nepustí. Je to k nevydržení. Chlapi dokopávají první zákop. O ½ 2 jsou hotovi a hned jedou domů na ubikace. Ve škole nám děvčata topí pro večer. Ve tři hodiny jdeme domů a já šel hned k holiči. Tento se nachází v domku číslo 2. Hledám, tápám, tu zřím kuchyň – ach to holičský salon!

Děcka řvou, chlap je bije, mydlí a holí. Co zřím? Vousy pryč. Vracím se na vykradenou cimru - další překvapení. Dopis od našich a Aničky, musím odepsat. Sedím, či lépe ležím a píši na kuru. Prst u nohy jsem si ovázal a co dál ještě nevím. Znova se najím. Čtu knihu „Dcery mořských vlků“. Tu slyš - 6 hodin, večeře; zemáky, omáčka masová, jdu 2x, fasujeme tvarůžky - je po jídle, ubíháme na pivo, vše vypito. Lehl jsem si na p. Petra postel a půjdu spát. Je ½ 7 chtěl, vlastně chci si uvařit čaj - myslím, že udělám. Zatím zakončíme sobotu. Něco si přečtu - noviny a uléhám.

Auf Wiedersehen!!

l4. ledna - neděle

Ráno vstávám čil a hajdy ven. Toaleta - snídaně - černoch. Venku mrzne, jdeme!! Jsme v zákopu, kopeme, venku je nádherně, slunko svítí - tu radostná zpráva jedeme domů. V 1 hod. odcházím do školy, převlékám se. Oběd: zelí, knedlík, vepřová.

A jdeme na nádraží do Osíčka, jedu pro harmoniku. Ve 4  hod. na místě a až v ½ 7 vyjíždíme směrem na Prostějov. Tu jsme ve 23 h. a teď se Zdenou Snášelem pěšky domů. V 1 hodinu v noci stanul jsem u dveří. Venku mrzne až to praští! Naši doma - ohromná radost. Ve 2 hod. jdu spát. Zbit a unaven. Dobrou noc.

15. ledna - pondělí.

Jako DOMA v Bílovicích na Hané!

16. ledna - úterý

Toužebně očekávaný „odjezd“ - ve 4 hod. vyjíždíme z Kostelce, ověšen harmonikou a batohem, jedeme 2. tř. V patách následuje Zdena Snášel. Z nádraží v Prostějově telefonuji Růži, ale žádné spo­jení, jak obyčejně. V ½ 6 vyjíždíme. V Přerově zastihl nás letecký "alarm", jedeme a za l0 minut devět večer jsme v Teplicích nad Bečvou. Za mlhy a bloudění docházíme ve 23 hodin do Rouské školy. Tu zřím strašnou spoušť po opici kluků. Uléhám a ráno do práce už se „těším“.

17. ledna - středa.

Vstyk ve ¾ na 6 - toaleta - černoch - a jde se. V devět hod. přichází 486 mužů, z Kunovic - Loučky, dlabat ty malé zákopy. Dnes mně ani nezebe. Venku je strašný vítr. Dělá se ode dneška na směny. Konečně oběd - papriková polévka - dlabeme dál. Ja od Ferdy Čtvrtečky jsem dostal dopis. Odepisuji z Kelče domů, jsem tu na návštěvě u Jar. Dokoupilových a Stančíkových se Zdenkem Snášelovým.

V 6 hod. večeře - zemáky, omáčka, maso. Najím se, píši a hraji těž na harmoniku. Jsem zvědav jak se události vyvinou. Napiji se a napíši ještě dopisy Růži, Jirce a Ferdovi. Pak jdu spát. Už se těším na zítřek.

18. ledna - čtvrtek.

Konečně ráno. V 6.30 stávám pro snídani, černoch a hajdy pro nářadí. Jdeme. Celkem ucházející čas, bezvětří. Dělám s. panem Ne­veselým a ryji. Jde nám to celkem ucházejíce. V práci a zábavě je poledne. Oběd zelná polévka a dlabe se dál. Udělal se vítr, ale nezebe mne. Samá kontrola - šichty se střídají. Ve 3 hodiny jdeme domů. Najím se z kufru, zahraji si na harmoniku, je tu čurbes, ale ejhle večeře - zemáky, omáčka a „kus“ masa jak noha. Jdu za p. Roda a ještě zapiji vodou. Jdu do vedlejší cimry, budu se sem stěhovat. U nás se myslím krade, ztratila se mi jedna ponožka. No čert ji vem. V sobotu se nastěhují to bude bašta! Klid, čisto. No, uvidí se. Tu debatíme o všem možném, dopisy nepřišly - napíši a po toaletě jdu spát. Už to přece ubíhá! Ukončím - Dobrou noc!!!

19. ledna - pátek.

Včera přestěhoval jsem se na novou cimru. Je tu klid a pořádek. Usnul jsem a ráno vstávám za 10 minut 2 a tu pozorují, kterak ven­ku vítr, ba co dím, přímo vichřice. Už se těším na práci. Vylézám z deky až v 6 hod. a po snídani černocha jdeme dlabat. Vítr je mi­mořádný až strašný. Jen ať mne nezebe! Jdeme na šichtu, je nás 68 mužů ze 108. Zase jich spousta chybí. Dlabeme v rytmu. Dnes i ru­kavice mi dodělávají. Ještě 2 štychy lopatou a zítra jsme hotovi! Konečně opět přichází 8 pražáků a dlabou až se ve chvíli zpotí tak, až se nevidí. Nahoře protitankového zákopu není možno vydržeti.

Hrnky hrají melodii v rytmu větru. To je bašta! Svačíme a dychtivě odpočívajíce, čekáme na oběd. Tunel je dokopá­ván. Mluví se o sobotním kabaretu. V poledne nepůjdu domů. Koneč­ně oběd či vlastně je předkrm, polévka s makarony. A hajdy domů na saních. Překopnutá silnice připravena k zaminování.­

Umyt, převlečen - zkouška začíná. Vypadl jsem ze hry neb ta moje Chromatika opravdu patří do smetí. No nevadí. Kluci hrají opravdu hezky. I p. Voves přišel. Též dopoledne tu byli s centrály Rolného páni Nadymáček a Kovařík. Dávám si čaj - jdu k holiči - též bot si opravit. Fasovali jsme chleba. Zašívám. Vracím se. Večeře ­mléko, 3 a ½ amolety. Jdu zpátky k holiči s mistrem Štafou, ostří­hán se vracím a piji svůj grog. A pak - píši deník. Tu přichází tru­badur Vybíral a hází 2 uzmuté amolety mně na sešit. Z kuchyně sem doléhá řev kuchařek - jak když se opice prčí. Dopíši, děvčata ne­sou ještě amoletu. Už jistě jdu spát! Do vydzenia!

20. ledna - sobota.

Vstávám v 6 hod. 30 min. a po toaletě snídám černocha jak ob­vykle. Zbylé amolety a kus chleba do kapsy a jde se do práce. Počasí se zlepšilo, je bezvětří. Doděláváme Pancer graben. A hle ­již je 10 hodin, svačím a zase dlabu dál a již je oběd. Nudlová zasmažená - beru si 2x, kus chleba a je po obědě.

Část kluků odešla domů, strojit hospodu na taneční zábavu Zákopníků. Zákop u lesa je již hotov. Venku svítí chvílemi slunko, sovětská výzvědná letadla přelétávají a mluví se jen o zábavě. Tu slyším hlas - feldvébl - a již zřím - pár koní táhnou sáně a v nich nachází se postrach LÁGRU 33l/Ol. Jsou 3 hodiny, čas k odchodu. My ale musíme dlabat dál - leda jen tak ze švandy. Nohy mě již nezebou. Konečně ¼ na 4 - postrach zmizel a my jdeme domů. Jde se pro žold do obecní kanceláře Gemeideamt Kassa Auszahlung. Tu fás­li jsme 360 K, z toho 10 K na zvláštní fond a 280 K stála kořalka, kterou dovezl na cimru Vojta Kaláb. Vracím se domů, umývám a pře­vlékám se, oholen - vše se chystá k muzice! Jen ať se těší! Ve 4 hodiny je večeře: pajšlová omáčka, brambory jako vždycky a kus salámu. Vše hned snědeno! Zahraji si na harmoniku a počkám. Zapomněl jsem na lístek, který jsem dostal od Zdeny Vlachové. Čekal jsem od Růži, ale marně. Budu jí psát.

Je zde s námi na cimře holka Jožky Kalába, hrají žolíka. Tu při­chází Vojta Kaláb a za všeobecného jásotu je přivítán. Vybalí kořaličku a po štamprlkách všichni jsme vypili a zajedli kusem špeku, jdou k muzice. Já jsem zůstal a píši. tento deníček! Rukavice dodělaly úplně. Našil jsem zips na tepláky. Je mi tu blaze. Mám ko­nečně klid. Ještě něco sním, napíši dopisy a odebéřu se do ráje k Abrahámovi. Dobrou noc!

21.ledna - neděle.

 Všechovický kostelíčku ...

Probudím se ráno ve 3 hod. a tu slyším, vrací se pěkně teprve ze zábavy. Nálada, řvaní a pod. Dnes bude hezká práce. Bdím a vstávám až v 7 hod. To nevadí - je neděle? Ani nevím. Venku je čaro­krásně. Po černochu vyrážíme a v 8 hod. se dokonce „dereme“ fachy. Odeslal jsem Růži dopis - jdeme bez nálady. Vítr žádný, stromy ojíněny, krása všude krása.

Kopal jsem nový zákop a již 10 hod. a jsem poslán na stavbu bunkru. Jdem, kopání za mnoho nestojí. Je poledne, ani jsme se nenadáli. Oběd: zelná zemáková polévka, kus chleba - držím dietu neb večer jsem snědl kus špeku. Tu přijíždí felák, má výbornou náladu. Tu slyš - ALARM - odhlášení ve ¼ na 2 - a tu opět, konečně konec. Felák odjíždí a my jdeme v ½ 2 domů. V ½ 3 oběd či lépe večeře. Skoro neb v 5 hod. jdeme na dozvuky taneční zábavy. Půjdu též . Snědl jsem kus bábovky a ještě 2 čtvrtky „zdravotní“ a půjdu. Je právě ¾ na čtyři. Přišla k nám opět Jos. Kalába děvče, malířka též. Ostatně nám to nevadí, Šel jsem na 5 hodin na tancovačku. Skončila neslavně. Děvy lepé nepřišly a já jsem šel v 6 hod. zpět na cimru. Umyl jsem si nohy, znova pojedl, zapil a teď půjdu spát. Lojza Motal píše Vlastě, Klíč látá blůzu a Franta Dinec též zašívá. Já pozoruji chvíli počasí, měsíc nádherně svítí - píši opět na kufru. Je to romantické - vzpomínám - myslím, že se dočkáme. Dobrou noc!

22. ledna - pondělí

Vstávám za čarokrásného rána. Všechno je obíleno, na zemi sypký poprašek sněhu. V ½ 7 po snídani valíme na dlabandu. Kopeme bunkr, slunko nádherně svítí, v 10 odstřelujeme dynamitem - to je zábavička! Pěkně se proběhnem vždy až k lesu. Konečné poledne - oběd - polévka makaroni dosti dobrá, na desátku jsem snědl 15 deka salámu, to  je úplná bašta!

Dnes se nádherné dělá. V ½ 2 letí nad námi „RATA“ čáruje  krásně po obloze, vytáčí kličky - všichni čumí naši i felák, který je tu od oběda. Přichází k nám, zkoumá, hádá se s vojáky. Je  otrávený, odchází a my jdeme domů. Jdu ke kotláři poptat se po lyžích, ještě nejsou. Vracím se do škol,y, sním kus bábovky, kus masa, čaj. Umyji se, převlekl jsem se doslova bleskové. Čtu chvíli  Rodokaps, debatujem o situaci s Lojzou Motalovým, kouřím dýmku mí­ru, vzpomínáme. Vedle v kuchyni řádí Zorro, silné chraptící, je ¾ na pět odpoledne. Čekáme na večeři. Poště vyčítám - nedošla,  jsem naštván. Uvidím donesou-li ji Kelče. Odkládám tužku. Chá­pu se jí až po večeři - máme zemáky, omáčka neznámá, kus masa.  Dávám si 3x a hned běžím vyvařovat čaj prima šípkový. Ja - ještě  jsme fasovali máslo, málem bych na to zapomněl. Ostatně není to  tak důležité.

Pošta tu ještě není, to je opravdu bordel na kolečkách. Pan Oves je tím vinen, čert ho vem. Kluci si se Zorrem hrají karty  Preveranc. Dopíši, umyji se a odebírám se na lože. Nadávám, že nám nepřišly dopisy. Růži mé vážné štve. Ve středu jsem jí psal a zase nic. Ja - co se dá dělat! Proti stáří není léku! Nashledanou zítra deníčku. Dobrou noc! Beru si ještě jednu deku!

23. ledna ­- úterý

LAGER K O V Á R N A

331 / Ol                        Ty stará kovárno, u hospody

Vstávám ve ¾ na pět. Obhlížím počasí. Vracím se zpět na lágr, dřímám do půl sedm, vstávám. Obléknu se, snídám a jdeme. Obvyklé čítání mužstva, kolona se dává na pochod. Počasí celkem obstojné, slabý vítr. Jdeme na bunkr, kopeme. V 10 hodin začíná pomalu sněžit - po ½ hod. přestává. Je poledne - oběd - kroupová ­ dělá se dál až do půl čtvrté. Mezi tím debatíme s vojáky. Z fronty slyšíme rachot, odhazujeme klády, je konec jde se na lágr. Též jsem byl pro kládu v lese. Svezl jsem se na saních až ke škole.  Doma čekám překvapení. Dopisy od Jiřky, Růžové psaní a od Jirky.

Najedl jsem se a odepisuji, čekám na večeři. Lojza Motalů se živí čile. Přejme mu to. Klid - je ½ 5, kluci čtou briefy. No, už to nechám.

Večeře - maso, zemáky a ejhle, připálena rajská omáčka, mám 2x, fasujeme chleba. Po večeři uvařil jsem 2 kotle čaje - vypil v klidu. Lojza vykládá vtipy, je za 5 minut ½ osmé. Vzpomínáme, dříví jsem naštípal, rozbil jsem desku a topíme v kachláku. Píši tě můj milý zákopníčku, omyl jsem si nohy, osušil ponožky a půjdu už spát. Psal jsem domů - uléhám - Dobrou noc!! Obercimmermann Štafa má menší běhavku, právě letí zase -----.

24. ledna - středa

Včera zapomněl jsem se vlastně zmínit, že jsme fasovali 36 ZOREK a první noviny. Dnes vstal jsem ve 3 hodina, ohlédl jsem okolí a pomalu znova usnul. Probuzen v 6 hod. Zdál se mi sen o Aničce Kristkové. Definitivně vstávám v 6.15 hod. Po snídani jdu dlabat. Venku je vítr, chvílemi padá sníh. V l0 hodin jsem fotografoval, svačím a přichází za námi felák. Do soboty uděláme-li ten bunkr, jdeme v neděli domů! Tak hurá do toho. Kopeme za silné vánice. Pražáci se schovali k nám do bunkru a již je poledne. Ani se nám nechce ven na silnici.

Oběd zelná polévka - ještě ujde, A znova do práce. Voják vyměřuje, chudák je celý promrzlý zrovna jako my. Je chvílemi jasno, vidíme i Hranice - myslím Mähr. WEISKIRCHEN. Děláme, měříme, kopeme a já hlásím za 5 minut ½ čtvrté, a jdeme! Kluci s pancergrabu jsou již pryč. Lumpi ani nás nezavolali! Přicházím na cimru a tu zřím dopisy od Ferdy Č. a Mirky Kovářovy. Najíme se, přišlo nám na cimru „EJHLE“. Čtu a s Lojzou Motalovým dělíme se o vše bratrsky. Čaj, škvarky i o cigaretu. Pak píši Tebe - můj deníčku!

Vzpomínám - odepisuji na dopisy, které mi došly, naši kluci leží - odpočíváme. Dnes jsme pořádně vymrzli. Nevadí. Čekáme na večeři - je za 5 min. půl šesté. Dočkáme se - konečné večeře šest hodin. Jdu na Hynkůn - Koudelák karte a na svůj. Omáčka, brambory, telecí. Fasujeme marmeládu. Po večeři si zaklábosím, zakouříme, podebatíme. Je ½ 7, píši opět deník, čistím zuby a po delším klábosení půjdu spát. Už se asi nic nezmění.

25. ledna - čtvrtek

Vzbuzen v noci v půl jedné a zdáli se mne dva sny. O Růžence, a ten druhý ze zákopů. Zmiňovat se o nich nebudu. Vstal jsem definitivně v 6.15 - po snídani opět jdeme jako vždy.

Venku je obleva, zákopy se nám bortí ach, to je bašta. Ať to spadne celé. Dlabeme, chvílemi padá sníh a již je poledne. Oběd zelná polévka - a zase děláme, chceme jet celá bunkrparta domů, ačkoliv je to zakázáno! Děláme tedy i já, jako nikdy v životě!! Mám strašnou rýmu až mě za ušima vrzá. Přišel Felák, debatoval ve­sele s námi, jsou 3 hodiny. Jdeme domů o půl čtvrté. Chceme ten bunkr dodělat. No uvidí se.

Tu slyším „Brno“ se stěhuje, Rusi to vale]! Doufám, že za 14 dní jsem doma natrvalo. Zítra budou nás rozdělovat na mladé do 21 let a přes. Zase bude kanada. Najedl jsem se, umyl, Albín Jasek se vrátil. Zprávy žádné - čekáme - tedy i já na večeři!! Už 3 cigarety jsem vykouřil abych zničil tu rýmu. Dopisy nepřišly žádné tak nevím. Čekám, je ¾ na 6, kluci se peru a perou. ­Konečně večeře - zemáky, kus vepřovýho jako koňská hlava. K tomu na posezení ½ kg salámu od kolegy Jaska. S Lojzou v kbelíku sněd­li bratrsky. Fásli jsme KUNSTHONING na mazání leda noh. Ležíme napojeni a přejedení. Debatujeme a zakouřím si, jdu spát. Rýma mne trápí a spát mi nedá. Vypiji černé kalé - pravé! Dobrou noc!

26. ledna - pátek

Probudil jsem se v noci ve dvě hodiny, zjistil jsem, že jsem načerněn! Ještě Jasek též byl černý. Konečně v 6 stáváme a po sní­dani nástup - a jdeme opět na stanovisko. Slabý vítr - dlabeme skrz volno až do 10 hodin. Felák lump přijel, ale k nám nešel. Voják nás odehnal z bunkru, který se zesul, už nedělám. Od ½ 11 se toulám lesem s Lojzou Motalovým až do oběda. Oběd zelná polévka a opět jdu do lesa - už nic dělat nebudu.

Situace je kritická, zatarasují v dědině starými vozy a mlátič­kami cesty, no nám to nevadí. Tak naděje domů zklamaly! Zase nás podlepil lotr felák. V lese jsem spal i seděl s Lojzou u jeslí. Tři srnky jsme viděli jak nás pozorují u svého žlabu.

Sníh taje, zákopy se bortí. Nohy mně už nezebou. Večer po návratu domů jdu k holiči, pak za Vovsem, kde jsme debatovali o politice a osnováme plány na útěk. Rýma mě ještě trápí. Čekáme na večeři, na cimře jsou noví kluci - partije je na 16 a 38. Zase nás rozházeli. Je půl sedmé konečně - 2 velké marmeládově koláče, litr čaje. Ani, jsem snísti nemohl. Fasujeme chleba, už jsem se dostal k psaní. Lojza vrčí, chce ode mne něco opsat, nejde mne to už dál. Zakončím psaní, zakouřím si a jdu spát. Už i tepleji zde máme. Na shledanou zítra! Dobrou noc - ujde to!?

27. ledna - sobota

Ráno vstal jsem jako vždy a po obvyklých procedurách rozhodl jsem se, že zůstanu doma a v 11 ufrnknu. Však běda. V 8 hod. vedoucí nás vyhnal dělat. Dobrá. Nedělám rozhodl - udělal. Stál jsem chvíli u bunkru, sníh se sypal, začalo mne zábst. Hurá do lesa. Tu bloudil jsem s pantokem až do poledne.

Po obědě - zelňačka - šel jsem za Žluťáskem NSDAP a po delší debatě šlo se na lágr. Přece jsem ho obehrál! Hajdy - v 1 hod, jsem ve škole zbalil ruksak a na nádraží. Jedeme s partií - Lojza ujel v jedenáct. Doma v Bílovicích (Hanna), jsem v 9 hod. večer. Ostatní obvyklé.

28. ledna - neděle.

DOMA. Ve 4 odjížďím. V 11 jsem ve škole v „Rusku“. Vzpomínám, uléhaje. Dobrou noc! Kluci přišli právě od muziky.

29. ledna - pondělí.

Vstávám celý dolámaný v ½ 7, na cimře máme od kurátora p. Zemana zprávy o pohybu front - je to náš člověk. Po snídani jdem na fušku. Jé - venku fouká, krucinálfagot, to je prima zima. Za vesnicí závěje, nos mě mrzne, nevím jestli to vydržím. Jsme na pracovišti. Šel jsem s Romanem dělat pro vojáky „důlečky“, jak na obrázku znázorněno. Lojza Motalů utekl do lesa. Začíná padat sníh.

Padá, padá - my dlabeme pro zahřátí, myslím, že za den „důlek“ vykopeme. Chci svačit, Lojza naštván, utekl do Malotic i se sva­činou. Konečně oběd - bezvadná nudelsuppe, jdu 2x. A opět dlabání. Já ovšem jdu do lesa. Sněží, bloudím v rytmu, aj co to? - par­tyzán? Ne, to Lojza se vrací nabručen jak medvěd z dědiny. Vylovil jsem jeho špek, sbaštil a s Romanem, který mi dal kus krakoviny, dělíme se o moji vepřovou. Vracíme se a brzy jdeme domů. Já nasa­dil lyže a jedu do Kelče za klukama. Dojíždím nadšen a spocen jako myš. Shledání, debata, vykouřím  „hřebík“ a jedu zpět. Dopisy pro Zemana jsem nevzal. Taky dobrá.

Ve ¾ na 6 jsem „doma“ a tu zřím, kluci hrají , třískají na hrnky - zkrátka veselo. Opět kouřím Dramku. Večeře: zemáky, omáčka, maso. Břeťa Kalabis dal mi jelito a jsem najedlý. Málem bych zapomněl. Od Růži dopis, píši odpověď i našim domů. Myslím, že tu dlouho už nepobudem! Šéf Bryhta ožralej, dřív než jsem odjel do Kelče vylil nám vodu z kýbla po zemi. Kluci hrají, živo a veselo. Lojzda vl. Lojza Motalů nadšen, dostal dopis od Vlasty: konečně se mu vrátila nálada. Já jsem dostal ráno nátku, mrcha mne zas bude otravovat. No, nevadí. Odepisuji v rytmu a po napití půjdu spát. Kluci odešli - uléhám. Dobrou noc!

30. ledna - úterý

Probudil jsem se ve 2 hodiny v noci zimou. Usnul jsem znovu a zdál se mi sen opět o Růži. Pak probral jsem se až ve ¼ na 7 a vstávám. Cimra ještě spí. Po černochu zjišťuji, že je venku zima, strašný vítr, smetá se, ach to bude práce. Jak to utíká už bude měsíc pryč.

Před školou řadíme se za pomoci kuratoria fűr Jugenderziehung. Vyrážíme do boje. Panuje nálada, prý půjdeme do soboty domů. No, uvidí se. Jdu opět s Romanem na zákop ten půlkulatý. Máme udělat za den dva. Dlabeme. V l0 hodin přichází posila z Hranic, aby nám pomohli, musí to být hotovo - celý úsek. A ejhle už je poledne. Oběd přivezli Hraničářům v sudech, šel jsem s nimi, dal si 2x a pak naše suppe - bramborová. Už jsem syt! Ke svačině jsem totiž měl salám. Znova dlabeme, i ten druhý okop máme hotový. Jdu k ohni a domů. Neseme trámy na topení. Doma - najedl a přečetl od Růži pozdrav.

Šel jsem ke koláři, večer budu snít lyže, a odtud na lO cimru pro cigarety. Dnes jsem dokouřil fasuňk. Večer jsem byl v 6 hod. u lékaře a zítra na konto jdu do Kelče na revizi. Zase si uleju? Čekáme večeři a potom jdu ke koláři. Večeře zemáky, knedle, masová omáčka, jedl jsem s Lojskem. Odcházím, jdu si pro lyže, jsou bezvadné! Věším je na zeď, kluci hrají, Soňa bubnuje, nálada výborná. Už půjdeme spát. Je ¾ na devět - uléhám - svlékám se, teplo tu máme, těším se na zítřek.

31. ledna - středa.

Probuzen zimou ve 3 hodiny ráno, utíkám ven na zdravý vzduch, uléhám opět, slyším pravidelné oddechování. Vstávám ve ¾ na 8, do práce nejdu, navštívím lékaře v Kelči. Kluci odešli v pohodě po snídani do práce. V ½ l0 vyrážím směrem na Kelč, venku padá sníh, smetá se, oh jé kluci mají dlabandu. Po půl hodinové cestě a blouděním v Kelči nacházím já, Sluka, Procházka, Gamba - LAZARET tzv. REVIER. Srdečné uvítání v „ordinaci“ Dr. leží na posteli. Úžasné, ofašujíc mne nohy natřené mastí a 3 dny volno zní ortel. V sobotu k převazu, vracíme se procházkou zpět, v 1 hod.jsme doma.

Zezouvám se, mast prosákla i přes ponožky, to vypadám, takové je marodění! Jdu si pro oběd - kroupová zelná polévka. Sním ještě kus vánočky, čtu noviny, dělám ordnung - voda, metu, topím. To je ale otročina - přijde prý komise - kluci se zdejchli, aby nemuse­li dělat pořádek. Ve ¾ na 2, píši, no zkrátka, těžký je život cimrkomandanta. Přišla k nám revise jacísi „Jezevci“, všudy samá důležitost. Teplo, topíme si, jím a mám se dobře. Čekáme na veče­ři, kluci se baví, malá roztržka na chodbě mezi KURATORIEM a chlapy. Máme pravidla v 9 spát, deky mám. Ja - dostal jsem lístek od Mirky Kovářové, odepsal jsem ihned kartku. Čekáme - konečně večeře: prima omáčka, zemáky, maso - Lojza mě obsloužil. Dal jsem na čaj - vypijem a půjdem spát. Kluci hrají - bude nám veselo.

Dobrou noc!!