Nastává náhle probuzení v ½ 12 v noci. V kamnech hoří, vstá­vám, jdu přiložit, opět ulétám, teplo. Probouzím se znova ve ¾ na 5, opět přikládám, v 6 zbouzím kluky, odchází do práce ve ¼ na 8.

Já s Lojzou Motalovým, který se přestěhoval vedle mne, spíme až přichází slavný „kontrolor“. Nechá nás spát. Pak uklízíme, snídáme, je 9 hodin. Bavíme se s Lojzou, který si spravuje tepláky, to je život na lágru. Tu přichází Soňa, bavíme se marodi, zlaté nic nedělání. Už to nějak přebudu. Začínáme nový měsíc, měsíc, kterého se všichni tak báli. Též už sešit dodělává. Koupím si hleďte ihned nový. Nohy mne pálí, ale snesu to. Půjde to?

Konečně oběd - nudlová suppe - učím se hrát na mandolínu dle Lojzova návodu. Píseň - Nejhezčí koutek. Po výuce pečeme jitrnice, pijeme grog, baštíme maso, posílají nás pro vodu, ale my s Lojzou ležíme. Dnes se vydává žold - kluci mi to donesou. Nálada bezvadná, zákopy už jsou prý dokopány, prý půjdem do Skaličky dodělávat. Ukončím ve 3 hod. bez večeře.

Tragický den. Ležíme s Lojzkem až do 8 hodin - pak děláme obvyklý pořádek. Já zametám, topím, Lojza stele, nosí vodu. Pak snídáme, holíme se - přímo trháme fousy, Lojza má sice 2 chlupy, ale oholit se musí. Pak vrhneme se na dělání rámečků. Já dělám pro Růži a podařil se mi. Ve 12 hod. je hotov. Oběd - zemáková, dávám si 2x, když tak strašně dřu. Venku tá, již druhý den. večer dostali jsme žold, já jen 200 K, ale stačí to.

A nuda obestírá nás dál. V poledne dostal jsem dopis od Růži, na který hned odepisuji. Pak jsme si s Lojzou lehli, až nás probudili kluci jdoucí s práce. Pěkně se spalo. Jíme sám špek a jiné maličkosti. Ve 4 hod. přišli za mnou Jarka Stančíků a Dokoupilů z Kelče. Jarka S. bere mi dopis do Kelče a v 5 hod. podarováni 2 štryclemi odcházejí.

„Hlad“ doléhá, v 6 hod. večeře - 3 knedle marmeláda s mákem. Jsou bezvadné, - Richtung - KÜCHE. Pak kluci hrají taroky, kouříme, Alojs má slovo. Vykládá zážitky ze života pytláků. Pomalu usínáme, v ½ 10 rozcházíme se na „panenské“ lože a uléháme. Nohy mne trnou jako čert. Dobrou noc! 

Vyvrcholení. Probouzím se v ½ jedné v noci, přikládám. Na cimře je horko, ale ať se zahřejí. Kluci co odjeli se ještě nevrátili. Probouzím se až v 5 hod. Opět přikládám, zář osvětluje Růžinu fotku, všichni spí. Vzpomínám. Mám jet domů či nikoli. Raději ne!

Konečně, probouzím kluky v ½ 7 a my dva s Lojzou, opět ležíme až do 8. Pak opět „ordnung“ - snídám a tu Lojza, kterého jsem vydráždil, že jsem mu nalil do Javora černocha. Rozzuřen kopl do mísy až se vznesla k oblakům třídy. Krásná bomba. V umyvadle je ú­plná díra. Což o to - fotbalista se nezapře. No, už se musím nazout a jít do Kelče k převazu. Lojza už sám mne ponouká abych vypadl. Je ¾ na 10 - dopisuji a odcházím, už jdu obout.

Vyrazil jsem, cesta je místy už rozbředlá, úplná jarní krajina. Sníh se ztrácí vůčihleďe. V dáli směrem k Javorníku, který leží v mlze, slyším dunění děl a rachot kulometů. Jsou to naši? Situace se zde přiostřuje. Barikády a jiné „překážky“. Ve ¾ na 11, jsem v Kelči. Šourám se po náměstí a zahýbám k REVIERU. Doktor či lé­pe felčar tu nebyl, prý mám přijít až zítra. Má mne vidět! Až v pondělí je času dosti. Vracím se zpět polní cestou pozorujíc celé okolí. Vzpomínám na doškové chalupy u nás, v mysli vybaví se mi splav, okolí, Mostky, Drahy a všechna místa kde jsem chodíval.

Docházím k dědině nohy mne pálí, beru si z hromady dříví větvičky na ozdobu Růžina obrázku. Vcházím ve ¾ na 12 do třídy. Lojza sedí u kamen, opět vyřezává. Dělá si kříž nad postel. Přezouvám se do papučí rozhodujíc, že víc nejdu dělat. Vedle z kuchyně ozývá se hlas - polévkááááá! Opět Lojza, donáší neb ví, že jsem na ty „nohy“. Je kroupová, docela slušná. Dávám si 2x a stačí mi to. Málem bych zapomněl, včera fasovali jsme chleba a došly zase noviny.

Po obědě přichází k nám kuchařka Emilka Ovčačíková a debatí chvilku s námi. Já sedím pohodlně v „křesle“ a Lojza usedá ke kamnům a vyřezává pohvizdujíc si „Možná, že už zítra, za horama atd.“ Vstává, opět usedá, plačtivě zpívajíc „Kraj ten je jako ráj, člověk by tam brečel“. Maluji obrázek se slovy - Cestička do Kelče ušlapána. V tom slyš zprávu. Pošta došla - Anička mě píše lístek. Hned odepisuji zároveň i Pepovi.

Přišla k nám návštěva Z kuchyně, obdivují rámečky, které Lojza s  horlivostí vyrábí. Dnes se mi ani nechce spát. No nevadí. Dopíši  a počkám až přijdou kluci z práce. Další návštěva. Slečna Liduška  vrchní kuchařka nás též navštívila. Rámečky jdou na odbyt. Pak  lehnu si na postel vyprávíme si s kuchařkou zážitky; jsou 3 hodi­ny. Venku se počasí mění. Bude asi podat sníh. Ale jsem na omylu.  Venku je mlha, ale jinak stále stejné počasí.

Jsou 4 hodiny, kluci jsou již na cimře, jím opět a ve ¾ na 5  jdeme pro fasung ZORRAS. Lojza mne nese jak zdechlinu na zádech,  protože všude je břečka po kolena /když si lehne/. Docházíme k  „Obecnímu“ a tu zřím zástup kopáčů stojí v místnosti 2x1 m. Pan  Voves, Zmrzlík a Kurator. Všichni 3 kámoši jsou zastoupeni. Po ½ hod. čekání přichází p. Novák na řadu tu slyš 18 Zorra a lotr  žluťásek na to, 4 dolů. Krucinálfagot 20 Jsem si vypůjčil a teď  mám jen mizernejch 14. Lojza zachraňuje situaci a 6 mi půjčí.  Jdeme ještě ke koláři, ale to se nám nepodobá, tak zpátky do školy. Proklínám S-mana, však na plotě viset bude. Hroznou pomstu mu okuji. Ještě prý zítra mají nastoupit všichni marodi a bez botů.

 To bude „Canada“. Je ¾ na 6 kluci myslím Honza Fill a Lojza čumí mi do psaní, v žaludku mám hlad, hrá melodie v rytmu swingu..

Kdy bude ta večeře? Konečně - je 6 hodin - zemáky, šťáva, kus masa. Vyfásli jsme též ještě zbylé knedle a ½ l mléka. Šel jsem  na 3 lístky, dneska opravdu jsem nasycen. Tu slyším Jobovu zvěst,  prý pojedem za 8 dní do Bystřice pod Hostýnem nanovo kopat. Budu  se musit dostat co nejdříve domů. Ještě to promyslím. Uvidí se.  Zatím ulehnu, je sice 7 hodin ale jsem unaven po té celodenní „dřině“. Na shledanou zítra!! 

Včera večer zapomněl jsem psát, že páchali jsme "orgie divé".  Já - co by chromatista, Soňa jazzbandista. Šlo nám to tak bezvadně  až v 11 hod. když jsme uléhali, bili se hrnkama, a sráželi nám rámečky. Já jsem Růži musel schovat neb by mi ji roztřískali.

Usnul jsem. Probouzím se až v ½ 7 ráno, zbouzím kluky, sám  však ležím. Pak svižně v 7 vstanu, jdeme všichni na nástup - 22  kluků přesto chybí. Také dobře. K lékaři jdu až v úterý a pak trádá domů.

Po prověrce vracíme se zpět na lágr, opět úklid s Zojzou pak umyv  se - je právě ½ 9 píši opět tento deník. Soňa se drhne, Lojza  luští křížovku - teplo - tak co nám schází? Cigarety – myslím ty 4 prý dostanu zpět, jsem zvědav. Venku se počasí zlepšilo. Trochu  mrzne a připadl 1 cm sněhu - také stačí. Náladu kazí nám jen vzpomínka na stěhování. Tak jsme si tu prima zvykli.

Dopíši raději --­

Stokráte knockautem sražen být v prach,  stokráte klemout a neříci ni "ACH"

stokráte povstat a znovu se bít ---­

hrdina života vyryl si v štít!! 

Dal jsem se do čtení rodokapsu "Muž velkého srdce". Čtu - je již 6 hodin, vedle z kuchyně doléhá sen zvuk metání kamen, kluci odešli, jsem na cimře sám. Mám tu klid i teplo. Ležím u kamen a čtu. Snědl jsem kousek salámu a jdu opět čísti. Opravdu bezvadná neděle. Zatím dopíši a po 2 hod. přestávce či dříve budu pokračo­vat! Zlatá neděla!!

Dočetl jsem. Je 7 hodin, kluci s vedlejší cimry nás navštívili, debatíme o lyžování, ostatní kluci šli do Kelče. Odešli ve ¾ na 8, je tu klid, v kamnech dohořívá, Lojza vede samomluvu u Vlas­tina obrázku. Já píši a kouřím darovanou cigaretu od. Lojzy. Honza Fillů daroval mne jěšté kus uzenýho. Dopíši. Je za l0 minut 8 a půjdu si lehnout. Zhasínám a lezeme s Lojzou do baráku. Zář z kamen osvětluje "pokoj", obrázky milých tkví se v záři. Vzpomínáme na dávně zašlé časy. Pomalu odcházím do Říše snů. Ještě v podvědomí slyším hlas vracejícího se kamoše Oldu Komendu a Břeťu Kalabise. Jsem v transu! SPÍM ... 

Probouzím se nevím ani jak. Hodiny se mi zastavily za 5 minut 6. Soňa dává mi přesný čas. Dřímu a v ½ 7 zbouzím hromovým hla­sem cimru. Kluci odchází kopat i do dědiny a já s Lojzou spíme až do 8 hodin. Vzpomínám a kombinuji. Pak se dáváme do úklidu. Lojza topí, já zametám a konečně jsem se odhodlal k snídani. Krajíc se sádlem zapíjím černochem bromovým. Liduška z kuchyně vyzvídá události nočního života s Honzou Fillovým. Kamna se začínají rozehřívat což Lojza s povděkem hlásí, pak dává se do zpěvu “Ach byl to krásný sen”. Je ¼ na 10 - bože to utíká? Co bude za měsíc? Zítra chci jet domů. Dostanu se či ne? Dáváme se s Lojzou do hraní žolíka, lotr teď vzal harmoniku a trápí ji! Chlap mizerná ani v klidu nenechá mne spát - vlastně psát! Trápí harmoniku až mi slzy s oka kanou - chlap hromská. Pak dali jsme se do hry v karty. Venku poprchává. Hrajeme nejdříve Komando a pak Očko! Lojza jenom Hop to, já jsem si hopl, vyhrál a pak vše najednou prohrál úderem ¾ na 11. Kruci, má to někdo štěstí. Lojza nadšen chápe se chromatiky a vrzá zuřivě.

Vedle z kuchyně cítit pach vycházející z vařeného masa. To bude oběd! Chci jít ješté k vedoucímu skrz propustku. Mám či nemám? Rozmyslím si to. Ejhle - 12 hodin, oběd nudlová, dávám si 2x, zatím co Lojza vyřezává špičku a vypaluje. Přišel k nám Franta Dimec, obědvá u nás a pak všichni tři uléháme. Je půl jedné, teplo příjemné sálá z kamen a já zase píši. Musím k tomu Vovsovi. Není to sice jisté, ale riskuji - entweder - oder!

Zapomněl jsem, že též i já jsem hrál zatímco Lojza trilkoval hrdelním hlasem. Zpívá jako když řeže staré fošny! Dopíši a pak si lehnu. Usnul jsem a pak šel jsem k holiči. Po návratu v půl 6 kluci debatí, pak tančíme a ejhle - večeře: zemák, maso, šťáva ­nebo zelí, knedle, maso - kdo co chce. Takový je život. Je po večeři. V 7 hod. je muzika, kluci se vypravují, já zůstávám zase doma neb venku je mokro až hrůza. Kluci leží, zpívají Cikánku! Ani doma jsem tak nežil, jsem spocen, usedám k psaní. Břeťa Kalabisů mi nechce půjčit pero a tak píši tužkou, též stačí. Ať si to schová. Kdyby už tak raději vypadli. Hulákají místo zpěvu - to je ale nádhera. Vzpomínám na taneční, jak jsem kdysi tančíval, to byly časy. Můj brouček ten uměl tančit. Toto zde je ubohost.

Šel jsem si lehnout, kluci se už sebral a šli. Lojza se vrátil, je 8 hodin. Přišel k nám Pepek Zeman, bavíme se, donesl mi pásku na rukáv, debatujeme a zase si jdu lehnout. Zatím dobrou noc!

Proberu se ach - co to? Je 12 hodin v noci, kluci se vracejí s muziky, opilí až hrůza. Mrknu na Lojzu a zakročujeme. Jednoho po druhém vyhazujeme ven. To je podívaná. Konečně oddech a usínám. Probouzím se až v půl sedmé, mžourám na hodinky, rozžíhám za jásotu kluků, kteří hudrují a já si jdu opět lehnout. Lojza píská na prsty ale mrňousi, konečně vstávají až v 7 hodin. Pak se vytrácí jeden za druhým. Kolega od Kuratoria je přiopilý i na hubu v hospodě dostal. Nevadí aspoň se probere! My s Lojzou vstáváme až v 8 hodin. Uklízíme, dnes ani netopíme, prý není uhlí. Také dobře. Umyl jsem se, posnídal černocha a kus tlačenky. Čekám na Lojzu, který šel pro propustky. Vchází naštván - prý mu nechce lotr jeden Voves nic dát! Jsem vzteklý až mě krev tuhne v žilách. Tu ejhle Lojza tasí 2 propustky - dořval ho kořeňa a jde všechno! Šameliny a frčí to!!

Jede se domů. Co bude k obědu nevím. Je půl desáté balím si kufr. Lojza šel ke kolářovi pro lyže. Hned jsem spokojenější. Vyzráli jsme na kámláger. Dnes je právě týden co nedělám. Je to bašta a jde všechno jen najít správný richtung. Venku trochu po­prchává, ale to se snese.

Živijó - Lojza se vrací - dopisuji. V 1 hod. odpoledne odcházíme na vlak i s Lojzovou rodinou. 

Odjíždím zpět a v jednu hodinu v noci jsem na místě v Rousku. Dostal jsem dopisy od Růži, od Aničky, Vaška. 

Vstávám v 7 hodin zbitý, že jsem to ještě neviděl. Do práce nejdu. Odepisuji na dostané dopis. Půjdu snad znova k lékaři? Uvidí se. Je ¼ na 9 začnu psát. Pak chopiv se banja hraji až se hory zelenají! Kluci nadávají, po desáté hodině nosíme s Lojzou do kuchyně chleba pro celý štáb. Konečně oběd - kroupová polévka. Pojedl jsem s kusem chleba, ulehl na slamník a spal do 3 hod. Poté dále trápil banjo. Je to prima, odepisoval jsem našim, Růži a Jir­ce. Čekám na večeři. Přemítám jak se pomalu blíží šestá neděle. Dnes přišly opět noviny, počasí velkou starost nedělá, je obleva, snese se to.

Dal jsem se znova do psaní. Je ¼ na šest. Zorro čte, Lojza s Honzou Melicharem hrají bezvadně v duetu. Venku se spustil sníh, zase chumelí. Zvláštní zima! Konečně! Hrajeme v karty až do šesté a pyšně večeříme šišky s mákem. Dojedl jsem kus salámu a teď už půjdu myslím spát. Dopíši a počkám na události. Je ¾ na 7, klu­ci pokračují ve hře v karty, Lojza brnká - ach to je krása. Nasyceni uléháme, až za drnkání a mohutného chrápání prý usínám. Ještě vidím na hodinky je ½ 10 večer. Vznáším se v lymbu. Dobrou noc! 

Vstávám či lépe vyrušen z dumání - je už 7 hodin. Kluci se pomalu oblékají, odchází. My spíme ještě do 8 hodin. Posnídám, skrojil jsem “bábovku”, je výborná. V ½ 9 se dávám do psaní.

Venku padá sníh, kluci se vytratili, půjdou na svatbu "zalykovat". A ted v klidu dám se do trápení banja. Drnkám, drnkám - a za chvíli je poledne. Oběd - nudlová s kousky masa - kluci se toulají - a já píši lístek Staňovi i Jirce. Pepa mi poslala kartku, pracuje v totaleinsatzu v Rakousku Wienerneustadt. Pak znova uléhám, probou­zím se ve 4 hod. Kluci nadávají, že jsem netopil, mám to ale kámoše. Nevadí. Počasí je úplně jarní, trochu fouká vítr. Je 6 hod. už jsem se nabrnkal až nad hlavu, odkládám inštrument. Zítra už jdu dělat - to věčné válení se omrzuje, postava moje mohutní a já se stávám čím dál lenivějším.

Je 6.15 hod. večeře už se blíží, kluci s desítky jsou na besedě, opět brnkají a veselo je veselo. Čekáme - konečně - masová omáčka, zemáky, hovězí, dávám si 3x, fasujeme marmeládu. A pak dáváme se do hraní, já topím klukům, aby se zahřáli. Je 8.10 hod. vedro strašné, jsme bez košile ale teplota kamen je úžasná. Vypral jsem si ponožky, umyl nohy a teď děláme candrbál! Vedro je strašné. Kluci s cimry utekli, není to k snesení. Dohrajem a půjdeme spát. Usnu-li nevím - už se těším! 

Vstávám v ½ 7, oblékám se, jdu ven a hle, padá sníh, všude bílo - nová zima. Po snídani jdu dělat, pobíhal jsem po šancích až do oběda. Oběd - papriková supa - dávám si 2x a jdu čerpat vodu z protitankových zákopů. Vracíme se za jízdy s volama na stříkačce obce všechovické. V poledne mne přišel navštívit Zdena Vkovský ze Zámostí. Ve 3 hodiny přicházím do třídy, dopisy žádné, svlékám se a píši. Čekáme na večeři - konečně - zemáky, rajská omáčka, telecí pásek, nebo knedle, kdo co chce. Po kamarádské výměně názorů s Lojzou usínám. 

Po dlouhé době jsem se včera vzdal lagerkomandantury, usnul jsem tvrdě. Probouzím se až ve ¾ na 7. Mám po starosti. Jdu ven a hle, opět padá sníh. Po snídani černocha jdu "hasit”. Jelikož je nás mnoho děláme můstek a pak natahujeme drátěné překážky. Je to fuška! V ½ 3 jsme hotovi a jdeme domů. Skutečná dřina. Na oběd byla nudlová jak obyčejné s kusem chleba. Jdu na cimru. Lojza mi dává fotku ze zákopů, dopisy žádné. Je ¼ na čtyři co mám dělat!

Kalhoty co nosím do práce už dodělávají. Zítra nejdu dělat. Nemám boty v pořádku, utrhla se mi podrážka. Lojza trápí chromatiku, před chvílí foukal jazztrubku. Je to ale kazisvět! Počkám co bude dál. Už tři dny v únoru dělám, to je ale dřina. Je ¾ na 5 uléhám a probouzím se až v 6 hodin. Večeře - bramborový salát, vepřová. Fásli jsme i 3 deci whisky a tak ji hned vypijeme. To zde píši v ½ 7 a ještě při zdravém rozumu. Začínáme!

Záznam noci nelze provést, jelikož zábava probíhala u všech zákopníků v počtu cca 350 osob i z okolí ve stylu cirkus SARASANI. Závěry: ráno se všehni usmířili a šli v davu spát. Zápis neznáměho autora je těžko rozluštitelný! 

Ujímám se opět slova. Je ¼ na 4 odpoledne. Máme tu čisto. Lojza trápí banjo, kluci polehávají po obědě - zelná polévka.

Jsem ještě sláb, ale při vědomí. Počasí se zlepšilo, venku stříle­ní na ostro už od rána. Dopisy nedošly opět, nálada výtečná. Zatím dopíši a po večeři opět nashledanou.

Nedělám dneska, boty mám u ševce a tak se mi to hodí. Už to nějak přebudu. Musím se trochu najíst, abych měl sílu a nahnal co jsem ztratil. Pak lehnuv si spal jsem až do 6 hodin.

Večeře - koláčky s mákem, dojedl chléb se sádlem, umyl se a debatíme. Je ¾ na 8, kluci šli na rande. Já byl venku a tu jsem si vzpomněl na svou lásku. Na naše hvězdy, na doby kdy jsme spolu šli směr Smržice. Darmo vzpomínat. Teď dám se do psaní dopisů. Začínám. Pak jdu spát. Dobrou noc! 

Vstávám ve ¾ na 7 a pak ještě ležím do půl osmé, kdy všichni odešli do práce. Pro kuchyň nosím vodu a škrabu zemáky do 11 hodin. Dopisy vzal Lojza na poštu do Kelče. Blíží se k poledni. Počasí je mizerné, ještě že nedělám. Neděle utíkají a my tvrdneme tu dál. Doufám, že na jaře jsme doma. Konečně oběd. Nudlová, dnes opět výborná. Pak dávám se do hraní Komanda - vyhrávám 30 K. Je ¾ na 5, hraji na banjo a již je večeře v 6 hod. Maštěné zemáky a hovězí. Dnešek ubíhá bez jakýchkoli výbuchů. Po večeři jdu k holiči a pak se umývám a šlechtím.

Je ¾ na 8 hrajeme s Lojzou v kuchyni. Je nám blaze. Jsem  zvědav, prý zítra jedeme pryč. Kdy půjdu spát nevím, zítra jdu opět dělat. Tak řádili jsme až do půl jedenácté a pak odcházíme spát – uléhám... 

Probouzím se v 6, ale ležím do ½ 7, pak jedeme jako vždy. Práce za mnoho nestojí. Krátíme si čas atd. V poledne odešel jsel s Lojzou domů, pobědval zelnou supua vracíme se nazpátek. Dostal jsem dopisy od Růži a Ferdy lístek. Moc mi píší. No nevadí. Ve ¾ na 4 jsem již doma a zapisuji. Ani se mi do toho nechce. Na zákopech nám ráno vběhli 3 srnky do drátěných překážek. Chudery, celé se dotrhaly. Začínáme opět odvodňovat panzergraben. Je to stejně vše pro kočku. V 10 hodin šli kluci ze Všechovic kolem, stěhovali se k Olomouci, jen rny tvrdnem stále. Venku počasí ušlo, je zmrzlo, odpoledne trochu polevilo. Zas je­den den kdy dělám. Jak dlouho ještě vydržím pracovní tempo?

Ležím, odpočívám až jsem usnul. Probudil mne v 6 hodin rámus kluků. Prý je večeře. Snědl jsem 2 a půl buchty, je prima, ne ně­jaký šmejd, zapil čajem. Naše Emilka uvařila nám ještě zemáky, které řádně omastila vepřovým domácím sádlem. Z vlastní zabijačky! To už jsem opravdu najedlý jak buk. Je 7 hodin já uléhám, abych trochu slehnul a dále jako obvykle. Nejde mi do hlavy proč mě nepíší? Ani Jirka, ani naši, Ferda, zkrátka nikdo! Ale aspoň mám pokoj. Domů do Bílovic tak brzo nepojedu. Ať mě to všechno ohrá! Dopsal jsem přesně v 7 hod. 4 minuty. Přesto jsem stačil ještě napsati Jirce a Ferdovi - v 8.1O odcházím na besedu do kuchyně s kamarádem Lojzou. Po návratu uléhám po večerce na slamník a sním... Dobrou noc!

Probudil jsem se v noci ve l2 hodin hlukem kluků. Dělali jsme rámus až do 1 hodiny, po té jsem znova usnul. Definitivně vstávám v 6.30 hod. K snídani mám čaj, spakoval jsem ruksak a šel. S cim­ry jenom dva jdeme dělat. Venku je umrzlo, kopu opět tu příkopu na odvodňování. Je poledne. Oběd nám dovezli až v 1 hod. Polévka zemáková, k tomu kus chleba nadrobil a jsem po obědě. Děláme dál, slunko nádherně svítí, opravdu jarní den? Ve 3 hodiny se vracíme zpět. Převlékám se, již je půl páté. Dopisy nepřišly žádné. Radě­ji si lehnu a chvíli odpočinu. Myslím, že do rána bude pěkný mráz. Zítra půjdem opět machlit. Na cimře nás bonzují, že půjdem do Ostra­vy na uhlí. Už se těším "14 dní". Usnul jsem - probuzen Lojzou v 6.30 hlasitým křikem večeře - éééé! Hovězí pečeně a zemáky. Při debatě jsem si nevšiml té dobroty, tak nevím jedl-li jsem. Náhle se setmělo, elektrika nesvítí. Co se stalo? Kluci i já píši ve svitu svíčky.

Venku nádherně svítí měsíc, opravdová romantika, mrzne až to praští! Jinde na ubikaci školy, na chodbě tma, bez světla. Dopíši a jdu spát. Snad to někam tím spaním dotáhnu. Kluci zpívají chra­plavým hlasem, už se mi to všechno zmrzelo. Bylo by na čase aby­chom se odtud ztratili. Vedoucí v trapu a náš hědý Zmrzlík řádí jak pominutý. Své také dostane, však ho to nemine. Ani se raději nebudu rozepisovat, abych se nenaštval. Howgh...

V 7 hodin jsem šel s Lojzou na obhlídku dědiny. I tam je všude tma, jen měsíc ozařuje prázdně uličky. Vzpomínáme, vracíme se zpět, povídáme si s kuchařkou, přichází Honza Melichar. Nabízí domácí uzené, pojídáme, zapíjíme v kolektivu při svíčce. Ve ¾ na 9 jdu definitivně spát. Uléhám, vznáším se v éteru ---

Již sedmá neděle, kterou trávím mimo domov. V půl šesté se probouzím a burcuji kolegu Vránu jde na 6 hodin. Pak znova uléhám ale nespím - v noci se zdál sen o velké růži, krásný jako nikdy. Vzpomínám - pak definitivně stávám ve ¾ na 7, posnídám a jdeme. Venku je umrzlo docela hezky. Rýpeme zase s Honzou Fillem odtok z panzergrabu. Málem bych se zabil. Seděl jsem na lopatě, opalu­jíc se, když tu mi náhle ujela a já se z výšky 1,5 m zřítil na zem. Poté jsem šel zkoušet sílu ledu ve výkopu, klouzal a přitom jsem levou nohou spadl při skoku až po kolena do břečky. Počasí je stále nádherné. Ve 12 hodin jdeme domú.

Obědváme - polévka nudlová, zelí, vepřová, knedlík a kus sa­lámu a 4 rohlíky (tj. večeře). Připadám si jako v nějakém hotelu! Najezený umyl jsem se a převlékl. Zojza brnká, zpíváme v duetu "Bílé konvalinky”. Kluci mi smyslili název Bobinek. Olda Komenda dostal za to na hubu, ne sice noc, ale dostal. I ten Zorro vůl I. řádu. Myslil jsem, že má zdravý rozum a on chudák trpí za rodiče. Allah mu odpusť. Ještě, že Honza a Lojza jsou kamoši, nejraději bych vyprášil cimru. Každý dělá "pořádek” a škarbale pohazuje po zemi, všude prachu. Však už prý zase za 8 dní jedeme natrvalo domů. Samé šmeliny na nás. Je ¼ na 3 dopíši - večer na shledání!

Je 7 hodin začínám. Odpoledne jsem seděl na cimře, zpívalo se, hrálo, bylo veselo. Emilka, naše kuchařka obdařila nás kávou a ro­hlíkem, který jsme obřadně snědli. Já uvařil ještě prima čaj na doplnění tělních tekutin. Nyní píši při světle svíčky neboť elek­třina je stále vypnutá. Kluci zpívají, já celý spocený dopíši a půjdu spát. Zorrova svíčka za 2 hodiny dohoří, on stejně nadává, ale umře rovněž. Jsme na cimře čtyři. Ostatní jsou pryč. To by bylo všechno. Trochu mne pobolívá v krku - nevadí. Howgh - gehe Schlafen! 

Začínáme nový týden. Vstávám až ve ¾ na 7, po snídani jdem. Kopu opět příkop s Jendou Fillem. Dnes je nádherně, slunko hřeje až milo. V 10 hodin přelétla nad námi "Rata", skřivany jsme také spatřily. Abych nezapomněl. V noci zdál se mi sen zas o Růži, k ránu také. Myslel jsem, že dostanu dopis, ale zase nic. Je poledne - oběd: nudlová, masová, kus chleba drobím. Dávám si 2x jak obyčejně. Děláme až do ½ 4 za trest, že jsme ráno přišli o ½ hodiny později. Nevadí, půl hodina sem, půlhodina tam! Vcházím s obecního úřadu, kde jsme dostávali peníze a cigarety, do školy.

Lojzovi přijela návštěva. Svačím - je ¾ na 5, zapisuji. Mu­sím jít pro cigarety, které se dávají až po penězích. Vstávám ­jdu s Lojzou, ale byli jsme vráceni, prý až zítra. Nevadí. Pan Motal, otec Lojzíka, dal mi "Viktorku", kterou jsem s nebývalou chutí vykouřil. Potom si vyprávíme, já omyl nohy a omrzlá místa namazal mastí a pokračuji v psaní. Kluci hrají na mandolíny, je tu veselo. Dnes vytkl jsem si heslo:

Je ¾ na 6. Čekáme na večeři, nechám se překvapit! Zpíváme naše zamilované "Konvalinky”. Budu si musit už pořídit nový sešit, dostanu-li jaký. Koupil jsem a nyní po večeři - zemáky, zeleninová omáčka, hovězí - opět píši. Postavil jsem na čaj, píši lístky Mirce, Růži, Jirce, zkrátka všem známým. Dopsal jsem ve ¾ na 7. Odkládám, chápu se pera, ve ¾ na 8 vypil čaj, zakouřil a teď už dopíši. Uzavírám kapitolu a nechám toho. Vedle v kuchyni jsou vojáci, ale mir ist das alles egal. - Dopisuji. 

Započínám opět nový sešit. Jsem zvědav jak dlouho jej budu ještě psáti! Vstávám jako vždy ve ¾ na 7. Zbouzím cimru a odcházím. Lojza jde s tátu do Hranic. Dlabu s Honzou Fillem vzali jsme si akord bez oběda až do l hodiny. Pak jdu domů. Uvařil jsem čaj, pojedli místo oběda. Venku je nád­herně. Horko, že se musím svléci. V ½ 4 fasujeme cigarety celkem 6x4 od minula. Lojza koupil čibuky, nacpal jsem si, potáhl ale je strašný smrad. Zavřel jsem jej do kufru, neb kluci mě chtěli vyho­dit s cimry. Píši na kufru, naštván, dopisy nepřišly žádně. Mám to ale smůlu. Je ¾ na 5. Kluci hrají, já dopíši a budu psát až po večeri.

Ejhle - zabrnkal jsem si na banjo, klimbám a je večeře: karba­nátky, zemákový salát. Schladil jsem ho na dvoře, teď zakouřím si, zbalím kufry a zítra ráno jedu domů! Je půl sedmé. Vypravuji se ­ začínám a pak půjdu spát. Už se těším. Howgh. 

Jede se domů. Vlak 5.30 vysazen, 2 hodiny čekáme, v Hranicích poplach, z přerovanského nádraží jdem pěšky, částečně jel autem na hromadě mokrého písku až dvora Milosrdných bratří v Prostějově. Je půl jedné, jde k holiči, znova poplach a opět pěšky až do Bílovic. Ve 3 hodiny stojím u rodného domu, konečně. 

Jirka - Růža - myslím, že ukončím kapitolu - ve ¼ na 4 odcházím z domu a s partií jedeme do Teplic. Cesta nádherná. Na cim­ře zdověděli - fofr - policie - usínám úplně vyčerpán. Pak debatíme o nevěře našich děv. Raději dopíši. Na cimře dopis od Pepy.

23. února - pátek.

Probouzím se po bouřlivé noci v ½ 7 vstávám, nastupuji ­jsem zvědav na výsledky. Opět odvodňuji, z dálky zaznívá střelba. Počasí je sychravě. V 10 hod. volám l uprchlík "Sluka“, ve mně je malá dušička, něco se musí vytrpět. Čekám - už se vrací, vše hladce prošlo. Už je poledne, dávám si notně - zeleninová a dla­beme do 3 hodin. Vracím se, lístek od Ferdy - převlékám hadry a již jsou 4 hodiny, píši. V úterý prý jedeme do Uherského Hradiště! Nechám se překvapit. Teď odepisuji na dopisy, domů, Ferdovi, Pepovi. Začínám - Lojza hraje - no opět mezi svými je dobře. Napsal jsem, brnkám na banjo. Večeře v 6 hodin - 3 knedlíky s marmeládou a s mákem, jedl jsem tak tak. Pak ještě karbanátek, bezvadný chléb, fasovali jsme bílý. Opět píši. Véna Bečák hraje nádherně na banjo. Pomalu se budu ubírat na lože - je ¾ na 9, svléknu se a ulehnu... Začínám ... dobrou noc!!

24. února - sobota.

Vstávám krásně vyspalý v půl sedmé, oblékám se ve spěchu. Posnídám a jdeme. Venku je opět mizerné počasí, odvodňujeme a již je poledne. Jako akordisté odcházíme zapráskáni až po uši ve ¾ na 12 domů. Obědvám eintopf kroupová supa - a pak dávám vše do pořádku, boty, raglán, kalhoty, ponožky. I vlastní promočené nohy. Dopisy nepřišly žádné. Asi má milá si dělá blázna opravdu, však i na to se doplácí.

Jsou 2 hodiny odpoledne, sedím a brnkám banjo a máme tu po­hodu. Napíši Jirce Dostálové dopis, který jsem jí slíbil. Začnu. Venku se honí mraky po obloze, je sychravo, zima leze do kostí. Brr raději nebudu popisovat! Zahrál jsem si a teď donesl mě Soňa dopis od Růži. Píši Tondovi odpověď ohledně?? Dopsal jsem, usedl a brnkáme v duetu s Lojzou. Mezitím odcházím pro příděl šnapsu, vyfásl jsem jen dvě deci, ale ani jsem nelízl. Není to snad sa­mohonka? Je mi z toho nanic!

Večeře je nevšední - zemáky, omáčka, hovězí. Od děvčat z kuchyně ještě mimo husa a karbanátky. Vedle z cimry zaznívá hlas přiopilých - demolovali úplně velkou cimru. Já už jsem odolal! Přece k něčemu dobré. Teď už dopíši - zabrnkám rozlučku a půjdu spát. Už žiji v rytmu.

Je 12 hodin v noci. Musel jsem začít neb to zde je opravdu bordel na kolečkách. Přišli sem kluci s vlaku a teď dělají candrbál. Je tu i žena - myslím sestra Honzy Melichara asi nějaká levá, neb vtipy jsou tak oplzlé, že se hodí jedině do prostředí notorických pijáků.

Raději toho už nechám, neb mě to přivedlo úplně z míry. Dopíši, zde panuje nálada duševně trpících. Alláh jím dej věčnou slávu a při nejlepším aspoň nový rozum! I Zorro už je debilní, kdyby ho tak matka viděla - chudák, on též trpí má menši újmu na mozku. Právě přišel Soňa, znaleckým okem odhaduje "ženu lepou" s poznámkou, kdyby tak zde to všechno viděl Ortsbetreuer. Dopisuji, je 12 hodin a 5 minut po půlnoci. Usínám...

Probuzen náhle v ½ 7, oblékám se, snídám a jdeme. Děláme na předu nahoře u lesa, pak nás ženou dolů a opět nahoru. Tu děláme s Lojzou v marastě. Chtěli jsme být hotovi a zatím jsme rádi, že jdeme ve 12 hod. dolů - vlastně domů. Oběd - zelí, knedlík, vepřová, maso uzenina. Polévka jaká nevím, dojedl, uléhám a dám si pohov. Co budeme dělat odpoledně ještě nevím. Zapomněl jsem poznámku, že v průběhu práce kolem desáté hodiny přelétly nad námi “Raty” ve směru Hranice, Lipník. Je slyšet dunění dělostřelectva. Počasí příznivé, chvílemi vyráží slunko. Kdyby už aspoň odešli kluci ven. Šnapsu jsem ještě neochutnal. Jeho pach mě úplně zaráží. Dopíši.

Usnul jsem a probuzen v ½ 6 vstávám, žaludek nesnesitelně bolí - vhodil jsem do sebe čtvrtku, už přestává. Později večeřím, smažené maso, makové buchty a teď už opravdu dopíši, vypiji čaj a půjdu spát... Odcházím do věčných lovišť...

Stávám v 6.30 hod. - oblékám se, po snídani jdeme. Počasí je strašné, prší, my jdeme vpřed. Děláme u lesa, práce je hrozná. Neutíká to - konečně poledne, polévka zemáková s kusem chleba. Jím v dešti. Kdyby mě tak naši viděli. Dělám dýl a tu slyš ­prásk - to jede auto s Vovsem, našim Ortsbetreuerem. Volají nás na cestu, už jsem myslel, že pojedeme domů a zatím jen sdělení, že nás dnešním dnem přebírá WEHRMACHT, NSDAP tzv. S-mani jedou neznámo kam. Zítra to začne. V pátek už jedeme načisto pryč. Dělám do 2 hodin a pak jdu domů. Tu dopis od Jirky. Počká si notně na odpověď.. Však je naučím. Prší stále, to bude práce. Zatím dopíši a po večeři pokračuji. Brnkám si v klidu na banjo, přemýšlím o všem možném a již je 6 hodin.

Večeře polosváteční: zemáky, rajská omáčka, hovězí plátek, fasujeme máslo (příděl pro tězce pracující mládež 10 dkg). Je po večeři, debatíme v kolektivu. Údajně prý pojedeme k Brnu, další bonz - Židlochovice - Seelowitz?

Vstáváme až ve ¾ na sedm. Po snídani jdeme na šichtu. Venku je mlha, prší, strašné počasí, ani slovy nelze vylíčit! Šalujeme zákopy dřevem v tom dešti a po kostky ve vodě. Člověk by z toho zešílel! Děláme akord přes oběd, v ½ jedné jsme hotovi a jdeme na ubikace "domů". Ejhle - přestalo pršet, slunko nádherně svítí. Obědvám - nudlová eintopf s chlebem. Dávám si své věci do pořádku a píši.

Je ¼ na 3, sedím v okně na sluníčku a drnkám banjo. Hned máme na cimře veseleji. Zatím dopíši a po večeři pokračuji, v zážitcích. Dnes měl jsem každý bot jinačí, půjčené od Honzy Filla. Vesnický švec je lotr. Začínám opět ve ¾ na 7, je po večeři - ­bramborový guláš - a teď ta nálada. Fasoval jsem 22 kusů Zorek, naděje do budoucna žádná. Židlochovice - prý se chodí s rukama zdviženýma do i z práce. Už se těším.

Poslední den měsíce února. Nás čeká nová cesta do neznáma. Vstávám až v 7 hodin a jdeme po snídani zase šalovat úzký pěší zákop. Polovina pracovníků zmizela, je nás jen 24 zákopníků. Ještě, že neprší. Děláme sice, bláto se nelepí, neprší, ele je stále sychravo. Děláme akord, oběd eintopf suppe kroupová a opět facha. V ½ jedná jdeme na ubikaci - domů do školy. Umyji se, sám se holím, najezen píši ve 3 hodiny. Kluci hrají je tu veselo, ještě den a zmizíme jako pára! Lojza odjel domů, dnes budu sám. Dopisy žádné, ztracen - bez naděje. Raději dopíši a nechám toho. Zábava plyne. Tančíme a pak jdeme pro prachy. Dostal jsem 220 K. Vracím se k večeři - zemáky, zbylý guláš, 2 karbanátky. Je po ve­čeři. Umyl jsem se, zakouřil v pohodě. Kluci odešli, zůstali jsme samí  dva s Pepou Vránou na cimře. Teď v 7 hod. si zadrnkám na banjo a  po vypití grogu  půjdu spát. Zítra začnem nový měsíc v běhu života.