Moravská Metanadace Metauniversity

(Metacentrum Moravské Metauniversity)

| V | V | V | _® ş 3X| V | _® ş 3XM®

veřejně prospěšná metaspolečnost (v. p. ^ms.)

Meta iDNES - Sledovací metasíť moravského Meta Internetu - experimetální provoz

Verse: 1.2.2000 až 31.3.2000 / 1.4.2000 až 21.5.2000 / 22.5.2000 až 18.6.2000 /

19.6.2000 až 9.7.2000 / 10.7.2000 až 30.7.2000 / 31.7.2000 až 11.8.2000 /

12.8.2000 až 25.8.2000 / 26.8.2000 až 8.9.2000 / 9.9.2000 až 29.9.2000 /

30.9.2000 až 13.10.2000 / 14.10.2000 až 27.10.2000 / 28.10.2000 až 17.11.2000 /

18.11.2000 až 8.12.2000 / 9.12.2000 až 5.1.2001 / 6.1.2001 až 26.1.2001 /

27.1.2001 až 2.2.2001

Verse: 3.2.2001 až 16.3.2001

Aktuální verse 17.3.2001 až 4.5.2001

Lidstvo je napadeno nemocí rakoviny ducha, jejíž rozšíření dosáhlo stupně pandemie. Je to degenerativní nemoc mysli postupně zachvacující paměť člověka, který pak ztrátou souvislostí není schopen adekvátního jednání a dobrých skutků, což je mimořádně nebezpečné především u veřejných činitelů. Je to nemoc tuze nakažlivá, protože se šíří pouhou informací a prostřednictvím masmediálních komunikací zvláště rychle. Imunitu či odolnost vůči ní lze nabýt pouze svobodou tedy kritickým myšlením za přijetí kritéria Pravdy. Protože rakovinou ducha jsou postižení především exponenti zastupitelské demokracie dá se říci, že jde vlastně o globální nemoc demokracie. Odtud vyplývá jediný způsob jak pandemii rakoviny ducha lokalizovat a vymýtit a to vyloučením nakažených z politiky a jejich důslednou izolací a karanténou. Podle skutků se nemocní rakovinou ducha poznají snadno. Léčení rakoviny ducha znamená funkční opravu jejich mozku. Také lékaři chtějí opravovat části mozku, avšak pouze neuronálně a nikoliv funkčně. Neurony totiž mohou dozrávat i v dospělosti, anebo mohou dokonce vznikat nové. K tomuto výkonu je ovšem třeba mozek povzbudit. Buď nějakou aktivitou, intenzívní rehabilitací či látkami, které povzbudí růst a dozrávání nových buněk, anebo přímo transplantací neuronů. V tom si může člověk pomoci sám, neboť jak duševní činnost (čtení, psaní, učení se novým jazykům, luštění křížovek), tak fyzická aktivita (cvičení, pohyb všeho druhu) výrazně zvyšují tvorbu nových neuronů. To platí u dětí, ale i v dospělosti a ve stáří především. Důležitý je obecně zdravý životní styl, kterého ovšem nejsou schopní právě nakažení rakovinou ducha. Aby se lidstvo zbavilo pandemie rakoviny ducha a došlo k uzdravení lidstva, musí se nejdříve uzdravit nebo vyměnit jeho elita. Kriticky myslet však svévolníka bolí: nejlepší pro něj je, když se v zaměstnání nic převratného neděje. Je to pohodlné, člověk může dělat tak, jak je léta zvyklý, nikdo ho nenutí k převratným výkonům a k jinému způsobu myšlení. Když nastoupí šéf, který má představu, k čemu má v instituci dojít, znamená to pro něj komplikace. Má víc starostí, musí hledat nové přístupy, domlouvat se nebo se i hádat o své názory. Ale na druhé straně někdy musí po čase novému nadřízenému přiznat, že tahle změna prospěla. Před stejnou situací dnes stojí Akademie věd Česka. Akademický sněm, ve kterém jsou zastoupeni jednotlivé ústavy a externisté, bude totiž volit nového předsedu. Akademie je dlouhou dobu pod palbou sdělovacích prostředků, poslanců, a navíc si nerozumí v mnoha aspektech s vysokými školami. Potřebuje tedy ve svém čele duchovně zdravou osobnost, nenakaženou rakovinou ducha a vůči této nemoci imunní. V ústavech Akademie se nyní představují kandidáti. Pohříchu většina z nich obecně hlásá pokrok, nemluví však o konkrétních změnách a i kdyby s nimi vyrukovali, ztratili by mnoho voličů. Pak následuje obvyklá procedura jíž si ústavy vyberou kandidáta a svým reprezentantům doporučí volbu. Členové sněmu stávají se "voliteli", kteří plní "přání" svých ústavů. Věda nemá u naší veřejnosti, ba ani u politiků na růžích ustláno a proto by měl být výběr volitelů i v tomto ohledu uvážený. Kritéria jako kvalifikace, vědecký věhlas, schopnost vyjednávat ve prospěch Akademie, mluvit k veřejnosti a pozitivně na ni působit či svou osobností reprezentovat v zahraničí jsou těmi, která rozhodnou v prostředí duchovně nemocných. V ústavech vybírají kandidáta profesně deformovaného. To je tuze ošidné. A pak jsou tu ještě externí členové sněmu a ty obory činnosti Akademie, které nejsou zastoupeny ve výběru kandidátů. A tak je velmi pravděpodobné, že právě nakažení rakovinou ducha rozhodnou. Opravdu svobodný člověk, vůči rakovině ducha imunní, má za sebe jasno. Rád by totiž, aby ten zlomek z jeho daní, který půjde na akademický výzkum, byl využit opravdu nejlíp. V boji proti rakovině ducha globalitou potřebujeme kultivaci ducha a to metainformatikou či metagramotností spočívající v umění synergismu informací a metamanažmentem jeho aplikování v žití, životem a prací. V tom musíme vyjít také z reformy školství či lépe z ozdravění ducha školství. Toho však není schopná vláda nakažená rakovinou ducha. Zemanova vláda sice splnila velký domácí úkol: Schválila podstatnou proměnu tváře školství. Pod heslem se "světovými trendy" v zádech spolu s pandemií rakoviny ducha tým ministra školství pracoval. Je to poznat: trvá na rušení víceletých gymnázií. Chce všechny typy škol vměstnat do jedné právní škatulky. Má vizi s velkým V a pranic mu nepřekáží, že je postavena na rakovině ducha. Když se globalitou mění svět, co po zdravém duchu jedinců, ideje jsou důležitější! Rakovinou ducha napadená vize praví, že všechny děti, nadané i průměrné, zdravé i handicapované, se mají učit a vyrůstat pospolu zbavené základního lidského práva na výchovu ke svobodě. Výchovu ke svobodě přece nelze uskutečnit unifikací, ale mnohostí v jednotě. Slovo státu stiženého rakovinou ducha má být důležitější. Opravdu tohle chceme? Všechny školy mají také dostat stejnou právní hlavičku. Co na tom, že ji náš právní řád vůbec nezná, že soukromým školám přidělá problémy (opět) až na hranice likvidace? Pro úředníky je přece pohodlné mít všechno v jediném šanonu. Ke kvalitnímu vzdělání pro každého je moudřejší vykročit jinudy. Reformní energii ať vláda věnuje ozdravení ducha učitelů i koncepci diferenciované metagramotnosti. Jednotná škola založená na jednotě v mnohosti pak bude metagramotností nepochybně prospěšnější než státem nadiktovaný unifikovaný technokratický model pošlý z mozků napadených rakovinou ducha. Příkladem v duchovním zdraví by měli jít první poslanci a senátoři, vládu nevyjímaje. Nejde v tom vůbec o jednotlivé kauzy, jako je případ poslance Miloslava Kučera, který psal na žádost komunistických úřadů posudky na písňové texty. Dostatečný důvod k tomu, aby někdo zvážil své setrvání v Poslanecké sněmovně je nákaza rakovinou ducha. Jedině předpoklad zdravého ducha vytváří předpoklad kvalitní práce veřejného činitele a reprezentanta občanů. Jedině v tom je záruka, aby svět byl lepší. Pokud někdo šíří rakovinu ducha musí být postižen, je to totiž to samé jako šířit zlo. A umožňovat tvorbu zla je už zlem... Manipulují s námi nemocní rakovinou ducha a proto nás stihne osud tupých zvířat. O osudech lidí opět rozhodují svévolníci. A to je právě tragédie. Poslanec sedne, napíše a schválí špatný zákon, který je jinou formou cenzury a šikany pro občanstvo. Poslanec stižený rakovinou ducha v něm píše mezi řádky, že jsme jen tupá zvířata, která jdou a jdou. Jak výstižné. Zákony jsou koncipované jako změť bez řádu a ladu. Jaký právní stát, když ani odborníci se nemohou shodnout na výkladu zákonů. Advokát? Pro mnohé přepych. Těch, kteří si nemohou dovolit zaplatit advokáta, aby bránili svá práva u soudu, neustále přibývá. Kromě toho mnoho lidí o bezplatného advokáta ani nepožádá. Soudnímu sporu se raději vyhnou. Svědčí o tom i rostoucí počet žádostí na advokátní komoru o bezplatnou pomoc: během dvou let se od roku 1998 více než zdvojnásobil na 1200. Může přijít čas, kdy komora nebude moci všechny uspokojit. Také úřad veřejného ochránce práv ombudsmana zaregistroval, že v mnoha podnětech k vyšetření se objevuje obava: Nemám peníze - v soudním sporu na tom budu hůř. Počet žadatelů o bezplatné přidělení právního zástupce se každý rok zvyšuje asi o tři stovky. Kromě toho nikdo neví, kolik je lidí, kteří se soudu raději úplně vyhnou. Lidé, kteří nemají peníze, si myslí, že jsou u soudu znevýhodněni. Právo se stává záležitostí majetných, slouží pouze privilegované vrstvě. Výkon spravedlnosti souvisí s penězi. V tuzemsku chybí takzvané právo chudých, které existovalo za první republiky a zaručovalo každému, aby byl v případě nutnosti zastupován advokátem. Soud je drahý, míní lidé Případy, u nichž je předepsáno povinné zastupování advokátem, jsou často ty nejsložitější. A pro advokáty, kterým případ svěří advokátní komora, nejsou lukrativní. Musí důkladně prostudovat spis a seznámit se s celou kauzou, ale pracují zdarma. Můžeme po nich chtít, aby to dělali zadarmo? Jenže i tam, kde povinné zastupovaní advokátem předepsáno není, se mohou cítit ti chudší v nevýhodě. Existuje obecné povědomí, že advokáti jsou drazí. Klient jenž se do něčeho pustil sám skončí na formálních nedostatcích. Některým lidem se nelíbí ani tarify, které jsou stanoveny pro odměny advokátům za jejich úkony. Ty například umožňují, aby advokát, který ve stejné kauze zastupuje dva lidi, třeba manžele, dostal vyšší odměnu. Vedení advokátní komory o potřebnosti nového předpisu, který by zaručil dostupnost práva všem, nepochybuje. Má představu, že by advokáti pracující "pro chudé" měli být placeni ze zvláštního fondu. Do něj by vložil peníze jak stát, tak advokátní komora, ale i notářská komora a komora daňových poradců. To, co prospěje právnímu systému jsou však spíše transparentní zákony a především odstranění rakovinou ducha nenakažených tvůrců zákonů a vykonavatelů spravedlnosti. Dobrým příkladem rakovinou ducha postižených poslanců je jimi schválený zákon o sčítání lidu, pardon o evidenci lidu. Strach má velkou paměť. Není to zase tak dávno, abychom zapomněli. Komunisté nás špiclovali na každém kroku. Nic soukromého před nimi neobstálo. Rozsévat strach, to byl jejich hlavní cíl. Dodnes cítíme jejich dech kdesi pod límcem v zátylku, i když už žijeme v jiném čase, v jiné zemi. Strach má totiž velkou paměť. Plete se do věcí současných. Bojíme se, že informace o nás někdy, někdo a někde zneužije. Jsme snad hloupí? Jsou hloupí Nizozemci, když kdysi odmítli sčítání kvůli půlstoletí starému zneužití demografických údajů k vyhlazování Židů? Nikoli. To jen ta dlouhá paměť strachu varuje. Nizozemský stát obavy lidí respektoval. Česko historickou zkušenost v potaz nevzalo. Nepostaralo se, aby lidé věřili smyslu sčítání, nedal dostatečné záruky, že vše je zcela bezpečné. Stěží někdo z nás (i z Nizozemců) dnes předpokládá, že nějaký úřad využije naše data pro genocidu. Naše nedůvěra pramení spíše z pocitu, že arogance státu s komunistickým režimem tak úplně neodešla. Ta obava je oprávněná. Stále ještě neplatí, co platit má: že stát patří občanům, a ne naopak. Proto se obáváme zneužití sčítání. Sledujeme s nedůvěrou kamery umístěné na ulicích kvůli prevenci zločinu. Mnohým vadí, když legitimace na městskou dopravu má obsahovat rodné číslo... Žijeme už v jiné zemi a obludné totalitní špiclování už jen zkoumáme. Naše data ze sčítání, kamerový záznam z ulice či rodné číslo k plánované státní šikaně neposlouží. Nepovolané ruce na našem soukromí dnes vypadají jinak - čilí obchodníci, podvodníci, lajdáčtí či arogantní úředníci. Proto je dobře, že paměť strachu dál funguje. Slouží jako očkování proti více či méně nebezpečným virům svévolnosti. Stižení rakovinou ducha zase o nás rozhodují bez nás. Boj proti rakovině ducha je bojem za vyšší bezpečnost žití a samozřejmě se dotýká také bezpečnosti Temelína. Do Českých Budějovic přijel padesátiletý právník z Pensylvánie den před vypršením třicetidenní lhůty, kterou dal firmám ČEZ a Westinghouse k předložení dokumentů, týkajících se bezpečnosti elektrárny. Pouze firmy nakažené rakovinou ducha a stavějící jadernou elektrárnu nejsou ochotné předložit lidem záruky o bezpečnosti. Měli by jít na vyšetření k psychiatrovi, protože nejsou schopni bezpečně obsluhovat jadernou elektrárnu. Nakaženost rakovinou ducha není záležitostí manažmentu firem, týká se celé společnosti a tedy zastupitelskou demokracií také vlády. To dosvědčuje i přístup Německa k obětem holocaustu a nucených prací v nacistickém Německu, ti budou čekat další měsíce na dlouho odpírané odškodnění za své utrpení. Pro tisíce z nich to vzhledem k jejich věku může znamenat, že se satisfakce nedožijí vůbec. Americká soudkyně Shirley Kramová oznámila, že ani napodruhé nemůže zamítnout žaloby, které podali bývalí nuceně nasazení proti německým firmám. Stažení žalob je přitom podmínkou Německa pro zahájení výplat obětem. Soudkyni Kramovou nepřesvědčilo ani to, že německý průmysl už naplnil odškodňovací fond slíbenými pěti miliardami marek. Vadí jí, že ne všechny oběti nacismu mají šanci dostat z fondu odpovídající odškodnění. Nic nebrání německému fondu, aby už nyní začal s prvními výplatami. Na odškodnění čeká přes milion lidí převážně ze střední a východní Evropy. V Česku jich je devadesát tisíc. Od začátku jednání v únoru 1999 zemřelo přinejmenším 13 tisíc lidí, kterých se mělo odškodnění týkat. Na českou Radu pro oběti nacismu přichází denně patnáct úmrtních oznámení. Americký soudní systém, který pod hrozbou žalob donutil německý stát a podniky, aby odškodnění nuceně nasazeným přislíbily, se totiž ukazuje zároveň pastí pro odškodnění. Americká vláda se pofiderně zaručila, že soudům nedoporučí přijímání žalob proti německým podnikům. Ale vzhledem k nezávislosti justice nemůže vyloučit, že budou zastaveny skutečně všechny soudní procesy. Pandemie rakoviny ducha znamená, že jí trpí stejně vláda USA jako Česka. To u nás pociťujeme neustále. Dluh státu vloni vzrostl na rekordních 289 miliard korun, což je o 60 miliard více než v roce 1999. Pokud se ke státnímu dluhu připočítají i závazky ostatních státních orgánů, dluh na konci loňského roku byl ještě vyšší a dosáhl 334 miliard. Česko své zadlužení zvyšuje nezvykle vysokým tempem. Podle odhadů ministerstva financí by už za dva roky dluh mohl překročit 600 miliard korun. Pokud by se tedy dluh Česka rozdělil mezi lidi, kteří v zemi žijí, na každého by připadlo bezmála 30 tisíc korun. I když dluh roste a stát si potřebuje půjčovat stále větší částky, s hledáním věřitelů nemá zatím podle obchodníků problémy. Poptávka vysoce převýšila nabídku. Zájem investorů je téměř dvojnásobný. Banky a jiné ústavy státu půjčují, protože mají zaručen výnos bez velkého rizika. Sazby u dluhopisů se v současnosti pohybují mezi šesti a sedmi procenty. Právě tyto úroky bezprostředně dopadají na občany. Loni musel stát vyplatit majitelům dluhopisů na úrocích dvacet miliard korun, které by se jinak mohly ušetřit nebo utratit za jiné výdaje. Dluh bude letos dále narůstat. Ještě nikdy jsme neměli takové dluhy jako dnes. Každý z nás bude jednou muset zaplatit několik desítek tisíc. Co jsme provedli? Nic. Naše konta mohou být v pořádku, přesto dostane každé novorozeně do vínku dluh, který rok od roku narůstá. Je to trest za to, že je u moci elita nakažená rakovinou ducha. Mají však štěstí, své zlé činy mají ochráněny zákonnou imunitou. Smůlu mají obyčejní tuneláři. První muž českého fotbalu František Chvalovský nakonec skončil kvůli svým podnikatelským aktivitám ve vazební věznici. Je obviněn, že při několika finančních operacích - podle názoru vyšetřovatele - připravil Komerční banku o více než jednu a čtvrt miliardy korun. Policie nashromáždila důkazy k tomu, aby Chvalovského mohla obvinit podruhé. Ke stíhání za úvěrové podvody za 640 milionů jemu a jeho bývalým spolupracovníkům přidala další podvody za 690 milionů. Komerční banka vyčíslila dluh společností spojených s Chvalovským kolem dvou miliard korun. Vyšetřovatelé nevyloučili, že trestní odpovědnost ponesou i představitelé bývalého manažmentu Komerční banky. Novum v tunelování představuje případ TV Nova. Bývalá manželka Vladimíra Železného má obstavenu část svého jmění. Obvodní soud pro Prahu 6 vydal předběžné opatření, které Martě Železné znemožňuje nakládat s věcmi, jež jí přiřkla rozvodová smlouva. Jde o další reakci na nedávný verdikt mezinárodní arbitráže. Podle něj má Železný společnosti CME okamžitě vrátit přibližně miliardu korun, dosud však částku nesložil. Rozhodnutí by podle expertů mohlo znamenat, že úřady začnou zajišťovat i jmění, které není psáno přímo na Železného. Zdá se, že se soud pustil do dohledávání majetku. Obecně řečeno by takto mohl zpochybnit i další majetkové úkony, které byly učiněny. Železný po rozchodu se společností CME začal svůj majetek převádět na třetí osoby. Vypořádání majetkových poměrů bývalých manželů Železných prý mohlo být zcela účelové, stejně jako rozvod samotný. Už v polovině února francouzský soud zajistil obrazy a další majetek v bretaňské rezidenci bývalé Železného ženy. Smlouva o rozdělení majetku byla sepsána ještě před rozvodem, tedy v době, kdy byli stále manželé a mohla by proto být označena soudem jako právně neúčinná. CME by získala šanci, že se případně dostanou i k majetku rodiny. Šéf Novy odmítá, že by se jeho rodina záměrně zbavovala majetku - nemovitosti údajně prodal proto, že začala klesat jejich cena. Peníze prý převedl do "jiných aktiv". Exekuce jeho nynějšího majetku však zatím k ničemu nevedla. Důsledku rakovina ducha vlády a zastupitelské demokracie je mnoho. Tak spuštění obchvatu Plzně. Termín dokončení celého obchvatu má však nyní v rukou Vrchní soud. Ten bude totiž ve dnech 27. a 28. března rozhodovat, zda ministerstvo pro místní rozvoj vydalo územní rozhodnutí na schválenou delší trasu obchvatu v souladu se zákonem. Ministerstvo zahraničí a jeho úředníci umožňují soukromé firmě, aby v Moskvě na úkor státu vydělávala miliony. Angažovalo se při pronajmutí státního komplexu v lukrativním centru Moskvy soukromé firmě z Rakovníka Hotel Český dům. A to za tak nevýhodných podmínek pro stát, že to vyvolává podezření z osobních zájmů jednotlivých aktérů. Navíc bylo bezprecedentně porušeno několik zákonů a mezinárodních úmluv. Na základě rozhodnutí vlády ministerstvo zahraničí přestalo spravovat desetipatrový dům v centru Moskvy a se správci budovy se dohodlo, že narychlo založí firmu Hotel Český dům, která následně s ministerstvem uzavře smlouvu o pronájmu. Stalo se. Společnost však není registrována v Rusku, tudíž používá účet zastupitelského úřadu v Moskvě, neplatí ruským úřadům daně a využívá výhodu, která náleží jen diplomatickým misím - nakupuje neproclené a nezdaněné zboží. Proti celé transakci protestoval (marně) velvyslanec v Moskvě Jaroslav Bašta: odmítl podepsat dohodu s firmou Hotel Český dům a varoval Kavana, aby dal vše do pořádku. Ministr Kavan však pronájem schválil a dodnes ho hájí. Podnikání na účet státu? Žádné daně, žádní zaměstnanci, žádná odpovědnost. Zato vysoké příjmy a obchody v centru Moskvy. Přesně takhle vypadá podnikání představitelů firmy Hotel Český dům v režii ministerstva zahraničí. Na nejvyšších místech ministerstva patrně panuje korupční prostředí a když tady tak proč ne v NATO? Úředníci ministerstva zahraničí se snažili zachránit situaci, jak se dalo: telefonáty do redakce, upozorňováním, že popisování případu může ohrozit bezpečnostní zájmy státu sdělováním údajně důvěrných informací. Korupce pod pláštíkem NATO se prý rozvíjí i v ministerstvu obrany. Že je něco shnilého v NATO nasvědčují mnohé další indicie. Naposled události v Makedonii. Albánští makedonští povstalci a makedonské bezpečnostní síly včera už třetí den svádějí urputné boje o Tetovo. Přestože ze světa zaznívaly výzvy ke zdrženlivosti, prudké střety byly hlášeny i z oblasti severně od Tetova a od albánských hranic. Poprvé také vybuchly minometné granáty přímo v centru Tetova. To se dá pochopit, rakovinou ducha prolezlé NATO činí další chybu – nechává konflikt eskalovat do nevratného stavu rovnajícího se nenávisti etnik. Žili tady pohromadě, Makedonci, Albánci, Cikáni, Turci. Proč to muselo někomu vadit? NATO v Kosovu otevřelo džina Velké Albánie. Exodus začal - roste hněv slovanských Makedonců proti všem makedonským Albáncům a obráceně a to pod patronací rakovinou ducha nemocných v NATO a EU. Několik balkánských válek v posledním desetiletí začalo, protože mocnosti nebyly připraveny a nevěděly, co dělat. Dnes, kdy se prohlubuje krize v Makedonii, to platí opět, neboť odpovědní jsou titíž nemocní rakovinou ducha a zřejmě udělají stejnou chybu. Albánci především v Kosovu, ale i v Makedonii musí pocítit, že čas ilegálního ozbrojeného boje skončil. Před dvěma lety se jim dostalo mimořádné pomoci ze strany mezinárodního společenství. Teď musí začít splácet dluhy. Měli by jasně a tvrdě uslyšet, že jediná cesta, která je přivede k prosperitě, je aktivní spolupráce a budování demokratických institucí. I za cenu toho, že někteří stanou před mezinárodním válečným tribunálem v Haagu, tak jako se to stalo Srbům, Chorvatům i Bosňanům. Zhruba šest milionů Albánců žijících nyní na Balkáně ve čtyřech státech nebylo nikdy sjednoceno do jednoho státního celku. A to je jeden z cílů, který si nyní stanovili extremisté z Kosova, které bylo v posledních sto padesáti letech středem albánského národního hnutí. První albánská národní organizace - Prizrenská liga - vznikla v roce 1878 právě v tomto kosovském městě a chtěla zabránit rozdělení do Albánci obývaných oblastí. Velmoci na berlínském kongresu Albáncům vytvořily vlastní stát, kde žije nyní jen něco více než polovina z nich. V Kosovu a Makedonii byli Albánci vystaveni teroru srbských sil už před první světovou válkou, Albánci jim to vrátili za druhé světové války. Albánci se považují za potomky původních obyvatel Balkánu - Ilyrů. Jejich jazyk není příbuzný žádnému okolnímu jazyku. Jsou to horalé, kteří bojovali proti turecké nadvládě a zároveň řada z nich zastávala v osmanské říši vysoké funkce. Většina z nich jsou muslimové, ale například v Kosovu tvoří dvacet procent populace katolíci. Když jste dovolili vlastní stát Chorvatům, proč ho nedovolíte nám, je jedno z hesel, které razí někteří kosovskoalbánští intelektuálové poté, co svět uznal samostatnost odtržených jugoslávských republik. Kosovští (a makedonští) Albánci bojovali v titovské Jugoslávii za vytvoření vlastního státu, který by byl členem federace. Půl milionu Černohorců má stát a dva miliony Albánců jen autonomní oblast, zněl další argument ze strany kosovskoalbánské reprezentace. Zatímco Albánie prožívala svoji stalinistickou izolaci, od šedesátých let díky nejvyšší porodnosti v Evropě rostla albánská populace v Jugoslávii - nynější Makedonii a Kosovu. Zároveň se zvětšovalo i národní sebevědomí a nacionalizmus. Zárodky extremistických skupin se začaly tvořit už při bouřích v roce 1981 vznikem první gerilových skupin kosovských Albánců, z nichž se časem vytvořila Kosovská osvobozenecká armáda. Ta také stojí u zrodu Národní osvobozenecké armády v Makedonii. Jednou z hlavních inspirací kosovských radikálů je marxizmus a leninizmus. Nikoli kvůli ideologii, ale kvůli způsobu ilegální práce. V zahraniční emigraci zároveň od poloviny osmdesátých let začalo několik aktivistů sbírat peníze a připravovat vyzbrojení extremistů. V Kosovu i v Makedonii se zatím vytvářela ilegální síť. Od roku 1996 první bojůvky začaly přepadat srbské a makedonské policejní stanice. V Kosovu, kde se střetl vypjatý nacionalizmus albánský a srbský, povstalci vyprovokovali masivní odvetu srbských sil a do řad ilegální armády dobrovolně vstoupily tisíce dalších Albánců. Podobný scénář se nyní odvíjí i v Makedonii. Buď rovnoprávnost, nebo válku, říká rektor Tetovské univerzity, jediné albánské vysoké školy v Makedonii, která se stala duchovním vůdcem radikální části makedonské albánské menšiny. Kdyby však univerzita v Tetovu nebyla postižena rakovinou ducha činila by to, co činit má a ne to, co činí. V parlamentu Makedonie mají albánské politické strany své poslance, v každé makedonské vládě jsou albánští ministři. Tyto politické strany prý vůbec nehájí zájmy etnických Albánců. Těmto politikům jde o to, aby si udrželi své ministerské křeslo, plat, řidiče a další prebendy. Tito politici tvrdí, že oddíly Národní osvobozenecké armády v horách jsou jen malá skupinka, která nemá podporu mezi normálními Albánci, že jsou v izolaci. Zástupci makedonských Albánců nejsou prý nic jiného než prodejní kolaboranti, politické loutky. Za vznik dnešní krize mají stejně velkou odpovědnost jako makedonští politici, ti však mohou jednat pouze s demokraticky zvolenými zástupci makedonských Albánců a nikoli s teroristy. Mnoho Albánců v ulicích Tetova také nebere příliš vážně výzvu dvou umírněných albánských stran, které vyzvaly povstalce, aby složili zbraně. Albánci v Makedonii mají své poslance, své strany, své ministry a jaké mají to je jejich věc. Co však chtějí je jasné, vytvořit svou velkou Albánii, ale zapomínají, že není devatenácté, ale jedenadvacáté století. Globalitou národním státům zvoní hrana. Na řadě je co nevidět také EU. Pandemie rakoviny ducha se projevuje různě, také epidemii slintavky & kulhavky. Proč má svůj původ jak BSE, tak slintavka & kulhavka právě v Británii spočívá právě v rakovině ducha, která se také odtud šíří do světa. Je to typické pro rakovinu ducha hasit chybné důsledky špatného rozhodnutí. Při zdolávání epidemie slintavky & kulhavky britská vláda na pomoc povolává vojsko. Na 100 příslušníků britské armády začalo na jihu Anglie pomáhat likvidovat utracené kusy zvířat, která byla nakažena touto chorobou. Další vojáci budou v dohledné době povoláni také na sever Anglie. Je to poprvé od propuknutí nemoci, co se armáda přímo zapojila do boje proti slintavce & kulhavce. Z řad britské opozice však již zazněla kritika, že vojáci byli nasazeni pozdě a v nedostatečném počtu. Kvůli této nemoci již bylo poraženo bezmála dvě stě tisíc kusů zvířat. Mrtvá těla hovězího dobytka, ovcí i koz nezřídka leží na farmách devět deset dní. Farmáři upozorňují, že to riziko šíření nemoci ještě zvyšuje. V pondělí bylo v Británii potvrzeno dalších čtyřiačtyřicet ohnisek slintavky & kulhavky, celkem se nemoc vyskytuje na 353 farmách. Velmi vážné podezření na výskyt choroby oznámilo včera i nizozemské ministerstvo zemědělství. Informovalo, že v provincii Gelderland na východě země bylo u několika poražených koz zjištěno podezření na slintavku & kulhavku. Rakovina ducha se ozývá stále častěji. Mezi Washingtonem a Moskvou se rozhořel největší špionážní skandál od dob studené války. Spojené státy ve středu označily skupinu zhruba padesáti diplomatů za nežádoucí osoby. Diplomaté musí nejpozději do léta opustit území USA. Kreml dal najevo, že to považuje za velmi nepřátelské, a podle včerejší večerní zprávy televize CNN zareagoval stejně - vypověděl padesátku amerických diplomatů z Moskvy. Jde spíše o ryze politický akt či spíše o pistolnické gesto, které bude mít další pokračování. Nucený odchod diplomatů je dosud nejtvrdším tahem nové a rakovinou ducha stižené Bushovy administrativy vůči Rusku a jde o vůbec největší hromadné vyhoštění ruských diplomatů podezřelých ze špionáže od roku 1986. Podle mluvčího Bílého domu je vyhoštění Rusů protiopatřením za jejich výzvědnou činnost v USA. Pouze člověk stižený rakovinou ducha si může myslet, že USA v Rusku neprovádí výzvědnou činnost.

Nemocní rakovinou ducha nechápou relativitu, její genesi synergismem. Jsou nanejvýš schopni pochopit relativitu formulí, ne však svým žitím. Právě jakousi relativitu času zažíváme. Strážci času měli plné ruce práce, o nedělní noci, ve dvě hodiny, se ručičky hodin přesunuli na hodinu třetí. Začal letní čas. Zatímco většina počítačů má nastaven automatický přechod na letní čas, problémy jsou u věžních hodin a k hodinám je potřeba vyšlapat někdy až dvě stovky schodů. Teď na jaře je to jednodušší. Ručičky se pouze posunou o hodinu kupředu a stroj se natáhne. To na podzim, když letní čas končí, musí se do věže dvakrát. Nejprve vždy hodiny zastavit a přesně za šedesát minut znovu pustit. Mechanický stroj vyžaduje každodenní obsluhu, bez jeho natahování v pravidelných čtyřiadvacetihodinových intervalech by se hodiny zastavily. Obsluhu věžních hodin vykonávají starší lidé a s přibývajícími roky je to stále více namáhá, ale už by si denní režim sotva dovedli bez zavedeného rituálu představit. Mnozí neví, kdo obsluhu věžních hodin po nich převezme. Každodenně vystoupat nějakých patnáct schodů v těsné věži není nic jednoduchého. Mnohé hodiny od války nebijí, stále více se předcházejí, zub času vytrvale nahlodává jejich letitý mechanismus. U většiny z veřejných hodin se přeřídí na letní čas automaticky podle signálu vysílače ve Frankfurtu nad Mohanem. Některé bezprizorní veřejné hodiny budou ukazovat ještě dlouho starý čas. Kde je počítač v síti, tam je posun času snadný a vše proběhne automaticky. Místní výpočetní technika je na přechody času připravena. Horší je to s lidmi, kteří jsou vystaveni biologickým rytmům. Chce to po několik dní více věnovat spánku. Lidé, kteří přišli v sobotu na noční směnu měli výhodu, že byla pro ně o hodinu kratší. Naopak na podzim při návratu k normálnímu času je noční směna o hodinu delší. Cestující na železnici změnu času příliš nepocítí, mezi druhou a třetí hodinou ranní velký provoz není. Na cestě jsou víceméně jen dálkové rychlíky. Vlaky, které mají ze stanic vyjíždět v době změny, vyjedou až po třetí hodině letního času a budou proto o 60 minut zpožděny. Ranní přípoje na tyto vlaky budou zachovány podle místních podmínek. Horší to bývá na podzim při změně na zimní čas. Některé vlaky musí často čekat ve stanicích, aby nedojely o hodinu dříve. I když platí relativní čas v celé EU, málokdo z elity EU pro rakovinu ducha relativitě rozumí, nechápe její zdroj a proces jejího tvoření. Právě pro rakovinu ducha především elity je Evropa opět na scestí. Dějiny kontinentální Evropy 20. století jsou dramatickým příběhem nestřídmého okouzlení imperiální mocí a jeho zatím vždy prohraného sporu s uměřeností demokracie a jejím opožděným odhodláním vymanit Evropu ze sebezničující mocenské nestřídmosti. Zatím se zdá, že zejména kontinentální Evropa si svou krvavou lekci nedávno skončeného století přes množství vznešených a dojemných prohlášení ve skutečnosti nevzala k srdci. V letech 1918, 1945 a 1989 si po uvolnění z německých a ruských pout diktatury a totalitarizmu pokaždé úlevně vydechla, aby si vzápětí začala chystat jiná. Nejprve fašizmus a nacizmus, pak komunizmus. Nyní vše nasvědčuje tomu, že se na prahu 21. století hodlá neméně fanaticky oddat krátkozrakému spoléhání na nedemokratickou byrokratickou fikci EU. Tento průběžně se měnící politický a hospodářský útvar se neustále odvolává na demokracii zřejmě i proto, že ji soustavně popírá. Po jednání Evropské rady v Nice v prosinci 2000 by se mohlo zdát, že zpomalení realizace původního federalistického záměru odstranit významné místo národního veta a podstatně zvětšit rozsah hlasování kvalifikovanou většinou je málem triumfem evropské demokracie, přesněji evropských demokracií. Ale takový pohled je značně naivní. V první řadě vychází z mylného předpokladu, že rozhodování zástupců demokraticky vzniklých vlád členských států EU o unii jako celku, tedy hlavně přijímání jejích zákonů, je výrazem demokracie. Ovšem podle klasické definice principu dělby moci by se EU měla spíše označovat jako despocie byrokratické moci. Navíc duch kolektivizmu a rakovina ducha z EU i NATO přímo čiší. To se naposled jasně ukázalo v jejich posledních kolektivních akcích. Zákonodárná moc daná byrokratickými orgány vlastně znamená, že EU je despotická. Početné národní referenda nemají na chod EU nebo NATO pražádný vliv. Hrozba šikanování ze strany byrokracie EU a NATO ohrožuje demokratickou volbu členů, většinovost omezuje demokracii. EU jakožto "jedinečný výtvor" pragmatického despotizmu byrokracie má tak mít přednost před asi již zastaralými pravidly ústavních demokracií. Nepřipomíná nám to snad něco? S výmluvnou obhajobou pragmatického despotizmu EU bude zřejmě v souladu i 52. článek v Nice přijaté Charty základních práv EU, tedy listiny práv chystané ústavy EU. Článek 52 zde občanům budoucí EU výhrůžně oznamuje, že práva a svobody charty lze omezit, jsou-li taková omezení "nutná a skutečně odpovídají cílům obecného zájmu uznaného unií". Je jisté, že na chartu se již nyní bude odvolávat Evropský soudní dvůr a takto ji uplatňovat, zatímco národní ústavní soudy ji nebudou moci zrušit, protože charta zatím formálně nemá právní status. "Jedinečný výtvor" EU je tak prý ve stálém pragmatickém pohybu jedině správným směrem, "a nikdy jinak". Nikdy se nesmí zapomenout, že vládu EU i NATO dirigují lidé postižení rakovinou ducha. Nepoučení a nepoučitelní, tak se opět ukazuje EU a s ní svázaná aliance NATO. Přímo pod rukama vojáků mezinárodních sil na Balkáně raší nový konflikt - v severozápadní Makedonii. Tentokrát už západní státy nemohou vinu za jeho vypuknutí svalovat jen na historické, národnostní a další "balkánské" důvody. V sázce je mnohem víc, například důvěryhodnost EU a NATO. Pozadí bojů, hlavně vznik Národní osvobozenecké armády makedonských Albánců, ještě asi chvíli zůstane obestřeno určitým tajemstvím. Ale už lze říci, že síly KFOR v jižním Kosovu zklamaly a nesplnily svůj úkol při ochraně hranic a nezabránily posilování albánských extremistů. Důležitou roli v tom hrají na jihu Kosova působící Američané, jejichž vojáci více dbají o svoji bezpečnost a pohodlí než o svěřený úkol. Podivně také vyznívá Američany tolik prosazovaná snaha o vybudování demokratické občanské společnosti na Balkáně a v Kosovu zvlášť, kde pod dohledem KFOR proběhla legalizovaná etnická čistka. Rakovina ducha si nevybírá, chyby jsou i na straně makedonské vlády, ta třeba v roce 1999 uznala jako druhý evropský stát Tchaj-wan. Ten slíbil dvoumilionové chudé zemi investice, což ovšem podnítilo Čínu k protiakcím. Podstatné je, že politická reprezentace makedonských Albánců se postupně od svých voličů odtrhla a nedosahovala žádných viditelných výsledků ve prospěch své komunity. Výsledkem byla radikalizace a vznik Národně osvobozenecké armády, podobně jako předtím v Kosovu. Makedonští Albánci jsou nyní v nové situaci: otevřeně odmítají společný stát s Makedonci a jejich radikalizmus jen podpořil teorii o budoucím vytvoření Velké Albánie - sjednocení všech území obývaných Albánci na Balkáně. Makedonská otázka je tudíž v podstatě albánskou otázkou, tolik opomíjenou mezinárodním společenstvím a vzbuzující tolik obav mezi slovanskými obyvateli poloostrova. Opakuje se destabilizační scénář uplatněný dříve v Kosovu. Západ jen na čas přišel o svého nepřítele v podobě vypjatého srbského nacionalizmu ztělesněného Slobodanem Miloševičem. Objevilo se nebezpečí nové, neprozkoumané a nesnadno definovatelné - vypjatý albánský nacionalizmus. Ten nemá svého Miloševiče, svůj jasný symbol, bojuje odlišnými zbraněmi, tudíž se proti němu nesnadno zasahuje. Je založen na mnohdy mytologických plánech, na rodinných a přátelských spojeních, na podpoře nelegálních struktur, na organizovaném zločinu, který má na rozpoutání bojů a následném chaosu nemalý podíl. Deset let po začátku balkánských válek se rakovinou ducha postižení západní spojenci z lekcí balkánského nacionalizmu ke škodě své a škodě obyvatel neklidného koutu Evropy nepoučili. Přitom výbušných míst neubývá. Albánskou menšinu má také Černá Hora, která bude za pár týdnů hlasovat o své nezávislosti. Pro rakovinu ducha ministrů zahraničí EU i samotné aliance NATO se nedá mluvit o důvěryhodném partnerství. Jak vypadá morální profil řadového ministra zahraničí ukazuje kauza Český dům. Ministr zahraničních věcí určitě zatloukl pravdu a přestává být věrohodný a toto jako partner přenáší i na EU a NATO. Ministr zahraničí balamutil občanstvo i své spolupracovníky. Přestože do popisu práce diplomatů jisté zakrývání pravdy patří, ministr zahraničí lhát nesmí - hájí výsostné zájmy občanstva své země a ne zájem jedné firmy, ani NATO, ani potažmo sám sebe. A jaký odpovídající trest patří k ministrovi? Potrestá se sám. Čestný muž, slušný politik, je-li přistižen při veřejné lži sám se vzdá politiky. Český dům je součástí zastupitelského úřadu a podnikání s ním je v konfliktu s Vídeňskou úmluvou. Není vyňat z takzvané exteritoriality, požívá diplomatické imunity a nemůže fungovat jako normální akciová společnost, která nemá nic společného se zastupitelským úřadem. Jde o kolizi s Vídeňskou úmluvou. Ta zakazuje podnikání na diplomatické půdě. Porušování Vídeňské úmluvy se prý však děje běžně. Tedy chápáno v EU i v NATO. Ke cti ministra zahraničí budiž započten odpor k mnichovanství. USA natolik rozlítil návrh rezoluce Česka, kritizující ekonomické sankce USA vůči Kubě, že se snaží vydírat a vyhrožují zrušením konání summitu NATO v Praze na podzim 2002. Přitom porušování lidských práv na Kubě proti Čečensku je prkotinou. Divit se nelze, vždyť politiku USA, EU a NATO dělají postížení rakovinou ducha. Čečenci dosud žijí ve smutku a beznaději. Před rokem a půl utekli před válečnou smrští, prchali z hořících domů a po cestě pod palbou pohřbívali své mrtvé. V bahně uprchlických táborů se pak klepali zimou a hrůzou. Přesto neztráceli naději. Vrátíme se, brzy se vrátíme, opakovali tehdy. Dnes už to neříkají. Beznaděj svírá Čečence, děsí je, že ještě dlouho se jim nepodaří vystoupit z bludného kruhu násilí, bezpráví a utrpení. Že konec apokalypsy není na dohled. Těžké boje, které za mnoho měsíců proměnily velké části Čečenska v hromady doutnajících trosek, již dávno skončily. Část ze statisíců Čečenců, kteří před rokem a půl prchli před válečnou smrští do Ingušska, se vrátila. Přes sto tisíc jich však zůstává. Často nemají kam jít, jejich domy sežehly měsíce nepřetržitého bombardování. Ale i když patří k těm šťastlivcům, kteří mají kam složit hlavu, bojí se vyrazit na nejistou cestu zpět. Neklidná provincie nadále zůstává pekelnou zónou války bez pravidel, ve které tak jako v minulých letech vždy nejvíce trpí civilisté. A lidé v táborech říkají, že ne válka, ale strach ze svévole ruské armády dnes brání jejich návratu. Organizace na ochranu lidských práv evidují velmi mnoho případů, kdy Čečenci, většinou mladíci a muži středního věku, zmizeli poté, co je na postech či při raziích ve městě zatkli ruští vojáci. Někdy se je za úplatek podaří vysvobodit z vězení, v mnoha případech se však jejich jméno dostane na dlouhý seznam civilistů, kteří zmizeli beze stop. Strach z toho, že nějaký člen rodiny padne bezdůvodně za oběť ruské razii, je jedním z hlavních brzd návratu uprchlíků. Chování Rusů přispívá ke kruhu násilí. Lidé, kteří přišli o příbuzné, slibují pomstu, násilí plodí násilí. Ruská armáda se nařčením z porušování lidských práv brání a tvrdí, že zatýká pouze muže podezřelé z partyzánské činnosti. Uprchlíci proklínají Rusy, nemálo z nich však zároveň spílá i čečenským polním velitelům, například Šamilu Basajevovi. V první válce v letech 1994-1996 se stali národními hrdiny, neboť bojovali proti brutální agresi a ruské armádě nakonec zasadili jednu z nejtěžších porážek v její historii. Jenže dnes již hrdiny nejsou. Zradili a po vítězství v roce 1996 změnili Čečensko v ráj banditů, vyprovokovali Rusko k druhé válce, a mají tak svůj podíl viny na těch hrůzách, kterými Čečenci prochází. Sny Čečenců o poklidném životě bez Ruska se postupně rozplynuly v letech válečných hrůz. Poslední roky jsou pro Čečence horší než léta deportace. Mluví o deportaci z února 1944, o jedné z nejbrutálnějších kapitol dávného konfliktu Ruska a Čečenska, kdy byli všichni Čečenci na příkaz Stalina deportováni do nehostinných stepí Střední Asie. Až koncem padesátých let se směli vrátit. Tehdy byla nějaká pravidla, nyní nejsou. Nejsou nic, nemají žádná práva. Jsou Rusku vydáni napospas. Čečensko je ve válečném či poloválečném stavu od roku 1994. Lidská práva se nadají jen tak pošlapávat. Spravedlnost dostihla Pinocheta, dostihne i jeho ruský duplikát. Licoměrný postoj k lidským právům nejlépe ilustruje USA, ty ústy svého prezidenta odstoupí od Kjótského protokolu, mezinárodní dohody zavazující vyspělé státy omezit emise plynů působících skleníkový efekt. USA přitom produkují těchto plynů nejvíce. Ačkoliv USA představují pouhých pět procent populace planety, vyrábějí 25 až 30 procent těchto plynů, zejména oxidu uhličitého. Kjótský protokol v roce 1998 sice podepsal bývalý prezident Clinton, ale senát USA ho ještě neratifikoval. Úmysl USA odstoupit od uvedené dohody je prý jasný a nezvratný, dohoda prý není v ekonomickém zájmu USA. Přitom dohoda bez účasti USA fungovat nemůže. Rozhodnutí USA je polibkem smrti pro lidstvo. Konečně se amerikanizmus demaskoval v plné podobě. Není radno důvěřovat lidem postiženým rakovinou ducha, a čím výše kdo stojí tím více je dbát bdělosti. Z to není vyjmuta ani policie. Ta se u nás podepsala na akci Olovo. I státní zástupce uznal nesmyslnost celé věci Olovo. Je to dobrá zpráva pro slušné lidi. Zdravý rozum říká od počátku: nemluvit není zločin. Novinář odhalil zločin. A nyní má sedět na stejné lavici obžalovaných jako ten, kdo ho spáchal. Je příjemné vidět, že nyní hlas rozumu poslechly i takzvané orgány činné v trestním řízení. Jen jim to trvalo trochu dlouho. Policie se případem Olovo vážně zabývala a předala státnímu zastupitelství dvě obvinění. Z napomáhání k trestnému činu byli nařčeni právě redaktoři MF DNES Sabina Slonková a Jiří Kubík, protože odmítli prozradit jméno toho, kdo jim dal klíčové informace. Není příliš složité přesvědčit někoho, že novinář, má-li plnit své poslání, nemůže sdělit policii pramen svých poznatků. Jsou totiž lidé, kteří jsou ochotni vyzradit novinám údaje o pochybných činech mocných. Přejí si však zůstat skryti, neboť se obávají odvety. Pokud novinář prozradí jen jediného z nich, ohroženi se budou cítit všichni ostatní. To, co mělo zůstat skryto, skryto zůstane. Kdyby tedy dva novináři prozradili, kdo jim pověděl o Olovu, je téměř jisté, že by se občané nedověděli o příšerné smlouvě ministerstva zahraničí zvýhodňující soukromou firmu a desítky dalších povážlivých případů. Veřejnost by prakticky přišla o své právo vědět. Marná je však snaha spravedlnosti, když zákony tvoří poslanci stižení rakovinou ducha. Jak se zdá, majitelé televizních a rozhlasových licencí dosáhnou svého. Poslanci jim pravděpodobně umožní provozovat jejich živnost dalších několik let, pokud neporušili zákon. Naopak veřejnoprávní média mají důvod k obavám. Ve vzduchu poletují pohrůžky, že v nich bude reklama zcela nebo částečně zakázána. Podnikání v médiích je tvrdý byznys, ale jako vše musí být podroben autoritě imunity vůči rakovině ducha. Této autoritě musí podléhat i reklama. I v reklamě je třeba ponechat svobodnou soutěž mezi médii, nezvýhodňovat to či jiné médium automatickým přidělováním licencí. Všeho s mírou. Pro dlouhodobé šíření rakoviny ducha je třeba televizi Nova vystavit pranýři a také poslance umožňující faktický informační monopol některých médií. Rakovinou ducha postižená církev nabízí odpustky, podobně postižení poslanci nabízejí koupit si počestnost. Už už se zdálo, že rozesmátým neplatičům, kteří si ze svých závazků nic nedělali, nastanou horší časy. Po nesmělých pokusech začala Konsolidační banka rozprodávat ve velkém své pohledávky vůči dlužníkům. Měly by je vymáhat specializované firmy. Opak je pravdou. Vymahači jsou zhusta jen nastrčení bílí koně. Pohledávky si ve skutečnosti kupují sami dlužníci. Dlužili sto milionů, teď si za deset vykoupí klid. Budou dlužit jen sami sobě. Jaké potom vymáhání. Zdravý rozum by chtěl křičet, že neplatiči mají končit před konkursními soudy. Pochybné podniky fungují dál, ba co víc, tváří se jako počestnost sama. Očistí se, pravda, podivným způsobem, ale na to se rychle zapomene. S čistým štítem budou snáze roztáčet další nekalé kšeftíky. Miloš Zeman sliboval konec divokému kapitalizmu. Místo toho státní Konsolidační banka píše další smutnou kapitolu. Rakovinou ducha postižení poslanci poškozují občanstvo, jsou viditelným veřejným ohrožením občanstva. Tunelují občanstvo. Aby se o čtyřčlenné rodině neříkalo, že je chudá, musí mít alespoň 10 980 na měsíc - Hranice bídy: 11 tisíc korun. Podle statistik totiž průměrný příjem takové domácnosti - včetně sociálních dávek - činí 21 800 korun měsíčně. Může se tedy zdát, že průměrná rodina má k chudobě poměrně daleko. Pocity lidí však vypovídají o něčem jiném. Mezi těmito průměrnými lidmi se vyskytují jak ti, kteří prožívají skutečnou a trvalou bídu, tak ti, jejichž rodina je jen špatně zajištěna a do nouze se dostává občas. Pokud jde o pocit trvalé chudoby, ten má v Česku zhruba pět až deset procent lidí a tento podíl se od roku 1993 příliš nemění. Pak je zde zhruba třetina lidí, kteří se ve stavu materiálního nedostatku nacházejí nárazově. Na vlastní kůži zatím většina lidí zlepšení necítí. Typická "chudá" rodina: otec, matka a dvě nezletilé děti mají dohromady čistý příjem 10 325 měsíčně, nejvíce utrácejí za jídlo 2839 korun, za bydlení 1869 korun, za dopravu 926 korun, za oblečení 682 korun a uspoří v průměru: 110 korun. Tito lidé nebudou mít nikdy Internet, aby si přečetli pravdivé informace, nikdy nebudou mít na výchovu ke svobodě. Jediná rada pro ně je: nevěřte lidem stiženým rakovinou ducha, podle skutků poznáte je snadno. Ani naši žáci se Internetu asi tak hned nedočkají. Peníze na něj vláda asi nestačí utratit pro zpoždění výběru jediného monopolního dodavatele. Pouze ti bohatší si mohou dopřát luxusu poznání Pravdy, která přichází Internetem. Internet mění a změní svět. Nevěřícím tomášům jeden příklad za všechny. V Číně se počet uživatelů elektronické dálnice zdvojnásobí za každých šest měsíců. Do roku 2005 bude mít Čína druhou nejpočetnější generaci surfařů po síti hned po USA. Ovládání mas komunisty díky Internetu brzy zmizí jako pára nad hrncem. Neexistuje jediný způsob, jak zabránit přílivu nežádoucích myšlenek. V čínském kyberprostoru se válčí. Čínu zasáhla vlna internetové mánie. Počet těch, kteří se připojují ke světové informační dálnici, roste exponenciálně. Nedá se to zastavit. V čínském kyberprostoru tak denně probíhá neviditelná, ale o to lítější válka o svobodný tok informací. Možná nejurputnější na světě. Bitva o kontrolu v podstatě nekontrolovatelného Internetu se nedá vyhrát. Internet změní nejen Čínu, ale celou Zemi. Svoboda Internetu bude dál nevyhnutelně vítězit nad kontrolou ze strany stižených rakovinou ducha, což nakonec Zemi promění způsobem, jaký si dnes stěží umíme představit. Internet vnese Pravdou mezi lidstvo obrovské změny, i politické.

Máme tady apríl, svátek bláznů a globalitou svátek hlupáků všech kalibrů. První duben je silným motivem k smíchu těch lidí, kteří přes vzýváním nesmyslností hledají smysl svého žití. Jejich přičiněním je lidstvo na cestě k sebezničení, a to už k smíchu není. Duch demokratického kapitalizmu ochořel nevyléčitelnou rakovinou ducha. Lidstvo je stiženo pandemií rakoviny ducha. Duch demokratického kapitalizmu, jemuž vládne amerikanizmus, působí genocidu lidstva. Amerikanizmus reprezentovaný USA dal ránu pod pás celému lidstvu. Globalitou a složitostí roste stav nejistoty zesilovaný moderní technologickou civilizací, založenou na volné soutěží svévolníků. Hospodářská svévolnost symbolizovaná amerikanizmem stojí nad vším. Duch demokratického kapitalizmu přenechává svévolnost světu chaosu. Vládne bezcharakterní svévolnost a služba kapitálu. Je to komedie lidských svévolí. Je to nadvláda kapitálu nad lidmi. Rakovinou ducha postižený demokratický kapitalizmus není schopen spasit lidstvo od sebezničení. Na vše reaguje jen svévolnicky, to je jeho dědičný hřích. Do slepé uličky svévolnického rozumářství je rakovinou ducha odkázáno odbornictví i laictví. Rakovinou ducha stižení pak opět vyrábějí iluze budoucí nápravy a o to ledabyleji se starají o všední den. Zahlceni lomozem a rachotem těch velkovýrobních demokratických mašin trhostroje staráme se jen o to být jeho sokolím. Pro imunitu čtěme staré pravdy, to je jediný zdroj odolnosti proti lomozu demokratických mašin, ovšem číst pravdy nedokáží stižení rakovinou ducha. Hledání kroků k nápravě předpokládá změnu přístupu k žití, k lidským právům. Nesporná je potřeba přechodu demokratických mašin k demokratickému organismu vystavěném na duchovním zdraví a na imunitě vůči rakovině ducha. Pokud povedou demokracii stižení rakovinou ducha jsou všechny řeči o nápravě mlácením prázdné slámy. Příkladů toho, že demokracii zastupují stižení rakovinou ducha je nespočet stejně jako důkazů působnosti amerikanizmu. Jisto je, že působí nejvíce na děti. Dětská agresivita je odrazem stavu společnosti. Děti v nebývalé míře berou drogy, kradou, loupí, vraždí, týrají se. Zhoršuje se společenské klima po stránce lidské, ztrácejí se lidské hodnoty. V prostředí trhostroje a demokratických mašin si děti nejsou vědomy dlouhodobější životní perspektivy, smyslu života, chybí jim životní hodnotové orientace. V záplavě mediálních vlivů není dítě vedené k opravdovým prožitkům, je zahlcováno mechanickým pojetím světa, prožitky a vlastní vnímání nahrazuje skladováním informací. Dítě není kultivováno k synergismu informací. Výchova dětí není spojená s láskou synergismu. Pochopitelně, že kultivovanou výchovu nenachází u rodičů, ani u učitelů, protože ti už po několik generací jsou sami vychováváni v prostředí pandemie rakoviny ducha. Mládež ztrácí pocit sounáležitosti s rodiči a školou, s lidmi, se Skutečností. A rakovinou ducha postižení legislativci pochopitelně chtějí kriminalitu mládeže řešit zákonicky, nikoliv preventivně, nýbrž represivně. Ani speciální soudy, ani speciální tresty, ani snížení věkové hranice trestní odpovědnosti nepomůžou. Bavit se o snižování trestní odpovědnosti znamená přenášet odpovědnost na děti. To je omyl rakovinou stižených legislativců. Většina trestných činů dětí jsou naopak projevem duchovní nevyzrálosti. Děti jsou sice zralejší sociálně, ale po stránce duchovní jsou na tom mnohem hůř. Děti ztrácejí kontakt z kulturní tradicí, ztrácejí kulturní vzory, které jedině tvoří pilíř člověka. Ve světě zaujatém byznysem dítě v prvé řadě ztrácí pocit mateřské lásky, tato odcizenost rodinná je pak umocněná školním dirigizmem vedeným potřebami trhostroje. Nelze se pak divit, že dítě se odcizuje lidství a stává se zlým. A vězení svým kasárnickým drilem je pouze vyvrcholení této ztráty lidských vztahů. Z malého kriminálníka vyroste větší. Soustava rehabilitačních zařízení v člověku nevymýtí agresivitu, aniž je mu nabídnutá možnost tvořivosti žití v prostředí imunním vůči rakovinou ducha. Tato rakovina ducha amerikanizmem prolíná nejen EU, ale také NATO a všechny světové organizace. Od toho je přece pandemií. Markantně se tato pandemie projevuje na stavu armády, zvláště u té naší. Po finančním a modernizačním kolapsu resortu dochází k personálnímu exodu kvalitních důstojníků. NATO svými armádami nechápe, že kvalita staví na zdraví ducha a že ten má být standardem. Veškerá moderní technika je k ničemu, je-li ovládána nekvalitní obsluhou. Naše armáda je jakožto člen pouze obrazem poměrů v NATO a EU. Rakovinou ducha stižená armáda neví co chtít, taky chce 25 kaplanů, zatím nosí uniformu devět kněží - samozřejmě nakažených rakovinou ducha. Když i Světová zdravotnická organizace (WHO) je nakažená pandemií rakoviny ducha, pak se nelze divit stavu lidstva nacházejícího se nad propastí sebezničení. Vymýtit kouření, alkohol, kávu a jiné početné drogy, civilizační nemoci i ty rozvojových zemí, to vše se nedá zvládnout jednoduše zdravotnickým nařízením WHO, ale příkladem nového životního stylu imunního vůči rakovině ducha amerikanizmu. WHO musí přistoupit k amerikanizmu jako ke každé jiné pandemii a především začít u sebe. Amerikanizmus působí skrytě třeba nedostatkem vody a v důsledku jeho působení už 1.1 miliardy obyvatel planety nemá přímý přístup k nezávadné vodě. Nedostatek vody vyhání z domovů a dělá z postižených nový druh uprchlíků. Nebudou už utíkat před válkami, nýbrž před za pitnou vodou. Kolem dvou a půl milionu lidí ročně umírá jen proto, že pijí znečištěnou vodu. Kolem dvou a půl miliardy lidí žije v domech bez základního hygienického zařízení. Navíc nedostatek vody odsuzuje statisíce žen a dětí k chudobě, protože dlouhé hodiny, které tráví v honbě za vodou by mohli věnovat práci nebo vzdělávání. Amerikanizmus takto evidentně působí genocidu kultur i národů. Časy se mění a kdysi expandující němčina se dnes musí bránit záplavě angličtiny, která v éře globální pakultury a pandemie rakoviny ducha začala němčinu pomalu z Německa vytlačovat. Situace dospěla tak daleko, že přiměla národně uvědomělejší politiky k následování předtím vysmívaných Francouzů a k budování ochranných hrází jazyka. Přitom nejhoršími hříšníky proti jazyku jsou kapitáni průmyslu alias manažeři. Pod nátlakem amerikanizmu čím dál více sílí kampaň za uzákonění ochrany němčiny jakožto kulturního dědictví národa číslo jedna. Jen ochrana mateřštiny a péče o ni prý může umožnit posouzení kulturní hodnoty jiného jazyka. Jinak se němčina rozplyne v německo-anglické směsici nazývané "Denglisch". Vzniká snaha, aby Německo mělo oficiální jazykovou stráž, jako je Francouzská akademie. Tak tedy taková je druhá tvář EU. Bezduché dílo EU. Integrace Evropy společnou měnou a s centrálním dirigizmem hospodářství bez jednotící kultury je opravdu dílem hlupáků. Byrokracie EU rozhoduje spíše politicky, než odbornicky. Příkladem může být zařazení Česka mezi země, kde se vyskytuje nemoc "šílených krav" (BSE) i když v Česku nebyl u hovězího dobytka potvrzen ani jeden případ, přes zákaz zkrmovat masokostní moučku od roku 1991 s vyloučením jejího dovozu z Británie. Záměr EU je jasný – zlikvidovat nežádoucí konkurenci. Nařízením EU totiž řezníci v Česku musí v případě hovězího masa pečlivě oddělovat rizikové materiály: oči, mozek, střeva, páteř a maso strojově oddělené od páteře. Jde o tkáně, které jsou z hlediska přenosu BSE infekční. A stačí infekce velikosti prachu. A to znamená zvýšené náklady na zpracování masa a vyloučení ze soutěže. To vše proto, že zájem o maso z Česka roste. Izolace zvířat, co se teď děje, si zasluhují lidé stižení rakovinou ducha, kteří tento systém zavádějí, hájí a těží z něho. Potřebujeme sbor moudrých Evropanů chápající společnou Evropu jako spolek a ne jako jeden byrokraticky řízený nadstát. Spojené státy evropské musejí být spolkem států a nikoliv federací. Jedině synergismem států může být společná Evropa užitečná nejen ekonomicky, ale i kulturně a právě proto úspěšná ekonomicky. EU prosazuje kapitalizmus s lidskou tváří, reformu nereformovatelného. To už známe. Nejdůležitější však je, že neposkytuje prostor pro synergismus kultur, stává se prostředím lidsky nemotivujícím a nečinorodým. EU nesází na metagramotnost založené na synergismu informací. Namísto toho sází na amerikanizmus, na sycení ekonomického růstu extenzívními než intenzivními faktory. EU nesází na lidské zdroje členských států a investice do jejich kvality. EU není založena na společných lidských hodnotách, ale na bezduchém fašizujícím amerikanizmu živeného spletí předpisů, zákazů, daní a dotací. Vláda EU vzniká spíš diktátorsky z popudu byrokracie a vlivných zájmových skupin, než z vůle voličů. Evropu vedou stižení rakovinou ducha, kteří mají také na svědomí rozbití Jugoslávie, války na Balkáně, devastaci jeho lidu. Miloševič je proti nim ubohý břídil. Právě proto jeho zatčení není a nesmí být koncem spravedlnosti. Praví viníci zločinů na Balkáně musí být souzeni za něco jiného a někde jinde, musí být postaveni za válečné zločiny proti lidskosti před Mezinárodní trestní tribunál, ne ten v nizozemském Haagu, který je také stižen rakovinou ducha. Jedině odsouzení všech mocných stižených rakovinou ducha může být varováním pro příští napodobitele stejného nebo menšího kalibru. Je věcí spravedlnosti, že jednou bude i americký prezident George Bush souzen mezinárodním trestním tribunálem za zločiny proti lidskosti páchané genocidou lidstva ignorováním úmluvy z Kjóta. V epoše globality se každý mocný stižený rakovinou ducha stává synonymem zla, protože páchajícím zločiny proti lidskosti. Není nijak těžké zjistit kdo jím je a jakým podle svého postavení je. Pandemie rakoviny ducha má dnes dominantní podobu amerikanizmu a katolicizmu, obě podoby chtějí kupčit s člověkem, jeden s člověkem a druhý s jeho duší. Amerikanizmus je přesvědčen, že se dá se vším kupčit. Názor i vliv je ke koupi. A pochopitelně láska a lidská důstojnost. Přitažlivost amerikanizmu a jeho pandemické tažení světem je dáno transformací všeho žití na byznys. Takto se pro amerikanizmus byznysem stává zastupitelská demokracie, státní zpráva, každé povolání bez výjimky: týká se prezidenta, poslance, senátora, soudce, novináře, úředníka, manažera, podnikatele, spisovatele, partnera, rodiče, dítěte. Amerikanizmus je ideálním podhoubím pro lobování a korupci ve všech oblastech lidské činnosti, především v zastupitelské demokracii a jedná se o manažery, obchodníky, bankéře, finančníky, právníky. Nebývají vidět, ale jejich zlý vliv je velký právě proto, že jsou stižení rakovinou ducha a z hlediska své profese morálně nezpůsobilí působit obecné blaho. Kdo z nich neovládá metamanažment neměl by mít společenský vliv, protože je vlastně nesvobodný a na zlu svévolnosti závislý člověk. Není náhodou, že právě EU je významným importérem amerikanizmu, lobování a korupce. V Bruselu působí 8000 až 13000 lobujících profesionálů a nespočet skrytých i neskrytých. EU je svou byrokracií ideálním prostředím pro amerikanizmus, pro diktaturu byznysu nad člověkem. Konečně přicházíme k pravému smyslu EU spočívající v rozšíření takovéto diktatury na celou Evropu. Nechoďme však až tak daleko, stačí některá naše zveřejněná jména: Marián Čalfa, Jan Dobrovský, Miroslav Macek, Vladimír Motlík, Martin Ulčák, Vladimír Železný, IC Banka, Epic Holding, Atlanta Safe, Cassis, CEC Government Relations, Knight a Svoboda, V.I.P. Christian, Hill a Knowlton. I sport je byznys a proto jména: František Chvalovský, Roman Zubík. Je mnoho dalších jmen a každý si snadno jejich skutky ověří kdo je kdo. Amerikanizmus je rakovinou ducha globálně nebezpečný proto, že se týká se celého lidstva a všech ideologií, neboť apeluje na racionalizované zvířecí pudy, aby se tím svými důsledky velice blížil fašizmu. Svou zločinnost legalizuje zastupitelskou demokracií, imunitou prezidentů, senátorů, poslanců, soudců, státních zástupců, vojáků, policistů. Ti mají svůj vlastní režim právní odpovědnosti a tím legální únik od odpovědnosti za zločiny páchané na občanech a lidstvu. Všechny tyto odlišné režimy právní odpovědnosti probíhají ve vlastní komunitě: policie šetří policistu, armáda vojáky, soudci soudce, poslanci poslance, atd. Vysoký veřejný činitel takto považuje za běžné porušovat zákony běžných občanů. A čím větší porušení zákona tím větší naděje, že projde nepotrestán protože trest by se dotkl celého systému. Takto se amerikanizmus, legalizovaný zastupitelskou demokracií, stává již pozorovatelnou sebedestrukcí lidstva. Amerikanizmus vědom si své síly nastoluje svým hlavním exportérem novou studenou válku. Dosud ještě nevychladla špionážní aféra Ruska v USA a už tu máme špionážní akt USA proti Číně. Příčinou incidentu jsou špionážní lety USA u čínského pobřeží. Po incidentu ponorky USA na japonské civilní plavidlo další arogance. Špionážní letadlo EP-3 narazilo na čínskou stíhačku a tu poslalo i s pilotem k zemi, vtrhlo na území Číny a tam nouzově přistálo. Situace je nepřehledná a nejednoznačná. V místě incidentu se totiž nachází celé souostroví neobyvatelných skalisek, nelze je osídlit, protože je zaplavuje příliv. Na toto souostroví v sousedství čínského ostrova Chaj-nan si dělá nárok Čína a tím také na vzdušný prostor nad nimi. Výzvědné letadlo nacházející na výsostném čínském území není navíc exteritorialitou, byla zrušena v 60. letech. Špionážním incidentem Pekingu doslova spadl z nebes dar neuvěřitelné ceny v přístupu ke špičkové americké špionážní technologii. Letadlo EP-3 Aries, čtyřmotorový letoun srovnatelný s boeningem pro 150 pasažérů, je výzvědné letadlo nabité elektronikou a schopné zachytit komunikaci kdekoliv na světě. V podmínkách pandemie amerikanizmu se vše stává byznysem a pochopitelně špionáž všeho druhu, protože znamená ušetřit na výzkum, a prakticky okamžitě. Mistři v tom jsou právě exportéři amerikanizmu, a příklady táhnou. Čína žádá omluvu, USA se omlouvat nechce i když by podle slušnosti měly. Svévolníci nastupují a chtějí nové uspořádání světa. Příkladně Albánci v Makedonii žádají, aby ústava, která je definuje jako menšinu, byla upravena tak, aby dostali status konstituvního národa, jako je dominantní většina. Národ USA vidí svůj zájem kdekoliv na světě. V tomto světě svévolníků příklad jak funguje mezinárodní právo. Česko chce vymoci mnohamiliardový dluh, který u něj má Rusko a to s pomocí pražské firmy Falkon Capital, ovšem podle ministerstva vnitra prý podezřelé z napojení na zahraniční tajné služby a mafii. O dluh měly zájem i jiné firmy, ale firmu Falcon Capital si vybrali sami Rusové. Dluh dosahuje 3, 7 miliardy dolarů (téměř 140 miliard korun). Firma Falcon Capital je pečlivě utajená, sehnat její představitele s pomocí veřejně dostupných informací je nemožné. Stát by od ní mohl během několika dní dostat na dvacet miliard, ale s rizikem že nedostane ani korunu. Vzhledem k tomu, že se na takovém obchodě podílí ministři financí a zahraničních věcí stižení rakovinou ducha lze očekávat další tunel a ostudu. Falcon Capital se už v minulosti marně ucházel o deblokaci státního dluhu v Lybyi. Nejde pouze o vztahy států, ale o vztah státu a občanstva. Diplomacie Česka, prolezlá rakovinou ducha, provádí vůči svým občanům diskriminaci. Ke svým občanům v obtížných situacích se chová podle toho, jak jsou známí. Víme jak se diplomacie snažila, když měl problémy na Kubě poslanec Pilip & spol. Ne takovou starost má o Františka Příplatu, podnikatele z Uherského Hradiště, který sedí šest měsíců ve vyšetřovací vazbě v Rumunsku. Nikdo z Rumunské strany dosud nepředložil žádné důkazy o jeho vině. Diplomacie Česka nedělá žádná opatření k standardizaci procesu, nic pro jeho propuštění. Konzul ho navštívil až po dvou měsících vazby, a to ho k němu Rumuni ještě nepustili. To už zavání porušováním lidských práv na řádný soudní proces. Věru Rumunsko by mělo být exemplárně považováno za nezralé vstupu do evropských struktur. Rakovina ducha prolézá vším a manažment není výjimkou. S investicemi k nám přichází také rakovinou ducha nakažený manažment. Tak Korejci u nás zavedli skoro polovojenský systém řízení, kdy se rozhodnutí nadřízeného bez participace vykonává jako rozkaz. Podobnými móresy jsou známí američané. Demokracie není jen záležitost psaná v ústavě, ale také praktikovaná v práci a v manažmentu zvláště. Tož páni manažeři stižení rakovinou ducha běžte raději jinam. Chtít nás sešněrovat do pevných vojenských šablon je chybou. Duchovně zdravý manažment využívá potenciálu zaměstnanců, dává jim prostor, aby se zorientovali, zapojili a zavedené postupy vylepšovali. Naši občané nechtějí hrát roli cvičené opice. Naši občané vidí velkou hodnotu v pocitu samostatnosti a nezávislosti. Na druhé straně musíme našim občanům zdůraznit, že moderní manažment staví na týmovosti a tudíž na synergismu. Neudělají proto pražádnou chybu budou-li se synergismem řídit ve svém žití, životem a prací. Manažer, který si myslí že všechno ví nejlépe je hlupák, který v moderním podnikání nemá co pohledávat a to ani ne v armádě. V Česku vítáme kvalitní manažery, kteří se učí i učí spoluprací. V Česku jsou lidé těžce uchopitelní, nemají rádi přísnou direktivu a nechtějí slepě vykonávat rozkazy. Jsou hloubaví, mají řadu dobrých postřehů, a ty chtějí uplatnit. Nesnášejí když z nich manažment dělá hlupáky. V tom platí, že vzdělaný ještě nemusí být hlupák. Horší je, že hlupáky z nás dělají spíše vlastní: vláda, poslanci, senátoři. Nové pojetí maturit se stává zhoubou školství Česka a jeho občanstva. Maturitní zkouška založená na zaškrtávacích testech bude mít destruktivní charakter na schopnost uvádět informace synergismem do souvislostí. Povede k tomu, že školy začnou připravovat žáky jen na to umět vybrat v nabídce správnou odpověď. Tím se naprosto zablokuje snaha omezit mechanicky hromadící encyklopedičnost vzdělávání. Zaškrtávací testy neusilují o to, zda žáci látce v souvislostech srozuměli, ale vede pouze k tomu, aby se naučili mechanickému rozpomenutí na detailní a izolovanou vědomost. Zaškrtávací testy sice umožňují snadné vyhodnocení, ale v zásadě nezjišťují nic jiného než schopnost zapamatovat si izolovaná fakta. Takto vzdělaní absolventi škol nejsou v praxi schopní synergismu informací. V občanské rovině to znamená nesvobodu, neschopnost tvořivosti, nemožnost svobodné interpretace zákonů. Především takovým způsobem vychovaní soudci dávají přednost křečovitému lpění na liteře zákona před zdravým rozumem. Takovýto soudce se drží předpisů, nejde mu o to, aby byl spravedlivý metazákonností. Obecně platí, že soudce je vázán mezinárodními smlouvami, ústavou, které stojí nad zákonem. Pokud dospěje k závěru, že existuje rozpor mezi nimi a konkrétním zákonným předpisem má metazákonně zákon dotvořit, nebo alespoň přerušit soudní řízení a dát tento rozpor Ústavnímu soudu k posouzení. Je ale otázka, zda rakovinou ducha stižený soudce v konkrétním případě vůbec je schopen rozpor najít. Soudce se metazákonností a universální platností Metazákona musí dokázat vypořádat se všemi situacemi a v mnoha případech neřešitelnými diskurzivní logikou. Právní řád je vždy nedokonalý. Psané právo je vždy nedotažené, protože nejdou vymodelovat všechny situace stávající se předmětem pře. Tak podle platného zákona matka ve výkonu trestu u sebe nemůže mít vlastní dítě do tří let věku a to i za cenu porušení nadřazených lidských práv dítěte garantovaného mezinárodní úmluvou a Listinou základních práv a svobod. Soudci nakažení rakovinou ducha nemohou vykonávat spravedlnost jednoduše proto, že nejsou schopni postihnout zlo a potrestat ho. Bez metazákonnosti společnost nemůže spravedlivě fungovat, protože nepotrestané zlo zpochybňuje smysl pro spravedlnost právě zase u dětí a mladistvých. Za situace, kdy školy vzdělávají k hromadění vědění spíše se dá mluvit o právu a právním státě prolezlém rakovinou ducha. Každý den o tom snáší důkazy. V Česku čeká na rozhodnutí obchodních soudů více než deset a půl tisíce firem. Z toho tisíc osm set čeká na konečný ortel. Firmy, na které je konkurs navržen, se nesmí účastnit veřejných obchodních soutěží a mají problém získávat další zakázky. A tak se při nebezpečí konkursu zakládají nové firmy a kolotoč konkursů se roztáčí dál. Mnohdy se firmy dostávají do ztrát záměrně, aby pronájem či rovnou prodej byl podceněn. Na pořadu dne je svévolnost zastupitelů demokracie. Ústavní soud opět zrušil nařízení ministerstva zemědělství, kterým omezuje výrobu cukru. Poprvé odmítl cukerné kvóty z loňského roku už letos v únoru. Ministerstvo nyní zopakovalo stejnou chybu podruhé. Podobný příklad svévolnosti zastupitelů. Poslanecká sněmovna neumožňuje základní právo občanů – volit. V obcích nelze volit. Není zákon, ačkoli na hlasování o novém zastupitelstvu čeká přes třicet obcí. Volby nejde uspořádat už od loňského srpna, od té doby, co jiný zákon změnil systém volebních komisí. Poté, co sněmovna návrhy Senátu odmítla, musí být zákon předložen znovu a musí se projednávat od začátku. Přitom ústava garantuje obcím právo na samosprávu, a řada obcí nemůže v tuto chvíli konat volby do svých samospráv. Poslanecká sněmovna takto porušuje základní zákon Česka a jako vždy spravedlnost přijde zkrátka, poslance a poslaneckou sněmovnu nejde za porušení zákona potrestat. V každém případě takovým postupem ztrácí poslanecká sněmovna kompetenci řešit záležitosti občanů, především důchodového systému. Občanům nezbude nic jiného než urychleně žádat předčasné volby, jenomže to také nejde – není volební zákon. Nastoupí tak diktatura neodvolatelného parlamentu. Občané přitom často protestují proti malichernostem. Lidé pochodují a protestují proti potratům, a přitom latentně poškozují ještě nenarozené. Když nedovedou matky žít zdravě a jsou stižené samy rakovinou ducha, pak sotva mohou rodit zdravé děti. Stále více dětí jsou dislektici a disgrafici a jinak opoždění či postižení na těla i na duchu. Pochopitelně, když rodiče žijí vadným životním stylem a v tomto prostředí počínají, rodí a vychovávají své děti. Hrát basketbal a být těhotná? Je to možné. Romana Hamzová dává přednost sportu před zdravím svého dítěte. A takových upřednostňujících zájmů před svým dítětem je nespočet. Nezdravý styl žití, produkovaný amerikanizmem, povstává v nezdravé výživě šířené sítí rychlého občerstvení, v reklamě na kuřivo, v ponocování u televize, v nezdravé práci, v kontaminovaných potravinách a životním prostředí. Od manipulujících masmédií občan nemůže očekávat pravdu. Nezávislá masmédia jsou hlavním nepřítelem amerikanizmu, proto všude kde masmédia vlastní svévolnický kapitál je nutno zbystřit a bdít. Máme světovou prioritu, televizní rebelie po Česku se ujala, v Rusku, v Bulharsku, v Chorvatsku. Jsme však světoví jinak. Máme největší vibrátor. Česko má obrovskou šanci na zápis do Guinnesovy knihy rekordů za to, že dokázalo za dvacet let vyrobit největší a nejdražší vibrátor na světě. Tento obří vibrátor zvaný Temelín můžete najít v jižních Čechách poblíž rakouských hranic. Pokud můžete mít velké štěstí, můžete ho jednou až dvakrát měsíčně vidět vibrovat. Temelín se už stává zdrojem vtipů. Chce ho mít doma každá žena, protože věčně stojí, a navíc vibruje. Primát máme také v leteckém ohrožení jaderné elektrárny. Dvě malá soukromá letadla ve výšce asi sto padesáti metrů narušila prvního března dopoledne bezletovou zónu nad jadernou elektrárnou Dukovany. Policie zveřejnění zatím tajila. Armáda nesmí zasahovat vzhledem k tomu, že letadlo nebylo identifikováno jako neznámý předmět s možností útočit na naše území. Bezletová zóna je válec o poloměru dva kilometry kolem elektrárny a vysoký šestnáct set metrů. Zóna je vyznačena ve všech leteckých mapách. Zakázaná zóna má zajistit, aby možná rizika pádu letadla na elektrárnu byla co nejmenší. I v politickém handrkování jsme opoziční smlouvou unikátem. V jejím stínu porod stínové vlády byl tahanicí s přetahováním o židle a tak přivedl na svět tým starých tváří. Někteří z nich jsou známí jako postižení rakovinou ducha. K rozepřím došlo v případě Miroslava Kalouska, ten si zasluhuje veřejné prověření. Vždyť tento člověk osm let zavíral oči před korupcí na ministerstvu obrany. Kalousek na obraně otvíral dveře korupci a toto nepřehledné hospodaření umožňovalo přísun peněz z armádních zakázek do lidovecké pokladny. Je to prý člověk veskrze extrémně schopný, ale všeho. Některé jeho aktivity mají prý rysy až vytunelování státu. A kdože je jeho přímluvce, přece předseda KDU-ČSL. S takto prezentovanou vládou se Čtyřkoalice stává nedůvěryhodnou. Podívejte se na ten slepenec. Pojí ho jen neukojitelná touha po moci, nikoli zásady. Naprosto nedůvěryhodný spolek. Co kritizují totéž bezděky činí. Jak by ne, vždyť ti i tamti jsou stejně stižení rakovinou ducha. Ve stínové vládě jsou zase ti, kteří si stihli v politice umazat ruce až po lokty. V prostředí zastupitelské demokracie a byrokratického ducha demokratického kapitalizmu stiženého rakovinou kvete korupce. Soutěž není poctivá. Soutěž snadno podléhá finanční a korumpujícím tlakům různé lobby. Dovídáme se, že i za druhé světové války v zařízeních římskokatolické církve působili nuceně nasazení a že mají být odškodnění. Nově prý se katolická církev připravuje novou formu nasazení, ale dobrovolného. Něco příznivého. Skupina Hradišťan hledá nová spojení tradiční moravské muziky s hudbou jiných kultur. Virtuální chorobopisy budou i na Internetu. Pacient bude mít údaje o svém zdraví na Internetu a s jeho svolením do nich bude moci nahlížet každý lékař. Každý občan bude mít možnost zaregistrovat se a na zvláštních internetových stránkách vytvořit svou zdravotní kartu. Do té pak s jeho souhlasem lékaři budou zapisovat údaje. Pacient rozhodne, kdo bude mít k jeho dokumentaci přístup přičemž bez číselných kódů by se ke kartě neměl dostat nikdo. Přístup ke kartám je dvojí: pro lékaře a pacienty. Zatím jen malá část zdravotníků je napojena na Internet a pro jeho použití není zákonná úprava. Uvedený systém by mohl integrovat i lékárníky. Pro zájemce funguje už dnes stránka www.izip.cz, na níž je možné si prohlédnout jak by takový přístup ke kartě o vlastním zdraví vypadal. To samozřejmě nejde praktikovat v Internetu, kde platí zásada: vtrhnou dovnitř a rychle vypadnout! Jenomže i tak vtrhnout dovnitř je často záležitost nepříjemná a táhnoucí se jako med.

Máme tady pátek 13. a to Velký pátek. Okolnost dobrá k zamyšlení. Kristus byl kdysi v tuto roční dobu ukřižován na kříži. Ne proto, že kázal proti kněžím a vydával se za Spasitele a židovského krále, ale za útok na penězoměnce a z obav vzpoury okupovaných Židů vůči Římanům. To, co Ježíš udělal tehdy v Jeruzalémě bylo, jako by někdo v přeplněném sále vykřikl hoří. Buřičský útok spojený s kázáním o novém království proto uvedl do chodu mašinérii římské moci. Ježíš byl Římany viděn jako nebezpečný buřič. Mimo jiné i proto, že pocházel z Galileje a přídomek Nazaretský byl ve své době znakem problémů, protože právě odtud se rekrutovali zéloti – kteří usilovali o vyvolání povstání a obnovení židovského státu s ukončením nadvlády Římanů. Ukřižování Krista, tato individuální poprava muže označeného za židovského krále, byla ze strany okupujících Římanů chápána jako veřejné oznámení pro poutníky v Jeruzalémě, jak skončí ti, kdo se postaví impériu. Ukřižování byl exemplární trest pro nepřátele Říma a nebyl tak výjimečným trestem. Tělo bylo přibito na kříž za ruce v místě za zápěstím a za nohy bočně skrz paty jediným hřebem. Hřeby dosahovaly délky 13 až 18 cm. Aby se smrtelná agónie prodlužovala musel odsouzený sedět na malém sedátku umístěném na kříži. Odsouzence na kříži oslaboval chlad, drobné krvácení z rukou a nohou. Římané se při přibíjení dokázali vyhnout hlavním žilám a tepnám, zasažena naopak byla důležitá nervová spojení, což vyvolávalo dodatečnou bolest. Ve skutečnosti se odsouzený nakonec udusil – zemřel na nedostatečné okysličování krve. Ve zkroucené poloze jsou totiž blokovány svaly, které roztahují plíce. Ukřižovaní mohli dýchat jen velmi namáhavě. Aby se dýchání ztížilo byli odsouzenci k ukřižování předběžně bičováni a týráni až na hranici vyčerpání. K tomu přispívalo i vláčení vodorovné části kříže o váze 34 až 57 kilogramů. Smrt ověřili vojáci bodnutím do žeber. Přesto existují v římských pramenech příběhy, kdy člověk v těžké agónii ukřižování přežil a byl zaživa pohřben. To se mohlo stát a legenda s mystikou dokonala své. Ukřižování sice vynalezli Peršané, ale Římané ho převzali a přivedli k dokonalosti. Ne Bůh, ale lidská svévolnost moci byla příčinou smrti Krista. Že Bůh není dá se dnes snadno dokázat, bezesporným systémem tvrzení. Naopak připustit existenci Boha vede k nemožnosti vytvořit systém tvrzení. Pochopitelně přijetím nesystémového základu vznikají hřešením proti řádu Skutečnosti mnohá zla a to také ze strany církve, věřících i nevěřících. To dnes vidíme na každém kroku. Dnes už i děti jsou nakaženi amerikanizmem. V Česku rakovinou ducha nakažení občané už utržili za Pokémony řádově stamiliony korun. A zaplatí za tyto japonské příšerky z počítačových her firmy Nintendo ještě mnohem více. Jen za pokémonské hry a kapesní přístroj Gameboy, na kterém se hrají, zaplatili něco přes 70 milion korun. Přístroj stojí kolem 3500, hra 1700 korun. Od svého startu v roce 1996 se jen v USA prodalo 27,5 milionů podobných her, celosvětově pak kolem 75 milionů a to pouze legálních kopií. V Evropě se prodalo na devět milionů her. Ublížit, agresivita je touto hrou podvědomě sugerována již dětem. Pokémoni agresivně bojují bez jakékoli morálky, i když se nikdy nezabíjejí. Učí vkládat do boje neverbální a podvědomou agresivitu. Zatímco opravdový boj učí fyzickému i duchovnímu růstu. Důležitý není dopad na děti, důležitější je roztáčení byznysu legálního i toho obrovsky černého. Tato zvířecí agresivita pak nachází své plody. Násilí na lidech a na zvířatech spolu souvisí. Roste týrání žen a dětí skrze týrání jejich zvířecích mazlíčků. Domácí zvířata jsou používána jako zbraň týrání žen a dětí. Děti které zažijí týrání totéž prvně zkouší na zvířatech a posléze na svých spolužácích. Před tím ještě na pokémonech. Rozklad lidské kultury se týká i natolik religiózní krajiny jakou je Izrael. Ten postavil svou existenci na agresi, na svém náboženství "oko za oko, zub za zub" či na represi "za individuální násilí kolektivní násilí". Nemocní a unavení z půl roku trvajícího palestinského povstání sahají Izraelci ke zbrani, která ošálí únavu z boje – k úniku od reality. Klíčem je rozptýlení v zábavě, v jídle. Ponurá nálada drží Izraelce přilepené u televizorů, která servíruje virtuální realitu pohody. Ochabuje láska k vlasti, roste počet odmítačů vojenské služby. Prodává se méně viagry a kondomů. Všeobecně ve stresu klesá zájem o sex, tím klesá zájem o lidskost. Pandemie amerikanizmu nezná hranic. Svět s hrůzou zjišťuje, že desítky let špatné ekonomické politiky má za následek bankrot civilizace. EU se importovaným amerikanizmem rychle dopracovává ke stejné sebevraždě. V posledních desetiletích důležité reformy EU mohly spatřit světlo světa v mnohem menších porodních bolestech. Dnes nezbývá než přijmout reformy v bolestech, anebo pomalý pád, poněvadž v opravdové politické ekonomii končí dobře jen zdravá a správná kultura. Sjednocující Evropu EU dosud chápe ekonomicky, právně či technicky a už ne kulturně. Boj proti klimatickým změnám EU nechápe kulturně, ale technicky, technokraticky. Jde totiž o boj proti globálním hrozbám všeho druhu, protože o epochu globality. Proto odmítnutí USA, jakožto největšího znečišťovatele ovzduší planety Země, musí se brát jakožto čin namířený proti kultuře lidstva vůbec což si zasluhuje celosvětovou diplomatickou izolaci USA. V souvislosti s vymíráním vlastní populace EU čeká značné přistěhovalectví a míchání kultur. S působností amerikanizmu se v každé kultuře očekává její oslabování odlivem mozků a úměrně tomu obranný boj. Negativa rostoucího amerikanizmu bude EU muset řešit fašizující byrokracií. Rostoucí agresivitu životního boje bude řešit násilně, armádou, policií, věznicemi. Jak se budou v budoucnu řešit situace ukazuje akce mezinárodních sil v Bosně (SFOR). Ty obsadily svými příslušníky významnou banku bosenských Chorvatů v metropoli Hercegoviny Mostaru. A všechny její pobočky v dalších osmi městech. NATO a EU však zapomíná na to, že multietnické či multikulturní společnosti jsou nemožné bez široké kultivace občanstva ke svobodě. Důsledkem tohoto omylu je pseudomír spočívající na bodácích mezinárodních vojenských jednotek. A pod jejich kuratelou probíhá skryté etnické ohraničování vyháněním a vražděním. Bosenští Chorvaté dali mezinárodnímu společenství šedesát dnů na ústavní reformu dávající jim větší moc. Neschopnost politiků EU stižených rakovinou ducha uvádět procesy synergismem do souvislosti ukazuje slintavka & kulhavka. Ta následně ničí také turistiku i ojedinělé druhy. Venkovský život v Británii zmrtvěl a lidé sem přestali jezdit. Cestovní průmysl se na britských ostrovech ocitá v rozvalinách a bude nějaký rok trvat něž se opět zmátoří. Strach paralyzuje návštěvníky a tím i turistické služby. Ono "ticho" však prostupuje napříč všemi službami, které s turistikou nějak souvisejí. Nejenže se život v Británii nečekaně zpomalil, ale lidé přestali i cokoli kupovat a objednávat. Krátkozrakost EU vyhnout se očkování zvířat na úkor jejich masového vybíjení má za následek i likvidaci světoznámých plemen ovcí a krav. Seznam ohrožených zvířat není krátký. Pochopitelně rakovinou ducha stižení představitelé EU nepochopí, že chov ušlechtilých druhů zvířat jsou součástí kultury i ekosystému. Mnozí starší jedinci v těchto chovech si celé generace budovali přirozenou imunitu proti nakažlivým nemocem včetně slintavky. Tato evolučně pěstovaná ochrana nenávratně zmizí. Globalitou je kdekdo překvapen, dějí se věci nikým nečekané. Skoro přes noc se Čína pro USA stala ze strategického partnera strategickým soupeřem. USA odmítají omluvit se za špionážní akci vůči Číně. Abychom to pochopili musíme fiktivně obrátit situaci. Kdyby čínské špionážní letadlo letělo podél pobřeží Kalifornie, samozřejmě v mezinárodních vodách, lze si tipnout co by se dělo. Překvapen je texaskýma očima prezident Bush. Dozvěděl se nepříjemným způsobem, že svět je složitější než jak ho viděl z Texasu. Vede nejmocnější a nejsilnější zemi světa a nemůže použít sílu, protože incident ho k tomu neopravňuje. Nemůže použít ani ekonomickou sílu, protože by krvácely hlavně osobní zájmy Američanů. Pro ně Čína zůstane partnerem, zatímco pro politiky a vojáky je rivalem. Jsme totiž v globalizovaném světě o němž má prezident Bush zvyklý na texaské malopoměry sotva páru. Troufnout si na slabší zemi, v tom je pašák. Nejdříve silné řeči, že se USA nemůže Číně omluvit a zakrátko vše jinak. USA se omlouvají Číně za smrt čínského pilota, při kolizi s americkým průzkumným letadlem i za jeho následné nouzové přistání na čínském území. USA se však především nepřímo omlouvají před celým světem za špionáž každého koutu planety Země. Bez ohledu na zpátečnictví USA jde svět vpřed. Někdo v tom musí být první, tak se Nizozemsko stalo první zemí na světě, která uzákonila eutanazii. Jsou vymezeny pravidla, za nichž smí lékař asistovat při "dobrovolné smrti". Čistě technicky přestane být eutanazie vraždou. Lékař za zákonem definovaných podmínek může zkrátit utrpení pacienta pomocí smrtící injekce. Podobný zákon se chystá přijmout Belgie. Doposud se eutanázie prováděla tajně. Nový zákon pouze zakotvuje existující lékařskou praxi. Tak belgičtí lékaři dosud přímo napomáhali až při desetině všech úmrtí ročně. Do toho se nepočítá zastavení přístrojů, které prodlužují existenci pouze vitálních funkcí. Eutanázie však vždy bude "právem", o kterém je nutné vyjednávat. Zákon nikde neříká, že lékař je povinen na dobrovolné smrti pacienta spolupracovat. Kdo byl svědkem strašného utrpení při pomalém umírání pochopí právo dát pacientovi šanci svobodně se rozhodnout k eutanazii. Možná, že někteří z odpůrců eutanázie si takové strašné utrpení pomalého umírání sami prožijí a nic jim už nebude platné prosit doktora o milosrdnou smrt. Eutanázie je otázka svobody, pouze svobodný člověk a tedy nestižený rakovinou ducha má plné právo o svém životě rozhodnout i poprosit o milosrdnou smrt. Stejně tak svobodný lékař nestižený rakovinou ducha a schopný uvést do souvislosti všechny okolnosti pacienta má čisté svědomí při účasti na eutanazii. Stěží však může výkon eutanázie soudit či posuzovat člověk stižený rakovinou ducha. Pochopitelně, že nejvíc protestuje katolická církev, vždyť se narušuje monopol Boha a tím také její. A jak jinak proti je tradičně Polsko. Katolické církvi přitom nevadí, že lidi balamutí fikcí Boha coby jakési trojité osoby, pověrou přinášející lidem tolik zla. Vždyť podle regulí katolické církve Bůh nečiní za lidi, ale skrze ně. Je na člověku, aby věčnost interpretoval ve svém žití. A katolická církev na tomto žití nemá žádný monopol. Pochopitelně člověk je ve své svévolnosti chybující a pro vyloučení chyby se svobodný člověk vždy spoléhá na synergismus svědomí svého i jiných. Už je to tak, v konfrontaci s žitím se náboženství stává neživotné. Co říci, když rabínský představitel náboženské strany Šas prohlásí, že je třeba vyhubit Palestince. Proti tomu je eutanázie humanitní záležitostí. Až doposud jsme byli ovládáni regenty, kteří nám předepisovali zatuchlá morální pravidla a za zavřenými dveřmi je sami nedodržovali. Osvobozujeme se od jejich diktátu. Proti zneužití a chybám se bráníme synergismem. U lékařů i soudců přece jakési konsilium není nic výjimečného. O posouzení eutanazie přece může rozhodnout i soud, když ji může soudit. Samozřejmě, že v prostředí amerikanizmu se eutanázie může stát byznysem, ale stejně už byznysem je zastupitelská demokracie, výkon soudů, policie, státní správy. Z USA k nám přichází zpráva o soudní nařízené eutanazii. Už 16. května se má v USA uskutečnit poprava původce atentátu, který měl za následek 168 mrtvých. Poprava je vlastně eutanázií se zavedením smrtelné látky injekcí a uskuteční se jí na 250 příbuzných v malém televizním okruhu, i když podle zákona se jí přímo může účastnit pouze osm osob. Přání odsouzeného o veřejný přenos jeho eutanazii soudy zamítly. Doufejme, že soud neudělal chybu. Za smrt 90 lidí včetně 17 dětí způsobených agenty FBI na farmu davidiánské sekty asi soud žádnou eutanázii nenařídí. Chybu může udělat každý, a to především ti, kteří ve své svévolnosti pohrdají synergismem. Mnoho lidí si myslí, že žádné chyby nedělá. Jiní jsou si jich vědomi, ale mají snahu je nepřiznat. Aby se chyb člověk vyvaroval musí přistoupit na synergismus informací a tím lidí, kteří informace vlastní. Pro se také zavádí demokracie, především ta každodenně žitá. Špatnou výchovou trestající než motivující k synergismu lidé příliš chybují. Nejsou schopni kritiky ani sebekritiky a žádoucí nápravy jednání. Příkladem mají jít vedoucí a pochopitelně manažeři a také vykonavatelé zastupitelské demokracie. Řekne-li se o někom, že je demokrat pak má vlastnit ono umění synergismu. V žádném případě demokratem není člověk stižený rakovinou ducha. Lidé zbavení vědomí synergismu Skutečnosti se chyb obávají a tak odpovědnost přenášejí jinam či na jiné a jejich terčem se stávají třetí země. Tak v USA a Evropě používají umělé krevní náhražky pro psy, pro možné chyby nikoli na lidech. Jihoafrická republika se stala první zemí na světě, která povolila umělou krev pro člověka. Krevní náhražka působí jako červené krvinky a slouží tak k přenosu kyslíku v organismu. Lze ji poskytnout pacientům jakékoliv krevní skupiny, zároveň vylučuje riziko přenosu nakažlivých chorob včetně viru HIV. Umělá krev dává možnost jak zachránit lidské životy v případech, kdy není možno použít lidskou krev. Přes možné chyby je nutno někde jednou začít. Tak se také vědci pokoušejí oživit smrtící virus chřipky, který zabil na konci první světové války čtyřicet milionů lidí. Pokud by věda měla obávaný virus k dispozici, mohla by totiž připravit vhodné očkovací látky. Pandemie chřipka se opakuje v intervalu asi třiceti let a měla by během několik let zasáhnout planetu. Dosud se podařilo najít malé části DNA viru španělské chřipky, které unikly zničení. Mezi zbytky viru se však nepodařilo objevit "ten správný" agresivní gen. Genové manipulace s virem ovšem provádějí rakovinou ducha nakažení vědci a tak se může snadno stát, že za vznik další pandemie bude lidstvo vděčit jim. WHO se sice snaží podchytit případnou novou pandemii chřipky, ale současně ignoruje akutní pandemii rakoviny ducha. Lidé touží po zdraví a delším životě a přitom si sami škodí, protože nechápou žití. Nechtějí zdravý stylem žití s přijetím synergismu. A přitom je to tak snadné. Jedním faktorem zdraví je dlouhodobé snížení hladinu inzulínu v krvi, a v tom stačí přejít na zdravou výživu. Stejně jako mnohé zázračné léky či tablety může posloužit i vhodná strava, například brokolice a jiná zelenina V úsilí o zdraví je však možno dopustit se jeho poškození. Jeden druh hub napadajících rýži a další obilniny a také sóju produkuje aflatoxin enormně zvyšuje riziko vzniku rakoviny jater. Ovoce a zelenina napadené plísní či hnilobou je nutné vyhodit, protože toxiny se dostávají do celého plodu a nestačí viditelná místa vykrojit. Také déle skladované jídlo se stává zdrojem aflatoxinu. Více než dva dny staré pečivo již obsahuje rizikové množství aflatoxinu. Mnoho se mluví o cholesterolu, ale osvěta žádná. Kdo drží tukovou dietu nesmí úplně vyřadit nenasycené mastné kyseliny, protože si je organismus nedovede vyrobit, kdežto nasycené ano. Jejich denní dávka činí 20-25 g, vyšší dávky již nejsou účinné a působí spíše komplikace. Proti špatnému působení tuku je třeba se bránit jejich snížením i současně jejich spálením pohybem. Lidé si svého zdraví neváží a cení si ho až v okamžiku, kdy ho ztratí. Lidé totiž nejsou vychováváni k metamanažování svého zdraví a žití vůbec. V dohlednu v tom není vidět žádná náprava, rozhodně ne od státního školství. I když prý ČSSD konečně dozrála. Sociální demokracie prý zjistila, že není liberální strana, ale strana sociální. Ovšem toto sociální v epoše globality musí doznat změnu. Je třeba zapomenout na staré zbraně. Zbraní pro epochu globality je program otevřené společnosti uskutečněné výchovou ke svobodě tak, aby stát byl prostředím pro realizaci svobody. Jedině takový program je způsob jak uchránit občanstvo před konzervativci a liberály stižených rakovinou ducha. Tímto důrazem na svobodu coby odpovědnosti se vytváří účinný nástroj, který zamezí neúměrnému prohlubování novodobým zbohatlíkům v jejich svévolnosti. Důraz na výchovu ke svobodě dává občanstvu nejširší možnosti k bohatství. Výchova ke svobodě je zbraní, která uzavírá cestu k moci těm, kteří vstávají z politického hrobu a tvrdí, že jejich neúspěšné recepty budou nyní úspěšné. Pouze svoboda coby odpovědnost každého občana za své žití je sekerou, která od občanstva odetíná sociální problémy, novodobé nevolnictví a vrchnostenskou moc privilegovaných. K právu a spravedlnosti nevede jiná cesta, než svobodnou odpovědností svěřit moc občanům, nechat fungovat demokracii v každodenním žití a na každém místě. To vyžaduje širokou občanskou spolupráci občanstva, odborů a nevládních organizací a spolků všeho druhu. Tato odpovědnost za svobodu musí být diferencovaná podle společenského postavení. Zisk musí podporovat takto svobodě otevřenou společnost. Pouze takové hnutí jištěné svobodou všech může být společenstvím solidárním, rovným v příležitostech, dělné v moci a sociálně soudržné. Stát musí natolik slabý, nakolik je silná svoboda všech. Tato svoboda coby odpovědnost se jedině může stát základem nové kvality žití. Pouze lidé kultivovaní ke svobodě jsou odpovědní svobodu žít a neplést si ji se svévolností. To se nadá říci o poslancích. Důkazů je nespočet. Dva roky poslanci připravovali školský zákon a nyní má namále. Chceme-li obstát v globální konkurenci, pak by o změnu stylu měli uvažovat všechny politické strany. V květnu na lidoveckém sjezdu by mělo odstoupit vedení KDU-ČSL. Podobně by tak měla učinit Unie svobody. O občanských demokratech a jejich předsedovi Klausovi ani nemluvě. Občanstvo je totiž manipulováno mocným médiem Novy, ta se stala třetí stranou opoziční smlouvy. Opoziční smlouva se však začíná hroutit právě z té třetí strany. Vladimír Železný byl předveden na policii a obviněn. Opoziční smlouva je v mobilizaci. Ředitel Novy má v trezorech tolik informací o špinavostech čelných špiček státu, že se zdál nedotknutelný. V pojetí stran opoziční smlouvy nyní jde jeho stíháním do tuhého, jde o výsledek voleb. Na oko jsou neteční, ale ve skutečnosti horečně jednají jak zmanipulovat vyšetřovatele a soudce. Chce-li si občanstvo pojistit perspektivu své prosperity, pak má jedinou možnost – předčasné volby a nechat vyměnit poslance. Čekat rok na řádné volby je pro občanstvo příliš velká ztráta. Zastupitelskou demokracii totiž vykonávají břídilové největšího kalibru a jejich výčet chyb nekončí. Při setkání s generálním tajemníkem NATO si ministr obrany Vetchý namíchal smrtelný koktejl, při jehož čtení - přišel s ručně napsanými poznámkami na jednom listu - střídavě bledli a rudli všichni jeho poradci. Sérii prodělečných obchodů ministerstva obrany rozšířil nechtěný nákup střeliva pro bojová vozidla. Rakovinou ducha stižení ministři dál zadlužují občanstvo Česka. Ministr financí hazarduje se státním dluhem preferováním výběru pochybných vymahatelských firem. Jak řeší pohledávky v Rusku Německo? Přímým jednáním představitelů. Německo se snaží dostat zpět alespoň část z několika desítek miliard marek, které Rusko Německu dluží. Německo nevidí důvod, proč by Rusko namohlo své závazky splácet. Německo žádá i vyrovnání dluhu, který měl bývalý SSSR u tehdejší NDR. Lze ho prý umořit vstupem německého kapitálu do klíčových ruských podniků, jako jsou plynárenské společnosti. Samozřejmě s předběžnými zárukami. Německo sice není Česko, ale přeci stačí dobrá vůle politických špiček a neopakovat chybu vlezprdelizmu - tentokrát pro změnu s USA. Ve vládě sebevrahů opravdový sebevrah je ministr financí, už chtěl několikrát z vlády odejít, konečně se mu to daří. Jeho žaludek nebyl schopen "ustát" stále silnější houpání Zemanova kabinetu v rozporech. Ministři ve vládě špatně spolupracují, pro neustálé rozepře s ministrem průmyslu odchází z vlády ministr financí a s ním odchází jeho první náměstek a šéf FNM. Privatizace se prodlužuje, privatizované firmy klesají na ceně, ztráty z privatizace klesají. Nový nastupující ministr financí dosud pracoval jako náměstek ministra práce a sotva může způsobit zázračné vyzdravění z kolektivní nemoci rakoviny ducha a tím vyvolat lepší součinnost vlády. Není se co divit, vždyť rakovinou ducha stižený předseda vlády není schopen vytvořit dělný tým. A to ho ve funkci bezprostředně před tím potvrdil stranický sjezd ČSSD. Není se co divit, že vláda prohrála spor o jmenování guvernéra České národní banky. Ústavní soud odmítl projednávat jejich požadavek, aby k příštímu jmenování byl nutný spolupodpis premiéra či jím pověřeného člena vlády. Podstatou sporu se Ústavní soud vůbec nezabýval, protože vláda a premiér přesně neuvedli, na co si vlastně stěžují. Rozvrat politické scény pokračuje. Pro neshody se ve při otřásá Čtyřkoalice. Příčina rozklíženosti Čtyřkoalice v podobě stínového ministra Kalouska sice odchází, ale duch rakoviny ducha v Čtyřkoalice působí dál. Ministr vnitra a policejní prezident nadržují neonacistům. Z Česka se stala zaslíbená země neonacistických parád. Klausovy vlády zašantročily peníze na důchody, použily je na jiné účely. ODS se Čtyřkoalicí zablokovaly přípravu na reformu důchodů a především školskou reformu. Přitom klíčem k řešení problému stárnutí a důchodových systémech je pouze výchova k metagramotnosti, dávající synergismem v dělbě práce ono kýžené bohatství. Navodit takové prosperující prostředí ovšem nejsou rakovinou ducha stižení vykonavatelé zastupitelské demokracie. Akcie milionu drobných investorů v hodnotě stovky milionů korun zmizí z veřejných trhů. Šance, že by lidé mohli ještě někdy v budoucnu své "kuponové" akcie prodat, jsou minimální. Již v současnosti je zhruba osmdesát procent akcií, které čeká vyřazení, neprodejných, protože je nikdo nechce. Obav lidí z vyřazování akcií, ale i z procesu přeměn investičních fondů na podílové využívají nejrůznější podvodníci. Ti obcházejí drobné investory a na základě zkreslených informací od nich pod cenou vykupují jejich akcie, a leckde je i okrádají. Jmenovány jsou firmy PIT Alfa Trading a MJK-Brokers. Výdělky podvodníků jsou vysoké a za jeden měsíc prý zisk dosahuje až 17 až 20 milionů korun. Nechají si ukázat výpis ze Střediska cenných papírů a do kupní smlouvy pro odkup jednoho podniku velmi malými písmeny vpašují i zplnomocnění pro odkup všech. Další podvody se dějí podpisem více smluv, ačkoliv agent tvrdí, že jde o kopie jedné smlouvy. Často se smlouva uzavře na jednu nebo dvě akcie a obchodník si až po podpisu dopíše za číslo nulu. Vtip s akciemi je v tom, že po vyřazení z trhu neztrácejí cenu, ale přecházejí do podílového fondu a jehož správce musí svým podílníkům vyplatit celé jmění, které na jejich list připadá. Ovšem žaloby blokují převod investičního fondu na podílové fondy a do konce roku 2020 se to podle zákona nemusí stihnout a potom by fond zanikl i s majetkem akcionářů. Zákon přeměny fondu má totiž mezeru, protože neřeší přechod závazků a je tak dalším zmetkem legislativců. Politická scéna je rozhádaná, neschopnost zastupitelské demokracie k domluvě o balíku acguis oddaluje vstup do EU. Ta konečně ukazuje svou pravou tvář a to v otázce přechodných období. Stižení rakovinou ducha na straně jedné i druhé vedou Česko k podřadnému členství v EU. Zavedení všech směrnic, nařízení, doporučení a rozličných podzákonných technických norem do domácího právního pořádku se zpomaluje. Překotnost změn zákonů působí chyby a zvyšuje náklady, které přesáhnou přínosy od vstupu do EU. Zmatení nastává už i u soudů. Městský soud zrušil usnesení Obvodního soudu pro prahu 1, na jehož základě americká firma CME vymáhá od Vladimíra Železného miliardu korun. Obvodní soud na konci února rozhodl o zablokování části Železného majetku a zahájil exekuci. V zápětí na to, ho téměř strčí do vazby. I ve sportu vládne všemocný byznys, za ztráty byznysu prý mohou rozhodčí. V boji o byznys tečou nervy, hráči napadají rozhodčí a ti dokonce hrozí stávkou. Možná i korupce rozhodčích v tom hraje svou roli. Už i šéfové sportu jdou za mříže. Největší český výrobce a distributor tabákových výrobků Philip Morris ČR vyčlení na dividendy celkem 2,580miliardy korun. Majetek státu a tedy občanstva má do budoucna ochraňovat nová finanční prokuratura. Výsledky výběrových řízení jsou korumpovatelné či lobovatelné. S baletkou se utrhne nové horolezecké lano, při desetině zaručené zátěže. Lidé neztrácí černý humor. Tři muži z žertu upálí svého kolegu na záchodě firmy, v níž pracovali. Komise stižená rakovinou ducha považuje provoz Temelína za bezpečný i když obsluhou stiženou rakovinou ducha. Na dokumentu o bezpečnosti Temelína se prý podílelo na 78 expertů, ale pro rakovinu ducha neschopných synergismu informací. Na úřadech práce přibývá oprávněných stížností zaměstnanců na zaměstnavatele. Počet uživatelů drog rok od roku stoupá a to i dětí. Boj s drogami je stále obtížnější. Organizovaný zločin používá lepší techniku a metody. Aby je nikdo nemohl identifikovat používají mobilní telefony s předplacenými kartami. Noviny zahlcují čtenáře banalitami. Mnoho se mluví o ekologii, o životním prostředí a přitom se nechápe, že jeho součástí je kultura tolik poškozovaná masmédiemi. Velké televize mnoho vydělávají a svou činností poškozují životní prostředí – kulturní prostředí - a měly by více platit. Nový vysílací zákon počítá s prodloužením vysílacích licencí za podmínky jakéhosi mýtného. Stát tedy licenci k vysílání poskytuje, prodává a odebírá. Pokud budou chtít televize Nova a Prima prodloužit licenci na vysílání, budou muset zaplatit 200 milionů korun. Všichni ostatní – pokud neporuší zákon - dostanou licenci na další období bezplatně. Podle nového vysílacího zákona mají televize polovinu vysílacího času věnovat evropským pořadům. Pořady nevhodné pro děti by měly být označeny na obrazovce po celou dobu jejich vysílání. Mravně závadnému pořadu musí předcházet slovní upozornění. Majitelé licence ji mohou po dvou letech prodat. Stejně jako v tisku i v televizi bude platit právo odpovědi na pomluvu. Majitel celoplošné televize či rádia si bude moci pořídit i celostátní deník. Rádia a televize bude nadále kontrolovat Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Sankce za přerušení vysílání jsou vyšší. Na dohlížení mají monopol poslanci. Přibližně jednu hodinu bylo v zákoně ustanovení, které České televizi zakazovalo vysílat reklamu na alkohol. Teprve po protestu poslanců, že hlasování nebylo sečteno správně uvedený omezující paragraf zmizel. Podstatné je, že v uvedené radě i ve vysílacích médiích mohou být lidé stižení rakovinou ducha a tak sebelepší zákon nemůže zajistit optimální a kulturní vysílání. Věru i když malé střípky ze společnosti Česka, přece dostatečný důvod k předčasným volbám.

Lidstvo z pandemie stále nevychází, příčinou (jak známo) je rakovina ducha především vrcholných světových politiků či státníků. Jsou sice fit tělesně, ale nemocní na duchu. Aby se pro voliče udrželi fit trénují si pouze svaly, ale zakrňuje jim duch. A právě duch je podobný svalu, musí být totiž také trénován. Pouze přijetím duchovnosti se člověk může stát metamanažerem svého žití a tím i nabýt oprávnění vést jiné lidi a spravovat jejich záležitosti. Bez duchovní fitovosti nejsou politici schopní uvést do souvislosti globální složitosti dnešního světa, působí chyby rozhodování a tím zlo. Příkladem za všechny slouží USA, coby říše volnosti alias říše svévolníků. Proto také v USA stále doutná požár rasizmu a kriminality. Americké město Cincinati ve státě Ohio zažívá výjimečný stav a je v oblečení těžce vyzbrojených policistů. Rasové nepokoje zachvátili centrum největšího města v americkém státě Ohio. Výbuch násilí byl již nevyhnutelný. Zabitý devatenáctiletý černoch se stal další obětí zvůle policie. K zastřelení totiž stačí, aby se policista domníval, že bude napaden. Člověku stačí být mladý a černý a někde postávat, aby se stal terčem pro střílející policisty. Potom pouze v domnění ohrožení života a obrany ze strany policistů bude třeba zasažen 19 z 41 střel vypálených policisty. V místním policejním sboru je prý spousta špatných lidí, kteří se udržují z vnitřní solidarity. Policie je nespravedlivá k rasovým menšinám. S opakovanými rasovými nepokoji v USA vznikají mnohé otázky. Nakolik je policie USA rasistická? Nakolik je rasistická společnost USA? Nakolik jsou rasizmem postižené stěžejní státní instituce? A nakolik jsou rasizmu prosty stěžejní povolání společnosti? Obecně by rasizmus měl být překážkou pro výkon jakékoli na veřejnost orientovaného povolání mezi něž patří plejáda povolání: prezident, senátor, poslanec, starosta, radní, soudce, policista, důstojník, úředník, manažer, lékař, učitel, novinář, publicista, církevní hodnostář. Výkon uvedených povolání by preventivně měl být podmíněn zevrubným testem na rasizmus. Bez omezující duchovnosti se svoboda stává svévolností a říše svobody říší svévolníků v níž lze pořádek udržet státní represí. Volnost v USA dosáhla úrovně represí směřující k fašizaci. Něco podobného děje se už i u nás. I u nás policisté při běžných zákrocích začnou postupovat jako v rizikových situacích. Znamená to, že i při rutinních silničních kontrolách bude policistu jistit jeho kolega se zbraní připravenou ke střelbě. Pak stačí vypjatá situace a náznak podezřelého pohybu a okamžitě se začne střílet, jako v USA. Prevence proti kriminalitě chce jako prevenci duchovnost kultury navozující potřebnou morálku. Svévolnický amerikanizmus chce mluvit o morálce? Chacha! U svévolníků pohrdající metarealitou lze sotva mluvit o morálce, spíše o příkazech či zákazech nějaké svévolnické moci. Morálka založená na zavazující metarealitě vadí svévolnickému amerikanizmu. Opravdová morálka spočívá v pravdivosti a je odvozená od Skutečnosti a nikoli někým přikázaná. Opravdová morálka spočívá v plnění povinností žít podle poznaného smyslu Skutečnosti. Morálka musí dobrem sloužit žití a ne ho poškozovat. Ctnost morálky spočívá v žití podle smyslu Skutečnosti to jest uměním synergismu protikladů, každý extrém a každá jednostrannost je špatností a zlem. Pokrytci! Mají ústa plné Boha jenom proto, aby ho mohli prosit pro své egoistické žádostivosti. Amerikanizmus chce evoluci ovládat silou, bez kulturní duchovnosti. USA jsou proto v hysterickém záchvatu pro kritiku ekonomických sankcí vůči porušování lidských práv na Kubě. Do toho se zamíchal i prezident kritikou naší diplomacie, nelíbí se mu její nezávislost. Vztahy mezi Českem a USA jsou narušeny a hlavní vinu prý na tom má křivácké chování diplomacie USA a nikoliv Česka. Prý slibujeme něco a pak to nesplníme. A kdo je vůči lidstvu křiváčtější než USA v ohledu životního prostředí? USA slíbily účastnit se kjótského protokolu a teď od něho odstupují. To lidstvo USA může sotva odpustit. Lidstvo už USA nemůže věřit. Máme zkušenosti se zradou Západu, jsme však nepoučitelní. Měli jsme velkého bratra na východě, teď ho máme zase na západě. Zase jsme v kolejích odezdikezdizmu. Dnes ustupujeme USA v otázce kritiky amerických hospodářských sankcí vůči Kubě, zítra ustoupíme EU v otázce Benešových dekretů. Vždyť ke zrušení Benešových dekretů Česko už v roce 1999 v rezoluci vyzval Evropský parlament. Vstupem do EU další Mnichov na obzoru. Česko v duchu opoziční smlouvy a tolerančního patentu pod nátlakem USA nakonec ustoupilo a pasáž o embargu stáhlo. Za porušování lidských práv v Číně a Tibetu však USA ekonomické sankce vůči Číně nepraktikují. Dvojímu metru není se co divit, když Komise OSN pro lidská práva je stižena rakovinou ducha. Fuj tajfl za takovou spravedlnost. USA i její lokaj Česko sleduje porušování lidských práv ve světě. Obraťme směr pozornosti, neboť jak se říká: pod svícnem největší tma. Jak jsou porušována lidská práva v USA? Odpověď přenechejme těm, kteří jsou za to odpovědní a přirozeně nestiženým rakovinou ducha. Jak jsou porušována lidská práva v Česku? V společnosti stižené pandemií rakoviny ducha jsou lidská práva porušována a tak se nelze divit snaze zmocněnci pro lidská práva založit zvláštní úřad pro kontrolu dodržování lidských práv. Budoucí instituce by měla systematicky sledovat nejen zařízení ministerstev vnitra a spravedlnosti, ale i školství, zdravotnictví a práce a sociálních věcí. Nadrezortní orgán by se měl zabývat všemi typy institucí, kde lidem byla omezena svoboda nebo jsou závislí na způsobu zacházení. Případy porušování lidských práv se dosud zabývá ombudsman, ale ten se věnuje jednotlivým stížnostem, a nikoli systematické kontrole. Jde o úsilí hodné boje s větrnými mlýny. Vždyť první a základní lidské právo – výchovu ke svobodě – porušuje stát svým školstvím. Občanstvo nevedené ke kultivaci založené na výchově ke svobodě není ani svobody schopno. To není náhoda, protože občanstvo kultivované výchovou ke svobodě k základním lidským právům stává se svou nemanipulativností smrtelným nebezpečím amerikanizmu. Svět dnešním školstvím a diktaturou svévolnického amerikanizmu nemá šanci na spásu od svévolnického sebezničení. Svět bez změny kulturního paradigmatu se nemůže změnit k lepšímu. Především křesťanstvu se nedostává daru znovuzrození Pravdy, světla rozptylujícího tmu strachu. Podobně EU bez nového kulturního paradigmatu zdegenerovala a proto vstup do zdegenerované EU znamená zdegenerovat. Máme jedinou šanci, jít svou vlastní cestou nového paradigmatu. K tomu ovšem potřebujeme ve vedení občanstva politiky duchovně zdravé, nestižené rakovinou ducha. Pochopitelně také média nemanipulovatelné svévolnickým kapitálem. Poslední stav médií ukazuje jak se manipuluje – banalitami, rozvláčností, rozplizlostí. Bez kulturní duchovnosti EU v dnešní podobě působí podobným diktátem jako RVHP, ovšem ne tak viditelným. V EU se děje kulturní genocida Evropy, absence duchovnosti nedává člověku skutečnostní morální řád orientující člověka v žití. Ničím neohraničená volnost nárůstem kriminality vynucuje si potřebu nástupu tvrdé ruky v podobě fašizujících orgánů EU. Přitom tato genocida probíhá jako přesvědčení dnešního člověka o své plné suverenitě. V tomto aspektu si novodobý liberál podává minimálně s komunistou ruku. Je přece vlastní duchovní úrovni politiků snažit se řešit kriminalitu represivně a dodatečně, namísto lidsky a preventivně. Poslanci si mandátem voličů zvykají na nikým nekontrolovatelnou svévolnost. S počtem nedokonalých zákonů jejich arogance vůči voličům roste. Poslanci si chtějí uzákonit státní podporu svých politických stran, chtějí si zvýšit státní příspěvek pro své politické strany. Ne už poslanci, ale i politické strany mají být paušálně placeny daňovými poplatníky. Něco podobného jako kdysi státostrana nebo dosud státem dotovaná katolická církev. Arogance poslanců nezná mezí. Už pro jednorázové účely poslanci vyrábějí zákony, aby nižším zákonem porušili obecnější práva a právem chráněné zájmy občanů. Takový nižší a účelový zákon může snadno a účelově vstoupit do zahájených správních řízení, která jsou vedena podle platného práva. Ohrožena by tak mohla výt právní jistota a důvěra v právo účastníků řízení. Poslanci jsou placení daňovými poplatníky, ale odvádí nekvalitní práci. Máme tady další nedokonalý zákon týkající se cestovních kanceláří, ty od dubna letošního roku musí být pojištěny proti krachu, ale to se dá obejít. Pojištění se vztahuje pouze na celé zájezdy, ale nikoliv na jednu službu, například pouze ubytování nebo jenom dopravu. Bylo by lepší, kdyby v zákoně byla možnost pojistit i klienty, kteří si koupí jen jednu službu. Zákon totiž ukládá povinné pojištění pouze cestovním kancelářím, které nabízejí kompletní zájezdy. To znamená dopravu s ubytováním. Cestovní agentury, které podle zákona mohou nabízet pouze ubytování nebo pouze dopravu, být pojištěni nemusí. V případě, že se spojí dvě cestovní agentury, jedna bude zajišťovat dopravu a druhá ubytování, mohou dohromady poskytovat zájezd bez pojišťování, aniž by porušily zákon, a s menšími náklady než pravé cestovní kanceláře. Proti krachu je třeba se pojistit tím, že si zákazník vyžádá v cestovní kanceláři smlouvu o pojištění. Všechno má na vině nepochopený význam svobody. Lidé si pletou volnost se svobodou. Jsou plni svévolnosti a prázdni svobody. Vždyť svoboda značí odpovědnost vlastního rozhodnutí, k tomu však nejsou vychování. Manipulováni trhostrojem nejsou schopní svobody a bez ní také eutanazie. Přitom v rámci EU nucenou eutanazii zažívají zvířata odsouzená ke konzumaci. Čeká to však i zvířata v zoologických zahradách. Úspěšné ZOO se musí zabývat tím, jak se zvířat nucenou eutanázií zbavit. Na mláďata a staré kusy se určitý typ eutanazie uplatňuje jaksi samozřejmě. Teď však doléhá i na zvířata ZOO, které se nevejdou do ekonomických podmínek trhostroje. I mnozí lidé se do nich nevejdou, ti končí pomalou smrtí ekonomicky nepotřebných. Udělat s tím krátký proces může jen duchovně zdravý nestižený rakovinou ducha. Ten jediný může spravedlivě odsoudit civilizaci pohrdající Pravdou. To se nedá říci o našich soudech a soudcích. Ti ztrátou Pravdy ztratili svou lidskost. Spravedlnost je pomalá a obsahuje málo práva. Průměrný proces stále trvá stovky dnů. Soudci se nenaučili odlišovat hlavní a vedlejší, zákonodárci jim nepřipravili jednodušší, méně klikaté a méně gumové zákony. Pomalost českých soudů je příkladná a tak by se pro pojem dlouhý mohlo říkat "je to dlouhé jako český soud". Soudy Česka jsou jako loterie. Na státní zástupkyni záleželo, zda Vladimír Železný skončí ve vazbě. Nakonec vydala pokyn, aby policie šéfa Novy pro obvinění z poškozovaní věřitele propustila. Důvody pro vzetí do vazby mohou obecně nastat kdykoli během vyšetřování i během případného soudního řízení. Vždycky, když existuje obava, že se obviněný pokouší mařit řešení případu. Ředitel televize Nova nakonec uhradil státu sedmimilonový dluh za obrazy, které převezl přes hranice, aniž je nechal proclít. Aby to bylo bráno jako účinná lítost, která může vést k zastavení stíhání, musí člověk škodu nahradit dobrovolně. Pokud už je proti někomu vedeno stíhání, splátka se za dobrovolnou nepovažuje. Nuže ptáme se soudů, kdy daňový únik státu zaplatí ODS? Vláda se chystá na ofenzívu proti neplatičům daní. Premiér varoval, že se stát přestane mazlit se všemi, kdo státu neodvádějí, co podle zákona mají. Podle údajů berních úřadů dlužili státu daňoví poplatníci ke konci letošního února téměř 102 miliardy korun. Půjde prý o razantní změnu práce finančních úřadů a o tendenci častěji posílat neplatící firmy do konkursu. Tím ovšem přiznal nedostatečnou práci své vlády v hájení zájmů občanstva. To se týká i všech vlád předchozích. Jestliže podle premiéra neplatit daně je druhý závažný zločin hned za vraždou, pak nevybírat daně řádně je zločin ještě vyššího řádu totiž znevažování zákona, státu a občanstva. Je s podivem, že premiér je ještě premiérem, vláda vládou a opoziční smlouva opoziční smlouvou. Není jasné kdo zastupuje zájmy státu či občanstva a proč v tom nedělá nápravu. Plné ústa demokracie a zájmy občanstva nehájí nikdo. Zákonodárci mají představu o státě jako onen francouzský král: stát jsme my. Stát na jedné straně zákonem chrání občana a jiným zákonem tuto ochranu porušuje. To jsme nedávno každý zažili. Aby se to neopakovalo mělo by používání rodného čísla v budoucnu omezeno zákonem například pouze pro evidenci obyvatel a pro potřeby policie. Pro oblast zdravotnictví a sociálního zabezpečení by mělo být rodné číslo nahrazeno takzvaným sociálním číslem. Všichni ostatní by si měli občana identifikovat svým vlastním způsobem. Policie má ochraňovat občanstvo, mnohde ochraňuje neofašisty. Jindy amatérizmus vyvolává pochybnosti a kvalitě ochrany občanstva. Tak policisté elitních protiteroristických jednotek se začínají podobat vetešníkům, neboť co si z výstroje či výzbroje pokoutně neseženou, to nemají. Na optické zaměřovače k odstřelovacím puškám se dokonce pořádají dobrovolné sbírky. Ministr vnitra neví, co se v jeho resortu děje. Na hrubé nedostatky v hospodaření vnitra poukázal nedávno i Nejvyšší kontrolní úřad. Jakpak může odpovědně vědět co se děje v republice? Pod taktovkou ODS jsme svědky nastolení mafiánského kapitalizmu. Utažení opasků, rozdělení Československa, nepodařená privatizace, vzestup a pád vzorových reforem, finanční skandály, zdařilá mobilizace voličů, opoziční smlouva, a především ukázková manipulace voličů hodná arogantního, cynického a povýšeneckého vůdce. Je dokladem toho, že titul ještě neznamená automaticky moudrost. Ano, ODS dokázala že dokáže manipulovat voliče. Ambice nesplnila, vyhnula se třetí cestě i občanské společnosti, místo demokratického kapitalizmu nastartovala kapitalizmus mafiánský. Rehabilitovala pojmy špinavé politiky a partajnictví. Je to strana, která si zásadně plete svobodu se svévolí. Podél své pochybné cesty roztrousila mrtvoly zákonů a vytunelované stamiliardy ze zkrachovaných bank. Jako transformační buldozer je strana vysloužilým tažným huskym. Je malým nevycválaným klukem, který propadá z počtů, občas krade spolužákům svačiny a učitele neposlouchá. Přitom si však myslí, že je premiant. Je prorostlá pragmatizmem svévolnosti jako bolševník. Ze svobody učinila svévolnost. Upozornila sice na člověka, ale raději ctí volební masu. Pragmatizmus hraničící se svévolností stal se podstatou zvyků ODS. Jednou je pro ni masa lůza a dav, jindy občanská podpora. Občanskou společnost nahradila partajnictvím. Uvolnila cestu podnikavosti všeho schopných. Stala se vydržovatelkou mnoha lumpů, jímž se stala ochraňovatelkou. Přesto díky trulantům za to, že otevřela mnohým lidem oči. Voliči ODS jsou blouznivci nebo darebáci všeho schopní. Naděje na uzdravení společnosti je malá. V boji o koryta ochořela i Čtyřkoalice. Logo Čtyřkoalice jsou čtyři čtverečky nebo také čtverec rozdělený bílým křížem. ČSSD má růži, ODS ptáka v letu, KSČM třešně, Unie svobody strom, ODA jednorožce. Čtyřkoalice má za logo geometrický obrazec, čtverečku čtverečků. Název 4K se neujal, název Koala zase asociuje lenost a stav na vymření. Logo Čtyřkoalice evokuje spolupráci, nepotlačuje různost, potlačuje ideologické závislosti. Marketingově je to logo výborné. Značka je poklad, který stojí za to střežit a opečovávat léta. Toho si ovšem nejsou vědomi rakovinou ducha stižení šéfové stran Čtyřkoalice. Dělají vše proto, aby rozpadem přišli o značku i o šanci na politické scéně hrát prim. Všemocný trhostroj nemanipuluje jen našimi politiky, ale i dokonce EU. Rakovinou ducha nemocná Evropská komise podléhá dalšímu tlaku amerikanizmu. Brusel chce mít jednotná pravidla a tak chce povolit, aby kamiony mohly jezdit i v neděli a to v celé unii. Doposud zákaz platil pro Německo, Rakousko, Itálii, Francii a Lucembursko. V Česku nesmějí jezdit kamiony v neděli a ve dnech pracovního klidu od půlnoci do 22. hodiny. Od července do srpna je zakázána jízda i v sobotu od 7 do 20 hodin. Výjimku mají těžká nákladní auta, která převážejí například zvířata či potraviny podléhající rychlé zkáze. Skrze EU k nám přichází nový druh totality, daleko rafinovanější než kterou jsme opustili. Byznys má mnohé tváře, obchodovat se dá i se znečištěním. Česko podle protokolu z Kjóta slíbilo snížit produkci skleníkových plynů o osm procent. V důsledku krachu těžkého průmyslu má však závazek již splněn a může ušetřenou produkci skleníkových plynů i prodávat. Nizozemsko od Česka, Polska a Rumunska odkoupilo kvótu na skleníkové plyny v hodnotě 35,9 milionu eur. Byznys se nevyhýbá ani diplomatům. Na Slovensku prý funguje už tři roky falešný honorární konzulát Kamerunu. Občas se manažeři nedohodnou. Elektrárenská firma ČEZ podala trestní oznámení na své bývalé manažery. Ti uzavřeli nevýhodné smlouvy za ČEZ bez vědomí celého představenstva i dozorčí rady. Trestní oznámení je podáno také na bývalého manažera své dceřinné společnosti CEZTel. Vše se točí kolem 2,5 tisíce kilometrů podnikové optické telekomunikační sítě, druhé nejrozsáhlejší v Česku. Byznys se hroutí, když se ho ujmou úředníci. Projekt na zpracování krve zkrachoval. Zánik Sevaku pro Česko znamená ztrátu téměř jedné miliardy. Koncepce chybí, plazma získaná od dárců krve se vylévá. Vláda nemá zájem na hledání kupce. O postavení továrny rozhodla vláda před šesti lety. Jak může vypadat byznys ukazuje historie lodi až s 250 africkými dětmi, které byly prodány do otroctví a po cestě z Beninu dlouhé dva tisíce kilometrů loď odmítají vpustit do přístavu. Děti z Beninu a sousedního Toga a Mali jsou obětmi lukrativního byznysu, jímž rodiče prodávají děti do otroctví za 14-28 dolarů za kus. Nezletilí pracují na farmách až dvanáct hodin denně a někdy jsou také fyzicky a pohlavně zneužíváni. Cena místního dětského otroka je přitom až 340 dolarů, rozdíl bratru 300 dolarů za lidský kus představuje zisk tohoto byznysu po americku. Nigerijské plavidlo Etireno se marně snažilo někde přistát, protože by to pro zemi znamenalo zaplést se do otrokářské aféry. Pod tlakem veřejnosti Benin vydal na vlastníka plavidla, kapitána i posádku mezinárodní zatykače. Nakonec na lodi novodobí dětští otroci zjištěni nebyli. Podle odhadu UNICEF se však v západní Africe dostane do otroctví nejméně 200 000 dětí ročně. Doufejme, že spravedlnost konečně začne systematicky stíhat byznys nejen za otroctví, včetně dětského, ale za každý byznys porušující základní lidská práva. To by ovšem spravedlnost museli vykonávat nestižení rakovinou ducha. Abychom byli upřímní i my se podílíme na byznysu se smrtí. Loď s dodávkou zbraní za 2,5 milionu dolarů z česka dorazila na Srí Lanku stižené občanskou válkou. Jde pouze o část zásilky objednané v loňském roce. Zde by měl prezident Havel začít mudrovat o křiváctví vůči lidským právům. Hazard se smrtí má ve světě byznysu přemnohé podoby. Armádní základna ve Francii skladovala na 55 tun chemické (yperitové) munice z první světové války uložené v praskajících ochranných schránkách. Na 13000 obyvatel přilehlých vesnic muselo být při převozu evakuováno. Tak vypadá bezpečnost v EU. Jiný druh smrti podnikatelů zažívá Turecko. Turecku s druhým největším vojenským rozpočtem v NATO hrozí krach, prožívá intifádu drobných podnikatelů protestujících proti umrtvující vládní ekonomické politice. Smrt číhá také na našich silnicích, protože jim hrozí kolaps. Třetina dopravních nehod se odehrává stále na stejných místech. Takových rizikových míst je téměř na dva tisíce. Nejsou peníze na snížení jejich nebezpečnosti. Není chuti ani zkoumat jejich genius loci či duch místa. Rakovina ducha se nevyhýbá ani těm, kteří se duchem a duchovností ohánějí. Kam vede rakovina ducha ukazuje státní religiozita a vláda Izraele. Izrael sází na americké silové řešení problémů. Obsadil větší část samosprávných palestinských území. Útočí na libanonská území. Rozšířil sféru války s Palestinci. To znamená vážnou vojenskou eskalaci na Blízkém východě. Kolo násilí a revanše se roztáčí do nekontrolovatelné spirály. Ve vybuzeném stavu může i malá příčina způsobit velké následky. Ti praví zločinci jsou skryti za politickou a diplomatickou imunitou. Spravedlnost amerikanizmu zná jen malé ryby. V Belgii jsou souzeni čtyři rwandští občané za napomáhání genocidě, jejíž obětí se v dubnu a květnu 1994 stalo až 800 000 lidí. Souzeni jsou politik, vysokoškolský profesor a dvě jeptišky. Katolický profesor, absolvent Katolické univerzity v belgické Lovani, vydal "desatero" nezastírající nenávist Hutů vůči menšinovým Tutsiům. Vydával na smrt své univerzitní kolegy a jejich rodiny. Sestavil seznamy podezřelých občanů. Také souzený politik vystudoval v katolické Lovani, ten zase nabádal hutské milice k dokončení "práce a úklidu". Benediktinky zase vyhnaly z kláštera tisíce uprchlíků a vystavily je tím jisté smrti. Kdy budou souzeni zástupci OSN, kteří genocidu umožnili? Pro válečné zločince je Belgie pastí. Stačí se jen usídlit na území Belgie, a pokud má člověk na svědomí těžký, mezinárodně stíhaný zločin, má na krku soud. Zločin se vůbec nemusí odehrát v Belgii a ani se týkat belgického občana: podle zákona z roku 1993 smí belgické soudy soudit porušování lidských práv, ať se ho dopustil kdokoli kdekoli na světě – stačí, když se pachatel usídlí v Belgii. Od roku 1999 smí soudy Belgie rozhodovat i o žalobách proti strůjcům genocidy a zločinů proti lidskosti kdekoli na světě. Doufejme, že belgické spravedlnosti neujdou také zločiny OSN, EU a NATO, nichž poslední dvě v Belgii sídlí. A také účast Katolické univerzity v Lovani a katolické církve svými členy vůbec.

Od diktatury proletariátu k diktatuře kapitálu, to je dějinná cesta Česka. Diktatura kapitálu nastupuje. Kdo více kapitálu politické straně daruje, může od ní čekat větší protislužby. Legalizovaná korupce politických stran stává se vrcholem demokracie. Už žádný Libor Novák před soud nepůjde. Už žádná strana nebude muset doplácet daně za utajené dary, jako se to stalo ČSSD s benzinovými kartami od Chemapolu. Už je jen minimální naděje, že se podaří odhalit, kdo posílal peníze pro ODS na tajné konto v zahraničí. To všechno jsou důsledky změny zákona, která od letošního ledna osvobodila politické strany od placení daní z poskytnutých darů. Ačkoli tuto daňovou úlevu poslanecká sněmovna schválila už vloni v květnu, dodnes to zůstalo "utajeno". A někteří poslanci dnes říkají, že si neuvědomují, že by pro něco takového zvedli ruku. Politické strany jsou od Nového roku plně osvobozeny od placení darovací daně. Rozhodnutí poslanců pro politické strany v praxi znamená, že pokud se v minulých letech dopustily jakéhokoliv daňového úniku v souvislosti se sponzorskými příspěvky, už za to nebude možné žádného z jejich představitelů trestně stíhat. Trestnost v tomto případě zaniká. To, co bylo ještě loni v prosinci trestným činem, od 1. ledna už policie stíhat nemůže. Například kauzu bývalého místopředsedy ODS Libora Nováka, kterému hrozilo obnovení procesu za daňový únik z daru Milana Šrejbra, už soud nebude moci obnovit. Princip stranických podvodů s dary (týkalo se to ODS, ČSSD i ODA) spočíval právě v tom, že politici kvůli utajení mecenáše buď příspěvek zamlčeli, a tudíž nezdanili, nebo jej fiktivně rozepsali na více dárců, a tedy na daních ušetřili. V obou případech okradli stát na darovací dani, a pokud byli známi konkrétní viníci, bylo možné je stíhat za daňový únik. Tento problém pro politické strany nyní definitivně odpadl. K autorství daňové úlevy se dnes nikdo z poslanců nehlásí. Jisté je, že se změna do zákona připraveného Zemanovou vládou dostala nejprve v rozpočtovém výboru. Poslanec Jiří Václavek (ČSSD), který měl projednání zákona ve sněmovně na starosti si nevzpomíná kdo to navrhoval. Motivací byl prý strach z daní a sponzorování politických stran. Pro změnu zákona hlasovalo loni v květnu 146 poslanců. Jmenování byli tito: Stanislav Gross, poslanec ČSSD a ministr vnitra (předkládal zákon); Cyril svoboda, poslanec KDU-ČSL; Vlastimil Tlustý, poslanec ODS a předseda rozpočtového výboru (místo zrodu); Ivan Pilip, poslanec Unie svobody; Marek Benda, poslanec ODS. Změnu zákona ovšem musel podepsat prezident a vyjádřit se k němu musel i senát. Všechny okolnosti kolem uvedené změny zákona by se měly ověřit a jmenovitě poslancům za jeho podporu vyjádřit morální nezpůsobilost vykonávat funkci poslance. Ostatně příkladem arogance poslanců vůči občanstvu je sám předseda jejich instituce. Předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus (ODS) by se měl podle státního zastupitelství zodpovídat za spáchání přestupku proti občanskému soužití. Václav Klaus označil názor státní zástupkyně za "naprostý blázinec a urážku zdravého rozumu". Mělo by to být ale správně tak, že by se Václav Klaus měl prohlásit úředně za morálně nezpůsobilého zastupovat záležitosti občanstva a za spáchání zlého činu poškozovaní věci veřejných, pošlapávání občanské společnosti, demokracie a zneužívání pravomocí veřejného činitele a za takové zločiny proti lidskosti být zbaven imunity a nést trestní zodpovědnost. Ačkoliv dělá chyby a škodí občanstvu, je ve straně vážen coby bůžek a nikdo se ani náznakem proti němu neodváží zdvihnout kandidaturu. Nenormální je, když pro vše špatné je vládnoucí monarcha po deseti letech stále obklopen smečkou přisluhovačů, opakovačů a tlampačů. ODS je sotva dospělá, když její představitelé nejsou schopní přijmout svobodu a odpovědnost za ni. ODS nikoli v zájmu vyššího cíle výchovy ke svobodě v rámci občanské společnosti, ale v zájmu podílu na moci je ochotna spolupráce se všemi kultem osobnosti stejně postiženými stranami. Pohrdáním občanskou demokratickou společností není ODS schopná povznést se nad spory a tahanice dnešní doby. Bez přijetí svobody občanské společnosti nemá ODS vůli a energii nalézt cesty směřující k realizaci vyššího cíle občanstva. Ovšem nejen samotné ODS chybí společný zájem na opravdu demokratické a občanské společnosti založené na synergismu jakožto jediného skutečnostního bohatství. Bez občanské demokratické společnosti založené na metagramotnosti je obrana zájmů Česka směšná a vypovídá o dětinské představě politiky v epoše globality. Pouze s reálným programem pro epochu globality lze čelit diktátu EU při vstupu i po něm. Politici se nenaučili synergismu názorových rozdílů. Aby se vyhnuli střetům hegemoni naší politické scény zvolili opoziční smlouvu a její důsledky jsou paradoxně škodlivé zejména pro ODS a ČSSD. Předzjednaná harmonie opoziční smlouvy je politicky vykastrovala. Odezvou na ni je vznik Čtyřkoalice s prohlédnutím snahy velkých stran po monopolu. Ale Čtyřkoalice pro omezenost myšlení jejich politiků a ideologické předsudky není schopná překonat krizi spoluprací. Opoziční smlouva tak přináší své ovoce v podobě touhy po změně, po skončení autoritářského, nemoderního uzavřeného provozu naší politiky. Přichází čas pro novou stranu a neotřelé tváře. V ODS už není pro její kult osobnosti žádná perspektiva. V předsedovi ODS máme natrvalo klasického politického dirigenta, jehož jméno se stalo synonymem programu nabubřelé redukce světa na ekonomickou a technokratickou konstrukci, programu, k němuž patří radikální rozchod s humanitně demokratickou tradicí a naopak typický machiavellistický boj o moc. Politická elita Česka dopustila, aby na politické scéně vzniklo programové vakuum, které inženýři a profesoři ekonomie vyplnili neoliberálním schématem. Demokratické hnutí uhranuté úspěchem ODS si nechalo snadno vnutit víru v ponižující a od základu vadný přelud o českém zázraku založeném na Klausově ekonomické základně a Havlově duchovní nadstavbě. Lekce, kterou ODS udělila demokracii by neměla být zapomenuta: pokud se jednotícím principem nepodaří spoutat myšlenkové bohatství demokratických intelektuálů s jasným zaměřením na prosperitu, pak technokratickým manažerům ve fašizující EU nebude možné čelit. Rakovinou ducha stižená elita Česka nedovedla včas a jasně říci, že za vší pompou ODS zavánějící kultem osobnosti zeje myšlenková chudoba malého českého měšťáka, kuriózně poučeného nábožnou četbou, avšak již dobou vyčpělého, von Hayeka. ODS oklamala občanstvo Česka, do svého názvu si vetkla universální ideály občanství a demokracie, ale stala se mluvčím malého českého provincionalizmu. Se vším všudy pravdivé slovo v jejím názvu a podraz na občanské demokratické společnosti si po právu zaslouží, aby se stala stranickou zdrobnělinou. Stát občanské demokratické společnosti má poskytovat bezpečnost, spravedlnost a základní veřejné služby. Onou základní službou je poskytovat prostředí pro synergismus občanstva, tvořící jediný skutečnostní základ bohatství. Tento synergismus nemůže žádný superstát, superúřad zastoupit. A EU není nic jiného, než takový superúřadující superstát a to už jednoduše proto, že nestaví na synergismu občanstva vyžadující metagramotnost. Superstát EU chce stavět pouze na nekultivovaném trhostroji a mechanickém žití. EU se však globalitou bude muset zbavit iluze, že bude to, co až doposud byla. Střední Evropa je kulturní průsečík, jehož neobnovitelná ztráta celou Evropu vychyluje z rovnováhy. EU má pochopitelně strach, že připojením Střední Evropy bude vychýlena ze svého stavu. Obává se její vášně přicházet stále s něčím novým a ideálním, co nerespektuje zavedený stereotyp. Vůči nivelizujícím trendům EU můžeme uspět pouze tím, k čemu sama globalizací nezvratně směřuje - aniž o tom ještě ví či je ochotna připustit. EU svou záplavou pravidel a omezení blokuje rozvoj občanské společnosti, rozkvět svobody a právního vědomí. EU se nemůže omezit jen na prostor trhostroje či volného obchodu, ale musí svou budoucí existenci založit na kultuře adekvátní epoše globality. Sama pravidla však nestačí, EU musí mít přirozenou kulturní autoritu (a moc), aby svá pravidla prosadila demokraticky a nikoli násilně. Kulturně neomezená vláda byrokratů, ať státu či EU, se stala největší hrozbou pro nejzákladnější lidskou potřebu totiž pro metamanažování žití ve svobodě. EU nemá žádné kulturní vodítka založená na výchově ke svobodě. Takto chápaná volnost nutně vede ke kriminalizaci a fašizující potřebě tvrdé ruky. Pro nenásilné řešení sporů je potřeba kulturnosti a nikoli násilí předpisů. Vliv EU může být založen pouze na reálných představách, myšlení a chování lidí Evropy s kulturní tradicí. Aby EU byla vlastníkem kapitálu ekonomického musí vlastnit kapitál sociální a politický, což bez kulturního kapitálu není myslitelné. Bez výchovy ke svobodě je totiž vyloučena schopnost metamanažovat žití, životem a prací. Problém je v tom, že budeme muset odcházet do penze později i více připlácet na zdravotní péči. EU je nucena řešit obrovské problémy společenské a přitom mlčí o tom podstatném totiž jak metamanažovat žití, aby takové nutnosti mohla vyhovět. EU bez investic do kulturního kapitálu bude mít obrovské společenské problémy, protože nemotivuje k metamanažmentu žití. Výchovu ke svobodě totiž nechápe jako lidský kapitál a bez něho je cesta sociálního státu cestou k sociálním střetům nevídaného rozsahu a intenzity. Bez kultivace k metamanažmentu se kvalitní žití stává něčím odpudivým, prací i životním stylem. Přibývá sice lidí déle žijících, avšak vzrůstá i počet živořících či spíše vegetujících, život se stává záležitostí kvantity na úkor kvality. Epocha globality vyžaduje metagramotnost, jedině díky ní může lidstvo dále existovat. Metagramotnost však není záležitostí politickou, ale kulturní a tím občanskou. Nevzdělanost v metazákonnosti však není prioritně výlučnou záležitostí politiků, ale týká se také soudců. A dokonce těch vrchních. Dolní Bečva na Vsetínsku se už nemusí bát kolapsu obecní pokladny. Ústavní soud včera zrušil rozsudky, podle nichž byla obec povinna platit směnky v hodnotě třiceti milionů, jejichž ručení podepsal bez vědomí obecního zastupitelstva její bývalý starosta. Starosta nemohl a nemůže vytvářet vůli obce, ale jen ji sdělovat a vyjadřovat. Přijetí takového závazku vyžadovalo souhlas obecního zastupitelstva. Obec však podle rozsudku Vrchního soudu v Olomouci z června loňského roku byla povinna dluh zaplatit. Nález Ústavního soudu je závazný pro všechny subjekty v Česku. Vznikl tak precedent, který má vliv na případné další verdikty krajských soudů v podobné záležitosti. Sami soudy pro ignorování metazákonnosti kupí chyby. Nejvyšší soud rozhodl, že soudci Krajského soudu v Hradci Králové se při soudním řízení dopustili ihned dvou chyb. Pochybení byla natolik závažná, že soudcům nyní hrozí kárné řízení. Velmi hrubou bylo, že se na rozhodování o vině podíleli stejní soudci, kteří předtím rozhodovali o vazbě, což vylučuje trestní řád. Druhé pochybení spočívalo v tom, že uplatnili jinou trestní sazbu, než odpovídalo zjištěným skutečnostem. Opravdu směšní jsou lidé chtějící ctít zákonnost a přitom ignorovat metazákonnost. Bezpočet zla přináší společnost trpící rakovinou ducha. Prestižní Nadace Bohemiae, spojená se jmény Karel Schwarzenberg, Tomáš Baťa, Josef Zieleniec, Vladimír Dlouhý, Michal Lobkowitz, neplatila řádně daně a dluží státu. Finanční úřad zpochybnil účtování nadace a doměřil jí daň. Šlo o to, že někteří sponzoři ve svém účetnictví vedli peníze pro nadaci jako výdaje na reklamu a nadace ji účtovala jako dary, z kterých se daně neplatí. Správně měly být finanční prostředky účtovány na obou stranách stejně. Daňový nedoplatek se týká let 1996 až 1998. kdy nadaci řídila manželka exministra financí Lucie Pilipová. Nadace Bohemiae se soudit nebude a hodlá dluh státu splatit z nadačního jmění, tím se ovšem zlikviduje. Takové chyby manažerů se však často dotýkají občanstva. Pod taktovkou rakovinou ducha stižených vykonavatelů demokracie pak občané dotují leccos, také činnost registrovaných církví. I méně početné církve budou mít šanci na registraci, bude stačit pouze tři sta členů. Registrací nabudou církve statutu právnické osoby, dosud neregistrované fungovaly jako občanská sdružení. Zejména získají nárok na peníze od státu. Do veřejného života však budou moci vstoupit až po deseti letech zkušební lhůty. Nejde o náboženskou svobodu, ale o zvláštní práva na vstup do veřejné sféry. Právě tímto právem by církvi katolické měla být odebrána registrace, protože už mimo hranice tolerance vyvíjí psychický nátlak na věřící, nutí je k novodobému duchovnímu otroctví, navádí je ke zlým skutkům, šíří rakovinu ducha, zatajuje lživost své věrouky působící společenské zlo. V mnohém je její církevní právo v rozporu s občanským, v každém případě církevní sňatky, které posvětí nejsou na úrovni občanských. Sotva lze pravoplatné manželství podle katolických norem vnucovat celé občanské společnosti. Tento diktát církve vůči občanstvu umožnil zákon 234/1992 Sb. odbourávající obřadní monopol státu. Leccos ujasnila novela z roku 1998, kdy ex lege musí i církevnímu sňatku předcházet podání a potvrzení žádosti o uzavření manželství na příslušném matričním úřadu. Pro vlastní víru nechť platí třeba sňatek s Bohem nebo dokonce i s Ďáblem. Pouze občanstvu stojícího mimo jakoukoli víru přísluší universální delegování právoplatně svazovat manželství. Globalitou universalita již v žádném případě nepatří katolické církvi. Křesťanství pro rakovinu ducha globalitou ztratilo význam paradigmatu. A podobně politika obdobně postižená rakovinou ducha. Výkon zastupitelské demokracie trpící rakovinou ducha trpí šlendriánstvím. O tom nacházíme důkazy na každém kroku. Tak ve skladech ministerstva vnitra leží už osm let bez užitku samopaly Steyr za patnáct milionů korun, zatímco mnoho částí výstroje policistům schází, takže si ji musí kupovat ze svého. Prošvihla se i lhůta, kdy bylo možné uplatnit záruku. Obdobně problematický a nepružný byl několikamiliardový nákup vysílaček Marta. Nápodobně se děje už léta v případech jednorázového nepotřebného nakupování nikým nepotřebné věcí nikomu nesloužící. Nedávný požadavek vlády, aby bývalý ministr financí Pavel Mertlík po právní stránce zrušil soutěže na poradce pro privatizaci energetických společností, se ukázal jako neoprávněný. Podle zákona o zadávání veřejných zakázek má tuto pravomoc výkonný výbor FNM. Rozhodnutí FNM o poradcích může externě zrušit pouze Úřad na ochranu hospodářské soutěže. Pod taktovkou ODS a monopolu v Poslanecké sněmovně tady máme dokonce novou formu kolektivizace a vyvlastňování. Stát zákonem nutí vlastníka bytu vstoupit do družstva. Stát i z těch nejskromnějších vlastníků bytů násilně udělal právnické osoby. Majitel bytu v osobním vlastnictví se musí podle zákona sdružit do družstva. Pokud je vlastníkem obec, vzniká ji také povinnost vstoupit do družstva. Povinně vzniklá právnická osoba zahrnující sdružené byty se má starat o správu, provoz a opravy společných částí domu. Zákon však nahrává podnikatelům, je v mnohém rozporuplný, klade těžko splnitelné podmínky, nákladné na čas a finance. Na toto téma viz zveřejněnou adresu www.nachodsko.cz/tv . Přitom Ústavní soud v březnu odmítl spornou část zákona zrušit, tím principiálně porušil svobodu rozhodnutí o vlastním majetku. Vláda, poslanci, soudci, neznají Ústavu a tak Ústavní soud je stále více v permanenci. Olomoucký kraj zažaluje ministerstvo školství a ještě na něj podá stížnost k Ústavnímu soudu. Důvodem je, že stát sice předal krajům školy, ale zároveň jim nařídil, jak s nimi hospodařit. Jde prý o zásah státu do kompetencí krajů. Současně by se však měla k Ústavnímu soudu podat žaloba na kraje za porušování lidských práv a za zločiny proti lidskosti páchané školami v kompetenci krajů. Těžko vychovávat ke svobodě, když k ní nejsou vychováni sami učitelé. V tom sotva pomůže přenesení školní kompetence na kraje, elitnější studium na gymnáziích, rušení gymnázií nebo dokonce vysokých a středních škol, byť vojenských. Nejen vojenské školství je velmi drahé a neefektivní. Pochopitelně školství v podmínkách trhostroje nemá zájem na svobodném šíření informací a elektronického dálkového studia. Každý chce vydělat a tak se informace a škola stávají byznysem. Na Internetu proto pochopitelně nelze najít tak zvaný svobodně přístupný e-learning, kdy ve virtuální třídě může být jeden žák i třeba tisícovka. Výuku v takové virtuální třídě řídí automatický učitel a teprve v případě jeho omezenosti nastupuje interaktivně manažující učitel (tutor). V takovémto elektronickém studiu škola nemusí odmítat žáky, začít studovat může každý, kdo má motivaci a má přístup k Internetu. Je v kompetenci každé školy mít pro takovou výuku výkonný server (proxy) s počítačovou sítí Intranetu napojenou na Internet. Bez výchovy toho lidská práva o svobodě ví stále málo. Komise OSN pro lidská práva v Ženevě schválila rezoluci, v níž s hlubokým znepokojením upozorňuje, jaké nejistotě, hrozbám a pronásledování jsou vystavení obránci lidských práv v četných zemích. To největší nebezpečí hrozící lidským právům ze strany amerikanizmu však nevidí. Nezajímá se o příčiny, ale o obránce. Nejde jí o bezpečnost lidí, ale o bezpečnost obránců. Ze stejného diletantizmu OSN vyhlašuje novou globální kampaň proti nákaze AIDS. Potřebuje na to deset miliard dolarů, což se prý rovná pouze jednomu procentu výdajů světa na zbrojení. Nepomůže však ani snížení ceny léků. To vše jsou důsledky, příčina je v absenci výchovy ke svobodě. Dnes je Afrika v epicentru nákazy AIDS, zítra to bude Čína a Indie. Co se celému světu jistě vrátí je globální výchova ke svobodě a tedy globální boj proti svévolnosti amerikanizmu a katolicizmu. Vymýtit nákazu AIDS znamená odstranit příčinu a nikoliv léčit projev. Znamená to také vyjít od svévolnického manažmentu korporací. Do boje s nimi se lze pustit zase jen globálně – Internetem. Sabotážní kulturní vtípky skupiny Ň TMark (www.rtmark.com) mají alarmující dopad, přesto že je jich hrstka. Používají stejné zbraně jako korporace – vyrábějí dezinformující informace, jejich zisk má však kulturní charakter. Skrze stránku parodující světovou obchodní organizaci WTO byli dokonce e-mailem pozváni na konferenci mezinárodního obchodu v Salcburku. Tam přednesli požadavek zákazu denního spánku pro italské dělníky a vizi aukce volebních hlasů na Internetu. Ve světě diktatury kapitálu se samozřejmě dá žalovat vše, ovšem žalovat tuto skupinu znamená veřejně se zesměšnit. Universální návod jak osobně zvítězit nad světem svévole je postihnout prostřednictvím nejprostších věcí tajemství Skutečnosti a jejího tvoření. I na malém kousku může být promítnut charakter Skutečnosti v celé její velikosti a žitím náležitě prožíván.

V toku času k nám opět přichází 1. májem lásky čas, ale také tradovaný svátek práce. Objevil se nový antiglobalizační trend - svátku práce se totiž zmocnila antiglobalizační fronta. Odpůrci globalizace svátek práce mocně uchopili – a stanuli tak v centru zájmu. Staré fráze, třídní boj a dělnická třída v globalizovaném světě ztrácejí význam. V boji proti globalizaci je třeba všelidského fenoménu poškozujícího lidi mimo každou třídu. Pokud však chtějí antiglobalizátoři bojovat proti kapitalizmu sporadickou revoltou a pouličními bitkami, pak jdou špatnou cestou. Pokud ovšem svůj boj považují pouze za součást entropické taktiky proti kapitalizmu, pak klobouk dolů. V každém případě dávají správné otázky. V jednom mají bezespornou pravdu: lidstvo je vedeno k sebezničení, protože slepě věří lidem stižených rakovinou ducha. Globální kapitalizmus označovaný za globalizací je bezesporu globálním zločinem působícím genocidu lidstva. Prim v tom sehrávají USA a jimi do celého světa exportovaný amerikanizmus. Pandemie rakoviny ducha dosáhla úrovně rovnající se ohrožení lidstva. Globalitou kapitalizmus přešel do svého posledního stadia a působící genocidou lidstva už nemá právo na další existování. Nyní stojí otázka jasně: buď kapitalizmus nebo lidstvo. Má-li lidstvo dále existovat nezbývá než nahradit kapitalizmus životnějším společenským systémem. Situace je víc jak vhodná, neboť nastává čas velkých změn. Samopořádací synergismus si vynucuje uspořádat konkurenční boje globálního trhu do kontinentálních bloků Ameriky, Asie a Evropy. V tomto globálním žentouru trhostroje zanikne NATO a snad i Rusko. Rusko s dnešními vládci stiženými rakovinou ducha totiž sotva vytvoří vlastní globální tržní blok. S nástupem liberálního či lépe svévolnického kapitalizmu v měřítku globálním rapidně vzrostla kriminalita a došlo k všeobecnému rozmachu organizované zločinnosti, která se zove globalizací. Globální ekonomika se vymanila z trestní odpovědností států a je trestně nepostižitelná, aby globální kapitalizmus svou svévolností působil genocidu lidstva. Je zcela evidentní, že pro zachování existence lidstva je třeba kapitalizmus nahradit jiným společenským řádem, v kterém kvalita žití bude metazákonností nadřazena zákonu zisku. Prvomájové pochody se konaly na řadě míst ve světě a ve vyspělých zemích jejich hlavním podtextem byl boj proti globalizaci. Pochopitelně, že součástí globalizace je také EU i když své špatné úmysly se snaží skrýt ochotou ke Kjótskému protokolu. Pravou příčinu blížící se globální katastrofy životního prostředí – svévolnost byznysu vymykajícího se každé demokratické kontrole – však tají. Konečně se dovídáme jak má vypadat budoucí EU. Má existovat evropská vláda a silný unijní parlament. Z dnešní Evropské komise, která má pověst hnízda byrokratů, vznikne skutečná vláda EU. Z dnešní spíše informační agentury Europol má vzniknou jakási nadstátní "federální policie". Řada pravomocí se má vrátit do kompetence států. Jasně se má vymezit kompetence států a unie. Rada ministrů by se měla změnit v druhou komoru Evropského parlamentu. Ať tak či onak jisto je, že Evropa bude střetem protikladů a ty nelze tvůrčím způsobem řešit jinak, než synergismem. Pravomoci jednotlivých orgánů EU je třeba posílit i zároveň zeslabit, omezit a jasně vymezit. Jednotná Evropa může být realitou pouze synergismem států, spolkem států v kterém je každému ponechána jeho autonomie a v kterém se každý zbavuje funkcí společných. Takový spolek mohou vést pouze lidé nestižení rakovinou ducha a to v odpovídajícím evropském kulturním prostředí, v němž zdraví ducha bude samozřejmostí pro výkon politika. Předpokládá to přijmout jednotící kulturu vystavěnou na evidenci nezbytnosti přijetí řádu Skutečnosti a priority metazákonnosti na zákony. Zkušenosti se spolkovým státem Německo se nedají mechanicky transplantovat na Evropu jakožto spolek států či lépe řečeno spolek kultur. Společná Evropa vyžaduje navíc vizi metakultury, která všechny evropské kultury sjednotí. Tuto metakulturu pochopitelně nemohou dát rakovinou ducha stižení představitelé EU. Navíc tato metakultura se nedá nadiktovat, ta se musí žít, ale chuť k ní v EU nemá nikdo, protože znamená opustit společenské zřízení kapitalizmu. Jisto je jedno, cesta superstátu EU si bez kulturní vynutí tvrdou fašizující ruku celoevropských orgánů. Jednotná Evropa je myslitelná pouze kultivací ke svobodě a svoboda je možná pouze ve spojitosti se sledováním řádu Skutečnosti v každodenním žití, což je záležitost kulturní a ne politická. A spoléhat se na demokracii ke svobodě nevychovaného občanstva je absurdní, vždyť jakmile se v televizi objeví dokument o Hitlerovi, křivka sledovanosti prudce stoupne. Je to fakt, důvod je nasnadě – pouze nesvobodný člověk ve své svévolnosti věří na vládu silné ruky. K evropskému státu máme přinuceni tajně. Má být novelizována ústava tak, aby se mezinárodní smlouvy staly součástí našeho právního řádu. Tajnou úpravou ústavy tak zákony superstátu EU budou mít přednost před vlastnímu zákony a budou nadřazeny tuzemským právním předpisům. Zatím ústava omezuje aplikovatelnost mezinárodního práva v Česku jen na mezinárodní smlouvy o lidských právech a svobodách. Pro Česko tajná novela ústavy automaticky bude znamenat závazek automaticky se řídit právem superstátu EU. Navíc soudcům se stanoví povinnost dát přednost těmto mezinárodním smlouvám, pokud by tuzemské zákony nebyly s nimi v souladu. Působnost tuzemských ústavních orgánů se současně svěřuje do péče mezinárodních institucí, v daném případě do institucí EU. Tak to je superstát EU realitou de jure a tím i de facto, i když zakamuflován do podoby ústavy coby nejvyššího zákona státu.. Všechny dohady o superstátě jsou zbytečné, takto bude realizován potichu a občanstvu v podstatě nadiktován. Chyba lávky je v tom, že všem mezinárodním smlouvám i ústavám zakladatelských států EU chybí ústavní nadřazenost metazákonnosti nad zákony. Takto vpašovaná superústavnost bez odvolání na metazákonnost není nic jiného než diktát EU, který s demokracií nemá nic společného. Občané nemají právo referendem se vyjádřit k novele ústavy, ani právo takto vpašovaný diktát z ústavy odstranit. Opravdová a důstojná státní suverenita se v epoše globality totiž měří přihlášením se k vyšší sounáležitosti lidské, vystavěné na metazákonnosti. Mezinárodní smlouvy koncipované v prostředí globální genocidy lidstva nelze brát za správný vzor. Státní suverenita v epoše globality může být chápána pouze jako nezávislost na diktátu právě lpěním na metazákonnosti. Právem lze říci, že komise parlamentních stran vykonala velkolepou zradu na občanstvu, kterou lze srovnat pouze s roky 1938, 1948. 1968. Důkazů přibývá. Elita zvyklá na knutu si hledá nového bratra, tentokrát v USA. USA ale ztratily morální právo být nadále mluvčím lidstva, protože nepochopily globalitu. Ve světě pro USA už nejsou partneři a spolupráce, ale jen rivalové a hrozby. Vztah k mezinárodní spolupráci dobře dokumentuje vztah NASA ke kosmické turistice. Multimilionář Tito Dennis si u Rusů zaplatil 20 milionů dolarů na letenku do vesmíru. Ti mu nabídli let v jejich lodi Sojuz na rozestavěnou Mezinárodní kosmickou stanici ISS. NASA okamžitě vyrukovala se spoustou vážných námitek, aby nakonec blokovala přistávací post na ISS pro údajně neobvyklý počet vážných problémů s počítačem i s robotizovanou paží. Předně vedení NASA vadí, že v Sojuzu má letět jejich bývalý zaměstnanec a to ještě pod vlajkou konkurence. Pak také to, že Rusové první začínají s kosmickou turistikou. A pak hlavní roli hraje velikášství USA, vedoucí k neochotě mezinárodní spolupráce. NASA chce za přítomnost v ruské části ISS odškodnění. Pracovníci NASA prý z toho byli natolik ve stresu, že nemohli řádně pracovat. Výlet prvního kosmického turisty se tak pomalu mění v konflikt mezi americkou a ruskou představu výzkumu vesmíru. USA vůbec jsou typické svou licoměrností, dvojím metrem spravedlnosti a etiky. Tak třeba na jedné straně činí z klonování člověka eticky nepřijatelnou záležitost, přitom na straně druhé nejnovější poznatky v oblasti genetiky vystavují byznysu a zneužití. A to už nemluvě o etice v oblasti manažmentu. Od říše svévolnosti se naši občané učí velmi rychle. Řada klíčových firem někdejšího impéria Františka Chvalovského byla v posledních dvou letech prodána do rukou zahraničních vlastníků. Dohledávání majetku šéfa českého fotbalu pro exekuci jeho majetku, což požaduje od soudu Komerční banka, bude proto nanejvýš složité. Přestože impérium Chvalovského dluží Komerční bance zhruba 2,5 miliardy korun, z prodejních výnosů banka na pokrytí dluhů nic nedostala. Přes řetěz bankrotujících firem mizí miliardy neznámo kam. V prostředí globalizace mohou být peníze snadno přelity kamkoli s odpovědností nepostižitelnou a nevymáhatelnou. Stát přestává mít na ekonomiku vliv, ta se stává hříčkou globálně nevypočítatelných kroků. A EU v tom není žádným ostrovem. Globalizace se tak do budoucna jeví jako strmě rostoucí počet mezinárodních soudů a arbitrážních řízení. Šance státu jsou v tomto mumraji mizivé. Tajná direktiva mocných zní: činit vše pro superstát EU. Pod záminkou, že se musíme přizpůsobit požadavkům EU vláda chystá zvyšování daní. Nejvíc se to dotkne daně z přidané hodnoty, zvýší se spotřební daně. Jelikož je vláda stižená rakovinou ducha tak z toho ale žádný prospěch nebude. Muselo by se začít se synergickým využitím takto vybraných peněz a to navozením synergismu stimulujícího tvořivost občanstva. Pouze výchova ke svobodě a tedy k synergismu vytváří příznivé prostředí, v němž se daří postupně prosadit svobodu občana a uvolnit k tvořivosti jeho svobodnou aktivitu. Na to však k superstátu směřující EU absolutně nesází. V rámci EU vznikají nesmírně mocné byrokratické nadstátní orgány, které Evropě vnucují diktaturu skrze jednotná pravidla, předpisy, zákony a politiku nezávisle na demokratických procedurách. Ukázkou možných tahanic v EU je otázka Temelína. Po několika měsících relativního klidu se kvůli Temelínu opět přiostřily česko-rakouské vztahy. Vždyť prostředníkem v procesu posuzování bezpečnosti Temelína je přece Evropská komise. Na dva měsíce však s Temelínem bude pokoj, protože od ventilů se vibracemi ohnula hřídel rotoru turbíny a teď turbína teď zase vibruje od něj. O smluvních sankcích za nedodržení termínů v stovkách miliónů však ani náznak. Předmětem byznysu se může stát leccos. Třeba testování léku na pacientech bez jejich souhlasu. Lze vážně pochybovat, že takovou činnost budou lékaři provádět nezištně v rámci soukromého bádání. Nejspíš za odměnu od výrobce testovaného léku. Jiný snadný a vysoký výdělek skýtá převádění utečenců přes hranice. Na takovém byznysu se podplácením také podílí úředníci na obou stranách hranice. Sami převaděči považují svou práci za malou pomoc lidem v nouzi. Nejde o malé peníze, celosvětový roční odhad organizovaného převaděčství činí 12 až 18 miliard marek. Na česko-německé hranici převaděč za dvě hodiny vydělá v průměru 30 000 korun. Přivydělávají si prý i pohraničníci. Jiným způsobem je pašování zbraní do zakázaných oblastí, jak dosvědčuje nejčerstvější případ. Bulharské úřady zadržely na letišti v Burgasu letadlo převážející z Ostravy české zbraně, které chtěla ukrajinská posádka přepravit do Eritreje. Pro tuto africkou zemi je však uvaleno embargo Rady bezpečnosti OSN i EU na dovoz zbraní. Třicet tun zbraní, včetně samopalů a munice za deset milionů korun, koupilo od české firmy Thomas CZ gruzínské ministerstvo obrany. Spíše však jde o způsob jak současně s legální dodávkou převést pašované zbraně, ty měly zůstat v Eritreji a legální dodávka zbraní skončit v Gruzii. Byznys občas bývá nebezpečnou záležitostí, především formou "vyřizování účtů", ale výbušné dopisy jsou u nás novinkou. Představitelé zkrachovalého H-Systému obdrželi smrtící obálku poštovní službou, která může i zabít. Jde o doručení dopisu běžným způsobem, zásilky se třídí automaticky. Podle zveřejněného popisu výbušné dopisnice jde o běžně dostupné prostředky k jejichž kompletaci stačí běžná zručnost. Návody na zhotovení jsou prý veřejně dostupné. Záludnost tohoto způsobu doručení spočívá v neodhadnutelné aktivaci. V pozadí jsou velké peníze. Adresáti výbušných dopisnic si přes řadu firem půjčili od Komerční banky na 800 milionů. U koho peníze, které se bance nikdy nevrátily, skončily dodnes nikdo nevypátral. Celkově podobným způsobem odtekly dvě miliardy a nikdo neví kam. Pobočka banky totiž mohla půjčit do 70 milionů, aniž musela úvěr konzultovat s centrálou. Stačilo dočasně nastrčit úředníky v pobočce banky ochotné podílet se na úvěrové smlouvě, založit řadu dočasných firem a posléze je sloučit do H-Systému a ten nechat zkrachovat. Pak už následoval proces známý z poslanecké sněmovny i kauzy tajného konta ODS – nikdo si na nic nepamatuje. Informace o úvěrech byly dosud neznámé, policie zatím nikoho neobvinila. Někomu však asi došla trpělivost a vzal spravedlnost do svých rukou. Liknavost policie na počátku a na konci terorizmus, taková je také rovnice byznysu. V podvodech nejde jen o tuzemskou šikovnost. Máme v tom zahraniční vzory. Tak právě dvě největší světové aukční síně jsou obviněny z nezákonné dohody o zvýšení poplatků zákazníkům a z nelegální výměny o zákaznicích. To je ale jen špička ledovce, to skryté týká se šikovnějších mistrů podvodů schopných obejít zákony a neupozornit na sebe. Ve světě kde vládnou peníze se podvodu meze nekladou, stačí být šikovný, a jak známo, kde není žalobce, není ani soudce. Zvláštním byznysem jsou pro někoho sociální dávky. V mnohém k tomu nahrává sám stát. Chtít pracovat byť zadarmo se státem zakazuje. Je přece lépe lenošit a nepracovat. Být dobrovolníkem a být evidován jako nezaměstnaný v úřadech práce se nevyplácí. Přestože tací v neziskových organizacích pomáhají bez nároku na odměnu, riskují, že přijdou o státní podporu. Úřady práce totiž dobrovolníky považují za pracovníky "načerno". Roli dobrovolníků může vyjasnit jedině nová legislativa, která tento pojem zavede a dá mu jasná pravidla. K řešení problému by měl přispět i letošní Rok dobrovolníků, který vyhlásila OSN a k němuž se Česko připojilo. Pro byznys bude asi hůř. Sociální pakt odborů s vládou zřejmě nebude. Vláda totiž nemůže zajistit splnění dohodnutých závazků cestou legislativních kroků, protože sněmovnu ovládá duch arogance a svévolnosti. Vztah k občanstvu legislativci demonstrují svými nepodarky. Tak radnice budou moci zakázat, aby lidé na zahradách spalovali listí. Vyplývá to z návrhu nového zákona o ochraně ovzduší. Pro člověka je prý kouř ze spalování listí mnohdy horší než nějaký komín. Zakazují se kulturní akce nebo také sekačky a cirkulárky o nedělích. Došlo i na ohníčky. Co naplat, že se listí pálí jednou do roka, zatímco staré kotle na nekvalitní uhlí zamořují obce šest měsíců v roce. Kam se legislativní kutilství obrátí napříště? Vyloučen není zákaz pálení mrtvol v krematoriích. Možná se zakáže i pálení čarodejnic. A což teprve opékání buřtů! Připlaťte si občané podle zákona za dřevo, které nekouří. Mělo by se kupovat speciální dřevo s razítkem hygienika. Že takové není? Pro legislativce žádný argument, hlavně že je to v zákoně. Z jedné diktatury do druhé. O diktatuře kapitálu vypovídá stále častější nekonání hodů. Důvod? Nejsou majetní stárci. To by před lety bylo něco neslýchaného. Dnes – při současných cenách – je post stárka menší finanční pohromou pro jeho rodinu. Stát se stárkem znamená totiž obětovat této funkci i desetitisíce z rodinného rozpočtu. A tak se občas stárek nenajde a hody se nekonají. Stárka si chasa vybírá při stavění nebo hlídání máje, čtyři měsíce nebo i půl roku před hodovým průvodem. Musí chtít reprezentovat a musí mít respekt od chasy, ostatně stárek za chování chasy odpovídá starostovi obce. Občanstvo je vládními a poslaneckými diletanty i jinak ohroženo. Nepřítel nikde, ale armáda je ve válečném stavu. Uprostřed hlubokého míru totiž otevírá sklady, z nichž smí čerpat jen při ohrožení země. Za to, že se vojsko nachází v "režimu mobilizace" může špatná práce nákupčích ministerstva obrany. Ti jsou obchodními skandály zcela paralyzování, především strachem z chyb a z možného obvinění za korupci. Vojsko strádá proto, že ministerstvo obrany není schopno efektivně a včas investovat do užitečných věcí. K tomu patří i špatná politika s lidskými zdroji. Tak osmapadesát nejzkušenějších vojenských pilotů, jejichž výcvik přišel armádu čí občanstvo na stovky milionu, odchází letos do civilního sektoru za lépe placenou prací. Je málo peněz na zaplacení špičkových odborníků. Ne šetření se začínají podílet i občané. Armáda má málo terénních automobilů a tak podle zákona z roku 1999 o nutné obraně státu musí občan dát armádě k dispozici svůj terénní automobil. Pokud se takový automobil dostane do evidence vojáků musí být přístupný ke kontrole a použití. Ale jak se vůbec může soukromý majetek občana dostat do vojenské evidence a navíc bez jeho souhlasu? Když vojáci nemají na válčení, tak ať do svých her nezatahují civilisty! Je legrační si myslet, že stav armády i ministerstva obrany se změní pouhou výměnou ministra, jak se právě stalo. Opět se nepodaří řešit zděděné problémy armády, protože ty spočívají ve vadné mysli ministrů, poslanců i senátorů. Ke změnám není politická, ani občanská vůle. Resort obrany se rozkládá pouze odborně, ale hlavně morálně. Lidé tam bojují o přežití i vzájemně proti sobě. A s rozeštvaným kolektivem nelze komunikovat, natož jej řídit. Nejde o ministerstvo, ale o ministerstva, vládu, volby. Kutilští legislativci jsou už delší dobu v tažení proti občanstvu. Má se změnit stavební zákon tak, aby státu umožňoval vyvlastňování soukromých pozemků pro výstavbu průmyslových zón. Průmyslová zóna s účastí státu má být považována za veřejný zájem. Místo vážných záležitostí přicházejí prkotiny. Státní žalobce žaluje ženu, že při demonstraci tahala policistu za protiúderovou vestu a bušila mu do ní. Soud žalobu zamítl za malichernost činu. Ústavní soud musí řešit problém zda hostinští mají právo nevpustit z vlastní zkušenosti špatného hosta. Jindy se řeší případy málem z doby temna. Městské státní zastupitelství v Praze obžalovalo vojenského prokurátora Karla Vaše z vraždy generála Heliodora Píky. Od generálovy smrti přitom uběhlo neuvěřitelných dvaapadesát let. Vašovi je dnes přes osmdesát. Tento případ by měl dokazovat, že nikdo nemá ujít spravedlivému trestu za podvodné jednání vedoucí vědomého odsouzení k smrti. Jedná se prý o vraždu nepřímou. Doufejme, že mnohem dřív budou spravedlivě souzeni všichni odpovědní za genocidu lidstva. Už tu máme dlouho legislativně uznanou státem asistovanou vraždu. Doba si vynucuje také asistovanou sebevraždu i asistované početí. V Česku je v současné době šestnáct center asistované reprodukce. Každý rok se v nich uskuteční přes osm tisíc umělých oplodnění. Účinnost se pohybuje asi kolem třiceti procent. Jako v případě asistované smrti nelze vytvořit dokonalý zákon o asistovaném početí. Rozhodující je osobní svoboda v chtění. Ne každé jedinečné zrození i konec života se dá vtěsnat do regulí zákona. Soudy budou u asistovaného početí i smrti asistovat mnohem častěji než dosud. Realita však jde vždy o krok před legislativou a tak pro potřeby žití nezbývá než mít v záloze universální metazákonnost umožňující řešit spory a problémy. Z řádu Skutečnosti početí nebo smrt nevybočuje. Lidský řád se musí pouze přizpůsobit žití. A epocha globality vyžaduje, aby se metazákonnost stala kulturním paradigmatem, které jedině může naplnit pojem svobody a občanské společnosti otevřené metazákonnosti. Bez toho se může stát, že královnou krásy bude žena čtrnáctkrát přešita plastickými chirurgy nebo dokonce, že jí bude muž. Nalézáním dokonalosti v synergismu se krása může odstěhovat z pódií a obrazovek zase mezi lidi, kde i to nejošklivější lidské stvoření je v očích milovaného druha kosmicky krásné. Za využití synergismu Internetem jde vše snadněji. Navazovat synergismus po Internetu je čím dál tím běžnější. Příslušnost k MetaInternetu zajišťuje serióznost a záruku bezpečnosti. Koho děsí Internet, má ještě šanci na MetaInternetu, v něm najde spolehlivost, srozumění, spřízněnost. Podceňovat synergismus se nevyplácí, jednotlivci ani vědě. Pro nepochopení synergismu nelze pochopit virus HIV a stejně nemožné je chtít vyléčit AIDS. Virus HIV totiž proniká do imunologické paměti, vetře se mezi "paměťové" buňky imunitního systému, jejichž hlavním úkolem je ukládat záznamy o původu vetřelců, tedy virů, tak aby byl organismus odpovídajícím způsobem připraven na situaci, když do něj proniknou znovu. Tyto paměťové buňky odumírají velmi pomalu a imunitní systém svou paměť neničí a tak je tam virus HIV dokonale chráněn. A naučit imunitní paměť rozlišit virus HIV znamená opravdu synergismu porozumět. Do té doby je třeba proti pandemii AIDS postupovat preventivně odpovídajícím stylem žití a tedy radikálně opustit styl žití vnucovaný lidstvu globálním kapitalizmem. Proti šíření AIDS nestačí jednoduše shromáždit peníze na léky slíbené od představitelů skupiny G7 a Světové banky, řešit podobné globální problémy vyžaduje opustit globální svévolnost kapitalizmu. Tady amerikanizmus tvrdě narazí, peníze nejsou vše.

Cestu k metatextům metastudiem metagramotným Moravanům nabízí Moravská metauniversita prostřednictvím svého internetovského zastoupení na zprostředkující adrese:

metainfo@volny.cz Ţ se záhlavím /3XM-SBRK/ v elpoště