Moravská Metanadace Metauniversity

(Metacentrum Moravské Metauniversity)

| V | V | V | _® ş 3X| V | _® ş 3XM®

veřejně prospěšná metaspolečnost (v. p. ^ms.)

Meta iDNES - Sledovací metasíť moravského Meta Internetu - experimetální provoz

Verse: 1.2.2000 až 31.3.2000 / 1.4.2000 až 21.5.2000 / 22.5.2000 až 18.6.2000 /

19.6.2000 až 9.7.2000 / 10.7.2000 až 30.7.2000 / 31.7.2000 až 11.8.2000 /

12.8.2000 až 25.8.2000 / 26.8.2000 až 8.9.2000 / 9.9.2000 až 29.9.2000 /

30.9.2000 až 13.10.2000 / 14.10.2000 až 27.10.2000 / 28.10.2000 až 17.11.2000 /

18.11.2000 až 8.12.2000 / 9.12.2000 až 5.1.2001 / 6.1.2001 až 26.1.2001 /

27.1.2001 až 2.2.2001

svědectví o duchovním zdraví lidstva

Verse: 3.2.2001 až 16.3.2001 / 17.3.2001 až 4.5.2001 / 5.5.2001 až 22.6.2001 /

23.6.2001 až 17.8.2001 /

Aktuální verse 18.8.2001 až 20.10.2001

Právní stav éry globálního postfašizmu neodpovídá požadavkům obecného blaha lidské pospolitosti a je proto úkolem spravedlnosti ustavit právní řád vyhovující epoše globality. Metazákonností přichází globální spravedlnost soudit živé i mrtvé. Protože metazákonnost vládne vší Skutečnosti, tak lidstvu nezbývá než se na její vládě podílet, má-li nadále existovat. Metazákonnost je povýšena nad všechnu svévolnickou moc zákonodárnou. Metazákonnost je Pánem vesmíru i dějin lidstva a globalitou lidstvu nezbývá než se této metazákonnosti podřídit. Svévolnickým vstupem do epochy globality vzniká globální zlo jmenované globalizací a působené postfašistickou diktaturou kapitálu. Globální svévolnictví mnoha způsoby vede lidstvo do záhuby. Pro zachování lidstva musí nad sociosférou vzniknout sféra myslivých bytostí – noosféra tedy sféra globální spravedlnosti, globálního práva, globálního soudu a obecně globálního paradigmatu kultury coby základu globální civilizace. Poslední či globální soud přichází k poznání dědičného hříchu lidstva spočívajícího v pohrdání metazákonností, v lepším případě v její nahrazování svévolnickou zákonitostí. V lokální podobě ústí tato svévolnost do fašistické genocidy národů. Nástupem globality tato svévolnost ústí do postfašistické genocidy lidstva. Postfašisté se tak dopouštějí nejtěžšího zločinu a tudíž i trestu vyobcování do světa obětí postfašizmu. Ve jménu byznysu jsou postfašizmem decimovány a likvidovány obrovské masy nejchudších obyvatel planety. Postfašizmus vede vyhlazovací válku nejen nejchudších obyvatel planety, ale také likviduje obrovskou masu drogově závislých, počínaje alkoholem a nikotinem. O genocidě páchané protagonisty postfašizmu není pochyb. Za účast na této postfašistické genocidě lidí zlem globalizace nastupuje globální spravedlnost, končí imunita politiků i vojáků. Spravedlivý soud nad postfašistickými zločinci pochopitelně nemůže vykonávat soud jmenovaný postfašisty. Pouze nová globální spravedlnost a soud mají mandát převzít globální ochranu nad lidskými právy jakožto nejvyšší hodnotou žití. Pouze metastátní světová instituce uznávající za základ práva metazákonnost má mandát spravedlivě soudit zločiny postfašistů, ať už jsou to policisté, vojáci, politici, šéfové vlád či států, a také soudci. Suverenita svévolnického práva státního i mezinárodního nemá nad touto metastátní spravedlností žádnou platnost. Postfašisty ovládané organizace, jako jsou OSN, EU, NATO a různé mezinárodní tribunály, nemají právo globální spravedlnost garantovat ani ji vykonávat. Postfašistická diplomacie předpokládá svět bez metazákonnosti, její svět lze popsat jako svévolnickou anarchii vládců nerespektujících zákonitosti reality. Především vůdce nejmocnější světové "demokracie" hledá autokratický mocenský diktát bez jakýchkoliv omezení realitou a tedy bez demokracie států. Ze stejného pohledu se jeví i postfašistická aiance NATO. Globalitou ji však zvoní hrana, buď se promění v celosvětovou bezpečnostní strukturu, jejímž členem se bude moci stát Rusko i Čína, nebo Evropu a svět opět rozdělí nedůvěra a zbrojení. Rusko může požádat o vstup do NATO, vždyť Sovětský svaz o to žádal už v roce 1954. To je však nereálné, protože aliance NATO je reliktem minulosti, je vytvořena proti Rusku a proto Rusko nemůže přijmout ze zásady. NATO se nemůže stát ani evropským, ani světovým bezpečnostní garantem míru na planetě. NATO je postfašistickým nástrojem a jím také zůstane, tím se v epoše globality stává nepřítelem lidstva. Otázka členství Ruska vykolejí NATO, není sice na pořadu dne, ale globalitou jednou bude. Rusko přestalo být hrozbou NATO, která tím ztratila smysl své existence. Integrovaná Evropa vyžaduje také integrované NATO do nové podoby světové bezpečnostní aliance. Epocha globality znamená globální bezpečnostní alianci a tím smrt jak NATO, tak každého národního raketového obranného štítu. Pro bezpečnost lidstva nepřítelem lidstva už není Rusko, ale stává se jím USA, kryjící se za NATO a národní zájmy. Kdysi si v alianci NATO mysleli, že nejhorší věc, kterou ji Rusové mohou udělat je, že vyšlou gardové svazy do útoku přes železnou oponu. Teď však Rusové udělali něco mnohem rafinovanějšího, připravili alianci o nepřítele, kterou ji dával původní smysl existování. Naopak aliance se globalitou stává nepřítelem lidstva. Aliance si teď globalitou bude muset hledat jiný smysl svého působení a nové poslání. Přitom globalitou nemá jinou možnost, než se stát úplně někým jiným – především opustit postfašizmus a přistoupit na bezpečnostní systém založený na demokracii států. Postfašisté v NATO mají globalitou co řešit. Moc se toho ale v alianci nezměnilo, teď jako tehdy pobolívá alianci z Ruska hlava. Svou malomocnost a smrtelnou křeč ukazuje NATO v Makedonii. Aliance NATO schválila vyslání mise 3500 vojáků v Makedonii s cílem shromáždit výzbroj, kterou albánští rebelové dobrovolně odevzdají ve stanovených sběrných místech. Mandát mise je omezen na třicet dní. Shromážděné zbraně mají být zničeny ovšem bez zveřejnění jejich původu. Mise nese označení "Nezbytná sklizeň" čímž se zřejmě myslí nezbytný sběr zbraní pro nastolení míru. Jisto je, že část rebelů zbraně neodevzdá a sebrané zbraně ještě nevytvoří předpoklad míru. Smyslem celé mise NATO je vytvořit nezbytnou sklizeň pro rozbiti Makedonie a vytvoření Velkého Kosova a posléze Velké Albánie. Odzbrojovací mise NATO ukáže jen dále trvající konflikt etnik neschopných soužití. Mír v Makedonii si nakonec vynutí trvalejší přítomnost NATO v Makedonii tedy vojensky udržované příměří. Aliance NATO sklízí co zasela, protože požehnala autonomnímu Kosovu a tím Velké Albánii. Postfašistické EU i NATO se snaží etnické problémy řešit silou – vojensky a pod nátlakem diktatury kapitálu. Podmíněným příslibem finanční pomoci oběma stranám etnického konfliktu má být nastolen smír. Takovým způsobem však NATO nemůže řešit globální konflikty. Malomocná říše NATO s červivým srdcem zažíná globalitou umírat. Její kolaps začal agresí proti Jugoslávií a pohrdáním rozšíření o Rusko. V odumírání jsou na řadě i jiné mezinárodní organizace. Jejich stav odhaluje také zpráva o sexu, kterou vydala Světová zdravotnická organizace (WHO). Postfašisté si totiž sex spojují se sexuální gymnastikou - jak dlouho a jak často. Postfašistický sex postrádá faktor svobodné tvořivosti. Délka a frekvence sexuálního styku nejsou matematicky zobrazením sexuální lásky. Teprve sex utajený v synergické tvořivosti partnerů umožňuje rozvoj opravdové sexuální lásky. Nelze se divit takové zprávě, když je vypracovaná lidmi vzdělanými postfašistickými univerzitami. Vždyť spolupráce universit s postfašistickým trhem se stává hlavním smyslem jejich činností. Univerzity stále více nabývají nové role regionální postfašizace, stávají se regionálním nástrojem postfašizmu, protože do svých výukových programů záměrně zavádějí výchovu studentů k postfašizmu. Jde to tak daleko, že místy se nositelem postfašizmu stává regionální univerzita. Univerzity zapomínají na to, že jejich pravým posláním je podporovat svobodné bádání výchovou ke svobodě. Infekce univerzit postfašizmem také vysvětluje jak to, že se profesorem může stát pan Klaus z ODS, jenž svá postfašistická díla nejen přednáší, ale také realizuje. I univerzita je odpovědná nejen za své absolventy, ale také za své profesory. Jedněm i druhým nemá poskytovat zázemí pro šíření postfašizmu. Co však dodat k univerzitě, která navíc na své půdě poskytuje zázemí teologické fakultě nebo dokonce některé církvi. Marná je snaha postfašistů čelit metazákonnosti svévolností. Evoluce sociosféry ústí globalitou v noosféru. V noosféře nachází dějiny lidstva své dovršení. Globalitou vstoupily dějiny do své vrcholné fáze. Vstupem do epochy globality žije lidstvo také v poslední době svévolníků, obnova adekvátního globálního právního řádu je už neodvolatelně stanovena. Globální vláda metazákonnosti přichází a projevuje již svou přítomnost, aby přinesla lidem konečný řád spravedlnosti, lidství a míru. Nynější čas postfašizmu je začátkem bojů o nový zítřek. Je to především čas vzkříšení či čas zmrtvýchvstání všech pravd a pravdivých textů. Lidstvo musí projít otřesem z postfašistického podvodu, přinášejícího lidem zdánlivé řešení jejich problémů za cenu odpadnutí od metazákonné Skutečnosti. Vítězství Pravdy nad vzpourou zla postfašizmu bude mít podobu posledního soudu vztaženého k metazákonnosti. Metazákonnosti přísluší plné právo definitivně soudit skutky i srdce lidí. Tento globální a poslední soud znamená pro lidstvu spásu před sebezničením vlastní svévolností. Odmítáním metazákonnosti se každý odsuzuje sám a dostane odplatu podle svých skutků. Vzkříšení všech mrtvých textů bude předcházet poslednímu soudu. Bude to čas, kdy všichni uslyší hlas metazákonnosti. Pravdivé texty budou vzkříšeny k životu, falešné texty budou odsouzeny k zapomenutí. Metazákonností přichází poslední soud a budou před něj shromážděny také všechny kultury. Poslední soud pronese své konečné slovo nad celými dějinami, odsoudí postfašizmus a odhalí poslední smysl celého díla evoluce k poslednímu cíli - noosféře. Konečně známe universální příčinu dnešního společenského zla totiž svévolnost postfašizmu ať už v podobě diktatury proletariátu nebo diktatury kapitálu. Hrozba postfašistické svévolnosti je vstupem do epochy globality zdrojem všeobecného ohrožení, je totiž globalitou dostatečně abstraktní a universální, aby se jí dala připsat všechna individuální i kolektivní příkoří a aby příslib jejího odstranění uvedl většinu lidí do lepšího žití. I ta naše sametová revoluce takto viděná je pouze přechodem od jednoho postfašizmu k druhému. Je pro nás vskutku vskutku tragédií nebude-li mít své pokračování. Kolektivizmus nebo individualizmus pohrdající metazákonností je zase jen postfašizmus. Příčinou dnešního společenského zla je však už jen diktatura kapitálu totiž svévolnický zisk stavějící svůj svévolnický zájem výš než všeobecně závaznou metazákonnost podmíněnou samotným žitím a tedy Skutečností. Je to právě zastupitelská demokracie postfašizmu pohrdající vládou metazákonnosti a snažící se diktovat realitě a žití svou svévolnickou zákonnost. Kdo pohrdá zákony reality není jen hlupák, stává se globalitou a svým vyšším postavením také zločincem. Když někdo postaví lidské veřejné dílo s pohrdáním přírodních zákonů a způsobí veřejné ohrožení a katastrofu pak zajisté nikdo nebude váhat označit ho za zločince. A takových zločinců je v dnešní zastupitelské demokracii postfašizmu nespočet. Pan Klaus a s ním spjatá ODS v tom nejsou výjimkou. Jednotlivec ani kolektiv nemůže hledat své štěstí jen jak se mu namane v mysli, musí své štěstí podřídit zákonnosti a ta metazákonnosti tedy společenskému procesu synergismu který nazýváme demokracií. To musí ctít i podnikání a sledování zisku. Potřeba svévolnického zisku pohrdající metazákonností jde vždy proti svobodě, neboť svoboda ze svého principu vylučující své-volnost je možná pouze ctěním metazákonnosti. Svoboda není realizovatelná bez užití tvořit žití skrze ctění metazákonnosti a tou také vytvářet a používat zisk. Proto tržní hospodářství a parlamentní demokracie epochy globality musí stavět na vládě metazákonnosti tedy na myšlence, že nejvyšší hodnotou člověka je o svém štěstí rozhodovat svobodně čili na základě ctění metazákonnosti a nikoliv na nějaké svévolně a diktátem stanovené zákonnosti. Lidské činění epochy globality znamená svými schopnostmi a svou prací etikou metazákonnosti vstupovat do mezilidských vztahů a synergismem v podobě dělby práce získávat užitek a zisk. Potřeba svévolnického zisku jde vždy proti svobodě, která ctí metazákonnost. Svoboda není realizovatelná bez priority metazákonnosti a závaznosti skrze ni vytvářet a používat zisk. Útok proti metazákonnosti je útokem proti svobodě a postfašistickým zlem podporou svévolnického podnikání včetně organizovaného zločinu. Nic divného pro pana Klause, který nezná špinavé peníze, ale jen peníze. Pokud někdo staví potřebu zisku bez právního metazákonného rámce, nabízí nám zločinné jednání a ne svobodu. Svoboda to je ctění metazákonnosti, basta! Je-li na počátku nevinný výrok o volnosti vytváření zisku, pak na konci je násilí postfašizmu ve svých nejbrutálnějších podobách. Universální zprostředkující role peněz musí ctít právní rámec daný metazákonností. Současný kapitalistický systém coby diktatura kapitálu je snadno překonatelný a to právním rámcem vystavěným na metazákonnosti. Žádná utopie, jen jiný právní řád při zachování funkce peněz a kapitálu. Pád diktatury proletariátu globalitou přináší i pád diktatury kapitálu, protože společenskou prioritou lidstva je vláda metazákonnosti. Stará a dosud osvědčená demokracie se bude muset novému právnímu přizpůsobit také. Lidé, kteří budou vykonávat své veřejné funkce bez způsobilosti k metazákonnosti lze stíhat jako válečné zločince, protože v konečném důsledku vedou globální válku proti lidstvu. Není to klasická válka, ani katastrofické povodně, ani smrtelné epidemie, hladomory a sucho, co životy dnešních lidí ohrožují nejvíce. Oním plíživým, ale o to zákeřnějším zabijákem je postfašizmus coby pandemie absence svobodného manažování žití neboli metamanažmentu žití. Přibývá sebevražd což souvisí s destrukcí rodinného života. Postiženi jsou u nás v poslední době výrazně také policisté. Postfašizmus má různé podoby zabíjení lidí, třeba kouřením coby výnosným byznysem. V Číně se například jedná o zabití až sto milionů lidí ročně. Kouření tak může zdecimovat řady Číňanů hůře než AIDS, hůře než cokoliv jiného. Čínský stát je největším výrobcem cigaret na planetě počtem 1,7 bilionů kusů ročně. Je jen jediný způsob, jak tomu předejít a to výchova ke svobodě alias výchova k metamanažmentu žití. To by ovšem byl konec dnešního čínského režimu. Čínský postfašizmus tedy dříve než padne stačí ještě předčasně zabít až 200 milionů lidí. Možná, že je to součástí řízené populace. Postfašizmus ovšem nelze vyčítat jen nejlidnatějšímu státu na planetě. Byznys se zbraněmi zažívá zlaté časy, loni se prodalo o osm procent konvenčních zbraní více než předcházející rok. Polovinu z nich vyvezly USA, následované Ruskem, Francií, Německem, Británií, Čínou a Itálií. Většina prodaných zbraní směřovala rozsévat smrt do rozvojových zemí. Postfašizmus má pochopitelně eminentní zájem na zabíjení, na porušování míru a rozdmýchávání válek. Postfašizmus žije v přesvědčení, že za peníze se dá koupit vše. Občas se však nestačí divit, že tomu tak není. Američtí Siouxové si mohou okamžitě vyzvednout z federální pokladny více něž půl miliardy dolarů – pokud uznají platnost podvodně vynucené smlouvy z minulého století, která je zbavila práva na posvátného území nazývané dnes Black Hills v Jižní Dakotě. Hrdost má však pro ně větší cenu než peníze postfašistů. Boj za vrácení posvátného území o rozloze asi 12 000 kilometrů čtverečních divukrásné přírody trvá přes století a dosvědčuje o "kvalitě" ústavy USA. Nakonec i hodnota onoho území závratně stoupá s ničením životního prostředí na planetě a nedá se penězi vyčíslit. Jinde si váží zase vědeckého pokroku víc než chudoby. Chudičká Barma, jeden z nejtotalitnějších režimů světa, chce být jadernou zemí. Přes hrozbu humanitární katastrofy postfašistický byznys umožní diktátorům vydat obrovské prostředky na jaderný výzkum a stát se tak spoluodpovědným za tragédii místních lidí. Marné je snášet důkazy o zločinech postfašizmu pokud nebude existovat k tomu určený soud. Globální trestní soud i v jeho národních mutacích je prvním krůčkem k svržení vlády postfašistů. Pan Klaus je kandidátem před takovým soudem stanout a žádná imunita mu v nepomůže. Případ bývalého jugoslávského prezidenta je precedentem. Pana Klause coby místopředsedu ODS a s ním spojenou ODS nutno obvinit s propagace a praxe postfašizmu a tedy ze skutků směřujících k potlačení práv a svobod občanů a za pohrdavý postoj k občanské společnosti. Obdobně bude nutno postupovat v případech četných manažerů, politiků a organizací. Tak krach bývalé Investiční a Poštovní banky, který daňové poplatníky přijde cirka na sto miliard, byl údajně součástí dohody mezi Nomurou a vedením IPB ještě předtím než Nomura uzavřela privatizační smlouvu se státem. Podle sdělení právníka Nomury před londýnskou arbitráží skutečným záměrem Nomury nebylo vstoupit do IPB, ani podílet se na navýšení jmění banky, ale získat české pivovary. Za to, že zaštítí problémovou banku svým jménem, měli tuzemští akcionáři nabídnout Nomuře pivovary Plzeňský Prazdroj a Radegast. Takovým způsobem se praktikuje diktatura kapitálu, když manažment Nomury ani IPB není způsobilý svou činnost vykonávat se zachováváním metazákonnosti. Postfašizmus se snaží prosadit silou monopolu a je sám nucen omezovat svévoli zisku. Federální odvolací soud v kauze Microsoft versus stát USA se vyslovil ve prospěch žalující vládní strany. Odmítl tedy žádost softwarové společnosti, aby odložil předání pře nižšímu soudu. Dlouhodobý spor mezi vládou USA s Microsoftem se týká monopolního začlenění internetového prohlížeče Explorer přímo do operačního systému Windows. Microsoft tím podle žalující strany zastoupené ministerstvem a osmnácti státy unie porušil antimonopolní zákon, protože omezil spotřebitelům možnosti volby internetového prohlížeče a bránil rozvoji konkurence. Federální odvolací soud již před několika týdny potvrdil závěr soudce Thomase Penfielda Jacksona, podle něhož Microsoft porušuje zákon. Kvůli podezření na podjatost soudce však zrušil sankce v podobě rozdělení společnosti na dvě části a celou kauzu se rozhodl předat k dořešení nižší instanci. Microsoftu se nepodařilo ukázat žádnou podstatnou škodu, která by vyplývala z reaktivace procesu u okresního soudu. Otázka porušení antimonopolního zákona je opět na pořadu soudního jednání. Také Evropská komise rozšiřuje své vyšetřování monopolizmu společnosti Microsoft. Doposud ji prověřovala kvůli podezření, že zneužívá dominantního postavení na trhu operačních systémů pro osobní počítače k poškození konkurentů na trhu se systémy pro servery. Nyní se předmětem zájmem komise stal i přehrávač videa a hudby Media Player, začleněný do operačního systému Windows. Komise zkoumá, zda tento přehrávač není na Windows nelegálně vázán a zda tedy monopolně nepoškozuje konkurenty. Postfašizmus škodí vytvářením monopolů a je si toho v sám vědom. Postfašizmus však škodí obecněji svou svévolností, násilím s čímž vzniká otázka odškodného a reparací. Na pořadu dne jsou všemožná odškodnění. Aktuálně třeba za invazi armád Varšavské smlouvy do Československa. Nenechme se mýlit jinou dobou, postfašizmus diktatury proletariátu nebo diktatury kapitálu jsou solidární, protože společně pohrdají metazákonností. Proto střelba proti demonstrantům ze srpna 1969 stále zůstává nepotrestána. Ani formou stíhání neznámého pachatele. Akce proti demonstrantům v srpnu 1969 byly přitom velmi pečlivě připraveny a podílely se na nich Lidové milice, vojáci a speciální pořádkové jednotky Sboru národní bezpečnosti (27 000 příslušníků Lidových milicí a 20 000 vojáků). Není se co divit, postfašisté na obou stranách, tehdy i teď. Podobně odškodnění za invazi a dvacetiletý pobyt sovětských vojáků v Československu marně trvá. Podobně trvají mnohé jiné reparace. Reparace Německa vůči Česku jsou zatím blokovány majetkem odsunutých Němců. Při odečtu pohledávek obou stran by Německo dlužilo Česku na reparacích obrovské sumy. Podobně trvají reparace USA vůči Vietnamu, NATO vůči zbytkové Jugoslávii, reparace vůči otrokům, rasám, domorodcům a mnohým jiným obětem postfašizmu. Vše je otázkou času, nová globální spravedlnost to bude muset vše řešit. Postfašizmus se stal pandemií, postihuje všechny státy, Česko nevyjímaje. V zotročování občanů postfašizmus používá podobné postupy či metody. Postfašistické zákonodárství používá v terorizování občanstva účinné legislativní zbraně. Jednou z nich je k platné legislativě neposkytnout prováděcí předpisy. Nikdo pak vlastně neví, co má dělat. Tak třeba od poloviny roku nelze přihlásit dovezené auto ze zahraničí. Legislativně je však formálně vše v nejlepším pořádku. Každý úředník však požaduje na občanu něco jiného. Jinou formou šikany občanů státem je odstrašování. Má podobu zákonem podpořeného zpoplatněním práce úředníka vyhledávajícího, sumarizujícího a přepisujícího žádané informace. Nepohodlné tazatele je možné odradit stanovením takové ceny za informaci, že si na ni nechá zajít chuť. Některé občany se tak podaří setřást už v okamžiku, kdy úřad cenu za hodinu práce úředníka zveřejní. Jinou formou ze zákona povinného informování občanů je progresivní zdražování. První informace je zdarma, cena každé další informace se citelně zvýší, aby občana přešel zájem o informace. V uvedených postfašistických praktikách vedou na jižní Moravě úřady Znojma, následované Blanskem, Olešnicí a Adamovem. A pokud je občan s postupem úřadu nespokojen? Může se obrátit na soud ovšem determinovaného postfašistickým zákonodárstvím. Občanstvo však má vůči těmto úřednickým praktikám jedinou možnost, požadovat od úřadu zveřejnit všechny informace na Internetu a přenechat vyhledávání informací zvídavému občanu. To však postfašistický zákon úředníkům neklade. Přesto lze úředníky hnát k zodpovědnosti za praktikování postfašizmu směřujícího k potlačování práv a svobod občanů. Ze základních lidských práv vyplývá povinnost úředníka ctít a praktikovat metazákonnost. Takový postup lze uplatnit na každou společenskou funkci s dopadem na veřejnost tedy na manažera stejně jako na politika. Jak dopadá svévolnictví postfašizmu občany přesvědčuje každý den. Postfašistické bratrstvo ČSSD & ODS má na svědomí schodek státního rozpočtu jenž překročí 90miliard korun. Ve zmíněných 90 miliardách nejsou ještě započítány peníze na valorizaci důchodů. Každý měsíc s vyššími důchody znamená zaplatit navíc kolem 1, 25 miliardy korun. Poslanecká sněmovna přitom schválila schodek 49 miliard. Státu chybí peníze daňových poplatníků na zajištění jejich bezpečnosti. Nejsou peníze k testování hovězího dobytka na nemoc šílených krav. Pro postfašisty je to typické – špatná správa peněz vybraných od daňových poplatníků. Laboratořím v Praze a v Jihlavě se peněz na testování BSE již nedostává. Doposud jimi bylo vyšetřeno 39 327 kusů dobytka na BSE, ale vláda neuvolnila pro tyto účely zatím žádné peníze, i když konstatovala, že je to významný problém. Přitom v důsledku systematické kontroly veterináři našli druhou krávu v Česku, která byla nakažena nemocí šílených krav. Nové místo výskytu je vzdáleno od Dušejova, kde se nemoc v Česku vyskytla poprvé, čtyřicet kilometrů. Jako i v prvním případě jde o jeden postižený kus z celého stády. Zdroj nákazy není znám. Hysterické vybití celého stáda se v druhém případě nekoná. Opět se potvrzuje, že se postfašistický trh nedovede sám postarat o bezpečnost konzumentů. Tak Česká zemědělská a potravinářská inspekce analyzovala sojovou omáčku, výrobek Vitany Byšice, který nevyhovoval obsahem potenciálně rakovinové látky 3-MPCD (chlorpropanol). Výrobce musí předložit souhlas ministerstva zdravotnictví, jinak inspekce nařídí okamžité stažení výrobku z obchodní sítě. Nejde jen o trh, ale také o politiky. Postfašističtí politici mají strach ze ztráty svého svévolnického monopolu tedy z přímé demokracie. Proto neexistuje zákon o referendu. Poslední ústavní zákon o všelidovém hlasování (referendu) měla ČSFR. Po rozdělení republiky však neprošel parlamentem ovládaného monopolem ODS a posléze ODS s ČSSD žádný z téměř dvaceti návrhů. Nebyla k tomu patřičná politická vůle ovládaná zvůlí postfašizmu. Úlohu postfašizmu ilustruje také případ Temelína. Temelín a jeho provozovatel ČEZ čelí další žalobě. Majitel elektrárny a dodavatel technologie, společnost ČEZ a Westinghouse, mají ručit za provoz Temelína částkou v neomezené výši. V současnosti podle atomového zákona je případná náhrada škod způsobená havárií Temelína omezená sumou šesti miliard, což neodpovídá realitě. Přitom by ČEZ zaplatil 1,5 miliardy a daňoví poplatníci 4,5 miliardy. Není správné, aby náhrada za případnou havárii Temelína byla jakkoli limitována, ale aby byla dána reálnou škodou. Částka 6 miliard musí být chápána jako škoda minimální, přitom hrazení navýšené škody musí být stanoveno zákonem. Nejsou-li soukromí provozovatelé včetně dodavatelů schopni možné škody hradit, pak by Temelín neměli provozovat. Postfašistická vláda nedělá chyby jen v případě Temelína, ale na každém kroku. Tak postfašistický kabinet rozhodl o opětném návratu imigračních úředníků Británie zpět na Ruzyňské letiště. Tím se vlády Česka a Británie praktikováním postfašizmu vědomě a opakovaně dopustily zlého úmyslu vedoucí k omezování svobod a práv cestujících. Vláda Británie se snaží všemi prostředky zabránit vstupu azylantů na půdu Británie, protože v zahraničí většinou není možno o britský azyl požádat. Tím však vláda Británie porušuje mezinárodní konvenci o uprchlících i vlastní britské zákony, neboť pouze na britských soudech je posoudit konečný verdikt o azylu a ne na imigračních úřednících. K vyřazení jakékoli možnosti azylu směřují pražské letištní kontroly, ale i nezákonné vysoké pokuty za "dovoz" přistěhovalců. Je to právě praxe postfašizmu, že ekonomická diskriminace rovná se v konečném důsledku likvidaci uprchlíků. Je rozdíl mezi ekonomickým přilepšením a ekonomickým živořením, které se rovná fyzické likvidaci. V tom druhém případě jde fakticky o zločin proti lidskosti a v případě vůči ekonomicky stiženému etniku rovná se genocidě. To se samozřejmě vztahuje i na dopravce praktikující azylovou rasistickou selekci. Společnost Eurotunel, která sama již zabránila 18 500 lidí ve vstupu do Británie je připravena se s vládou Británie soudit. Jak reagovat? Ze zločinů proti lidskosti jsou obviněny jak vlády Česka a Británie, tak dopravci Eurotunelu i ČSA. Problém azylantů lze řešit pouze globálně vykolejením postfašizmu a pro to ani vlády Česka a Británie, ani společnosti Eurotunel i ČSA nečiní nic. První mohou přispět k řešení problému antipostfašistickým zákonodárstvím. Poslední mohou podat na vládu Británie žalobu na nucení k azylovému rasizmu. Situace uprchlíků je často na hranici humanitární krize a jejich neřešení lze hodnotit jako zločin proti lidskosti. Příklad. Austrálie nepřijala norské plavidlo Tampa se 434 uprchlíky na palubě a to i za cenu jejich existenční krize. Loď s uprchlíky nedostala povolení vplout do australských teritoriálních a nedostala povolení k přistání v Austrálii či na jiném australském území. V souvislosti s odmítnutím takových uprchlíků je nutno obvinit australskou vládu z úmyslného praktikování postfašizmu vedoucí k potlačení základních lidských práv a svobod uprchlíků. Norské plavidlo Tampa zaslechlo volání o pomoc potápějící se lodi a pomohlo cestujícím z poškozeného plavidla. Podle postupu australské vlády je měli nechat utopit a nevzít je na svou palubu. Ze 434 zachráněných osob se vyklubali ilegální emigranti, většinu z nich tvoří Afgánci. Emigranti vzápětí přinutili posádku, aby loď změnila původní trasu do Indonésie a přistála na Vánočním ostrově. Australská závislá území Vánoční ostrov a Území korálových ostrovů patří mezi oblíbený cíl ilegálních žadatelů o azyl v Austrálii. Austrálie však nedovolila jejich vylodění. Jednání australské vlády je tak současně porušením mezinárodního práva, které podle konvence OSN o lidských právech zaručuje vpuštění jakéhokoli plavidla do nejbližšího přístavu v případě krajní nouze. Kapitán Tampy odmítl nařízení australské vlády, aby z australských vod opět odplul, právě pro zhoršení zdravotních podmínek řady z 434 běženců. Loď nakonec na příkaz australské vlády okupovali vojáci vyzbrojení automatickými zbraněmi, aby svou přítomností ještě zvýšili zoufalství utečenců. Problém azylantů je třeba řešit v zemích původu a nikoliv jejich odmítáním. Původcem problémů s azylanty je globální postfašizmus, je nutno ho vykolejit. To se již děje. Postfašizmus totiž brání synergismu informací a rozvoji Internetu. Světová recese ekonomiky je důsledkem. Globalitou nastává věk synergismu informací a tedy věk synergismu dat. Éru izolovaných PC střídá éra PC v synergismu tedy éra PI spolupracujících personálních počítačů. To nejdůležitější v osobních počítačích jsou data, která jsou v nich uložena a je tedy více než omezující pokud nemohou být v synergismu. Globalitou nastává potřeba synergismu informací Internetem a tedy potřeba MetaInternetu. Jakýkoliv počítač se připojením do MetaInternetu stává součástí noosféry. Již dnes může sice kdokoli na zprostředkovatelském serveru Internetu uložit svá data, byť jen o velikosti dosahující několika desítek megabytů, přitom na svém počítači má k dispozici obrovskou kapacitu bez problému. Navíc vzniká problém přesunu tak obrovské kapacity na ústřední počítač. V diktatuře kapitálu je navíc nebezpečné přesunout datové funkce do vzdáleného serveru, kde může dojít k snadnému zneužití odposlechu jak hesel, tak dat. Zajištění bezpečnosti dat v prostředí diktatury kapitálu je nemožné. Je to ostatně i problém PC. Výrobci či autoři programů v nich totiž zanechávají záměrně bezpečnostní "díry". Údajně to prý po dohodě s FBI činí Microsoft. Potom není pro FBI problém ukrást heslo uživateli a snadno se vloupat do jeho datových souborů. A v diktatuře kapitálu se dá podplatit kdekdo. Nepomůže datové soubory zakódovat pomocí velmi propracovaného programu, když lze na dálku nainstalovat do vzdáleného PC bez souhlasu uživatele program monitorující klávesnici a díky tomu se dostat pohodlně k heslu i kdovíjak zabezpečených datových souborů. Zákonodárství sice pro takový odposlech vyžaduje povolení, ale pouze v případě spolupráce dvou počítačů a ne v případě odposlechu v síti. Ve světě diktatury kapitálu zákonodárství nechrání vlastnictví dat, umožňuje nejen zabavení počítače, ale i jeho obsahu bez soudního povolení. To je ve světě synergismu informací nemyslitelné. Vlastnění synergismu informací je pro kohokoliv v MetaInternetu tabu, včetně státu. Svět globálního synergismu informací potřebuje universální propojovací službu, kterou dnešní Internet negarantuje. Jsme svědky jak soudní potlačení zabilo Napster, přes nějž si miliony lidí po Internetu vyměňovali hudební soubory MP3. Není myslitelné, aby něco podobného nastalo v případě výměny datových souborů. Napster již nahrazuje jiná výměnná síť – FastTrack. Dnes je přes něj v průměru propojeno půl milionu lidí a co nevidět to bude už milion. Napster na konci svého působení namísto půldruhého milionu lidí propojuje jen kolem sta tisíc. Žádná moc nemá právo omezit svobodu propojování lidí přes Internet, žádná soudní moc nesahá do říše synergismu informací – do MetaInternetu. To už proto, že každý účastník MetaInternetu je zárukou jeho bezpečnosti. Vyžaduje to ovšem nezbytnou kulturu k synergismu.

Pro hnutí postfašizmu, vládnoucí dnešnímu světu globalizace, je vlastní opovrhovat všemi ekonomicky neúspěšnými lidmi. Proto v případě celého neúspěšného etnika se postfašizmus stává rasizmem. Za ekonomicky úspěšné postašizmus považuje rasy přímo spojené s amerikanizmem a sionizmem. Reakce nenechává na sebe dlouho čekat. Ve světě rostou antiamerikanistické a antisionistické nálady. Pod tlakem událostí na Blízkém východě na konferenci OSN o rasizmu a xenofobii v jihoafrickém Durbanu byl sionizmus neoficiálně označen za druh rasizmu. Akce Izraele na územích Palestiny a jeho politika vůči Palestincům byla označena za rasistickou. Oficiální formulace se však takovému označení vyhnula. Sionizmus v politice prý šíří ideologii výjimečného Bohem vybraného lidu. Faktem je, že sionizmus pohrdá metazákonností, tím se jakožto ideologie stává nepřítelem lidstva. Ovšem nikoliv sionizmus, ale vláda Izraele je obviněna za zlý úmysl panfašizmem omezovat lidská práva a svobody Palestinců, za zločiny proti lidskosti, za válečné zločiny páchané na Palestincích. Když Izrael sebevražedný útok Palestince vztáhne plošně na všechny Palestince a odvetou provede plošné náhodné válečné akce proti Palestincům, pak jde evidentně o naplnění zločinů, z kterých je izraelská vláda obviněna. Bourat palestinské domy, střílet na kluky házející kamení, vraždit politické činitele nepřítele, blokovat celé měsíce rozsáhlá území a vůbec plošně drtit palestinské civilní obyvatelstvo a komplikovat mu každodenní život, to vše jako kolektivní odvetu za individuální sebevražedné útoky je trestuhodným státním terorizmem Izraele. Hlavním nositelem sionizmu je Izrael a tak se dá pochopit snaha označit ho za nositele rasizmu. Na konferenci vznikl silný tlak označit Izrael za rasistický stát a přirovnat sionizmus, hlavní ideologii židovského státu, k bývalému jihoafrickému apartheidu. Tisíce nevládních organizací, které se sešly na okraj konference, odsoudily Izrael jako "rasistický apartheid" a obvinily ho ze "systematického páchání rasistických zločinů včetně válečných zločinů, genocidy a etnických čistek". Pochopitelně pro USA vzniká nebezpečí označit za podobné akty zvůle amerikanizmus a USA jakožto hlavního nepřítele lidstva. S tím souvisí i to, že blok afrických zemí ještě před zahájením celé akce přišel s požadavkem na finanční kompenzaci otroctví a kolonializmu. A to je už něco, co je pro postfašistickou diktaturu smrtelným nebezpečím, ba jeho přímým vykolejením. Izrael a USA s jejím satelitem Kanadou opouští konferenci. EU hrozí podobným solidárním aktem. Nakonec se pod tlakem postfašistické diplomacie jednání konference zablokovala na formálním požadavku uznat otroctví a kolonializmus jakožto způsob zneužívání lidských práv a požadovat následnou omluvou viníků. Německo jako první bývalá koloniální mocnost se v Durbanu omluvila obětem otrokářství a koloniálního vykořisťování. Uznání viny prý je cesta, jak vrátit obětem a potomkům úctu, o níž byly připraveny. Podstatné také je, že vykonavatelé otroctví a kolonializmu byli v drtivé většině členové církví jejichž neměnný základ svědčí o špatném dogmatu. Některé státy požadují reparace a nikoli prostou omluvu a uznání napáchaného zla. Pochopitelně by reparace měly plynout od těch, kteří na otroctví a kolonializmu vydělali nejvíce. Pro nás je v tom důležité, aby vstupem Česka do EU byla s otázkou Benešových dekretů otevřena otázka válečných reparací Německa vůči Česku, jedině pak je možno začít mluvit o nárocích Svazu vyhnanců. Přestože otroctví bylo zakázáno Úmluvou o otroctví z roku 1956 a Dodatkovou úmluvou o otroctví z roku 1956, tak díky postfašistické diktatuře kapitálu existují otroci, zejména dětští, dodnes. Diskuse o rasizmu a otroctví se musí státi holí na postfašizmus. V něm jsou namočení v drtivé většině právě ti mocní. Faktem je, že lídři postfašizmu nedodržují dohodnuté mezinárodní úmluvy nebo se jim vyhýbají. Na adresu rasizmu USA: teprve v roce 1966 Nejvyšší soud zrušil všechny místní zákony zakazující mezietnické manželské svazky. Dodnes však v USA každodenní latentní rasová diskriminace trvá. Všechny rasy jsou společnou vazbou žití na Skutečnost povinny dodržovat metazákonnost. Žádná rasa nemůže být v otázce metazákonnosti zvýhodněna, ani dikriminována. Rasizmus je produktem postfašistické mysli pohrdající metazákonností. Postfašizmus je záležitostí onemocnělé mysli a ve svém důsledku největším zabijákem lidí. Konference měla správně řešit otázku postfašizmu, to je však pod hlavičkou OSN utopií. Konference však udělala mnohem víc, protože otevřela problém postfašizmem utajeného rasizmu, otroctví, neokolonializmu a potlačování lidských práv. To je dobře, protože už v druhé polovině září se v USA sejde summit věnovaný dětským právům. Všem na očím – to je dobrý způsob jak napomoci vykolejit postfašizmus. USA prostoupila hrůza, že by se musely omluvit za kdysi evidentně praktikované otroctví a že by se dostaly exportovaným amerikanizmem dostaly na pranýř jako sionizmus. V nervozitě z evidence postfašizmu je zasažená světová ekonomika, indexy na světových trzích padají. Stagnace se přenáší i na Internet. Nadšení z moderních technologií se vytrácí, postfašizmus není připraven absencí nového kulturního paradigmatu. Éra e-booků se zatím odkládá, postfašizmus je není schopen přijmout, protože postfašizmem zasažené lidská mysl není globalitou schopná synergismu informací. Postfašizmus si připravuje vlastní vykolejení, poprvé není schopen přijmout novou technologii vyžadující nové antipostfašistické myšlení. Nelze se divit, když škola je infikována postfašizmem a stává se nejbarbarštějším žalářem jakožto promyšlenou a cílevědomou kombinací fyzického mučení a psychického týrání a to v nepostižitelné formě ničím nespoutané volnosti myšlení. Všem se ve volnosti myšlení přísně zakazuje myšlenka na Pravdu, která je pro postfašizmus smrtelným nebezpečím. Všichni musejí v postfašistických školách setrvávat v nehybnosti ducha. Jejich nehybnost mysli však není vynucena pouty – mysl mají volnou a mohou jí hýbat, avšak pod hrozbou trestu se nesmí zabývat se Pravdou. Takže trpí dvakrát – ztuhlostí a pokušením mysli. Přesto není cílem samo mučení. Vše je promyšleno mnohem ďábelštěji – cílem postfašistické školy je přivést ubo-žáky k celkovému zmrzačení ducha a tím i žití. A tomuto kretizování přiděluje postfašistická škola vznešené jméno – vyučování. Podstatou postfašistického vyučování v nejbarbarštějších žalářích je vpravovat do chovanců vědomosti co nejnicotněji, co nejizolovaněji, v co největším množství. Vyloučeno je naopak uvádět vše naučené synergismem do vyšších systémů. Učí se tam především datům. Datologie je tam vědou věd a knihou knih je slovník, encyklopedie je vrcholem souvislostí. Utíká se tam s hrůzou ode všeho, co by mohlo vzbudit nadšení pro souvislost synergismem; zato musí otroci postfašizmu znát hlavně všemožná data. Vůbec je tam principem vyučování cvičit mechanickou paměť a to způsobem takovým, aby ona a s ní celý duchovní život byly vysušeny, vyvráceny a zmrzačeny. A působení záplavy nicotných a fragmentárních vědomostí doplňují dva další triky trýznitelů: nuda a morální výchova. Nuda je všudypřítomná – v nudné nemožnosti uvést cokoliv do součinnosti či do synergismu, v nemožnosti věnovat se tomu ani ve volném čase. Postfašistická morální výchova se opírá o projekt občanských ctností což znamená co nejkolosálnější nesamostatnost káranců, co nejsilnější zeslabení vůle k součinnosti, k synergismu. Nejbarbarštější žaláře, školy postfašizmu, připravují chovance především na dva základní způsoby postfašistického vnímání světa: jednoznačnost a povrchnost. To je dáno i základní metodou dozorců postfašistické školy, která z výše uvedeného logicky vyplývá, trýzněným je přísně zakázáno argumentovat, vést diskusi a hledání souvislostí. A když na to přijde nastaví se mocná páka nedostatku času. Z toho opět logicky vyplývá postfašistický koncept "pravdy", který zastávají dozorci v nejbarbarštějších žalářích – pravda je správné pojmenování a je vždy jenom jedna. Její garancí je nějaká mocná svévolnická autorita, nikdy autorita samé Skutečnosti. V mnohem rafinovanější míře je však postaráno o duchovní život absolventů postfašistické školy. A to jak každý den odpoledne, tak po odpykání celého nejméně devítiletého žaláře. Starost o tvorbu prožitků a názorů delegovali dozorci postfašistické školy na masmédia a experty. Tak se uzavřel kruh všeobecného "kretinizování" společnosti založené na zastupitelské demokracii. Vzniká postfašistická společnost plná dojetí a postojů, avšak bez silných prožitků Pravdy a argumentů vycházející z kritičnosti synergismem. Média, zejména televize, ukazují odchovanci postfašistické školy co je důležité: staví před něj jednotlivé skutečnosti tak, že zvýrazňují jejich jedinečnou důležitost a do pozadí zatlačují nutkání ke kontextu synergismem. Mediální obraz reality se rozpadá do tisíce významných a intenzívně vnímaných jednotlivostí. Souvislosti mezi nimi jsou pro rychlé zajímavé zobrazení a předvedení příliš nudné. Ukazuje se, neargumentuje se. Podobně je tomu s příběhy: člověk je už nemusí prožívat sám. Má díky umělým mediálním příběhům dokonce možnost vnímat mnohem větší a bohatší množství příběhů a situací, než jaké by kdy mohl zakusit na vlastní kůži. Příběhy ho dojímají, udržují v napětí, strachu, očekávání, v akčnosti. Nestaví ho před nutnost rozhodovat se. Kdo se chce přece rozhodovat je mu k dispozici neskutečný svět počítačových her téměř jako reality. Tyto hry i formou kurzů jsou určeny zejména dospělým lidem jako nový druh zážitku. Snaha takového kurzu o duch podobný starořecké kalokagathii je však následkem postfašistické školy pouze zážitkem a nikoliv výchovou. Lidé se snaží unikat ze svého otroctví denním sněním, četbou knih, sledováním televize a také světem počítačů. Existují tři hlavní typy úniků od reality do počítačových světů: únik k práci, únik k zábavě, a únik ke komunikaci. Workoholizmus mnoha programátorů a dalších profesí úzce spojených s počítači je přímo legendární. Programování nebo tvorba komplikovaných internetových stránek s mnoha "špeky" dovoluje člověku okamžitě pozorovat výsledky jeho tvůrčí práce v činnosti a to jak dobré, tak špatné. Radost z toho, jak počítač "poslouchá" a jak původně jen nehmotná představa získává konkrétní podobu, může naplňovat jedince nadšením až euforií, která jej nutí pokračovat dále v práci, bez ohledu na vyčerpání a ztrátu smyslu pro Skutečnost. Ke ztrátě smyslu pro synergismus reality podstatně přispívá i přísně deterministický počítačový svět, komunikace s počítačem je dostupnější než komunikace s realitou. Je však pravda, že hledání chyb v programu je už více záležitostí intuice. Mnohem rozšířenější je únik k počítačové zábavě formou aktivní spoluúčastí hráče na ději počítačové hry. Počítačová hra sice komplexněji rozvíjí součinnost hráče a počítače, ale stává se drogou. Počítačové hry totiž dovolují prožít nejen "nedostupné" zážitky spojené s činnostmi, které by normální člověk nemohl z nedostatku času nebo peněz dělat, ony dokonce dovolují prožít "velmi nebezpečné" situace a kdy je hráči povoleno"zakázané" a vyzkoušet sladké jablko hříchu. Jde o velmi silnou osobní zkušenost prožitku napětí a strachu, přitom zbavenou rizik reality. Elektronické dobrodružství a s ním spojené vzrušení je mnohem lacinější a přístupnější než adekvátní v realitě. Navíc umožňuje propojením hráčů okusit svět synergismu, ovšem na nereálném ději. Ohromující možnosti komunikace pomocí Internetu přitom dovolují uniknout realitě i prostřednictvím nekonečných pokeců o ničem. Je ovšem fakt, že tu člověk poprvé zažije něco ze světa noosféry. Bez kultivace k synergismu je Internet pouhým šálením opravdového světa synergismu. Ztráta smyslu pro realitu dosáhla pandemie, je vidět už i z kosmu a rychlost ničení životního prostředí má vzestupný trend. Mnohem horší je situace duchovní, která vidět není. Touha pouze vidět a nemyslet, konzumovat a hromadit nové, vede také k bujení masové turistiky, která zase pustoší. Na vině je už postfašistická škola. A rodiče žáků si přitom myslí, že ta jejich škola je nejlepší pro jejich dítě. Ve své omezenosti nevidí, že je vlastně posílají do novodobé trestanecké káznice. Děti se přesto do školy těší. Ne na učitele a školní předměty, ale na spolužáky, na komunikaci vrstevníků. Na učitele se děti těší jako rekrut na vojnu. Čeká je nudný dril, nespravedlivé posuzování, lámání charakteru a osobní ponížení, tolerovaná šikana, nevyhovující nečisté místnosti, vydýchaný vzduch, mizerná šizená strava, týrání hladem a žízní, a věčně nerudní nervózní velitelé. Slovo učitel lze na tyto dozorce postfašistické káznice použít jen s největší mírou cynické ironie. V prostředí postfašistické diktatury kapitálu jsou všechny dílčí pokusy o celostnější rozvoj schopností odsouzeny k prohloubení klamu a mamu ve sledování smyslu reality. Cílem postfašistické školy je zapřít dětem reálný svět synergismu. To ovšem neznamená, že se chovanec v této mnohosti reálií a dojmů nemůže opřít o vodítka nezpochybnitelných postfašistických "pravd". Postfašistické "pravdy" mu poskytují experti – autority v oborech, v nichž lze mistrovství dosáhnout pouze celoživotním úsilím na poli postfašistického trhu a tedy pro laika nositelé tajemného nedotknutelného poznání, co je správné pro jeho žití, pro jeho úspory nebo pro národní ekonomiku. Veřejný prostor je pro chovance postfašistické školy dobře známým domáckým prostředím, protože vnímat jednotlivosti a podřídit se autoritám se naučil v žaláři postfašistické škole. Rozdíl je pouze ve slovech a pohodlí – tam tomu říkají vyučování, zde zastupitelská demokracie. Tam se nudil, zde se baví. A je i přitom významný a důležitý – říkají totiž o demokracii, že nemá smysl bez občanů schopných samostatně se rozhodovat a zaujímat kvalifikované názory vzešlé z postfašistické školy. Výsledek je, že z chovance postfašistické školy se stává postfašistický občan spoutaný autoritou postfašistické legislativy a jejích zákonů. Z této pasti neunikne. Chce-li si zajistit bezpečnost nemůže spoléhat na legislativu, ale na vlastní síly. Účastník postfašistického trhu musí být schopný odlišit podvodníky, to ale není tak jednoduché. Má právě příležitost. Nastal čas burčáků a tedy i čas podvodníků. Proto každý prodejce burčáku musí mít obchodní jméno a sídlo jeho výrobce. Musí doložit, že se jedná o burčák, musí mít doklady o původu zboží totiž fakturu od výrobce burčáku. V postfašistickém prostředí je kvalita burčáku záležitostí poctivého výrobce a prodejce. Trh s burčákem si však sám jeho kvalitu nedovede uhlídat a proto je nutná kontrola České potravinářské inspekce. Leccos však může kupující posoudit sám. Při zjišťování kvality burčáku je důležitá vůně i barva. Dobrý, kvalitní burčák by měl příjemně vonět, neměl by z něj být cítit jablka nebo jiné ovoce. Každý dobrý burčák by se měl dát poznat i podle barvy. Ta by neměla být hnědá ani skoro bílá, ale okrově žlutá. Burčák je nápoj nestálý protože ve fázi, kdy se cukr ve vinném moštu mění na alkohol. Je to částečně prokvašený mošt, který obsahuje nejméně jedno objemové procento skutečného obsahu alkoholu. Alkohol by měl dosahovat nejvýše tří pětin celkového obsahu nápoje a minimum kyselin. Většinou by měl mít alespoň kolem šesti až sedmi procent skutečného obsahu alkoholu. Přeměna cukru na alkohol ve vinném moštu trvá podle velikosti nádoby a množství moštu jen několik hodin. Proto aby se burčák dal vůbec prodávat, musí se do něj zasahovat, přidávat cukr, musí se ředit vodou. To, co se prodává na různých stáncích nemůže být pravý burčák. Na ten si někteří vinaři čekají ve sklepě třeba až do noci, kdy trefí opravdu teplý burčák. Ideální burčák by měl mít teplotu okolo patnácti stupňů. Když jej prodejce přiveze ráno za teplého počasí, večer už je prokvašený a už to není ten burčák, který by si měl spotřebitel koupit. Pití burčáku je záležitostí několika hodin, kdy je burčák v optimální kondici, a tehdy se má pít. Kdo si to chtěl okusit měl jedinečnou možnost. Obyvatelé Němčiček na Břeclavsku a jejich hosté z okolních obcí měli o víkendu možnost ochutnat tři druhy domácího lahodného burčáku: říznější, akorátní a slaďák. Dá to hodně práce a je složité burčák udržet. Málokdo to chce dělat. Místní Tělovýchovná jednota Sokol každoročně pořádá na zdejším koupališti burčákovou zábavu. Vždycky se čeká na to, až dozrají hrozny. A musí se to pořádně pohlídat. Aby to byl burčák na úrovni. Pro milovníky synergismu je to také ojedinělá příležitost být přítomen fázovému přechodu od vinného moštu k vínu. Avšak už jen pouze několik let zbývá k ochutnání burčáku, potom burčák vůbec nebude existovat. Vinařství totiž prochází velkou revolucí směrem k řízenému kvašení. Rozkvašený mošt se chladí, aby kvašení probíhalo pozvolna a nedocházelo k úniku aromatických látek. To znamená, že u této nové technologie teplý burčák ani nemůže být. Je to však drahá záležitost a tak tu máme poslední desetiletí éry burčáku a pak éru jeho falšovatelů. Podvod s burčákem je pouze malou epizodou na postfašistickém trhu. Na postižení složitých podvodů už nestačí jedinec, musí ke své obraně užít synergismu formou sdružení. V postfašizmu si lidé musí svá práva sdruženě bránit i prosazovat, protože nemohou spoléhat na soudy dirigované postfašistickou legislativou. A někdy nezbude než blokáda. Tak dovozci aut a lidé z autoškol po marném úsilí o jednání uskutečnili ohlášenou blokádu dopravy v hlavním městě. Schůdnější cestou jak se bránit postfašizmu jsou spolky a občanská sdružení s dosahem na ombudsmana a to prostřednictvím Internetu. Vůbec Internet se synergismem informací stává výborným prostředkem vykolejení postfašizmu. Ve sporech s prodejci může využít služeb mediátora (prostředníka) na webových adresách: amcr.hyperlink.cz, spotrebitel.cz, spotrebitele.cz, obcanske-poradny.cz nebo emailem také na adresách: smirci.rada@seznam.cz, help@modralinka.cz. Stížnosti na reklamy zprostředkují na webových adresách: rrttv.cz, czech-tv.cz, cro.cz, aka.cz a pro oblast internetového emailu antispam.cz. Stížnosti na zákony je možno podat na webové stránce psp.cz. Databáze spotřebitelských testů je na webové stránce test.idnes.cz. Kdo nemá přístup k Internetu škodí sám sobě. Navíc každý spotřebitel si může vytvořit vlastní webovou stránku a informovat o boji proti postfašistickému trhu nebo postfašizmu obecně. Není problém se v tomto úsilí přes Internet sdružit a navodit účinnější synergismus informací. Pro vykolejení postfašizmu platí nové heslo: Lidé všech zemí spojte se Internetem k synergismu informací! Pro vykolejení postfašizmu je hodí každá dobrá zpráva. Patří k tomu také to, že Česko nemusí platit odškodné za ztráty zahraničních investic do TV NOVA. Rozhodci arbitráže sice připustili, že stát porušil česko-americkou dohodu o ochraně investic, ale na uznání odškodného to nestačilo. Stát sice na začátku devadesátých let změnil svůj původní názor na investice a určil, že investor může mít účast namísto v licencované firmě CET 21 podíl jen v servisní ČNTS. Oddělením ČNTS a NOVY investor ztratil podíl na zisku NOVY, jeho akcie katastrofálně klesly. Dokud však investorovi plynuly zisky byl potichu a tedy souhlasil s právním uspořádáním. Ozval se až zdroje zisku vyschly a to byla chyba. Zisk musí být kryt právně. Investor se však proti právní úpravě nevzepřel ani proti ní nebojoval. Dodatečně to už nelze. Arbitrážní spor stál daňové poplatníky 72 miliony korun a stát je prý hodlá po žalobci vymáhat. Omluva je málo. Ve hře je však ještě druhá žaloba u holandského arbitrážního soudu. Možná, že u mezinárodní arbitráže skončí i Temelín. Evropský parlament požaduje uzavření Temelína a nabízí pomoc s řešením nákladů. Evropská komise má podle něj zjistit, zda lze části Temelína odepsat jako "neúspěšnou investici". Má svolat konferenci, která by zvážila náklady na odstavení Temelína, jakož i možnost mezinárodní nabídky, aby ho Česko odstavilo. Nespokojenost Evropského parlamentu budí také nedostatečné zákony a slabé kontrolní mechanizmy. Temelín se pomalu stává evropským problémem, protože atomová elektrárna v postfašistickém prostředí bezpečnostním problémem je. Lidstvo čekají postfašizmem mnohá nebezpečí, atomové elektrárny jsou tím nejmenším. Vždyť jediný velký výbuch sopky dokáže snížit teplotu klimatu až o několik stupňů a je srovnatelný s dopadem komety nebo asteroidu. Takových sopek hrozících supervýbuchem je hned několik. Supervýbuch by mohl rozptýlit v zemské atmosféře prach a plyny nebo naopak vyvolat obrovskou vlnu tsunami vysokou minimálně stovku metrů a šířící se po povrchu moří skoro rychlostí zvuku. I odražené vlny by ještě dosahovaly výšky několik desítek metrů. Už dlouho se nic takového nestalo, nastává údobí statisticky možného výskytu. Lidstvu však více hrozí nebezpečí z postfašizmu, ten je jistý svou přítomností.

Vypuká světová válka proti terorizmu. Rychle se rozhořívá válečný konflikt mezi státním a skupinovým terorizmem. Terorizmus je násilné prosazování vlastních cílů, tkví tedy v postfašizmu to jest v uznávání svévolnosti a v pohrdání metazákonnosti. Postfašizmus nedovede řešit problémy jinak než násilím, schází mu totiž myšlení nezbytné pro žitou demokracii ať států či jednotlivců. S postfašizmem koresponduje terorizmus státní a skupinový, aby mezi nimi vládla nesmiřitelná válka i podmíněnost. Státní terorizmus indukuje skupinový terorizmus a ten zase státní, konflikt mezi nimi má globalitou rostoucí tendenci. Státní terorizmus je kryt maskou postfašistické zastupitelské demokracie, spočívá v teroru postfašistické legislativy nad občanstvem. Občanstvo žijící pod státním terorizmem postfašizmu nemá jinou možnost než volit postfašistické zastupitele nebo volby ignorovat. Účinnou metodou státního terorizmu postfašizmu je státní škola a diktatura kapitálu. Mladý člověk vychovaný k svévolnosti je pak ideálním prototypem svévolníka, potenciálního teroristy a kriminálníka. Strmě rostoucí počet skupinových násilí se musí řešit rostoucím terorizmem státu vězeňským systémem v němž se delikvent naučí ze skupinového terorizmu ještě to, co neznal. Postfašistická svévolnost si vynucuje růst státního terorizmu na občanech a to zase vyvolává odpor rostoucím skupinovým terorizmem. V této spirále nakonec nezbude nic jiného než postfašistická vláda silné ruky a legislativní omezení svobod a práv občanů. Postfašistický terorizmus státní a skupinový vedou permanentní válku, která globalitou ústí ve vyhlášení světové války proti terorizmu. A v tom je třeba zachovat obezřetnost. Záminkou k vyhlášení první světové války byl atentát. Záminkou vyhlášení druhé světové války byl zinscenovaný atentát Polska na Německo a podle tohoto vzoru by mohl vzniknout scénář vyhlášení třetí světové války. Jak je dnes zvykem dostali by manažeři úkol zinscenovat záminku k takovému vyhlášení. Bezpečnostní služby státu pak zorganizují útok a svedou ho na skupinový terorizmus. Jako v minulosti otvírá se příležitost k válce, nejen jednoho státu, ale rovnou celé aliance. Neznámí teroristé zasáhnou symboly moci USA: mrakodrapy Manhattanu ztělesňující její ekonomickou sílu, Pentagon její vojenskou sílu. Vezmou si příklad z ničení civilních cílů během války NATO v zbytkové Jugoslávii pomocí řízených střel s plochou dráhou letu. Místo řízených však použijí unesené civilní dopravní letadla vlastnoručně pilotované a směrované na cíl způsobem kamikadze. Celý svět se doví, že kterékoliv místo může být takto terorizmem zasaženo. Cíle bude dosaženo, světová válka terorizmu bude vyhlášena, vláda silné ruky veřejností vyžádána, omezení svobody odsouhlaseno, vojenské akce proti dosud neznámému útočníkovi veřejnosti drtivě schváleny. Zbývá poskytnout identitu teroristů, vhodné indicie se najdou vždy. Jak se říká: Kdo chce psa bít, hůl si najde. Tak tohle by si nevymyslel ani ten nejšílenější scénárista. Kus tohoto scénáře se však stal a napsal ho sám život. Na vybrané cíle v USA sebevražedně dopadly unesené civilní letadla. Paradoxně den předtím v Brně hasiči, policisté, strážnici, zdravotníci a další nacvičovali jak by se zachovali při pádu letadla v rámci jednotného záchranného systému. Proti dopadu letadel v USA úplná fraška. Koordinovaný teroristický útok letadel začal těsně před devátou hodinou místního času (14.50 našeho času) 11. září 2001 v New Yorku. Unesené dopravní letadlo boening 767 řádné vnitrostátní linky sebevražedně narazilo do horní třetiny věže Světového obchodního centra na Manhattanu. Po osmnácti minutách následoval další útok jiného uneseného dopravního letadla řádné vnitrostátní linky, které sebevražedně narazilo tentokrát níže horní třetiny druhé věže Světového obchodního centra na Manhattanu. První věž se zřítila v 16.09, druhá v 16.28. Byly to civilní boeningy patřící americkým leteckým společnostem, unesené z Bostonu, na jejichž palubách bylo 156 lidí. Teroristické útoky provedené pomocí unesených civilních letadel a obsazené pasažéry představují novou metodu, kterou dosud ještě nikdo neviděl. Výsledkem jsou dva zřícené mrakodrapy a jedna další sousedící budova. V 15.58 třetí letadlo teroristů provedlo obdobnou akci, tentokrát na budovu Pentagonu, jeho část se zřítila. Čtvrté letadlo boening 757 se 45 lidmi na palubě prý údajně bylo sestřeleno u Pittsburghu po neuposlechnutí příkazu všem letadlům přistát. Zasažena byla i budova Kongresu. Celou hrůzu si lze těžko představit – vždyť zřícenou budovou vysokou 405 metrů o 110 patrech projde denně až 150 000 lidí. Všude kouř, vysoká vrstva prachu a popele. Uskutečnění takových kroků svědčí o souběhu vysoké dávky zvrhlosti, perfekcionizmu a chladnokrevnosti. Celkově americké letecké společnosti ten den na vnitřních linkách ztratily pět strojů na jejichž palubách mělo být celkem 266 cestujících a členů posádky. Je více nejasností v celé kauze. K teroristickým činům se nikdo nepřihlásil. Útok byl absolutním překvapením, žádný náznak. Podezřelé je totální selhání zpravodajských služeb USA. Nic nezachytila ani síť špiónů a informátorů Ústřední zpravodajské služby (CIA), ani protiterorističtí agenti Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI), ani odposlechová služba Národní agentury pro bezpečnost (NSA). Odtud může plynou snaha najít nějaké stopy za každou cenu. Uskutečněná profesionální teroristická operace se vymyká pojetí skupinového terorizmu. Je příliš zřejmá snaha již předem označit za viníka Taliban a Usámu bin Ladina. Akce bez chyb a stop jich má najednou příliš mnoho. V podstatě skupinová akce bez vazby na hnutí, organizaci nebo stát je neadekvátně označena za válečný útok na USA a tím i na NATO. Případná odveta se tak stává záležitostí NATO a nikoliv jen USA. Aby se předešlo ukvapeným akcím rovnajících se v konečném důsledku státnímu terorizmu je nutno preventivně odsoudit teroristickou akci na cíle v USA. Zatím neznámí organizátoři výše popsaných teroristických útoků na cíle v USA jsou u globálního soudu obviněni z pohrdání metazákonností, ze zločinů proti lidskosti, z hromadné deportace civilistů na smrt, z válečných zločinů proti míru, z plenění majetku, ze svévolného ničení lidské obce či města. Vyšetření výše uvedených teroristických útoků nelze svěřit otrokům postfašizmu, ale svobodným lidem schopných metazákonnosti. Na základě provedených teroristických útoků víme, že lidstvo není připraveno k obraně své existence. Lidstvo musí úplně změnit bezpečnostní politiku. Ukázalo se, že obrovská technologická vyspělost k účinné obraně nestačí. Jaderný deštník USA se nyní jeví jako drahá a zbytečná hračka. Lidstvo ohrožuje globální terorizmus postfašizmu. Nový způsob "válčení", jaký předvádí terorizmus postfašizmu, přivádí bitvy do každodenního žití. Nová bezpečnost proti terorizmu postfašizmu musí být založena na výchově ke svobodě jakožto základního lidského práva, na ctění metazákonnosti všemi lidmi, na podřízení se metazákonnosti v první řadě v oblasti státního školství. Čelit terorizmu postfašizmu se musí kulturně a nikoliv technologicky nebo silou. Jinak terorizmus lidstvu hrozí mnohem účinnějšími zbraněmi biologickými, chemickými a virologickými. Jsme globalitou zataženi do války o život. Lidstvo si musí uvědomit, že je ve válce o svou existenci. Vyhlášení světové války proti terorizmu se musí stát především záležitostí sebereflexe USA a jeho spojenců v NATO k ctění metazákonnosti jakožto základu svobody a základních lidských práv. V lidské společnosti zbavené postfašizmu pak neexistuje podhoubí ani pro rasizmus, ani pro terorizmus. Bez této sebereflexe se reakce na skupinový terorizmus stane terorizmem státním ba dokonce aliančním, kterého jsme byli svědky ne tak dávno. Postfašizmem nastupují nové teroristické zbraně. Příští zbraní teroristů se stanou biologické zbraně. Na jejich výrobu totiž stačí jedna dobře vybavená laboratoř. K jejich užití dokonce napomáhá stát. V Nevadském testovacím středisku vybudoval Pentagon biologickou továrnu schopnou vyprodukovat dostatek smrtících mikrobů na vyhlazení celých měst. Dobrý počinek pro teroristy všeho druhu. Cílem bylo zjistit, jak těžké by pro teroristy bylo vybavit si továrnu na biologické zbraně. Je to prý relativně snadné, aniž si kdo něčeho všimne. Kdyby produktem byl antrax stačilo by vyrobené množství na zabití nejméně desetitisíce lidí. Projekt přitom neporušuje ani dohodu o nešíření biologických zbraní, ani zákony USA. Jako zcela nová se však jeví hrozba, že teroristé využijí viru, proti němuž nebude obrany. Takový umělý vražedný virus už totiž zcela náhodně v rámci výzkumu vytvořili vědci. Upravený virus se změnil ve smrtící odolný známému očkování. Teroristům stačí objevenou metodu vhodně aplikovat a katastrofa nedozírného dosahu je na světě. Lidstvu však více hrozí virus mysli zvaný postfašizmem, ten je pandemií a hrozí všude, pochopitelně také u nás. Nejdříve ze světa postfašizmu. Postfašistická diktatura kapitálu ohrožuje zdraví spotřebitelů. Zdraví tisíců pacientů je ohroženo zájmy farmaceutických firem, které nepravdivě informují o výsledcích zkoušek léků. To může vést k předepisování nevhodných léků pacientům. Vlivné lékařské časopisy pohrozily prostřednictvím Mezinárodního výboru vydavatelů lékařských časopisů, že pokud se testy neprokáží jako nezávislé, nebudou výsledky v těchto časopisech publikovat. Specifický nadnárodní postfašistický teror praktikuje Evropská komise. Evropská komise nechce mít nic společného s odstavením Temelína, jak to žádá Evropský parlament. Odmítla požadavek Evropského parlamentu, aby svolala mezinárodní konferenci o odstavení jaderné elektrárny Temelín a o jeho financování. Politický problém Temelína tím nemizí, ale narůstá. Evropská komise pohrdá Evropským parlamentem, to je opravdu dobrý počin pro vykolejení postfašizmu. Jde o jakousi vládu Evropy. Státní terorizmus postfašizmu je jedním pilířem moci spjat s vládou. Proti ní musí často zakročit soud. Tak federální soud v Melbourne zrušil rozhodnutí australské vlády odmítnout přes 430 uprchlíků zachráněných koncem srpna z potápějící se indonéské lodi norským plavidlem Tampa. Vláda se však rozhodla proti tomuto rozhodnutí odvolat. Uprchlíci mají být podle soudního nařízení dopraveni na australskou půdu do pátečního večera místního času. Běženci se dostali pod australskou jurisdikci tím, že byli dopraveni na palubu lodi australského námořnictva a že měli dostat právo požádat o legální pomoc. Obdobně britský soud rozhodl, že vláda porušila zákon, když zadržovala lidi ucházející se o azyl. Administrativní důvod k zadržování uprchlíků ve sběrném táboře po dobu než se vyřídí jejich žádost o azyl odporuje mezinárodním právům s ohledem na lidská práva. Osoby, které se ucházejí o azyl a ničím se v Británii neprovinily není důvod připravit o osobní svobodu pobytem v internačním táboře. Vzniká tím precedens. Vláda a zastupitelská demokracie vykonává nad občanstvem postfašistickou legislativou teror. Tento státní terorizmus nad občanstvem se maskuje do hávu demokracie, dá se však snadno demaskovat nenávistí k metazákonnosti. Několik příkladů. Viktor Kožený, kdysi symbol transformace ekonomiky, dnes synonymum pro tuneláře, bude prý obviněn. Viktor Kožený, jeho pravá ruka Boris Vostrý a dalších pětadvacet osob z firem, které bývalý magnát založil, způsobili podle policistů téměř stomiliardovou škodu tím, že majetek získaný v kupónové privatizaci znehodnotili různými finančními machinacemi. Po získání českého občanství chce Kožený založit politickou stranu a naplňovat teror daný diktaturou kapitálu. Cestou jak realizovat státní terorizmus je propojit byznys a politiku. Prezidium Komise pro cenné papíry se včera dohodlo, že nebude po státní České konsolidační agentuře požadovat, aby v jejich orgánech nebyli poslanci. Ti totiž obsadili dozorčí radu agentury, která je přitom také obchodníkem cennými papíry, a správně by tak jejich účast měla být vyloučena. Tak snadno funguje terorizmus diktatury kapitálu. Jak se dá využít postfašizmu ukazuje případ Macka. Jakožto místopředseda ODS inkasoval Miroslav Macek miliony korun za pomoc při koupi státního podílu České spořitelny rakouskou bankou Erste. Macek před rokem a půl uzavřel smlouvu s poradenskou firmou CEBOC, kterou si před koupí spořitelny najala Erste. Macek se v této smlouvě zavázal "zajistit poradenské a konzultační služby vedoucí k získání státního podílu v České spořitelně". Místopředsedovi ODS za pomoc podle smlouvy náleží deset milionu korun. Z pozice vlivného člena smluvně-opoziční strany se Macek mohl dostat ke strategickým informacím, jež mohly Erste výrazně pomoci při koupi banky. Díky tolerančnímu patentu s ČSSD má ODS nárok na přednostní informace o připravovaných prodejích státního majetku, které se dají výhodně zpeněžit. Majoritní balík akcií České spořitelny získala Erste jakožto jediný kandidát vlády na privatizaci. Macek využil své politické kontakty pro osobní obohacení. Udělal to však nešikovně, to ostatní nastrčí své příbuzné nebo jiné trojské koně a přes ně radí, jak to také přes svou manželku udělal i předseda ODS. Macek se ihned po založení ODS stal jejím místopředsedou a využil své politické postavení k osobnímu obohacení. Po zveřejnění své role při prodeji spořitelny ihned však svou funkci složil, aby se vyhnul nějakému trestnímu postihu. Pan Macek jakožto místopředseda ODS byl vázán povinností vlastnit licenci k metazákonnosti, jíž se nemohl dopustit tak nemorálního činu. Pohrdáním metazákonností je jakožto přední politik obviněn ze zlého úmyslu škodit občanstvu potlačováním jeho svobod a práv. Jeho majetek nabytý za dobu jeho veřejného působení v ODS je nutno považovat za podvodně nabytý. Jako bývalý politik a coby potenciální zločinec se může živit zpeněžováním svých kontaktů, jak to ostatně dělají někdejší ministři Dlouhý či Bratinka. Případ bývalého místopředsedy Macka je typický pro celkovou politickou kulturu v Česku a pro ODS zvláště. Je-li takových více, pak se nelze nízké prosperitě občanstva. Ukázkou postfašistického teroru státu jsou svévolnické zákony poškozující občanstvo. Tak postfašistický ministr zdravotnictví vyhlásil boj alternativní medicíně. Především se rozhodl znemožnit provozovat léčitelství lidem, kteří nemají zdravotnické vzdělání i když mají dar léčit. Veškerou zdravotní péči by prý měli poskytovat pouze odborníci se zdravotnickým vzděláním i když bez nadání uzdravovat léčitelstvím. Mimo zákon by se mohla ocitnout celá alternativní medicína. V návrhu zákona se říká, že se smí léčit pouze vědeckými metodami, avšak sama věda není schopná vědecké metody synergismu informací. Mnozí léčitelé se nechali zaregistrovat jako vykonavatelé poradenské činnosti k ochraně, podpoře a upevnění zdraví poté, co jim novela živnostenského zákona zrušila léčitelskou živnost. Novým zákonem se má léčitelům zamezit, aby takto živnostenský zákon obcházeli. U bývalého vědce podléhajícího racionalizmu nic pozoruhodného, ale on sám jakožto neodborník v metazákonnosti by neměl provádět ministerskou funkci. Zvláštní roli v postfašistickém terorizmu státu hrají státní úřady. Za neuspokojivé internetové stránky některých ministerstev jim hrozí od července příštího roku značné pokuty. Zatím beztrestně v lecčems porušují zákon o svobodném přístupu k informacím a o informačních systémech. Podle zákona totiž musí od letošního 1. ledna města a většina dalších orgánů státní zprávy umožnit lidem internetovský přístup k informacím. To znamená, že musí mít vlastní webovou stránku, kde lidé najdou nejméně sedmnáct zákonem daných aktuálních informací. Například jde o rozpočet organizace, její strukturu, výroční zprávu, důvod a datum jejího vzniku či způsob, jakým lze podat stížnost a kam. To hlavní však úředníkům chybí totiž způsobilost k metazákonnosti, aby tím měli přehršel způsobilosti k státnímu postfašistickému terorizmu. Mnozí v tom jdou osobně příkladem. Šéf BIS pronajímá svůj dům kasinu. Porušuje tím pravidla tajných služeb. Kasina se zařazují do kategorie bezpečnostních rizik. Například proto, že nemusí být jasný původ peněz, s nimiž tu někteří hrají. Šéf BIS tedy inkasuje peníze, které nemusí být zrovna čisté a tak je sám pomáhá prát. Je navíc pod tlakem teroru diktatury kapitálu, vždyť jde minimálně asi o milion korun měsíčně. Ve svém postfašistickém teroru stát lidem poškozuje zdraví. Statisíce lidí ohrožuje hluk z aut, který jim ničí zdraví. Na nápravu nejsou peníze a tak stát raději změkčuje zákony. Zákon o ochraně veřejného zdraví, který platí od ledna, přitom ukládá správcům komunikací - státu, městům či krajům – v nejhorších případech vyměnit občanům okny, opravit povrch vozovky nebo vybudovat protihlukovou bariéru. Podle Světové zdravotnické organizace i tuzemských hygieniků by neměl hluk před okny domů přesáhnout během dne v průměru 55 decibelů a v noci 40 decibelů. Ministerstvo si však vymohlo výjimku, která tuto hranici posunula na úroveň 72 decibelů. Tak hlasitá je například zapnutá televize. Velká část občanů žije právě vedle frekventovaných komunikací. Teď by ministerstvo chtělo tento limit posunout ještě výš. Tak vypadá teror státu na občanech, žádné fyzické násilí, stačí mu k tomu postfašistická legislativa závazná i pro soudy. Pod terorem postfašistické legislativy se ocitají i prý nezávislé soudy, opravdu výsměch spravedlnosti. Občan sice může žalovat stát kvůli hluku, u postfašistických soudů s postfašistickými zákony však nemá šanci. Kromě hluku ohrožují lidi také výfukové plyny aut. Je to dokonce větší problém než emise z továren. Lidem v sousedství frekventovaných komunikací tak hrozí onemocnění dýchacích cest nebo srdečně cévní nemoci. Bez nějakého teroru je lidem státem poškozováno zdraví. Náprava teroru postfašistických úřadů státu se odkládá. Půl milionu nejkvalitnějších státních zaměstnanců mělo dostat příští rok přidáno. Slibovala jim to novela zákona o mzdě, kterou loni prosadila vláda. Na to nejsou peníze a tak stát obejde zákon jeho odložením. I přes státní terorizmus postfašizmu, mající rozsah pandemie, život vyžaduje své, tím také humor patřící neodlučně k člověku. Hledá se nejveselejší vtip na světě a universální humor. Hlasování se má provádět v angličtině na webové adrese laughlab.co.uk.

Vypukla třetí světová válka a nezbývá než podat její vysvětlení. Byla-li druhá světová válka bojem proti fašizmu, pak třetí je bojem proti postfašizmu. Důvod nové světové války je evidentní, postfašizmus coby teror diktatury kapitálu vůči lidstvu se jeví globalizací. Lidstvo v této třetí světové válce má jedinou alternativu, buď zvítězí a zahubí postfašizmus nebo bude sebevražedně zahubeno i s postfašizmem. Postfašizmus se v protikladech realizuje formou terorizmu státního a individuálního, státní indukuje terorizmus individuální. Obě formy jsou postfašizmem, přesto jsou ve válce. Představitelem státního terorizmu postfašizmu jsou USA, individuálního terorizmu pak osoba Usámy bin Ládina. Tato válka terorizmu nemůže skončit vítězstvím žádného terorizmu, globalita vyžaduje jinou kulturu a tedy jinou civilizaci. Globalitou se změnily poměry lidí na planetě natolik, že USA už nemohou trvat na jednostranném prosazování vlastních zájmů bez přihlédnutí na ostatní. Vstup do epochy globality od USA vyžaduje přistoupit na demokracii států. Globalitou končí hegemonistická iluze, že s hodnotami a zájmy USA se musí ztotožňovat zbytek světa. Globalitou se už představitelé USA nemohou pasovat do postavení jediného soudce světa a vykonavatele spravedlnosti. Vstupem do epochy globality čeká USA válka s lidstvem, pokud USA nepřistoupí na demokracii států. Lidstvo už nemůže být loajální s USA, naopak USA a celé lidstvo musí upustit od postfašistického terorizmu. Postfašizmus je jevem globálním, jeho účastníkem je každý svévolnický subjekt vybavený právnickou suverenitou a pohrdající metazákonností. Právě pohrdání metazákonností a násilné prosazování vlastních zájmů činí postfašizmus terorizmem i rasizmem. Postfašizmus jakožto teror diktatury kapitálu je globálním válečným útokem na lidstvo. Teror postfašizmu je především válečným zločinem proti lidstvu, protože předně globalizací zločinem genocidy kultur a lidstva jako celku. Teror postfašizmu je válečným zločinem protože útokem proti míru, útokem proti základním lidským právům, svévolným ničením životního prostředí a bydlení lidí na planetě, kulturním terorem svévolného ničení kultur, propagací teroru v zábavě, pronásledováním civilního obyvatelstva z důvodů ekonomické méněcennosti. Cílem postfašistického teroru je násilně všemi prostředky, zejména násilím vojenským a ozbrojeným, zlomit odpor občanstva vůči hromadnému ničení vyššího života na planetě a tím i lidstva. Po nacionalizmu a fašizmu přichází postfašizmus. Především postfašizmus USA nám Hollywoodem vtiskl do paměti teror, jenž se stal psychickým návodem k jeho uskutečnění. Ve snaze uspokojit diktaturu kapitálu strávili filmoví scénáristé mnoho úsilí vymýšlením nejrůznějších způsobů teroristických útoků a způsobů reakce na ně. Akční filmy se staly psychickým tréninkem občanů planety k postfašistickému teroru. Teror akčních filmů se stal tím nejběžnějším artiklem, který USA exportuje a diktaturou trhu vnucuje světu. Teror se stal prubířským kamenem národní kultury USA zvané amerikanizmem. Násilí na plátně diváky dráždí a povzbuzuje a přelévá se do činů. A troufalá, prudká vynalézavost násilných akčních scén diktaturou kapitálu neustále roste. Akční násilí v rukou filmařů uchopené diktaturou kapitálu funguje jako návod a propagace teroru. Tato síla energie teroru zesílená diktaturou kapitálu zvláště promlouvá k mladému publiku, protože dokáže stimulovat k akci. Teror je oblast, kde diktatura kapitálu předvádí svou jistotu. V sázce akčních filmů jsou stamiliony dolarů, násilí se dobře prodává. Proniká do všech žánrů. Do všech skulin žití lidí. Politika postfašistického teroru a showbyznys už dávno v diktatuře kapitálu splynuly v jedno. Akční filmy dosud představovaly neškodnou a pro Hollywood výnosnou zábavu. Pod vlivem důsledků terorizmu z 11. září se továrna na teror zastavila. Filmová a televizní studia v Hollywoodu byla zastavena, natáčení a dokončovací práce přerušeny, představení v kinech zrušeny a premiéry "citlivých" filmů odloženy. Propagace terorizmu se v USA najednou odkládá, USA mění, žádá a prosí o zamezení veřejné propagace násilí. Nad východním pobřežím USA se 11. září odehrál pouze střet dvou pojetí postfašistického terorizmu. Ve světě postfašizmu se teror stíhá terorem, válka válkou, krev krví. Proto třetí světová válka terorizmů bude válkou kultur, válkou generací, proto válkou, která změní USA i svět. Začátek zlých čas lidstva přichází globálním postfašizmem, globální válkou terorizmů všeho druhu, aby krev a mrtvoly pokryly Zemi. Tato zkáza přichází z rukou teroristického postfašizmu, dědičný hřích lidstva globalitou dochází vrcholu. Státní terorizmus bude zlý jak šílenec, plný ohavností, jakou planeta Země ještě nezažila, a bude s lidmi jednat tak, jak se jedná se zvířaty na jatkách. Zlo postfašistického terorizmu plodí zase obdobné zlo, terorizmus státní plodí terorizmus individuální. Kdo pohrdá metazákonností dává se na cestu zla, každý může rozhodnou zda se vydá cestou dobra nebo zla. K potření terorizmu není třeba použít násilí, je třeba vydat se cestou žité metazákonnosti. Každý člověk dobré vůle se na správnou cestu může vydat, ctění metazákonnosti mu samo řekne co má dobrého činit a zlého nečinit. Jsme v nebezpečí teroru kapitálu ovládaného postfašisty. Postfašistický teror se může skrývat za každým rohem, ti první z prvních za zastupitelskou demokracií. Chtít chránit občany před terorem postfašizmu zní od postfašistů směšně. Síla teroru postfašistů spočívá v tom, že jsou ve svévolnosti nevyzpytatelní, bezcitní a vynalézaví. Policie postfašistické teroristy stíhá, v prostředí postfašistického terorizmu jsou však takové snahy neúčinné, protože nepůsobí preventivně. Pokud nebudou zničeny postfašistické kořeny terorizmu, zničí on nás. Obranná opatření proti terorizmu musí spočívat na jiné kultuře a materiálností také na jiné civilizaci, nikoli na postfašistické. Ano, nastal střet kultur - kultury postfašistické svévolnosti a kultury metazákonnosti a to přesně podle teorie katastrof právě třetí světovou válkou. Jde o střet kultury smrti a kultury života. Kultura postfašizmu je totiž kulturou smrti, protože sebevraždou lidstva. Stoupenci kultury smrti nemusí nosit na čepici smrtihlava, stačí když uznávají a slouží postfašistické diktatuře kapitálu. Bezpříkladným krutostem postfašistů napomáhá jejich pohrdání životem, kterému naopak vládne metazákonnost. Ve své moci postfašistické pohrdání životem znamená teror vůči jiným. Sebezničující touhy jsou příznakem postfašistické kultury smrti, zároveň však sebezáchovnou touhou o kulturu života. Začal zápas o život, na nějž útočí postfašističtí teroristé. Ekonomický a organizační potenciál terorizmu nachází původ v postfašizmu. Sebevražední teroristé útočící na život se nachází všude kolem nás, neboť jsme se příliš spolehli na zastupitelskou demokracii manipulovanou postfašistickou diktaturou kapitálu. Ne že by novou civilizací demokracie měla zaniknout, stačí pouze když demokratičtí zastupitelé lidu nebudou postfašistickými sebevražednými teroristy útočícími na život a tím na lidstvo. Typickým postupem postfašistického terorizmu státu vůči svévolnosti je legislativní omezování svobody, nikoliv kultivace ke svobodě. Podle pohrdání metazákonností poznáte je. Taliban a USA se navzájem obviňují z terorizmu. Máme spravedlivě odsoudit úlohu Talibanu a USA v terorizmu. Ze světové úlohy první mocnosti musíme začít s USA. Ruská rozvědka prý varovala bezpečnostní složky USA o připravovaných teroristických útocích 11. září v USA několik týdnů předem. Je-li to pravda, pak vše nabírá jiný směr. Bezpečnostní síly USA o teroristickém útoku věděly, obětovaly vlastní občany jenom proto, aby mohly rozpoutat světovou štvanici na Taliban a jeho chráněnce – Usama bin Ladina. Ovšem může to být také záměr Ruska, jak napomoci změně režimu v Afghánistánu. Nyní už pro USA není tak důležité znát pravého viníka teroristických útoků v USA, teď je pro USA důležitější mít Usáma bin Ladina živého a mrtvého, přesvědčující důkazy už tak potřebné nejsou. Podařilo se sice identifikovat útočníky pocházející ze Saudské Arábie, Spojených rabských emirátů a Libanonu. Nitky vedou na hamburskou univerzitu. Může to však vše být kamufláž. FBI varuje, že zná pouze pěšáky a ne velitele. Na "hodnověrnost" tvrzení, že velitelem je sám Usáma bin Ladin ukazuje výrok ministra Tvrdíka, že terorista získával peníze i obchodováním s českými traktory. Ministr se musel výrobci rychle omluvit za pomluvu. Nejde o spravedlnost, USA chtějí vojenskou pomstu za každou cenu. Jisté je, že teroristé chtějí trestat teroristy, tak má totiž vypadat odveta za teroristické akce na USA. USA jdou do světové války masivně a bez ohledu na názory zbytku světa. Přesto hledají alespoň morální podporu v jakési koalici spojenců. USA se však v žádném případě nevzdává práva na jednostranné zahájení odvety. Má začít tažením na Taliban v Afghánistánu, ten se odmítl podrobit ultimátu USA a vydat jím chráněného Usámu bin Ladina, protože k označení bin Ládina za strůjce atentátů v USA, chce znát důkazy. Rada islámských duchovních požádala Úsámu bin Ládina, aby v příhodnou dobrovolně opustil Afghánistán. Zároveň podpořila výzvu ke svaté obranné válce muslimů proti USA a jejím spojencům v případě, že by Afghánistán byl napaden. USA už vyžadují vydání všech klíčových teroristů organizace Al-Kajda a uzavření teroristických výcvikových středisek v Afghánistánu. Pomalu začíná růst odpor veřejnosti proti USA i proti muslimům. Ládin má peníze, ale není mozkem světového terorizmu. Jeho případ pouze ukazuje na teroristickou úlohu diktatury kapitálu a týká se samé podstaty globálního postfašizmu. Globální boj proti teroru bude globálním bojem s postfašizmem. Globální sjednocení proti teroru musí být založeno na nové globální kultuře a nové globální civilizaci. Globálním pojetím teroru coby postfašizmu třetí světová válka nemine žádný stát a jeho orgány. Útok USA na Afghanistán bude afghánské vládní hnutí Taliban považovat za útok na muslimy a hrozí U SA a jejím spojencům svatou válkou, která znamená obrannou válku islámu a týká se všech muslimů. To už je válka kultur světové dimenze, milarda proti miliardě. Milion lidí nyní prchá z Afghánistánu, dopad odvety má charakter humanitární katastrofy, kam se hrabe Kosovo. Podle USA už nejde o bin Ládina, jde tu o organizaci "teroristické internacionály", ale ta je jako síť prostoupená světem diktatury kapitálu. Problém terorizmu je už větší než je osoba bin Ládina, je to otázka teroru diktatury kapitálu. USA vede trulant, který má jen velmi slabé povědomí o tom, jaký protivník vlastně proti USA stojí. Je to svévolník, který se prostě nikoho neptá na jeho mínění. Dělá si co chce, a jako správný postfašista doufá, že veřejnost jeho názory později převezme. Není to ani příliš dobrý herec – tváří se samozřejmě, ale jako by přitom nevěřil své vlastní fasádě, a tak to stále přehání se svou upřímností. Neumí hrát dobře, neumí hrát lehce, neposkytuje útěchu opravdovosti. Odpovědnost však nese také občanstvo USA, zvolilo si člověka neschopného synergismu informací a tedy pravdivého a správného řešení. Na vině jsou také politikové USA, protože sami ve světě podporovali terorizmus. USA si během války v Afghánistánu skrze CIA vycvičilo největšího spojence a pozdějšího nepřítele – Usámu bin Ládina. Velitel první teroristické akce na Obchodní světové centrum v roce 1993 byl od USA za aktivitu v Afghánistánu odměněn vstupním vízem do USA. V USA byli také vycvičeni teroristé účastní na útoku proti cílům v USA z 11. září. Bezpečnostní službě USA není podezřelý ani zájemce, který má zájem o výcvik pouze ve vzduchu. Jak by ne, když o všem v USA rozhoduje diktaturou kapitálu byznys. Bezpečnostní síly USA podle všeho věděly o připravovaném teroristickém útoku z 11. září a nic neučinily pro jeho odvrácení. Naopak zřejmě teroristických útoků využily jako záminku k vyvolání třetí světové války. USA prý věděly o teroristické činnosti Usámy bin Ládina a přesto nic nepodnikly k jeho zatčení, nepodaly důkazy o jeho vině, nezmrazily jeho konta, nepodaly žalobu k mezinárodnímu soudu, naopak vznik mezinárodního soudu znemožnily. USA dlouhou dobu nic nepodnikaly proti sebevražedným útokům Palestinců v Izraeli. V tomto teroru postfašizmu prý masu svévolníků nikdo nezastaví. Prostředí svévolné působnosti kapitálu působí teror postfašizmu. Postfašistické školství vede k svévolnosti, člověk ponechaný bezbřehé svobodě se nakonec stává teroristickým. USA plodí vlastní nepřátele a protloukání se lidí postfašizmem, aby na konci této cesty byl úpadek. USA se svou zaujatostí bezbřehou svobodou stávají nebezpečnými. Cesta vpřed není v boji proti terorizmu terorizmem. Účinně bojovat proti terorizmu znamená nasadit výchovu ke svobodě a ne zachovat postfašistické školství. Bojovat proti terorizmu znamená především zbavit se postfašistického teroru ve vedení společnosti a výchovou ke svobodě překonávat chuť k postfašistické svévolnosti. Terorizmus plodí terorizmus. Z okovů otroctví spirály terorizmu se vymaníme pouze opuštěním terorizmu. Vymýtit terorizmus znamená vymýtit ho předně z vlastního středu a nakonec i ve vlastních duších - prezidentem, vládou, kongresmany a senátory USA počínaje. Ti mají pohrdáním metazákonností a výsadou zastupitelské demokracie morální sklon k postfašistickému terorizmu. Opravdový protivník USA se tak nachází ve vlastních občanech, ti většinou věří v svévolnického Boha a nikoliv v metazákonnost. USA jsou v tom svou pozicí celému světu vzorem a teroristům všeho druhu především. Tomuto postfašizmu asistuje kdekdo, samozřejmě CNN a pochopitelně postfašizmem navazující masmédia. Jen žádné příliš podrobné a analytické zprávy. Všechny masmédia se hystericky rozhodly pro verzi nacionalizmu a odplaty. Tento dojem byl umocněn i tím, že se poprvé nevysílá reklama. Důsledkem je zaslepená touha po odvetě, kohokoliv a bez věcných důkazů. Američané zapomínají na zákeřný útok na Hirošimu a Nagasaki, na genocidu v Koreji a ve Vietnamu, na agresi v Jugoslávii, a na mnoha dalších místech světa. Zapomínají, že universálním zabijákem všude je postfašizmus diktatury kapitálu. Všude vraždí titíž vrazi, stejná postfašistická soustava hodnot. Zavražděný člověk tam i jinde má na svědomí stejný postfašistický systém terorizmu. Postfašizmus je zabijákem mnohem rafinovanější, protože zabíjí především nepozorovaně násilným otročením diktatuře kapitálu. Postfašistický terorizmus je sice typický pro USA, ale otročením diktatuře kapitálu prolíná celým lidstvem. Světová válka proti terorizmu je především světovou válkou s postfašizmem, ten má svého lídra. USA po dlouhou dobu terorizmus tolerovaly, proti terorizmu postupovaly terorizmem. USA jakožto stát jsou proto obviněny u globálního soudu z nadržování terorizmu, z bojkotu ustavení světového trestního soudu, z bojkotu stíhat terorizmus všeho druhu legálními právními prostředky, z propagace terorizmu ve školách a v masmédiích, z praktikování teroru diktatury kapitálu ohrožující životní prostředí lidí. Svět mluví o bezpečnosti před terorizmem. Svět se snaží chránit před terorizmem, hledají se viníci. Na vině útoků z 11. září jsou prý také konstruktéři mrakodrapů, kteří prý svým pohrdavým přístupem k bezpečnosti tragédii umocnili. To je pomluva. Vysokým žárem požáru kolem tisíce stupňů ocel mrakodrapů měkne a tak se požárem postižená desítka pater stává mnohasettunovým kladivem, které ničí vše spodní. Systémem domina pak byly poškozeny okolní budovy. Před terorizmem se prý uchráníme budeme-li všechno hlídat a prověřovat. Pěkný způsob jak utlumit světovou ekonomiku. Máme i své problémy s bezpečností. Temelín je schopný odolat nárazu letadla o váze dvacet tun letícího rychlostí 750 kilometrů za hodinu. Účinek nárazu letadla o váze 150 tun v rychlostí kolem 700 kilometrů za hodinu není ověřen, ale z náhlé ochrany atomových elektráren se najednou ukazuje jejich "bezpečnost". Opravdovou bezpečnost zajistíme pouze takovou demokracií v které svobodou bude každý jistit svévolnost jiných. V každém případě prostředí postfašizmu neumožňuje zvýšit bezpečnost lidí prevencí, vždy jde jen o hašení požáru porušené bezpečnosti. Terorizmus diktatury kapitálu přitom nabývá nejrůznějších podob. Za veřejné schvalování teroru padlo první obvinění. Pochopitelně obvinění se musí týkat terorizmu individuálního, skupinového i státního. Třetí světová válka proti terorizmu znamená stíhat i ty kteří veřejně terorizmus schvalují i ho praktikují. Týká se to i těch kdo válku proti terorizmu vedou. USA postižené teroristickým útokem chystají vytvoření protiteroristické koalice, která se má jmenovat Infinite Justice (Nekonečná spravedlnost). Chtějí nejvyšší spravedlnost a mají ji mít. Taková spravedlnost se však bude týkat i terorizmu samotné protiteroristické koalice, bude se týkat i nás. Je pofiderní spoléhat na nějakou postfašistickou spravedlnost. Trojice rozhodců arbitrážního soudu v Holandsku došla k jednoznačnému verdiktu, že Česko porušilo česko-nizozemskou dohodu o ochraně investic a to dokonce hned v pěti bodech. Tribunál uložil Česku, aby okamžitě zaplatila většinu nákladů spojených s arbitráží, žalobce by měl v následujících dnech inkasovat přes milion dolarů. Výše odškodného bude stanoveno později. Podstatné je, že škodu zaplatí daňoví poplatníci, vždyť zvolili za své mluvčí postfašisty. Tentokrát nezvítězilo právo, ale teror diktatury kapitálu. Ovšem je to další polínko k vykolejení postfašizmu. Sám postfašizmus musí s postfašizmem částečně bojovat. Důkazu je mnoho. Policejní protikorupční služba (SPOK) vyšetřovatelům navrhla, aby obvinila zahraniční manažery Becherovky z trestného činu porušování povinnosti při správě svěřeného majetku. Manažeři prý firmu poškodili jednak nepříznivými lhůtami a špatnými podmínkami splatnosti. Poškození se týká i nevýhodných smluv a laxním jednáním. Obdobně policie vyzvala zakladatele harvardských společností Viktora Koženého a jeho pravou ruku Borise Vostrého, aby převzali oficiální obvinění z trestného činu podvodu převedením majetku společností do zahraničí v hodnotě jedenáct a půl miliardy korun. Kožený navíc prostřednictvím své firmy Zenko Trading převedením dalších 250 milionů. Obvinění začne oficiálně platit až okamžikem převzetí. Vyhýbání se spolupráci s policií může vést k pátrání Interpolem. Dalších 25 osob, spojených s touto kauzou bude obviněno později. Kožený pro jistotu nemá české státní občanství a žije na Bahamách, které nemá s Českem dohodu o vydávání stíhaných osob. Tak dokonale funguje terorizmus diktatury kapitálu jištěný mezinárodními dohodami a právem. Postfašisté si hrají navzájem do noty a rádi zastupitelskou demokracií páchají na občanech teror. Na tajné schůzi si poslanecké postfašistické bratrstvo ČSSD a ODS zvolilo své zástupce do dozorčí státní České konsolidační agentury (ČSA). Vysoké odměny, které si pak stanovili sami poslanci působící jako členové dozorčí rady ČSA, nejsou jediným z bodů, jež si sedmička zákonodárců z řad ČSSD a ODS upravila výrazně ve svůj osobní prospěch. Mnohem důležitější jsou velmi vysoké pravomoci, které poslanci v agentuře získali. Díky nim budou téměř neomezenými pány nad nynějšími 270 miliardami převážně špatných aktiv přesunutých do agentury z komerčních bank a nad další porcí až 150 miliard, které přijdou ze zkrachovalé IPB. Ani jeden z poslanců přitom není odborníkem na bankovnictví a pochopitelně pohrdáním metazákonností patří mezi postfašisty. Bez licence k metazákonnosti je to výborná příležitost k osobnímu obohacování především korupcí. Dozorčí rada bude moci posuzovat jakékoli finanční a majetkové operace agentury, tedy třeba prodeje pohledávek vymahačským firmám či původním dlužníkům, nebo konkurzní návrhy. Neschválení transakce přitom bude znamenat její zamítnutí. Už nejde o dozor nad obchody převyšujícími 500 milionů korun, ale o diktát postfašistů. Komické je, že postfašističtí poslanci nejsou k takovým pravomocím morálně ani odborně způsobilí, stačí ale slib ministrovi financí, že nebudou své pravomoci přehánět. Přitom dozorčí rada zastoupená poslanci v podstatě přebírá výkonnou moc v agentuře. Také názorná ukázka jak funguje postfašistický teror. Ten je typický pro manažment. Jeden ze zakladatelů finanční skupiny Finnex Group a šéf nedávno zkrachovalé Finnex Securites, Jiří Langer, byl obviněn policií ze zpronevěry 24 milionů korun a soud na něj zároveň uvalil vazbu. Další důkaz kam vede postfašistický diktát kapitálu nepodmíněný morální způsobilostí k metazákonnosti. Ze stejných příčin Městský soud v Praze vydal předběžné opatření zakazující představenstvu Harvardského průmyslového holdingu (HPH) manipulaci s majetkem. Samozřejmě bez s absencí morálního kreditu k metazákonnosti spor o hodnotu IPB rozhodne americká investiční banka J.P. Morgan. Oblíbeným rajónem teroru postfašizmu je zastupitelstvo občanů. Příklad za všechny. Právník zastupující navrhovatele referenda proti těžbě bentonitu vyzval policii, aby přešetřila podezření, zda zastupitelé Ivančic nespáchali trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele tím, že nevyhlásili místní referendum o těžbě bentonitu, přestože navrhovatelé referenda splnili všechny zákonem požadované podmínky. Zastupitelstvo se musí podřídit zákonu tedy do jednadvaceti dnů svolat zastupitele a projednat opakovanou žádost o vyhlášení místního referenda. Obyvatelé Ivančic splnili všechny zákonem předepsané náležitosti, aby mohlo být místní referendum vyhlášeno. Podali zákonný návrh na konání referenda a v té chvíli mělo zastupitelstvo referendum vyhlásit a nepodlehnout diktatuře kapitálu a zájmům těžařské společnosti Bentex Bohemia o těžbu bentonitu v místní výletní lokalitě Réna. Otázka referend je v prostředí diktatury kapitálu spíše formalitou. Vždy se najde dostatek prostředků jak zastupitele stimulovat, aby rozhodovaly proti veřejnému zájmu občanů. Taky pěkná ukázka teroristického postfašizmu. Toho se lze v diktatuře kapitálu běžně nadít od postfašistických zastupitelů pohrdajících metazákonností. Oblíbeným nástrojem teroru postfašizmu je monopolizace. Ta je stíhaná dokonce samotným postfašizmem. Pravomocnou pokutu 100 tisíc korun uložil společnosti Wrigley za nedovolenou dohodu Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (UHOS). Firma koncem roku 1998 zavázala svého odběratele nedodávat žvýkačky Wrigley do obchodů zásobovaných jinými dodavateli. Teroristé postfašizmu rádi šetří na daních. Finanční úřad pro Prahu 1 vyčíslil daňový nedoplatek 85 milionů z let 1995 až 1999 a který hodlá žádat po řediteli televize Nova - Vladimíru Železném. Soudit se proti daňovému výměru se lze, v praxi však platí, že vyměřený dluh musí být zaplacen okamžitě. Uvidíme jak postfašistický teror funguje, když za peníze je si možné koupit vše, také najmout teroristy i koupit si státní tajemství. Diktatura kapitálu řádí všude. Podplukovníka generálního štábu zadržela policie za trestný čin za přijímání úplatků a manipulaci s výsledky veřejné soutěže. Pro diktaturu kapitálu není problémem za peníze si koupit cokoliv, teroristy i biologické zbraně. Pro diktaturu kapitálu není problém manipulovat s politiky a se zastupitelskou demokracií. V takovémto světě teroru diktatury kapitálu není možné zaručit bezpečnost. Dokonce i legálně fungující firmy slouží jako trojské koně teroristů. Snaha dojít spravedlnosti v prostředí teroru postfašizmu a postfašistického zákonodárství je iluzorní. Státní orgány vydávají rozporné zákony a stanoviska a uvádějí občanstvo v nejistotu. Rozhodnutí státních orgánů musí být přesvědčivé a předvídatelné, padni komu padni. Nesmí to být postfašistická tombola, dneska tak a zítra jinak. Německo jako první stát plánuje zvýšit daně, aby stát měl více peněz na boj s teroristy a na zajištění bezpečnosti. Německo by se však mělo více věnovat školství a především neuplatňovat tam státní terorizmus. Případ státního terorizmu Německa na lužickosrbskou menšinu uzavíráním jejich škol je alarmující. Zvyšovat bezpečnost proti terorizmu zatěžuje ekonomiku. Investice na celém světě klesají. Letošní očekávané ochlazení světové ekonomiky zbrzdí i chuť společností investovat a fúzovat. Zhoršuje se hospodářská kondice, klesají pracovní příležitosti, slábne průmyslová výroba, klesá hospodářský růst, rostou sociální problémy. V prostředí globálního terorizmu nezbývá lidem než se přizpůsobit a stát se teroristou. Terorizmus se šíří i na Internetu. Po krvavém teroristickém útoku napadá USA počítačový virus Ninda, který se údajně usadil ve 130 000 osobních počítačích a komerčních serverech. Virus červího typu se přenáší elektronickou poštou jako příloha s názvem readme.exe, která je maskována coby neškodný zvukový materiál. Virus zatím nenadělal příliš škody, ale je to také příklad terorizmu a námětem, aby podobná činnost byla zahrnuta do světové války proti terorizmu.

Třetí světová válka je v plném chodu. Mnozí o ní pochybují, mnozí ji zavrhují. Realita postfašizmu je však neúprosná a světová válka proti němu nevyhnutelná. Prvním počinem boje proti terorizmu týkající se každé vlády je ratifikovat Římský status mezinárodního trestního soudu. To by měla tak zvaná světová koalice proti terorizmu učinit jako první krok. Vláda USA by měla jít příkladem. To je ale sotva reálné, protože její představitelé by se první ocitli před mezinárodním trestním soudem. Podobně mnozí z tak zvané protiteroristické koalice. Bez světové spravedlnosti proklamovaný světový boj proti terorizmu bude jen účelovou propagandou pro aplikaci státního terorizmu. Vláda Česka v této světové spravedlnosti zatím pouze parlamentu doporučila ratifikaci Římského statusu mezinárodního trestního soudu. Schválila rovněž návrh novely ústavy omezující imunitu prezidenta, zákonodárců a ústavních soudců. Imunita by se totiž neměla vztahovat na válečné zločiny, zločiny proti lidskosti či genocidu, které budou v kompetenci mezinárodního tribunálu. Až vstoupí novela v platnost a parlament ratifikuje mezinárodní úmluvu, budou též omezeny milosti udělované prezidentem republiky, ten totiž nebude moci promíjet zločiny, které budou v kompetenci mezinárodního tribunálu. Lze očekávat, že postfašisticky naladěný poslanecký a senátní parlament změnu ústavy Česka neschválí. Tím si však u globálního soudu podepíše ortel trestného činu za napomáhání mezinárodnímu terorizmu. A nejde jen o Česko, týká se to samozřejmě USA, Velké Británie, členských zemí NATO a EU a ostatních. V boji proti světovému teroru postfašizmu nejde výlučně jen o světový trestní tribunál a trestní sankce, ale především o způsobilost každého svobodného člověka posuzovat a soudit. V světovém boji proti terorizmu je proto je nesmírně důležitá výchova ke svobodě. Terorizmus postfašizmu má totiž nesčetně podob. Přičiňuje se o to především postfašizmem infikovaná zastupitelská demokracie. Příkladně náš ministr pro místní rozvoj terorizuje daňové poplatníky tak, že zneužívá jejich peníze na soukromé podnikání přátel, ačkoliv za totéž současně platí vlastní zaměstnance. Takové znásilňování daňových poplatníků je dosud stálo skoro milion korun. Podstatnější ovšem je, že soukromá firma má takovým způsobem přístup k strategickým informacím státu o různých dotacích a programech, které výhodně předá za úplatu dalším klientům a přitom nerozhoduje zda toho budou účastni teroristé, důležité že v tom jsou pouze peníze. Nejvyšší kontrolní úřad už několikrát odhalil, že mnohé státní instituce vyplácely externí spolupracovníky za práci, kterou mají vykonávat její kmenoví zaměstnanci. Takto stát může snadno předávat informace také teroristům. Ukazuje se, že v boji proti terorizmu je třeba začít zásadně odjinud totiž od antiteroristické lustrace podmíněné způsobilostí k metazákonnosti garantovanou metalicencí. Tak se svět stane okamžitě bezpečnější, aniž je třeba provádět nákladné a úchylné postfašistické špiclování občanstva. Samozřejmě by fůra postfašistů musela odejít "od válu" a tak proklamovaný boj "antiteroristické koalice" proti terorizmu se stane legalizovaným terorizmem krytý pláštíkem zastupitelské demokracie. Bez dostatečných pojistek stává se zastupitelská demokracie legalizovaným terorem. Dá se namítnout, že výše uvedený případ je proti násilí na daňových poplatnících v případě tunelování bank a státních podniků pakatelem. Nejde však o částky, jde o princip legislativy takový teror dovolující, protože za peníze daňových poplatníků pak samozřejmě podnikají houfem poslanci, senátoři a metodou korupce státní zaměstnanci. Legislativa se takovým způsobem stává terorem na voličích a daňových poplatnicích a to v zájmu mocné lobby kolaborující s diktaturou kapitálu a tedy s terorizmem všeho druhu. Podle zákona je však vše v naprostém pořádku, teror na daňových poplatnících a voličích je s všeobecným souhlasem praktikován. Na vině tohoto druhu terorizmu je absence antiteroristické bezúhonnosti vykonavatelů zastupitelské demokracie. Státní teror postfašizmu na občanech je legislativně posvěcen, soudy nemají možnost stíhat zastupitele za teror diktatury kapitálu. Zastupitelská demokracie se stává despocií, v které určující je teror diktatury kapitálu a nikoliv obecný zájem občanů coby voličů a daňových poplatníků. Teror všeho druhu kvete jednoduše proto, že vykonavatelé zastupitelské demokracie nemusí mít antiteroristické lustrační osvědčení. Za takového stavu chlubit se odchytem teroristů-atentátníků je pouze postfašistickou manipulací veřejnosti. Terorizmus má mnohem širší společenské kořeny dané dědičným hříchem ke svévolnosti a v tom teror postfašizmu nalézá nejlepší živnou půdu. Světová válka proti terorizmu je tedy vlastně světovou válkou proti postfašizmu. Kdo proti postfašizmu nebojuje stává se tím či oním způsobem kolaborujícím se světovým terorizmem diktatury kapitálu. Je snadné určit, kdo je kdo, je to v kompetenci každého svobodného člověka a není k tomu třeba hlásné trouby. Ze své podstaty světová válka proti teroru postfašizmu nebude žádnou krátkou bitvou, povede se na všech frontách spojených se samotným žití a dotkne se každého člověka na této planetě. Nepůjde o klasickou vojenskou válku, ale o válku informační. Na poli globálního boje Dobra a Zla v tom nelze pominout úlohu Internetu. Takto se dá říci, že každý člověk dobré vůle bojuje proti postfašizmu především Internetem a kdo tak nečiní, ten svou pasivitou světovému terorizmu napomáhá. Pro svět existují společní nepřátelé, protože jsou definováni terorizmem postfašizmu, který jako pavučinová síť obepíná celou planetu. Z uvedených důvodů vypuklá třetí světová válka je globalitou nová, je totiž střetem starého a nového kulturního paradigmatu a tedy také civilizačního paradigmatu. V epoše globality lidem už nemůže vládnout svévolnost, ale metazákonnost. Nové kulturní paradigma čili příklad, vzor či model pro kulturní chování je odvozené z analogie prolínající vší realitou. Stávající staré kulturní paradigma bylo odvozeno ze svévolnické zákonnosti, nové od metazákonnosti vylučující svévolnost. Vyloučit svévolnost z chování států i jednotlivců znamená globalitou přijmout jiné lidské hodnoty než doposud. Staré kulturní paradigma se ovšem dobrovolně nevzdá své vlády, boj starého a nového je nevyhnutelný. Vládnoucí svévolnictví diktatury kapitálu povede k válce kulturních paradigmat i k válce civilizací či k válce stávajících kulturních okruhů christianizmu, judaizmu a islámizmu. Válka, která je před námi – a bude to diktaturou kapitálu válka krutá, krvavá a vražedná – se nebude podobat žádné válce, kterou lidstvo dosud zažilo. Největším zabijákem v této nové světové válce bude postfašizmus a jeho terorizmus. Globální diktaturou kapitálu jsme současně svědky závažného jevu - zrodu globální kultury, znamenající péčí o všechny lokální kultury. Světový boj o globální kulturu je záležitost duchovní i materiální a proto záležitost stejně civilizační jako politická a ekonomická. Jde o novou morálku souladnou s nástupem globality a zamezující činnost každému postfašistickému terorizmu. Pro tento boj existuje strategie nové víry, nového myšlení, nového způsobu žití. Nejde o utopii, každý může tento boj začít ihned uskutečňovat sám u sebe. Čím více lidi s tím začne, tím bude třetí světová válka kratší, méně krutější, méně krvavější a vražednější. Je zřejmé kde je chyba. Staré civilizační okruhy se jako nejvyšší spravedlnosti dovolávají Boha – christianizmus Novým zákonem, judaizmus Starým zákonem a islámizmus Koránem. Podle christianizmu je Bůh zároveň třemi Bohy, podle judaizmu Bůh pouze Jest, podle islámizmu není Boha kromě Boha. Bůh, Jahve a Alláh by měli být totéž, ale lidskou svévolností nejsou, naopak globalizací se stávají záminkami války civilizací. Odhlédnutím od metareality nedovedou postfašisté zdůvodnit existenci zla a jeho původ. Potíž je v tom, že nejvyšší autorita postfašistů je zkonstruovaná pro potřeby svévolníků tedy nejvyšší autority jakožto svévolnické nadpřirozené osoby. "Lidé knihy" uznávají sice nejvyšší hodnoty, ale hodnoty svévolnické a lidmi vymyšlené. Jen velmi neradi mluví a ještě méně píší o božím zákonu. A když se vždy vyrojí otázka "božích bojovníků a zákona jeho" vypuká z toho válka stoupenců a odpůrců. Lidem nepomůže svévolnické pojetí paradigmatu prezentované ani jako teizmus, ani jako ateizmus, ani jako panteizmus. S novou kulturou totiž lidstvu vzniká potřeba zachovat se tedy být v souladu s realitou, což znamená přijmout pravdivou či skutečnostní autoritu pro své jednání. Nové kulturní paradigma stojí na premise, že není Boha mimo Skutečnost, existuje pouze Skutečnost a její metazákonnost. Skutečnost je absolutní Jednota, pouze Jest v absolutním trvání a právě proto je původcem všech změn a mnohosti. Skutečnost je však pro černobílou logiku paradoxní neb ve své absolutivitě je zdrojem absolutní relativity, přičemž tato metazákonnost se prosazuje nikoliv nad jednotlivostmi, ale právě skrze ně. Metazákonnost není diktát, ale účast na ní. Lidem je takto dána svoboda činit v souladu s metazákonností dobro, nebo také své-volností proti metazákonnosti činit zlo. Uvedená premisa nové globální kultury umožňuje odvodit všechno lidské činění epochy globality. To už postfašistům pochopitelně neumožňuje provádět jejich svévolnické rejdy, ti se však dobrovolně svého terorizmu nevzdají a nové se proto musí probojovat bojem. Christianizmus, judaizmus a islámizmus mohou vše napravit a shodnout se na společném "božím zákoně", ale jejich vrozená svévolnost jim to nedovolí a pro svůj dogmatizmus nikdy nepřekročí stín své víry směrem k víře jiné - společné. Odtud půjde nástupem globality a vlády metazákonnosti nejen o válku civilizací, ale i válku uvnitř každé civilizace. Je jasné, že svévolností americké civilizace půjde o střet s islámem i se sebou samou. Marná jsou slova o řadě přátel USA v arabském a islámském světě a sotva upřímná jsou slova, že novou válkou nejde o střet vedený podle civilizačního nebo kulturního vzorce, když amerikanizace postihuje arabský či islámský svět. USA chtějí pomstu, lépe řečeno mstu a nikoli spravedlnost. Výkon spravedlnosti už nemá vykonávat soud, ale vojenské násilí, vojenský teror. USA se pasovaly na aktéra nekonečné spravedlnosti, a už tím urazily celý arabský a islámský svět, protože na takovou spravedlnost má podle islámu pouze Alláh. Pro jistotu USA svou válečnou operaci přejmenovaly na "Operace trvalé svobody" (Operation Enduring Freedom), což však zase předpokládá užití metazákonnosti. Ano, svoboda podmíněná metazákonností je jedinou šancí, jak lidem zajistit bezpečnost a spravedlnost. Naopak kampaň vedená proti terorizmu bez svobody coby metazákonnosti je hysterií zaměřenou na omezení svobody a na posílení teroru postfašistické diktatury kapitálu. Boj proti terorizmu podle scénáře USA se má stát záminkou státu k státnímu špiclováním občanstva tajnými službami. Je to však právě diktatura kapitálu, která teror postfašizmu šíří. Vždyť pro teroristy v diktatuře kapitálu není problém koupit si cokoliv, také biologické zbraně. Světová hysterie terorizmu propuká naplno. Světová zdravotnická organizace (WHO) vyzvala vlády jednotlivých zemí, aby se preventivně připravily na možnost chemických a biologických útoků. To by mohlo být účinné použitím práškovacích letadel. V reakci na to Federální úřad pro letectví zakázal vzlety práškovacích letadel. Při účinnosti biologických zbraní by s takovou musela být zakázána i činnost leteckých modelů. A dokonce by se musel zakázat nekontrolovatelný automobilový převoz. Lokální nasazení biologických zbraní je známo. Tak v roce 1984 se například v USA ve státě Oregon přiotrávilo 752 lidí salmonelou, protože lidé snědli v několika restauracích infikovaný salát. A až po dvou letech vyšlo najevo, že ho nakazili členové tamní náboženské sekty. V roce 1995 jiná náboženská sekta rozšířila v tokijském metru nervový plyn sarin, který okamžitě zabil jedenáct lidí a pět tisíc přiotrávilo, další zemřeli později. Táž sekta se snažila nejméně osmkrát rozšířit v Tokiu a Jokohamě antrax a virus Ebola, naštěstí bacily nebyly účinné. O šíření biologických zbraní regulérní cestou pokusnické vědy se pro osočení z návodu zmiňovat nedá. Ke zničení světového terorizmu, jímž je postfašizmus, je vskutku nutno použít každého lidského zdroje a každou kulturní válečnou zbraň. Je to boj všech za další existování lidstva. Vláda, která podporuje teror postfašizmu je stejně vinna jako teroristé sami. Celý svět je ohrožen terorem postfašizmu. Lidstvu je třeba podniknout světovou válečnou akci proti postfašizmu. Je to boj všech, kteří věří v pokrok a spravedlnost nikoli nekonečnou, ale lidskou tedy skrze lidi a pro lid a nikoli pro diktaturu kapitálu a skrze něj. V koalici postfašistického terorizmu jde o globální síť - států, aliancí a nejrůznějších organizací. Tak EU ve svém postfašizmu je solidární s postfašizmem a její akční program je zase jen terorem proti teroru. EU a NATO svým postfašizmem dává USA "bianko šek" pro jakékoli teroristické akce ve jménu boje proti terorizmu a to i volnou ruku policii a tajným službám, které opět vedou a ovládají postfašisté. V rámci EU vzniká superstát mající pravomoc špiclovat a podezřívat z terorizmu kohokoliv. Není se divit, když zajištění bezpečnosti se řeší administrativně a nikoli kulturně. Postfašizmus ovládající EU se tak stává přímým ohrožením demokracie a svobody. Lídrem světového postfašizmu jsou však USA, proti nimž stojí neviditelná síť bojovníků. USA si proto hledá viditelného nepřátele v islámu a přitom nevidí, že svým kulturním terorizmem ohrožuje nejen islám. Na základě terorizmu islámských fundamentalistů má být provedena plošná odvetná pomsta USA na islámu – hrozí válka civilizací. Je to však falešná akce, která nemá opodstatnění. Korán – bible islámu - přikazuje nezabít, leč po právu. Podle Koránu je důležité, aby odveta směřovala proti pachateli. Pomsta může vést jen proti pachateli. Vést pomstu svévolně znamená urážku islámu. Z toho by si měly USA vzít poučení a platí to pro terorizmus státní, skupinový i individuální. Je důležité, aby odveta proti teroristům z 11. září i jiným nebyla vedena americkým způsobem, který nedovede identifikovat pachatele a na základě podezření chce plošnou a v podstatě svévolnickou odvetu chápanou jako pomstu a to na základě internacionálního fundamentálního islámského terorizmu. Pochopitelně nejen Taliban chce podle zásad islámu znát důkazy o pachatelích teroru z 11. září. Když to USA odmítají znamená to vlastně urážku islámu a všech muslimů. A když USA chtějí trestat islámské země za internacionální islámský terorizmus bez uvedení cílů jen pro efekt odvety a pomsty, pak je to opět urážka islámu a všech muslimů. Protiislámské chování USA radikalizuje muslimský svět, destabilizuje vlády islámských států, zvyšuje postfašistický teror uvnitř muslimské společnosti, vždyť i tam se nachází spousta kolaborantů s diktaturou kapitálu. USA do islámských států evidentně exportují postfašistický terorizmus diktatury kapitálu. Amerikanizace ničí islámskou kulturu a jako reakce na to roste islámský fundamentalizmus. Rodí se hnutí očistit islám od amerikanizmu USA. Jako obrana se objevují nové islámské formace, které usilují o islamizaci shora tedy o dosažení politické moci a vyhlášení islámského práva (šaría) za státní zákon. Faktem je, že islámské země jsou diplomaticky diskriminovány. Svou jednoduchostí se přesto islám šíří. Islám vlastně nikdy nerozlišoval světské a duchovní a právě proto ztrátou duchovního amerikanizací se cítí ohrožen. Amerikanizmus svou arogancí indukoval džihád. Kulturní bumerang je jako zbraň účinný, musí se však strefit jinak ohrožuje útočníka. Velmocenský terorizmus se jako bumerang vrací. USA v boji s terorizmem nakonec světovému terorizmu dělají reklamu. Přední světový terorista se pro početné lidi stal "světový hrdina", dosáhl tak více, než si vůbec dokázal představit. USA svým neodpovědným chováním, především vůči Afghánistánu, vyvolávají světovou válku civilizací. Už stačily vyvolaly mezinárodní "protiteroristickou" akci nazvanou Nekonečná spravedlnost. Skončila však fiaskem. Nekonečná spravedlnost je opravdu vyhrazena Metazákonu Skutečnosti a nečiní za lidi, nýbrž skrze lidi. V každém případě je nejvyšší spravedlnost odejmuta USA, protože pohrdají metazákonností. Pouze metazákonností máme právo soudit Taliban i jeho snaživého soudce - USA. Sami muslimové Taliban dlouho kritizují. Afghánské hnutí Taliban vůči svým občanům – muslimům - uplatňuje režim, který činí jejich život nedůstojným a to i podle ducha Koránu. Ženám nařizuje pod tresty úplné zahalení, zakazuje jim vzdělání jakožto předpoklad svobody, odpírá jim možnost vycházet z domu. Mužům zase nařizuje, jaký mají nosit plnovous. Podle islámu Taliban diskredituje ducha Koránu činíc ze sebe sektu. Afghánské vládní hnutí Taliban je proto u globálního soudu obviněno z veřejného pohrdání metazákonností působící potlačování základních lidských práv a svobod občanů včetně cizinců, dále je obviněno z teroru na občanstvu a cizincích, z poskytování prostoru pro teror. Za probíhající humanitární katastrofu afghánského lidu však budou činěny odpovědnými USA a jejich spojenci. Jestliže za válečné zločiny v Kosovu pyká Miloševič, pak za válečné zločiny v Afghánistánu a za vyvolání třetí světové války musí osobně pykat prezident USA – G.W. Busch a za jeho podporu také představitelé USA, NATO, EU, OSN a celé světové "antiteroristické" koalice. Co se stalo, nedá se odestát. Princip entropie platí i v dějinách. Třetí světová válka proti postfašizmu byla vyvolána, je v chodu a musí být dotažena do vítězného konce. Útokem USA a jeho spojenců na islámské teroristy propuká světová válka civilizací a bude asi nemožné ji zamezit. Neadresné označení islámských teroristů indukuje obranu islámu. Ještě je pořád čas, džihád dosud vyhlášen nebyl. Učiněno však bylo vše, co učiněno být mělo. Světová válka civilizací už propuká i jinak. Útokem po Internetu bylo zlikvidováno asi 200 až 300 stránek – především vlád a organizací v islámském světě. S tím se zvedá i nová cenzorská vlna. Například židovské organizace v Kanadě žádají plošný zákaz internetových stránek, které propagují islámský extremizmus. Na Internetu se objevilo nerozluštitelné šifrování umožňující nerušenou komunikaci označované e-džihád a poplatné islámským teroristům. Existují totiž programy, které do grafických řetězců zakódují tajnou textovou nebo obrazovou informaci. Pro dekódování stačí vhodný program a heslo. Najít takto ukrytou zprávu je téměř nemožné, protože na Internetu je 28 miliard obrázků na dvou miliardách stránek. FBI a podobné bezpečnostní agentury proto žádají o vytvoření zadních vrátek do všech kódovacích programů, aby mohly informace sledovat. Existují už programy využívající bezpečnostní díry v různých prostředí, samozřejmě pro nejrozšířenější prostředí Windows. Na Internetu odposlouchávací bezpečnostní agentury nepotřebují ke své činnosti povolení soudu. K podezření už slouží třeba informace, které sledovaný hledá nebo adresy které používá. Nejdříve postfašistická vláda měla právo sledovat výpisy volaných telefonních čísel. Pak začala sledovat hlavičky e-mailů. Nyní už sleduje internetové URL adresy. Pak databáze a lokální počítače. Jde o malé kroky, ale když je jich víc je to pořádný krok proti svobodě. Účinkuje už také postfašistický rasizmus. Lidé nechtějí cestovat i Araby, to je také forma počínající světové války. Třetí světová válka se postfašizmem mění v rasizmus proti arabům. Politici Západu vypustili džina ve vidině muslimů coby teroristů. Víme co umí dav. Muslimové se právem cítí ohrožení západní civilizací. Proto se muslimským světem valí protiamerické demonstrace. Demonstrace proti postfašizmu jsou však výjimkou. V každém případě jsme zahájením třetí světové války proti terorizmu svědky obratu v dějinách lidstva. Bezpečnost lidí podle postfašistické metody má být dosažena omezením jejich svobody. Vyšší bezpečnost způsobí složitost žití, nepříjemnosti, omezování, zpomalení služeb, zvýšení nákladů a daní. Mění se složení armád i ekonomiky. Omezuje se turistika, nastává restrikce a omezení trhů. Roste ekonomická izolace, vznikají nové frustrace, imigrační vlny a nové konflikty. Hrozí ztráta důvěry spotřebitelů a investorů v lepší budoucnost. Světová ekonomika zpomaluje, některým ekonomikám hrozí recese. Bortí se diktatura kapitálu – jsou blokována bankovní konta podezřelá z finančních aktivit teroristů. Zostřuje se boj proti praní špinavých peněz. Sledování finančních trhů ukazuje na spojitost peněz se zločinem. Sledují se podezřelé finanční transakce. Vzniká snaha o povinnost prokazovat původ majetku. Prověřují se anonymní bankovní konta. Strach investorů z recese ekonomiky žene ceny zlata prudce vzhůru, klesá cena nafty. Svět znejistěl. I děti u počítačových her, i dospělí ve svém byznysu. Pro zvýšení bezpečnosti už mají být modifikovány i počítačové hry simulující let v letadle a upozorňující na srážku s budovou. Znejistěly vlády. Jediný člověk v pozadí má totiž moc ovlivnit genocidu lidstva. Člověk se však má opravdu bát pouze postfašizmu, předchozí jistotu může nalézt pouze v boji proti němu a to hned a sám u sebe. Postfašizmus představuje veřejné ohrožení lidstva. Diktatura kapitálu, dávající přednost zisku před bezpečností, ohrožuje globalitou životní prostředí v míře rovnající se genocidě lidstva. Teror diktatury kapitálu útočí na každého a všude. Naposledy při obrovském výbuchu petrochemické továrny AZP, zbyla z ní jen hromada sutin. V centru výbuchu zůstal padesátimetrový kráter. Továrna vyráběla dusičnatá a fosfátová hnojiva známá svou výbušností. Nejdřív vybuchla chemička a posléze blízké skladiště výbušnin. Poškozená byla i sousední továrna na výrobu výbušnin. Exploze změnila ulice Toulouse k nepoznání. Po výbuchu se vynořil nad městem mrak jedovatých sloučenin čpavku. Bilance výbuchu: 15 nezvěstných, 29 mrtvých, 2442 lidí zraněno, z toho 80 těžce a 30 ve velmi vážném stavu. Nebezpečná továrna se nacházela ve městě a navíc poblíž školy. I místa dosti vzdálená nesla stopy po výbuchu. Nejde o nesmyslné pomýlení, ale o důsledek teroru diktatury kapitálu minimalizací nákladů maximalizující zisk a rizika. Ne vždy musí jít o velkou katastrofu, spíše je to série malých leč o to otravnějších. Z nebe nepadají letadla, ale i jiné věci. Čtyřhlavňový kulomet, který odpadl z bitevního vrtulníku během jeho přeletu z Brna do Přerova, spadl do kukuřičného pole asi 60 metrů od dálnice, a to na 204. kilometru ve směru na Vyškov. Po pádu se padesátikilogramový kulomet zarazil asi půl metru do země. Na občany stále více dopadá teror postfašistické zastupitelské demokracie. Česko svou legislativou nedělá nic proti světovému teroru postfašizmu, naopak k němu všemožně a aktivně přispívá. Marně se pak snaží omezit příliv azylantů přísnějším azylovým zákonem. Postfašistický teror zastupitelů občanů je znám a dokazuje to neustále legislativou a zákony. Tak nový myslivecký zákon má upřednostnit práva myslivců nad právy vlastníků pozemků. Myslivecká stráž má mít možnost na polní cestě kontrolovat kufr auta. Okresní úřad může vlastníkovi pozemku nařídit umístění krmelce i proti jeho vůli. Na území vlastníka mohou myslivci pořádat hon kdy se jim namane. Vlastní honitba musí mít více jak 500 hektarů. Mezi volně žijící zvěř a tudíž střelnou jsou zařazeny i chráněné druhy. Nelze se divit, když poslanecká sněmovna je plná postfašistů pohrdajících metazákonností. A podobně je tomu s mysliveckou lobby. Ostatně z nařízení vlády úkony policie mohou dublovat vojáci. V honbě proti terorizmu pak ke kompletu vize policejního státu schází už jen tajné služby, bezpečnostní služba a vybrané úřady. Stát Česka spravovaný postfašisty chudne, kulturně i civilizačně. Zadlužení státu nadále výrazně roste. V roce 2002 se zvýší o 50miliard. V roce 2004 z letošních 363 miliard korun až na 483 miliard což je téměř 19 procent výkonu ekonomiky. Skutečný dluh může být ještě vyšší. Není se divit, když ekonomice vládne diktatura kapitálu a postfašistická klika. Všeobecné zdražování je na cestě v příštím roce. Postfašistický teror posílá důchodce do chudoby. Postfašizmem ovládaná ekonomika stagnuje, příjmy státu na občanské a sociální služby se snižují. V roce 2002 se průměrný důchod dále sníží a bude činit jen 42,8 procenta průměrné mzdy. Bude to nejnižší úroveň od roku 1988. Na vině všemu tomu je také všudypřítomný postfašistický manažment. Příklad. Postfašistický prozatímní manažment České televize zastrašuje zaměstnance. Odboráři ČT už vyhlásili stávkovou pohotovost. Relevantní je pohrdání manažmentu ČT metazákonností a vůči zaměstnancům následně praktikovaný postfašistický teror. Lze si představit sotva větší teror na občanech než když poslanecká dozorčí rada veřejnoprávní televize se rozhodne k neveřejné volbě jejího ředitele a zakáže veřejně vysílat přenosy ze svého klíčového zasedání. V případě masmédií tu máme navíc teror na občanech - divácích. Ostatně tuzemské televize ohrožují terorem reklamy především děti. Česká televize, Nova a Prima jsou postiženy pokutou půl milionu korun za to, že vysílaly neetickou reklamu nabádající k násilí. Nova má zaplatit ještě dalších milion šest set tisíc korun za to, že přerušovala dětské pohádky reklamními bloky. Vysíláni teroru však postiženo není, tak je totiž nastaven postfašistický zákon. Teror na občanstvu je vlastní především politickým stranám, vždyť tam fungují také postfašističtí "manažeři" manipulující voliči. Ministerstvo vnitra slibuje zmrazit účty teroristů, doufejme že bude zmraženo i tajné konto postfašistické ODS. Důsledky teroru diktatury kapitálu jsou nejvíce zřetelné v oblasti užité kultury. Příkladů je mnoho. Jde vždy o činy zoufalců. Příkladem je plastická mapa obřích rozměrů pokrývající parkety boskovické sokolovny. Do jediného sálu se vešlo bezmála třicet tisíc kilometrů čtverečních území Moravy a Slezska, které se tady rozkládají na modelu s rozměry dvanáct a osmnáct metrů. Unikátní kartografické dílo s tajemným osudem je proběhlou vernisáží představeno veřejnosti. Návštěvníci výstavy, která potrvá do 7. listopadu, uvidí uctyhodný kolos čítající 79 dílů. Vrstevnice jsou kladeny po deseti, ve vyšších nadmořských výškách po dvaceti metrech. Dva díly ovšem zbyly a nikam nepatří, možná že po výstavě budou neznámá území poznána. Mapa byla od roku 1948 umístěna na půdě Zemského archívu v Kunštátě a pouze v devadesátých letech ji na několik hodin složil skautský oddíl, jinak ji nikdo neviděl vcelku. Po výstavě však sotva najde svou trvalou expozici, protože by to chtělo prostor a také nákladnou skleněnou podlahu nad rozlehlým objektem. Nejsou peníze a tak se užitá kultura nekoná, typická ukázka teroru diktatury kapitálu.

Třetí světová válka proti teroru postfašizmu je v plném chodu. Nejpříznačnějším rysem této války je strach pojmenovat věci pravými jmény. První a druhá světová válka musely překonat nacionalizmus a fašizmus. Světová válka zvaná studenou překonala komunizmus. V této světové válce jde o překonání postfašizmu. Málokdo se odváží nazvat nynější protiteroristickou světovou válku globálním bojem proti postfašizmu i když tento si přivlastňuje nejrůznější přívlastky terorizmu jako je bioterorizmus a psychoterorizmus. Svět je evidentně globalizován a současně globalisován. Globalizace i globalisace strojí postfašizmu smrt. Hodnoty na nichž stojí západní civilizace totiž spočívají ve svévolnosti přinášející vlastní prospěch bez ohledu na veřejný zájem a to včetně terorizmu coby organizovaného zločinu. Tato svévolnost promítnutá do globálních měřítek přináší riziko sebevraždy lidstva. Ruleta neomezeného konzumu a trhu učinila z ducha kapitalizmu sebevražedného ducha postfašizmu. Světový řád založený na technologické převaze přinesl lidstvu globální lákadlo konzumizmu. Svévolníci vládnoucí svévolnickým kapitálem však obrací vyspělou technologii proti civilizaci. Svévolnost nezbytná pro diktaturu kapitálu globalizací současně plodí činy ohrožující samotnou existenci lidstva. Světový řád založený na nadvládě jedné civilizace přináší střet civilizací, který se mění ve světový střet kultur. Spása od sebevraždy lidstva spočívá ve vzniku noosféry coby vítězství svobodného světa založeného na světové vládě metazákonnosti. USA a její spojenci, především v NATO, se však vydali na cestu nadvlády teroru diktatury kapitálu nad životem. Konečně známe barbary, kteří definitivně vykolejí postfašizmus. Největší hloupostí bylo odpovědět na teroristický útok z 11. září světovou válkou proti terorizmu, protože to znamená vyvolat válku proti vlastnímu systému diktatury kapitálu. Takovou unáhleností se ruší důvěra a synergismus obchodu, hroutí se globální ekonomika. Narušení mezinárodního synergismu působí třetí světovou válkou entropii v míře rovnající se fázovému přechodu k nové globální civilizaci, ta pak jedině opět zaručí potřebné zázemí pro globální ekonomiku na kulturním základě. Musíme opět konstatovat, že vývoj obstarávají hlupáci. Světová válka proti terorizmu totiž zasáhne samotného ducha kapitalizmu - svévolnictví. Studená válka byla vystřídána světovou válkou civilizací, válkou o nadvládu jedné civilizace a kultury. Globalizace se stala záležitostí nikoliv vývozu kapitálu, ale vývozem kultury. Už nejde o imperializmus kapitálu, ale o hegemonii jedné kultury - americké. Západ globalizací dobyl svět nikoli nadřazeností svých idejí, ale větší schopností organizovaného teroru skrytého do nevinné podoby postfašizmu. V polaritě nadřazenosti jedné kultury vůči zbývajícím neexistuje nezúčastněná strana, která by mohla sehrát roli respektovaného mediátora, zprostředkovatele. Západ šíří svou kulturu a systém hodnot jako cosi univerzálního, co však neodpovídá universální potřebě epochy globality. Toto úsilí se dostává do čím dál evidentnějšího rozporu s evolucí lidstva. Co Západ vnímá jako univerzalizmus, to je ve své podstatě imperializmus. Západní univerzalizmus je však smrtelně nebezpečný pro lidstvo, neboť vede ke globální intercivilizační a intracivilizační válce kultur. Zásadním problémem Západu a lidstva vůbec je globální kultura zajišťující další vývoj lidstva. Jde o takovou universalitu kultury, která imperativem zachovat lidstvo tuto metakulturu ukládá v materiální podobě coby civilizaci šířit po celém světě. Multikulturalismus a s ním spojený kulturní universalismus musí být zaměřen na základní lidské hodnoty – výchovu ke svobodě jakožto planetární vládu metazákonnosti a globální záruku bezpečnosti lidstva. Nikoliv na kulturu pro export, ale na metakulturu pro ochranu a obnovu každé kultury je třeba se soustředit. S tím souvisí i radikální postoj k otázce Boha. Kapitalistický duch, který zplodil vzpurného jedince, se tváří tvář smrtelnému strachu uchyluje do otroctví Boha, protože nemá realistickou ideu pro činy v složitých situacích, a těch globalitou bude přibývat. Nová skutečnostní idea pro epochu globality musí být universální pro žití i pro kapitál, pro každého člověka planety a musí nahradit autoritu svévolnosti. Je třeba nové víry, která dá lidem sílu jistoty. Pokud má lidstvo přežít, musí se s duchem nové skutečnostní autority vyrovnat. Pouze otevřená společnost svobody může efektivně čelit každému terorizmu svou opravdovostí tedy otevřeností vůči realitě. Jisté je, že nelze čelit terorizmu terorem. Nyní je už jasné, že terorizmus nelze porazit a přitom ho beztrestně nechat fungovat v podobě dnešního svévolnického ducha kapitálu. Nelze apelovat na humanismus a tažením proti terorizmu působit humanitární katastrofy. Svévolníci z řad postfašistů užívají nehorázné lži. Vyznačují se tím, že mluví nepravdu úmyslně a účelově chtějí účastníky v komunikaci psychicky rozhodit, dopouští se psychického terorizmu či krátce psychoterorizmu. Nehorázným výroky úmyslně porušují synergismus, i přes evidentní nesouhlas se Skutečností. Reagovat na psychoterorizmus rozhořčením je ta nejhorší taktika, jakou si lze představit. Psychoterorizmus si právě toto přeje a pase se na tomto rozhořčení. Oběť psychoterorizmu se propadá do psychického stavu, kdy je stále méně schopen synergismem se smysluplně bránit. V obraně proti psychoterorizmu je třeba vždy si položit jeho argumentaci coby otázku zkoumání a obracet ji jako bumerang. V nutné obraně je nutno psychoterorizmus usvědčit ze lži, z neschopnosti k synergismu, k metazákonnosti. Psychoterorizmus je duchovní rakovina lidstva. Je třeba nalézt nutnou globální obranu proti globálnímu psychoterorizmu. Válku s psychoterorizmem musíme vést celým životem, k tomu potřebujeme také globální prostředek globálního soudu. Tak zvaná "protiteroristická koalice" používá nehoráznou lež, když za terorizmus označuje pouze individuální a skupinový terorizmus a ne také činnost v rámci státu, v rámci zastupitelské demokracie a diktatury kapitálu. Představitelé "protiteroristické koalice" a kolaborující s nimi síly jsou proto u globálního soudu obviněni z válečných zločinů a ze zločinů proti lidskosti globálním šířením a aplikováním psychoterorizmu na obyvatele planety. Psychoterorizmus v podobě postfašizmu je celosvětovým hnutím ohrožujícím samu existenci lidstva a je ho proto nutno dramaticky oslabit poukazem na potlačování pravdy, svobody a spravedlnosti. V bitvách proti psychoterorizmu lze snadno poukázat na nepřítele, je jím diktaturou kapitálu celým světem prolezlý svévolník odmítající metazákonnost. Psychoterorizmus ohrožuje všechny a křivdí všem. Psychologické škody zanechané psychoterorizmem jsou vážnější než fyzické ublížení. Psychoterorizmus je mocným nástrojem postfašizmu a jeho hlavním cílem je nastolit nejistotu, zmatek, odkázanost na autority a hlavně vyvolat strach z metazákonnosti a tím strach z vlastní svobody, pravdy a spravedlnosti. Dnešní diktatura kapitálu je psychologickou válkou na jejímž konci je fyzické utrpení planoucí z nejistoty, zmatku, strachu ústící do nutné potřeby všemocné síly postfašizovaného státu a demokracie. Sebevražedný stav lidstva nutí k třetí světové válce proti postfašizmu. Stěžejní v této třetí světové válce jsou pravdivé informace, jejich synergismus, nikoliv informační technologie samy o sobě. Lavina třetí světové války byla spuštěna oním pověstným kamínkem. Útokem z 11. září začala sebedestrukce západní civilizace, protože kořeny terorizmu spočívají v bezbřehé volnosti sankcionované terorem. Taková válka proti vnitřnímu teroru se nedá vyhrát, Západ proti ní nemá obranu. Postupně se stávající civilizace vyčerpá, aby byla pohlcena globálním typem civilizace, při zachování své kulturní specifičnosti. Osud přerodu čeká civilizace vystavěné na svévolnosti a ne na metazákonnosti. Žádný teror ještě nezastavil teror. Cesta teroru proti teroru praktikovaná v epoše globality vede k zániku lidstva. Zatím vše svědčí pro to, že teroristé dosáhli svého – přinutili lidi, aby se začali chovat nesvobodně, tedy aby upadli do područí strachu a teroru. To proto, že hlavním rysem teroristova postoje je hluboká neschopnost svobody tedy metazákonnosti. Tím, že lidé dopustili vítězství myšlenek nadřazující domnělou efektivitu bezpečnostních opatření nad svobodou občanů, ocitli se na jedné lodi s teroristy. Prakticky už nyní jsou občané vydáni napospas teroru libovůli zákonodárství postfašistické zastupitelské demokracie. Pokud voliči zvolí za své zástupce postfašisty tak mají zajištěno, že správa věcí veřejných se bude odvíjet postfašistickým terorem s minimem kontroly z nezávislé strany. Je výsměchem ohánět se pak nezávislými soudy, když tyto podléhají postfašistickému zákonodárství. Postfašizmus nalezl cestu jak represivní pravomoc krýt demokratickou cestou bez kontrolovatelné odpovědnosti k metazákonnosti. Volby jakožto kontrola z nezávislé strany jsou směšnou záležitostí, když v diktatuře kapitálu nelze nikoho odpovědného volit. Dnes už víme, že demokratické volby v režii diktaturou kapitálu manipulovaných politických stran jsou nástrojem teroru postfašizmu. Kontrolní metoda pravé demokracie musí být postavena na mnohem vyšší a nezávislejší úrovni – na způsobilosti vykonavatelů demokracie k metazákonnosti. Jedině tak bude možné očistit zákonodárství od postfašistického teroru a přenést autoritu práva a spravedlnosti skrze soudy mezi lidi. Dělba moci výkonné, zákonodárné a soudní musí podléhat nezávislé způsobilosti k výkonu zastupitelské funkce metazákonností. Zapomeňme na lacinou představu, že se zhoubě terorizmu vyhneme jedině jednostranným zvyšováním pravomocí represivních složek postfašistického státu. Demokratický úkol je těžší: musíme zvýšit především schopnost těch složek v dělbě moci, které namíří ostří represe proti opravdovým nepřátelům svobody - postfašistům. Nemůžeme přistoupit na to, že kvůli boji se skupinovým a individuálním terorizmem upadneme do područí státního terorizmu. Teror postfašizmu je universálním nepřítelem všech lidí, kultur a civilizací. To však znamená také začít soudit nositele postfašizmu i kolaboranty. Až dosud bylo v USA zadrženo 300 osob, avšak proti žádné z nich nebylo zatím vzneseno obvinění ve spojitosti se čtyřmi únosy letadel z 11. září. Neexistují přímé důkazy o organizátorech teroristických útoků z 11. září. USA však chtějí pomstu za 11. září za každou cenu, vyhlédli si Afghánistán, bez důkazů a cílů, tedy vlastně lid Afghánistánu. Více jak milion Afghánců v panice prchá před hrozbou americké odvety. Zbídačení lidé ve strachu z americké odvety opustili své nuzné obydlí. Plně naložené náklady, volské povozy i obyčejné dvoukoláky směřují hlavně k hranicím Pákistánu. Afghánistán čelí masivní humanitární krizi jakou ve své historii nezažil. Jde o horší exodus než byl v Kosovu, co nevidět může v Afghánistánu vypuknout hladomor. Pákistán nyní poskytuje útočiště asi dvěma a půl milionu afghánských běženců. Obrovská masa jich současně čeká marně na vpuštění na hranicích s Pákistánem. Děti, kašel, pláč, prach, hlad a žízeň, vše pod zběsile pálícím sluncem. Jsou-li viníci souzeni za Kosovo, pak podle zásad spravedlnosti také za Afghánistán. G. W. Bush, prezident USA, je u globálního soudu obviněn z válečných zločinů a ze zločinů proti lidskosti, kterých se jako nezpůsobilý k metazákonnosti dopustil svévolným vyhlášením světové války bez udání důkazů a nespecifikovaných cílů a to aktem války vůči lidu Afghánistánu, s následky rovnající se humanitární katastrofě. Ze své pravomoci uplatňuje státní terorizmus. Boj proti individuálnímu terorizmu se pro státní terorizmus stává způsobem získání pravomocí, které nebyl schopen získat dříve. Zastupitelská demokracie státní terorizmus umožňuje. Regulérně a demokraticky zvolenému prezidentu je dána zákonná možnost páchat terorizmus psychický i fyzický. Rozdíl teroru je pouze v následnosti. Jestliže individuální terorizmus postupuje od fyzického terorizmu k psychickému, pak státní obráceně. Pro státní terorizmus USA je proto snadné psychickým terorizmem vyvolat fyzický terorizmus postihující válečnými zločiny lid Afghánistánu. Světová válka proti terorizmu si žádá uplatnit spravedlnost padni komu padni. Není výlučně centrum fyzického terorizmu, existuje i centrum psychického terorizmu. USA jakožto právnický subjekt jsou u globálního soudu obviněny z páchání psychického terorizmu v rámci centra globální teroristické sítě postfašizmu. Podle deklarace Rady bezpečnosti OSN jsou v boji proti terorizmu povinovány všechny členské státy tedy také proti vlastnímu státnímu terorizmu. Schvalování válečných zločinů a zločinů proti lidskosti stejně jako terorizmu je trestným činem. To platí nejen o tak zvané mezinárodní protiteroristické koalici, ale týká se to i "válečného štábu" prezidenta USA George W. Bushe. Za schvalování a podporu psychického terorizmu USA jakož i válečných zločinů a zločinů proti lidskosti páchaného na lidu Afghánistánu jsou u globálního soudu obviněni následující právnické subjekty: víceprezident USA Dick Cheney, ministr zahraničí USA Colin Powell, ministr obrany USA Donald Rumsfeld, předseda sboru náčelníků štábů USA generál Richard Myers, poradkyně pro národní bezpečnost USA Condolezza Riceová, ředitel CIA George Tenet, personální šéf Bílého domu Andrew Card, ministr financí USA Paul O´Neill, ministr pro vnitřní bezpečnost USA Tom Ridge, poradce pro ekonomiku USA Lawrence Lindsey, dále organizace OSN, NATO, EU, Radio Svobodná Evropa, a také ústavní vládní představitel Velké Británie Tony Blair, vládní představitel Itálie Silvio Berlusconi, prezident Francie Jacques Chirac, prezident Ruska Vladimir Putin, prezident Česka Václav Havel. USA se dostaly do pasti, kterou jim nastražil nepřítel. Ten zřejmě nastrčil věcné důkazy útoku z 11. září na Taliban a muslimské fundamentalistické organizace operující z Afghánistánu. Afghánistán je pak pod tíhou domnělých důkazů vystaven státnímu terorizmu ze strany USA a protiteroristické koalice. Tak zvaná protiteroristická koalice je přinucená k mezinárodnímu terorizmu a je tak vlastně postižena tím, proti čemu má bojovat. V boji proti terorizmu se demokracie stává terorizmem. Více si organizátoři teroristických útoků z 11. září nemohli přát. Střet kultur se vyhrotil, zvítězit nemůže ani jedna, aniž se sama nezmění. V boji proti terorizmu je nutno omezit diktaturu kapitálu, kapitalizmus vykolejil sám sebe. Stávající civilizace narazila na meze vlastní efektivnosti, není schopna globálního synergismu. Společnost informací je natolik zaplavena informacemi, že laik, občan, volič, ztrácejí možnost svobodného názoru a svobodné volby. Specializované vědění se stává výlučným majetkem expertů, názory se opírají o diktaturou kapitálu terorizovaný svět mediálních zpráv a příběhů. Demokracie a svoboda v tomto postfašistickém terorizmu ztrácí smysl. To, co mělo být předpokladem větší míry osobní svobody, se přemírou volnosti a následně represivního terorizmu stává cestou ke ztrátě odpovědnosti. Příčinou toho je terorizmus postfašizmu. Třetí světová válka proti postfašizmu není metafora, je to boj staré a nové civilizace. Metainformace v ní budou nejžádanější zbraní. Rada bezpečnosti OSN jednomyslně přijala rezoluci předloženou USA, která vyzývá všechny státy k zmrazení financí osob podezřelých z terorizmu a k zásahu proti skupinám, které jim pomáhají. Myslí se tím pochopitelně terorizmus vlastní diktatuře kapitálu. Jak se říká, kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Boj proti terorizmu se pochopitelně týká také USA a jejich spojenců včetně koaličních a také samotné Rady bezpečnosti OSN. Přijetí rezoluce ji okamžitě činí závaznou pro všech 189 členských států OSN včetně OSN samé. Je to vlastně rezoluce sebevraždy postfašizmu. Sebevražda postfašizmu se však odehrává samotnou silou svévolnosti. USA našly chatrné důkazy a tím i vratkou odvahu k odvetě za teroristické útoky z 11. září. Letadla USA zasypávají afghánská sídla bombami. Nikoliv výlučně teroristická sídla, ale i civilní. Bomby jsou prý přesné, přesto zabíjejí civilisty. Zatím není znám počet civilních obětí. Co se ví, je to, že davy v panice utíkají z měst. Nikoliv z výcvikových táborů teroristů. Z měst a lidských sídel. Utíkají, nevědí kam. Malé děti, staří lidé. Někteří zemřou cestou, další později, strachem vyčerpáním, hladem. Jiní budou poznamenáni na celý život – zblázní se hrůzou z celodenních náletů trvalé odvety. Aby USA morálně kryly terorizmus na civilním obyvatelstvu, tak ze vzduchu pro uprchlíky shazují halabala balíčky s humanitární pomocí. Ta však není zdaleka tak přesná jako bomby. Je to spíše gesto vyjadřující pohrdání lidem Afghánistánu. Ano pravé pojmenování odvety USA za útoky z 11. září zní – válečný zločin a zločiny proti lidskosti ničením civilních sídel, vyháněním lidí z jejich obydlí, nucenou deportace uprchlíků z jejich obydlí do ciziny. Je to ukázka psychického terorizmu USA a teroru postfašizmu vůbec. Je to současně ukázka vzrušující show pro lynčechtivou veřejnost USA. Je to ukázka svévolnického práva západní civilizace, kdy se spravedlnost mění v primitivní násilnickou odplatu a triumf. Svět reaguje na psychoterorizmus USA adekvátně. Světem probíhá lavina poplachů z terorizmu. USA je opět v pohotovosti – tentokrát před hrozbou jménem antrax. V USA se šíří dopisní obálky s antraxem. Probíhající třetí světová válka stává se záležitostí nejistot, nejistota nabývá rozměru, že stát se může cokoliv nepravděpodobného. Obavy a fámy z antraxu sevřely USA – a nejen je – pouty úzkosti a strachu. "Biologické poplachy" ukazují, jak má USA nervy na pochodu. Nejen USA. Je to skvělá příležitost pro hysterii a falešné poplachy. Světem extrémně rychle roste lavina anonymních hrozeb bombovými nebo biologickými útoky. Svět se stal zajatcem paniky šířené desítkami dopisů s antraxem či spíše jen s neškodným práškem. Příliš mnoho poplachů, příliš mnoho států. Strach z antraxu masivně zasáhl i Česko. A šíří si to sám postfašizmus. To vše jen povzbuzuje dojem, že jednou něco katastrofického opravdu přijde. V módě jsou nyní biologické zbraně, to působí psychický stres daleko větší než třeba počítačové viry nebo genové manipulace. USA a jejich spojenci se stali otroky vlastních bezpečnostních opatření. V tomhle teroristé nad dnešní civilizací triumfují a vítězí. Proti terorizmu lze v tomhle ohledu zvítězit pouze novou civilizací, jejíž bezpečnost bude založena v samotné kultuře. Vedením války proti Talibánu a terorizmu sítě Al –Kaida nebude míru ani bezpečnosti vůbec dosaženo. Kruh násilí zasévaného svévolností se mění ve spirálu. USA si uzurpují právo napadnout další státy, sebeobrana USA si vyžádá další akce vůči jiným organizacím a státům a to podle svévolného uvážení a nikoliv na základě nadstátního práva. USA se islamizmem snaží světu vsugerovat nového světového strašáka a tím zamaskovat svou vlastní nebezpečnost. Tím opravdovým nepřítelem lidstva je však virus mysli pojímaný jako postfašizmus především v jeho psychickém módu. Svět se nachází v zajetí psychoterorizmu indukovaného bioterorizmem šíření antraxu. Antrax (snět slezinná) je primárně onemocnění domácích býložravců přenosné na člověka. Šíří se neviditelnými výtrusy. Bakterie Bacillus anthracis vytváří mimořádně odolné spory přežívající léta. Má tři formy – kožní, plicní a střevní. Kožní forma antraxu se projevuje typickým černým pupínkem, proto se mu lidově říká uhlák. Plicní forma začíná jako mírné onemocnění dýchacích cest, přesto pacient do 24 hodin umírá. Střevní a plicní forma se projeví až rozmnožením bakterií s příznaky celkové otravy (sepse) s vysokou horečkou a třesavkou a nejčastěji se dá zaměnit s meningitidou. Inkubační doba trvá několik dní. Léčba se provádí vysokými dávkami antibiotik. Různá antibiotika se používají pro léčbu různých typů antraxu. Nadměrné užití antibiotik však může vést k odolnosti nemocných vůči lékům, nejen proti antraxu. Doposud byl antrax raritou. Všechny uměle vyrobené kmeny antraxu mají specifickou strukturu a jsou evidovány. Antrax jenž bioterorizmem prvně zasáhl USA, Floridu a New York, pochází ze státu Iowa a podle struktury prý byl vyroben v roce 1950 nebo 1970. Velikost spor ukazuje na produkt velmi dobře vybavené laboratoře, spory jsou totiž natolik prachově malé, aby se udržely ve vzduchu a tak mohly být vdechnuty, avšak zároveň natolik velké, aby se uchytily v nosní sliznici a nemohly být vydechnuty zpět. Je to právě ta nejnebezpečnější velikost spor. U vyskytnuvšího antraxu nejde o mutant rezistentní vůči antibiotikům tudíž nejde ještě o jeho genetickou manipulaci. K nasměrování na šiřitele antraxu je vypsána odměna milionu dolarů, taková je bezmoc FBI znát veškeré kmeny antraxu a lidi, kteří je vlastní. Dosud nejde o masový bioútok, ale o záměrný zásah s cílem vyvolat strach, paniku a také otupení pozornosti. Další krok bioútoku může již být záležitostí genově nebo spontánně zmanipulovaného antraxu, odolného proti antibiotikům. Zdravotnický systém USA není schopen čelit biotútoku jednoduše proto, že není schopen čelit viru postfašizmu - nemoci mysli. Poplach už vyvolává voda vylitá cizinci na letišti, dokonce nádoby s medem. Davové hysterii podléhají maniaci, příval anonymních výhrůžek neustává. Reakcí na davovou hysterii z terorizmu je nebývale velký nárůst černého humoru a nejrůznějších vtipálků. Svět se stává zajatcem dopisů, nebezpečí je všudypřítomné, lidé ztrácejí důvěru v postfašistickou vládu a instituce. Bráno do důsledku to znamená, že nelze věřit žádnému dopisu. Vypadá to absurdně, že bakterie mohou zničit poštu. Pošta přestává být spolehlivou cestou komunikace. Ani Internet bezpečnost nezajišťuje. Svět postfašizmu se tak bez bezpečné komunikace sám dostává do pasti izolace a to všemi způsoby. Postfašizmus si antrax vypěstoval a ten se v diktatuře kapitálu stal předmětem zájmu teroru a tím i záležitostí byznysu. Antrax je velký a velmi nepřehledný bakteriální organismus, který může být pozměněn geneticky manipulováním nebo náhodnou mutací, přičemž může dojít k jeho modifikaci s odolností proti obyčejným lékům, jako je penicilin. Navíc k jeho mutaci může dojít právě léčbou velkými dávkami antibiotik. Nejde však jen o antrax, jde o záměrnou manipulaci z biologickým materiálem podobného druhu. Třetí světovou válkou nastal čas takovou aktivitu stíhat jakožto zločinnou. Proto každý kdo svévolnicky manipuluje s viry nebo bacily, přímo či nepřímo, je u globálního soudu obviněn z bioterorizmu tedy z válečného zločinu a zločinu proti lidskosti znamenající genocidu lidstva. Pohrávání si s antraxem a jemu podobných svinstev znamená zločin bioterorizmu ohrožující lidstvo, genocidu lidstva. Vůbec každé pohrávání si z genovou manipulací ohrožuje existenci lidstva. Nebezpečí terorizmu genových manipulací spočívá v nebezpečí náhodného nebo úmyslného viru nebo bacilu, který lidstvo zničí. Aby lidstvo přežilo musí se naučit žít v synergismu. Bez nové civilizace zvládající synergismus lidstvo dalších příštích 1000 let nepřežije, protože si hraje s životem, aniž srozumělo jeho synergismu a synergismu Skutečnosti vůbec. Je třeba počítat s tím, že život bude pokračovat a tedy s existencí nové civilizace založené právě na synergismu. Nová civilizace už vznikla, má svůj zárodek v noosféře metastátem Morava a je k dispozici na webové stránce www.volny.cz\metainfo, zatím v pracovní podobě. Nová civilizace znamená především novou víru a vědu tedy metavíru a metavědu kanonizovanou v metabibli Zákona zákonů. Epocha globality si vynucuje jinou moralitu vycházející z reality a umožňující lidstvu nadále žít. Době globality už nestačí Starý zákon, ani Nový zákon, složitost doby vyžaduje Zákon zákonů. Globalita potřebuje rovněž vytvořit mezinárodní a metastátní orgán, který by se řídil universálním právem založeným v metazákonnosti a přitom disponoval sankcemi schopnými obhájit toto právo kdekoliv na Zemi. Lidé neumějí metazákonností synergismu užít, především ho nedovedou počítačově napodobit nebo modelovat. A právě to je příčinou neschopnosti vytvořit umělý intelekt. Lidé jsou právě díky synergismu mozku a kultury uvědomováním reality schopni poznávat nové a vyšší. Naopak počítače absencí synergismu nejsou schopné pojmout realitu. Proto první umělý mozek či umělou inteligenci vytvoří lidé propojení MetaInternetem v rámci noosféry. Internet se díky kultuře synergismu stane komplexnějším prostředím jemuž bude patřit plné právo umělého intelektu. To není žádná utopie, každý má k tomu možnost už dnes, musí však zvládnout kulturu nové civilizace – synergismus. Synergismus není žádná ideologie, je to sama esence Skutečnosti a proto ji píšeme s koncovkou –ismus, na rozdíl od mnoha lidmi svévolnicky vymyšlených –izmů. Jazyk není jen záležitostí rozumu, pravidel, norem, ale také intuice a také citů. Zvláště ve vypjaté době této světové války je vhodné dát emocemi najevo především opovržení různými –ismy což lze snadno učinit pouze záměnou s za z. Sympatie či antipatie lze podobně postihnout snadno i u ostatních cizích slov. Použití koncovky -izmus na vše odporné a ošklivé je přesně to, co se hodí na slova terorizmus, postfašizmus, komunizmus, socializmus, liberalizmus, kapitalizmus a podobně. Snadno tím poznáme skrytou sympatii k něčemu, co by dřív bylo záležitostí tabu. V každém případě lze psaní slova terorismus chápat jako skrytý projev sympatií s ním. Nedostatek kulturnosti je příznakem postfašizmu. Postfašisté chtějí s terorizmem bojovat technologicky a nikoliv kulturně. Jednou z hlavních zbraní v nynější válce proti terorizmu má být snímání očních rohovek cestujících nebo ještě lépe snímání obličejů. Cestující předstoupí před zařízení, které zhotoví jakoukoliv podrobnou mapu jejich obličeje porovnatelnou s databází. Lidský obličej obsahuje na 80 typických rysů, přitom ke zjištění totožnosti člověka postačí údajně rozpoznat 14 až 20 z nich. Přístroj se přitom nenechá ošálit falešnými vousy, bradkou či parukou. Vyšší bezpečnost však lidem vždy poskytne vyšší kultura a ne technologie produkovaná diktaturou kapitálu. Spoléhat na diktaturu kapitálu znamená stále evidovat nebezpečí a neštěstí. O tom nás neustále přesvědčuje sám život. Letecké neštěstí na milánském letišti Linate, které si vyžádalo 118 lidských životů, odhaluje další vážné nedostatky v bezpečnosti odporující mezinárodním normám. Startovací dráhy jsou špatně značeny a tak došlo k omylu, kdy malé letadélko se dostalo na dráhu velkého a způsobilo jeho vybočení, náraz do hangáru a požár. V prostředí terorizmu diktatury kapitálu nejsou peníze na bezpečnost, a i kdyby byly pak k tomu není uzpůsobená kapitálem terorizovaná lidská mysl. Palbu na civilní letadlo si zřejmě jako první vyzkoušeli ozbrojené síly Ukrajiny. Ruské dopravní letadlo Tu-154 společnosti Sibir se sedmasedmdesáti lidmi na palubě za letu náhle explodovalo a zřítilo se do Černého moře, bylo prý asi sestřeleno během vojenského cvičení ukrajinskou raketou a to za účasti zahraničních pozorovatelů. Podle radarového monitorování příčinou údajně byla raketa černomořské flotily SA-5, nebo S- 200. Uvedené letadlo nad Černým mořem náhle změnilo kurs a zřejmě bylo jako teroristické určeno k sestřelu. Poslední slova pilota sestřeleného ruského letadla zněla: Kde jsme zasaženi? Raketa nezasáhla letadlo přímo a tak mnoho cestujících a členů posádky bylo stále naživu, když se letadlo řítilo k zemi. Bylo to již podruhé za posledních 180 měsíců, kdy ukrajinští vojáci ztratili kontrolu nad odpálenou raketou. Minulý rok byli omylem zabiti čtyři lidé ve městě Brovary, když raketa zasáhla jejich dům. Dneska jsou to omyly vojáků, v budoucnu omyly vědy omylem vypuštěného zamutovaného viru. Chybné dializační filtry umělé ledviny zabíjí desítku pacientů - to je také obraz diktatury kapitálu. Svévolnictví proniká do jednání jednotlivců, sebevražedný terorizmus nachází pokračovatele. Švýcarsko děsí masakr a je v šoku. Sebevražedný terorista v policejní uniformě se standardním samopalem švýcarské armády vz. 90, v záloze s puškou a pistolí, vtrhl do švýcarského regionálního parlamentu v Zugu a tam zastřelil 14 lidí, nejméně tolik lidí je zraněno. Kanton přestává mít svou vládu. Byl to chladnokrevně naplánovaný zločin. Motivem činu byl dlouhodobý spor s postfašistickým manažmentem místní dopravní společností a s postfašisticky orientovanými zákonodárci zmíněného parlamentu. Poslední dopis sebevražedného teroristy sliboval den děsu pro mafii v Zugu. Je to ve Švýcarsku první případ za sto let. Opět se potvrzuje, že v občanstvu klíčí násilí zaseté tam postfašizmem. Spirála násilí ohrožuje demokracii a hrozí ji přeměnit v státní teror bezpečnostních služeb. V zemi helvétského kříže o trochu ubude svévolnosti a také svobody. Vlastnictví zbraní je na švýcarskou kulturu provázáno stejně úzce jako třeba nejlepší sýry či jazyková tolerance. Každý třetí Švýcar vlastní nějakou pistoli či pušku. Každý vnímá zbraň jako důvěrného pomocníka od útlého věku. V prostředí postfašistického zákonodárství a soudů se však zbraň stává prostředkem vyřizování účtů, lidé berou zákon do vlastních rukou. Cílem teroristů jsou už také parlamenty. Nejméně 29 osob přišlo o život a dalších 75 lidí utrpělo zranění při sebevražedném útoku na budovu parlamentu indického svazového státu Džammů a Kašmír. Výbuchem bylo v okolí poškozeno dalších 150 budov. K atentátu se přihlásila radikální islámská skupina se sídlem v Pákistánu. I v Česku terorizmus nabývá mnohých podob. Policie je stále více zaměstnaná falešnými oznámeními o uložení bomby. Armáda hlídá důležité objekty, přitom pouhý falešný poplach z biologického útoku může ochromit i velké město. K nákaze může terorizmu navíc posloužit každé prostředí s vyšší koncentrací lidí. To vše navíc v prostředí diktatury kapitálu, kde na bezpečnost nejsou peníze. Kraje nemají dost peněz na krizová opatření v případě katastrof a mimořádných situací, přestože jsou za řešení těchto situací odpovědné. Na krizové situace není připravena ani armáda. Armádní letoun L-39 sice vytěsnil ze zakázané zóny nad jadernou elektrárnou letadlo Zlín 43, jehož pilot zabloudil na trase Brno – Praha. Pokud by neuposlechl měl být sestřelen. Ale legislativa Česka ani mezinárodní smlouvy střelbu na civilní stroje neumožňují. Není jednoznačně určena osoba, která bude mít pravomoc vydat rozkaz k sestřelení dopravního letadla a nést za to odpovědnost. Třetí světová válka však prý sebou nese problém nutného zabíjení civilistů mimo podmínek klasické války. Teror postfašizmu má však mnohem záludnější formy. Nedávné masové vybíjení dobytka je také terorem. Teror diktatury kapitálu vedl ke vzniku BSE, ta se pomalu šíří. Už i Slovensko má svou první krávu BSE, veterinární odbornice povolila prodej masa z poražené krávy i přes pozitivní test. Veškeré prodané maso bylo na základě výzvy vráceno zpět do prodejen. Šestiletá nakažená kráva pocházela z domácího chovu v Horní Ždani v okrese Žiar nad Hronom. Společnost Vtáčnik vlastní v pěti chovech kolem 1000 kusů hovězího dobytka, chová je výlučně na zdejších lokách a přikrmuje je výhradně senem. Není znám způsob nakažení a diktatura kapitálu vede k tomu, že na výzkum záhadného onemocnění nejsou peníze. Vše zřejmě skončí masovým vybitím části nebo celého stáda. Nejsou peníze na bezpečnost. V prostředí postfašizmu už občas vládne taková svévolnost, že musí zasahovat soud. Evropský soudní dvůr, nejvyšší soud EU rozhodl, že státy EU nesmějí bránit občanům kandidátských zemí v samostatném podnikání na svém území. Státy unie jsou tak povinny vydávat pobytová víza žadatelům, kteří chtějí na jejich území podnikat. Teror postfašizmu soudů občas musí mýtit až Ústavní soud. Výpisy z účtů mobilního telefonu nesmí soud použít jako důkaz proti obžalovanému, protože Listina práv a svobod zaručuje ochranu jejich tajemství. Rozhodl o tom Ústavní soud. Je to již podruhé. Článek ústavy nezakládá ochranu jen obsahu zpráv, ale i dalších složek, jako jsou například výpisy. Každý má totiž právo, aby byly chráněny informace, komu a jak dlouho volá, stejně jako obsah hovoru. Výpisy z telefonních účtů je možno získat pouze za souhlasu soudu, tedy na základě stejného postupu, jakým se získává souhlas například k odposlechu. V jiném případě Ústavní soud pro početné pochybení a libovůli v rozhodování soudců i vyšetřovatelů zrušil soudní rozhodnutí. Výjimečně teror postfašizmu končí u soudu, protože teror postfašizmu ovládá nejraděj skrytě, a nejlépe korupcí. Je pak opravdu svátkem postfašistické spravedlnosti, když se podaří teror potrestat. Stalo se. Vrchní soud poslal hlavního sponzora ODS za jiné finanční spekulace na pět let do vězení. Z fondů které spravoval totiž převedl na svou společnost 13 milionů korun. Z podobných prospěchových machinací lze pak snadno sponzorovat ODS. Ovšem diktatura kapitálu nad politickými stranami je stále více rafinovanější. Existují metody jak si "naklonit" politika a nedat o tom nikde vědět. Takové případy korupce se odhalí jen málokdy. Proti tomu existuje jediná obrana – příslušnost politika k nové civilizaci. Správně posoudit kdo je kdo se samozřejmě netýká jen politiků a politických stran. Poučný je případ ODS. Před deseti lety – 1. října 1991 – se v tehdejším Československu rozpoutala bezprecedentní akce postfašizmu: kupónová privatizace. Odehrála se totiž v atmosféře svévolnosti bez peněz a bez práva. Monopolní politická strana využila svého postavení k prosazení státního terorizmu slibem rychlého zbohatnutí pro každého při omezení "výprodeje" majetku do ciziny strategickým partnerům. Majetek lidu za miliardy se valil republikou. Od lidí do fondů, z fondů do bank, od bank tunelářům, od lidí krachujícím bankám. Žádná omezení, žádné hranice. Velcí vlastníci snadno vytáhli z firem veškerý majetek a drobným zbyli v rukou namísto akcií bezcenné cáry papírů. Státní kurz postfašizmu. Bylo snazší krást než vydělat si poctivou prací. Svévolníci dostali šanci zbohatnout nepoctivým způsobem. Ke slovu se dostaly státem ovládané banky a k nesplatitelným úvěrům se dostali vlastníci, kteří měli dobré politické kontakty nebo dostatek drzosti. Rodil a utužoval se postfašistický klientelizmus. Zrodilo se slovo tunel coby přezdívka pro podvod, krádež nebo přinejmenším vychytralost na hranici postfašistického zákona a za tolerancí metazákonnosti. Ztratil se demokratický dohled nad majetkem, manažeři si mohli dělat, co chtěli. "Památkou" na tyto postfašistické obchody odporující veškerým ekonomickým pravidlům jsou stovky miliard špatných úvěrů, které od finančních domů převzala Konsolidační banka, prohlubující dodnes obrovský státní dluh Česka. Záměrně právo nešlo před privatizací, šlo tedy o zlý úmysl uškodit lidu Československa, poškodit ho ve správě jeho majetku. Jako špatnou metodu, která nepřinesla kapitál do firem a neumožnila jejich kvalitní kontrolu, kupónovou privatizaci kritizovala většina mezinárodních institucí. Byla by to děravá spravedlnost kdyby nenašla za tento "podvod století" viníky. U globálního soudu je ze zločinu státního terorizmu zvaného "kupónovou privatizací" obviněn její "vynálezce", propagátor a realizátor - Václav Klaus - šéf monopolní ODS a současně předseda tehdejší vlády. Je jasné, že jako pojistka proti terorizmu zastupitelské demokracie slouží způsobilost vykonávat správu věcí veřejných metazákonností. Šéf monopolní ODS však svou nezpůsobilostí k metazákonnosti dokonal zlý úmysl škodit svěřenou mu správu lidu Československa. Osm milionů lidí si prvně v životě mohlo na vlastní kůži vyzkoušet státní terorizmus. Hra na postfašizmus kupónové privatizace byla ideálním prostředkem státního terorizmu. Nespravedlnost – to je jedna z nejdůležitějších kategorií tohoto "osvětového" kurzu státního terorizmu. Základem postfašistického státu je svévolnická zákonnost dovolující vše co není zakázáno. A pakliže zakazuje nesprávně, pak státním terorizmem běda jeho občanům. Základem opravdového právního státu je metazákonnost, nikoliv postfašistická zákonnost dovolující v mezích zákona realizovat svévolnický terorizmus. Heslo "co není zakázáno, to je dovoleno" je typickým pro teroristy všeho druhu. Bez kupónové privatizace by člověk tyhle lekce státního terorizmu buď nedostal vůbec, nebo určitě ne tak v krátké a zhuštěné podobě. O postfašistickém teroru diktatury kapitálu se učíme z případů Šrejber, skvělý studijní materiál poskytuje kauza Viktor Kožený a jeho harvardské království, na odsouzeníhodný státní terorizmus poukazuje ODS a její šéf. Důsledky jsou všestranné. Diktatura kapitálu působí natolik mocně, že se prodávají novorozenci a pochopitelně o to mocněji v Česku. Existují malé porodnice v nichž lze anonymně porodit a zařídit vše potají tak, že si dítě odnese úplně cizí žena, Ta je pak vydávána za regulérní matku. Napomáhá k tomu postfašistické zákonodárství, které vylučuje anonymní porody a napomáhá ke kšeftování s novorozenci. Terorizmus diktatury kapitálu si snadno poradí s legislativou. Předání dětí se pak třeba uskuteční formou takzvané fiktivní adopce. Žena, jež předané děti porodí označí za otce muže z té rodiny, která měla o dítě zájem. Tito "otcové" pak převezmou dítě do péče. Prokázat u soudu, že jde o peníze je velmi nesnadné. Terorizmus diktatury kapitálu hrozí natolik, že se na vysokých školách má stávkovat, poprvé od listopadu 1989. Vysokým školám schází v rozpočtu na dvě miliardy. Už další investor, tentokrát do TV 3, chce žalovat Česko, protože nedrží klíč – její vysílací licenci. Jádrem počínajícího sváru je jiné zahraniční právo jíž by podléhala tuzemská licence. Zahraniční investor chce vykonávat v Česku jiný právní systém. Na to zase nechce přistoupit Rada pro rozhlasové a televizní vysílaní, která licence spravuje. Lidé terorizmus diktatury kapitálu podceňují, i když jim působí zdravotní potíže. Příkladně nadměrný hluk z automobilové dopravy způsobuje zdravotní potíže a vznik především civilizačních chorob jako je vysoký krevní tlak či infarkt a poruchy imunitního systému. Zákon o ochraně zdraví ukládá správcům silnic, aby ochránili lidi před nadměrným hlukem automobilové dopravy, přitom peníze na výměnu oken nemají ani kraje, ani města. Je sice možné obrátit se k soudu a dožadovat se omezení hluku s nadějí soud vyhrát, ale nedostatek peněz nakonec nedokáže zdraví zachovat nebo je navrátit. Lidé necítí bezpečí postfašistického státu, spoléhají na vlastní ochranu proti teroristickému útoku. Hrozba války s teroristy vyvolala mimořádný zájem o ochranné prostředky, přitom dýchací maska s dvěma filtry stojí téměř čtyři tisíce korun. Je to vyvolaná hysterie indukovaná psychoterorizmem. Ostatně v terorizmu rychle doháníme svět. Terorizmus v Česku má různé podoby. Tak v blízkosti, jen kilometr od vzletové a přistávací dráhy, ruzyňského letiště byl nalezen funkční ruční protitankový granát RPG-75 schopný zničit rolující či startující dopravní letoun. Zbraň, schopná až na kilometr prostřelit pancíř až 300 mm silný, ležela na zemi přibližně jeden den. Šílený a zároveň chytrý terorista opět straší psychoterorizmem, záměrně nastrčenými stopami nahání hrůzu. Nakonec nezabije sám, ale právě narušenou psychikou oběti. Už šamani dávno vědí, že psychoterorem lze zabít. Je otázkou, zda takový psychoterorizmus není záměrem "protiteroristické koalice" a způsobem jak ji udržet při životě a jak ji stmelit. Proti terorizmu mají občané jedinou obranu – sdružovat se do obranných seskupení a na Západě to vědí dávno. I český Internet se sdružuje. Zástupci téměř dvaceti významných internetových serverů založili Sekci vydavatelů internetových titulů v rámci Unie vydavatelů denního tisku. Sekce chce především sjednotit internetové výzkumy a audity, standardizované inzertní formáty a obchodní podmínky, jednat s Českým Telecomem o tarifech za internetová připojení nebo řešit otázky autorských práv. Škoda, že se podobná iniciativa nedotkne synergismu informací denního tisku a jeho internetovských verzí.

Cestu k metatextům metastudiem metagramotným Moravanům nabízí Moravská metauniversita prostřednictvím svého internetovského zastoupení na zprostředkující adrese:

metainfo@volny.cz Ţ se záhlavím /3XM-SBRK/ v elpoště