Moravská Metanadace Metauniversity

(Metacentrum Moravské Metauniversity)

| V | V | V | _® ş 3X| V | _® ş 3XM®

veřejně prospěšná metaspolečnost (v. p. ^ms.)

Meta Komentáře - Sledovací metasíť moravského Meta Internetu - experimetální provoz

svědectví o prvním roce třetího tisíciletí

Verse: 1.2.2000 až 31.3.2000 / 1.4.2000 až 21.5.2000 / 22.5.2000 až 18.6.2000 /

19.6.2000 až 9.7.2000 / 10.7.2000 až 30.7.2000 / 31.7.2000 až 11.8.2000 /

12.8.2000 až 25.8.2000 / 26.8.2000 až 8.9.2000 / 9.9.2000 až 22.9.2000 /

23.9.2000 až 6.10.2000 / 7.10.2000 až 27.10.2000 / 28.10.2000 až 17.11.2000 /

18.11.2000 až 8.12.2000 / 9.12.2000 až 5.1.2001 /

MetaObsah-celkem ŕ / MetaRejstřík-celkem ŕ / MetaAsociace-celkem

Verse: 1.2.2000 až 31.3.2000 / 1.4.2000 až 21.5.2000 / 22.5.2000 až 18.6.2000 /

19.6.2000 až 9.7.2000 / 10.7.2000 až 30.7.2000 / 31.7.2000 až 11.8.2000 /

12.8.2000 až 25.8.2000 / 26.8.2000 až 8.9.2000 / 9.9.2000 až 22.9.2000 /

23.9.2000 až 6.10.2000 / 7.10.2000 až 27.10.2000 / 28.10.2000 až 17.11.2000 /

18.11.2000 až 8.12.2000 / 9.12.2000 až 5.1.2001 /

svědectví o duchovním zdraví lidstva

Verse: 6.1.2001 až 26.1.2001 / 27.1.2001 až 2.2.2001 / 3.2.2001 až 16.3.2001 /

17.3.2001 až 4.5.2001 / 5.5.2001 až 22.6.2001 / 23.6.2001 až 17.8.2001 /

18.8.2001 až 20.10.2001 / 21.10.2001 až 14.12.2001 / 15.12.2001 až 18.1.2002

MetaObsah-celkem ŕ / MetaRejstřík-celkem ŕ / MetaAsociace-celkem

Verse: 6.1.2001 až 26.1.2001 / 27.1.2001 až 2.2.2001 / 3.2.2001 až 16.3.2001 /

17.3.2001 až 4.5.2001 / 5.5.2001 až 22.6.2001 / 23.6.2001 až 17.8.2001 /

18.8.2001 až 20.10.2001 / 21.10.2001 až 14.12.2001 /

Světová válka proti multiteroru postfašizmu je postavena na teoretický základ skutečnostně smysluplným zdůvodněním skrze Metateorii všeho. Bojovníci proti postfašizmu tak získali nejen vítězící zbraň, ale především základ nového stylu žití. Svoboda a poznání se vzájemně podmiňují a jedno bez druhého nemůže být. V zájmu své svobody musí člověk své poznání neustále překračovat. Pro složitost globality člověku nezbytně vzniká potřeba skutečnostní orientace pro všechny druhy činnosti a tedy Metateorie všeho. Nástupem globality žádná lidská činnost není možná bez Metateorie všeho, a to jednoduše z důvodu rostoucí svobody jednotlivce. Metateorie všeho podává systém dílčích pravd tedy vysvětlení všeho lidského poznání jednotné, beze sporu a v souvislosti. Metateorie všeho se potvrzuje především tím, že navozuje svobodnou činnost minimalizující zlo sledováním smyslu Skutečnosti. Metateorie všeho je ujednoceným systémem pravdivých textů všech kultur lidstva. Vysvětluje a systematizuje veškeré lidské poznání a umožňuje tím předvídat pravdivost či správnost lidského počínání. To znamená, že je schopná vysvětlit i jednotlivé teorie vědy a spojit je do vyššího metasystému. Je zároveň schopná stále absorbovat nové poznání na základě už existujícího systému nebo stávající systém opravovat. Tato schopnost je dána metametodou synergismu zvanou synkrisí, na rozdíl od mechanistické synkreze. Praktickým vyjádřením metametody synergismu je metainformatika a metagramotnost. Vysvětlení světa Metateorií všeho a praktická činnost tvoří neoddělitelnou jednotu. Tato jednota ovšem současně znamená, že Metateorie všeho je současně záležitostí metavědění i metavěření. Ty pak člověku ukládají morálku či étos, spočívající na svobodném rozhodnutí sledovat ve své volbě činu metazákonnost synergismu. Dobré je každé svobodné lidské konání, které souhlasí se zásadou sledovat metazákonnost synergismu. Dobrá vůle spočívá v zásadním přitakání omezit svévoli sledováním metazákonnosti synergismu. Jednotlivý čin je skutečnostně dobrý jen pokud vyrůstá ze skutečnostního smýšlení. Přidržování se skutečnostní hodnoty veškerého smýšlení má svůj zdroj v metazákonné hodnotě, ke které žití směřuje o od níž dostává svůj ráz metamanažmentu. Skutečnostně dobrým se člověk stává prostřednictvím pravdivého oddání se apriori danému metazákonnému světu synergismu. Základ určení pravdivosti, správnosti, smysluplnosti a dobra nespočívá ve svévolnické autonomii rozumové zákonitosti, ale v nadřazené hodnotě světa Skutečnosti. Posledním určením cíle člověka je uskutečnění metamanažmentu žití vlastněním metazákonnosti synergismu vůlí a myslí. K metamanažmentu žití rovněž přísluší zjednodušující pravidla, mravy, obyčeje, konvence a zákony, které aplikují požadavky metazákonnosti na určité přítomné situace. Metaetika z pohledu metazákonnosti synergismu Skutečnosti vysvětluje a zdůvodňuje metamanažment žití. Odtud pak vzniká svědomí coby úsilí o odpovědnost vzdát se svévole a žít podle smyslu Skutečnosti. Tato odpovědnost je hledána v bytnosti svobody samé, ne však ve volnosti jakožto neurčenosti libovůle jednání. Taková odpovědnost znamená myslivou určenost podmíněnou metakategorickým imperativem, jímž mysl rozumem a intuicí sleduje synergismem metazákonný smysl Skutečnosti. Metakategorický imperativ člověku epochy globality přikazuje: Jednej člověče tak, aby zásada či maxima tvé vůle myslí sledovala smysl Skutečnosti tedy metazákonnost synergismu. Toto sledování smyslu Skutečnosti jakožto pravidlo metamanažmentu žití nese sebou smysluplnost, dobro, lidskost, právo a spravedlnost. Potom je člověk coby duchovně zdravá bytost pravým obrazem Skutečnosti a znamenající svobodnou účast na její evoluci. Odkazem na Skutečnost je pro všechny lidi dán stejně platný a závazný řád jednání, zpřesňovaný v rámci každé kultury. Svoboda je dána každému v tom smyslu, že v konkrétních situacích dochází k zvláštní aplikaci metazákonnosti synergismu. Neexistuje společenská vrstva či třída elity vyvolených a stádní třída ovládaných. I ta nejvyšší teorie je obecně určena pro obyčejné lidi a ne pouze pro elitu, proto musí obsahovat tvrzení ve formě metainformatických vět vyjádřených v jazykové formě a tím být v principu srozumitelná všem lidem. Metateorie všeho musí takovou formu striktně splňovat. Každý člověk má vlohu k metazákonnosti synergismu od přirozenosti, protože žitím je součástí Skutečnosti. Proto metamanažment žití může usilovat o výchovu v duchu Metateorie všeho a nechávat člověka dospívat k vhlédání metazákonnosti synergismu Skutečnosti a tím k vhlédání všeho jednotlivého. Metateorie všeho je tu od toho, aby sloužila všem lidem dobré vůle bez výjimky. Spása člověka a lidstva od sebezničující svévolnosti je v sledování Metateorie všeho. Metateoretické vysvětlení světa a smysluplná praktická činnost nemohou být odděleny. V rámci všech kultur lidstva existují pojmy, byť rozdílné, které jsou pravdivostí komplementární (doplňující se) a schopné tím vytvářet vyšší systém metainvariantů přetrvávajících dobovou poplatnost. Metateorie všeho je s ohledem na metametodu synergismu hledání metainvariantů prvotní. Pravdivost se prokazuje snadno uvedením do bezesporného systému pravd. Podaří-li se staré pravdy interpretovat novými jednotícími pojmy, pak mohou být metapřekladem převedeny do metatextů Metateorie všeho. Předmětem hledání metainvariantů metainformatikou a metagramotností jsou věty vědy, víry a obecně všech textů kultury. Vlastnost hledání systému Pravdy pravd se týká všeho lidského poznání. Krize významu Pravdy je jasně patrná v činech prezidenta USA. Právě zveřejněné Poselství o stavu Unie situaci vidí špatně, protože dobré vidění zaručuje dobrá mysl tedy mysl schopná uvážit realitu metazákonností synergismu a to se americkému prezidentu Bushovi zásadně nedostává. V době globality je na místě spíše poselství o stavu lidstva. Svět lidí ovládá globální zlo v podobě lidské svévolnosti a těmi nejmocnějšími nejvíce. Základním zdrojem zla lidstva a tím každého člověka je diktatura kapitálu maskovaná parlamentní demokracií a reprezentovaná terorem svévolnické elity. Co upírá lidem základní bezpečnost je teror diktatury kapitálu reprezentovaný postfašistickou elitou v podobě státního terorizmu praktikujícího ideologii amerikanizmu. Postfašizmus si nevybírá, postihuje stejně občana v USA, stejně jako v Iráku. Pochopitelně se elita státního terorizmu snaží od sebe odvrátit pozornost a to poukazem na nejkřiklavější podoby diktatury cizího státu. V době globalizace jsou však miliony postfašistů rozmístěny po světě a jako tikající časované bomby připraveny páchat zlo, zabíjet a vraždit. Diktatura svévolnického kapitalizmu ze své podstaty sponzoruje multiteror postfašizmu. Mnohé "osy zla", které hrozí lidstvu sebezničením, představují nesčetná ústředí diktatury kapitálu manipulující zastupitelskou demokracií a tím každým občanem státu. Tím nejnebezpečnějším prostředkem hromadného šíření je však amerikanizmus padající především na adresu USA, coby hlavního exportéra. Válka proti terorizmu je záležitostí boje proti postfašizmu všeho ražení. A je to teror amerikanizmu, který ohrožuje lidi jak v USA, tak všech koutů planety. Globální amerikanizmus je bez debat původcem rizika globálního zničení životního prostředí a tím lidstva. Tím, že postfašizmus alias amerikanizmus staví diktaturu kapitálu nad zájmy lidstva, představuje globalitou smrtelné a rostoucí nebezpečí. V epoše globality už není možné mluvit o bezpečnosti jednoho státu, globalizací a multiterorem postfašizmu jde o bezpečnost celého lidstva. Světová válka proti multiteroru postfašizmu začala a je odpovědností i výsadou každého opravdového člověka vybojovat tento boj za vysvobození z okovů diktatury kapitálu - stejně tak občana USA, jako občana každého jiného státu. Zlo bude trvat dotud, pokud občany a lidstvo povedou svévolníci pohrdající Metateorií všeho, která odkazem na metarealitu dává jediné kriterium pravdivosti a správnosti. O pravdivosti a správnosti myšlenek a činů nerozhoduje většinové mínění občanů nebo zdánlivých politických či akademických veličin, ani v kolika jiných zemích byly uvedeny v život, kolikrát jsou opakovány v učebnicích, zákonech, médiích a na veřejných mítincích. Člověk moudrý (homo sapiens sapiens) odvozuje pravdivost a správnost činů svých i jiných ze synkritického systému pravd a nikoliv ze synkretického pluralizmu názorů. Takový synkritický systém pravd představuje Metateorie všeho, která se do etických a morálních snah člověka dostává skrze Metakategorický imperativ. Celá tragedie USA je v tom, že nedokáže demokracii občanskou povýšit globalitou na demokracii států. USA hledá bezpečnost ve svém státním multiterorizmu, namísto aby ji hledala v demokracii států. Co byl diktátor pro občany, jsou nyní USA pro státy. Dny kapitalizmu jsou sečteny, není totiž ochoten poskytovat kapitál na synergismus informací. Právě pro tuto neschopnost je kapitalizmus odsouzen na smetiště dějin, stejně jako svého času socializmus zvaný komunizmem. Starý společenský systém se brání, nová kultura nepřijde sama, musí být vybojována. Odtud lze říci, že válka s multiterorizmem nebude ukončena, dokud představitelem jakékoliv moci či státu bude z ústavy možná osoba nezpůsobilá kritického myšlení v duchu Metateorie všeho a v tomto duchu patřičně kultivovaná. V éře globalizace se terorem i zbraní hromadného ničení stává každá svévolnická moc, není izolované říše zla, ani osy zla, zlo prochází lidstvem a tou osou je lidská svévole umocněná diktaturou kapitálu. Nelze poukázat na nějakou postfašistickou osu, spíše na koalici. Zlo v éře globalizace nelze lokalizovat a oddělit, zlo postfašizmu se dotýká každého člověka planety. Boj proti multiterorizmu pokračuje a na tomto bojovém poli především výčtem světa globálního postfašizmu. Průmyslová výroba v EU se rekordně propadla nejvíce od roku 1993. V EU se pracuje méně, "vláda" EU chce diktátem upravit sociální systémy bez omezení multiteroru postfašizmu. Japonské firmy houfně krachují - nejvíce za sedmnáct let. Japonsko je ve vývozu špatně. Diktatura kapitálu projevuje svou moc, euro v eurolandu pomalu zvyšuje ceny, i když vlády EU vyvinuly velké úsilí, aby zabránily zvyšování cen při přechodu na nové peníze. Euro však přináší jednu výhodu, umožňuje snadněji slídit po výhodných cenových nabídkách. Je třeba se připravit na to, že při vstupu do EU u nás dojde k spekulacím a podstatnému zdražení. Diktatura kapitálu si ostatně nevybírá. Tak černý trh s uměním kvete. Celosvětově představuje obchod s kradeným uměním a starožitnostmi na černém trhu sumu 9,5 miliardy dolarů ročně. Je to po zbraních a drogách třetí nejvýhodnější nezákonná překupnická činnost. Nálezy jsou často několik let v oběhu, aby byla v dokumentech vytvořena falešná stopa legálního původu. Konec takového zametání stop končí ve Švýcarsku, kde je poměrně jednoduché starožitnosti zaregistrovat a vytvořit nové místo původu. Největším zdrojem pro světový trh je Itálie, a největším kupcem USA. Diktatura kapitálu to jsou postfašistické manýry a především v legislativě a justici. Projektem Nevinnost se nazývá skupina amerických právníků a dobrovolníků, kteří bojují pomocí genetických testů o osvobození omylem vězněných osob. Projekt už oslavil stý úspěch. Mnozí odsouzení, kteří se dostali za mříže zpackanou prací americké policie a omyly americké justice, však byli mezitím popraveni. Genetická zkouška DNA slouží jako soudní důkaz první kategorie. Ve třech čtvrtinách případů jsou však klíčové důkazy po letech ztraceny nebo zničeny. Genetické testy se v širší míře používají od počátku devadesátých let, ale nejvíce úspěchů slavily v posledních třech letech, kdy na jejich základě opustilo věznice 46 ze sta osob zproštěných obvinění. To vyvolává vážné pochyby trestního práva o způsobu hledání a posuzování důkazů. Při takovém množství chyb je zřejmé, že na popraviště kráčejí nevinní. Nic divného v říši státního multiterorizmu. Státní multiterorizmus USA nachází ve světě následovníky. Izrael je učenlivým žákem USA. Natolik horlivým, že EU hodlá pohnat Izrael k odpovědnosti. EU odmítá ničení palestinských zařízení při vojenských zásazích, jimiž Izrael reaguje na skupinové teroristické útoky Palestinců. Řada zničených palestinských zařízení ve výši 17,3 milionů eur byla totiž financována z peněz EU. Největší škody nadělali Izraelci na letišti v Gaze, odhadují se na 9,3 milionu eur. Další velkou položkou je zničené palestinské rádio ve výši 3,3 milionu eur. Na soupisu poškozeného majetku financovaných z peněz EU jsou i takové položky jako projekt na zavodňování ve výši 11 tisíc eur, narušení výstavby škol ve výši 23 tisíc eur. Seznam Izraelem zničeného palestinského majetku musí být každý den aktualizován. Palestinská samospráva dostala od EU v letech 1999 až 2001 asi 467 milionů eur. Metodické ničení všech symbolů a prostředků palestinské samosprávy izraelskou armádou je inspirováno postupem státního terorizmu USA v Afghánistánu. Nyní také USA dokazují svůj pravý úmysl. USA hrají velkou hru o střed Asie, zabydluje se tady na "věčné časy". Nyní je už více než zřejmé co za útokem na Afghánistán stálo. Válka USA proti terorizmu je pouze zástěrkou pro skrytou světovou expanzi amerikanizmu se snahou o četníkování lidstva a světa. Státy jako Rusko a Čína se cítí být zaskočeny, pochopitelně vždyť jejich vůdci neprohlédli politiku státního terorizmu USA. Postfašizmus amerikanizmu se dotýká každého. Za stejnou práci o čtvrtinu menší plat. Tak vypadá odměňování manažerek v amerických firmách. Diskriminace pohlaví je typická pro multiteror postfašizmu a není typická jen pro USA. Monopolní praktiky jsou další cestou amerikanizmu. Francouzi jsou v šoku, protože jejich Asterixe koupil McDonald’s. Asterix, symbol francouzského odporu vůči všem formám diktatury, byl poražen monopolem amerikanizmu. Postavičku Asterixe může McDonald’s používat ve svých reklamách, další vítězství postfašizmu. Microsoft čelí další žalobě ze strany společnosti Netscape Communication respektive mateřské společnosti AOL Time Warner za nekalé monopolizující praktiky v oblasti internetovského vyhledávače. Diktatura kapitálu šetří na bezpečnosti a systematicky ohrožuje bezpečnost občanů. Série mohutných výbuchů otřásla nigerijským hospodářským centrem Lagosem. Muniční skladiště, na které se rozšířil požár, se nacházelo v blízkosti kasáren v rozlehlé obytné čtvrti. V ulicích zavládla panika, která má na svědomí smrt tisícovky obyvatel. Nory šokovala rasistická vražda. Dosud si bláhově mysleli, že terorizmus se vyskytuje všude jinde, jenom ne v jejich zemi. Teror postfašizmu se nemůže vyhnou ani Norům, vždyť za všechno stačí uvést jen jejich decimující vztah k velrybám a především jejich státní psychoterorizmus v oblasti školství. Austrálie ve svých uprchlických táborech porušuje lidská práva. Podmínky jsou natolik nesnesitelné, že děti uprchlíků vyhrožují společnou sebevraždou. Marně se církev snaží vymanit z tenat diktatury kapitálu. Papež v zoufalství vyzval advokáty katolického vyznání k bojkotu rozvodů. V moři postfašizmu netvoříme ostrov, jsme součástí globalizovaného světa. Česko umožňuje nekalou soutěž, prodává půdu v národním parku na Šumavě za dumpingové ceny a nahrává spekulaci s půdou a s likvidací chráněné půdy. Mnohá půda je za účelem osobního obohacení prodávána třetími osobami do Německa. Na zemědělské půdě především v okolí hranic s Německem a Rakouskem hospodaří cizinci s tím, že do padesáti kilometrů od hranic mohou žádat a získat dotace z programů EU, jež jsou pro domácí zemědělce zatím nedostupné. Tím jsou porušeny rovné podmínky pro všechny. Jde to tak daleko, že si rakouský zemědělec vyřídí soukromý hraniční přechod u svých polí, něco recipročně nemyslitelného pro domácí farmáře. Evropská komise vypustila džina diskriminace v rámci EU. Farmáři Česka si na plné dotace z EU počkají alespoň celé desetiletí, po tu dobu budou dostávat třetinu dotací co zemědělci v EU a tak po celou dobu této diskriminace bude fungovat nekalá soutěž ze strany EU. Před vstupem do EU tedy bude existovat záměrné prelikvidační období domácí produkce. Polikvidační období bude následovat po vstupu silou diktatury kapitálu. Vstup do EU znamená pro nové členy neplnoprávné členství a nekalou soutěž a degradaci na odbyt přebytků. Za vstupem do EU se často skrývají poslanecké podrazy občanstva. Parlament hodlá novelou zákona o družstevních záložnách diskriminovat tuzemské záložny ve prospěch zahraničních. EU v obavě před důsledkem rozšíření porušuje soutěžní právo a rovné podmínky. EU se vůči novým členům začíná projevovat jako postfašistický diktát. Pro hladký vstup do EU je především elita občanů ochotná kolaborovat s postfašizmem EU a zatáhnout občanstvo do nové podoby protektorátu. Pochopitelně pod diktátem EU zrušit Benešovy dekrety a pod hlavičkou EU a diktatury kapitálu skrytě a potichu restaurovat velkoněmeckou říši. Jedinou zárukou proti tomu je zásadní pojistka demokracie a to praxe Metateorie všeho vtělená metazákonností do každé ústavy. A na této pojistce stavět jak EU, tak samozřejmě bilaterální vztahy Česka s Rakouskem a Německem. To však především znamená prověřovat představitele státu, domácího i cizího, způsobilostí pravdivě a správně činit kritickým myšlením tedy metakategorickým imperativem. Pro globalitu se míjejí účinkem postfašistické metody. Útok proti silné koruně opět nevyšel. ČNB se opět nepodařilo otočit trend posilovaní měny. Silná měna je záležitostí spekulací a nikoliv silné ekonomiky. U nás se investuje do laciné pracovní síly, daňových úlev, darování pozemků, ale v každém případě ne do lidského kapitálu. Diktatura kapitálu působí mocně, už i diplomaté pašují cigarety a zastupitelství všeho druhu se stává byznysem. Okresní soud zprostil obžaloby starostu za trestné činy a škody způsobené nepříčetným výkonem jeho zastupitelství. Za trestné činy prý nemůže, ale co rozhodl v duševní nepříčetnosti platí. Je pro duševní poruchu zproštěn trestní odpovědnosti a přitom je způsobilý k právním úkonům. Zneužití pravomoci veřejného činitele se v postfašizmu dá snadno zahrát do autu duševní nepříčetností. Podle soudu kandidovat na funkci zastupitele a vykonávat ji může v postfašizmu beztrestně duchovně i duševně nemocný občan. Volební zákon připouští kandidaturu duševně nepříčetných jedinců nezpůsobilých nést trestní odpovědnost za výkon veřejné funkce. V postfašizmu politik obecně nemusí informovat voliče o svém zdraví. Postfašistická demokracie nahrává zlu a stává se mnohými osami zla. Starosta devítitisícového města může sedět na dvou židlích – pracovat naplno v krajské radě a zároveň vést radnici. Samozřejmě to hlavní, brát dva platy. Na plný úvazek se obě funkce dělat nedají, plat dvojí plat se dá. Drobný akcionář vede soudní spor s dvacítkou investičních fondů a brání jim přeměnit se podle zákona na podílové fondy. Zákon je totiž špatně napsaný, neřeší totiž kdo bude platit existující či potenciální dluhy, které nebudou ke dni přeměny zaplaceny. Vrchnímu soudu nezbývá než respektovat špatný zákon a přeměnu zrušit. Provázanost postfašistických zákonů, politiky a moci jde tak daleko, že největší zločiny postfašizmu soudí postfašisté. Soudci nezpůsobilí k metazákonnosti nemohou být nezávislí. Soudce je veřejný činitel a od toho se vyžaduje způsobilost k metazákonnosti. Naopak nezpůsobilost veřejného činitele k metazákonnosti zakládá presumpci viny, protože možnost vydírání, manipulace a falešné solidarity. Psychoterorizmus státu se zvyšuje. Když se zdražuje, tak i pokuty za přestupky. Za uvedení nesprávného nebo neúplného údaje státnímu orgánu se bude pokutovat daleko silněji. Za klamání a poškozování občanstva však státní orgány a veřejní činitelé pokuty platit nebudou. V diktatuře kapitálu se pochopitelně nedá nikomu věřit. Kapitálový trh v Česku má mít podle představ vlády politický dohled ze strany postfašistického bratrstva opoziční smlouvy. Boj proti diskriminaci plodí pozitivní diskriminaci. V parlamentu se chystá změna zákona o zaměstnanosti. Umožnila by zvýhodnit skupiny občanů, pro které je těžší sehnat práci. Pozitivní diskriminace prý není diskriminací. Vznikají však noví privilegovaní. V prostředí multiteroru postfašizmu je to typický regulační postup odezdikezdizmu. Nic se ovšem nezmění, když postfašistické manýry manažmentu zůstanou zachovány. Diktatura kapitálu vede k nepoctivosti a následně k nápravě multiterorizmem státním i soukromým. Postihnout neplatiče chce kdekdo. ČT chce přístup k osobním údajům pro identifikaci poplatníka, což má být propojeno s veřejnou detekcí signálu vyzařovaného televizními přijímači. Nejen to, ale i s prodejem televizorů. Také Česká spořitelna od svých klientů žádá souhlas k tomu, aby mohla volněji nakládat s jejich osobními údaji. Psychoterorizmus státem dirigovaného školství přináší své trpké ovoce. Stále více mladistvých a dokonce dětí loupí. Příklady táhnou. Problém Temelína se v Rakousku transformoval na otázku Benešových dekretů a tím na otázku vstupu do EU. Nevoli Rakušanů a Němců vyvolalo ospravedlnění vysídlení sudetských Němců z úst premiéra Zemana na principu kolektivní viny vyjádřené kdysi v sudetoněmeckých volbách. Odveta je nyní u postfašistů v kursu, ale vysídlení sudetských Němců mělo svou předehru ve vysídlení sudetských Čechů. Čeká se na novou vládu Česka, ochotnou ke kolaboraci. Přece jak jinak ve světě postfašizmu, v tuzemsku i za hranicemi. Místo toho, aby se Česko soustředilo na vyšší kulturu a tím na vyšší hospodářský výkon, zaměstnává se opět hledáním nepřítele v sousedech. Kultura v Evropě není jiným vyjádřením pro umění, ale vyjadřuje řád žití ve všech jeho oblastech. Místo zvyšování vlastní kultury se zesměšňuje kultura sousedů. V tomto duchu jsou naši představitelé občanů stejně nekulturní jako naši sousedé. Škola v Česku i u našich sousedů je stejně nekulturní postfašizmem. A stejně jako u nás i u sousedů jsou politici absolventy postfašistické školy. Idea míru metakulturou je cestou či metodou globálního lidstva. Předpokladem je kultivovanost elity každé kultury včetně státníků a politiků metakulturou a tedy Metateorií všeho. V prostředí multiteroru postfašizmu mají lidé dlouhodobě špatnou náladu či dysthymii, je to depresivní nemoc vyvolaná psychoterorizmem postfašizmu. Typickým je také způsob její léčení – speciálním psychofarmakem. Pokud se léčba přežene pak se mění v opak, v mánii. Volnost hraničí se svévolností už i v medicíně. Policie obvinila lékařku z vinohradské nemocnice z šíření nakažlivé nemoci. Před Vánocemi totiž propustila po vyšetření muže s podezřením na vysoce nakažlivou formu tuberkulózy. Ovšem na druhé straně policie zavírá oči před šířením vysoce nebezpečné virózy multiteroru postfašizmu, především v masmédiích. Opět se potvrzuje škodlivost monopolu. Není nejlepší mobilní sítě, každá je v něčem dobrá. Nezávislý výzkum ukázal, že každá má své slabší a silnější stránky. Když se člověk chce nejlépe dovolat mobilním telefonem ve velkém městě, použije síť Oskar. Na dálnicích a silnicích je zase lepší Paegas. A pokud chce slyšet volajícího co nejlépe, tak sáhne po Eurotelu. Mobilní operátoři proti průzkumu protestují, mají však možnost ustavit vlastní nezávislý průzkum. Je s podivem, že tak dosud nebylo učiněno. Diktatura kapitálu to je také nelítostný konkurenční boj, který si nevybírá. Strhla se lítá bitva o trh s erekcí. V diktatuře kapitálu se tomu nelze divit. Důvod je prostý. Viagra a jí podobné přípravky jsou nadmíru lukrativní komoditou v prostředí postfašistického konzumizmu. Mnoho mužů (a prý ještě více žen) je za ni ochotno platit velmi vysoké ceny. Co je na erekci lepší, viagra nebo uprima? Je to otázka konkurenčního boje. Do ojedinělého sporu, v němž jde o jméno i velké peníze, se dostaly dvě konkurenční firmy. Spor bude řešit etická komise Mezinárodní asociace farmaceutických společností. Češi jsou po Maďarech ve střední a východní Evropě největšími konzumenty viagry, pilulky na erekci. Typicky postfašistická metoda – znásilnit přirozenost. Jsou totiž nejvíce postiženi psychoterorizmem a ztrátou vlastní kultury. Poruchy erekce se psychoterorizmem diktatury kapitálu staly civilizační chorobou. Právě posledních deset let je dominantní. Častým konzumentem pilulky ne erekci totiž není stárnoucí muž se slábnoucí sexuální potencí, ale exponovaný pracovník kolem pětatřicítky žijící v chronickém stresu a ve vleku nesprávné životosprávy. Pro tři čtvrtiny mužů je sex velmi důležitý a porucha erekce je stresuje. Některým však sex vůbec nechybí, jsou psychoterorizmem diktatury kapitálu trvale poškozeni. Pro někoho se totiž úspěch v byznysu rovná orgastickému prožitku. Roky něco budují a úspěch pak může být opojný. Na problémech s erekcí mužů se však často psychoterorizmem podepisují i jejich partnerky. Určitý typ ženy lze přímo označit za psychoteroristky mající na svědomí psychokastraci svých partnerů. Je to psychoterorizující tvor, který výčitkami, zesměšňováním a ponižováním muže zcela sexuálně zlikviduje. Proces erekce je psychicky velmi křehký, protože vyžaduje pohodu, uvolnění, spontánnost. Jakmile je muž myšlenkami v práci, neuvolní se tak, aby kaskáda nervově-cévních dějů, které se odehrávají ve velmi složitých interakcích, vedla k k erekčnímu efektu. A cokoli, co složitý proces erekce naruší, vede k fiasku. Při chronickém psychoterorizujícím vlivu a stresovém napětí navíc organismus vyplavuje látky, které tlumí sexuální reakce, aby mu zbyly síly na stres. Jinak fyzicky zdatný muž se může ocitnout v takové psychické krizi, z níž se vlastními silami nemůže dostat. Točí se v bludném kruhu. S každým dalším selháním roste psychická bariéra, přes niž se nemůže dostat. Pilulka na erekci pak může pomoci, ale pouze jako startovací prostředek. Stačí člověka naprosto psychicky změnit – z lidské trosky se stane chlap zářící sebedůvěrou. Dál už ale viagru nemusí používat. Tuhý boj se také vede o geneticky modifikované potraviny. Boj zuří na poli etickém, ale i obchodním. Do sporu vstupuje souboj mezi skupinou vývozců v čele s USA a mezi EU. EU takto získané potraviny považuje za "rizikové" a nadále požaduje jejich značení, pokud obsahují více než jedno procento geneticky modifikovaných potravin. Někteří z EU požadují také dodatečná pravidla o odpovědnosti za poškození životního prostředí. Existuje totiž neuvěřitelná vědecká neznalost a nejistota, co z dlouhodobého hlediska způsobí jejich zařazení do potravního řetězce. Diktatura kapitálu působí, že majitelé mohou z titulu svého vlastnictví působit veřejné ohrožení. Soukromý majetek může podle postfašistického zákona ohrožovat veřejnost. Ze zákona není možná žádná prevence, policie i obecní úřad jsou nuceny napomáhat veřejnému ohrožení. V diktatuře kapitálu se byznysem stává cokoliv, také mrtvoly, lidské i zvířecí. Dokonce po měsíci v kafilérii se uhynulá jednatřicetiletá slonice stala předmětem zájmu preparace, výuky a dekorace. Je dokonce zájem o vyvařené lebky zemřelých lidí. Polsko žije skandálem kolem údajného kupčení s těly zemřelých. Prodávají všichni – od lékařů po řidiče sanitek. Kupujícími nebožtíky byly pohřební firmy. Cena jednoho nebožtíka činila po přepočtu našich 11 000 až 16 200 korun. Docházelo prý až k záměrnému zabíjení pacientů podáváním medikamentu Pavulon, po jehož podání se oběti udusily. Lék Pavulon se běžně používá na celém světě. Uvolňuje svaly včetně dýchacích a dává se lidem, za něž má dýchat dýchací přístroj, aby ho "nepředýchávali". Po podání léku pacient musí být na dýchacím přístroji. V USA údajně řádil vrah podezřelý z užití pavulonu ve více než stovce vražd a tak má USA pro zkušenost Polákům pomáhat. U nás se pohřební služby nabízejí přímo v nemocnicích. Někdy je navíc majitelem pohřební služby přímo zaměstnanec nemocnice. Mezi pohřebními službami je velká konkurence, zesnulých je málo a působení přímo v areálu nemocnice jim zajišťuje zakázky. Pohřební služby si proto nacházejí mezi personálem nemocnic, záchranek a také u policie typaře. Jeden typ hodí tisíc až sedmnáct set korun. Vyplatí se to, pohřeb je výnosným byznysem pro všechny zúčastněné semknuté do pohřební mafie. Globální postfašizmus je možná patrný i na počasí. Padly stoleté teplotní rekordy, 13 stupňů nad nulou vyvolalo povodně uprostřed zimy. Kočičky kvetou, včely vylétly, obilí se zelená, jaro se ozvalo neobyčejně brzo. Podivně začíná tento rok. Válka proti multiterorizmu nezná hranic a oblastí, probíhá také na Internetu. Nejrozšířenějším počítačovým virem na světě byl loni e-mailový Hybris, následovaný viry SirCam a Badtrans. Postfašisté se Internetu bojí, umožňuje odhalovat jejich praktiky a sebeobranu občanstva. Potřebujete Internet a nemáte doma počítač? Můžete využít stovky veřejných knihoven, které nabízejí přístup k Internetu pro veřejnost. Naleznete tam jak kvalifikovanou obsluhu, tak základní školení. Nejlepší je však založit místní kroužek přátel Internetu a nejlépe ještě přátel MetaInternetu. Stačí k tomu pouze postarší počítač – darovaný nebo společně pořízený v ceně ta několik tisíc korun. Vzniká otázka proč Internet. Přece kvůli diktatuře kapitálu a státnímu multiterorizmu. V záplavě informací pak stačí dobrá otázka. Třeba čím to je, že děti, které tak rády moří své rodiče nekonečnými dotazy, nastoupí do školy – a jako když utne, přestanou se ptát? Proč ona přirozená, zdravá radost z poznávání přes noc vyprchá? Na odpověď je tu Metateorie všeho. Je to státní psychoterorizmus působící na školách, ten dovede bez násilí "buzerabilními" metodami uzemnit zvídavost dětí po pravdě. Dnes už na štěstí nepotřebujeme k profilování elity charty a anticharty, to zastane hravě vztah k Metateorii všeho.

Světová válka proti multiteroru postfašizmu je bojem všelidským, metatřídním. V éře globalizace a počátku epochy globality se všelidský či metatřídní boj proti postfašizmu stává rozhodující hybnou silou zachování lidstva a jeho dalšího kulturního pokroku. Celý dosavadní třídní boj globalitou vyúsťuje v metatřídní boj proti postfašizmu. Důvod je zřejmý, diktatura kapitálu globalizací působí sebevraždu lidstva. Svévolnost tolerovaná v epoše lokality už není myslitelná v epoše globality. Metatřídní boj je výrazem protikladnosti a nesmiřitelnosti zájmů diktatury kapitálu a lidstva. Lidstvo se od sebezničení může spasit pouze metatřídním bojem proti postfašizmu. Boj proti postfašistické diktatuře kapitálu už nemá třídní charakter, nevede ho žádná třída, je vlastní celému lidstvu. Metatřídní boj není výmyslem, je přirozeným důsledkem vývoje lidstva k rostoucí komplexicitě, vzniká globalizací z protikladných zájmů kapitálu a lidstva. Kapitalizmus není možné z principu transformovat, jeho platnost končí podřízením se kapitálu globální vládě metazákonnosti synergismu. Zánik kapitalizmu v žádném případě neznamená zánik kapitálu, naopak lidským kapitálem nabývá na prioritě. Vlastnictví i kapitál jsou podřízeny vládě metazákonnosti synergismu. Lidstvo vzhledem ke svému kritickému existenčnímu postavení musí mít zájem na odstranění kapitalizmu, protože ten bezohledným zájmem na vládě kapitálu likviduje existenci lidstva. Zájmy kapitálu a lidstva jsou globalitou protichůdné a nesmiřitelné. Existenční podmínky lidstva nemohou být v rámci kapitalizmu zachovány. Zachovat existenci lidstva v podmínkách globality vyžaduje odstranit diktaturu kapitálu a uskutečnit metatřídním bojem přechod k vyšší kultuře, založené na metazákonnosti synergismu. Metatřídní boj se uskutečňuje v oblasti ekonomické, politické a ideové tedy v oblasti pracovní, občanské a osobní či rodinné. Každý dílčí metatřídní boj je synergicky či komplementárně doplněn a podmíněn jiným, tři základní formy metatřídního boje vytvářejí synergismem nerozlučnou jednotu. Ekonomický metatřídní boj se zaměřuje především proti důsledkům globalizace a preventivně jim předchází. Protiglobalizační boj vedle ekonomického aspektu sleduje také propagaci, organizaci a uvědomění lidstva. Právě uvědomění všelidské platnosti Metateorie všeho spojuje ekonomický boj s politickým a ideovým a to na základě synergického efektu. Po organizační stránce jde hlavně o systematické informování o zločinech diktatury kapitálu a o podporu různorodých občanských aktivit včetně aktivního bojkotu. Takto je ekonomický boj přípravou na převzetí politické moci metamanažmentem. Politický boj je pouze jednou formou metatřídního boje. Politickým bojem jde o válku proti postfašizmu, o dobytí politické moci metamanažmentem tedy o nastolení vlády metazákonnosti nad celou planetou. Jedině tak může protiglobalizační boj dojít vítězství. Politický metatřídní boj je synergicky veden ve formě parlamentní a mimoparlamentní, legální a ilegální. Užití synergismu v metatřídním boji znamená systematicky užívat ideového boje k sebeuvědomování Metateorie všeho i k napadání nepřátelských ideologií vystavěných na lidské svévoli. Nahrazení lživých ideologií ve vědomí lidstva je dlouhodobý globální proces evoluce kultury a zkulturnění lidstva nemůže pro globalitu probíhat mimo metatřídní boj. Teprve metatřídní boj vede lidstvo k pokroku, teprve metatřídním bojem si lidstvo uvědomuje velikost své síly, rozšiřuje horizont vědomí, vyjasňuje mysl, stupňuje schopnosti, upevňuje vůli. Základem metatřídního boje proti postfašizmu je skutečnostně a tedy vědecky zdůvodněná strategie, taktika a operativa odvozená z Metateorie všeho. Strategie určuje směr hlavních útoků pro celou epochu globality, taktika sleduje vedení útoku pro etapy, operativa vede útoky pro konkrétní podmínky. Vystupňováním útoků všech kultur proti postfašizmu lze dosáhnout rozhodující převahy a porazit jeho protilidský a protimírový zájem. Hlavní podmínkou vítězství války lidstva s postfašizmem je praktické uskutečnění okamžitého panství nad správou planety metamozkem či noosférou. Toto panství znamená nutný předvoj lidstva, protože spásu lidstva od sebezničení. Vznikem metastátu ke každé kultuře vstoupil metatřídní boj z fáze utopie do fáze uskutečnění a to ve světovém měřítku. Metatřídním bojem lidstvo vstoupilo do nové, vyšší etapy svého vývoje. Kapitalizmus, potažmo postfašizmus, je už poražen ideově či teoreticky. Právě v epoše globality získává tento faktor stále větší význam. Lež je milosrdná, ale zotročuje. Pravda bolí, ale osvobozuje. Každý si musí vybrat. Dny kapitalizmu jsou sečteny, není totiž ochoten poskytovat kapitál na synergismus informací. Právě pro tuto neschopnost je kapitalizmus odsouzen na smetiště dějin, stejně jako svého času socializmus zvaný komunizmem. Starý společenský systém se přirozeně brání, nová kultura a civilizace nepřijde sama, musí být vybojována. Odtud lze říci, že válka s multiterorizmem nebude ukončena, dokud představitelem jakékoliv moci či státu bude z ústavy možná osoba nezpůsobilá kritického myšlení v duchu Metateorie všeho a v tomto duchu patřičně kultivovaná. Válkou proti multiterorizmu se mnohé mění. Také olympijské hry už nebudou pouze válkou proti dopingu, ale také válkou proti multiterorizmu diktatury kapitálu. Terorem proti terorizmu je pomýlenou strategií postfašizmu. Státní terorizmus USA se snaží čelit terorizmu způsobem rovnající se místy policejnímu teroru. USA vložily po přepočtu přes 11 miliard korun do bezpečnosti XIX. zimních olympijských her v Salt Lake City. Mormonský stát Utah se po šestnáct olympijských dní stane státem policejním. Olympiáda je totiž snadným terčem pro teroristy. Bezpečnost a jistota se však nadají koupit. Psychoterorizmus působí. V horách se připravovali vojáci, v pohotovosti jsou stíhací letouny, tajní agenti a tisíce policistů. Japonci si přesto na olympiádu berou vlastní plynové masky, jiné výpravy zase jedou se soukromou ochrankou. V historii nejpočetnější výprava z Česka v počtu 78 sportovců nic podobného neplánuje. V boji proti terorizmu se USA pomalu dostávají do vleku státní bezpečnosti, s tou máme bohatou zkušenost, ale té americké se zdaleka nevyrovná. USA už neví, kdy se zastavit a tak porazí samy sebe. USA opět dokazují pohrdání mezinárodním společenstvím, zatajují sportovce pozitivně testované na doping. Šéf světové antidopingové agentury WADA žádá, aby byla americká atletická asociace vyloučena z mezinárodní atletické federace IAAF. Kdyby nešlo o Američany, už by se takový prohřešek musel řešit dávno a taková federace by měla problémy. Tedy alespoň výstražné oznámení světové protidopingové agentury, že těsně před zahájením olympiády zveřejní jména sportovců, kteří v uplynulém období neprošli zkouškami na zakázané látky. Je to od věci. Genová terapie se horečně rozvíjí. Může být aktuálním problémem již na letní olympiádě v Pekingu v roce 2008. Atleti a další sportovci co nevidět budou stát před velkým pokušením geneticky upravit své tělo, aby podávalo vyšší výkon. Je to nadmíru lákavé, protože se nedá odhalit. Genový doping bude realitou. Nebezpečí je v zahrávání si s viry. Genetická informace pomocí viru vyvolá v organismu určité požadované reakce. Jde o uměle vyvolanou "virovou infekci" kódující určitý tělesný hormon. Konkrétně by se jednalo o hormon zvaný erythropoetin (EPO), jenž zvyšuje počet červených krvinek a tedy umožňuje lepší okysličení krve a organismu, nebo aktivaci hormonů působících růst silnějšího svalstva nebo rozšíření cév. Zatímco syntetický EPO detekovat lze, tak geneticky vyvolaný nikoliv. Syntetický EPO se už používá, v roce 1998 kvůli nálezu EPO byl vyloučen ze závodů Tour de France celý tým. Sportovec, který bude mít dostatek financí bude mít také větší šanci zvítězit. Olympiáda se stane otázkou kapitálu. Že bude ohroženo zdraví sportovců není pro kapitál určující. Od sportovců není daleko k mentálnímu genovému dopinku. Drogou se pak vzápětí stane genová terapie na ledacos, samozřejmě v první řadě dopingem byznysu. Genové manipulace se stanou kolektivním zločinem diktatury kapitálu. Přichází tím evidentní krize kapitalizmu a jeho vykolejení. Majetní budou chtít své děti genově dopovat, začne vznikat nová třída supermanů usilující o zotročení lidské chamradi a všeho lidského plebsu. Metatřídní boj pak bude realitou, ale už bojem marným. Ještě je čas. Postfašisté se zviditelňují. Newyorské Světové ekonomické fórum poprvé po 32 letech nahradilo švýcarský Davos. Na dva a půl tisíce osobností představujících světovou postfašistickou elitu je zase dobře vidět. Newyorská schůzka postfašistické elity je mnohem okázalejší přehlídkou moci a bohatství, než bývalo zvykem na předchozích fórech v Davosu. Je to marná demonstrace. Silou globální entropie postfašizmus působí sám proti sobě. Časy monopolní vlády nad trhem končí i pro výrobce aut v EU. Podle návrhů Evropské komise se musejí vzdát části svých privilegií a přistoupit na některá konkurenční pravidla EU. Výrobci aut už nemohou mít uzavřené prodejní sítě s výlučným monopolem na prodej svých aut, kde určují i to, komu se auta prodat smí a komu ne. Výrobci už nemohou bránit prodeji aut zákazníkům, kteří si chtějí koupit levnější auto mimo svou zemi. Ještě více než výrobci aut pocítí nový systém autorizovaní prodejci, kterých je v EU asi 108 tisíc. USA v boji s terorizmem dopouštějí se stále více terorizmu. USA jsou připraveny ignorovat demokracii států a prosazovat dozor nad světem i bez rezoluce OSN. USA už po několik desetiletí odmítají uznat požadavky mezinárodního společenství ignorováním mnohých mezinárodních smluv. Se stejným scénářem jako v Afghánistánu prý chtějí podniknout v květnu útok na Irák, koordinace s iráckou opozicí již probíhají. Psychologicky se již připravují také na útok proti Iránu, ten je totiž obviněn z poskytování azylu utečencům z Afghánistánu. Už je to asi jisté, tři sta padesát vojáků elitní protichemické jednotky z Liberce se zřejmě účastní útoku na Irák. Šéf NATO apeluje na EU k silovým řešením problémům. Za teroristu je možné označit každého, kdo se nehodí. Terorem proti teroru však plodí zase teror a tak touha po moci a silovém řešení problémů terorizmu ze strany USA vede pomalu a jistě k zániku multiteroristické koalice. USA otevřely novou válečnou frontu, vedou s Ukrajinou bitvu o "cédečka". Diktatura kapitálu je však neúprosná, levná pirátská cédéčka se šíří dál jako jiná droga. Multiteroru diktatury kapitálu nakonec každý podlehne, i strážci zákona. Kupčí se nejen s mrtvolami a se smrtí, také dopravní policisté prodávají informace o havarovaných vozidlech odtahovým službám. I vybírání pokut se dá přeměnit v byznys. Česká dopravní policie je prý prolezlá úplatkářstvím. Odhalené případy jsou pouze špičkou ledovce, protože jde o zločin, v němž chybí osoba poškozeného. Jedinou účinnou zbraní v boji s úplatkářstvím může být uzákonění takzvané řízené provokace. Slouhové multiterorizmu mají špatné svědomí a tak se upíjejí do němoty, narůstá jim problém alkoholizmu. Zpsychoterorizovaní přenáší své pracovní návyky do rodinného prostředí a domácí násilí či teror stává se způsobem, jak si ulevit od špatného svědomí. Boj proti multiterorizmu diktatury postfašizmu se dotýká každého, má přímý dopad na kvalitu žití. Duch synergismu aplikovaný v stylu žití omezuje vliv psychoterorizmu a tím stres, nemocnost a předčasnou úmrtnost. Svobodnému člověku, jakožto bytosti nadané metazákonnou myslí, přísluší, aby věcí využíval ke svým účelům. Společné užívání všeho všemi však nelze uskutečnit, vždy existují rozdíly. Aby se toto užívání dělo spořádaným a uspokojivým způsobem, musí být toto užívání vymezeno vlastnictvím. V tomto smyslu je vlastnictví přirozeným právem tedy právem odvozeným od metazákonnosti. Vlastnictví pak metazákonností vymezuje každé pozitivní právo, tedy způsob jek se lidé mají na vládě věcí podílet. Vlastnictví je jako každé právo vázáno na pospolitost lidí a je tudíž povinováno k obecnému blahu. Čím více lidí je odpovědnými vlastníky, tím synergismem blahodárněji působí. Vlastnictví skýtá užitek a potud je zdrojem příjmů k žití. Vlastnictví jakožto přirozené právo nikdy neopravňuje k vykonávání moci nad lidmi. Touha po vlastnictví formou moci disponovat či opatrovat bez omezující metazákonnosti nadměrnou mocí žene lidi k svévolnosti a zlým činům. Vlastnictví zakládá odpovědnost a škodí-li, pak za vinu přísluší trest. Veřejně škodit může svévolnický kapitál, nemovitost nebo vraždící psi. Vinu s trestem zakládá každé veřejné ohrožení. Veřejné ohrožení diktaturou kapitálu nelze zlomit popřením vlastnictví, ale podřízeností kapitálu přirozené metazákonnosti. To si postfašisté neuvědomují a tak dochází k četným konfrontacím. V Česku, Německu a Rakousku se předvolebním tématem stává bývalý majetek a tím také Benešovy dekrety. Jestliže Benešovy dekrety v budoucí Evropě nemají mít místo, pak zajisté ani Mnichovská dohoda, ani protektorát Čech a Moravy. Důvody revizi druhé světové války jsou průhledné. Jde o snahu vrátit majetek zabavený na základě Benešových dekretů. To se má předběžně uskutečnit deklarací, že Benešovy dekrety již neplatí, že jsou mrtvým bezprávím. Stejně tak by bylo možné požadovat od Rakouska a Německa deklaraci o neplatnosti "Mnichovské dohody", o jejím mrtvém bezpráví a začít revidovat Postupimskou dohodu, Norimberský proces a nakonec i samu druhou světovou válku. Dějiny však nelze tak jednoduše manipulovat. Dekrety prezidenta Edvarda Beneše z let 1940-1945 obnovovaly ústavní pořádek Československa narušený "Mnichovem", okupací Čech a Moravy a osamostatněním Slovenska. Celkem bylo podepsáno a vyhlášeno 143 dekretů, z toho 17 ústavních, po válce je potvrdilo Národní shromáždění. Benešovy dekrety zakládají poválečné právní vztahy, právní kontinuitu, na jejich základě docházelo k zestátňování půdy a k její následné privatizaci nejen občany Česka. Spor se vede zejména o tři dekrety, na jejichž základě byl konfiskován majetek Němců a Maďarů a "nepřátel českého a slovenského národa". Němci a Maďaři, kteří před rokem 1938 žili v Československu, navíc byli zbaveni československého občanství. V dekretech samých však odsun Němců zakotven nebyl, o tom rozhodovaly vítězné mocnosti v Postupimské dohodě v srpnu 1945. Z Československa bylo přinuceno odejít celkem 2,5 milionu Němců. Letitý spor o legálnosti odsunu ožil tím, že premiér Zeman se o sudetských Němcích veřejně vyjádřil jako o "vlastizrádcích" a Hitlerově "páté koloně" a jejichž kolektivní odpovědností myslel zřejmě volební podporou hnutí henleinovců. Je dobré připomenout historické fakta a souvislosti. Za henleinovce se považují příslušníci fašistické německé strany Sudetendeutche Partei, zkráceně SdP, založené K. Henleinem v roce 1933 pod názvem Sudetendeutsche Heimantsfront (Sudetoněmecká vlastenecká fronta – SHF) a přejmenovaná v roce 1935 na SdP. Jádrem její členské základny byli příslušníci a stoupenci německých nacistických stran Deutsche Nationalpartei a Deutsche nationalsozialistiche Arbeiterpartei, které byly v roce 1933 zakázány československou vládou pro iredentickou čili šovinistickou činnost. Nacionální a sociální demagogií SdP postupně získala podporu většiny německého obyvatelstva v českém pohraničí a po volbách v roce 1935 se stala druhou nejsilnější stranou v československém parlamentě. V březnu 1938 přešla do SdP většina členů německých aktivistických stran v Československu (agrární a křesťanskosociální). V dubnu 1938 předložila SdP československé vládě ultimátum ve formě takzvaných karlovarských požadavků, kde žádala, aby se veškerá politická moc v pohraničních oblastech fakticky předala SdP. V září 1938 otevřeně vystoupila s požadavkem připojení těchto oblastí k nacistickému Německu. 12. 9. 1938 SdP zorganizovala v pohraničí Československé republiky povstání německého obyvatelstva, které bylo záhy potlačeno a SdP byla 16. 9. 1938 úředně rozpuštěna. Po odstoupení pohraničních oblastí českých zemí nacistickému Německu na základě Mnichovské dohody se SdP 5. 11. 1938 oficiálně sloučila s NSDAP. Takto se SdP za kolektivní účasti sudetských Němců stala nacistickým kolektivním nástrojem rozbití československého státu a to odtržením Sudet a jejich přičleněním k nacistické třetí říši s nabytím nacistického občanství Německa třetí říše. Poválečné Postupimské dohody za účasti SSSR, USA a Velké Británie určily zásady okupace poraženého Německa třetí říše, stanovily reparace, územní úpravy, mírové smlouvy a kromě jiné také odsun německého obyvatelstva z Polska, Československé republiky a Maďarska. Francie s Postupimskými dohodami vyslovila souhlas. Majetek odsunutých sudetských Němců se stal zástavou za dosud nevypořádané reparace nacistického Německa. Zajisté lze nalézt během odsunů sudetských Němců mnohá pochybení, ba mnohé individuální zlé činy, v každém případě však nelze právně zpochybnit jejich kolektivní odsun ze Sudet do vlastního jádra poraženého Německa třetí říše. Stejně tak nelze zpochybnit kolektivní účast a tím i vinu sudetských Němců na rozbití Československé republiky. Právě kolektivní dobrovolná účast občanů Sudet v demokratických volbách zakládá i jejich právní kolektivní vinu vyjádřenou kolektivním odsunem na základě Postupimských dohod. Dá se říci, že právě Postupimské dohody vytvořily první právní precedens kolektivní viny. Česko se sváří o Benešovy dekrety s Rakouskem a Německem. Slovensko zase s Maďarskem o krajanský zákon, jímž se má legislativně diktaturou kapitálu zvýhodňovat maďarská národnostní menšina. Izraelci se snaží zlikvidovat Palestince. Němci se snaží postfašistickými metodami zlikvidovat lužicko-srbskou menšinu. S rozšiřováním EU roste odpor k cizincům. Důsledkem globalizace dochází k oživení nacionalizmu a přeborníky v tom jsou USA. Vše se děje pod knutou postfašizmu. V Číně je pro výstavbu elektrárny "odsunuto" z domovů na dva miliony lidí, tisíce památek je odsouzeno ke zničení. Postfašisté si myslí, že diktaturou kapitálu a jeho mocí se dá tajně a potichu znásilnit svoboda a dokonce národů. Stačí prý podplácet krále, náčelníky, velitele, elitu. Tak se také zrodila fata morgana zahraniční pomoci. Z nových poměrů takové pomoci nakonec těžili výhradně manipulátoři, tyrani a jejich stranické aparáty. Tak také dopadne pomoc Afghánistánu ve výši 4,5 miliardy dolarů. Lid Afghánistánu by si měl uvědomit, kdo ho zastupuje. USA si ve válce proti Afghánistánu za směšnou sumu sedmi milionů dolarů koupily přízeň afghánských kmenových vůdců, každý dostal 200 000 dolarů a k tomu ještě satelitní telefon pro rychlé spojení, kdyby zřejmě měli o své peníze přijít. Je to sice v duchu ekonomie, vždyť jediná "chytrá" střela stojí často mnohem víc, než kolik dostal jediný náčelník. Na druhou stranu, kdo se jednou nechá zkorumpovat, dá se i potom. Jde o otázku komu důvěřovat. V diktatuře kapitálu není standardu bezpečnosti, kapitál se stává prostředkem teroru. Lidstvo potřebuje globalitou způsobilost k metazákonnosti jakožto universální standard bezpečnosti. Ukazuje se, že bezpečnostní opatření ve formě direktiv nejsou nikdy dokonalá. Nejde jen o bezpečnost demokracie, ale také o moc kapitálu. Největší irská banka čelí jednomu z nejvážnějších případů zpronevěry v historii. I když jde o ztrátu pouhých 750 milionů dolarů, tak v sázce je spíše otřes v důvěru finanční instituce. A za takových podmínek chtějí postfašisté řešit penzijní systém. V moři postfašizmu netvoříme ostrov, jsme součástí globalizovaného světa. Amerikanizmus je nakažlivý jako vir elektronické pošty, nezná hranice a šíří se rychlostí myšlenky. Jisto je, že absence universálního standardu bezpečnosti působí multiterorizmus v nečetných podobách. Ten se šíří i do škol. Postfašistická studentská policie, která funguje na amerických univerzitách, se zalíbila rektorovi ostravské Vysoké školy báňské natolik, že jako první zřídil její obdobu v Česku. Multiteror se šíří i mezi zákonodárci. Zákon umožňuje vykonávat funkce i lidem nezpůsobilých k vedení. Pokud jde o manažery, pak výrobek či služba se dá koupit kvalitnější. V případě nemocnice je už situace jiná, na nízkou zdravotní péčí doplatí řada občanů svým zdravím. V případě zákonodárců doplatí občané svým žitím. Zákonodárci se mohou nadále vyhýbat "běžným" trestům za své přestupky. Tvrzení, že zákonodárci musí mít imunitu vůči svým přestupkům je lží, jde v podstatě o rozšíření jejich privilegií. Pouze postfašistický stát umožňuje, aby za zákonodárci svými přestupky nezodpovídali zákonům jako běžní občané. Za své zločiny vůči občanstvu jsou zákonodárci chráněni imunitou. Zákon pro poslaneckou imunitou znemožňuje trestní stíhání zákonodárců a kryje jejich zločiny. A není jich málo. Zákonodárci po dobu svého výkonu a platnosti ústavy Česka upírali občanům právo na přímou demokracii referendem. Občané mají právo rozhodovat o důležitých věcech svého žití i mimo volby a to právě referendem. Zákonodárci mají strach z přímé demokracie, jejich zákony nevedou občanstvo ke svobodě a občanům vymezují pouze roli volit své zástupce. Zákonodárci po dlouhou dobu nadržovali organizovanému zločinu. Umožňovali špinavé praní peněz. Nic divného, když dlouhodobý vůdce ODS nezná pojem špinavých peněz. Jedním z nástrojů organizovaného zločinu je praní špinavých peněz vkladní knížkou na heslo. Na 6,5 milionu anonymních účtech bez udání jména a na heslo je uloženo kolem 117 miliard korun. Povolením druhu spoření na anonymní účty u České spořitelny lze snadno vyprat špinavé peníze. Stačí si od střadatele koupit heslo a vkladní knížku a nechat si přes ni prát špinavé peníze. Při uložení méně než sto tisíc na takovou vkladní se nemusí prokazovat totožnost a peníze mohou putovat přes řetěz účtů, na jehož konci se tratí původ peněz. Do června roku 2000 vkladní knížky na heslo bylo možno ještě zakládat, po uvedeném datu pouze přelévat. Praní peněz zákonodárci napomohli také tím, že advokáti a notáři nemusejí hlásit podezřelé finanční transakce. Také banky dlouho nemusely hlásit každou podezřelou finanční operaci a identifikovat každého, kdo manipuluje s částkou vyšší než sto tisíc korun. Organizovanému zločinu zákonodárci napomohli také benevolencí k výkonu obchodníků s penězi. Obchodníkem s penězi se může stát nedůvěryhodné osoba. V důsledku toho jsou zase peníze třiceti tisíc lidí v nebezpečí. KTP Quantum, jedna z největších firem, dosud získala od drobných střadatelů téměř dvě miliardy korun. Namísto řádného zhodnocování finančních prostředků nákupem kvalitních akcií a dluhopisů podstatnou část spravovaného majetku střadatelů vložila do těžko ocenitelné neveřejně obchodovatelné firmy. Zákonodárci svou nezpůsobilostí k metazákonnosti škodí na každém kroku. Poslanci s konečnou platností oddělili vlaky od kolejí. Starý manažment však zůstává a tak špatné hospodaření na železnici bude pokračovat dál. Účinná reforma železnic by totiž vyžadovala zásadní reformu manažmentu. Postfašisticky orientovaná Poslanecká sněmovna však sotva dokáže nastavit pokrokového manažerského ducha na železnicích. Nekázeň poslanců být přítomen hlasování přispěla k tomu, že sociální přídavky mají pobírat i bohaté rodiny. Zbytečný výdaj ze státního rozpočtu, přitom výdaje na školství chybí. Pěkná ukázka odpovědnosti poslanců ke své funkci, vlastní kšefty jsou jim milejší než veřejný zájem. Vůbec kvalita práce poslanců je nízká, vždyť stále dokolečka musí novelami opravovat novely zákonů. Je to však činný postfašistický způsob jak v občanstvu degradovat zákonnost a ducha zákonů. Zlé činy zákonodárců se někdy hraničí se zločiny proti lidskosti. Tak třeba rozdělování sourozenců podle věku, výchovných problémů a pohlaví do různých ústavů. Patnáct dětí ve výchovné skupině. Deset dětí v jedné ložnici. Společná diagnostika delikventních a bezproblémových dětí. Neexistence nezávislého kontrolního orgánu. Vychovatelé bez psychologického vyšetření. Tmavé a studené samotky bez vybavení, s kbelíkem místo sociálního zařízení. Zamykají se do nich děti starší tří let po útěku z domova nebo jiného zařízení, nepřetržitě i na dobu delší než jeden týden. Tříleté děti, které od narození projdou samostatnými odděleními dětského domova. Těžká deprivace kojenců a batolat. Neschopnost navazovat kvalitní citové vztahy. Neschopnost integrovat se v dospělosti do společnosti. To je také obrázek multiterorizmu státu v ústavním systému na počátku 21. století v Česku. Je určen jako pomoc dětem, které nemohou zůstat ve vlastní rodině. Ročně jich přibývá víc než čtyři tisíce. Špatnými zákony však znamená porušování základních lidských práv a to státem. Zamítnutím zákona o ústavní výchově ve školních zařízeních a s tím i novely o rodině Senát neumožnil soudům svěřit děti vyžadujících okamžitou pomoc do přechodných zařízení. Senát zdůvodnil své zamítavé postfašistické stanovisko mj. tím, že "návrh zákona ve své podstatě nepřináší žádnou zásadní změnu do systému náhradní péče". Problematika ústavní výchovy je pouze dílčí složkou celého systému náhradní výchovné péče a sebelepší zákon týkající se 191 dětských domovů a diagnostických a výchovných ústavů, pro více než sedm tisíc dětí na něj odkázaných, nezajistí vhodnější náhradní řešení než je náhradní rodinná péče. Senátoři tak vlastně odsoudili velký počet dětí státnímu multiterorizmu. Soudu nezbývá než následovat postfašistický zákon. Rozhoduje-li soud rozsudkem, má nyní na vývěr jen jedno řešení – ústavní výchovu. Stát svými postfašistickými zákony záměrně neumožňuje okamžitý, byť postupný, přechod od ústavní výchovy k přechodné profesionální náhradní rodinné péči prostřednictvím umístění dítěte do takzvané smluvní rodiny. Svěření dítěte do rodinné péče přitom má přednost před výchovou ústavní a to bez ohledu na věk, protože zajišťuje společnou výchovu sourozenců, kojenci a batolata jsou ušetřeni psychického teroru a děti starší tří let nemusí procházet stresujícím pobytem v diagnostickém ústavu. Zákonodárci v tomto ohledu nesou vinu a trest za zločiny spáchané na dětech postfašistickými zákony, imunita neimunita, vždyť imunita vůči zločinům proti lidskosti neexistuje. Zákonodárci, praktikující postfašizmus, se bojí postfašizmu ze strany policie, státního zastupitelství a soudců. Pochopitelně, postfašističtí zákonodárci pociťují nebezpečí jimi navolených postfašistických zákonů. Nejlepší imunitou pro všechny, zákonodárce i voliče, je svoboda a fungující právo založené na metazákonnosti. Tedy přesně to, co právě zákonodárci ve svém postfašizmu nechtějí ovlivnit. Zastupitelé obecně nemusí splňovat způsobilost k metazákonnosti. Odtud plyne jejich psychoterorizmus. Pro ilustraci ukázka psychoterorizmu zastupitelů. Při rekonstrukci náměstí padlo za oběť padesát lipových stromů z 19. století. Přes odpor ochránců přírody, přes stížnost ombudsmanovi a jeho upozornění na několik chyb, radní přesto rozhodli o vykácení lip, ale typicky postfašistickým postupem, skrytě, zákeřně, potajmu, nepozorovaně a proto nejlépe v sobotu a ještě brzo ráno. Sami policisté, strážci zákona, porušují zákony. Usvědčit je může až metazákonnost, nikoliv zákony samy. Až Ústavní soud musí rozhodnout, že policisté nemohou domovní prohlídku provést, kdykoli si zamanou. Mohou-li domovní prohlídku vykonat kdykoliv později, pak není neodkladným úkonem a je protizákonná. Psychoterorizmus prolíná vším a také manažmentem. Tisíce zaměstnanců se při problémech na pracovišti nemohou spolehnout na pomoc odborové organizace. Psychoterorizmus je na vině. Tlak manažerů, obavy a nejistota zaměstnanců, strach z vyhazovu, to jsou hlavní důvody proč se odbory v některých firmách dosud stále nepodařilo založit. Proti odborům se staví více tuzemský manažment než zahraniční. Psychoterorizmus zaměstnavatele a tím i manažmentu jde tak daleko, že odboráři v některých firmách raději nezveřejňují ani počty svých členů, aby vedení firmy nevědělo, kdo všechno ze zaměstnanců je v odborech. V psychoterorizmu je stát vzorem. Stát provozuje nekalou hospodářskou soutěž. Prostřednictvím státní firmy Osinek a jejího úvěru u Konsolidační banky či Konsolidační agentury veřejně pomáhá provoznímu financování Nové huti i Vítkovicím tedy účelově a tajně zvýhodňuje podnikatelské subjekty. Státní společnost spravující veřejné zdroje zvýhodňuje podnikatelské subjekty a dopouští se tím nekalé soutěže. Ukázka jak hospodaří stát na Moravě. Ani pět let po povodních nejsou preventivní stavby hotové. Přitom stavba obřího poldru u Teplic nad Bečvou v ceně čtyř až pěti miliard mohla snížit povodňové škody stoleté vody o třicet dva miliard. Není se co divit, vždyť podle zákona stát může vést břídil neznalý metazákonností složitosti světa. Stát pak systematicky psychoterorizuje občanstvo. To kráčí do neznámé budoucnosti a nejisté penzi. Bez znalosti rizik i nákladů si nemohou penzi svobodně vybrat. Státní psychoterorizmus jistě nedokáže lidem zajistit slušné stáří a spravedlivé ocenění celoživotní práce. Jeden pól postfašistických reforem důchodů spoléhá na daně a jistou penzi, druhý na nižší daně a vlastní leč nejisté penzijní spoření. Oba póly jsou však cestou ke generačnímu střetu a sociální nestabilitě. Nejsou totiž zakotveny na celoživotní metagramotnosti coby investici do lidského kapitálu. Důvod je jednoduchý, důchodové reformy jsou prosazovány lidmi, kteří nejsou schopní Metateorií všeho postihnout budoucnost a zajistit občanstvu prosperitu a její růst. Voliči mohou zajistit svou budoucnost nejlépe tak, že nenaletí utopistickým volebním lákadlům v nadcházejících volbách. Základní pilíř každé solidní volební kampaně musí být investice do lidského kapitálu. Jedině tak lze účinně bojovat proti důsledkům globalizace diktatury kapitálu s dopadem na každého. Stát svým psychoterorizmem motivuje občany. Teroru diktatury kapitálu přibývá. Občané mají stále větší strach a tak přibývá legálně držených zbraní. V současné době je v Česku přes 560 tisíc legálně držených zbraní. Držitelů zbrojních průkazů je více než 320 tisíc. Poslanci se marně snaží omezit počet zbraní novým zákonem o zbraních. Spíše by se měli skrze zákony postihnout příčinu a nikoliv následek. Už i soudy svými rozsudky motivují k terorizmu. Teroristé ohrožující životy rasově jiných občanů dostanou podmínečný trest s ohledem na mladistvý věk. Podle soudu lze omlouvat rasistický teror a veřejné ohrožování občanů mladistvostí. Je problém apelovat na občany k dodržování zákonnosti, když stát nedodržuje zákony. Česko se bude muset zpovídat u Evropského soudu ve Štrasburku z diskriminace tělesně postižených. Vozíčkář se může marně domáhat nápravy, žádat úřady, aby se chovaly, jak mají, a žádat soudy či ombudsmana, aby se jich zastal. Pak opravdu nezbývá než žaloba na stát u mezinárodního soudu. Je správné žádat o odškodné. Je tu také otázka odpovědnosti. Už i banka musí platit odškodné v případě pomalého převodu peněz a přebírá i odpovědnost za výběry z ohlášené ztracené nebo zcizené karty. Psychoterorizmus státu učenlivě reprodukují masmédia. Ukázkou masové propagace psychoterorizmu je nová televizní soutěž na Nově zvaná Nejslabší! Máte padáka! Jejím vzorem je pořad BBC The Weakest Link, který patří ve Velké Británii k nejsledovanějším. Divácká úspěšnost spočívá v apelu na nejnižší lidské pudy. Bezdůvodné urážení účastníků je pro soutěž typické. Veřejnoprávní televize chce konkurovat a uvedla současně soutěž zvanou Gladiátor. Každý divák může prostřednictvím SMS zpráv určit, kdo do dalšího kola nepostoupí. Nezáleží na kvalitě, ale na svévolnosti. Vskutku davová výchova k postfašizmu. Charizma soutěžícího a sympatie davu vítězí nad výkonem a kvalitou. Jsou to soutěže adresované spíše pro postfašisticky laděné poslance, senátory a ostatní zastupitele všeho druhu. Není se co divit, když nad televizním vysíláním bdí skrze poslance postfašisticky manipulovaná Rada pro rozhlasové televizní vysílání. Zásluhou politické hry poslanců, především ODS a KSČM nebyla odvolána. Proti monopolizmu a nízké úrovni synergismu lze bojovat různě. Spotřebitelská příloha MF DNES má za sebou téměř sedm let existence a více než tři stovky testů, které ovlivnily čtenáře i situaci na trhu. Testy MF DNES měly výrazný vliv na zvýšení zodpovědnosti firem dodávajících na trh Česka a vedly k zkvalitnění. Testy popohnaly k činnosti i Českou obchodní inspekci, která zpřísnila namátkové kontroly u dodavatelských firem. Mnohé testy potravin inspirovaly Českou zemědělskou a potravinářskou inspekci ke zvýšeným nebo mimořádným kontrolám. Někteří výrobci, kteří se cítí poškozeni výsledky testů, ženou marně spory až k soudu. Je někdy úsměvné, když si tápající soudce, obhájce a žalobce vyjasňují přímo v jednací síni třeba principy pečení kuřat a buchet. K pravdivosti testů přispívají osvědčené zásady. Všechny testované výrobky se nakupují anonymně v obchodní síti jako každý jiný běžný spotřebitel. Náklad hradí redakce, na výrobci finančně nezávislá. Zkoušky probíhají v akreditovaných laboratořích nebo státních zkušebnách podle ověřených metodik, o jejich průběhu jsou vedeny přesné protokoly publikované na Internetu. Výsledky testu berou v úvahu nejlepší kvalitu i výhodný nákup dobrého výrobku za přiměřenou cenu. Škoda, že podobný test nefunguje na schopnosti a způsobilost senátorů a poslanců. Internet dobře uspokojuje globálně i lokálně. Internetový magazín iDNES rozšířil regionální zpravodajství. To se nadá říci o rozhlasu a televizi, především těch veřejnoprávních. Pořady v masmédiích jsou až regionálně diskriminující, Moravy především. Světlou výjimkou je ČRo Brno, jemuž navíc roste posluchačstvo. Internet je dobrým prostředkem k různorodosti. Skupina "Už jsme doma" spustí vlastní internetové rádio, které má hrát pouze její skladby. Na webových stránkách uzjsmedoma.com a na webovské adrese internetradio.cz má nepřetržitě přehrávat písničky ze všech osmi desek kapely. Doplní je záznamy z koncertů, celkem nabídne kolem 120 písní. Internet není jen grafická záležitost, ale také textová. V boji proti multiteroru postfašizmu je důležité čtené slovo a toho je na Internetu dost. Tak elektronická verse Almanach Labyrint na webovské adrese almanachlabyrint.cz obsahuje nezkrácené anotace knih. Internet je také prostředkem komunikace lidí a způsobem omezování byrokracie. Masarykova univerzita v Brně jako první vysoká škola v Česku zavedla elektronickou přihlášku ke studiu na webovské adrese is.muni.cz/prihlaska/ což znamená oboustrannou výhodu pro uchazeče i administrativu školy. Uchazeči mají možnost bezprostředně zkontrolovat, zda byla jejich přihláška přijata studijním oddělením a zda byl zaregistrován poplatek. Zabezpečení osobních údajů je na úrovni bankovních systémů.

Světová válka proti multiteroru postfašizmu se stala bojem všelidským, metatřídním. K tomu přispěla mutace postfašizmu v nacionální postfašizmus či jednoduše řečeno v postnacizmus. Tento nový pojem postnacizmu je třeba vymezit. Především, postfašizmus není to samé co neofašizmus, postnacizmus není to samé co neonacizmus. Je-li nacizmus nacionálním fašizmem, pak postnacizmus nacionálním postfašizmem. Postnacizmem jde o nacionalizaci postfašizmu, o převedení postfašizmu pod národní alias státní zájmy. Postnacizace je pak proces přechodu od postfašizmu k postnacizmu. Postnacizmus je ideologie, politika a ekonomika národního postfašizmu. Postnacizmus je vystavěn na národní obraně vůči ostatním národům, na pohrdání demokracií států, na potlačování lidských a občanských práv a svobod. Krycí zástěrkou a záminkou postnacizace je boj s terorizmem. Vznik a nástup postnacizmu je historicky spjat se vzedmutým amerikanizmem USA po 11. září 2001 a vyznačuje se sociální demagogií a velmocenským šovinizmem. Ve vnitřní politice klade důraz na bezpečnostní moc státu a moc prezidenta. Je pro něj příznačný odpor k demokracii států a velmocenský totalitarizmus nad státy. V ideologické sféře se vyznačuje směsí racionalizmu, iracionalizmu, náboženství a mystiky maskovaných relativizmem a pluralizmem. Postnacisté jedné kultury usilují o kulturní porobení ostatních národů, o světovládu všemi způsoby tedy také státním multiterorem. Pochopitelnou reakcí na postfašizmus a postnacizmus je všelidský a tedy metatřídní boj proti multiterorizmu. Světová válka přešla do boje proti multiteroru postfašizmu a postnacizmu. Postnacizmus má své představitele, jsou jimi především USA a Izrael. Kandidátů na postnacizmus je však více. Když už se začalo mluvit o mnohých "osách zla", pak ty postnacistické jsou určující, kolem nich se točí zlo globalizace. Všelidský a tedy metatřídní boj vyplývá z toho, že zájmy postnacizmu a lidstva jsou globalitou protichůdné a nesmiřitelné. Existenční podmínky lidstva nemohou být v rámci vlády postnacizmu zachovány. Zachovat existenci lidstva v podmínkách globality vyžaduje odstranit zlo postfašizmu včetně jeho nacionální odrůdy znamená uskutečnit metatřídním bojem přechod k vyšší kultuře či civilizaci, založené na metazákonnosti synergismu. Prvním krokem je připravit podklady pro globální soud. Svět začal nedůsledně soudit postnacisty a soud v Haagu k tomu nemá patřičné kompetence, protože není způsobilý spravedlnosti na základě metazákonnosti. Jeho hlavní žalobkyně, ani soudci nejsou způsobilí výkonem všelidského práva soudit postnacisty a postfašisty. Hlavní žalobkyně je stižená posedlostí, postrádá smysl pro realitu. Soud předpojatý postfašizmem a snad i postnacizmem nemůže být kompetentní a způsobilý postfašisty a postnacisty soudit. Jde o výsměch světové spravedlivosti a právu, když válečný tribunál není schopen metazákonností dostát nezávislosti. Učinit v tom nápravu přísluší globálnímu soudu a ten nad Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii vynáší verdikt nezpůsobilosti a protiprávnosti. Za zločiny v bývalé Jugoslávii musí pykat všichni zúčastnění postfašisté a postnacisté, tedy také představitelé NATO i EU odpovědní za vyvolání krize v bývalé Jugoslávii i za její průběh. NATO spolu s EU v bývalé Jugoslávii zapálili etnický požár, potom ho rozdmychaly a nyní se snaží vinu svalit na někoho jiného. Pouze prosťáček schopný sotva lineárních souvislostí jim v tom může naletět. Způsobilost k metazákonnosti je obecně lidskou vlastností soudit a neodmyslitelně přísluší sudím všech kategorií. Předpokládá se také u sudích na XIX. zimních olympijských hrách, ale postnacizmus se projevuje právě tam. Rozhodcovský sbor krasobruslařských sportovních dvojic se prý předem dohodli o výsledku a proto nehodnotili co viděli, ale podle svých představ. Není to první skandál v krasobluslařském rozhodčím sboru. Americký postnacizmus se zapsal do historie olympijského hnutí. Americká krása, ale také americký strach. Podstatnou část olympijských her v USA stráví účastníci v bezpečnostních protiteroristických frontách s osobními prohlídkami, kvůli strachu z terorizmu, který se neustále postnacisticky živí. Teroristé dosáhli vlastně svého. Neskutečná postnacistická podívaná a především neskutečná postnacistická svévole, prezident George Bush při zahájení dosud nevídaným způsobem obešel pravidlo dodržované při vyřčení formulky, jež hry prohlásila za otevřené: "Jménem hrdého, odhodlaného a skvělého národa prohlašuji hry v Salt Lake City za zahájené". Na rozdíl od všech svých předchůdců na olympiádách si přidal první část věty. Je to jen dalším důkazem postnacistického kultu militantního státu a jeho vůdce (führerprinzip). Do americké hymny při zahájení XIX. olympijských her v USA zazní nelibý válečný rachot smrti. Jak symbolické. Helikoptéry FBI nepřestávají kroužit. Strach vyhrává nad krásou. USA si pomalu musejí připustit, že teror diktatury kapitálu působí právě zevnitř a nejvíce prostřednictvím zastupitelské demokracie a sponzoringu prezidentských kampaní. V boji proti terorizmu se USA dostaly do vleku státní bezpečnosti, ta se stává zdrojem multiteroru. V diktatuře postnacizmu mizí standard bezpečnosti, státní bezpečnost se stává prostředkem teroru. To však není způsob existence lidstva v epoše globality. Cesta USA je cestou postnacistickou, zvrácenou. Kvůli v podstatě ojedinělému teoristickému excesu přece nelze přejít na protiteroristickou totalitu. Lidstvo globalitou potřebuje způsobilost k metazákonnosti jakožto universálního standardu bezpečnosti. To je jediným prostředkem bezpečnosti lidstva epochy globality. Postnacizmus USA je zřejmý, odpoví silou či vojensky i na útok vedený dokonce po Internetu. Ano to už známe, co nevidět odpoví útokem vedeným pouhou svobodnou myslí a svobodou slova. Volnou ruku v tom má postnacizmus a novodobý führer světa v podobě prezidenta Bushe. Stačí malá provokace. Vedle známých "os zla" jsou nově jmenovány státy jako Rusko a Čína. Podle všeho co nevidět USA zahájí vojenskou operaci proti samému Internetu či lidstvu. Psychoterorizmus je doménou USA, terorizmem straší celý svět avšak útoky AL-Kajdy stále nikde. Asi nezabude nějaká ta umělá inscenace. V honbě za teroristy "antiteroristé" pozbývají soudného rozumu a stávají se teroristy, stačí aby v nějakém konvoji byl vysoký muž s autoritou a ihned bude označen za Usámu bin Ládina a neodkladně na něj bez patřičného prověření proveden útok. Stalo se. Dvě střely z bezpilotního letounu zasáhly konvoj sportovních vozidel v Afghánistánu. Na základě svědectví obyvatel z blízké vesnice rakety zabily místní civilisty. Sbírali železo, zbytky nevybuchlé bomby a organizoval je s respektem muž mohutnějšího vzrůstu. Státní terorizmus USA praktikovaný v Afghánistánu nachází své žáky. Afghánci ubili v Kábulu svého ministra letecké dopravy a turistiky a to jen za to, že chtěl letadlo určené pro civilní let věřících použít pro soukromý let. Státy se v postnacizmu angažují různě, především ve špinavých obchodech. V multiterorizmu postnacizmu podstatnou položku zakládá obchod se zbraněmi i se smrtí všeho druhu. Diktatura kapitálu snadno působí, že zbraně se dostávají k teroristům. Boj proti teroru tedy znamená především mapovat pohyb zbraní a tomu se hlavně USA nejvíce brání. Nejde o zákaz obchodu, jde o zmapování pohybů zbraní a odhalování sítě obchodníků napojených na teror. Stopy obchodů rychle mizí, ale označkovanými zbraněmi to nejde. V diktatuře kapitálu a postnacizmu však na tom není zájem. Právě v postnacistické neochotě USA značkovat zbraně se odhaluje pravý postoj k multiterorizmu. Podstatným zdrojem postnacistického teroru je také zapojování dětí do válek. Na počátku 21. století je do válečného terorizmu postnacizmu zapojeno na nejrůznějších válečných frontách planety kolem 300 000 dětí. Děti bývají nejbrutálnějšími válečnými teroristy postnacizmu protože jsou snadno manipulovatelné, nemají smysl pro rozmysl, soudnost, svobodu, odpovědnost a souvislosti. Podle nejnovější dohody OSN se už zakazuje, aby se nezletilí pod 18 let věku účastnili jakýchkoli bojů (dosud platilo do 15 let věku). Typický je v tom promilitantní a postnacistický postoj Velké Británie, Belgie, Kanady, Austrálie nebo Indie, kteří trvají na odvodech branců do armády už v šestnácti letech, USA pak v sedmnácti letech. Daleko účinnější počin OSN v boji proti terorizmu by byl, kdyby se součástí lidských práv stala výchova ke svobodě. To však od postnacisticky a postfašisticky složené OSN nelze čekat. Postnacizmus je průvodcem globálního postfašizmu a globalizace projevujíc se rozpory mezi národy. Francie ministrům zahraničí EU navrhla vytvoření palestinského státu a jeho uznání Izraelem. Jde o to dát Palestincům stát a na jeho základě dojednat mír, tedy postup opačný než prosazují postnacisté USA a Izraele. Typická reakce. USA tento návrh odmítly jako zbytečný, trvají v pokračování psychoteroru na Arafata a na Palestince. Rozpory vládnou také uvnitř G7 v otázce pomoci chudým státům. EU se hádá kvůli otázce, kolik dá peněz nováčkům. Postnacistické tendence chtějí dát nováčkům EU ještě méně. Kandidátské státy se mají pro EU stát pouhým odbytištěm neprodejných výrobků a zdrojem laciné i kvalifikované pracovní síly. Státy EU postnacisticky lanaří, lákají kvalifikovanou pracovní sílu z kandidátských zemí. Zavádějí sociální rovnost těm, kteří se přestěhují do států EU. Roste rozpor mezi Německem a Francií. Německo o fous uniklo varování od EU pro vzrůst deficitu ke třem procentům HDP. Tříprocentní hranice hrubého domácího produktu (HDP) je totiž jednou z podmínek stability EU. Japonci se bojí o úspory v bankách. Postnacizmus zachvátil východní Evropu, zvláště Ukrajinu, ve formě epidemie AIDS. Americké středisko pro vesmírné záležitosti omezuje moc diktatury kapitálu - aby se totiž někdo stal příštím návštěvníkem americké části Mezinárodní kosmické stanice (ISS), nestačí jen mít mnoho peněz, ale splňovat i další přísná kritéria, která ovšem pochopitelně nebrání účasti postfašistů respektive postnacistů a postnacistické orientace ISS. Postnacistický teror diktatury kapitálu pokračuje. FBI šetří krach Global Crossing coby dalšího klienta auditorství Andersenů. Uhelné doly a hutě vysávají polskou ekonomiku. Bavorský premiér zahájil své postnacistické tažení do Berlína pod heslem – rodina, vlast, národ. Podobná postnacistická rétorika se ozývá také z Rakouska. Z Izraele postnacizmus přímo čpí. Mnozí další následují, vždyť vzor tomu dávají USA, vždyť jejich vedení je založené na zásadách postnacizmu tedy na nacionálním postfašizmu zvaného amerikanizmem. V epoše globality nejmocnější velmoc usiluje vést svět šesti miliard lidí ideologií silového postnacizmu. V moři postnacizmu V Česku netvoříme ostrov, jsme součástí globalizovaného světa. Postnacizmus je nakažlivý jako vir elektronické pošty, nezná hranice a šíří se rychlostí myšlenky. Jisto je, že absence universálního standardu bezpečnosti působí multiterorizmus postnacizmu v nečetných podobách také v tuzemsku. Postnacizmus alias nacionální postfašizmus indukovaný USA se šíří po světě a nevyhne se ani nám. Existuje pro to přehršle důkazů. Zákonodárci zcela vědomě občanstvu škodí zákonným pohrdáním vzdělání a tolerováním korupce. Svědectví už vydávají sami postfašisté. Harvardova univerzita a davoské Světové ekonomické fórum vypracovaly studii o konkurenceschopnosti států. Česko mezi 75 nejvyspělejšími státy skončilo na 35. místě. Světovou jedničkou je Finsko před USA. To je pro nás to určující. Není rozhodující velikost státu, ale iniciativa zákonodárců. Podle mínění ciziny se v Česku uplácí, lidé tu nejsou příliš vzdělaní, nevěří politikům, stát nemá schopné úředníky a šéfové se bojí dát pravomoci podřízeným a soustřeďují moc jen ve svých rukách. Na vině jsou zákonodárci, ti spolu s vládou nepodporují rozvoj nových technologií a tak polovina občanů Česka říká, že je nezajímá Internet. Na ruku zákonodárcům jde policie. Premiér jde příkladem. I když se několikrát ukázalo, že Zeman bez důkazů lživě pomluvil své oponenty, policie vždy dospěla k názoru, že to pomluva nebyla. U pomluvy je problém v tom, že je jejímu autorovi třeba dokázat, že říkal lež záměrně. V každém případě ústavní činitelé a zákonodárci nejsou ctěním metazákonnosti způsobilí nastavit občanstvu spravedlnost a prosperitu a navíc pohrdáním Metateorie všeho záměrným úmyslem páchat zlo škodí občanstvu. Nejvíce právě skrze státem dirigované školství. Mezi školami panuje nevybíravý konkurenční boj, který se odehrává na pozadí rozšířené výuky. Reklamní letáčky. Dealeři. Nekalá soutěž. Diktatura kapitálu už bezpečně finguje i na základních školách. Dětí se rodí stále méně a školy, které vznikly na základě populačně silných ročníků sedmdesátých let, nyní zoufale bojují o každého prvňáčka, vymýšlejí všechno možné, jen aby o školáka připravily nejbližšího konkurenta, tedy jinou základní školu. Pod tíhou diktatury kapitálu se však základní školy ruší bez ohledu na bezpečnost školáků a kvalitu výuky. Teď před volbami opatrně, to hlavní přijde po volbách. Pod tlakem diktatury kapitálu dochází k diskriminaci venkovských malotřídek a tím i občanů. Dojíždění do škol se stává malým terorizmem na školácích i rodičích. Vesnice přicházejí o školy a tedy o smysl své existence. Likvidace škol na vesnicích je likvidací vesnic samých. Postnacistické ekonomické hledisko znamená z devadesáti procent zlikvidovat vesnické malotřídky, znamená to nenásilné postnacistické deportační vylidňování vesnic. Počin hodný postnacistů. Škola je neodmyslitelnou součástí života obce, neslouží jen ke vzdělávání dětí, jejím účelem je udržovat kulturnost občanstva a Internetem především. Zákonodárci tomu všemu zlu vědomě nahrávají, a tato vědomost zakládá jejich obecné ohrožení občanstva. Bojuje se proti teroristům a přitom ti nejfikanější se schovávají za zákonodárce. Samé materiálno. Odpad se platí obcím za osobu, stát školám platí za žáka. Škole, která dnes "sežene" nejméně prvňáčků, hrozí kromě finančního teroru i postupná likvidace a tedy propouštění učitelů. A tak se o děti bojuje. Pochopitelně v prostředí nacionálního postfašizmu v podobném duchu. Boj o prvňáčky někdy až připomíná postnacistickou předvolební kampaň. Osobní návštěvy rodičů potenciálních školáků, osobní dopisy či dokonce pozvánky k zápisu, lobbování už v mateřských školách, psychoterorizmus školáků o možném zavření školy. Děti ve školkách se už jen nepřemlouvají, slibují se jim dárky a různé výhody. Málokdy tento marketink probíhá tak, že by škola zlepšovala svou nabídku, že by se snažila o moderní přístup ke vzdělání, že by víc dbala o další vzdělávání učitelů. Častěji psychoteroristicky láká pomocí atraktivního zápisu, cestou dopisů rodičům velebících právě dotyčnou školu, a občas také informováním špatností ve vedlejší škole jako jsou drogy a šikana. Nejčastěji se školy snaží nalákat rodiče potenciálních žáků rozšířenou výukou speciálních vzdělávacích programů, spaciálním servisem pro rodiče a děti, atraktivními hloupostmi. Pohrdáním výuky v duchu Metateorie všeho však třída s rozšířenou výukou vytváří zárodek postnacistické elity a na druhé straně nivelizací výuky nadané zase degraduje. I malá škola může být po zásluze velkou, to je však cizí postnacistickému chápání. Nedovede pochopit, že škola není nalejvárnické centrum, ale osa kultury a potažmo civilizace. Škola je pro kulturu obce - to však postnacistické školství, sice krajové avšak totalitně dirigované státem, nepochopí. Evropská kultura je založena na lásce k pravdě a tu lze šířit jen prostřednictvím škol. Postnacistické školství přirozeně nenávidí lásku k pravdě, vždyť dělá děvku diktatuře kapitálu. Chabá úroveň škol pak škrtí ekonomiku, zvyšuje byrokracii a úplatky na úřadech. Naopak vysoká úroveň školství umožňuje držet ekonomiku na vysoké úrovni i při vysokých daních, které musí platit lidé i firmy. Výška daní není pro vysokou ekonomiku klíčová. Důležité je, že daně jsou investovány do vzdělání, které je dostupné a kvalitní. Při nízké ekonomice a vládě diktatury kapitálu kvete korupce a zkorumpovaná ekonomika nemůže být úspěšná. Nekompetentností úředníků a zákonodárně nastavenými formalitami je podnikání složité a odrazující. Ani ojedinělé dobré zákony nestačí, když jiné obecně nastavují postnacizmus. Plátci dluží na daních sto miliard. Každý se snaží urvat co se dá. V panujícím monopolizmu se pohodlně zdražuje a vydělává. Postnacističtí manažeři jsou posedlí mocí a bojí se sdílet sví pravomoci s podřízenými. Cesta privatizace s takovými manažery je pak jako z deště pod okap. Postnacizmus se nemůže vyhnou makléřům a kapitálovému trhu. Televize nemají peníze a vrací se k archiváliím a laciným pořadům. A to vše se háže do autu honosným označením mafiánského kapitalizmu. Zákonodárci zaváděný nový správní řád v sobě obsahuje diskriminaci nepohodlných osob. Podle nového zákona účastník povolovacího řízení bude moci kdokoliv stavebním úřadem vyloučen jako "nepohodlná" osoba. Nebude už třeba rozhodující stanovisko majitele přilehlé parcely, byť stavba zhorší jeho životní prostředí a jeho pozemek. Úřad ho bude moci ze správního řízení vyloučit s tím, že nejsou ohrožena jeho vlastnická práva a hodnota jeho pozemku. Hledisko životního prostředí ze zákona vypadne, byť mu povolovaná stavba třeba naruší jeho zdroj pitné vody, nebo ovzduší. Jaké postavení ve správním řízení bude osoba mít má svévolně určovat správní úřad, třeba obecní nebo krajský. To vytváří daleko větší prostor pro úřední svévoli, diskriminaci, případně korupci a nejednotnost při rozhodování. Taková je totalita postnacistického koloritu budoucího zákona o správním řízení. Nemůžeme se divit, že celosvětově upadáme. Zákonodárci od pádu komunizmu po dobu poloviny jedné generace kryjí postfašistické archivy státní bezpečnosti a odmítají občanům stávajícím i emigrovaným nahlédnout do svazků a dozvědět se pravdu o udavačích, agentech a jejich obětech nejen tuzemských, ale i cizích. Každé opožděné otevření svazků státní bezpečnosti je pouze vyjádřením zločinů zákonodárců proti lidskosti. Zákonodárci ve své metazákonné omezenosti pochopitelně i v případě opožděného otevření svazků státní bezpečnosti neuváží nenávist a mstu lidí a zakládají tak další kolo afér a štvanic. Navíc zákonodárci nahrávají vzniku nové státní bezpečnosti, skrývající se za bojem proti terorizmu - zakládá se tak další éra donášení, udavačství a špiclování občanstva státní bezpečností. Soud trestá za veřejné ohrožení, ale zákonodárce za veřejné ohrožení trestat nemůže. Zlé činy zákonodárců jsou nesčetné a svou zodpovědnost za ně maří imunitou. Po dlouhou dobu zákonodárci diskriminovali spotřebitele, ponechávali na trhu příliš krátkou záruční dobu i když si byli vědomi právní degradace ve srovnání s občany EU. Vědomě ponechávali občana spárům diktatury trhu, přečasto monopolního. Komunistická éra neskončila, pokračuje v obecně postfašistickém a postnacistickém hávu dál. Nestačí odhalovat minulé agenty státní bezpečnosti, je třeba odhalovat především ty dnešní. A také pochopitelně protagonisty postfašizmu a postnacizmu a jejich kolaboranty. Kdo je kdo, lze snadno poznat snadno jeho vztahem k metazákonnosti. Zákonodárci pohrdají metagramotností jakožto universálním prostředkem zajištění prosperity a sociálního smíru. První vlaštovky jsou tady. Míra nezaměstnanosti se prudce zvýšila. Zájem o české výrobky v cizině slábne. V průmyslových podnicích klesá počet zaměstnanců již několik měsíců. Většina exportérů má zahraniční vlastníky a ti reagují na slabší zájem zákazníků okamžitě, to by však musel fungovat jiný manažment. Světová recese vstoupila i do Česka. Propouští se téměř ve všech oborech. Není to krize jednoho konkrétního odvětví. Zatím se nezavírají se celé firmy, propouští se postupně. Vyrábí se na sklad. Rozdíl mezi výrobou a tržbami nemá obdoby a naznačuje, že zásoby neprodaných výrobků musely stoupnout asi o 12 miliard korun. Pokud nedojde rychle k ozdravění západního trhu vzniknou problémy. Víme jak se takové situace řešily dříve - metodou vlády železné ruky. První vlaštovky nacionalizace postfašizmu se objevují. Občané mají jedinou možnost, jak se bránit nástupu postnacizmu – nevolit za své zastupitele holdující postfašizmu potažmo postnacizmu. Udržovat zlo je doménou zákonodárců. Ti také dlouhodobě odmítají legalizovat prostituci a nechávají prostitutky na pospas diktatuře kapitálu a teroru organizátorů. Souhlasem s nákupem stíhaček a tím snížením investic do lidského kapitálu paralelně oslabují bezpečnost a prosperitu občanstva. Zákonodárci v rozpočtu šetří na nesprávném místě. V některých krajích i přes vysokou nezaměstnanost pracovní úřady musí omezit příspěvky obecním úřadům, firmám a podnikatelům na vytváření míst pro nezaměstnané. Méně peněz bude i na rekvalifikace lidí bez práce, veřejně prospěšné práce a místa pro absolventy. A navíc veřejné prostředky použité na podporu nezaměstnanosti se míjejí účinkem. Zákonodárci přivírají oči nad prací dětí. Jsou děti, které rodiče využívají k práci pro rodinnou živnost. Dítě není zákonem ochráněno před prací, která poškozuje jejich zdraví, tělesný a duševní vývoj, mravnost a překáží povinné školní docházce. Pokud je přetěžované, projevuje se to ve škole, dítě je unavené, apatické, začne mít problémy. Nejen v ústavní péči, ale i v rodinné zanedbávají zákonodárci práva dětí. Zákonodárci nastavují zákony, které si odporují. Bezplatné vzdělání zaručuje stát, ale školy mu už nepatří. Vlastník školy zase ze zákona nemůže zavést školné. Problém tkví v tom, že podle Listiny základních práv a svobod je garantem bezplatného vzdělání na základních a středních školách stát. Jenže stát – kvůli reformě státní správy – už téměř žádné vlastní školy nemá, protože je převedl na kraje. Školy patří obcím a krajům, ale ty nemají plné vlastnické právo vybírat školné. Změna zákona si tak vynucuje změnu nadřazené právní normy, protože práv garantovaných Listinou se totiž lze domáhat jen v mezích prováděcích zákonů, a ten by zase musel vymezit vybírání školného obcím a krajům tedy veřejnoprávním subjektům. Postnacističtí zákonodárci usilují o diskriminaci ve vzdělání občanů cestou zavedení školného, které zatěžuje start do života právě cestou půjčky těm nejslabším. Podle postnacistické nátury by vzdělání měli dostat především ti, kteří mají k diktatuře kapitálu nejblíže. Jak scestné je platit školné za nízkou kvalitu pošpiněnou postfašizmem a postnacizmem. Je bludem myslet si, že problémy školství se vyřeší školným. Nalití peněz do školství nic neřeší, bez radikální reformy školství zůstane ve vleku postfašizmu a postnacizmu. Produktivita a kvalita školství je nízká, odtud také plynou vysoké náklady na vysokoškolské studium. Prioritou státu, nastavujícího prosperitu, je jedině a pouze investice do lidského kapitálu, do metagramotnosti. Zákonodárci opět předvedli jak si diktaturou kapitálu zrůdně představují investici do lidí – jedni cestou dotací, druzí samofinancováním. Jak se ukazuje vysoké daně jsou cestou ekonomického zázraku, ovšem daně je třeba dobře investovat a to do všelidové kultivace k tvořivosti na základě metagramotnosti. To vytváří také základ řešení problému důchodců i nezaměstnaných. Znamená to okamžitě vrhnout šestinu státního rozpočtu do školství, a hlavně moudrou politiku a politiky. Pro malý státeček pak není problém dostat se před USA, jak svědčí cesta nastolená Finskem. Voliči by si měli uvědomit že toho rozhodně není schopná ODS, jak o tom svědčí předvolební mítinky předsedy ODS, které jsou směsicí frází, úsměvů, nudy i podivností. Zákonodárci škodí seč můžou, povolí dovážet ojetiny staré až osm let a to bez ohledu na technický stav. Současně vozidla přihlašovaná do provozu musí splnit přísnější normu EU o množství emisí. Tím napomáhají vytvořit z Česka vrakoviště Evropy. Zákonodárci vytváří zákony, které pro nejednoznačnost nefungují. Tak zákon o vratných obalech je nejednoznačný, týká se totiž obchodů větších než 200 metrů čtverečních, aniž je zákonem specifikováno co se rozumí nápojem a zda velikostí se míní plocha pro nápoje nebo i plocha skladů včetně nájezdových ramp. Zákonodárci svými zákony šikanují občany. Nejdříve si živnostníci museli své živnosti přeregistrovat, než tak učinili všichni registrovat se už nemusí. Špatnými zákony upadá zákonnost. Okrádají firmy i jednotlivci. Vykrádají se hroby i mrtvoly. Okrádají se mrtví i živí, zdraví i nemocní. Ministři a zákonodárci pomáhají svým firmám. Není divu, příkladem je občanům postnacistická elita. Občané jsou čím dál víc svévolnější, tím rodiče i jejich děti. Zákonodárci učí občany žít na dluh. Zadlužení občanů Česka rychle narůstá, splácejí bankám půjčky za více než 111 miliard. Občané mají špatných příkladů dost. Český telekomunikační úřad coby regulátor navodil nekalou soutěž neumožnit klientům nejlevnějšího tarifního programu Home Mini volbu konkurenčního operátora. Program Home Mini zvolilo po zdražení tarifů Telecomu 330 tisíc z 3,8 milionů klientů. O zrušení linky požádalo asi 50 tisíc lidí. Ubozí občané, kteří ve své bláhovosti a naivitě věří na možnost výběru ve volbách. Jaképak svobodné volby občanů zotročených tentokrát pro změnu diktaturou kapitálu. Svět postfašizmu i jeho postnacistické odrůdy šílí na svátek zamilovaných. Je to jasné, je to svátek bláznivý a soudnosti zbavených. Největších rozměrů dosahují valentýnské oslavy právě v USA. Svatý Valentýn zůstává svátkem zamilovaných, nikoli lásky. Nedá se ani říci že by to byl svátek sexu, vždyť kdo by se do něho nechal vmanipulovat. Je to spíše příležitost. Muži svým partnerkám kupují květiny. Vedou jednoznačně jarní květiny jako tulipány, narcisy a červené růže. Starším pánům se naopak líbí darovat trvanlivější karafiáty. Čokoláda prý působí jako afrodiziakum. To spíš smyslné video. Někdo si potrpí na romantický večer, jiný na větší odvaz. Lidé jsou blázmiví i bez Valentýna. British Telecom vymáhá starý patent k hypertextovým odkazům, jenž by prodražil Internet. Hypertextové odkazy jsou podtržené části textu na webové stránce. Kliknutí na ně nahrazuje složitou adresu a umožňuje dostat se snadno na jiné stránky. Hymny 193 států propojením not, slov a rytmů v jedinou nahráli v pražském Hudebním studiu Ve Smečkách. Náš zákazník, náš pán, hymny se prý příliš podobá emerické. Proti bláznivosti je jediná rada, kritická mysl a soudnost vycházející z metazákonnosti. Ctít metazákonnost se netýká pouze klasických soudců a porotců, ale také degustátorů. Ti se musí nad každým douškem zamyslet a uvážit, co na to říká nos, co oči, co chuť, co paměť. Své pocity musí ještě zaznamenat do připravených formulářů a to podle jednotného dodržovaného systému. Zakroužit sklenicí v ruce, prohlédnout si ji proti světlu a bílému pozadí, nabrat trochu vzorku do úst a poválet po jazyku, podržet, teprve pak polknout a čekat, jak bude působit. Na rozdíl od vína se jinak ochutnává olej. Olej se totiž musí polykat, ochutnat za sebou lze nanejvýš dva vzorky a tak se soud a porota táhne. U alkoholu se k hodnocení přidávají navíc nechutné zvuky srkání, chrochtání a kloktání. Ohodnocení musí být v souladu s předem definovanými termíny popisující jejich vzhled, barvu a chuť. Uveďme některé. Nezakompovanost, kupáž, dochuť, krátká chuť, štíhlé a krátké tělo, plná chuť, zoxidovaná vůně, odrůdová vůně, zadušená vůně, merkaptanová vůně. K tomu přistupuje kategorizace jako jakostní, odrůdové, známkové, révové. U révového třeba ještě s přívlastkem kabinet, výběr z bobulí, ledové a slámové. Aby soudci a porotci pochopili jak se složitě posuzuje a rozhoduje, měli by si povinně své intuitivní schopnosti vyzkoušet na některé vinařské soutěži, třeba svatovavřineckého v počtu desítek výrobců. Racionalita a pozitivita je zde bez vlastního prožitku k ničemu. Člověku globality nestačí jakési postní nařízení s duchovní očistou, duchovní čistota musí prolínat jeho žití stále.

Mutací postfašizmu v nacionální postfašizmus či jednoduše řečeno v postnacizmus se světová válka proti multiteroru postfašizmu stala bojem všelidským, metatřídním. Veřejní činitelé nerozumí lidstvu, nanejvýš lidu v národním smyslu. K národu sama sebou patří jakási zvláštní společná jednota tvořící v rámci státu národnostní většinu nebo menšinu, epochou globality tu však máme i novou jednotu lidstva a kultur. Veřejnému činiteli vstupem do epochy globality vzniká nutnost vazby nejen k lidu, k národu či kultuře, ale také k lidstvu a metakultuře. Výlučná vazba národa na stát globalizací vede k postnacizmu, neslučitelného s epochou globalitou. Zachovat v epoše globality národ lze pouze vazbou kultury na metastát. Globalisace a globalita od veřejného činitele vyžaduje způsobilost čelit postnacizmu. Zachovat existenci lidstva v podmínkách globality znamená odstranit zlo postfašizmu včetně jeho nacionální odrůdy což znamená uskutečnit metatřídním bojem přechod k vyšší kultuře či civilizaci, založené na metazákonnosti synergismu. Prvním krokem k tomu je připravit podklady pro globální soud, druhým krokem je vystavit veřejné činitele jakési veřejné atestaci ve způsobilosti nečinit či alespoň minimalizovat zlé činy. Reakce na události z 11. září u Američanů posílil přerod postfašizmu v postnacizmus. V USA posílily nacionalistické instinkty, víra ve vůdce, víra ve vojenskou sílu, víra v zákon svévole. Veřejný činitel pověřený mandátem delegované moci není mechanizmem parlamentní demokracie prověřen na způsobilost takovou funkci vykonávat. To je stěžejní nedostatek demokracie v éře globalizace. V éře globalizace je globální moc svěřena lidem bez prověření na způsobilost globálně myslet a činit. Zákonodárci nepodmínili výkon veřejného činitele, a tím i výkon vlastní, prokázáním občanské i morální bezúhonnosti se způsobilostí dodržovat základní lidská práva a svobody. Čestné prohlášení nebo veřejný slib je málo, je potřeba důkladnější atestace. Taková veřejná atestace na metazákonnost či krátce metaatestace by podstatně omezila zlo páchané svévolností. Nechat vykonávat funkce veřejnému činiteli bez metaatestace je něco podobného jako nepodmínit výkon lékaře atestací a přísahou. Občané mají od veřejných činitelů na takovou metaatestaci právo. Ctít postfašisticky a postnacisticky pozitivně nastavené zákony a právo nestačí, je třeba ctít metazákonnost. Vágní prohlášení o bezúhonnosti či slib je málo, je třeba metaatestu v podobě skutečnostních činů. Takovým počinem může být prověření kritické mysli způsobilostí k metazákonnosti synergismem informací a nejobjektivněji způsobilostí metakomentovat denní tisk. Mysl předchází činům, špatná zlým, správná dobrým. Každému veřejnému činiteli domácímu či cizímu, fyzickému či právnickému, musí být takový metatest předložen. V éře globality zadání metaatestu nemusí být nutně doménou tuzemských veřejných činitelů. Důvodem k veřejné metaatestaci veřejných činitelů je konec konců samotný princip synergismu vyžadující změnit dosud monopolní povahu metakomentářů a tím i jejich důvěryhodnost. Nejde přitom výlučně o tuzemskou oblast. Důvěryhodnost vyžaduje kdekdo. Poměry na Úřadu vlády jsou prý pro Američany ztělesněním tuzemských poměrů, které umožňují neprověřeným a nedůvěryhodným lidem obsazovat špičkové funkce ve státní správě. Vzniká lavina otázek. Na základě čeho je možné odpovědně rozhodnout použití atomových zbraní podle tajné smlouvy ATOMAL? Co podle této smlouvy znamená nejpřísnější prověrka? Jak je zaručeno, že nespolehlivého nevystřídá někdo jiný, jemu nepodobný a stejně tak nedůvěryhodný? A co vlastně podle zájmů lidstva představuje nejpřísnější prověrka? Odpovědi jsou evidentní. Právě stěžejní představitele členských států NATO je nutno vystavit prověrce metaatestu. Metaatestem je pověřen každý prezident USA počínaje George Bushem. Podobně je metaatestem pověřen do budoucna každý premiér Velké Británie a jako první Tony Blair. Svévolnost je rakovinou ducha lidstva. Všechno, co se řekne se nakonec myslí jinak a toto jinak zase jinak. V éře globalizace jde důvěryhodností o otázku globální, týkající se také samotných Američanů. Jde o globální otázku důvěryhodnosti veřejného činitele. Otázka je u koho obecně začít. Kdo má vždy a za všech okolností dostat přednost, je evidentní - představitelé parlamentní demokracie a veřejného zájmu. Metaatestem pověřený veřejný činitel vlastními silami vytvořený metakomentář denního tisku v jazyce českém zašle elektronickou poštou na adresu metainfa@volny.cz. V souvislosti s tím se metakomentář MetaiDnes transformuje na Meta(i)Dnes, aby tím do budoucna odrážel metainformace veřejných činitelů určené lidstvu. V rámci možností bude zaslaný metakomentář podroben synergisaci a metaatestovaná osoba vyhodnocena ve způsobilosti a důvěryhodnosti vykonávat funkci veřejného činitele. Každý veřejný činitel na světě může začít trénovat, může se podrobit metaatestaci aniž čeká na výzvu. Začít v metaatestaci je zcela jistě zametením před vlastním prahem tedy u premiérů Česka, počínaje Zemanem a po něm ve štafetě mnoha dalších. Když se premiér Zeman dovede obklopit "výtečnými" poradci a "radit" v otázce odsunů celých etnik, pak si zajisté snadno poradí s metaatestem. Premiér Česka nejenže nechápe násilnou a svévolnickou podstatu terorizmu, ale evidentně už i lineární příčinnost. Nechápe státní multiterorizmus cizí i domácí a taky svou účast na něm. Vlastní prestižní cenu za rypáka roku a tak si troufá radit Izraelcům co s Palestinci. Prý se Palestinci mají odsunout podobně jako sudetští Němci. Neříká však už kam. Snad opět na svá původní území okupovaná nyní Izraelem. To však Izrael nepřipustí. Ještě že je EU popuzena. Palestinci, na rozdíl od sudetských Němců, se nedopustili nějaké kolektivní viny stvrzené ve svobodných volbách. Obvinit Palestince z kolektivní viny je stejným nesmyslem jako tvrdit, že za útoky z 11. září může lid Afghánistánu nebo Saudské Arábie. Neorganizované mase palestinského lidu nemůže Izrael vnutit mírovou dohodu a její nesplnění považovat za kolektivní vinu. Jedinou cestou k trvalému míru mezi Izraelci a Palestinci je vytvoření palestinského státu a na jeho základě mírovou dohodou s mandátem palestinského lidu ukončit vzájemný terorizmus tedy státní terorizmus Izraele a skupinový terorizmus Palestinců. To by však ve vedení Izraele a USA nesměli sedět postnacisté. Předpokladem pro trvalý mír mezi Izraelci a Palestinci je, aby každý premiér Izraele byl do budoucna prověřen metaatestem počínaje Arielem Šaronem. Až bude existovat stát Palestinců pak přijde na řadu také metaatest jeho premiéra. Typické pro zločinné veřejné činitele je, že nejdříve založí požár a pak odpovědnost za něj svalují na jiné. Od tuzemského premiéra to už známe, prý na mysli neměl vysídlení Palestinců, ale vyhnání palestinských vyjednavačů od jednacího stolu. Za všechno prý může nedokonalá angličtina a špatně umístěná tečka ve větě. Výmluvy. Z jiného kontextu je to patrné. Chyba je ve zločinné mysli premiéra. Není však sám, takových je mnoho a pouze si více dávají pozor, aby jejich řeč neprozradila jejich zločinnou mysl. Bezpečnost lidstva vyžaduje metaatest mysli veřejných činitelů a to všude, kde mohou páchat veřejné zlo. Přitom veřejným činitelem může být i přestavitel církve. Důvody jsou nasnadě. Jedno z největších náboženských hnutí, Haré Kršna, praktikovalo multiterorizmus. Bývalí studenti tohoto hnutí byli vystaveni násilí sexuálnímu, fyzickému a citovému. Museli se drhnout do krve ocelovými drátěnkami, mladé studentky byly "poskytovány" starším mužům, kteří uvedenému hnutí dávali štědré finanční dary. Multiteror údajně začal roku 1972 v Dallasu, ve škole patřící organisaci ISKCON, která je jakousi střešní institucí hnutí Haré Kršna. Pak se multiteror objevil i v dalších šesti školách v USA a ve dvou v Indii. Celkově mohlo být zneužíváno asi tisíc dětí, někdy i ve věku okolo tří let. Rodiče se marně snažili studenty dostat z klášterní školy ven, ale všechno v nich měl pod přísnou kontrolou úzký kruh mnichů. V Dallasu se podobně vyskytl multiterorizmus také v římsko-katolické diecézi. Veřejného zla se zločinnou myslí dopouštějí také manažeři. Někdejší šéf zkrachovalého amerického energetického kolosu Enron vydělal koncem loňského roku zhruba 100 milionů dolarů prodejem akcií své firmy. Akcie přitom prodával v době, kdy to firma ve snaze čelit bankrotu zakázala řadovým zaměstnancům. Také podnikatel svými službami splňuje podmínku metaatestu veřejného činitele. V USA šokoval nález množství mrtvých těl za krematoriem ve městě Noble státu Georgie. Těla v různém stadiu rozkladu byla v rozpadlých přístřešcích nebo v lese za budovou krematoria. Pec krematoria se před několika lety porouchala a vedoucí krematoria ji kvůli vysokým nákladům neopravil. Rodiny, které si myslely, že dostaly popel svých blízkých, ve skutečnosti v urnách obdržely směs popela ze dřeva a prachu. Za virtuální kremaci se inkasovalo, byznys pokračoval. Do tohoto vypečeného krematoria posílalo své mrtvé 25 až 30 pohřebních ústavů ze států Georgia, Tenessee a Alabama. Ano, postfašizmus ničí a zabíjí rafinovaně a různě. Třeba kouření v 20. století předčasně zabilo na stamiliony kuřáků. V diktatuře kapitálu se není tomu co divit. Zisk z kouření žene davy lidí vstříc smrti. Vrcholem pokrytectví je EU, která povoluje reklamu ke kouření a tím napomáhá verbovat na předčasnou smrt. Pro diktaturu kapitálu není problém koupit si prodejné novináře, vědce i kouřící politiky. Dobrou investicí jsou tabákovým koncernům i vlastní varovné kampaně proti kouření či argumentace zvyšování daní z kouření. Postfašizmus diktatury kapitálu působí zločiny kde se dá, třeba poškozováním pacientů v nemocnicích, kteří trpí lehkou podvýživou. Špatná výživa spolu s chorobou vede k předčasným úmrtím pacientů. Postfašistické zdravotnictví zapomíná na to, že léčba není jen podávání léků, ale také režim a výživa. K uzdravení je třeba synergismu organismu a tedy vedle léků také kvalitní strava a pití. Důsledkem nedostatečné stravy je u pacientů snížená obranyschopnost, ztráta svalové tkáně, pooperační komplikace, únava, deprese, apatie. Klasickým vyústěním špatné výživy je zápal plic. Kvalitní výživa je však drahá a tak poškozování pacientů jsou vystavováni ti nejchudší. Navíc u podávaných léků nejsou brány synergické okolnosti k čemuž podstatným způsobem nahrává zákonodárce, když v příloze k zákonu diktuje léky hrazené pojišťovnou. Zákonodárce sice deklaruje léčebné alternativy, ale ty mohou být pro určitou skupinu nebezpečné. Pokud by třeba někdo se zvýšeným krevním tlakem přešel z léku Lomir na lék Tenormin, ušetřil by sice 35 korun na krabičce, ale mohl by tím za určitých synergických okolností ohrozit svůj život. Jisto je, že diktatura kapitálu působí zlo a globalizací postfašizmus indukuje postnacizmus. Ve světě a také v Evropě globalizací povstává příznak nacionalizmu v podobě postfašistického postnacizmu. Po Rakousku, Německu už i Maďarsko chce ústy premiéra Viktora Orbána brzké zrušení Benešových dekretů a toto podmiňuje členstvím Česka v EU. Zapomíná, že Maďarsko multiteroristicky spolupracovalo s nacisty podobně jako sudetští Němci a Rakušané. Evropská komise se preventivně chystá na případ, že by otázka Benešových dekretů přerostla ve vážnější problém a provádí jejich právní analýzu. Marně se snaží problém Benešových dekretů ignorovat. Snaha hodná postnacistů. Nejsou-li Benešovy dekrety kompatibilní s kodaňskými kritérii a s dalšími požadavky na členství v EU, pak zřejmě také Postupimská dohoda a celé poválečné denacifikační uspořádání. Jde o nebezpečný precedent měnit historii, není pak totiž důvod zastavit se u druhé světové války. Otázka Benešových dekretů kompatibilních s Postupimskou dohodou a denacifikačním evropským procesem se stává záležitostí Evropské komise, Rady ministrů EU i Evropského parlamentu. Postupimská dohoda a navazující denacifikační dekrety obecně musí být součástí vstupu do EU, nemělo by se podařit je obejít. Vstup Česka do EU musí být kryt právní klauzulí o právní platnosti Postupimské dohody a na ni navazujících denacifikačních zákonů či dekretů. Jedině tak lze zajistit nezpochybnitelnost poválečných majetkových a právních poměrů a udělat konečnou tečku za druhou světovou válkou. Vstup Česka do EU už není otázkou dvoustranných dohod, ale samotného právního principu EU. Známý je už případ vztahů Itálie a Slovinska, jehož přidružení k EU bylo ze strany Itálie podmíněno právním popřením poválečného vyvlastnění italské menšiny. Stejnou výtku jako EU o bagatelizaci denacifikačního procesu je nutno adresovat také vyjednavačům za strany Česka. Postupimská dohoda a její denacifikační právní důsledky jsou plně v kompetenci Rady ministrů EU a nikoli v rámci dvoustranných dohod. Je to stejný problém jako celoevropský problém jaderné nebo občanské bezpečnosti. Jestliže si Rakousko může vynutit na EU klauzuli o Temelínu, tím spíše Česko klauzuli o Postupimské dohodě a navazujících denacifikačních právních aktech. Je dokonce nutné, aby EU potvrdila neplatnost a multiteroristickou zločinnost Mnichovské dohody od samého počátku, vždyť jestliže jsou Benešovy dekrety tak závadné, pak stejně je závadné plošné spojenecké bombardování občanstva německé Třetí říše. Postupimská dohoda, denacifikační právní akty i provoz jaderných elektráren má být součástí bezpečnostního standardu EU a nikoliv svévolnických dvoustranných dohod vynucovaných právem silnějšího. Předpoklad takového bezpečnostního standardu a právní pojistky při vstupu do EU by se měl stát také tématem nadcházejících voleb v Česku, jinak se lze nadít nové podoby "Mnichova" ze strany vnější i vnitřní. Díky trulantům konečně na povrch vyplula podstata parlamentní demokracie a princip EU – jednat o občanstvu bez jeho účasti. Je to marné, pokrok posouvají trulanti, díky jim se záměrně utajený problém ventiloval. EU je nedůvěryhodná instituce a je nutno se proti ní pojistit nejen právně. Metaatestem je pověřen vyjednavač Česka s EU a jako první Pavel Telička. Metaatestem je z maďarských premiérů pověřen jako první Viktor Orbán, z bavorských premiérů jako první Edmund Stoiber, z rakouských kancléřů jako první Wolfgang Schüssel. Metaatest je nutno postupně vztáhnou na celý svět, protože vedení mezinárodních organizací osobami nezpůsobilými k metazákonnosti působí lidstvu to největší zlo. Afghánistán se pod mandátem OSN, NATO a EU řítí do chaosu občanské války. Zárodky nového konfliktu jsou prý již patrné. Scénář USA v Afghánistánu byl jasný od samého počátku, vyvolat chaos a zajistit si přítomnost v Afghánistánu na "věčné" časy a odtud pak kontrolovat dění v Asii. Válečné tažení proti Talibanu a AL-Kajdě byly pouhou záminkou k expanzi. Obecně válečné tažení proti terorizmu je pro USA pouhou záminkou jak se vojensky snadně vetřít do různých koutů světa. Po vojenské přítomnosti v Uzbekistánu, Tádžikistánu a Kyrgizstánu je na řadě naftová Gruzie. Nic nového pod slunce, takový zastírací manévr znal už boj mocností proti fašizmu, nacizmu, komunizmu i kapitalizmu. Atmosféra zla postnacizmu si nevybírá, zasáhla XIX. zimní olympijské hry. Nacionalizmus na XIX. zimních olympijských hrách, ovlivněn řevem amerických a kanadských médií, vypustil džina postnacizmu z láhve. Následně už řvou v duchu postnacizmu všichni, kdekdo si stěžuje na kohokoli, nikdo nikomu nevěří, volá se po olympijské arbitráži, padají slova o nejšpinavějších hrách v dějinách. Ve strachu před postnacizmem je bezprecedentně udělena ex post druhá zlatá medaile. Sportovně politické bloky lnou k sobě víc než kdy jindy. Ta pravá velmocenská hysterie se vyřinula v postnacistické podobě. Začalo to otevřením olympijských her americkým prezidentem a končí to ruskou vládou a parlamentem, které mají olympijské hry za pokleslou show v americké režii, zaměřenou proti ruským sportovcům. Hovoří o pocitu hnusu. Ruský parlament poměrem 417:0 odhlasoval rezoluci, podle níž měli ruští sportovci bojkotovat závěrečný ceremoniál, pokud nebudou splněny jejich požadavky. Ruský tisk přirovnal XIX. zimní olympijské hry k olympiádě ve fašistickém Německu v roce 1936. Postnacizmus sice není výlučnou doménou jednoho národa, ovšem ten americký se oproti jiným rozlézá po světě. Zatím ještě nejde o životní prostředí a životní existenci národů, ale tento boj o bytí a nebytí národů je již tu a bude ovlivňovat i olympijské hry. Olympijské hry jsou v režii postfašistické diktatury kapitálu, která pochopitelně indukuje postnacizmus. Zvykejme si na postnacizmus také na půdě olympijských her. Pod tlakem postnacizmu přichází na pořad dne také otázka dopingu. Doping v pojetí postnacistů prý má být otázkou svobodné vůle. A to je právě ono. Postfašisté a postnacisté si svobodu pletou se svévolností. Omezení svobody vůle metazákonností, chránící jednotlivce i společnost, jsou nutná i v oblasti dopingu. Metaatest je třeba vyžadovat i od vrchových sportovců právě kvůli postnacizmu nutícího k dopingu. Současný sport a olympijské hry jsou ve vleku diktatury kapitálu, staly se odvětví showbyznysu. Tomu podléhají i dopingové testy. Tak po dobu XIX. zimních olympijských her se systematicky neprováděl antidopingový test na přítomnost darbepoetinu. Je tedy zcela oprávněný požadavek všechny vzorky systematicky znovu prověřit a testům postnacisticky nevystavovat jen ty či ony sportovce podle potřeb byznysu. Postnacistická roztržka se projevuje i na půdě EU, vnitřně i vnějšně. Americký postnacizmus nachází reakci v EU, která se brání stát se přidruženým souputníkem USA. Pohrdání demokracií států ze strany USA přerůstá v krizi s EU. Díky světové válce proti terorizmu americký postnacizmus odhalil svou tvář. Ovšem i uvnitř se EU začíná potýkat s postnacizmem. Spor o Benešovy dekrety zasáhl Evropu. Samotný velvyslanec EU v Česku radí zařadit Benešovy dekrety schválené československým parlamentem, jsou-li natolik důležité, do právních podmínek vstupu coby pojistku. Od myšlenky není daleko k činům, chopila se jich jak jinak ODS. Míchají se však jabka a hrušky. Denacifikační Benešovy dekrety jsou právním dotažením Postupimské dohody. Zákonné denacifikační úpravy o odsunu a konfiskaci majetku Němců se z velké části týkaly více států Evropy a to Polska, SSSR, Maďarska, Rumunska, Norska, Dánska, Nizozemska, Jugoslávie atd. Z Východního Pruska, dnes Rusko, byli Němci odsunuti do jednoho. Denacifikační zákony o kolektivních opatřeních vůči nacistickým Němcům jsou součástí právních systémů i některých zemí, které jsou součástí EU (Dánsko, Nizozemsko, a připojené Norsko), a zemí jako jsou Polsko, SSSR a další. Nejde tedy o nějaký lokální problém, ale o teritoriální problém Evropy a tím EU. Je však velkou chybou lokálními dodatky ve vstupní smlouvě do EU vyvolávat postnacistického ducha. Jakožto právní pojistku nelze ani pomyslet na nějakou doložku týkajících se Temelína nebo Benešových dekretů. Vstupní podmínky se musí týkat obecných celoevropských bezpečnostních otázek právně vymahatelných k nimž patří společná ústava, provoz jaderných elektráren a také právní závaznost Postupimské dohody a navazujících denacifikačních zákonů. Bez toho nemá smysl do EU vůbec vstupovat. Každou vstupní dohodu s EU zbavenou takových bezpečnostních právních pojistek s vazbou na celoevropské právo nutno nazvat obdobou zradou jakou byl Mnichov. Je bludem si myslet, že v EU něco vyřeší společná deklarace mimo právní řád. Spoléhání se na EU bez právních pojistek je nesmysl, vidíme to na nacionálních zájmech při vyjednávání o vstupu do EU. EU si neumí s vnitřními nacionálními problémy poradit o nic lépe než naši předkové před 60 lety, viz Korsika, Baskicko, Severní Irsko, Kypr, Turecko, bývalá Jugoslávie. Je zřejmé, že postfašistická podstata EU silou diktatury kapitálu nahrává likvidaci etnik, což na druhou stranu indukuje postnacizmus. Názorným příkladem nastupujícího a prakticky uplatněného postnacizmu je Maďarsko. Rizika jsou obecná. Odstraněním národních hranic v rámci EU se otevírají stavidla postfašizmu a následně indukovaného postnacizmu. Je třeba si to uvědomit, EU tendencí k federalizaci nedovede čelit postnacizmu a právě proto je třeba se právně pojistit při vstupu do ní. Právem je třeba na EU žádat stvrzení právních důsledků druhé světové války, nemá-li dojít k novému typicky skrytému postfašistickému a postnacistickému pořádání Evropy. Ve vstupní smlouvě s EU už nejde o Benešovy dekrety, jde o denacifikační právní důsledky vyplývající z Postupimské dohody a EU se musí jednoznačně vyjádřit, zda tyto důsledky bude právně ctít, nebo půjde o nové uspořádání Evropy, v které už mimo hranic států bude rozhodovat síla postnacistického kapitálu. EU se ve vstupní smlouvě musí právními podmínkami vyjádřit k postnacizmu, který se ukrývá za jejím fungováním. Vstupní smlouva do EU je totiž součástí evropského práva a její ustanovení lze napadat před Evropským soudním dvorem. Evropské právo musí skrze dodatky ke vstupní smlouvě stvrdit nebo popřít právní důsledky Postupimské dohody a denacifikačních zákonů a norem v rámci celé Evropy. Postupimskou dohodu její denacifikační právní důsledky v každém případě nelze brát za právní přežitky špatného historického období, které odumřou a upadnou v prach, ale za právní precedens nesmírně užitečný v počínající éře postnacizmu. Maďarsko už dokonce začíná zpochybňovat i Trianonskou dohodu po 1. světové válce. Jsme v době označování různých os zla a k nim také patří nová postnacistická osa Mnichov – Vídeň – Budapešť. Postnacističtí představitelé této osy jsou politickými multiteroristy na evropském kontinentě. Tím je řečeno mnohé. Tento multiterorizmus se uskutečňuje postnacistickým etnikem vůči sousedním. Něco podobně začínajícího můžeme vidět na případu Maďarska a prostřednictvím Evropského parlamentu fakticky už na půdě EU. Je proto nanejvýš aktuální metaatestem prověřit coby právnickou osobu Evropskou komisi, Evropský parlament, Konvent EU, Senátní a Poslaneckou sněmovnu Česka. Svět a s ním i EU je lokální globalizací na cestě k postnacizmu. Už i EU musí tento problém řešit. Demokraticky nastavená zákonodárnost států EU se vytrácí a do Evropského parlamentu ještě nedorazila. Až dvě třetiny zákonodárných pravomocí EU se rozhoduje nedemokraticky. Co se budovalo padesát let ocitá se postnacizmem na hraně a je ohroženo rozkladem. EU se má svým Konventem pokusit uniknout osudu postnacizmu. Evropský konvent má jednat ve všech jedenácti jazycích EU, jazyky uchazečů se používat nebudou. Toto "ústavodárné" shromáždění EU má do roka a do dne vypracovat návrh reforem, které změní EU od základů. Má prý především navrhnout ústavu budoucí EU. Budoucí EU má brát ohled na obyvatele a národy, na snahu o spolupráci obyvatel i národů, o jednotu a rozmanitost. Snahami o federalisaci EU však vypuká boj o národní zastoupení také v jejím Konventu. Jde o boj za federaci nebo o federaci států. V každém případě půjde o synergismus kultur a tedy metastátů. Budoucí EU musí být především společenstvím kultur a na ní vystavěných metastátů. Jde o pravomoci a pojistky působící proti postfašizaci a postnacizaci Evropy. Vstupuje se tedy do Nové EU a vlastně se neví do čeho. Nová EU stojí před dilematem protikladů a překonat je bude možné pouze metazákonností nastavenou v metaústavě, která by byla nadřazena ústavám členských států. EU bez metaústavy je jako občanstvo bez ústavy. Bez debaty nová demokracie států, poplatná epoše globality, si žádá společnou ústavu. Sotva toho však bude schopen Konvent EU postfašisticky a postnacisticky orientovaný, je proto zcela adekvátní žádat na něm a jeho členech metaatest. Lze předpokládat, že Konvent EU nebude schopen se dohodnout, to však nebrání kulturní integraci Evropy ve formě již existujících Spojených metastátů Evropy jakožto společenství odvozených od kultur bez hranic a osvobozených od otroctví postnacizmu. Nedělejme si iluze, o zítřku EU mají jednat lidé zvyklí na svévolnickou moc a usilující o ni. Jejich celoroční práce bude korunována pouze novou svévolnickou mocí. Jejich ideálem je prý americký Konvent, tvůrce ústavy USA. Ten kdysi v ústavě deklaroval právo na svobodu a štěstí i právo každého člověka tak, že černí otroci a indiáni z ní byli vyjmuti. Národ bílých viděl svobodu a své štěstí v potlačení svobody a štěstí barevných. Sotva dnešní svévolnický Konvent EU dokáže svobodu a štěstí člověka podmínit nadnárodní hodnotou spočívající v ctění metazákonnosti. Pak nedokáže ani nově definovat kompetence evropských orgánů, ani zjednodušit a zpřehlednit systém unijních smluv, ani zvýšit váhu národní, ani určit statut Charty základních práv. EU bez metaústavy nezadržitelně spěje k federální postfašistické a postnacistické nestvůře. Právě proto je třeba, aby si Česko ve vstupní smlouvě do EU vynutilo právní pojistku. V moři postnacizmu Česko netvoří ostrov, je součástí globalizovaného světa postfašizmu a postnacizmu. Multiterorizmus postnacizmu působí v nečetných podobách také v tuzemsku. Důkazů pro to existuje bezpočet. Stát postfašizmem či lépe řečeno postnacizmem praktikuje státní terorizmus, jehož podoby jsou více či méně skryté. Typickou ukázkou jsou nové formuláře na daňové přiznání, které jsou úmyslně nesrozumitelné, protože jejich autoři nesplňují podmínku metaatestu a touto nezpůsobilostí škodí občanstvu. Ministerstvo financí připravilo více než jednomu milionu lidí těžké chvilky při vyplňování daňového přiznání. Nad novým formulářem typu B, který používají podnikatelé a všichni, kteří si přivydělávají k platu, totiž bezmocně kroutí hlavou i finanční úředníci a daňoví poradci. Problémy čekají hlavně ty, kteří vedou jednoduché účetnictví. Člověk nemá šanci daňové přiznání bez chyb vyplnit. Státní multiterorizmus se uplatňuje především monopolní mocí zákonodárců. Příkladů je mnoho. Zákonodárci po celé jedno desetiletí nedokázali naplnit Ústavu Česka vytvořením Nejvyššího správního soudu. Nejvyšší správní soud měl řešit volební spory a problémy vyskytnuvší se při registraci a rozpuštění politických stran, spory občanů se správními úřady (například finanční a stavební úřad) a samosprávnými úřady (správami obcí, pověřených měst a kraje), restituční spory a podnikatelské spory se živnostenskými úřady. Jde o typický postnacistický postoj parlamentní demokracie k občanstvu. Plnohodnotná demokracie potřebuje co nejširší synergismus moci, vzájemné nezávislé hlídání. K již fungujícím vrcholným institucím přísluší Ústavní soud, Nejvyšší soud, Nejvyšší státní zastupitelství, Veřejný ochránce práv, Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. Když nemůže jinak vytváří si parlamentní demokracie politickými stranami monopol zákonodárné moci jíž pak snadno manipuluje zdánlivě nezávislými institucemi. Proto také nechce připustit rozpuštění moci na nižší stupně. Zákonodárci podle svých monopolistických představ moci odhlasovali zákaz otevření nových správních úřadů. Podle vlády by měly pravomoci dosavadních okresních úřadů přejít na téměř 200 obcí s rozšířenou působností. Sněmovní regionální výbor však navrhl převod pravomocí jen na 77 současných okresních měst. To je však daleko od přiblížení veřejné správy občanstvu. Řadový občan přece okresní úřad příliš často nepotřebuje. Zákonodárci odmítají zřízení pověřených úřadů v menších městech a nutí občany jezdit do okresních měst. Přitom drtivá většina potenciálních měst s pověřenými úřady počítá a připravuje je bez zatěžování státní pokladny. Typická ukázka postoje parlamentní demokracie k demokracii. Občané jsou poškozování ze strany zákonodárců špatnými zákony přednostně v oblasti daní. Zákonodárci nijak neomezili možnost podnikat v stejném předmětu paralelně v několika podnikatelských subjektech, ani nestanovili trestní odpovědnost za neplacení daní. Důsledek je nasnadě. Nejvyšší daňové nedoplatky mají společnosti, které jsou personálně a ekonomicky propojené. Podobně zákonodárci podnikání nepodmínili účastí v řemeslném cechu nebo v podnikatelské komoře. Bez závazné profesní etiky jsou podnikatelé za porušení zákona navíc postihováni směšnou pokutou. Zaměstnavatelé a živnostníci za takové situace beztrestně porušují zákony a zneužívají své zaměstnance. Využívají nezaměstnanosti k multiterorizmu na zaměstnancích. Platí za osm hodin a vyžadují pracovat za deset až čtrnáct. Mnozí za těchto podmínek vidí jedinou spásu - brát podporu v nezaměstnanosti. Jen zhruba šestnáct procent z kontrolovaných zaměstnavatelů dodržuje pracovněprávní předpisy. U malých a středních zaměstnavatelů se jen necelá desetina chová k zaměstnancům podle předpisů. Mnozí zaměstnanci pracují v kvalifikovaných a náročných profesích za minimální mzdu, při výpovědi nedostávají potvrzení o zaměstnání, není jim proplácena dovolená nebo nedostávají mzdu, nemají zajištěny základní hygienické podmínky a bezpečnost práce. Rafinovaným multiterorem zaměstnavatelé a živnostníci potlačují účast zaměstnanců v odborech. Postižení zaměstnanci si mohou sice stěžovat u úřadu práce nebo podat návrh na konkurz, ale s malou účinností. Je možný účinnější postup totiž založit černou knihu manažerů, živnostníků a zaměstnavatelů na Internetu. Nedivme se takovému multiteroru, když multiteror státu je příkladem k následování. V tažení proti terorizmu čeká lidi něco podobného jako zvířata. Na rozdíl od zvířat však u lidí půjde o psychoterorizmus. Kvůli byrokracii EU musí chovatelé zvířatům vystavovat jakousi matrikou rodné dokumenty. O pohybu zvířete se musí vyplnit příslušný tiskopis a poslat ho centrální evidenci hospodářských zvířat. Dnes "zvířecí" matrika existuje o skotu a co nevidět i o všech prasatech, ovcích a kozách. EU namísto očkování raději volí cestu absolutní evidence pohybu zvířat. Všechny zvířata musí být nezaměnitelně identifikována. Stát psychoterorizuje různě. Zákonodárci na poslední chvíli novelizovali zákon o způsobilosti řídit dodávku a pick-up, aby tím vystavili mnohé šikaně. Kvůli ministerstvu dopravy, které včas neobjednalo tiskopisy na průkaz o profesní způsobilosti, mnozí řidiči musí platit pokutu i když prošli školením a přezkoušením v pověřených autoškolách. Policie je totiž za to, že z viny úřadu nemají formálně profesní průkaz pokutuje. Navíc si profesní řidiči marně chodí na úřad pro průkaz a tratí za každý den z ušlého výdělku. Jedná se o desetitisíce řidičů. Za odcizenou a snědenou housku se salámem pardubický soud v zkráceném řízení odsoudí pachatele k odpracování sto hodin veřejných prací. Když salám odcizí soudkyně je od jejího potrestání upuštěno. Za šikanu občanů státem potrestán není nikdo. Multiteror je omlouván imunitou nebo promlčeností. Takové jsou cesty nezávislých soudů. Zavedením metaatestů by sotva mohla vzkvétat zločinnost veřejných činitelů, především tuzemských. Vloni na půl stovky policistů bylo odhaleno při zločinu. Policisté podle zjištění vlastní inspekce nejčastěji zneužívají svých pravomocí, berou úplatky nebo se podílejí na policejních podvodech při dopravních nehodách, nelegálně operují s osobními daty z centrálních evidencí. Výjimečně se dopouštějí až vraždy a znásilnění. V drtivé většině jde o porušení zákona ve službě. Motivací jsou úplatky nebo protislužba. Policisté prý mají slabý dohled nadřízených. Ani neustálý dohled však není univerzálním lékem, když dnešním policejním šéfům chybí respekt. Morální vůdcovství velitelů je v policejní komunitě do značné míry otřeseno. Nejen policisté, ale také ouřadové zneužívají své pravomoci. Tak třeba krajští úředníci jsou schopni si za veřejné peníze postavit úřední kurty za 1,6 milionů korun, pořídit si krajský úřední park za 8.6 milionu korun, nebo úřední podzemní vyhřívací garáže za 23 milionů korun. Zákonodárci nejen špatně nastavují správu peněz daňových poplatníků, ale navíc i jejich výběr. ODS díky jejímu předsedovi chce rovné daně pro všechny – 15 procent z příjmu, člověka i firmy. Dnes známe čtyři daňové sazby (15, 20, 25 a 32 procent). Při hranici nezdanitelného příjmu 6000 korun na osobu a měsíc by 70 procent domácností neplatilo vůbec žádné daně, což by znamenalo výpadek příjmu státu o 70 miliard korun a tedy neefektivnost státního rozpočtu. Navíc taková daňová rovnost znamená zrušení všech daňových výjimek tedy adresně daňového zvýhodnění, hypotečních úvěrů, stavebního spoření, životního pojištění, důchodového připojištění, státní podpory zaměstnanosti a také darů na dobročinné účely. Pouze vysoké daně a špatně investované škodí ekonomice. Celý smysl daňové reformy spočívá v adresnosti daní. To však v prostředí postfašizmu a postnacizmu nemůže fungovat. Rovné daně zdaleka neznamená spravedlivé. Spravedlivými daněmi jde o náklady na zajištění podmínek synergismu občanů. Daně se mají spravedlivě odvíjet od těchto nákladů a tedy od užití společenského synergismu. Kdo více využívá společenského synergismu měl by se na jeho nákladech také více podílet. Rovná daň je jakýsi utopický relikt komunizmu. Poslouchá se dobře, ale znamená obrovský výpadek příjmů pro náklady na společenský synergismus. V žádné z vyspělých ekonomik systém rovné daně tak, jak ho navrhuje předseda ODS neexistuje. Rovněž plošné snížení daní se nevymyká výplodu zločinné mysli. Smysl spravedlivých daní spočívá v prostředku navození společenského synergismu. Pochopitelně postfašistická či postnacistická mysl toho není schopná, proto další argument pro její odhalování. Metaatestem je z evidentních důvodů pověřen předseda Poslanecké sněmovny a předseda ODS Václav Klaus. Mysl zákonodárců je zločinná, proto nedovedou nastavit spravedlivý výběr a správu daní vytvářejíc tak časovanou sociální bombu. Zákonodárci diskriminují penzisty. V prostředí nevyzpytatelného růstu cen a růstu platů ignorují valorizaci důchodů a nechávají penzisty kolektivně živořit. Penze se neodvíjí od růstu cen a platů. Zákonodárci nezajišťují správné hospodaření s daněmi, vybrané daně nejsou určeny na zajištění společenského synergismu, ale na účelové maskování jejich chyb. Ve svém vlastním zájmu by občanstvo mělo synergismu mysli svých zastupitelů věnovat mimořádnou pozornost, stejně jako mysli vlastní. O synergismu netřeba pochybovat, dotýká se bezprostředně každého. Synergismus prolíná vším a tedy především životem samým a to v podobě biorytmů. Biologický rytmus je uváděn do synergismu s prostředím střídáním světla a tmy, které informují hypothalamus a působí modifikovanou produkci spánkového hormonu melatoninu. Stmívání působí jako začátek jeho stimulace, rozednívání jako jeho blokování. Právě u slepců tato synergisace biologických hodin chybí a ty pak běží svým volným rytmem působíc kolize s denním rytmem a poruchy spánku. Biorytmy jsou melatoninem geneticky zakódované, biorytmus se dědí. Jsou typy lidí s biorytmem denním nebo nočním a s tím související aktivitou. Chaotickým životním stylem se dá biorytmus uvést do zmatku a tím vyvolat poruchy spánku. Ze synergisace biorytmů dnem a nocí vyplývá, že vstávání do tmy není nic přirozeného. Synergisaci biorytmů je třeba uměle navodit, ráno především lampou s intenzívním zdrojem světla během snídaně po dobu dvaceti minut. Taková lampa je vhodná i proti zimní depresi nebo při dlouhodobě pošmourném počasí. Naopak takové intenzivní světlo netřeba používat před spánkem. Poruchy spánku odstraňuje také pravidelné užívání uměle vyrobeného melatoninu užívaného jako součást stravy. Lidé s lehčí formou poruch synergisace denním světlem a tmou si často poradí elegantně tím, že neodvratně směřují k povolání na volné noze. Často vše vyřeší odchod do důchodu, kdy se synergisace biorytmů nastaví samo sebou přirozeným a pravidelným životním stylem. Zdálo by se, že spánek je zcela ztraceným časem, ale i během spánku lze zažívat povznášející pocit synergisace, synergisovat informace a dokonce se učit. Součástí kvalitního spánku je také kvalitní postel. O kvalitní posteli nejvíce rozhoduje matrace a rošt, nikoli atraktivní vzhled. Matrace má být dostatečně prodyšná, má mít snímatelný prací potah případně s možností letní a zimní strany, má být dostatečně velká, má mít měkký leč nepropadavý povrch zajišťující proudění krve vlásečnicemi pokožky, má dokonale podpírat páteř, má pružně podepírat tělo zajišťujíc při obracení během spánku minimální výdej energie, okraje matrace mají mít pevný okraj proti sklouzávání. Ideálním materiálem pro matraci je líná pěna, která se po stlačení, teplem a vlhkem těla vytvaruje podle člověka. Netlačí na povrch těla, ale po odtížení se hned vrací do výchozí polohy. Důsledkem špatné matrace se snadno proleží tělo člověka, který delší dobu stůně. Důležité je při koupi matraci a postel osobně vyzkoušet, vždyť až 90 procent všech fyzických i duševních sil se regeneruje právě při spánku. K tomu přistupuje přiměřená délka postele podle velikosti postavy zvětšená o 20 až 30 cm, s výškou 42 až 60 cm, umístěná mimo průvan a vybavená polohovacím roštem a čely. Po sedmi až deseti letech používání je nutno matraci vyměnit. Matrace během spánku zachycuje půl až jeden a půl litru potu. Pot není pouze voda, ale také soli, tuky, dusíkaté látky a dokonce i čpavek. Pro jedince kteří se hodně potí vyplatí se pořídit si matracový chránič z dutého vlákna, vkládající se mezi prostěradlo a matraci. Vedle dutého vlákna jsou na chrániče vhodná i živočišná vlákna, například ovčí vlna, jejíž vlákna mají takzvanou samočisticí schopnost. Kvalitní postel se projeví na zdraví. 70 procent naší populace trpí problémy s páteří. Viníkem je nejen sedavý způsob života, ale také špatná postel. Příliš tvrdá matrace přetěžuje páteř, snižuje prokrvování na otlačovaných místech, nedochází k uvolnění plotének a jejich regeneraci. Meziobratlové klouby, vazy a ploténky se v spánku neuvolní a nepřijmou zpět tekutinu potřebnou pro svou elasticitu. Stejně důležitá je přirozená poloha krční páteře a s tím související vhodný polštář. Výsledkem nekvalitní postele je neklidný spánek a ráno pocit, jako by se celou noc tvrdě pracovalo. Měkká matrace či prověšená drátěnka je také špatné řešení, deformuje se páteř, pobolívá a s ní spřažené vnitřní orgány, žaludek, pánev a břicho. Na kvalitní matraci v leže na zádech zůstává páteř ve svém zakřiveném tvaru, při poloze na boku je osa páteře rovná. Během spánku se každý otočí v průměru 80 krát, což při větší námaze při otáčení ruší synergisaci organismu, která je hlavním cílem spánku. Není důležitá ani tak délka spánku jako jeho kvalita. Spánek je řada opakujících se cyklů, které představují rozličné fáze mozkové a tělesné činnosti. Spánkové fáze se řadí s pravidelností do cyklů, které trvají 80 až 110 minut. Aby byl spánek odpočinkem, musí obsahovat nejméně tří, ale lépe až pět cyklů. Ve fázi "delta" se synergisuje organismus, ve fázi REM se synergisuje speciálně mysl, proto je pro synergickou mysl nesmírně důležité pořádně se vyspat s potřebným počtem REM fází. Ke kvalitnímu spánku neodlučně patří také kvalitní přikrývka a polštář. Výrobci a prodejci se však uchylují ke klamavým informacím. Vysoká cena postele ještě nemusí znamenat kvalitní spaní. Podle zákona o ochraně spotřebitele nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje nebo zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních podmínek. Prodávající je povinen řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, o způsobu použití a údržbě výrobku. Škoda, že podobný zákon neplatí vůči vykonavatelům parlamentní demokracie. Nechť tedy alespoň za něj působí metaatest veřejného činitele. V poslední době se bez valného smyslu hledají kandidáti na prezidenta Česka a v této souvislosti je každý prezident Česka včetně kandidátů pověřen metaatestem, počínaje Václavem Havlem.

Postfašizmus znacionalizoval čili zmutoval v postnacizmus, aby se tím světová válka proti multiteroru postfašizmu stala bojem všelidským, metatřídním. Vedle jednoty národní či lépe řečeno kulturní existuje také jednota lidstva či metakultura. Vstupem do epochy globality tím každé moci vzniká nutnost vazby nejen k lidu, k národu či kultuře, ale také k lidstvu a metakultuře. Překonat multiterorizmus postnacizmu pak znamená uskutečnit metatřídním bojem přechod k vyšší kultuře či civilizaci, založené na metazákonnosti synergismu. Začít znamená připravit podklady pro globální soud a současně vystavit veřejné činitele metaatestaci ve způsobilosti nečinit či alespoň minimalizovat zlé činy. Chyba je v tom, že globalizací je moc svěřována lidem nezpůsobilých metazákonností globálně myslet a činit. Metaatestace jsou prostředkem jak lidstvo zbavit moci multiteroru. Metaatestací jsou pověřeni první mocné osoby z mocných a to fyzické i právnické. Pohrdáním metaatestem a tedy lidstvem se sami odsuzují za jimi páchaný multiterorizmus. Má to svou výhodu, každý nyní snadno zjistí kde multiterorizmus pramení. Bezpečnost lidstva vyžaduje metaatest veřejných osob a to všude, kde mohou páchat veřejné zlo. Veřejnou osobou může být politik stejně dobře jako organizace nebo její člen. Multiterorizmu se může skrytě dopouštět premiér, ministr, zákonodárce, soudce, církevní či školní hodnostář, starosta, zaměstnavatel či manažer, rodič či učitel, produkující či prodávající. Multiteror nachází své druhové podoby ve fašizmu, neofašizmu, nacizmu, neonacizmu a ty zdálo by se jsou dávnou minulostí. Spodivem jsou nyní v kursu relikty 2. světové války a je proto užitečné prověřit je z pohledu multiterorizmu. Příkladem mezinárodního terorizmu byla Mnichovská dohoda. Její důsledky musela řešit Postupimská dohoda a následné denacifikační zákony a dekrety. Právě z důvodů světového boje proti multiterorizmu je nutné, aby EU potvrdila neplatnost Mnichovské dohody od samého počátku i její multiteroristickou zločinnost. Mnichovská dohoda je stále součástí právního řádu německého, i když je prohlašována za nulitní. Německé soudy se na Mnichovskou dohodu odvolávají i dnes. Platí však s ohledem na minulost, což znamená že nemůže zpochybňovat naše hranice v současnosti. A obdobně je to i s Benešovými dekrety. V každém případě je nutno na EU žádat obecné právní řešení všech denacifikačních kauz. Je to obecný problém Evropy. Jsou-li napadány různé osy zla, pak je nutné napadnout i postnacistickou osu Mnichov – Vídeň – Budapešť. Postnacistické představitele této osy nutno označit za politické multiteroristy na evropském kontinentě a spolupráci EU s nimi za podporu multiterorizmu. To se týká i všech orgánů EU. Samotné základy EU musí upustit od byť potenciálního mocenského a nacionálního multiterorizmu. Bez pojistky společné ústavy EU podhoubí postfašizmu vytváří nebezpečí postnacizmu. EU bez hranic států může existovat pouze virtuálními metastáty a proto na základě již založených Spojených metastátů Evropy lze všem doporučit skončit se snahami o revizi denacifikačních zákonů či dekretů a dělat z nich problém dneška a tím více budoucna. S rušením Benešových dekretů a jim podobných je to podobné jako s domem neboť chceme-li, aby dlouho stál pak není radno rýpat bagrem do zdí. Pokud bychom případnou demontáž komunistického práva přirovnali k vytahování cihel ze zdiva v prvním patře domu, pak by se rušení dekretů rovnalo vytrhávání cihel ve zdi v přízemí, potažmo z jeho základů a zhroucení stavby by bylo na dosah. Pokud bychom chtěli demontovat všechny evropské denacifikační právní akty, pak by se to rovnalo vyhození základů domu do vzduchu a tím konce EU. Opravme pouze první poschodí, zbourejme střechu a novou metaústavní střechou nechejme započatou stavbu EU stát. Otázka totiž zní proč zrušit jen Benešovy dekrety a ne všechny podobné včetně Mnichovské dohody. Mnoho denacifikačních zákonů a dekretů tvoří součást evropského právního řádu, který není vyhaslý. Odvolávat se dnešními parametry lidských práv do minulosti a měnit ji nutno považovat za zhovadilost nejvyššího stupně. Přemnoho zákonů přijatých před vytvořením EU a tvořících evropský právní řád totiž nesplňuje dnešní standardy lidských práv. Opravdu nejlepší cesta pro budoucnost je učinit za minulostí tlustou čáru a vyvolávání přízraků minulosti dokonce vyhlásit za zločin proti míru. To však neznamená při vstupu do EU v dodatku smlouvy se vzdát právní formulace o uzavření denacifikační minulosti. Taková formulace dodatku by byla zbytečná pouze v případě, že by EU tuto právní formulaci přijala za součást evropského právního řádu. Denacifikační dekrety nelze z právního řádu mechanicky vymazat, jsou totiž pořád předmětem rozhodování soudů a to v případě individuálních žalob s ohledem na dokončené řízení z minulosti přitom takové žaloby a soudy jednoduše zakázat nejde. A nahrazovat denacifikační zákony či dekrety jinými je šílenost hodná postnacistické mysli. Z hlediska přítomnosti a budoucnosti jsou denacifikační zákony a dekrety neúčinné, proto dnes už třeba nejde na jejich základě žádnému Němci zabavit majetek, i kdyby se ukázalo, že konfiskace jeho majetku byla po válce opomenuta. Co se týče majetku odsunutých Němců z bývalého Československa, ten byl řešen mezistátní smlouvou a vzat jako zástava za válečné reparace Německem. Podle uvedené smlouvy odsunutí Němci měli být odškodněni Německem a Československo se za to vzdalo nároků na reparace. Zrušení této smlouvy by pak sice otevřelo cestu náhrady majetku odsunutým Němcům, ale současně by otevřelo válečné reparace a ty by Německo vyšly mnohem víc než činí majetek odsunutých sudetských Němců. Zbývá vyjasnit Mnichovskou dohodu. Mnichovská dohoda se týká připojení pohraničních území předválečné Československé republiky, obývaných německou menšinou, k nacistickému Německu. Řešila také odstoupení území s odpovídající národnostní menšinou Polsku a Maďarsku. Byla podepsána představiteli vlád Velké Británie, Francie, Německa a Itálie za tiché podpory USA. Byla uzavřená jako diktát bez účasti zástupců vlád Československé republiky za účelem nacistické okupace Německem. Byla prohlášena za neplatnou od samého počátku Velkou Británií, Francií, Itálií, Východním i Západním Německem. Jestliže by měla být zrušena Mnichovská dohoda, pak by došlo k zpochybnění řady právních aktů uzavřených obyvateli Sudet za války. Následně by byla zpochybněna Postupimská dohoda se všemi důsledky. Proto v Německu Mnichovská dohoda podnes nepozbyla právní platnosti včetně jejích důsledků. I když je Mnichovská dohoda ostudná, nelze ji vyobcovat z německého práva. Nedrážděme proto strašidlo denacifikačních zákonů a dekretů. To však neznamená, že bychom neměli ve vstupní smlouvě s EU požadovat denacifikační zákony a dekrety obecně za platnou součást evropského právního řádu. Pokud tak učiní Evropská komise obecně pak to již pochopitelně součástí vstupní smlouvy nemusí být. Nakonec i Evropskému soudu nezbude nic jiného, než denacifikační zákony a dekrety uznat jako jednorázový akt, právně nezrušitelný a platný pro minulost s ohledem pro soudní posuzování minulosti. Žádný zákon nezajistí bezpečnost, tu zajistí lidé sami a především ti mocní skrze metaatestaci. Ve snaze zajistit bezpečnost lidstva jsou mocní světa vystaveni metaatestům a v tomto úsilí nelze zapomenout na nejbohatší. Uvidíme zda jsou bohatí rovněž tak bohatí na duchu, jako na majetku. Podle žebříčku časopisu Forbes jsou mataatestaci vystavení nejbohatší lidé planety počínaje právě aktuálním seznamem. Postnacizmus se šíří světem, potřeba metaatestace akutně narůstá jak o tom svědčí další plejáda zla. Palestinci podomácku vyrábí rakety schopné dálkově ostřelovat izraelské cíle. Izrael odvetou za to provádí mohutné multiteroristické razie v palestinských utečeneckých táborech. Od ostatních Palestinců se lidé v nich liší kromě statutu uprchlíků, který jim zajišťuje pravidelnou pomoc OSN, přesvědčením, že mají právo vrátit se tam, odkud byli Izraelci vyhnáni. Žádný z Palestinců v uprchlických táborech nezapomíná, že někde v Izraeli vlastnil dům, zemědělskou usedlost a půdu. Svoji minulost si předávají z generace na generaci. Byli odsunuti bez nějaké kolektivní viny. Postnacizmus není nějaký ostrůvek. Německá opozice odmítá přistěhovalecký zákon a příliv cizinců. Rakousko chce třídit přistěhovalce. Vývoj v Zimbabwe děsí politiky, vyháněni jsou zástupci EU a hrozí tvrdší akce proti EU. Z archivů se dovídáme o multiteroristické mysli amerického prezidenta Nixona použít ve válce ve Vietnamu atomovou pumu. SFOR v Bosně s nepochopením u místního občanstva marně pátrá po srbských nacionalistech. Postnacizmus vzkvétá. USA míří po Filipínách a Gruzii do Jemenu. Asi další cesta bude směřovat do Indie. V Indii zuří náboženský multiterorizmus. Armádě se nedaří zastavit násilnosti. Nábožensky motivovaný multiterorizmus vypukající mezi muslimy a hinduisty má tendenci šířit se do Pákistánu a Bangladéše. Pingpongový multiterorizmus roztáčí obrovský vír občanské války. Výsledkem jsou stovky mrtvých, vypálené čtvrti měst. Bitky rozvášněných davů v ulicích, ostrá střelba policie a nepředstavitelný chaos. A to jde o náboženský multiteror a ne o ten postnacistický, který je na obzoru. Nastává kuriózní situace, svět postnacizmu chce soudit postnacisty, považte prý spravedlivě. Tak třeba Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii (ICTY) svou postnacistickou zaujatostí nedovede postihnou všechny válečné zločince. Především onu trestuhodné vakuum mezi odchodem mezinárodních pozorovatelů a útokem NATO na Jugoslávii včetně Kosova. Kosovo bylo záměrně ponecháno bez mezinárodního dozoru a úmyslně tak zapálen etnický požár v Kosovu. Nikdo za to nemá být potrestán. Dostatečný důvod vystavit uvedený ICTY bezpečnostní prověrce metaatestem. Podobně "Trvalá svoboda" nastolená válkami a nikoli kulturou je úsilím hodným postfašistů. Do Afghánistánu se opět vrátila válka, tentokrát se už však tak nevěří místním bojovníkům, Američané chtějí válčit sami, což však poprvé přináší i riziko vážných ztrát. USA v Afghánistánu opět používají zbraní hromadného ničení. Bomby, jimž se říká "termobarické", jsou naváděné laserem a konstruovány tak, aby po mohutné explozi silný žár odčerpal vzduch u uzavřených podzemních prostor. Lidé, kteří se tam případně nacházejí se udusí. Nic divného od státu, který dovede ničit vlastní občanstvo. USA na svém území po druhé světové válce prováděly zkoušky jaderných zbraní, které způsobily nejméně v 80 000 případů onemocnění nádorovými chorobami, nejméně 15 000 případů skončilo úmrtím. Testy v nevadské poušti zasáhly nejen okolní americké státy, ale také až na opačné straně USA. Dnes je už zcela evidentní, že globální amerikanizmus v podobě globálního postnacizmu znamená globální sebezničení lidstva. Lidstvo epochy globality musí za své krédo přijmou ctění metazákonnosti coby kritérium svobody. Společenství budoucnosti nemůže extrémy stát ani na individualizmu, ani na kolektivizmu, nýbrž na hodnotě synergismu kultur či metastátů. Nová Evropa nemůže být gulášem kultur jako to dokázaly USA. Nová Evropa může společnou ústavou ještě pořád být světlem lidstva, z něhož by vyzařovaly demokratické hodnoty propagované žitím. Nelze však na to spoléhat, jistotu lidstva nutno hledat pouze v celoplanetárním společenství metastátů sdružených v noosféře. Světové uspořádání epochy globality už nemůže stát na jednom státě, chovajícím se často jako býk utržený ze řetězu, ale na demokracii států. USA je na scestí a Evropa na rozcestí. USA pokračuje na své cestě postnacizmu a indukuje ho tím ve světě. Nejnověji USA uvalují celou řadu ochranářských cel na dovoz oceli. Firmy vozící ocel do USA budou muset ke svým cenám připočítávat od 20. března clo od osmi do 30 procent. Američtí oceláři původně požadovali až čtyřicetiprocentní cla. USA tak vlastně popírají, co po svých partnerech tvrdě požadují totiž principy volného trhu. Uzavření trhu USA pro ocel způsobí, že asijská produkce přiteče do Evropy a způsobí zde destabilizaci. Bránit se chce EU, Japonsko, Čína, Jižní Korea, Rusko. Na evropské exportéry by se měla vztahovat vůbec největší omezení ze strany USA, neboť vyvážejí ocel s vysokou přidanou hodnotou. Obchodní válka je na obzoru, globalizace neglobalizace. EU podala kvůli zavedení cel na USA oficiální stížnost, Stejně reagoval Nový Zéland a Austrálie, brzy se zřejmě připojí i Brazílie a Tchaj-wan. Multiterorizmus postnacizmu působí v nečetných podobách také v tuzemsku. V moři postnacizmu Česko je pevnou součástí globalizovaného světa postfašizmu a postnacizmu. Důkazů pro to existuje bezpočet. Stát postfašizmem či lépe řečeno postnacizmem sobě vlastním praktikuje státní multiterorizmus, jehož podoby jsou více či méně skryté. Důkazů je nepřeberně. Stát se prostřednictvím svých finančních úřadů pokoušel vymáhat daňové nedoplatky za 46, 1 miliardy konec, aby se mu nakonec podařilo inkasovat jen sedminu této částky, přesně 6,7 miliardy. Dlužníci na daních tak porazili finanční úřady poměrem 6:1. Více než třetina daňových pohledávek připadá na podniky v konkurzu. V Česku na rozdíl od států EU lze totiž jednoduše založit společnost, nechat ji padnout i se závazky a s čistým štítem podnikat dál. Řada bankrotujících firem navíc zruší konta dřív, než se k nim úřady dostanou v exekučním řízení. Na vině je nedokonalý obchodní zákoník. Na rozdíl od jiných států neplacení daně z příjmu právnických osob není trestné. Přibývá také velkých celních podvodů s únikem cla a daní. Finanční úřady terorizují, neberou na vědomí odvolání proti svým rozhodnutím i několik let a nepostupují je nadřízeným orgánům. Odvolání přitom nemá odkladný účinek a mohou způsobit existenční problémy. Pokud navíc není odvolání vyřešeno, nelze ani podat žalobu k soudu. Správci daně svou nečinností působí lidem i firmám komplikace. Schodek státního rozpočtu už dosáhl téměř poloviny celoročního plánu. Pražský primátor se omluvil za korupční prostředí na magistrátu. Zahraniční investoři jsou nuceni podplácet, a jsou šokováni. ODS slibuje co se dá, teď kratší vojnu. S velkou vervou ODS vtrhla do škol přesvědčovat studenty rozdáváním volebních letáčků a programů. Přitom školský zákon na základních a středních školách "činnost" politických stran zakazuje. A takovou "činností" je i předvolební agitace. ODS inzeruje, že volí bezpečí země, ale to největší bezpečí nespočívá v armádě, nýbrž ve výchově ke svobodě. Jak příkladně proběhla taková akce? Je oznámená školním rozhlasem. Zváni jsou především ti starší maturitních a předmaturitních ročníků. Učitelé hledali dobrovolníky i v nižších třídách, protože zájemců z vyšších ročníků se přihlásilo málo. Prý jestli se někdo nepřihlásí, bude muset třídní určit účastníky sama. Mluvit o poměrech se studenti zdráhají - pro strach ze msty. Neustále se přesvědčujeme, že zákonodárci nebezpečnými zákony ohrožují bezpečnost občanstva. Příkladně umožňují snadno získat lovecké lístky a zbraně bez prověření, zda je člověk schopen zbraně bezpečně používat. Umožňují prý ozbrojování primitivních jedinců a primitivní způsob vybíjení agresivity. Ohrožují tím bezpečnost lidí i takto. Myslivců je v Česku na sto tisíc a mohou za účelem lovu dokonce vstupovat i na soukromé pozemky. Zákonodárci i jinak ohrožují občanstvo. Umožňují přepravu vojenské munice mimo mezinárodní předpisy o přepravě nebezpečných nákladů. Jen o fous nedošlo k ničivé explozi vojenské munice na dálnici, kde do vojenské tatry naložené protitankovými střelami narazil kamion. V boji proti terorizmu vedeném USA jsou naši zákonodárci učenlivými žáky. Kvůli několika teroristům se má omezit právo shromažďovací celému občanstvu. Podobně úřady mají mít právo lustrovat občany ve všech databázích tajných služeb. Na úkor svobody občanů je zajišťováno pohodlí policie. Ústavní svoboda práva shromažďovacího by byla porušena, úřad by mohl demonstraci bez soudu zakázat a dodatečně by ji mohl povolit až soud což se rovná prakticky monopolu moci ze strany úřadů. Typická ukázka státního terorizmu. Dnes se úřad k zákazu řádně oznámené demonstrace musí obrátit na soud a nést důkazní břemeno. Když chce policie zajistit bezpečnost summitu NATO, pak ten ať se koná na vojenské základně, na moři, ve vzduchu, na poušti nebo pod vodou a netahá se na veřejnost, nebude tím žádných protestů a komplikací. Stoprocentní bezpečnostní záruky existují leda v multiteroristickém totalitním státě. Jak se říká pod svícnem největší tma. Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) prý porušuje bezpečnost státu, nedodržují se prý zákonem stanovené bezpečnostní prověrky. Šéf úřadu nutí referentky měnit výsledek prověrky. Osm měsíců po "letní válce tajných služeb", kterou mezi sebou vedly NBÚ a BIS kvůli bezpečnostním prověrkám, se začíná rýsovat na čí straně byla pravda. Šéf BIS tehdy nařkl NBÚ, že vydává osvědčení nespolehlivým lidem. Nezájem zákonodárců o bezpečnost je přitom letitý. Dokonce Ústavní soud vydal verdikt, že ve vedení NBÚ dochází k velké koncentraci moci. Dostatečný důvod uvalit na NBÚ bezpečnostní prověrku metatestem, počínaje šéfem Tomášem Kadlecem. Sami ministři neskýtají pro občanstvo záruku bezpečnosti. Ohrožují už i sebe navzájem. Ministerstvo životního prostředí je nepříjemnou překážkou mnohým ministerským projektům podléhajících diktatuře kapitálu. Ministr dopravy chce zrušit ministerstvo životního prostředí, je prý to vcelku zbytečný orgán, ochranu životního prostředí může zajistit i bez jeho existence. Stačí prý nanejvýš jakýsi kontrolní úřad dohlížející na porušování předpisů. Každé ministerstvo by si mohlo ochranu zajišťovat samo. Jiný ministr chce velký třesk, další je podezírán ze střetu zájmů. Nejde už o ministra, ale o ministry. Dostatečný důvod každého ministra podrobit metaatestem bezpečnostní prověrce. V tomto prostředí je pak úsměvná snaha ombudsmana bojovat v rámci postnacistických zákonů o metaústavnost. Ombudsman spustil tažení za změnu poměrů v nájemním bydlení. Stát prý regulovaným nájemným brání majitelům domů volně nastavit nájemné, a tím krátí jejich vlastnická práva, ať už regulace probíhá formou vyhlášky či výměru. Omezovat může jen zákon, a ten přičiněním zákonodárců dosud není. Po zrušení regulace je tu sice ještě Občanský zákoník říkající, že nájemné nelze zvyšovat jednostranně, ale pouze po dohodě obou stran. To by však vedlo k destabilizaci společnosti velkým počtem soudních sporů mezi nájemníky a majiteli domů. V prostředí postfašizmu a postnacizmu nelze spoléhat na synergisaci trhu, vždy je tu nutná jakási mezní regulace lidské svévolnosti. Není to maličkost. V bytech s regulovaným nájemným v současnosti bydlí údajně každá třetí rodina. Tři čtvrtiny regulovaných bytů jsou v majetku obcí, pouze zbývající část je v rukou soukromých majitelů. To je však nepodstatné, v diktatuře kapitálu se majitelé budou chovat stejně svévolnicky. Vlastnická práva podléhají základním lidským právům tedy metazákonnosti jako ostatně každá jiná moc. Jako je trestná lichva, tak musí být postižitelný každý způsob svévolnického zneužívání vlastnických práv. Neexistuje volné užívání majetku, užívání majetku jako vše podléhá metazákonnosti. Ve společnosti, která metazákonností pohrdá nezbývá nic jiného než regulovat. Volnost v rámci svobody musí být vždy omezena metazákonností, především formou ústavy. Ombudsman by měl raději spustit tažení za metazákonnost. Je k tomu jiný důvod. Právě přítomný Mezinárodní den žen se už slaví po celém světě, ovšem skromností nedá se vůbec srovnat s tím valentínským. Pochopitelně, je to velká příležitost k debatě o základních lidských právech na výchovu ke svobodě, ta je především ženám upírána nejvíce - nedivme se u kormidla světa jsou svévolníci mužského pohlaví. Rovnost příležitostí je zásadně otázkou rovností základních lidských práv spočívajících výchovou ke svobodě v metazákonnosti. Přemnozí z mocných však vizi metazákonnosti nemají, proto tolik zla. Další zlo je na obzoru. Politici získají silný vliv na vysílání TV Prima, jaký v novodobé historii soukromých televizních stanic ještě neměli. Nesplácené miliardové dluhy společností kolem TV Prima a jejího majitele, Skupiny GES Group, získá od ČSOB státní Konsolidační agentura převedením úvěrů. V čele agentury je správní rada, složená z poslanců ODS, ČSSD a KDU-ČSL, která rozhoduje o tom, jaký postup při vymáhání dluhů se zvolí. Dostatečný důvod pověřit metaatestem jak TV Primu, tak Konsolidační agenturu a její správní radu. Diktatura kapitálu působí mocně i ve sportu. Pod tlakem diktatury kapitálu žije za zády rozhodčích vlastní svět faulů drobných i zákeřných. Proto po vzoru NHL či finské ligy mají vybraná utkání extraligy pískat dva hlavní sudí. Stejná praxe se postupně bude rozšiřovat. Rozhodčí nemohou vidět všechno. Pomáhá sice videokamera, ale ta také nemůže vidět vše. Je totiž snadné faulovat aniž si to dnešní počet rozhodčích všimne. Fauly za zády rozhodčích jsou běžnou součástí hry. Jeden sudí navíc se tak může lépe věnovat hráčům, je dobré bude-li bývalým hokejistou. EU už zase terorizuje našince, chce našim včelařům předepisovat povinné rozměry úlů. Dnes jde o úly a zítra možná už o údy. Bude třeba si zvykat na další mnohá zla. Přes všechny předvolební sliby je už dnes skoro jisté, že budoucí poslanci naplánují pro Česko příštích let žádné velké pokroky. Navíc sotva dodrží, co nyní slibují. Dostatečný důvod pověřit politické strany ČSSD, ODS, Koalici a KSČM metaatestem, rovněž jejich předsedy, místopředsedy a přední kandidáty na poslance a senátory počínaje nyní aktuálními. Není důležitý rozdíl v jednotlivostech, daleko důležitější je způsobilost k metazákonnosti jak strany samé tak jejich představitelů v obou sněmovnách. Ministr spravedlnosti chce lustrovat soudce, moc výkonná chce poroučet soudcům. Soudcům nevládne metazákonnost a tak nám definitivně odsoudili vydavatele Mein Kampfu. Je to prý pro ochranu občanů, ovšem občanů nesvobodných. Soud tak tímto rozsudkem vlastně veřejně přiznal, že občané nejsou v postfašistické a postnacistické diktatuře kapitálu svobodní, vždyť svobodný člověk takovou totalitní ochranu nepotřebuje. V malé nakladatelské předmluvě redakce najdeme zmínku, že autor sám zakázal tuto knihu šířit a hlavně překládat. Dále se tam uvádí, že vydání má za cíl alespoň trochu zamezit šíření "nových" fašistických a nacistických "myšlenek". K samotnému textu lze uvést, že zhruba na 200 000 tisíc slov lze nalézt na půl tisícovky slov z řetězem "žid". Jde tedy jasně o knihu protižidovskou, která historicky mylně spatřuje příčinu všeho zla pouze v jednom zdroji a nesnaží se zabývat jeho pravou příčinou. Dnes již víme, že příčinou zla je svévolnictví završené v jeho nacionální podobě a nalézající dovršení v dnešním postfašizmu a postnacizmu. Otázkou je, co by se stalo, kdyby v tomto duchu proběhla transformace textu. U několika málo vyšinutých jedinců tato kniha snad může vyvolat nadšení, ale pro většinu bude mít význam čistě dokumentární. Opět platí, že svoboda nemůže být nastavována ani souzena podle nepatrného zlomku občanů. Soudy by se měly obecně více věnovat šíření idejí a činů postfašizmu a postnacizmu, které jsou pro svobodu zdaleka nebezpečnější než je vydání této knihy dosvědčující původ a charakter německého nacizmu či německé verze nacionálního fašizmu. Hudební scéna kloubí metal a neonacizmus. Jde o import závadných textů. Soudům to očividně nevadí. Národní galerie jakožto příspěvková organizace státu potažmo ministerstva kultury nemá status, alespoň občanstvu veřejně přístupný. Její stávající ředitel prý toho využívá a ze své moci svévolníka si nakupuje vlastní díla prý výtvory nevalné kvality. O Romech se vyjádřil jako o etniku neschopného vzdělání. Jsou to dobrý důvod k prověření jeho vlastní metagramotnosti. Každý ředitel Národní galerie je pověřen metaatestem veřejného činitele, počínaje Milanem Knížákem. Vynikajících lidí je jako šafránu. Kandidáti na funkci prezidenta občanstva Česka se vymlouvají z nekompetentnosti. Možná je to pochopitelné, vážných kandidátů asi není. K prezidentování blázince tohoto státu se jen tak někdo nepropůjčí. A kdo se propůjčí musí být blázen nebo snílek. Snílka coby prezidenta doposud máme, ale jak je z jeho činů patrné asi také svévolníka. Tím se dají také vysvětlit i jeho milosti, udělené někdy omylem. Podklady pro milost mu navrhují mnohé osoby, avšak nejúspěšnější je Šalamoun coby spolek pro ochranu nezávislé justice. Tento spolek si podle svých stanov klade za cíl vyhledávání chybných kroků justice Česka. Na chyby se snaží upozorňovat a bránit jejich oběti. To je chvályhodný počin. V současné době vystupuje například na obranu bývalého důstojníka BIS Vladimíra Hučína. Chybným krokem justice Česka je však pohrdání metazákonností a to spolku Šalomoun vůbec nevadí. Navíc milosti udělované na popud jmenovaného spolku prý vyvolávají odmítavé reakce mezi politiky i veřejnosti. Prezident by prý měl dávat milosti viníkům potřebnějším. Ovšem není důležitý výsledek činu, ale jeho zdůvodnění. Je-li čin zdůvodněn metazákonností, pak jsou jeho synergické důsledky mimo lineární příčinnost. Není však jasné zda samotný spolek Šalamoun uplatňuje metazákonnost a tak nezbývá než spolek Šalamoun pověřit metaatestem, počínaje jeho předsedou Johnem Bokem. Někteří si myslí, že objektivní měřič zla neexistuje. Existuje však měřič zlé mysli vedoucí k zlým činům a ke zlu obecně. Zlo se tak může snadno stát tématem volební kampaně. Tímto měřičem zla je metaatest a na prvním místě metagramotnost a jí schopnost metamanažovat žití své a tím i jiných. Strana či politik nesázející ve volebním programu na metagramotnost nastavuje pro voliče signál zla a volit zlo může zase jen zlovolník. Především to platí pro ODS. Dejte si občané pozor, nevolte zlo postnacizmu nebo postfašizmu. Dejte si rovněž pozor, komu svěříte peníze na finanční produkty. Finanční produkty mnohdy neberou v ochranu zájem klienta. Test finančních poradců zjistil mnoho vad. Místo klienta je zajímá spíše vlastní peněženka. Doporučují klientovi nesmyslné služby z nichž mají sami velkou provizi. Klientovi často "dárkově zabalí" produkty společností platící za nové klienty vysokou provizi. Někteří dokonce přesvědčují klienta o školení, samozřejmě za jeho peníze. Obvykle kvapem nutí klienta k podpisu smlouvy. Určitým vodítkem důvěryhodnosti může být členství v Komoře finančních poradců. Je však dobré spoléhat na vlastní selský rozum a poradce sám odhadnout. Je třeba uvážit zda je to jeho hlavní zaměstnání a zda jeho kvalita netrpí mnoha dalšími aktivitami. Poradce by klientovi měl otevřeně sdělit zda za radu klientovi dostává provizi. Důležitá je praxe, školení a vazba poradce na odborný servis. Podstatná je nezávislost poradce na společnosti pod jejíž hlavičkou pracuje, také optimálnost dosažená kombinací více produktů, pravidelný servis a dlouhodobá spolupráce. Podobně jako pozornosti finančních poradců je třeba věnovat pozornost manažmentu, zvláště informacím které jsou jimi poskytovány a jak komunikují. Dejte si pozor do jaké společnosti nastupujete, tím pádem i do jaké školy. Je zarážející, že v době velkých turbulencí věda předními univerzitami nedovede dát fundované rady. Je načase pověřit metaatestem také Univerzitu Karlovu, Masarykovu univerzitu a Slezskou univerzitu. Pokud je postfašizmu moc je toho přespříliš i pro něj samotného. Boj o porušování antimonopolních zákonů pokračuje. Devět států USA, které zůstávají v antimonopolním sporu s Microsoftem chtějí, aby firma začala prodávat kromě plné verze i zjednodušenou, levnější variantu Windows, která by neměla obsahovat internetový prohlížeč Explorer a další doprovodné programy, aby si kupující mohl sám vybrat, jaké nadstandardní software bude používat. Faktem je, že by konkurence v prohlížeči Internetu byla dobrá. Především v odstranění chyb ohrožujících bezpečnost uživatelů. Není jiné alternativy, Internet si nedá poroučet. Místo měsíce knihy už tu máme měsíc Internetu. Knihovny se připojily k měsíci Internetu. Od roku 1998 je měsíc březen ve znamení Internetu. Ne jeho propagaci se podílí sdružení BMI (na adrese brezen.cz) a na 200 českých, moravských a slezských knihoven. Přes veškeré snahy Internet v postnacistickém prostředí stále neslouží k synergisaci, ale k zasílání zpráv a službám s tím spojenými. Pro nízkou životní úroveň pořád platí co nejrychleji na Internet a co nejrychleji z něho. Důvodem užívání Internetu je internetová pošta, zasílání zpráv SMS na mobilní telefony, po nich pak následují počítačové hry a sex. Právě virtuální erotika prý přispěla všude ve světě k největšímu rozmachu Internetu. V Česku na Internetu je polovina lidí připojena v práci, třetina doma a zbytek přístupů připadá na školy a nepatrně na kavárny či odjinud. Polovina klientů Internetu je mladší pětadvaceti let. Internet přináší jako sám život také kuriozity. Správce tuzemských internetových domén CZ.NIC uspořádal dražbu 250 dosud zakázaných českých doménových jmen. Zájemci se mohli poprvé dostat k zajímavým "zakázaným" doménám, jež dosud sdružení blokovalo kvůli takzvané spekulativní registraci. Atraktivní jména byla prodána a nelze předpokládat, že by se dražba podobného charakteru a rozsahu v Česku ještě někdy konala. Na Internetu se už také žebrá. První internetový žebrák vzbuzuje lítost příběhem těžkého kalibru samozřejmě s poukazem milodarů na číslo účtu.

Moc Skutečnosti daná metazákonností synergismu je vlastní všemu jednotlivě existujícímu, člověka i společenství lidí nevyjímaje. Už tím, že něco existuje a že existuje tak, jak existuje, se metazákonnost synergismu prosazuje a potvrzuje. Moc daná metazákonností synergismu se však neprosazuje za jednotlivosti, ale právě skrze ně. A protože existence člověka spočívá ve vývoji jeho kultury a tím i v poznávání Skutečnosti, tak moc nad lidmi se musí poznáváním Skutečnosti blížit jí samé. I když se moc nad lidmi prosazuje lidmi, přesto moc nad každým člověkem, a to i tím nejmocnějším, má moc pocházející od Skutečnosti. Právě proto u těch nejmocnějších lidí opravdová moc předpokládá schopnost či způsobilost svou moc skutečnostně činit mocí Skutečnosti. Kvalita, na níž se opravdová moc zakládá, nazývá se autoritou Pravdy, která představuje systém pravd tvořící Metateorii všeho. Institucionalizovaný výkon moci jmenuje se vládou, zákony legitimizovaná a vymezená moc tvoří právo. Opravdová moc užitá v politice má vybudovat spravedlivý řád a zajistit lidskému společenství žití v míru. Cíle spravedlivé politické moci lze na národní i mezinárodní úrovni dosáhnout pouze prostřednictvím opravdové moci, protože jinak by synergismem jednotlivé zájmy a snahy nemohly být vtěleny do společných úkolů nebo jim být podřízeny. Opravdovou moc nelze ztotožňovat s nátlakem a násilím, které však musí za určitých okolností musí užívat coby prostředky ke svému uskutečnění. Moc, která svou autoritu nenachází v Pravdě stává se svévolnickou, neskutečnostní, zlou, zločinnou a nachází každou příležitost svou vůli v nějakém sociálním vztahu prosadit i přes odpor ostatních. Taková moc založená na autoritě svévolnosti stává se vládou, právem a politikou násilí či teroru lidí nad lidmi. Zvláštní nebezpečí z posilování takové moci plyne pomocí techniky, ideologie nebo instituce. Zvláště v případě parlamentní demokracie přestává být taková moc osobně zodpovědnou a její výkon se stává anonymním zdrojem společenského zla. Záměr vědomě činit mocí svévolnou zakládá zlý čin, zločin a trest. Zlo neboli špatnost je vědomé rozhodnutí vůle proti dobru metazákonnosti synergismu. Z mysli pohrdající metazákonnost synergismu Skutečnosti plyne zlý skutek a upevňující se zlý návyk a špatné chování a podle společenského postavení i míra svévolnické moci. Zodpovědnost za moc znamená vědomé uznání základních povinností sledovat Pravdu v co nejširším dosahu lidí. Má-li být opravdová moc všelidským konsensem efektivní a stálá, pak musí mít kořeny v odpovědnosti za výstavbu spravedlivého a mírového světa ve vědomí všech lidí. Opravdová moc se proto snaží jako svou základní prioritu sledováním metazákonnosti synergismu vychovávat lidi ke svobodě coby nikým nezadatelné základní lidské právo. Preventivně předcházet zlu znamená chtít opravdovou moc, nechtít opravdovou moc znamená záměrně chtít zlo, záměrně škodit lidem a vystavovat se tím trestu. Nechtít vychovávat lidi ke svobodě autoritou Pravdy znamená chtít zlo. Ctnost sledovat autoritu Pravdy neboli počestnost zakládá prokazování cti neboli čest a dobrou pověst. To však nesmí vést k velebení a ke kultu osobnosti, neboť jediné uctívání přísluší metazákonnosti synergismu, která je zdrojem všech hodnot Skutečnosti. Svévolnická moc nemá zájem o Pravdu, která vede člověka ke svobodě a k nemožnosti jakékoli manipulace. Lidé se přirozeně liší silou, nadáním, povahou, agresivitou a tak dochází k společenskému grupování, k diferenciaci vládnoucích a ovládaných. U lidí je tomuto procesu nápomocná kultura a její materiální a duchovní instituce. Svévolnická moc přináší materiálně ekonomické výhody existence vládnoucí skupině lidí čímž jsou také určeny její společenské a kulturní základy. Svévolnická moc nemá smysl sama o sobě, její smysl je dán nadvládou menšiny nad většinou a zakládá se na teroru majícího tendenci vyvíjet se od fyzického k psychickému. Vrcholu psychického teroru svévolnická moc dosahuje postfašizmem a postnacizmem. Společenská funkce svévolnické moci vede ke grupování lidí, většina se stává ještě větší a menšina ještě menší, aby na konci tohoto procesu zůstalo už jen lidstvo s rizikem další existence. Za podmínek globalizace a ohrožení dalšího trvání lidstva je odstraněna ekonomická a politická moc svévolnické moci postfašizmu a postnacizmu. Nastolením opravdové moci lidstvo může vědomě usměrňovat svůj vlastní vývoj a tak si zachovat svou existenci. Společenské poměry epochy globality se podrobují moci synergismu, moc se dostává pod kontrolu lidí samých. Ze společnosti se stává svobodné planetární společenství lidí, které je podřízeno metazákonnosti synergismu a nikoliv svévolnické moci diktatury kapitálu. Nejde o žádnou utopii, ale o reálnou cestu, o což usiluje použitý způsob metaatestů.

Cestu k metatextům metastudiem metagramotným Moravanům nabízí Moravská metauniversita prostřednictvím svého internetovského zastoupení na zprostředkující adrese:

metainfo@volny.cz Ţ se záhlavím /3XM-SBRK/ v elpoště