Moravská Metanadace Metauniversity

(Metacentrum Moravské Metauniversity)

| V | V | V | _® ş 3X| V | _® ş 3XM®

prezentuje

Meta Komentáře - Sledovací metasíť moravského Meta Internetu - experimentální provoz

Poznámka: Hypertext ukončený znakem à slouží pouze pro lokální navigaci

Příspěvek do metakomentáře lze zaslat elpoštou na adresu metainfa@volny.cz s uvedením řetězce >metakomentář< nebo >metaatestace< v záhlaví. Příspěvek bude podroben synergismu s minulými metatexty.

svědectví o prvním roce třetího tisíciletí

Verse: 1.2.2000 až 31.3.2000 / 1.4.2000 až 21.5.2000 / 22.5.2000 až 18.6.2000 /

19.6.2000 až 9.7.2000 / 10.7.2000 až 30.7.2000 / 31.7.2000 až 11.8.2000 /

12.8.2000 až 25.8.2000 / 26.8.2000 až 8.9.2000 / 9.9.2000 až 22.9.2000 /

23.9.2000 až 6.10.2000 / 7.10.2000 až 27.10.2000 / 28.10.2000 až 17.11.2000 /

18.11.2000 až 8.12.2000 / 9.12.2000 až 5.1.2001 /

MetaObsah-celkem ŕ / MetaRejstřík-celkem ŕ / MetaAsociace-celkem

Verse: 1.2.2000 až 31.3.2000 / 1.4.2000 až 21.5.2000 / 22.5.2000 až 18.6.2000 /

19.6.2000 až 9.7.2000 / 10.7.2000 až 30.7.2000 / 31.7.2000 až 11.8.2000 /

12.8.2000 až 25.8.2000 / 26.8.2000 až 8.9.2000 / 9.9.2000 až 22.9.2000 /

23.9.2000 až 6.10.2000 / 7.10.2000 až 27.10.2000 / 28.10.2000 až 17.11.2000 /

18.11.2000 až 8.12.2000 / 9.12.2000 až 5.1.2001 /

svědectví o duchovním zdraví lidstva

Verse: 6.1.2001 až 26.1.2001 / 27.1.2001 až 2.2.2001 / 3.2.2001 až 16.3.2001 /

17.3.2001 až 4.5.2001 / 5.5.2001 až 22.6.2001 / 23.6.2001 až 17.8.2001 /

18.8.2001 až 20.10.2001 / 21.10.2001 až 14.12.2001 / 15.12.2001 až 18.1.2002

MetaObsah-celkem ŕ / MetaRejstřík-celkem ŕ / MetaAsociace-celkem

Verse: 6.1.2001 až 26.1.2001 / 27.1.2001 až 2.2.2001 / 3.2.2001 až 16.3.2001 /

17.3.2001 až 4.5.2001 / 5.5.2001 až 22.6.2001 / 23.6.2001 až 17.8.2001 /

18.8.2001 až 20.10.2001 / 21.10.2001 až 14.12.2001 /

svědectví o boji lidstva s postfašizmem a postnacizmem

 varianta MetaArchiv

Verse: 19.1.2002 až 8.3.2002 / 9.3.2002 až 30.4.2002 /

MetaObsah-celkem ŕ / MetaRejstřík-celkem ŕ / MetaAsociace-celkem

Od 1.5.2002:

Verse: 1.5.2002 až 21.6.2002 /

MetaObsah-celkem ŕ / MetaRejstřík-celkem ŕ / MetaAsociace-celkem

AktualAtest

Aktual

Metakomentář sebraných příspěvků za 22.6.2002 až 4.7.2002

Všelidským požadavkem platnosti Globálních lidských práv přešlo lidstvo do nové kulturní epochy globality. Světová válka proti multiteroru postfašizmu a postnacizmu došla dimenze všelidské, metatřídní. Bezpečnost lidstva se stala záležitostí lidství založeného ústavně psanými Globálními lidskými právy a záležitostí preventivně a soudně vymahatelného práva. Každý vykonavatel moci musí globalitou preventivně splňovat bezpečnostní pojistku spočívající ve způsobilosti vykonávat moc v souladu s Globálními lidskými právy, které jsou současně povinností tedy naplňováním lidskosti být ctěním metarealismu schopen svobodným metamanažováním svého žití metamanažovat jiné. Být na základě Globálních lidských práv lidsky spravován znamená být lidsky veden a to se týká nejen politiků, ale také manažerů a velitelů. Pokud někdo chce vykonávat moc, pak musí preventivně doložit způsobilost dodržovat Globální lidská práva a pokud tak neučiní zakládá tím skutkovou podstatu zločinu proti lidskosti. Je to podobné preventivní opatření jako jsou atestace u lékařů. Význam Globálních lidských práv je v tom, že jakožto povinnost zakládají civilizaci trvale udržitelného rozvoje, zajišťují universální bezpečnost lidstva na základě universální a všelidsky platné MetaTeorie všeho. Globální lidská práva všelidskou universální autoritou lidství zakládají právo a právem vymahatelnou povinnost či závazek metarealisticky jednat, protože přirozeně sjednocují svobodu, právo a povinnost. Dostačující účinná příčina svobodného volního aktu je vůle naplněná motivy metareality a její naplňování každodenně žitou demokracií coby způsobu životního stylu. Globální lidská práva jsou onou vysněnou pojistkou demokracie i další evoluce lidstva. Rozhodnutí lidí budou správnější, když člověk pochopí kulturní teorii složitosti, protože jí může efektivně činit. Globalitou každým člověkem nastupuje vláda metamanažmentu žití jakožto způsobu trvale udržitelného rozvoje lidstva. Vazbou Globálních lidských práv na správu žití metamanažmentem základem lidství stává se výchovné vzdělávání k metarealismu, protože podmiňuje schopnost svobodné volby. Podstatným obsahem metamanažerské činnosti je formování skutků podle smyslu metareality, což je podmíněno metazdravím ducha a metazdraví podmiňuje. Metamanažment považuje svou působnost za všeobecnou tvůrčí potenci člověka, která je dána přirozenou schopností prožívat metarealismus jakožto spokojenost, radost a štěstí. Lidské prožitky jako je radost, tvořivost a zaujetí žitím, odrážejí stav metarealismu. Žití naplněné radostí je metamanažersky individuální tvůrčí dílo a k tomu je třeba sdostatek metainformací, které umožní převod teorie do praxe. Už na počátku lidské civilizace moudří soudili, že víc než cokoli jiného lidé hledají štěstí. Štěstí hledáme pro ně samé, všechny ostatní lidské cíle jako je zdraví, krása, peníze nebo moc mají cenu jen proto, že přinesou očekávané štěstí. Lidé nerozumí tomu, co štěstí vlastně je a tak neudělali vůbec žádný pokrok pokud jde o vědění toho, jak ho dosáhnout. Důvod je jednoduchý, aby moc mohla lidem vládnout omezuje svobodu člověka a diktatura kapitálu pochopitelně není výjimkou. Záměrem každé moci je zabránit lidem pochopit podstatu štěstí, protože pochopit štěstí znamená omezit vliv jakékoliv moci. Boj s diktaturou kapitálu musí začít právě odtud. Lidem je třeba dát vědění, jak si uspořádat život, aby v něm štěstí hrálo větší roli. Štěstí je stav žití, ke kterému musí být člověk kultivován metamanažmentem žití. Lidé, kteří metamanažmentem dokáží ovládat své vnitřní prožitky, budou schopni určovat kvalitu svého života, a to se nejvíce blíží tomu, co může kdokoli nazvat štěstím. Štěstí dojdeme tak, že budeme plně zaujati metamanažmentem žití, ať stránkami dobrými nebo špatnými, a ne tak, že se budeme marně snažit štěstí hledat v náhodnosti a jednotlivostech. Štěstí je založeno na metarealismu a tedy také na paradoxech, proto čím víc člověk o štěstí usiluje a činí z něj svůj cíl, tím spíš ho mine. Štěstí, či úspěch žití, se nedá uštvat a dohonit, musí samo vyplynout jako nezamýšlený vedlejší efekt osobní oddanosti cestě metarealismu či methodě lidství, která je vyšší než člověk sám. Metamanažment žití je cesta oklikou začínající tím, že svědomím dosáhneme vědomí vnímání metarealismu žití. To, jak vnímáme vlastní žití, je výsledkem vědomí a svědomí, které působí na naše prožívání tedy cítíme-li se dobře nebo špatně. Být lidským znamená být si svědomím vědomý metarealismu žití. Být lidským předpokládá lidskou matku, lidské rodiče a lidskou školu. Naše svědomí vědomím určuje, co vidíme, jak se cítíme, co děláme. Štěstí znamená metarealistické svědomí s svědomí. Je to nakonec pochopitelné, metarealistická podstata evoluce sama nastavuje motivaci člověka k hledání štěstí. Zažít metarealismus není až tak těžké. Každý zažil chvíle, kdy měl najednou pocit, že řídí své činy, že je pánem vlastního osudu. Při vzácných příležitostech, kdy se tohle děje, se člověk cítí rozjařen, má hluboký pocit radosti, který si snaží hýčkat a který se mu stává v paměti orientačním bodem pro představu a svědomí, jaký by měl život být. Když mluvíme o prožitku metarealismu míníme tím vlastně pocit spokojenosti a radostivosti vedoucí k pocitu štěstí. Metamanažmentem žití jde o trvalé prožitky štěstí, o držení pevného kursu životem, přes všechny nesnáze života, kdy se motivací metarealismem všechno spojuje v harmonii. Radostné prožitky se nedějí pouze tehdy, když jsou vnější podmínky příznivé, ale často uprostřed všeho utrpení v němž člověk zažije výjimečně silné pocity náhlého osvícení radostí a štěstím. Nejlepšími okamžiky života člověka nejsou pasivní chvíle, ale obvykle odměnou ty, kdy se tělo nebo mysl vzepne k hranicím svých možností ve vědomé snaze dosáhnout něčeho obtížného, co stojí za prožitek štěstí. Prožitek metarealismu navozující radost a štěstí je něco, o co se pak člověk už sám přičiňuje. Pro každého člověka existuje metamanažmentem nespočet příležitostí k růstu kvality vlastního žití. Dojít metamanažmentu žití není nikdy snadné a někdy to určitě může být i náročné, ale v delším časovém měřítku víc než cokoli jiného prožívání metarealismu žití zvyšuje pocit dokonalého zvládnutí žití či lépe řečeno pocit účasti na určování obsahu žití blížící se tomu, co obvykle nazýváme štěstím. Lidé pociťují při svých nejlepších zážitcích metarealismus, tento prožitek metarealismu sám je tak radostný, že se ho lidé svědomím snaží dosáhnout dokonce i za námahu, pro pouhé potěšení, které jim přináší. Koncepce metarealismu žití je součástí MetaTeorie všeho a tedy i štěstí, životní spokojenosti a duchovní motivace. Koncepce metarealismu chápe vývoj a právě proto se dá aplikovat na různé praktické záležitosti žití. Pokud chceme zlepšit kvalitu života, pak nám navozování stavu metarealistického vědomí a svědomí může ukázat, jak na to pomocí metamanažujících činností. Co lidi doopravdy uspokojí je dobrý pocit z vlastního žití podmíněný vědomím a svědomím metarealismu. Prožívání metarealismu závisí na schopnosti metamanažovat děje, které v každém okamžiku probíhají v našem vědomí. Aby člověk prožívání metarealismu systematicky dosahoval potřebuje nejen vědomí metarealismu, ale také svědomí. Svědomí a vědomí metarealismu umožňuje člověku dosahovat systematického prožívání metarealismu na základě svého vlastního úsilí a tvořivosti. Metamanažovat žití vyžaduje vyvinout duchovní úsilí a odhodlanost metarealisticky přemítat o vlastních zkušenostech. Stav duchovního prožívání metarealismu nastává tehdy, když je naše vědomí metarealisticky spořádáno, když duchovní námaha nebo pozornost je investována do metarealistických cílů odpovídající schopnosti a příležitosti k akci. Člověk, který se naučil metamanažovat svoji duchovní motivaci a vloží ji do metarealisticky vybraných cílů, se nutně rozvíjí v komplexnější, ucelenější, lidštější bytost. Tím, že metamanažující člověk metarealisticky rozšiřuje své schopnosti, že plní náročnější úkoly, stává se stále více lidštějším tedy duchovně dokonalejším jedincem. Metamanažment žití obnáší dosahování metarealistických cílů, motivuje naše vědomí a svědomí tak, aby naše prožitky metarealismu byly radostné a příjemné. Metamanažmentem žití se dosahuje ucelenosti vědomí a už tím se dá dosáhnout radostivosti ze smysluplného života. Metamanažmentem žití jsou prožitky metarealismu systematické a systematická radostivost vede k pocitu štěstí. Duchovní potřeby člověka jsou metamanažmentem stále upokojovány, nelze si totiž přát ničeho víc. Neúspěch lidi v dosahování štěstí spočívá v náhodných či sporadických prožitcích štěstí, lidé se pokoušejí dosahovat štěstí svévolnicky na vlastní pěst, bez opory MetaTeorie všeho, obvykle se snaží maximalizovat potěšení, která jsou buďto biologicky naprogramována v jejich genech, nebo jsou uznávána jako přitažlivá příslušnou společností. Bohatství, moc a sex se stávají hlavními motivy či cíli, dávajícími lidskému úsilí směr, ale tímto neschůdným způsobem se kvalita života nezlepší. Překážky bránící kvalitnímu životnímu naplnění lidství dokáže překonat pouze metarealisticky vědomé prožívání žití, schopnost vytěžit metamanažmentem žití radost v každém okamžiku a ze všeho, co právě děláme. Největší důvod, proč je tak těžké dosáhnout štěstí je v tom, že vesmír není vytvořen podle představ lidských bytostí o pohodlném životě. Procesy života a tím přírody se neohlížejí na lidské potřeby, k lidským svévolným potřebám jsou hluché a slepé, a proto jsou z našeho hlediska náhodné ve srovnání s řádem, který se snažíme svým úsilím vytvořit. Osud lidí se nemůže nijak výrazně zlepšit, dokud nedojde k velké změně v samých základech lidského myšlení a tedy vědomí a svědomí. To, jak se v životě cítíme a prožíváme radost, kterou máme z žití, nakonec závisí přímo na tom, jak naše vědomí a svědomí filtruje a interpretuje každodenní prožitky. Pokud naše vědomí a svědomí bude metarealisticky orientováno, pak každodenní prožitky metarealismu se stanou intenzivnější a systematičtější. Pokud metamanažmentem žití dosáhneme aspoň části svých cílů, zažíváme pocit štěstí a uspokojení. Je to přirozeně založené v samé duchovní podstatě člověka. Jakmile se základní problémy přežití vyřeší, pouze dostatek potravy a pohodlné přístřeší už k lidské spokojenosti nestačí. Lidé pocítí nové potřeby, začnou mít nové touhy, které se velice obtížně uspokojují materiálně. S růstem bohatstvím a mocí totiž také přicházejí zvyšující se požadavky, které je stále obtížnější uspokojovat. Jak se naše úroveň bohatství a blahobytu zvyšuje, kýžený pocit pohody se člověku pořád vzdaluje, jako by před ním ustupoval. Problémy vznikají tehdy, když se lidé natolik upnou na to, čeho chtějí v budoucnu dosáhnout, že přestanou nacházet radost v žité přítomnosti, kterou právě prožívají. Jakmile k tornu dojde, jejich šance na spokojenost a štěstí je ta tam. Lidé si během dějin vyvinuli různé kulturní pomůcky pro ochranu před hrozbou chaosu, ale v zastarávání duchovní kultury pak spočívají důvody, proč taková obrana dlouhodobě nefunguje. Všichni svým lidstvím považují za samozřejmé, že žijí ve středu vesmíru a že mají nějaké zvláštní poslání, díky němuž se ocitají na té nejrychlejší koleji, vedoucí k budoucnosti. Zastaralá víra v tyto kulturní ochranné štíty, v kulturní mýty, vede k iluzi, k selhání a ke krajní deziluzi. Naopak ztrátou víry, když lidé začnou spoléhat na to, že pokrok je samozřejmostí a život je snadný, mohou tváří v tvář prvním příznakům nezdaru rychle ztratit odvahu a rozhodnost přijmout novou víru v metarealismus. Zastaralostí víry nakonec přicházejí o jistotu, plynoucí ze zvyklostí a hodnot jejich kultury, upadají do marasmu úzkosti a apatie. Takové symptomy deziluze můžeme snadno pozorovat kolem sebe právě dnes, v době masového zotročení lidí trhostrojem a diktaturou kapitálu. Kořeny dnešní masové nespokojenosti jsou duchovní rázu a každý člověk je musí vyřešit sám, vlastními silami. Dosavadní ochranné kulturní štíty (které fungovaly v minulosti a které nám poskytovalo náboženství, vlastenectví, etnické tradice a zvyky dané příslušností k určité společenské třídě) pro stále větší počet lidí, kteří se cítí vystaveni drsnému vanutí chaosu globalizace, už nefungují. Nedostatek duchovní kultury a duchovního řádu žití se projevuje v subjektivním stavu, který bývá nazýván existenciální úzkostí z nejistoty, z pocitu, že život nemá žádný smysl a že nestojí za to, abychom ho žili. Nic se globalizací nezdá být smysluplné. Na tohle není většina lidí školou připravena. Pochopitelným důsledkem přesvědčení o nesmyslnosti žití je pocit, že člověka něco zavedlo mimo vytčenou cestu a že byl podveden. Opravdu podveden byl, bylo mu totiž zcizeno lidství a mistrem v tom je postfašizmus diktatury kapitálu. Kapitalizmus přišel na rafinovanou metodu jak z lidí nenápadně udělat rozumná zvířata zbavená lidství. Nepotřebuje k tomu žádné drastické metody komunizmu, stačí jediné totiž státní terorizmus schovávající se za volnost či lépe svévolnost. Jak lidem skrytě a nepozorovaně zcizit lidství, tak k tomu stačí přinutit je chodit do postfašistických škol dirigovaných státem. Veškeré zlo lidí pochází od svévolnictví, které je lidem vnuceno školstvím státu poplatného postfašizmu globalizace. Postfašistické zlo světa globalizace se jako osa otáčí kolem ztráty lidství a tato osa je ukotvena v amerikanizmu a katolicizmu reprezentovaných USA a Vatikánem. Stát USA staví ústavou na svobodě, přitom státním školstvím masově občanům zcizuje lidství a tím svobodu. Vatikán staví na pravdě a přitom falešnou vírou masově věřící okrádá o lidství a uvádí je v klam bludu. Postfašistické zlo neposkytuje vědomí světa universální platnosti jakožto základu svobody, tím člověku neposkytuje cíle, které by mohl celý život naplňovat a dosahovat tím pocitu uspokojení žití. I když lidstvo jakožto celek nesmírně zvýšilo svůj materiální blahobyt, nepokročilo moc daleko v tom, jak zlepšit obsah života jedince kvalitou prožívání žitého metarealismu. Z tíživé situace postfašizující globalizace neexistuje jiné východisko, než aby každý člověk vzal žití do vlastních rukou, sám za sebe. Pokud nám školství neposkytuje takovou podporu lidství, jak tomu bývalo kdysi, pak musí každý z nás použít metamanažmentu žití, který má k dispozici, aby vlastními silami dosáhl smysluplného a příjemného života. Jedním z nejdůležitějších prostředků v tomto snažení o kvalitu žití poskytuje MetaToerie všeho, protože nám zodpoví otázku, co můžeme udělat pro to, abychom zlepšili svoji budoucnost. Abychom překonali úzkosti a deprese z postfašizmu globalizujícího života, musí každý z nás dosáhnout nezávislosti na státním terorizmu, a to do takového stupně, aby už nereagoval podle toho, zda ho za určité chování společnost odměňuje, nebo trestá. Civilizace je postavena na socializaci a to právě školstvím. Postfašistická socializace, neboli transformace člověka v jedince zbaveného lidství úspěšně funguje v prostředí globalizujícího trhostroje. Nejefektivnější formy socializace je dosaženo tím či oním postfašizmem, jímž se lidé tak naprosto identifikují se společenským pořádkem státu, že si ani nedovedou představit, že by porušili kterékoli jeho pravidlo. Diktatura kapitálu nás terorizmem státu nutí, abychom pracovali pro její cíle a pomáhají jí v tom mocní spojenci, především školy. Jako zdroj společenského postfašistického teroru odcizujícího lidství slouží škola. Státním školstvím je zájem člověka motivován až manipulován neviditelným postfašizmem, který sleduje svoje vlastní cíle a vědomé plány příslušného člověka už hrají minimální roli. Je však ještě dost lidí, kteří si nenechali lidství školou odcizit. Odcizit někomu majetek či vlastnictví se považuje za zločin a trestá se, odcizit lidem masově lidství se za zločin nepovažuje. Spasení lidstva od sebezničení vyžaduje globální obnovu lidství a to nejde jinak než Globálními lidskými právy a postihem za jejich porušování. Odhalením světové osy zla státního multiterorizmu vzniká milník ve světové válce proti terorizmu. Ve jménu zachování lidstva a tím každého Globální soud všem občanům planety Země ukládá občanskou neposlušnost vůči státnímu a nadstátnímu terorizmu. Způsobů jak vést světovou válku s multiterorem vést je nespočet, stejně jako je nespočetná tvořivost lidí. Základem boje proti multiteroru jsou metainformace, proto metainformujme. Diktatura kapitálu působí, že za peníze si lze koupit téměř všechno, a také špinavou bombu. Experti z Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) varují, že pro teroristy nemusí být vůbec obtížné získat radioaktivní materiály, které by se jim mohly hodit k vyrobení tzv. špinavé bomby. Tyto látky jsou v diktatuře kapitálu poměrně lehce dostupné po celém světě. V případě špinavých zbraní nemusí jít pouze o radioaktivní látky. V diktatuře kapitálu působí směšně programy pro zamezení nebo odhalení krádeží látek vhodných pro špinavé zbraně. Přijmout naléhavé kroky ke zvýšení bezpečnosti, aby bylo možné zabránit krádežím a odhalit chybějící zásoby totiž znamená omezovat volný obchod a tedy působnost diktatury kapitálu. Nepřetržitá kontrola účinných radioaktivních zdrojů na jejich ochranu před terorizmem a krádeží je v diktatuře kapitálu málo účinná. Jak se říká, pod svícnem největší tma. Americká jaderná regulační komise nedávno oznámila, že od roku 1996 přišly americké společnosti asi o 1500 radioaktivních materiálů, z nichž polovina nebyla nikdy vystopována zpět. Studie Evropské unie odhaduje, že každý rok se zpod regulační kontroly ztratí sedmdesát procent nebezpečných zdrojů. Zpráva Evropské komise zase uvádí, že ztráta hrozí 30 000 nepoužívaným zdrojů uloženým ve skladištích unie. Potenciální zdroje terorizmu pramení v lidské svévoli. Hlavní zdroj multiteroru pramení v nekompetentnosti vládců světa dodržovat Globální lidská práva. Život přináší důkazy každý den. Bushova řeč o plánu pro Blízký východ je jedním z mnoha důkazů. Jestli takhle plánuje i doma, musí mít Laura Bushová pořád plné ruce práce. Měl to být plán pro mír, ale místo toho Bush načrtl jen iluzi: měly by vedle sebe žít v míru židovský a palestinský stát založené na státním teroru. Je to iluze, stát založený na teroru se k míru nemůže nikdy dopracovat a to je podstata celého blízkovýchodního rébusu. Podmiňovat jeho řešení pouze odchodem Arafata nebo Šarona nic nezmění, když státní terorizmus bude fungovat nadále. Stejně jako by se nic nezměnilo v politice USA pouze odchodem Bushe. Nové volby nejsou řešením jak odstranit postfašizmus státu. Postfašisticky založený stát si demokraticky snadno zvolí vůdce stejného ražení. Postfašisticky založená mysl Bushe není schopna řešit globální problémy složitosti. A podobně je to s postfašistickou myslí ostatních vůdců světa. Rozmotávat klubko složitosti světa globalizace chce začít jinak, od Globálních lidských práv ze strany států i nadstátních aliancí. V každém případě Bush, ani jeho administrativa nemají lidský kapitál na to, aby byli vůdci světové mocnosti. Při svém vystoupení měl Bush raději mluvit o Globálních lidských právech a jak si jimi představuje řešení jádra problému terorizmu. Bylo by to k věci a karty by šly na stůl. A mělo by to i šanci na úspěch. Že by však Bush překročil svůj stín očekávat nelze, na mocné světa pro jejich ztrátu lidství spoléhat nelze. V zájmu lidstva je však akutně třeba učinit preventivní opatření a první krok ke zvýšení bezpečnosti lidstva. Globální soud činí prezidenta USA George Bushe nezpůsobilým dodržovat Globální lidská práva a činí jej odpovědným a zodpovědným za zločiny proti lidskosti. Kam vede svoboda chápaná jako svévolnost ukazuje další obří účetní skandál v USA, který hýbe světovými trhy. Další americká firma přiznala, že falšovala své hospodářské výsledky, aby si udržela přízeň investorů. Po energetickém kolosu Enron se k tomu přiznal i druhý největší telekomunikační operátor pevných linek v USA WorldCom. I jemu, podobně jako Enronu, účetnictví hlídala renomovaná auditorská firma Arthur Andersen. WorldCom, americká společnost, která byla jedním ze symbolů rozmachu telekomunikačního sektoru v devadesátých letech, oznámila, že během posledních pěti čtvrtletí byly její hospodářské výsledky nadhodnoceny celkem o 3,8 miliardy dolarů. Pro WorldCom tato zpráva podle odborníků znamená v podstatě smrtelnou ránu do vazu, protože nechával zapsat do účetních knih část firemních nákladů jako investice. Díky tomu pak vypadalo hospodaření WorldComu mnohem zdravější, než ve skutečnosti bylo (podobně tomu bylo i v případě Enronu). Šlo tedy v podstatě o podvod, který měl investory přesvědčit, že se firemní akcie vyplatí držet a neprodávat. Na cestě je další skandál podobného ražení od Xeroxu. Nejde o náhodu, pod tlakem globalizace diktatury kapitálu jde o zločinnou metodu kapitalizmu éry globalizace. Podobnou kamufláž používá kdekdo, prezident Bush, administrativa USA, představitelé OSN, NATO i EU. V obavě o fungování trhu není zájem špínu globalizace odhalovat a tak zločiny vrcholového manažmentu se nenápadně rozplývají do ztracena, spravedlnost je hrubě pošlapávána a tomu je třeba učinit přítrž. Globální soud činí vrcholový manažment Enronu, WorldComu a Xeroxu nezpůsobilým dodržovat Globální lidská práva a činí je odpovědnými a zodpovědnými za zločiny proti lidskosti. Manažeři si uzurpují obrovskou moc, která sehrává úlohu novodobé diktatury protože nepodléhá jakékoliv demokratické kontrole. Za příklad kam taková moc vede také slouží manažment švýcarského řízení leteckého provozu, který přetěžováním a stresováním hrstky leteckých dispečerů ohrožuje bezpečnost klientů i občanů. Po oslavách návratu stříbrných fotbalistů ze světového šampionátu se Německo probudilo s děsivou zprávou. Nad státem se srazila dvě letadla a zřítila se do lázeňského centra Überlingen na břehu Bodamského jezera. Tragédie si vyžádala 71 obětí, z toho 52 dětí. Oba stroje letěly ve výšce 12 tisíc metrů. Trosky padaly na území kilometr široké a deset kilometrů dlouhé, jen zázrakem nezabily nikoho z lidí na zemi. Dopravní letadlo Tu-154 letělo z Moskvy do Barcelony, nákladní stroj Boeing 757 letěl z Bahrajnu do Bruselu. Na palubě ruského letadla, patřícího společnosti Bashkirian Airlines, cestovalo 57 pasažérů a 12 členů posádky, z toho bylo 52 školáků. Na palubě letadla Boeing 757, které patřilo expresní kurýrní službě DHL, byli jen dva piloti - Brit a Kanaďan. Vlastníci obou strojů tvrdí, že letadla byla v perfektním technickém stavu a řízeny kvalitní obsluhou. Obě letadla ve chvíli neštěstí spadala do operačního prostoru řídícího letového střediska na letišti ve švýcarském Curychu. Chybou bylo, že oba stroje delší dobu letěla ve stejné hladině a pak nebylo dostatek času na změnu letové hladiny. Příkaz ke změně letové hladiny přišel pouhých 50 vteřin před kolizí. Ruský pilot začal klesat za 25 vteřin, v té době však již ve snaze vyhnout se srážce svévolně klesal také pilot druhého stroje. Letadla zřejmě havarovala kvůli chybě švýcarské služby letové kontroly. Dispečeři měli potíže s automatem pro kolize, ten byl vypnut aniž byla vyhlášen stav nouze v oblasti řízení letového provozu. Provoz řídil pouze jeden dispečer, ten se soutředil na ruské letadlo a nechal osudu americké letadlo. Navíc v letadlech nefungoval vlastní systém zabezpečení před kolizí. Opět podobná chyba jako v případě Enronu a jemu podobných totiž záměrná kamufláž potíží. Tomu předcházelo snížení bezpečnosti leteckého provozu ze strany direktiv EU. V éře globalizace se stále více ukazuje, že neobyčejná moc soustředěná v rukou jedinců nezpůsobilých reflektovat složitost zakládá zločiny proti lidskosti. Nečinit nic proti nekompetentnímu vykonávání moci by znamenalo mlčky přihlížet páchání zla rovnajícího se zločinům proti lidskosti. Jiný příklad narušování bezpečnosti ze strany mocných. Americké letouny a helikoptéry zaútočily v afghánské vesnici na dům, v němž právě probíhala svatba, a zabily přitom nejméně třicet lidí a stovku dalších zranily. Zranění svědci tragédie vypověděli, že americký útok trval zhruba dvě hodiny. Americké úřady poté připustily, že nejméně jedna bomba byla shozena omylem. Incident je posledním z řady, při nichž byli v Afghánistánu omylem zabiti civilisté. Omyly však zasáhly i samotnou tak zvanou protiteroristickou koalici. Nedávné vojenské vyšetřování například zjistilo, že při podobné události v dubnu, kdy byly omylem bombardovány kanadské jednotky, americký pilot nedodržel pokyny dané pro bombardování. Tehdy byli zabiti čtyři kanadští vojáci a dalších osm jich bylo zraněno. Příčina takových omylů spočívá v pohrdání Globálními lidskými právy a to se týká také Pentagonu. Omluva USA působí jako výsměch, vždyť za incident jsou odpovědní činitelé pohrdající Globálními lidskými právy. Spravedlnosti je třeba učinit zadost. Globální soud činí vedení Pentagonu nezpůsobilým dodržovat Globální lidská práva a činí jej odpovědným a zodpovědným za zločiny proti lidskosti. Až bude Pentagon schopen dodržovat Globální lidská práva, pak lze přijmout jeho omluvu za válečné omyly americké armády na civilistech. Dodržování Globálních lidských práv se týká i zahraničních vojenských misí USA, se souhlasem Pentagonu jim může velet pouze velitel schopný dodržovat Globální lidská práva. Je od USA výsměchem nezávislosti soudů snažit se svými vojenskými misemi vyhýbat odpovědnosti za zločiny proti lidskosti vydíráním OSN a podmiňovat výkon Mezinárodního trestního soudu vetovatelným souhlasem Rady bezpečnosti OSN. Aby něco podobného nebylo příště možné Globální soud činí opatření a ruší právo veta ze strany členů Rady bezpečnosti. Terorizmus má globální rozměr, dotýká se všech a boj s ním musí být záležitostí každého. Známe-li osu světového zla multiteroru, známe-li její ložiska, pak boj proti multiteroru zaměřený na ložiska i na rozkmitávání celé osy zla je zřejmý. EU zaujímá střed světové osy zla a tím má také největší vliv její na chod. Je třeba si uvědomit, že EU uplatňuje nadstátní multiterorizmus pohrdáním Globálními lidskými právy, což sice bude evidentní až za několik let, ale prevenci je nutno činit už nyní. Cesta do EU vypadá nyní hladce: za půl roku bude to, za rok ono, do dvou let vstup. Ale tato hladkost je jen zdání. Stanoviska EU obsahují ještě řadu "možná" a "zdá se". Navíc jsou v nich body, které komplikují postavení uchazečů. Nová EU je založena na diskriminaci uchazečů, nějaká obsáhlá jednání o financích se s nováčky diktátorsky nepovedou. EU nechá vše na poslední chvíli a pak navrhne, ať uchazeči berou, co jim nabízí. Může to udělat: jsou to její peníze. Co však nemůže, je nechat vykonávat vedení lidmi nezpůsobilými dodržovat Globální lidská práva. Globální soud činí vedení EU nezpůsobilým dodržovat Globální lidská práva a činí jej odpovědným a zodpovědným za zločiny proti lidskosti. "Nespravedlivé" jednání EU vyvolá jistě velký pokřik. Ten však nikomu nepomůže. EU je nástrojem diktatury kapitálu a nakonec sama diktaturou, může totiž vždy uchazečům diktovat, ba přímo je vydírat. Musíme se připravit na možnost, že se diktátu EU nevyhneme. A musíme přemýšlet, jak si s tím poradíme. Je to naléhavý úkol: jde tu o přežití a o šanci na rozvoj pro celá odvětví, pro celé velké části země. Nutno hledat řešení, jež umožní přežití či rozvoj i za stavu, kdy je finančních prostředků spíše méně než více. Je zde jasná diktatura EU a snaha udělat si z nových členů odbytiště nadvýroby. EU nás šetřit nebude, jejím cílem sice není, aby z nás byli žebráci, stačí jí odbytiště a druhořadé členství pro nováčky. Pohrdáním Globálních lidských práv EU neotevírá cestu k prosperitě pro všechny své členy, všem budoucím členům neumožňuje, aby se podíleli na rozkvětu druhých. Vstup do EU zbavující lidi lidskosti povede nové členy k pravému opaku, k chudnutí a úpadku, EU si tím jen podřezává větev pod sebou. Čím je vstup do EU blíže, tím více bychom si měli uvědomovat, že není sociálním rájem na zemi, ale tvrdou diktaturou kapitálu posilovanou postfašistickou diktaturou byrokracie. EU je "pouhou" šancí na lepší život pro silné. Vstup do EU prospěje jen těm, kdo dokážou této šance využít. Na to je třeba se připravovat - důkladně a s rozumem v hrsti, nikoliv však státním terorizmem založeným na pohrdání Globálními lidskými práva. Akceptováním Globálních lidských práv lze EU nadběhnout, to však bude jen obtížné. V státním terorizmu má Česko velkou postkomunistickou tradici, občané jsou na něj zvyklí a je jim jedno kdo ho vykonává, zda StB, policie nebo manažment. Špiclování lidí se ujímá manažment, svědčí o tom jím nakoupené množství špionážní techniky. Ojedinělé odhalení jsou pouze špičkou ledovce. Vedení České televize si skrytými kamerami natáčelo své zaměstnance. Čtyři kamery byly náhodou objeveny na jednom z technických pracovišť. Balvínovo vedení zvolilo k odhalení nepoctivých zaměstnanců standardní postfašistickou metodu. Odbory tvrdí, že zaměstnanci neměli o kamerách ani ponětí. Listina základních práv a svobod říká: "každý má právo na ochranu před neoprávněným shromaždováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě." U kamer se našel i funkční mikrofon, to opravdu připomíná postfašistické praktiky minulého režimu. Moc se divit nelze, vždyť vrcholový manažment pod vlivem diktatury kapitálu pohrdá Globálními lidskými právy. Byznys vydělává i na smrti, nelze se divit když vydělává i na etnických čistkách. Stovky Romů odjíždějí do ciziny, začala nová vlna jejich emigrace. Romové znovu opouštějí Česko na všechny strany, odjezd některých Romů prý někdo organizuje. Když Romové odjedou jako běžní turisté v autobusech do Calais a pak trajektem do anglického přístavu Dover, podaří se jim alespoň zpočátku obejít imigrační předpisy. Teď už přesně vědí, jaké potřebují na den kapesné, a zprostředkovatel jim zřejmě dává i kontakty na lidi, kteří už v Británii uspěli a teď jim mohou pomoci při jednání s úředníky. Pohrdání Globálními lidskými právy vládne všemu a pochopitelně také "top managementu" v připravované vládě. Špidlova "Pohádka léta" syčí spoustou sociálních "s" - podpory rodin, všem dětské přídavky, bezplatné zdravotnictví, příspěvky na školní pomůcky, peníze pro novorozeňata, výstavba sociálních bytů, podpora nájemníků. Socialista jásá. Do kapes bohatých i chudých lidí přitečou další miliardy. Jásat může i antisocialista, přečte-li si pasáže o investicích do ekologie, na učitelské platy, pro vědu, o pomoci při restrukturalizaci regionů s velkou nezaměstnaností. I tady ovšem budou muset jednosměrně téci desítky miliard. Kde je vláda vezme? Bolavý rozpor mezi neutěšeným stavem veřejných pokladen a přeútěšnou sociální politikou balí do obezřetných slov o nutnosti přiblížit se maastrichtským kritériím. Hodlá zahájit reformu veřejných financí. Pozor - ale takovou, aby nebyl ohrožen sociální smír. Jak ovšem zařídí, aby se mohlo více utrácet a současně i více šetřit než dosud? Kdo odnese Špidlovu vládu, nebudou bohatí, nýbrž vzdělávání. Podstatné části mladých zůstanou vyšší studia nadále uzavřena. Lepší vzdělání zůstane elitní záležitostí, neboť ČSSD nenabízí školství žádnou mimořádnou perspektivu. Říká se, že obrat doleva se Špidlovou vládou nehrozí. Hrozí však stagnace včetně toho nejdůležitějšího - budoucnosti občanstva, jemuž pořád nedochází, že blahobyt nezajistí podpory všeho a všech, ani vstup do EU, ale jen a jen výchovné vzdělání, tvůrčí tvrdá práce... a zase výchovné vzdělání. Nikde náznak dodržování Globálních lidských práv, proto ve své podstatě půjde Špidlovou vládou o antisociální stát vystavěný na postfašizmu diktatury kapitálu. Špidlova vláda pohrdající lidstvím bude pouze dobrou podporou světové ose zla multiterorizmu a to především státním terorizmem ve školství. Školství v postfašistické režii státního terorizmu je pouhou dílnou na odlidšťování. Cesty k polidštění dětí v prostředí státního terorizmu vedou výlučně mimo území školy a jednou z nich jsou různé kroužky a také letní tábory. Děti opět dávají přednost letním táborům, snad se pro většinu dětí vrací zvyk strávit část prázdnin pobytem na táboře. Stále více dětí totiž místo do Itálie k moři nebo do Alp vyrazí na dva, tři týdny na tábor kdesi v Česku. Má to pro ně jedno kouzlo navíc - jezdí do táborů bez rodičů. Už dlouho před prázdninami neměly tábory tak beznadějně plno, musely dokonce děti odmítat. Příčina je materiálního rázu a tak vzniká z nouze ctnost a svérázný způsob polidštění. Děti už neberou jako ostudu trávit léto doma, vybírají si letní tábory stále častěji samy na Internetu, prim v jejich volbě nesehrává vždy cena, ale touha poznat něco nového, romantického. Děti si mohou vybrat, právě pestrý program a specializace táborů je důvod, proč jim děti začínají dávat přednost před zahraničními turistickými atrakcemi. Rostoucí poptávku dětí o pobyt v táboře lze hodnotit jako návrat od technických vymožeností a komfortu u moře k asketičtějším avšak pestřejším prázdninám doma. Zájem dětí o české tábory jejich odklonem od civilizačního luxusu k prostšímu světu totiž vládne mocným polidšťujícím kouzlem: kamarádstvím, jež vzniká při dobrodružných expedicích přírodou. Tábor děti učí, aby se o sebe dokázaly postarat v každé situaci, a ony to berou jako výzvu. Někdy zatěžkávací zkoušku překlenou samy, jindy s pomocí kamarádů. Počítače přestávají být pro děti modlou, tou se naopak začíná stále zjevněji stává přátelství. Jenže ve školním kalupu na ně není vždy dost času a nálady. Naopak na prázdninových letních táborech je času spousta. Stavět polidštění na táborech je samozřejmě málo, pro polidštění lidí je třeba lidské školy vystavěné na dodržování Globálních lidských práv. Nelidskost dnešní školy podřízené státnímu terorizmu je zřejmá a projevuje se také známkováním. Každý školák si přinese domů papír s hodnocením své celoroční práce. Neúspěch, pocit selhání, strach z trestu doženou rok co rok několik dětí až k sebevraždě. Není to však jen obava z reakce rodičů, co děti stresuje. Úspěchu ve škole se přikládá stále větší význam souběžně s tím, jak roste význam vzdělání pro budoucí životní úspěch mladého člověka. Ve školním prostředí, zaměřeném pouze na otročení trhostroji, mnoho dětí ale nedokáže uspět. Postfašistická společnost globalizace je založená na zvířecí evoluci zbavené duchovna, na zvířecím konkurenčním boji. Každý boj má však nejen vítěze, ale také poražené. Jednou z cest, jak školu polidštit a předcházet stresu z vysvědčení, je děti místo známkou hodnotit slovně. Oznámkovat a tím odlidštit dítě znamená přiřadit mu jasné místo na stupnici výborně - nedostatečně. Známka odlidšťuje, neříká nic o tom, jak pokročil sám žák. Zároveň se vždy najde dost dětí, které se mohou snažit sebevíc, přesto budou stále nejhorší. Známkování žáky odlidšťuje a žákům školu patřičně zošklivuje. Osmdesát let starý model waldorfského školství, které odmítá autoritativní a represivní přístup, známky vůbec nepřipouští. Známkovat znamená nelidsky poměřovat děti mezi sebou navzájem a k nelidství je ponoukat. O tom jaké dítě lidsky je, kam se posouvá, co potřebuje, známky nic neřeknou. Vyhláška ministerstva školství sice umožňuje slovní hodnocení ve všech předmětech až do třetí třídy a do páté pak ve vybraných předmětech a přesto se školy, které tuto cestu zvolily, dají spočítat na prstech. Napsat slovní hodnocení je pro postfašisticky smýšlející učitele vyčerpávající slohový úkol. Slovní hodnocení leccos lidského prozradí nejen o dítěti, ale i o učiteli. Je to osobní výpověď o lidském vztahu učitele k dítěti, o tom, co spolu prožili. Přečíst si slovní hodnocení žáka řekne o lidskosti učitele víc, než jakákoliv hospitace. Slovnímu hodnocení svých dětí se brání také mnozí postfašisticky orientovaní rodiče, ti více než o vlastní dítě stojí vědět, zda jejich dítě je lepší nebo horší než ostatní. Slovní hodnocení je lidštější, vždyť v práci a v životě člověka také nikdo neznámkuje. Slovním hodnocením mizí psychoterorizmus, učitelům zaniká psychoteroristický "donucovací prostředek" v práci s žáky i s jejich rodiči. Na druhou stranu nespravedlivé slovo se dítěte může dotknout víc než známka. Ve waldorfské škole, kde děti dostávají místo známek podrobné slovní hodnocení, školáci mají na konci školního roku co dělat, aby na chodníku do něčeho nenarazili. Po cestě ze školy totiž mnozí studují vysvědčení s takovým zaujetím, že své okolí příliš nevnímají. Přečíst dvoustránkové slovní hodnocení dá žákům přece jen zabrat. Jejich vrstevníci z odlidštělé postfašistické školy státního terorizmu mají prohlížení vysvědčení jednodušší. Na kontrolu tradičních jedniček a dvojek jim stačí několik vteřin. Žáci obou typů škol se zatím nikdy nepotkali ve vládě a je to také vidět na budoucí vládě. Ztrátou lidství se vytrácí důvěra. Celou koaliční dohodu budou muset podepsat oproti dosavadním zvyklostem nejen členové vlády, ale všech 101 poslanců Koalice a ČSSD. Tím se cítí uspokojeni i sociální demokraté, kteří se obávali rozpadu Koalice. Unionisté a lidovci jsou zase klidnější, že je ČSSD nebude obcházet a získávat podporu pro jednotlivé zákony u komunistů. Jde však jen o čestné slovo, byť stvrzené podpisy. Tato dohoda nepočítá s žádnou sankcí, pokud ji někdo poruší. Odvolání konkrétních ministrů bude moci navrhovat jen jejich mateřská strana. S vědomím, že kabinet ČSSD a Koalice má ve sněmovně převahu jediného hlasu, unionisté navrhují i změnu jednacího řádu parlamentu. O zákonech by se mělo hlasovat v předem daný termín, stejně jako je to dnes u interpelací. Avizovaná veselka narychlo se zatím nekoná, i když se ČSSD a Koalice brát musí, a dokonce chtějí. Zatím se dohadují podmínky, vždyť dobře vyjednaná manželská smlouva je za odlidšťujícího kapitalizmu základem trvalého vztahu spíš než láska nebo společné zájmy a to vědí i socialisté. Shodnout se musí. Odchod od stolu znamená pro obě strany skok oknem. Když Koalice pohřbí i vizi této vlády, potvrdí navždy pověst zrádného partnera. Navíc by v opozici zůstala patrně nadlouho sama. Pro US by odchod z vlády znamenal likvidaci. Mosty k ODS jsou spáleny. ČSSD by chtě nechtě musela opřít menšinovou vládu o komunisty nebo o nový konkordát s Václavem Klausem. Jednání o vládě připomínají Evropskou unii, kam nás chtějí jejich účastníci dovést. Protože není kam odejít, sedí se tak dlouho, než se podaří dosáhnout kompromisu. Ten nesmí dát jednomu zjevnou výhodu a druhého moc zkrušit. Část unionistů blízkých předsedkyni Haně Marvanové se odmítla podepsat pod rozpočtový výhled ČSSD, který například pro rok 2004 počítá s téměř dvousetmiliardovým schodkem státního rozpočtu. Straničtí protivníci Hany Marvanové se snažili přesvědčit svou předsedkyni, že by Unie svobody-DEU do vlády jít měla i za cenu, že se podepíše pod zadlužování státu navrhované ČSSD. Plány Marvanové odejít z vlády jsou však pro většinu lidí z vedení unie nepřijatelné. Argumentují tím, že si strana tvář stejně nezachová, když sice ve vládě sedět nebude, ale rozpočet nakonec ve sněmovně stejně podpoří. Většinový hlas vedení unie je pro pokračování v rozhovorech s ČSSD. Rozpočtový výhled je pro Unii svobody problémem číslo jedna a strana se musí rozhodnout co dál. O deficitu už jednal republikový výboru unie, který rozhodl o pokračování jednání s ČSSD. Nakonec zůstaly otevřené už jen tři body programu, vše vypadá, že rozhovory jasně směřují ke zdárnému konci. Nikdo z lídrů žádné spory veřejně neventiloval. Vladimír Špidla chce polidštit politiku, či spíš politiky. Zhlédl se ve skandinávském sociálním modelu. Špidlův asketický styl veřejného života zaimponoval nejednomu voliči. A obráceně statisíce lidí nešly volit. Udělal však fatální chybu – pohrdl sociálním výchovným vzděláváním k lidství a tím k tvořivosti a prosperitě. Na tom nic nemění ani zásadní požadavek Unie svobody chtít ve vládě ministerstvo školství. Unionisté se obávají, že pokud nebudou mít ve vládě možnost ovlivňovat důležitý resort, neobhájí před voliči svou účast ve Špidlově kabinetu. Musí prý mít jasné téma, na kterém se budou moci příští čtyři roky profilovat, což je právě vzdělanost. Lze pochybovat, že postfašisticky laděná US polidští školství. Sociální demokraté chtějí omezit vliv postfašizmu na řízení země, především ODS. Na jednání grémia ČSSD se dohodli, že sesadí Václava Klause z postu předsedy Poslanecké sněmovny. Věřit ČSSD ovšem předpokládá aby splnila jediné kritérium a tím je polidštění školství. Sociální demokracie počítá, že ministerstvo školství by řídila Petra Buzková, na jejíž účasti ve vládě trvá Vladimír Špidla. Sebelepší ministr však nemůže vybočit z vládního a státního trendu. Ano, s novým premiérem Vladimírem Špidlou ve Strakově akademii zavládnou nové časy. Zásadní otázkou je, kdo vystřídá poradce premiéra. Složení svých poradců odcházející premiér Miloš Zeman delší dobu tajil. Ovšem žádná vláda nemůže vybočit z postfašisticky odlidštělé společnosti, zvláště pokud zákony podléhají zákonodárcům nezpůsobilých dodržovat Globální lidská práva. Důkazy se jen hrnou. Poslanci schválili zákon. Státní zástupci tvrdí, že je nepoužitelný. Policie podle něj nehodlá nikoho stíhat. I kdyby se kvůli němu někdo přece jen dostal před soud, pak odsouzen nebude. Je to zákon proti propagaci drog a přijali ho osvícení poslanci v rádoby civilizovaném Česku. Jak se zdá, policisté, státní zástupci i soudci jsou rozumnější než poslanci - chápou, že nová norma je v rozporu s dobrými mravy. Vzpomeňme si však na chorvatské celníky. Jak bojovali za zvýšení mezd? Vzorně podle předpisů kontrolovali automobily a jejich posádky. Jedna prohlídka jim zabrala dvě hodiny, tisíce turistů zmořených horkem se staly jejich rukojmími. Jejich? Nebo spíše těch, kdo přitroublé předpisy vymysleli? Představme si, že policisté, žalobci i soudci chtějí také přidat a vezmou zákon do puntíku. Možná, že se tak už děje, když uvážíme pomalost justice v řešení deliktů manažmentu. V Česku pod vládou svévolného manažmentu bankrotují podniky, obce, pomalu stát, a také TV NOVA. Nova je bez peněz, hrozí jí kolaps. Televize Nova přišla o naprostou většinu svých příjmů za prodej reklamy a je ve velmi vážné finanční krizi. Největší soukromé televizi, sužované vleklým bojem dvou vlastnických skupin, vypadnou její hlavní příjmy a pokud urychleně nesežene další hotové peníze, hrozí jí finanční kolaps. Na splacení dluhu vůči bance by tak padly veškeré příjmy televize zhruba za dva měsíce. Nova, nejsledovanější televize v zemi, jejíž šéfové se ještě nedávno chlubili stamilionovými zisky, je bez peněz za reklamu. Ještě intenzivněji tak musí narychlo shánět přes miliardu korun, aby dál byla schopna vůbec vysílat. Nejsledovanější televizní stanice v Česku řeší vážný problém: kde vzít miliardu. Její dva znesváření spolumajitelé se musí dohodnout na uspořádání poměrů ve všech firmách, které TV Nova potřebuje k životu. Důvod k dohodě je jasný: potřebují od bank získat více než miliardu korun na splacení dluhů a další provoz televize. Firmy kolem Novy musí v krátké době splatit věřitelům více než osm set milionů. A jinak než novou půjčkou nelze takovou částku rychle sehnat. Nově, která ročně inkasuje za reklamy kolem čtyř miliard, by rád půjčil každý bankéř. Ovšem jen pod podmínkou, že bude vědět, komu vlastně půjčuje a kam půjčené peníze přijdou. Banky chtějí, aby byl jasný většinový vlastník klíčové firmy CET 21 vlastnící licenci k Nově. A jde jim i o to, aby nemohlo být postavení většinového vlastníka nějakým způsobem zpochybňováno. Skupinu kolem největší tuzemské televize tíží obrovské dluhy a dosud neúspěšná jednání s bankovními domy o obnovení vyschlého úvěrového pramene. Získání půjček však nejvíce brání vnitřní spory v Nově. Jak se v tom banky mají vyznat? Mají najedou dva jednatele a každý tvrdí, že ten druhý není. Ne všechny peníze, které Nova vygeneruje, jdou zase do ní. Na otevřené přiznání podivných finančních toků reagují bankéři jednoznačně. Pro banku je to nejhorší zpráva, kterou může slyšet. Vlastnictví v televizích je ovšem výsledkem nesmyslné mediální politiky všech dosavadních parlamentů a vlád. Televizní licence je darována lidem, kteří představí nějaký projekt, o jehož kvalitách přesvědčí radu. V okamžiku darování se licence stává zbožím. Podíly v ní lze prodávat, převádět, zvyšovat a snižovat. Její vlastníci se dostávají do zcela mimořádného postavení - aniž investovali korunu, kontrolují monopol, který má miliardovou cenu. Stát nad ním jakoby bdí prostřednictvím takzvané rady. Jak bdí, máme před očima. Televizní podnikání připomíná chaos. Stát nyní musí svou politiku vůči televizím zásadně reformovat. Otázkou je jak. Tím, že prodloužil licence současným majitelům, zavřel si cestu k nejjednoduššímu a férovému řešení: příště už poklad nedarovat, ale prodat. Poměry v Nově i Primě připomínají situaci ve vytunelované IPB těsně před jejím pádem. Televizi Nova, která se dostala do finanční tísně, nechce nikdo půjčit. Po prodejích jejích částí je ještě méně jasné, komu patří. Televize Nova se ocitla na pokraji nebezpečného chaosu. Více než čtvrtinový podíl v televizi vlastní kdosi neznámý. Ve vzrušující hře Nejslabší, máte padáka! neprohrává ten, kdo je nejhorší. Prohrává ten, kterého se chtějí jeho společníci zbavit. Tak zřejmě skončí Vladimír Železný. Jeho znalosti už nejsou pro spoluhráče lákadlem. Je obviněn z několika trestných činů. Podnik dbalý své cti by patrně už dávno požádal muže takto podezřelého, aby se vzdal funkce aspoň do té doby, než se jeho případ uzavře. Společníci pana Ředitele s ním hráli hru "Urvi, co můžeš" až do poslední chvíle. Jestliže mu nyní dali padáka, neslouží jim to ke cti, a není to tedy ani náznakem toho, že se nenormální situace našich televizí rychle zlepší. Obě soukromé televize jsou vlastněny neprůhlednými koloniemi válečů kapitálu. Neprůhledné televize připomínají polostátní banky z poloviny devadesátých let. Zatímco banky tunelovaly podniky, mohou televize tunelovat, bohužel za přispění velké mediální rady, veřejné mínění. Padák pro jednoho muže na tom nic nemění. Pořád se hraje podle špinavých pravidel. Do boje o televizi Nova vstoupil nečekaně velmi silný hráč - největší finanční skupina v zemi, společnost PPF. Firma, která mimo jiné vlastní Českou pojišťovnu či eBanku oznámila, že je novým spolumajitelem televize. V souboji o Novu se spojily nejsilnější české i slovenské kapitálové skupiny. Diktatura kapitálu je na postupu, odlidštění občanů na vzestupu. Jak nejlépe dokumentovat odlidštění lidí než že chtějí dítě, ale na sex nemají čas. Některé děti přijdou na svět ze zkumavky jen proto, že jejich rodiče nejsou s to je počít přirozeným způsobem. Ne že by nemohli. Prostě spolu nemají sex, respektive mají ho tak málo, že to na zplození potomka zřejmě nestačí. Při pohlavním styku jednou měsíčně se moc rychle otěhotnět nedá - pětadvacetiletá žena na to potřebuje v průměru dva a půl roku. A po třicítce pravděpodobnost oplodnění ještě klesá. Potíže s přirozeným početím přitom mají právě lidé, kteří odložili početí dítěte na pozdější dobu, třeba kvůli kariéře. To už klesá jejich přirozená plodnost a také sexuální aktivita. Pokud chce někdo mít dítě stačí se zaměřit na to, aby alespoň kolem ovulace, bez ohledu na případnou únavu, měl s partnerem často sex. Zdálo by se jednodušší naplánovat si koitus než chodit na umělé oplodnění! Jenže - tak jednoduché to zase není. To přece není jen tak naplánovat si milování. Musí oba chtít. A když jsou k tomu ke všemu ještě třeba unavení z vyčerpávajícího zaměstnání a každý ještě ke všemu zrovna jindy.... Útlum sexuální aktivity a tedy odlidštění občanstva potvrdil i výzkum Sexuologického ústavu v Praze: mezi roky 1993 a 1998 přibylo lidí, kteří nemají dokonce vůbec žádný sex. Sexuální odlidštění lze přičítat změnám ve společnosti, kdy mnoho lidí nachází seberealizaci někde jinde - například diktaturou kapitálu právě v profesi. Určité procento lidí nemůže počít dítě z nevysvětlitelné příčiny. Dotaz na frekvenci pohlavních styků by měl padnout hned při prvním pohovoru - ale je pravda, že mnoho lidí nic takového nepřizná. Je to příliš intimní. A navíc: proplatila by zdravotní pojišťovna umělé oplodnění jen proto, že lidé spolu nejsou s to mít často sex? Otěhotnět při sexu jednou za měsíc opravdu moc nejde. Má-li dojít k početí, je třeba mít kolem ovulace pohlavní styk aspoň obden. Jenže lidé jsou často na cestách... Některé páry snahu přirozeně otěhotnět vzdávají příliš brzy. Lidé dnes ztrátou lidskosti mají málo trpělivosti pracovat na zplození dítěte normálním tedy lidským sexem. Jakmile žena rychle neotěhotní, hned zkouší umělé oplodnění. Zapomíná, že zplodit dítě nejde a ani nikdy nešlo - rychle. Jenže po třicítce už tlačí čas. Neplodnost může být vyvolána i tím, že pár se třeba snaží, ale když jim to zrovna z různých příčin nevychází, podléhá stresu. Partneři nejsou v psychické pohodě, začínají být urputní, což není pro otěhotnění vůbec dobré. Zvláště u žen sehrává psychika v otěhotnění obrovskou roli. Je to tak, že lidem chybí vědomí lidskosti tedy vědomí metamanažmentu žití. Lidé se vlastní svévolnosti záměrně poškozují. Tak třeba smažené potraviny prý způsobují rakovinu. Světová zdravotnická organizace má silné podezření, že tomu tak je, a proto do Ženevy svolala experty z celého světa. Kdyby se potvrdilo, že vinu má skutečně proces smažení, mělo by to podobný dopad, jako když byla potvrzena škodlivost kouření. Jisté je zatím pouze to, že některé smažené potraviny na bázi škrobu (hranolky, chipsy) obsahují látku zvanou akrylamid, která je ve vysokých dávkách nebezpečná. U myší způsobuje různé druhy rakoviny, její vliv na lidské zdraví se v těchto dnech zkoumá. Obsah této látky u hranolků a chipsů od různých firem se navíc značně liší. Nejhůře při amerických testech dopadly kukuřičné lupínky "tacos", dobře si nevedly ani hranolky u McDonald's - obsahovaly až pětsetkrát vyšší hodnoty, než povolují hygienické normy. Nakonec není důvod příliš se divit, vždyť smažení, uzení a pečení jsou všeobecně známé rizikové úpravy jídla. Metamanažovat žití znamená být metarealisticky bdělý. Kdekterý lék může mít neblahý vliv na zdraví, ale když riziko přesáhne přijatelnou míru, je třeba jednat. Je špatné čekat až zasáhne Státní úřad pro kontrolu léčiv a požádá lékaře, aby zatím nepředepisovali svým pacientům rizikový lék a o možných rizicích informovali všechny pacienty. Nebezpečné látky kromě léků na předpis obsahují i další volně dostupné přípravky. Jejich stažení však nespadá do kompetence Státního ústavu pro kontrolu léčiv. O vyřazení z distribuce by musel rozhodnout hlavní hygienik a ten tak často neučiní. Pod diktaturou kapitálu i tady opět působí všeobecná kamufláž nepřiznat potíže. Pro zdraví je nezbytné metamanažovat žití což znamená dodržovat Globální lidská práva a tím vytvořit základ bezpečnosti jedince i lidstva. Stavět bezpečnost na stíhání zločinů vždy znamená pokulhávat za zločinem a to platí také o Internetu. Trvalo rok, než "Bratrstvo stínů" vystoupilo z temnot - tak dlouho pracovala policie dvanácti zemí na odhalení světového gangu pedofilů, jemuž byl nyní zasazen možná rozhodující úder. Policisté v rámci Europolu a Interpolu udělali razie v padesáti budovách sedmi zemí. Ve všech případech byli jejich obyvatelé zapleteni do zločinů spojených se zneužíváním dětí a dětskou pornografií. I otrlí detektivové popisovali zadržené obrázky a videa jako to nejhorší, co dosud viděli. Na mnoha z nich bylo zachyceno i zneužívání nemluvňat. Odhalit gang nebylo nic jednoduchého, už proto ne, že působil celosvětově, od USA až po Rumunsko. Jeho základnou bylo zřejmě Německo, kde žije 31 z padesáti podezřelých, u nichž se prováděly prohlídky. Gang působil přinejmenším dva roky. Mezi zeměmi v nichž měl gang své aktivisty patří Belgie, Dánsko, Nizozemsko, Německo, Švédsko, Švýcarsko, Itálie, Španělsko, Británie, USA a Kanada. Zločinci, které spojoval Internet, byli organizováni jako ilegální organizace - každý znal jen příslušníky své buňky, která byla přísně izolována od ostatních. Celý systém řídili správcové, kteří ovládali hvězdičkový systém. Při přijetí do gangu dostal každý nový člen jednu hvězdičku, která mu umožňovala přístup na určité internetové stránky tohoto "Bratrstva stínů" a k určitým druhům materiálů. Další "postup" si každý musel vysloužit zasíláním vlastních materiálů o zneužívání dětí ostatním členům bratrstva. Řada z nich také osobně děti zneužívala, často naživo pro videa, která se pak distribuovala do sítě. Zasílané materiály byly však pečlivě šifrovány (často jako nevinné obrázky), a navíc byly upraveny tak, aby po několika hodinách z Internetu samy zmizely. Členové gangu používali servery, které znemožňovaly zjistit, kde vlastně působí. Kdo nedodržoval bezpečnostní pravidla, tomu byl přerušen kontakt. Bezpečnost na Internetu nelze zajistit zákony, ale předpokládá kulturnost lidí s Internetem pracujících a sotva jinak než universální závazností dodržovat Globální lidská práva.

ÚvodAtest

Moc Skutečnosti daná metazákonností synergismu čili metarealismem je vlastní všemu jednotlivě existujícímu, člověka i společenství lidí nevyjímaje. Už tím, že něco existuje a že existuje tak, jak existuje, se metarealismus prosazuje a potvrzuje. Moc daná metarealismem se však neprosazuje za jednotlivosti, ale právě skrze ně. A protože existence člověka spočívá ve vývoji jeho kultury a tím i v poznávání Skutečnosti, tak moc nad lidmi se musí poznáváním Skutečnosti blížit jí samé. I když se moc nad lidmi prosazuje lidmi, přesto moc nad každým člověkem, a to i tím nejmocnějším, má moc pocházející od Skutečnosti. Právě proto u těch nejmocnějších lidí opravdová moc předpokládá schopnost či způsobilost svou moc skutečnostně činit mocí Skutečnosti. Kvalita, na níž se opravdová moc zakládá, nazývá se autoritou Pravdy, která představuje systém pravd tvořící Metateorii všeho. Institucionalizovaný výkon moci jmenuje se vládou, zákony legitimizovaná a vymezená moc tvoří právo. Opravdová moc užitá v politice má vybudovat spravedlivý řád a zajistit lidskému společenství žití v míru. Cíle spravedlivé politické moci lze na národní i mezinárodní úrovni dosáhnout pouze prostřednictvím opravdové moci, protože jinak by synergismem jednotlivé zájmy a snahy nemohly být vtěleny do společných úkolů nebo jim být podřízeny. Opravdovou moc nelze ztotožňovat s nátlakem a násilím, které však musí za určitých okolností musí užívat coby prostředky ke svému uskutečnění. Moc, která svou autoritu nenachází v Pravdě stává se svévolnickou, neskutečnostní, zlou, zločinnou a nachází každou příležitost svou vůli v nějakém sociálním vztahu prosadit i přes odpor ostatních. Taková moc založená na autoritě svévolnosti stává se vládou, právem a politikou násilí či teroru lidí nad lidmi. Zvláštní nebezpečí z posilování takové moci plyne pomocí techniky, ideologie nebo instituce. Zvláště v případě parlamentní demokracie přestává být taková moc osobně zodpovědnou a její výkon se stává anonymním zdrojem společenského zla. Záměr vědomě činit mocí svévolnou zakládá zlý čin, zločin a trest. Zlo neboli špatnost je vědomé rozhodnutí vůle proti dobru metazákonnosti synergismu. Z mysli pohrdající metazákonnost synergismu Skutečnosti plyne zlý skutek a upevňující se zlý návyk a špatné chování a podle společenského postavení i míra svévolnické moci. Zodpovědnost za moc znamená vědomé uznání základních povinností sledovat Pravdu v co nejširším dosahu lidí. Má-li být opravdová moc všelidským konsensem efektivní a stálá, pak musí mít kořeny v odpovědnosti za výstavbu spravedlivého a mírového světa ve vědomí všech lidí. Opravdová moc se proto snaží jako svou základní prioritu sledováním metazákonnosti synergismu vychovávat lidi ke svobodě coby nikým nezadatelné základní lidské právo. Preventivně předcházet zlu znamená chtít opravdovou moc, nechtít opravdovou moc znamená záměrně chtít zlo, záměrně škodit lidem a vystavovat se tím trestu. Nechtít vychovávat lidi ke svobodě autoritou Pravdy znamená chtít zlo. Ctnost sledovat autoritu Pravdy neboli počestnost zakládá prokazování cti neboli čest a dobrou pověst. To však nesmí vést k velebení a ke kultu osobnosti, neboť jediné uctívání přísluší metazákonnosti synergismu, která je zdrojem všech hodnot Skutečnosti. Svévolnická moc nemá zájem o Pravdu, která vede člověka ke svobodě a k nemožnosti jakékoli manipulace. Lidé se přirozeně liší silou, nadáním, povahou, agresivitou a tak dochází k společenskému grupování, k diferenciaci vládnoucích a ovládaných. U lidí je tomuto procesu nápomocná kultura a její materiální a duchovní instituce. Svévolnická moc přináší materiálně ekonomické výhody existence vládnoucí skupině lidí čímž jsou také určeny její společenské a kulturní základy. Svévolnická moc nemá smysl sama o sobě, její smysl je dán nadvládou menšiny nad většinou a zakládá se na teroru majícího tendenci vyvíjet se od fyzického k psychickému. Vrcholu psychického teroru svévolnická moc dosahuje postfašizmem a postnacizmem. Společenská funkce svévolnické moci vede ke grupování lidí, většina se stává ještě větší a menšina ještě menší, aby na konci tohoto procesu zůstalo už jen lidstvo s rizikem další existence. Za podmínek globalizace a ohrožení dalšího trvání lidstva je odstraněna ekonomická a politická moc svévolnické moci postfašizmu a postnacizmu. Nastolením opravdové moci lidstvo může vědomě usměrňovat svůj vlastní vývoj a tak si zachovat svou existenci. Společenské poměry epochy globality se podrobují moci synergismu, moc se dostává pod kontrolu lidí samých. Ze společnosti se stává svobodné planetární společenství lidí, které je podřízeno metazákonnosti synergismu a nikoliv svévolnické moci diktatury kapitálu. Nejde o žádnou utopii, ale o reálnou cestu, o což usiluje použitý způsob metaatestů.

StavAtest

1.CA, zadáno 5.4.2002, bezpečnostní riziko masových zločinů proti lidskosti,

 Nejbohatší lidi planety, počínaje právě aktuálním seznamem časopisu Forbes, zadáno 8.3.2002, bezpečnostní riziko masových zločinů proti lidskosti,

.Zacatek