MD050702

Globálními lidskými právy a povinnostmi lidstvo vstoupilo do nové kulturní epochy globality. Světová válka proti multiteroru a za bezpečnost lidstva stala se záležitostí lidství založeného ústavně psanými Globálními lidskými právy a povinnostmi preventivně vymahatelných soudně. Jakýkoliv výkon moci musí preventivně splňovat způsobilost dodržovat Globální lidská práva coby všelidskou povinnost lidství, protože zakládají globální civilizaci trvale udržitelného rozvoje. Končí epocha kapitalizmu charakterizovaná diktaturou kapitálu, jelikož dostačující účinnou příčinou každého svobodného volního aktu je vůle naplněná motivy metareality naplňovaná každodenně žitou demokracií jakožto způsobu životního stylu. Legitimizovaným vymezením moci je lidská odpovědnost a soudní zodpovědnost dodržovat Globální lidská práva coby všelidské povinnosti lidství. Každá moc je svým vykonáváním lidství soudně zodpovědná povinně dodržovat Globální lidská práva, aby tím vznikla zcela nová kvalita žití podmíněná vědomím a svědomím žít lidsky tedy metarealisticky. Být lidským tedy žít lidstvím znamená být si svědomím vědomý metarealismu žití. Lidství znamená existovat metarealistickým vědomím a svědomím. Odtud vede vítězné tažení proti multiteroru všeho druhu a tím cesta evoluce k vytoužené bezpečnosti lidstva. Podstata světové osy zla, ukotvené v amerikanizmu a katolicizmu, spočívá v potírání existence Pravdy pravd coby pojmu odvozeného ze samého bytování jednotlivostí a bytí všeho. Pravda pravd či jednoduše Pravda je shoda mezi Skutečností a její představou ve vědomí a svědomí. Každý myšlený systém pravd je konec konců neúplný a myšlením vždy přesahuje odkázaností na Skutečnost. Myšlení je proces mozku, který do souladu uvádí vědomé svědomí s poznávanou Pravdou. Tím, že myšlení vědomím a svědomím Pravdy míří k bytí jednotlivostí, je schopno dotknout se metarealismem všeho, co bytuje a podílí se na bytí a tím i schopno řešit problém existence člověka podmíněné evolucí kultury. Myšlení jakožto produkt mozku člověka generace a generací lidí je metarealistickým způsobem zachyceno textovými pojmy ve vědomí a svědomí. Tvoření pojmů i systémů z nich podléhá metarealismu žití vytvářejíc systém pravd reprodukující metarealismus bytí. Myšlení Pravdy uskutečňuje se v evoluci kultury coby procesuální dějinnosti dosahující vrcholu globalitou. Existence člověka globality vyžaduje znát Pravdu jakožto vědomí a svědomí metarealismu. Myšlení Pravdy není nic jiného než duchovní simulační modelování žití na základě vědomí a svědomí. Všechno žití člověka globality, a výkon moci zvláště, má mírou pravdivosti a tedy životnosti nutně obsaženu ideu metarealismu. Když někdo metarealisticky myslí, pak vlastně simuluje žití podmíněné vědomím a svědomím Pravdy. Vědomí a svědomí Pravdy je zachyceno v MetaTeorii všeho jakožto esenciálním metarealistickém systému pravd beroucí původ v MetaBibli. Metarealistický základ žití znamená, že jeho prospěšnost závisí na vědomí a svědomí poznané Pravdy MetaTeorií všeho. Myšlení Pravdy jakožto duchovně simulační modelování žití kladené vědomím a svědomím podléhá metarealisticky nutné souvislosti obsahů jednotlivostí samých. Srozumění žití sice používá nevědomých metarealistických pochodů mozku, ale myšlení nakonec vždy skrze vědomí a svědomí převede smysl metarealistické souvislosti žité Skutečnosti adekvátním vhlédnutím součinnosti pojmů. Pro navození metarealistického myšlení a tedy žití je třeba lidem dát vědomí a svědomí Pravdy. Vědomí lze totiž prožívat a proto jednotlivé prožitky vědomí nestojí izolovaně, ale jsou metarealisticky sjednoceny k vlastnímu žití a k představě o světě coby poznání. Vědomí nevědomé si metarealismu není schopno uvědomění metarealismu a tím ho lidstvím blahodárně prožít. K sebeuvědomění metarealismu člověk potřebuje duchovní kulturu metarealismu či metakulturu tedy vědění hodnotnosti či bezcennosti vlastního konání (vědomí dobrého a zlého činu), svědomí lidství (sebevědomosti jakožto důstojnosti), a prožívání metarealismu jakožto zdroje radostivosti a štěstí (vědomí smysluplnosti). Vědomí vědomé si metarealismu žití stává se záležitostí svědomí, to znamená schopnosti svědomého užití vědomí metarealismu. Svědomí stává se vědomým motivem aplikace vědomí Pravdy pro individuální situaci a proto s ohledem na žití jde o svědomí pravdivé a nemýlící se. Přitakavému soudu metarealistického svědomí je třeba vždy vyhovět, kdežto při nerozřešené pochybnosti o metarealističnosti činu se nesmí jednat. Globalita zakládá všelidskou povinnost metarealistického výchovného vzdělávání k svědomí Pravdy coby zdroj svobody a tolerance. Povinnost uposlechnout metarealistické svědomí má přednost při kolizi s ostatními povinnostmi což je zvláště závazné pro lidi vykonávající moc. Svědomí vědomé si blahodárnosti metarealismu nepotřebuje náboženství. Metarealismus je více než náboženství, je metareligio, protože znamená smysluplné, svědomité a uvědomělé akceptování žití, totiž neustálé obracení se k něčemu všelidsky, lidsky a kulturně závaznému. To, k čemu se každý moudrý člověk stále vrací, musí takovou vědomou svědomitost zasluhovat a žitím ji svou vážností dokonce vyžadovat. Protože následovat metarealismus je první a poslední lidskou povinností stává se lidství důležitější než všechno ostatní, zasluhuje před vším ostatním svědomitou pozornost či bdělost metamanažmentem žití. Člověk má lidství tedy metamanažment žití jen tehdy, když žití naplňuje metarealismem. Metamanažováním žití je člověk naplněn, protože je metarealismem schopen neustále naplňovat ducha lidství. Proto náboženství odtržené od metarealismu odporuje lidství a musí globalitou nutně zaniknout. Metarealismus ruší nejen každé náboženství, ale také každý panteizmus, ve kterém namísto osobnostního Boha vstupuje jakýsi božský neosobní základ zbavený samotvořivé Synergése. Metarealismus znamená osvobození člověka z otroctví Boha a Mamonu. Metarealismem neměnný a jednoduchý Synergion při absolutní neměnnosti neustálé Synergésí samospřádá relativní jednotlivosti. Každé jednotlivosti je tak Synergésí dána možnost spolupodílet se na ostatních. Každý člověk je coby synergion dočasnou vyděleností v Synergion s možností uplatnit metarealistickým vědomím a svědomím svou svobodu. Není žádného Boha, mimo Skutečnost i nad ní. Pravdy nalezené náboženstvím však zůstávají. Připomeňme to aktuálně v dnešní slavné dny! Sebeušlechtilejší myšlenky nelze prosadit násilím, terorem. K tomu je lidem třeba metavíry a metavědy, které by daly v součinné jednotě smysluplné vysvětlení světa přírody i lidí povznesením k správnému činění. Na druhé straně je třeba stíhat a trestat šiřitele zla coby odpůrce Řádu Skutečnosti, a od elity je třeba začít. Metavíra a metavěda nemohou být výsadou elity, musí být každodenní záležitostí kteréhokoliv člověka. To není těžké, jestliže si uvědomíme, že pravdy jsou roztroušeny po kulturách všech věků. Skutečnost je žitím společná všem kulturám, musí proto existovat nějaký kulturní invariant všem lidem společný. Pokusme se o malé připomenutí. Na sklonku světa svévolnictví jsme zahlceni nabídkami "poznání cesty pravé k spasení". Není divu. Pracuje v nás pud sebezáchovy. Kdo by nechtěl být spasen - zachráněn od svévolnického sebezničení? Na začátku epochy globality je třeba předložit pravdivé a literárně vytříbené poučení, jak si počínat, aby člověk nepropadl zmatku pluralizmu hodnot a hodnocení. Svévolnosti lidí jsou mnohé a jimi se globalizací nad světem lidské civilizace jaksi stmívá, zkrátka lidstvu se "připozdilo a jeho den se nachýlil", je mu třeba světla Pravdy. Proto pomni člověče: slyš uchem, věz myslí a přichyl vůlí ucho své pilně, abys slyšíc rozuměl, a rozumějíc toho, co je psáno, abys pilen byl, a jsouc pilen, abys naplnil věčnou evoluci, a plníc věčnou evoluci abys metasprávou pravým žitím přebýval, jež žití činí nad jiné stavy, ráčiv je nad jiné zvelebit a povýšit. To pomni člověče, jež jsi metasprávě žití zaslíbil. Slyš člověče a přichyl ucho své a věz, že se chce, abys poznal sebe, vědouc čemu jsi podobný stvořen; abys poznal své svědomí; abys poznal nynějšího života bídu; abys poznal zdejšího příbytku pokušení; abys poznal nepřátele Pravdy; abys v Pravdě se kál; abys Pravdou důstojenství lidské zvážil; abys Pravdou k metasoudu pilně hleděl; abys v Pravdě život věčný vážil; abys Skutečnost Pravdou nade všechny věci v žití nejvíce miloval. Slyš Pravdu člověče a ji věz, a přichyl ucho své, abys Pravdou sebe poznal, vědouc, ke komu jsi podobný stvořen. Nebuď jako ti, jež mnohé věci umějí, ale sami sebe Pravdou neznají i na jiné lidi Pravdou nehledí a sami sebe lidstvím nepomní. Ty člověče od sebe počni, abys snad sebe Pravdou neznajíc, jiné věci daremně nechtěl znáti. Ty poznej sebe; neb čím více Pravdou sebe poznáš, tím více Skutečnost poznáš; a čím více Skutečnost poznáš, tím více k ní přistoupíš a více ji milovati budeš; a čím více milovati ji budeš, tím více tě zase žití bude milovati. Slyš Pravdu člověče! Viz a přichyl ucho své, a poznej sebe, že jsi člověk, a tak že máš tělo a duši. Tělo slove člověk vnější, duši vnitřní; tělo tíhne k smyslům a duše k mysli. Duše má tři podstaty v sobě, jimiž na Skutečnost Pravdou pomní, ji zná a žádá: paměť, mysl, vůle. Pamětí duše na Skutečnost vzpomíná, myslí k ní hledí, a vůlí se jí drží neb chápe. Když ty tři podstaty v duchu svém Pravdou poznáš, tehdy shledáš, že jiná stvoření nerozumná jsi přesáhl a k Skutečnosti duchem podobný jsi stvořen, takže jakož Skutečnost jeden duch jest třemi podstatami - totiž Metavesmírem, Vesmírem, Duchem součinění - tak duše tvá jest jeden duch třemi podstatami duše: pamětí, myslí a vůlí. A jakož Metavesmír není Vesmír ani Duch součinění, tak mysl není paměť, ani vůle. A tak jakož Vesmír, ani Duch součinění nic svévolně nevolí, než což Metavesmír svolí, taktéž tvá paměť a vůle nic nemá přijmouti, než což mysl Pravdou ukáže. A když se ty tři podstaty v duchu Pravdou součinně sjednají, tehdy drží v ní obraz a podobenství trojjediné Skutečnosti, jež tebe podobnou k sobě evolucí stvořila, a to mocně, moudře a dobrovolně. Pomni na moc... Lidstvo dosud nemá, kdo by je poučil o Pravdě a vyložil její smysl v nějaké metabibli. Je tomu shodou okolností na počátku třetího tisíciletí, že globalitou evoluce metamanažmentem chce uskutečnit odvěké přání lidstva a MetaBiblí seslat všelidské světlo Pravdy, aby lidstvo vedlo a dovedlo na vrchol evoluce, do stánků žitého metarealismu. A nastalo to až tehdy, když globalizací trhu byla zpustošena každá kultura, každý stát, národ a jejich školy. Když pak plameny globálních konkurencí zachvátily státy a potom Evropu a zkáza hrozila všemu lidstvu, nemohlo metamanažment nic více utěšit, než dávné přísliby evoluce o posledním soudu textů, že konečně přece jen lidstvo překoná tmu nevědění Pravdy Skutečnosti. Je-li v tom kulturou požadována spoluúčast lidí, nebude to chtít nic jiného, než aby mládež, která má být vyproštěna z labyrintů svévolnického světa, byla skutečnostněji po všem poučována (hned od prvních základů). K tomu účelu je třeba vytvořit universální metabibliotéku čili bibliotéku metarealismu či MetaBibli, která by pozvolna vedla mysl lidí ze tmy nevědění na světlo metavědění, z předešlých nejistých domněnek na jedinou skutečnostní cestu věčné Pravdy pravd. Metamanažment je globalitou povolán k šíření Pravdy kulturám lidstva, a to myšlenkami uvedenými také v tomto metatextu. Globalitou působí přece kultura metarealismu či metakultura, požehnaná skála naše, bezpečná jistota našeho spasení, k níž se mají globalitou obrátit všechny končiny planety Země, aby ji svou kulturou ctily všechny národy. Poněvadž metarealismus je vládou evoluce, pak metakulturou v každém žití bude vládnout národům epochy globality. Naděje metamanažment neopouští, protože ten pevně tkví v žité Skutečnosti; naopak onen sladký sen o podivuhodném obnovení duchovní kultury i k vůli lidstvu samotnému, mu ustavičně tane na mysli, s ustavičnou touhou, aby v této věci pomohla globalita. A globalitou postoupily tyto odvěké touhy lidí natolik, že po MetaBibli sotva ještě zbývá kam dále postupovat po svévolnických cestách labyrintu. Dotknout se zde stěžejních bodů Metabibliotéky čili MetaBible přijde vhod vám, kteří již máte veřejný souhlas k pátrání po pravdách, aby se poklad spojený s pokladem světového písemnictví stával stále bohatší. V těžišti metainformatického díla MetaBible je zcela nový universální cíl totiž náprava věcí lidských všech, všemi, veskrze metarealismem. Nebudeme-li toho dbát, částečné úsilí bez metarealismu ukáže se globalizací vždy a všude marné. K onomu universálnímu cíli se nástupem globality ukazují nové cesty. Pouze přívratem k metarealismu Skutečnosti se cesty evoluce lidstva osvědčí a stane se zřejmým, kam je možno dojít, ba kam dojít je nemožno. Globalitou se ukazuje, že se Cesta světla Pravdy osvědčí neboť všem jsou žitím zajisté stejně vrozeny principy trojího druhu, stejně potřebné pro veškerou činnost totiž skutečnostně vědět, chtít a moci. Evolucí a tedy žitím rodí se totiž s každým člověkem správnost všeho, co lze vědět (což nazýváme obecnými pojmy), dále popudy ke všemu, co si lze přát (což jmenujeme motivací) a nástroje všeho, co lze dělat (jež nazveme obecnými schopnostmi). Učení lidé dosud mluvili jen o obecných pojmech, a ani ty nikdo z nich nevypočetl a neuvedl v skutečnostní řád MetaTeorie všeho; pravdy byly ponechány roztroušeny, tak jak se kterému člověku při té či oné příležitosti namanou. Globalitou je třeba tyto základní potůčky moudrosti nejprve uvést zpět k jejich pramenům a osvětlit je světlem metarealismu Skutečnosti. Metarealismem se musí uvést moudré texty do nové soustavy, aby odtud bylo zřejmé, že je možné, aby se na těchto základech všeobecné lidské moudrosti mohli shodnout všichni lidé. Vrozené předpoklady k metarealismu mohou stačit k vyčerpání veškeré rozmanitosti (jakkoli rozsáhlé) protože metarealismu lze použít jako kritéria Pravdy na všechno, co svět obsahuje a proto cokoliv se odchyluje od předem stanovených skutečnostních měřítek může být metarealismem napraveno. Za předpokladu metarealismu Skutečnosti lze vytvořit jedinou osnovu všeobecné lidské moudrosti (tj. všeho, co má člověk na zemi vědět, mluvit a konat) s názvem MetaTeorie všeho coby esence MetaBible. MetaTeorie všeho jednou souvislou metodou podobnou síti neporušitelným pořádkem nikde nepřerušeným vykládá všechny jednotlivosti tohoto i budoucího věku, zjevné i skryté tak, aby nikdo, kdo je bude s pozornou myslí vhlížet, nemohl nerozumět všemu a naopak musel se vším bez odporu souhlasit. Protože metarealismem shledáváme, že vědět, chtít a moci vypadá podobně v celé lidské přirozenosti, u všech národů, věků a stavů, můžeme lidstvím rozšířit úsilí na vyhledávání cest a způsobů, jimiž by se mohla táž obecná moudrost předkládat každému, kdo se zrodil člověkem, aby nezůstalo žádné nadání nezušlechtěné, nebo se ponechalo v nesouladu s obecnou harmonií, nýbrž aby každé nadání byla osvíceno týmž skutečnostním jasem metarealismu. Poněvadž v pronikání tohoto světla lidství k národům je... Aby evolucí člověk vznikl a mohl existovat byl zbaven instinktu a nadán myslí rozumem a intuicí. Účelem mysli je pak sledováním správnosti existovat, nesprávnost totiž znamená ohrožení existování člověka. Správně myslí existovat znamená správně činit tedy správně myslet. Správné myšlení je podmíněno správným vědomím a svědomím. Kolektivní vědomí a svědomí v podobě kultury podmiňuje existenci národa, aby naopak nesprávná kultura či lépe civilizace globalizací znamenala ohrožení lidstva. Vědomí a svědomí člověka je pod civilizačním tlakem mnoha činitelů, z nichž nejdůležitější je globalizující trh, neberoucí ohled na existenci lidstva. Diktatura kapitálu mocí globalizujícího trhu působí na vědomí jednotlivce a rodičů přímo, nepřímo skrze práci, média, církev, stát. Největším prostředníkem globalizujícího trhostroje na vědomí a svědomí lidí je stát, působící na občanstvo multiterorem zákonodárné moci. Multiteror státu je zahalen do postfašistické podoby systematickou deformací vědomí a svědomí především prostřednictvím školy. Podobnou cestu deformace vědomí a svědomí člověka jako stát volí také církev a proto je osa světového zla multiteroru ukotvena v nejmocnějším státě a nejmocnější církvi. Odtud vítězný boj s multiterorem může být úspěšný pouze vědomím a svědomím schopných konkurovat ose zla prostřednictvím kolektivního vědomí a svědomí kultury metarealismu. Součástí duchovního působení na metarealistické vědomí a svědomí je metainformacemi metakomentář, proto metakomentujme a co nejvíce. Všechno zlo světa lidí pramení z nezpůsobilosti mocných dodržovat Globální lidská práva jakožto lidskou povinnost lidství. Být nezpůsobilý dodržovat Globální lidská práva a tím lidské povinnosti lidství znamená nejen vlastnit defektní myšlení, ale vlastnit také defektní vědomí a svědomí. Vykonávat moc a být nezpůsobilý dodržovat Globální lidská práva coby povinnost lidství znamená defektní myslí, vědomím a svědomím být člověkem podlým, křivým, špatným, zlým, ba až zločinným. Globální lidská práva coby všelidská povinnost lidství zakládají planetární kulturu či metakulturu, protože podněcují a zavazují lidstvo k výkonu přiměřenému osobnímu nasazení lidství ve vůli vyrovnat se s výzvami a problematikou světa globality. Metakultura nabízí řešení působivá a přesvědčivá, jež nás globalitou zavazují k osobní zodpovědnosti v povinnosti lidství hledat řešení problémů žití, životem a prací. Globální lidská práva coby povinnosti lidství zakládají globálním právem a spravedlností metakapitál lidstva a jeho nadřazením kapitálu novou kulturní epochu lidstva zvanou metakapitalismem. Vládou metakapitálu nad kapitálem se lidstvu otvírá ona kýžená spása od sebezničení cestou trvale udržitelného rozvoje. Tomu však pochopitelně nechce rozumět USA jakožto představitel skomírajícího kapitalizmu. USA se chystají na nové útoky teroristů a prezident George Bush dokonce varuje před novou vlnou útoků. Ovšem tím největším zdrojem multiterorizmu je stát, protože potíže plynoucí z globalizace se snaží řešit administrativně, vojensky, státně a nikoliv kulturně. V očekávání "nové vlny terorizmu" vzniká v USA nová vlna státního multiterorizmu. Prostřednictvím "rudých týmů" budou USA hledět na sebe sama očima terorizmu. Strach z terorizmu zaslepuje oči. Postnacizmus a´la národní zájem USA je na postupu a s ním indukovaný postnacizmus ve světě. USA zavádějí komunistické praktiky a tak si podřezávají větev na které sedí, opět se potvrzuje stará pravda, že hloupost je zdrojem pokroku. Kdo chce kam, pomožme mu tam. Prezident USA Bush káže vodu a pije víno, sám využíval praktik diktatury kapitálu a nyní je kritizuje. Co se nakonec dá očekávat od lidí nezpůsobilých ve výkonu své moci dodržovat Globální lidská práva a lidství. Účetní skandály v amerických firmách už míří do nejvyšších kruhů. Viceprezident USA Richard Cheney čelí žalobě, podle níž se v minulosti, kdy stál v čele ropné společnosti Halliburton, podílel na jejích finančních podvodech spočívajících v nadhodnocování příjmů o desítky milionů dolarů. Žalobu podala nezisková organizace Judical Watch, jejímž cílem je sledovat dodržování etiky a práva ve společnosti. Žalující Judicial Watch, která se soustřeďuje na korupci mezi politiky, žaluje rovněž auditorskou firmu Arthur Andersen. Ropná společnost Halliburton, kterou dříve vedl nynější viceprezident USA Richard Cheney, falšovala své účetnictví. Pod vahou vlny podobných skandálů Cheney až nyní čelí žalobě, že se na finančních podvodech podílel. Problém spočívá v tom, že firma vykazovala vyšší příjmy, než ve skutečnosti měla, a uměle tak zvedala cenu svých akcií na burze. Dělala to tak, že započítávala do svých příjmů také peníze, které ještě do firmy nedorazily nebo pocházely ze sporných kontraktů, o něž se vedly právní spory. Zisky Halliburtonu byly v letech 1999 až 2001 nadhodnoceny o 445 milionů dolarů. V letech 1995 až 2000 byl generálním ředitelem Halliburtonu právě Cheney. Kromě něj se žaloba vztahuje na třináct členů představenstva a na auditorské firmy Andersen Worldwide a Arthur Andersen LLP. Lavina skandálu s finančními podvody nemůže nemít v podmínkách globalizace odezvu. Nedůvěra vůči americkým praktikám zachvátila trh akcií. Příčina švindlů s akciemi tkví ve společnosti mnohem hlouběji, je jí diktatura kapitálu. V prostředí všeobecného diktátu kapitálu nelze důvěřovat nikomu. Rostoucí nedůvěra postihuje nejen představitele kapitálu a státu, ale také státní organizace. Po útocích z 11. září se prokázala neschopnost státu zajistit bezpečnost občanů USA, ta se zajišťuje alespoň strašením dalšími útoky a klamnými psychoterorizujícími informacemi. Kruh kolem odesílatele smrtících antraxových dopisů v USA se sice zřejmě stahuje, i když až dosud FBI navenek tvrdí, že nemá v rukou nic konkrétního. Američtí novináři a vědci podezírají FBI, že lže. Ukazují dokonce prstem na konkrétního muže, který by mohl být oním obávaným šiřitelem smrti: Steven Hatfill. Je to vědec, jehož minulost je úzce propojena s CIA a s tajným biologickým výzkumem pro americkou armádu. Dopisové "bomby" se smrtícími sporami antraxu si loni na podzim vyžádaly v USA životy pěti lidí. Desítky nemocných přežily jen díky léčbě. Navíc po tragédii 11. září antraxové bomby dál šířily atmosféru strachu před bioterorizmem. Na veřejnosti stále častěji zaznívá hypotéza, že vyšetřování blokuje obava nejvyšších míst USA, aby pachatel antraxových útoků v případě zatčení nevyzradil ta nejskrývanější tajemství bakteriologické války USA proti lidstvu. Podle FBI Hatfill odpovídá psychoprofilu bioteroristy, který se považuje za ukřivděného a cítí proto zášť vůči společnosti. Přitom osmačtyřicetiletý Hatfill odmítl, že by měl s antraxovými útoky cokoli společného. Genetický rozbor spor sněti z dopisů ukazuje, že antrax pochází zřejmě z jednoho státního zdroje - z armádního Lékařského výzkumného ústavu pro infekční choroby (USAMRIID) v marylandském Fredericku. Hafill tam pracoval v letech 1997 až 1999. Kromě toho měl do tohoto zařízení přístup i poté, neboť byl zaměstnancem firmy pracující pro Pentagon. Státní orgány USA ho nezadrželi, protože ví příliš. Je to pravověrný Američan s úzkými vztahy na americké ministerstvo obrany, CIA a americký program "bioobrany". Je těžko státním orgánům uvěřit, vždyť komu se dá v podmínkách diktatury kapitálu a masivního porušování Globálních lidských práv důvěřovat. Diktatura kapitálu masivně lidem zcizující lidství se markantně projevuje diskriminací žen a to příkladně ve vrcholovém manažmentu. Ženy manažerky mají v Česku o čtvrtinu nižší platy než muži. Mohou si tedy stěžovat u svých šéfů, že jsou diskriminovány? Že za stejnou práci berou méně než muži? Nikoliv. Firmy se totiž naučily, jak přilepšit mužům, aniž tím poruší zákon a protidiskriminační pravidla. Že by za stejnou práci brala žena u jedné firmy méně než muž, to už si otevřeně dnes asi žádná firma nedovolí. Ale firmy udělají jinak. Postfašistické metody potlačování lidství jsou natolik ztajené a nezjevné, že dokonce ani kontroly úřadů práce nenarazí na případ, že by ženy na stejném místě s muži braly méně peněz. Většina rozdílu v platech má důvody především v tom, že na lépe placených pozicích či v dobře odměňovaných odvětvích a profesích se ženy vyskytují jen málo. Někdy o tato místa samy nestojí, často jim je firmy ze strachu, že odejdou na mateřskou, vůbec nenabídnou. Proti ženám však hraje ještě jeden silný protihráč - hospodářská situace v zemi. Jakmile se zhorší, pocítí to na platech především ony. Když se firmám daří hůř, raději uberou ženám, protože jejich postavení na trhu práce je slabší a hůř si budou hledat novou práci, když nejsou s platem spokojeny. Už při nástupu do práce a při jednání o mzdě. Žena většinou nepřichází s tak velkým požadavkem na plat. O plat často tak nebojuje. Zato muži se cítí jako živitelé rodiny a o plat či o jeho zvýšení víc bojují. Firmy navíc sledují při hodnocení zaměstnanců takové ukazatele výkonnosti, které více vyhovují mužům. Vlažnější postoj velké části žen k vlastní kariéře je jedním z důvodů, proč na lépe placených místech trůní v naprosté většině muži. Ženy se bojí reakce svého okolí, žena, která řekla, že by byla ochotna vzdát se péče o rodinu, byla prohlášena za divnou. Je to i otázka sebevědomí, které mnohdy českým ženám chybí. Chybí jim praxe. A kde by ji také vzaly, když jim chybí energie a roky, které strávily jako domácí kuchařky, pradleny a uklízečky. Vina však není jen ve společenském postavení žen, v naprosté většině podniků není o ženy na střední i vysoké pozice zájem. Nejčastěji se bojí, že jim žena odejde na mateřskou dovolenou nebo bude často doma si nemocnými dětmi. Tento druh diskriminace u nás existuje. firma bojí se, že žena nebude chtít cestovat nebo sedět do noci na poradách. Diktatura kapitálu si své oběti nalézá po celém světě. Stále více zemí EU zasahuje skandál s růstovými hormony v potravinách. Kauza postupně nabývá evropských rozměrů, a navíc se týká stále více produktů. Zakázané hormony jsou nejen v mase z prasat, ale i v limonádách, pivu a možná i rumu. Zatím se marně pátrá po účetních knihách a seznamech zákazníků belgické firmy Bioland, která dodávala na trh cukrový sirup s příměsí hormonů - původce celé aféry. Ale o řadě odběratelů se už ví. Kruh se rozšiřuje - zasáhne to řadu států. V každém státě (EU) budou muset úřady posoudit situaci. K Irsku, Belgii, Nizozemsku, Německu, Itálii a Španělsku přibývá Francie, Lucembursko a Británie. EU zatím uvedla do chodu svůj identifikační systém, který jí umožňuje zjistit, kam se dostaly různé kusy dobytka z Nizozemska. Zatím se ví o 15 tisících rizikových zvířat. Celkem to může být až sto tisíc prasat, živených krmivy s dávkou sirupu od Biolandu. V Belgii, kde leží kořeny skandálu, přibývá údajů, které ukazují velkou benevolenci úřadů. Bioland nebyl ani oprávněn dodávat své produkty výrobcům krmiv. Dostal "jen" povolení k výrobě glukózového a sacharózového sirupu (ze zbytků sladkostí a starých bonbonů) pro potravinářský průmysl. Nyní se všichni diví, jak ho firma mohla dostat, když se v prvé řadě zabývala zpracováním cukerných odpadů. V EU se nespokojeně mluví o "belgické kombinaci" a nechybí ani podezření, že úřady věděly o praktikách Biolandu, ale kryly ho. V rozporu s předpisy však celý případ nepostoupil na federální úřad, který by posudek vypracoval. Belgičanům se příliš nelíbí myšlenka, že právě oni mají být viníky dalšího potravinového skandálu. aféru prý zavinila irská firma Cara International, která nedodržela pravidla EU pro nakládání s odpady a irské úřady měly oznámit vývoz takových odpadů svým belgickým protějškům. Irové se však brání. Tvrdí, že "odpady byly rozpuštěny ve vodě, a tudíž už nebyly nebezpečné". Ovšem Brusel má nový argument pro sérii opatření, jejichž návrhy mají být předloženy členům EU na konci roku. Podle nich by měla Evropská komise dostat pravomoc k zásahům proti státům, které nedostatečně kontrolují svůj potravinářský a krmivový průmysl. Čím hrozí růstové hormony spotřebitelům? Růstové hormony jsou v Evropě zakázány - na rozdíl od USA, kde se některé z nich běžně používají v živočišné výrobě. V glukózovém sirupu, který dodávala na trh belgická firma Bioland, se přesto objevili hned dva zástupci růstových hormonů: MPA a méně známý 17-beta-oestradiol. MPA je rozšířený veterinární prostředek. Jeho používání v Evropě je omezeno jen na ovce a další stádní zvířata, zřejmě proto, že působí jako sterilizátor a omezuje plodnost. Používá se i u lidí, jako prostředek proti zhoubným nádorům. Hormon není nijak zvlášť jedovatý, ale má stejný dopad jako u zvířat: omezuje plodnost. Rizika představuje podle studií veterinárního výboru EU také oestradiol. Ten může podle výzkumů vyvolat mutační změny a zapůsobit na genovou výbavu lidí. Má také sterilizační účinky. Podle expertů by měly být v sirupu z Biolandu celkem malé koncentrace těchto hormonů, nanejvýš 0,5 miligramu na kilogram látky. Zřejmě nejsou tak vysoké, aby ohrozily zdraví lidí. Problém je ale v tom, že tyto hormony se údajně mohou koncentrovat v organismu. Po delším požívání produktů belgické firmy by tedy mohly narušit i zdraví lidí. Unijní občané dostali šanci ochutnat růstové hormony. Snad jim to neublíží. Dávky, které se jim mohly dostat do těla z nápojů a masa, se zdají celkem nízké. Ale to je jen slabá útěcha, vždyť příště mohou být vyšší. Nikdo nevěděl, že v krmivu a potravinách vůbec jsou. Přeopatrná EU hormonové "přísady" zakazuje. Ale byly tam a nejen v nizozemském krmivu pro prasata, ale také v německém pivu a v belgické limonádě. Jejich výrobci měli evidentně zájem o cukernatý sirup z belgického Biolandu. Jak by také ne, když byl o třetinu levnější než jiné produkty tohoto druhu. Všichni zákazníci Biolandu se řídili čistou (tržní) logikou diktatury kapitálu a nakonec dospěli tam, kam dospěli totiž ke skandálu a poškozování spotřebitele. Skandál časem skončí, ale nejméně jedno poučení by z něj EU (a nejen ona) měla vyvodit a to kontrolovaný trh, trh pod kontrolou. Tato kontrola se nemůže omezit na soudy, které už jen napravují věci často nenapravitelné. Trh musí být pod důkladnou a stálou kontrolou veterinářů, expertů na nezávadnost potravin, znalců ve věci bezpečnosti všech druhů zboží a také odborníků na ekologické škody, které může to či ono zboží způsobit. Nekončící série afér kolem bezpečnosti potravin v EU ukazuje, že naléhavý úkol je to zejména v otázce společného trhu, do něhož se záhy plně zapojí i Česko. V EU totiž stačí, aby jeden úřad - obvykle v zemi výrobce - dal souhlas k připuštění výrobku na trh, a ten má pak volnou cestu do celé Evropy, ať je jakkoli rizikový. Svého času to byl způsob, jak rozbít pevné zdi, jimiž se obklopily národní trhy. Nyní se ukazují nebezpečí tohoto postupu. Těm je nutné čelit. EU nemůže do posledních detailů předpisovat, jak se mají vyrábět kvalitní a bezpečné potraviny či cokoli jiného. Musí však tvrdě kontrolovat, co se vlastně na trh EU dostává a zda to plní základní standardy nutné pro zdraví lidí i přežití přírody okolo nich. Jinak budou donekonečna pokračovat aféry, jež podkopávají důvěru k farmářům i k trhu. Už záhy na to začnou doplácet také čeští výrobci, pokud už doplácet nezačali. S nástupem geneticky modifikovaných potravin je situace mnohem vážnější, účastníci trhostroje diktaturou kapitálu pozbyli etiku a ztrátou kulturnosti také lidství jakožto universální kontrolní prostředek. Krize působená globalizací je obecně krizí lidství a nejmarkantněji je to vidět na práci vlády, poslanců a senátorů. Česko v moři úpadku lidství není nějakým výjimečným ostrůvkem. Periodická obnova vlády a poslanců není nic jiného než obnova svévolníků pohrdajících Globálními lidskými právy jakožto povinnosti lidství. Poprvé Česku bude vládnout kabinet, který si na čtyři roky panování hodlá vzít pětiletý balík peněz. Do Strakovky poprvé vstupuje politický tým s plánem utratit zhruba o 620 miliard víc, než bude mít k dispozici tedy téměř jeden celoroční rozpočet země. Podle schopností vlády můžeme být za čtyři roky docela úspěšnou zemí, nebo naopak evropským propadlíkem. Vládní tým vypadá vcelku obstojně neb nové tváře jsou, až na výjimky, bez kompromitující minulosti. To je plus kabinetu. Její mínus je však ve ztrátě lidství, v pohrdání Globálními lidskými právy, ve svévolnosti, v neschopnosti myšlením, vědomím a svědomím postihnout složité souvislosti, ve zlu škodícím občanstvu. Nastupující vláda se tváří, že bez výhrad bere za své hodnoty, na nichž je postavena EU. Slibuje je ctít. Už v prvním náčrtu svého programu však jednu z těchto zásad porušuje. Evropa po letech vzestupů a pádů ví, že svévolnicky nezřízené dluhy ničí bohatství. Rozumná, dobře načasovaná půjčka na investici nebo překlenutí těžkých časů může čas od času pomoci každému. Ta však nemá nic společného s každoročně se opakujícími stamiliardovými dírami ve státních financích. Proto se EU už před lety dohodla, že dluhy státu musí mít své meze. Vladimír Špidla jasně řekl, že takové dohody není ochoten respektovat ani ve chvíli, kdy Česko bude členem bruselského klubu. Státní peníze nová vláda Česka roztočí podle vlastního gusta. Česko je přece v transformaci, Evropa ne. A navíc Česko je zatím zadluženo výrazně méně než bohatí Evropané, tak proč se měla vláda krotit. Meze pro dluhy mají obrovský význam. Dluh je jako lék. V přesné dávce pomáhá, v přehnané zabíjí. Pokud bude nová vláda vládnout podle svého prohlášení snadno přivede Česko do krize. Model, který nabízí, se dlouhodobě nikde neosvědčil. Extenzivně orientovaná ekonomika, vysoké daně, vysoká míra přerozdělování, byrokracie před kulturností a lidstvím, to je smrtící koktejl prosperitě. Potlačování Globálních lidských práv a tedy lidstvím státem v podobě státního terorizmu zabíjí iniciativu a produktivitu, vysává až k úplné tvůrčí impotenci. Nakonec na něj doplácejí i chudí a slabší, které má stát ušlechtile chránit – občanské společnosti docházejí zdroje, z nichž je může financovat. Nové vládě se může otevřít cesta k prosperitě pouze pokud se soustředí na řešení problémů lidství. Obrovským úkolem je reforma pozitivního práva, které diktaturou kapitálu zatím plodí bezpráví. Předpokladem je změna zatuchlé biflovací a netvůrčí atmosféry na většině škol. Vladimír Špidla by měl vědět o úloze metakapitálu. Největším úkolem je navrátit účastníkům trhu elán, víru v lidství, ve vlastní tvůrčí schopnosti a ve směřování Česka k dobrému jménu a bohatství. Žádný z těchto úkolů zatím nedokázaly vyřešit pozdní Klausovy vlády, včetně té s Milošem Zemanem. Cesta k prosperitě je velkou výzvou pro schopný a tvůrčí vládní tým. Rovnostářská ideologie sociálního státu, která sází na byrokracii místo na lidství, však nastoupení cesty k prosperitě bude jen bránit. Vláda má být dobrým týmem, už to vyžaduje tvořivost a tedy lidství. Špidla nechce do vlády nikoho, u koho je byť sebemenší stín pochybností o korumpovatelnosti. Tři týdny po volbách je zřejmé, jakou tvář bude mít česká politika příštích let. Vláda Vladimíra Špidly bude nejmladší v historii, ani jednomu ministrovi není přes šedesát let. Mají v ní být dokonce dvě ženy. Vladimír Špidla sestavuje nejmladší vládu v novodobé české historii. Ve svém týmu má mít sedm ministrů, kteří ještě nedosáhli čtyřiceti let. Převážně mladí politici stanou i v čele sněmovny. Mládí sice není zatíženo minulostí, ale je vychováno postfašistickým školstvím a je mu systematicky zcizováno lidství. A mladí ministři nejsou výjimkou. Vládní sestava se pro velké koaliční rozdíly nerodila snadno. Více než polovinu ministerstev budou řídit lidé, kteří ve vládě dosud neseděli. Původní plány, že by vládní koaliční dohoda byla stvrzena každým ze všech 101 poslanců Koalice a ČSSD, a ti se tak zavázali ke společnému hlasování o vládních návrzích, totiž vzaly za své. Právníci upozornili, že takový postup by byl protiústavní. Netřeba si dělat iluze, vláda ve své svévolnosti spáchá hříchy vůči lidství. A spáchá je určitě, pokud se bude držet koaliční dohody. Do EU nás vláda povede po cestách, které už Evropané považují za hrbolaté a nebezpečné. Ekonomové se mohou přít, zda život na dluh může nastartovat ekonomiku postkomunistické země. Nemohou se však už přít o to, zda byrokratické deficitní financování bez výchovného vzdělávání k tvořivosti zvýší samostatnost, vynalézavost a pracovitost většiny obyvatel. Pouze šílenec by pak řekl, že k rozvoji těchto vlastností přispívá sociální peřina tlustá pouze byrokracií státního terorizmu. Zvýšení samostatnosti, vynalézavosti a pracovitosti většiny obyvatelstva má být nejdůležitějším občanským zájmem Česka. Proč? Kvalita žití životem a prací tedy skutečná míra svobody je jednoznačně vázána na vysoký tvůrčí výkon lidství a z něho plynoucího úspěchu, sebevědomí a blahobytu. Solidarita a soucit například zajistí zdravotní péči pro všechny na slušné úrovni. Nikoli však na špičkové. Je pak strašné hledět na to, že lidé umírají na nemoci, na které se pár set kilometrů na západ neumírá. Motivační prostředí EU nám dozajista pomůže, ovšem představa, že Francouzi nebo Lucemburčané budou dělat na Špidlův sociální stát, je však absurdní. Naším největším problémem je nízký výkon lidství a z něho plynoucí nedostatek sebevědomí k tvořivosti vedoucí k blahobytu. Pozor, výkon není úplně špatný. Země produkuje dost, aby zajistila slušnou životní úroveň pro všechny a vydělala i na velkorysou solidaritu. Sotva se však může radovat běžec, který uběhl stovku za slušných třináct vteřin, když vidí záda skutečných borců daleko před sebou. Špidlův ministr říká, že lidé si na sociální standardy zvykli, nutno jim je dát. To je hezké. Nikdo však neříká, co udělá pro to, abychom se co nejrychleji vyrovnali konkurenci EU. Evropané spěchají, aby se vyrovnali výkonu Američanů. Koaliční prohlášení říká, že nevadí jdeme-li pomalu, hlavně když Česko jde stejnou nohou a ruku v ruce. Lepší kvalitu života lidí totiž nezajistí byrokraticky nastavené sociální zásahy státu. Tržní ekonomika, ať už vládu řídí Špidla, nebo svatý Petr, potřebuje lidstvím perfektní vymahatelnost práva a fungující soudy. S bojem proti diktatuře kapitálu a s odcizováním lidství občanstvu je to nejdůležitější úkol vlády. Bez jeho splnění hospodářství zdravě neporoste. Hluboké změny zanedbaného školství jsou pro Česko osudové. Ministryně Buzková a vicepremiér Mareš určitě vědí, že vysokoškolák se zachovalým lidstvím je vzácný a je nutné ho rozmnožit. Ze stamiliardových dluhů lze podstatný kus vložit do výchovného vzdělání l lidství. Neprojí se a za několik let se vrátí i s úroky. Vláda má v programu i nezbytnou penzijní reformu. Také tady se dají dobře utratit dluhy. Ta původní Špidlova však žádnou reformou nebyla. S pouhým přemalováním firemního štítu sociální pojišťovny se příští důchodci na Mallorku rozhodně nevypraví. Špidla svému sociálně štědrému státu hodně věří. Nedá se snadno zviklat "necitlivými" ekonomy. Škrtat v sociálních výdajích a v řadách státních zaměstnanců nebude. Bez sociálního státu orientovaného na lidství však vypůjčené stamiliardy proletí komínem či našimi žaludky. Za pár let se pak probudíme v zadlužené byrokratické zemi, jejíž zaostávání za favority se nemenší. A do takové budoucnosti nechtějí jít za premiérem snad ani jeho apoštolové. Česko má nového premiéra, snad bude mít i nové myšlení. Prezident Václav Havel přijal demisi vlády Miloše Zemana a do funkce předsedy nového kabinetu jmenoval šéfa ČSSD Vladimíra Špidlu. To, že už je premiérem, pocítil Vladimír Špidla okamžitě po slavnostním jmenování. Ministr vnitra Stanislav Gross mu totiž přímo na Pražském hradě přidělil osobní ochranku. Z Hradu už tedy nový premiér odjížděl v doprovodu služby, kterou do té doby nikdy nepotřeboval a podle svých mnohých vyjádření ani nechtěl. K premiérské funkci však podle zákona ochranka patří. Premiér Vladimír Špidla se nyní bude muset vypořádat mimo jiné s tím, že bude v jeho blízkosti 24 hodin denně vládní ochranka. Ještě donedávna si něco takového nedokázal představit. Ochranka se bude muset Špidlovi v řadě věcí přizpůsobit. Nový premiér vstává před šestou hodinou ráno a pravidelně běhá. Ani při sportu by ho neměli tělesní strážci spouštět z očí. Ochránci Miloše Zemana měli z tohoto pohledu úkol jednodušší. Bývalý předseda vlády žádným sportům neholdoval. A když už se náhodou nějaké sportovní akce zúčastnil, sledoval ji v klidu pod slunečníkem s půllitrem dobrého piva. Sportovně zdatní však museli být strážci, kteří hlídali dalšího dlouholetého premiéra, Václava Klause. Ti museli mimo jiné umět dobře lyžovat. Jmenování do funkce premiéra pro Vladimíra Špidlu znamená několik dalších změn. Už brzy se například nastěhuje do Kramářovy vily. V ní v tuto chvíli stále pobývá Miloš Zeman, protože tady ještě má přijmout bývalého sovětského prezidenta Michaila Gorbačova. Vila bude pro pana Špidlu připravena do několika dnů. Už nyní může obsadit premiérskou kancelář na Úřadu vlády. Premiér Špidla už sice byl jmenován, ale ještě nemá svou vládu. Miloš Zeman se svými ministry byl proto prezidentem zatím pověřen, aby ještě několik dnů vládli oni. Stává se tak pokaždé, když se kabinet střídá, aby v zemi na několik dnů nebylo bezvládí. Špidlovi ministři totiž budou jmenováni vzápětí. Vladimíra Špidlu čeká těžký úkol. Málokterý politik věří, že vláda, kterou od příštího týdne povede, vydrží po celé funkční období. Řadu formalit spojených s převzetím funkce předsedy vlády ještě Špidla nemá za sebou. Kancelář na Úřadu vlády už má připravenou, Miloš Zeman ji vyklidil. Špidla se také po jmenování premiérem stal jedním ze sedmi strážců českých korunovačních klenotů. Klíč od korunní komory chrámu svatého Víta, ve které jsou uloženy klenoty, však nedostal nový premiér hned. Všechno jde poněkud zdlouhavou úřední cestou. Největší formality Špidlu čekají právě v souvislosti s převzetím jednoho ze sedmi klíčů od korunovačních klenotů. Ty jsou rozděleny mezi ústavní a církevní činitele včetně předsedy vlády. Bez přítomnosti všech těchto osob se k nejcennější české památce nikdo nedostane. Vedoucí prezidentské kanceláře Ivo Mathé musí nejdříve napsat dopis panu Zemanovi, aby klíč vrátil. Teprve poté může pan Mathé premiéra Špidlu oficiálně vyzvat, aby si klíč od korunní komory převzal. Zásluhou společného nepřítele má Česko novou vládu. Prezident Václav Havel měsíc po volbách jmenoval členy koaličního kabinetu premiéra Vladimíra Špidly. Šestnáct nových členů vlády složilo na Hradě do rukou prezidenta slavnostní slib věrnosti České republice a odpovědnosti vůči svému novému úřadu. Jmenování proběhlo přesně podle protokolu. Nejdříve již jmenovaný premiér Špidla představil jednotlivé ministry prezidentovi. Ti pak složili slib, který stvrdili podpisem. Nakonec následovala společná fotografie. Je to však slib nazaložený na lidství. Bude zajímavé sledovat, zda Špidla nepodlehne svodům moci a opobratrstvo nevymění pouze za koalbratrstvo. Špidla sice v Zemanově vládě dělal vicepremiéra, ale teď bude řídit stát podle svých představ. Dosud se tvářil, že on sám i jeho ministři si hodlají vysloužit členství v klubu Rychlých šípů. Dálnice a školní Internet budou první zkouškou. Cosi tak jemného, jako je politická kultura, nepsané zákony fair play a jistá potřeba příkladu mocipánů bohémskou duši Miloše Zemana nezajímaly. Vladimír Špidla neomaleností předchůdce netrpí, hnůj a póvl nemá ve slovníku. Nemá však ani Zemanův (brutální) šarm. Špidla je suchý slušňák a veřejný prostor zbavený bezskrupulóznosti, arogance i sprosťáctví by mu mohl vyhovovat politicky i osobně. Zdůrazněme však slovo "mohl". Vladimír Špidla zatím vyhlíží jako ten, kdo ví, že jen na čistých stolech se dá tvořit čisté dílo. Avšak vědět ještě neznamená dělat. Vedle premiéra a mistrů začala pracovat staronová poslanecká sněmovna. Poslanci, mezi nimi na osmdesát úplných nováčků, nejprve složili slib předepsaný ústavou. A zase slib postrádající odkaz na lidství. Pro Klause to byla derniéra v roli šéfa sněmovny. Poslanecká sněmovna je staronová a bylo by pošetilé myslet si, že se zbaví nelidské svévolnosti a bude vytvářet zákony v souladu s Globálními lidskými právy jakožto povinnosti lidství. Je spousta problémů v zákonech. Advokát můžete pomoci jedné rodině, jednomu člověku, ale změnit špatný zákon je cestou poslanců mnohem účinnější. Kompetentní poslanec může mocí zákonodárnou pomoci tisícům občanů spravedlivější společností. To je však velká iluze, poslaneckou sněmovnu tvoří lidé zbavené lidství, ostatně dosvědčí to sami svými skutky, stačí o nich pouze metainformovat. Sto jeden poslanec zvolil Lubomíra Zaorálka předsedou sněmovny. Václav Klaus dostal sedmdesát čtyři hlasy. Velký postfašista a nelida Václav Klaus se stal řadovým členem mandátního a imunitního výboru. Z hlediska tvrdých faktů tedy Klaus a ODS prohráli po volbách další velkou bitvu. A ukázala se ještě jedna věc: jedenačtyřicet nevypočitatelných komunistů, kteří hrají jen sami se sebou, je pro parlament velká zátěž. Příští čtyři roky budou zamlžovat hranici mezi vládou a opozicí, a když se přidají na tu či onu stranu, za zády se jim pak vysmějí. Téměř polovina komunistů totiž podpořila postfašistu Václava Klause, který získal o osmnáct a v druhém kole o šestnáct hlasů víc, než kolik je poslanců ODS ve sněmovně. Nakonec nic divného, vždyť od nepaměti vrána k vráně sedá a rovný rovného si hledá. Hned na počátku poslanci předvedli handrkování hodné orientálního bazaru. Vládní koalice navrhla šest místopředsedů a trvá na poměrném zastoupení stran ve sněmovně. Říká, že je to její priorita přidělit stranám místa a ony si je rozdělí. Taková spravedlnost se všem líbí. Dělá však něco jiného. Ze šesti místopředsedů zvolila ve dvou kolech jen dva své. Třetímu svému, Marvanové, už hlasy nedala. Ani levé, ani pravé opozici nedala zatím nic. Co to znamená? Demonstraci síly. Po zaváhání při volbě Zaorálka ukázala vládní koalice, že je soudržná, ukázněná a jednotná. A že umí trestat. Komunisté jsou v podezření, že Zaorálka nepodpořili dostatečně - koalice jejich postup do funkce pozastavila. ODS navrtala koalici Klausovou kandidaturou na místo předsedy - taktéž pozastavení. Ve sněmovně proběhla dvě volební kola jako napomenutí s výstrahou. Špidla mocenským hrám rozumí a v žádném případě nebude tolerovat výstřelky. Na vzpurnost může snadno doplatit i Marvanová. Neprojdou ani pokusy vykličkovat si nějaké výhody. Ví to Svoboda? Všichni čtyři nezvolení místopředsedové poslanecké sněmovny kandidovali znovu. Vláda tvrdí, že chce být vládou všech. Takové prohlášení se přijímá velmi rádo. Po republice se rozlévá jakési sice vlahé, ale také naivní očekávání. Už zase se mluví o nové politice a jiném stylu. Špidlovy fráze vzbuzují libá očekávání. Není k nim však žádný důvod. Záměna Zemanova hulvátství za Špidlovy úsměvy nemůže zastřít podstatu: Špidla má v rukou bezmála veškerou moc a představuje nejsilnější vládu, jakou jsme dosud měli, zatímco Zemanova vláda byla velmi omezená. Číslo sto jedna je matoucí. Špidla má obrovský prostor k manévrování. Jednou může stavět ODS proti lidovcům, příště zas může lidovce strašit komunisty. Za všemi růžovými nadějemi je nakonec holá skutečnost: Špidlova vláda bude vládou všech přesně v rámci potřeb moci, kterou má, ani o hlas jinak. Té moci použije ke svým cílům. Krok za krokem bude zvedat vzhůru k nebi své švédské peklo v českém pojetí totiž byrokratický ráj sociálního státu zbaveného lidství. Také Poslanecká sněmovna zbavená lidství se prezentuje. Volba zbývajících čtyř místopředsedů Poslanecké sněmovny se propadá do čím dál větší nejistoty a stává se dalším testem fungování vládní koalice o 101 hlasech. Jde však spíše o obchod s hlasy. Kandidát za KSČM nezískal podporu od ČSSD jako revanš za podporu předsedy ODS. ČSSD požádala o podporu komunisty, kteří by výměnou za hlasy pro Marvanovou dostali podporu pro Vojtěcha Filipa. My vám zvolili Ivana, vy nám ne Hanu, tak my vám zase nezvolíme Miroslavu! ODS však zatím nehodlá s ostatními stranami na toto téma vyjednávat. ODS se rozhodla hrát mocenskou hru, kdy se snaží hned zpočátku blokovat Špidlovu kabinetu cokoli. Nový styl vládnutí ČSSD je zřejmý. předsedou sněmovny se stal člověk, o němž Zeman v době své vlády v ČSSD mluvil jako o "zbabělci, hlupákovi a vyžírkovi", kterému by strana měla zabránit, aby se ještě někdy dostal na jakoukoliv volební kandidátku. Nový předseda poslanců má dobrou pověst mezi opozičními poslanci, je vždy korektní, diplomaticky vystupující a nikoho neurážející. Úplně jiný než Miloš Zeman. A právě proto jeden ze symbolů "nové" ČSSD. Kádrové změny se však odchodem několika ministrů nevyčerpávají, "personální průvan" je očekáván i v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Tedy všude tam, kde se v minulých letech rozdělovala křesla podle klíče opoziční smlouvy, životního díla Miloše Zemana. Funkce Poslanecké sněmovny jsou konečně obsazeny. Poslanci potřebovali mnoho hlasovacích kol, a dokonce i pár slz, aby se dopracovali výsledků, které si strany podle formule "poměrné zastoupení" domluvily předem. Orchestr sto jedna hlasů zatím funguje, přes Klausův pokus jej otestovat. Válka mezi demokratickými stranami, v níž si poslanci přeměřují totéž co kluci ve filmu Knoflíková válka, mění sněmovnu v žírný lán ječmene, v němž se postfašizmu oddáni poslanci dobře pasou. Funkcí je opravdu dostatek. To je také nový výsledek: sněmovna se pod záminkou poměrného zastoupení stran změnila v množivý reaktor na funkce. Disponuje celkem třiasedmdesáti předsedy a místopředsedy výborů. Vedení má vedle předsedy šest místopředsedů. Obsazeny jsou i funkce ve vedení stranických klubů. Komu je to málo, má v nabídce parlamentní delegace nebo komise, které budou k různým příležitostem vznikat. Poslanec bez funkce bude vzácným zbožím. Nejde jen o to, že množení funkcí množí příjmy poslanců, nýbrž jde o ideu zhoubnější: co téma, motiv, problém, konfliktík, nápadeček, to úřad s podpředsedy a mezitajemníky. Byrokratické řešení problémů je zřejmě prvotní státní idea nové vládní koalice. Pokud se jí bude skutečně držet, čeká nás kupení komisí, výborů, narůstání židlí a kanceláří, vzmach neplodného úřednictva a vzmach jeho moci. Odcizeností lidství se cestou byrokratického množení vydala poslanecká sněmovna a protože je nejvýš, bude také vzorem jak chybějící lidství a kulturnost nahrazovat byrokracií a tuhým racionalizmem. Explozi úřadů můžeme očekávat všude jakožto multiteror státu. Takto moderně byrokracií na úkor lidství rozplozuje se dvacáté první století, ale všeho dočasu. Život je změna, nic netrvá věčně. Značka Koalice končí, pochopitelně vždyť ji nespojuje něco universálního jako je lidství. Lidovci a unionisté chtějí jít do podzimních senátních voleb samostatně, každý za svou stranu. Někteří voliči totiž nechtějí dát Koalici hlas, protože mají výhrady k jedné nebo druhé straně. Budoucnost Koalice je nejistá. Odchází Havel, Zeman a především Klaus. Je to pro Václava Klause neobvyklá situace: poprvé od listopadu 1989 nebude mít vliv na klíčová rozhodnutí země. Po dvanácti letech - s krátkou přestávkou na jaře roku 1998 - opustí vysoké ústavní funkce, v nichž během těch roků působil. Symbolické gesto - Klaus předal řízení schůze poslanců svému nástupci a šel si sednout na opačnou stranu sálu, do opozičních lavic ODS. Klaus opustil luxusní státní vilu a s manželkou Livií se přestěhoval do třípokojového bytu v pražských Kobylisích. Vyklidil pracovnu předsedy sněmovny. Rozlehlé reprezentační prostory vyměnil za kancelář o rozloze padesát metrů čtverečních. Hlavní změnou, která ho čeká, je jeho nová funkce: "pouhého" šéfa opozice. A o ní se v ústavě nepíše. Státní vila, služební BMW, bodyguardi, tým poradců placených státem a reprezentační kancelář předsedy Poslanecké sněmovny. Není toho málo, o co Václav Klaus svým odchodem z jedné z nejvyšších ústavních funkcí přichází. A ačkoliv je pro Václava Klause osobně jistě mnohem důležitější ztráta politické moci než výhod z ní plynoucích, ocitne se předseda ODS najednou v roli, kterou vlastně nezná. V roli řadového poslance. Byl federálním ministrem financí, byl předsedou vlády České republiky, byl předsedou Poslanecké sněmovny. Teď je poslancem za hlavní město Prahu a čistě formálně by měl na zasedání poslaneckého klubu Občanské demokratické strany čekat, až mu udělí slovo předseda klubu Vlastimil Tlustý. Nové postavení se pochopitelně projeví na výši Klausova platu. Nebude totiž předsedou poslaneckého klubu ODS a pravděpodobně nestane ani v čele žádného z výborů sněmovny. Ze své rozlehlé kanceláře hned vedle zasedací síně sněmovny se přestěhuje do podstatně skromnějších podmínek. Spolu s Klausem bude kancelář obývat i jeho nová poslanecká asistentka Lucie Čadilová. Klaus jako pražský poslanec nemá nárok na příspěvek na bydlení. Zatím není jasné, v jakém výboru by měl předseda ODS pracovat. Vzhledem k zaměření a vzdělání by byl logický výběr výboru rozpočtového či hospodářského, ale vyloučen není ani jiný scénář. Někteří významní opoziční politici v minulosti raději zamířili do výboru petičního, který mezi poslanci platí za "nejméně vysilující". Více času pak zbývá na "práci v terénu". Klaus se alespoň ve sněmovně bude muset obejít bez týmu poradců, který v posledních čtyřech letech vedl bývalý novinář Ladislav Jakl. Zbývá už jediné, odchod Klause z funkce předsedy ODS, pak bude nastaven kýžená tvůrčí práce pravice a levice. ODS je odpovědná za spálenou zemi devadesátých let. Důležité pro její osud je, jak se otevře budoucnosti. Tam ji nečeká minulost, nýbrž události, které ještě nezná ani ona, ani vláda. Na ty se staré postupy hodit nebudou. Je to zajímavý paradox: léta ODS transformovala stát. Teď by měla podniknout totéž sama se sebou. Bezmála šest let trvalo české pravici, než dokonala harakiri. ODS je mimo vliv na vládu. Trosky Unie svobody působí v levolevé vládě jako křoví. Strana lidová pochopila svou levou duši. Expertů, kteří vědí, proč zmizela pravice z českého nebe, je mnoho. Mají rychlé a jednoduché rady. Většinou jde o tytéž rady, které to šestileté harakiri provázely. Východiskem těch rad bylo: Odstraňte Klause, může za všechno. Touto větou bylo také vleklé harakiri za časů Sarajeva odstartováno. Kolik odborníků nám už řeklo, že odstranění jednoho politika změní svět? V případě diktátorů ovšem odstranění jednoho politika může podstatně změnit politické poměry. Chyba ODS je v politice kultu osobnosti, ve vůdcovském diktátorství Klause, v potlačení demokracie uvnitř strany. V podmínkách globality už v politice také nejde o primitivní dělení na pravici a levici, když politika i celá společnost je zbavena lidství. Sametová revoluce byla ve svých důsledcích podvodem na občanech, šlo spíš o svévolnický puč. Česku je třeba po deseti letech dotáhnout sametovou revoluci do konce, tentokrát nikoliv v ulicích nýbrž v myslích lidí. Nekulturní politika Česka se nerada zabývá tématy, projekty a plány, zabývá se raději osobami a nikoliv osobnostmi či lidstvím. Ten je dobrý, ten špatný. A přitom málokdo si pozve na stavbu domu projektanta jen proto, že je vlídný a hezky se usmívá na lidi. V politice to důvod je. Je snadné všechno hodit na jednoho člověka a nevidět pravou příčinu v odlidštění společnosti. Označením obětního beránka uleví se hned všem. Svět je hned přehlednější a každý už také ví, co a jak se mělo udělat. Chyba je však třeba hledat v úpadkové kultuře, ve ztrátě duchovní kultury, která by lidstvím lidi motivovala k tvořivosti. Lidé systematicky zbavováni lidství papouškují masmédia, nejsou schopní vlastního úsudku, protože nejsou svobodní, jsou zotročení trhostrojem. Spíše pravicových občanů je skoro polovina. Pravice zbavená lidství vyhrála socialistům volby. Odezdikezdizmus, asi je to tradice Česka. Úpadek trval desítku let. Cesta vzhůru může trvat více než dvojnásobek, když politické scéně chybí lidství. Nedůvěra v politiky je nutný důsledek politiky zbavené lidství. A nedůvěra v akcie je nutný důsledek diktatury kapitálu zcizující lidem lidství. Pochopitelně, že občanstvo Česka je při nakládání se svými penězi velmi konzervativní. Téměř osmdesát procent svých volných prostředků drží na kontech v bance. Tuzemské banky trápí nečekaný problém: mají příliš mnoho peněz. A tím také potíže s jejich výhodným investováním. Drtivá většina finančních prostředků, které lidé momentálně nepotřebují, leží v bankách na účtech. I velice konzervativní klientela v Německu má takto uloženo jen polovinu toho co občanstvo Česka. Vklady klientů, za které banky platí úroky, rostou o desítky miliard ročně. Avšak úvěry, na kterých banky nejvíce vydělávají, o desítky miliard klesají. Banky tvrdí, že nemají komu půjčovat. Půjčovat firmám se bojí, protože nechtějí příliš riskovat, a lidé si nepůjčují tak velké peníze, aby to banky "zachránilo". Téměř 350 miliard korun si tak banky ukládají u ČNB za nepříliš výhodný úrok přes tři procenta. Finanční situaci si v poslední době vylepšovaly i zvyšováním poplatků za služby na přepážkách a za operace s kartami. V poslední době proto finanční domy přesvědčují zákazníky, aby investovali zejména do fondů a privátní správy peněz. Banky by se tak zbavily přebytečných peněz, ale nikoliv výnosů z nich. Peníze by totiž skončily v podílových fondech, pojišťovnách a dalších firmách z jejich finančních skupin. Movitá klientela neboli domácnosti, jejichž vklady na účtu přesahují jeden milion korun, mají v bankách uloženo 262 miliard korun z celkových 950 miliard. Tedy každý čtvrtý vklad v bance patří milionáři. Opatrnost Čechů při zhodnocování úspor nemá v Evropě obdoby. Nejkonzervativnější západoevropané - Němci - mají například v akciích uloženo pětkrát více úspor a čtyřikrát více v pojištění a penzijním připojištění. Občané Česka získali nedůvěru k akciím po kupónové privatizaci, kdy byla řada fondů jejich správci znehodnocena. V době odeznívání této nedůvěry pak přišly pády na světových akciových burzách a občané Česka okusili dopady globalizace finančních trhů. Vedle snahy finančních domů zlákat klienty k investicím do jiných produktů se jejich potíže s efektivním zhodnocováním svěřených peněz projeví i vyšší vstřícností k poskytování úvěrů. Banky poskytování úvěrů oproti minulosti velice zrychlily a nízké úrokové sazby lákají občany Česka k zadlužovaní. Svědčí to nejen o neochotě občanstva investovat kapitál do metakapitálu, ale o nepochopení pravé podstaty bohatství. Diktatura kapitálu lidi zbavuje lidství a Česko není výjimkou. Lidí v Česku ubývá. A stárnou. A to stále rychleji. Česko má převahu důchodců nad dětmi. Pracovat bude stále méně lidí. Již nyní je podle statistiků ekonomicky aktivní jen každý druhý člověk. Nepoměr důchodců k dětem se bude ještě zvyšovat, protože do skupiny lidí nad šedesát let budou postupně přicházet populačně silné poválečné ročníky. Nových dětí se Česko jen tak nedočká. Lidem do třiceti let se příliš nechce zakládat rodiny. Žen do čtyřiadvaceti let je více svobodných než vdaných. Čtyři z pěti žijí samy. Život v Česku a v Evropě se bude stále více točit kolem starších lidí. Jejich převaze se bude muset přizpůsobit politika, státní pokladna, trh práce i sortiment služeb. Stárnutí obyvatelstva je vlastní celé Evropě a není na obzoru nic, co by tento trend mělo do budoucna zastavit. Díky lepší zdravotní péči se prodlužuje věk dožití, na druhou stranu se rodí méně dětí a populace stárne. Není to žádná tragédie, ale společnost se s tím bude muset nějak vyrovnat. Převaha starších lidí bude podle odborníků stále více diktovat chod celé společnosti. Politici zatím hledají především odpověď na otázku, z čeho budou budoucí generace důchodců žít. Stárnutí populace však bude mít celou řadu dalších dopadů. Třetina populace bude důležitou masou pro politiky. Ti se budou více věnovat tématům, která jsou důležitá pro starší generace. Třetina populace bude představovat i nepřehlédnutelný zdroj výdělků pro firmy, které nabídnou pro šedesátníky ty pravé služby. Perspektivní oblastí mohou být zaměstnání pro důchodce. Starších lidí nebude přibývat jen v nemocnicích a ústavech, ale také na pracovištích. Podle prognóz Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) by hlavně evropské země měli pro zaměstnávání starších lidí vytvořit co nejlepší podmínky. Pracovní síla bude v zemích OECD v několika příštích desetiletích patrně hodně stárnout. V řadě zemí už nebude přibývat pracujících lidí takovým tempem jako dosud a vzdělanost starších lidí poroste. Jde o to zapojit do práce větší počet starších lidí a učinit je méně odkázány pouze na deficitní systémy státního financování starobních penzí, což půjde sotva jinak než aplikací Globálních lidských práv jakožto povinností lidství. Nejde o to přimět lidi k odchodu do důchodu ve vysokém věku, ale o pracovní příležitost v důchodovém věku, o podílu starších lidí na produkci společnosti. Ideálním prostředkem k tomu je metainformační společnost a metamanažment žití. K tomu má však prostředí diktatury velice daleko. Recept nastupující vlády? Posílit sociální stát – jak jinak než byrokraticky a nikoliv lidstvím kulturně! Kruciální informací je však změna ve věkových kohortách. Stárnutí, globální civilizační problém, k nám dorazilo v plné síle. Místo jedné diktatury jiná, místo jednoho psychoterorizmu jiný. Psychoterorizují nejen média, noční diskotéky, ale už i kostelní zvony. Už i zvuk kostelních zvonů psychoterorizuje občanstvo. Zvony jsou příliš hlučné, daleko hlučnější než diskotéky. Každý den poslouchat takový kravál je nejlepší způsob jak lidem připomínat psychoterorizmus vatikánské církve. Zvony vyzvánějí asi dvě minuty, to spolehlivě probudí z občanské letargie. Chce to jen začít občanům veřejně vyhrávat Internacionálu.

Metakomentář sebraných příspěvků za 20.7.2002 až 9.8.2002

Globálními lidskými právy coby povinností lidství začala nová kulturní epocha globality. Bezpečnost lidstva stala se žitým metarealismem záležitostí právně založeného lidství. Jakýkoliv výkon moci musí preventivně splňovat způsobilost dodržovat lidství, protože se jím zakládá globální civilizace trvale udržitelného rozvoje. Být lidským znamená být si svědomím vědomý metarealismu žití. Lidství znamená existovat metarealistickým myšlením a jemu odpovídajícím vědomím a svědomím metarealismu. Odtud vede vítězné tažení proti multiteroru všeho druhu a tím cesta evoluce k vytoužené bezpečnosti lidstva. Existence člověka epochy globality vyžaduje znát Pravdu pravd jakožto vědomí a svědomí metarealismu. Vědomí nevědomé si metarealismu není schopno uvědomění metarealismu a tím ho ani blahodárně prožít. Metarealismus je více než náboženství, je metareligio, protože znamená smysluplné, svědomité a uvědomělé akceptování žití, totiž neustálé obracení se k něčemu všelidsky, lidsky a kulturně závaznému. Protože následovat metarealismus je první a poslední lidskou povinností, je lidství coby systematické obracení se k žitému metarealismu důležitější než všechno ostatní, zasluhuje před vším ostatním svědomitou pozornost či bdělost metamanažmentem žití. Člověk vlastní lidství a tedy metamanažment žití jen tehdy, když žití naplňuje metarealismem. Metamanažováním žití je člověk duchovně dovršen, protože jím je schopen neustále naplňovat ducha lidství navzdory mnoha diktátorsky působícím vlivům. Význam lidí dbalých myšlení, vědomí a svědomí metarealismu spočívá v tom, že se jimi dá metarealismus prožívat a tím upokojovat podstatu člověka lidstvím. Každý člověk touží po spokojenosti, radosti, štěstí a blaženosti, ale málokdo ví jak je lze docílit. Zachováváním skutečnostního žití dosahuje moudrý člověk spokojenosti, spokojeností dosahuje radostivosti, radostivostí životnosti, životností duchovnosti, duchovností štěstí, štěstím blaženosti. Prvním stupněm zkvalitnění žití je metarealismem převýchovné vzdělání k lidství; dosažením lidství člověk dosáhne spokojenosti a prožíváním metarealismu radostivosti. Radostivostí uvede člověk do metarealismu tělo a jím i duši; duchovním metarealismem duše a těla dosáhne štěstí a jeho duchovním prožíváním blaženosti. V prožívání metarealismu jeho vědomím a svědomím spočívá Cesta kulturní evoluce lidstva, jež je cestou žití stále stoupající k vyšším stavům ducha člověka; prožívaný metarealismus je zdrojem stálé spokojenosti a radostivosti, proto základem duchovně výchovného vzdělávání metakulturou. K zachovávání skutečnostního žití je třeba vědění správnosti a k vědění správnosti vědomí metarealismu, vědomého skutečnostního pozorování, soustředěné pozornosti a skutečnostního přístupu. Lidstvím jde o nabytí metarealistického stavu mysli, jenž dovoluje vhlížet vše žité skutečnostní pozorností, aby člověk poznával jednotlivosti kolem sebe skutečnostně to jest nejenom je viděl nýbrž také vhlížel. Cesta žitého metarealismu znamená způsob skutečnostního poznávání světa; metarealistická mysl, schopná skutečnostního pozorování vnějších jevů, je schopna skutečnostního vhledu skutečnostním soustředěním a přístupem. Skutečnostním vhledem je uvědomělé metarealistické myšlení (rozumem a intuicí) prohlubující, rozvinující a zdokonalující obyčejné realistické myšlení; skutečnostním metarealistickým vhledem člověk dospívá k skutečnostnímu poznání obou nekonečen Skutečnosti a všeho co se mezi nimi nachází. Skutečnostní vhlížení je uvědomělé zaměření mysli na metarealismus ukrytý za vším jevícím se děním. K skutečnostnímu vhlížení se člověk musí výchovně vzdělávat životem a prací pro poznání, že svět je na všech svých úrovních vymezen metarealismem; začátek duchovního vzestupu kvality žití spočívá v skutečnostním životě a skutečnostní práci; skutečnostní soustřeďování má být vždy věcné a vymezené metarealismem Skutečnosti. Skutečnostně motivovanou myslí, skutečnostně kontrolou mysli se člověk uvede do metarealismu se Skutečností a přestane být jejím otrokem; přesahem reálna k metareálnu povznáší člověka k lidství, k jeho osvobození od svévolnosti; lidství znamená, že pociťování a mysl musí být podřízeny kázni zachovávat metarealismus žití. Jednání člověka skutečnostně pravdivého je založeno na vlastním svobodném rozhodnutí přičemž jeho svoboda je vymezena autoritou metarealistické Skutečnosti. Metarealismem uvědomělé myšlení, vědomí a svědomí jsou poznány jakožto kvalita života, prožívaná duchovní radostivostí; duchovní radostivost jakožto žitý metarealismus duše a těla je sebeuvědomovaná duchem člověka; rozvoj kvality ducha člověka je poznán jako přesah lidství k Synergése metarealismu Skutečnosti. Cílem skutečnostního vhledu metarealismem je uvidět nejen dění, ale vhlédnout i jeho příčiny. Úkolem výchovného vzdělání a tím učitele je MetaTeorií všeho a metamanažmentem žití zasvětit žáka do skutečnostního vědění, naučit ho uvádět se do stavu skutečnostního vhledu, umět ho rozpoznávat a používat pro praktické účely; člověku je globalitou třeba svědomí správného žití životem a prácí a jeho záměrného sebeuskutečňování metamanažmentem žití; člověku je globalitou třeba vzoru metarealistického člověka, který je na cestě k skutečnostní duchovní dokonalosti, jejíž vrchol je v rozvinutí skutečnostního vhledu, ve schopnosti skutečnostně vidět a chápat. Zastaralý realistický člověk už nestačí složitosti epochy globality. Metarealistický člověk je kormidelníkem v životě a práci, schopný využívat skutečnostních tendencí a proudů. Metarealistický člověk epochy globality v plnosti života a práce začíná Cestu metarealismu k duchovní dokonalosti, v plnosti života a práce duchovní růst uskutečňuje, v plnosti života a práce metarealismem najde své duchovní skutečnostní osvobození. Aby člověk mohl metarealismem metamanažovat své žití, musí se nejdříve seznámit se skutečnostním světovým názorem v podobě MetaTeorie všeho a vhlíženě metrealismem skutečnostně objevit a objevovat své žití. Mysl metarealistického člověka má být stále pod vlivem skutečnostního přístupu, což vyžaduje být lidstvím či Globálními lidskými právy stále ve stavu skutečnostního vědomí skutečnostním žitím (myšleně prožívaným). Tím se mění problém žití na metarealistický způsob žití životem a prací... Metarealistickým myšlením a tedy metarealistickým vědomím a svědomím je konečně naplněna podstata sametové revoluce. Občané metastátu Morava jako první z prvních mají možnost vykročit na cestu lidství svou kulturou nepoznamenou nacionalizmem ani internacionalizmem. Je ke škodě ostatním kultur jestliže takovou možnost nemají, svědčí to jen o úpadku jejich elit. Kolektivní vědomí a svědomí v podobě metakulturní patronace nad kulturou podmiňuje existenci metastátu odděleného od státu. Součástí tohoto duchovního působení metastátu na metarealistické vědomí a svědomí občanů metastátu je také metainformacemi metakomentář, proto metakomentujme co nejvíce. Lidstvu nyní nejvíce chybí pravdivé informování, především Američané záměrně nepravdivě informují. V psychologii existuje cosi, čemu se říká projekce vědomí a svědomí do myšlení a chápání žití. Když je člověk nevěrný nebo zloděj, vidí nevěrníky a zloděje všude kolem sebe. Teď tomu propadli i Američané a ve své analýze světového terorizmu odhalili za jediného viníka svět islámu. Je tomu právě naopak, v porušování lidství toho na svědomí má nejvíc USA. Řečmi o lidství nebudeme nudit, ale přinejmenším strategicky vyhlásit boj proti terorizmu za světovou válku byla pitomost, která se obrátila proti USA. Člověk ani nemusí být studentem prvního semestru politologie, aby to za pošetilost označil předem. Jenomže vládní myšlení USA fatálně deformované pobýváním ve vládním ghettu a v zakouřených sekretariátech stran to vidí jinak. Všude kolem viníci, zrádci, nepochopení... Jen Američané jsou čistí, byť svedení a opuštění. USA tak vlastním přičiněním mají nový globální problém v podobě sílícího pocitu, že Američany nikdo nemá rád. Prezident George Bush se proto rozhodl zahájit celosvětovou kampaň, jakousi ofenzívu šarmu, která má pronikavě vylepšit obraz USA nejen v islámském světě, ale i v dalších zemích. Američané zřídí Uřad pro globální komunikaci (Office of Global Communications, OGC), jenž by měl za úkol obhajovat a vysvětlovat politiku USA, především v boji proti terorizmu. USA totiž byly zaskočeny vlnou antiamerikanizmu, vzedmutou v reakci na svévolnické vojenské akce po 11. září v muslimském světě i mezi spojenci v západní alianci. USA jsou často označovány za nacionalistické soustátí, které nebere ohled na ostatní. Vlivný Výbor pro mezinárodní vztahy, což je respektovaná skupina významných expertů z mnoha oborů, problém pověsti USA označil za alarmující. Zpráva vyzvala k okamžité akci a došla k závěru, že George Bush v tomto ohledu selhal, neboť nedokázal vyhrát bitvu o srdce a mysl lidí jiných kultur. Experti rovněž zdůraznili, že problém zhoršení obrazu USA nabyl celosvětového rozměru a neomezuje se jen na islámské státy. Úřad pro globální komunikace má pro odvrácení negativního obrazu USA ve světě šířit pozitivní informace o amerikanizmu. K tomu mají dopomoci různé vymoženosti moderní informační technologie, granty, studentské výměny a zřízení amerických knihoven po celém světě. Pomocnou ruku při vylepšování obrazu USA ve světě nabídla již řada amerických veřejných institucí a spolků. S jistým návrhem přišel i Hollywood, který se však chce vyvarovat jakýchkoli náznaků propagandy. Nový úřad OGC nemá v žádném případě nahradit činnost ministerstva zahraničí, které je odpovědné za šíření informací o USA ve světě. Úkolem OGC bude také monitorovat veškeré zprávy, které se šíří o USA ve světě, a dodávat je ministerstvu zahraničí. Posláním úřadu bude dodávat snahám ministerstva zahraničí ve světě tematickou a strategickou hodnotu. O vylepšení své pověsti ve světě se Američané pokusili již na podzim loňského roku, kdy zřídili Spojené informační středisko Bílého domu. Toto středisko, které má pobočky v Londýně a v Islámábádu, vzniklo jako odpověď na obavy Washingtonu, že USA a jejich spojenci z protiteroristické koalice prohrávají informační válku v souboji s bývalým talibanským režimem v Afghánistánu. Úřad OGC, nová naděje USA, má nyní prohloubit činnost Bílého domu. Ovšem moudrého člověka neoklamou. reputace USA ve světě bude obnovena až lidství bude zakotveno v ústavě USA. Snaha Američanů o zlepšení obrazu USA ve světě je marná, když svým nacionalizmem zvaným amerikanizmem bezohledně likvidují kultury, lidství a lidstvo. To nebezpečné na USA je nebývalá moc defektního myšlení neschopného metarealismu. Důkazů pro to je mnoho, tak příkladně Bushova administrativa loni dlouhých a klíčových osm měsíců otálela s tím, než se rozhoupala přijmout plán drtivého útoku proti Al-Kajdě vypracovaný ještě Clintonovou vládou. Přijala jej teprve 4. září 2001, pouze týden před teroristickými útoky na USA. Plán ležel osm měsíců v šuplíku kvůli byrokratickým zádrhelům a rozbrojům v novém Bushově týmu. Plán likvidace Al-Kajdy připravil Clintonův tým ještě v posledních týdnech svého mandátu, jenže neměl čas na jeho uskutečnění. Předal jej však v lednu 2001 členům Bushovy administrativy, vyznačujících se defektním myšlením vědomím a svědomím. Kdyby na projekt proti Al-Kajdě Bushovi lidé reagovali metarealisticky odpovědně a včas, mohly být USA možná ušetřeny tragické zkušenosti z 11. září. Během předávání moci byla Bushova administrativa obecně informována o teroristické hrozbě Al-Kajdy a o tom, co proti ní dělala Clintonova vláda. Bushova vláda však v důsledku defektního myšlení, vědomí a svědomí hrozbu teroristů podcenila a plán včas nerealizovala a neučinila vše pro odvrácení útoků. Jisto je, že plán konkrétních úderů proti Al-Kajdě byl již připraven Clintonovým týmem a byl předložen Bushově poradkyni pro národní bezpečnost Condoleezze Riceové už v lednu 2001, přesto byl plán schválen až 4. září. Při předávání Bílého domu totiž George Bush ve své pýše nařídil revizi názorů na hrozbu terorizmu. Důsledky jsou známé. V úsilí zamaskovat svou chybu Bílý dům vyvolal hysterii. Následné hysterické reakce na terorizmus se pak výrazně podepsaly na duševním zdraví velkého množství lidí. Mnozí Američané byli emocionálně postiženi terorizmem viděným v televizi. Prezident Bush zavádí jakousi americkou obdobu StB, státním špiclováním a všeobecnou podezíravostí každého občana z terorizmu se poruchy a psychické potíže v budoucnu projeví zvláště chronickými onemocněními. Tomu neodpomůže ani snaha napravit chyby Bílého domu vojenskou operací proti Iráku, na které se právě shodli náčelníci štábů jednotlivých vojsk USA včetně jejich šéfa a jeho náměstka. Velení armády USA se vyslovilo pro sólovou ozbrojenou intervenci vůči Iráku a to pod tlakem civilních představitelů ministerstva obrany, kteří prosazují silové řešení "problému Irák". Vůdčí postavení v této záležitosti zaujímá ministr obrany Donald Rumsfeld. USA chtějí pro posílení svého obrazu použít známé fašistické metody nacionálně válečné hysterie proti nepříteli. Potvrdí se tak opět státní terorizmus USA a pohrdání demokracií států. Kvůli budoucnosti lidstva nesmíme dovolit, aby nejmocnější vládci nejhoršího myšlení světa mohli vyvíjet strategie hromadného ničení lidstva. Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. Toho si byl dobře vědom Hitler, záminku si vždy našel nebo ji zinscenoval. USA vedou lidé defektního myšlení a tak vedoucí světová velmoc svou mocí ohrožují lidstvo daleko více než Irák. Ve sporu USA a Iráku Globální soud ukládá OSN a USA předložit světové veřejnosti z několika nezávislých zdrojů věrohodné důkazy o ohrožení lidstva Irákem. Ukáže-li se opravdu záměr vlády Iráku jakkoli ohrozit lidstvo, pak mandát mezinárodního souručenství má právo dát příkaz ke zničení současné vlády. Bez takového postupu útok proti Iráku bude aktem státního terorizmu. Boj se skupinovým terorizmem nejde vyhrát státním terorizmem, jak si to představují USA. Typickou ukázkou aplikací státního terorizmu USA v boji proti terorizmu jsou válečné zločiny na civilním obyvatelstvu. Nejsnaživějším žákem stylu státního terorizmu USA je Izrael, tomu se právě podařilo zlikvidovat nejhledanějšího palestinského teroristu, zakladatele a šéfa ozbrojeného křídla militantní islámské organizace - ovšem za cenu početných obětí civilistů. To připomíná postup americké armády v Afghánistánu. Izrael se v honbě za palestinskými teroristy dopouští záměrných válečných zločinů na civilistech. Při mohutném úderu na dům palestinského radikála bylo zabito dalších čtrnáct lidí, včetně osmi dětí, mezi mrtvými je také manželka a jeho tři děti. Zraněno bylo na sto padesát lidí a podle očitých svědků rakety zničily celkem pět obytných domů. Jde o válečné zločiny proti lidskosti státního terorizmu Izraele, který s tichým souhlasem schvalují USA, Velká Británie, Evropská unie a také generální tajemník OSN Kofi Annan. Rozkaz k válečným zločinům dali osobně izraelský premiér Ariel Šaron a ministr obrany Benjamin ben Eliezer a musí nést odpovědnost za spáchaný státní terorizmus Izraele a jeho válečné zločiny. Za tiché schvalování válečných zločinů státního terorizmu Izraele musí nést trestní odpovědnost také představitelé USA, NATO, OSN a EU. Vzmáhající se tichá světová podpora státního terorizmu je důsledek ztráty lidství a vlády defektního myšlení vůdců USA, NATO, Izraele, OSN a také EU. Tak příkladně nebezpečí zločinů proti lidství ze strany EU je v tom, že tato nemá pojistku proti zlu působeného defektním myšlení svých vůdců. EU svým postfašistickým právem praktikuje šíření superstátního terorizmu. Právo EU je postfašistickým právem jednoduše proto, že základem jeho právního řádu není lidství založené Globálními lidskými právy. Postfašisticky založené právo EU automaticky vede rozšiřováním členů automaticky k šíření postfašizmu. Kandidátské státy se musí snažit, jinak jim hrozí hned po vstupu do EU sankce. Po úspěšném vstupu kandidátských států bude EU muset nahradit hrozbu nepřijetí jiným "donucovacím" prostředkem. Kandidátské státy se musí snažit dodržet postfašistické právo EU, jinak je po vstupu do EU čekají problémy, postihy a pokuty. Jakmile se kandidátské státy stanou členy EU, lze u nich začít s procedurou pro porušení postfašistického práva EU, letos v prosinci totiž končí vstupní jednání. Do té doby uchazeči evidentně nestačí splnit všechny závazky přijaté během jednání. S ukončením jednání přitom EU ztratí svůj nejtvrdší "bič", s jehož pomocí mohla uchazeče tlačit k zavádění postfašistického unijního práva. Až do jejich připojení k EU nemá Brusel žádný nástroj, jak je tlačit ke splnění slibů z časů jednání, a tak si ho vynašel. Příští rok proto bude provádět sérii kontrol, při nichž si "posvítí" na plnění všech slibů, jež uchazeči v době jednání dali. Výsledky unijní kontroly budou v době vstupu shrnuty do zpráv popisujících nedostatky každého uchazeče a to pak umožní Evropské komisi zahájit trestnou akci. Pokud se ukáže, že některý z nich se svými problémy nic nedělá a ani nic dělat nechce, EU zahájí trestní řízení už ve chvíli vstupu. Pokud členský stát poruší postfašistické právo EU nebo nesplní své závazky, musí jej na to komise nejdříve dvakrát upozornit. Když se ani pak nic nestane, musí jej zažalovat. A až když EU vyhraje a obviněný stát stále nic nedělá, může navrhnout pokutu. O jejím uvalení však musí opět rozhodnout postfašistický soud EU. Taková procedura obvykle trvá řadu let, kdy má stát šanci "polepšit se" v duch postfašistického práva EU. Postfašizmus pochopitelně není výsadou USA nebo EU, je záležitostí globální. V moři globalizace a tedy globálního postfašizmu není Česko výjimkou. Postfašistický terorizmus diktatury kapitálu dorazil do Česka. Česko bude hostit jak postfašistický summit NATO, tak jeho kontrasummit. Celý efekt bude v tom, že se v duchu postfašizmu vymyslí alternativní bezpečnostní konstrukce pro Evropu. NATO je relikt postfašizmu, reliktem jsou však především postfašisté všeho druhu. Teorie o celosvětovém vítězství postfašizmu slaví globalizací dílčí úspěchy. Globalizací je důvod věřit, že různé organizační odvary postfašizmu podobné NATO potlačováním lidství brání demokracii, svobodě a bezpečí lidí. Věřit postfašistům je jako kdybychom dávali chránit demokracii různými postfašistickým organizacím, čili jako kdyby tomu slavnému kozlovi dali hlídat zelí. Postfašistům všeho druhu o žádnou bezpečnost lidí a demokracii nejde. Jde jim naopak o nebezpečnost, protože jen ve vzruchu postfašizmu diktatury kapitálu naleznou své dnešní krmivo pro trhostroj. Postfašistické summity či kontrasummity pouze přivolávají věčnou otázku jak upevnit diktaturu kapitálu. Dokonce už i trh má obavu z postfašizmu. Burzy jsou na tom nejhůře za pět let. Jako boxer zasypávaný tvrdými údery se potácejí světové akciové trhy a hledají únik z těsného rohu. Účetní skandály velkých světových společností a z nich plynoucí nedůvěra investorů poslaly americké trhy na pětiletá minima. Ani přes aktuální mírné oživení zůstávají investoři pesimističtí a nevěří, že obrat vydrží. Obavy z firemního účetnictví a strach se rozšířil i na banky. Řada odborníků tvrdí, že trh je po poslední vlně poklesu již podhodnocen, ale investoři se na něj bojí vstoupit a nakupovat, když v poslední době den po dni sbírali ztráty. Po účetních skandálech při krachu gigantů Enron či WorldCom mají investoři stále oprávněnou nedůvěru ve výsledky, které firmy zveřejňují. Vlna účetnických podvodů ze zámoří aktuálně podrazila nohy i pražské burze a způsobila jí jednu z největších letošních ztrát. Hlavní index burzy PX-50 ztratil více než tři procenta. Pokles cen akcií postihuje kromě firemních investorů i statisíce lidí, kteří svěřili akciovým a smíšeným podílovým fondům více než 30 miliard korun. Od začátku roku je většina těchto fondů ve ztrátě a v řadě případů jde o dvacet až třicet procent. Celkově je v tuzemských podílových fondech přes 80 miliard korun. Obdobně jsou na tom také individuální investoři. Poklesy akciových trhů postihnou kromě fondových investorů i majetky, které lidé svěřili do správy investičních společností. V konkurenčním prostředí postfašizmu likvidace konkurence se pochopitelně diktatura kapitálu neštítí podvodů a vražd konkurentů. Podvodné obchody s lehkými topnými oleji, při kterých v devadesátých letech přišlo Česko na daních o desítky miliard korun, zprostředkovával dnes už zkrachovalý podnik Chemapol. Příliš pomalu a kulhavě spravedlnost postihuje diktaturu kapitálu. Je to opravdu svátek spravedlnosti, když trestní senát Městského soudu v Praze právě vyhlásil rozsudek nad podnikateli Milanem Šišmou a Vratislavem Kutalem. Oba s lehkými topnými oleji obchodovali. Před soudem stáli za vraždu dalšího obchodníka, Lubomíra Holého, přípravu vraždy nepohodlného novináře Stanislava Čecha, který o obchodech s oleji psal, a za výbuchy před budovou olomouckého soudu. Pražský soud právě rozhodl, že si Kutal odsedí deset let za plánování vraždy novináře Čecha a pozdějších výbuchů, Šišma má jít za mříže na třináct a půl roku za vraždu Holého. Je to poprvé, kdy soud důkladně zmapoval rozsáhlé podvody, kvůli kterým přišlo o život nejméně sedm lidí. Další se dodnes pohřešují. Městský soud zmapoval síť podnikatelů, kteří několik let vydělávali miliardy korun na rozdílném zdanění nafty a olejů, a zmapoval tak, jak se to zatím jinému soudu nebo policistům nepodařilo. Získal všechny potřebné dokumenty a vyžádal si i ve spisu chybějící zprávy Interpolu. Musel suplovat práci policie a státních zástupců, kteří při vyšetřování neudělali zdaleka vše, co udělat měli. Ale ani tentokrát soud nezjistil, kde miliardové výnosy z nelegálních obchodů skončily. To se už zřejmě nepodaří zjistit nikdy. Postih soudu přišel příliš pozdě, móda podnikatelů vraždit nepohodlné konkurenty a novináře se stala vzorem. Organizovaně najatý vrah měl za úplatu zabít novinářku. Život jí zachránil člověk, který byl najat, aby ji zabil. Sám se přihlásil na policii a začal s ní spolupracovat. Policie tak odhalila čtyři organizátory pokusu o vraždu motivovanou mocí kapitálu. Policie okamžitě rozjela akci - novinářku téměř dva týdny ukrývala na utajeném místě. Odvezli ji do ústraní. Musela přerušit veškeré kontakty. Termín policejní ochrana v praxi znamená to, že s ní ochranka chodí i na záchod. Odvezli ji do ústraní, do práce chodit nemá. Musí vypnout mobil, přerušit veškeré kontakty, vyjma blízkých lidí. Má být prostě jakoby mrtvá. Jen tak mají policisté šanci dostat se až k objednavateli vraždy. Celá ta povedená partička vrahů si musí myslet, že vražda skutečně proběhla. Najatý vrah prozradil, že jej na vražedný úkol najal podnikatel. Policie už v tu chvíli telefon podnikatele - se svolením soudu - odposlouchávala a čekala, s kým se podnikatel spojí dál. Podnikatel nakonec o úspěchu akce telefonem informoval další podnikatelku, která v minulosti spolupracovala s ministerstvem zahraničí totiž s exgenerálním sekretářem ministerstva zahraničí. Právě podnikatelka nakonec exgenerálního sekretáře ministerstva zahraničí, jakožto hlavního objednatele vraždy novinářky, prozradila. Dotyčná novinářka spolu s kolegou v minulosti publikovala řadu textů, které se exgenerálnímu sekretáři ministerstva zahraničí nemohly líbit. Exgenerální sekretář ministerstva zahraničí v posledních letech nakoupil pozemky, postavil dům a rekonstruoval zemědělské usedlosti za více než deset milionů korun. Jako státní úředník si na to vydělat nemohl, a kde peníze vzal, nedokázal vysvětlit. Odpovědnosti za aktivity exgenerálního sekretáře ministerstva zahraničí se nemůže zcela zříci ani jeho bývalý šéf exministr zahraničních věcí. Politik nese odpovědnost za to, jakým lidem dává příležitost v takových vysokých funkcích. Mnoho však v celém případu nesedí, vždyť údajný organizátor vraždy novinářky je profík a tohle vypadá jako pěkně zfušovaná práce. Podnikatelka jakožto dobrá známá přesvědčí exgenerálního sekretáře ministerstva zahraničí, že vraždu novinářky dokáže zařídit. Do plánu pak zapojí další dva podnikatele, Policie zatkne exgenerálního sekretáře ministerstva zahraničí ve chvíli, kdy měl ve svém autě přes 30 milionů korun. Exgenerální sekretář ministerstva zahraničí je policií obviněn z přípravy vraždy novinářky a ve vazbě tvrdí, že se stal coby nepohodlný agent vojenské rozvědky obětí zpravodajské hry. Podnikatelka detailně do policejního protokolu popisuje, jak se na likvidaci redaktorky domlouvala. Cena za likvidaci novinářky se měla pohybovat kolem půl milionu korun. Další podnikatel je přítomen několika telefonátům podnikatelky o vraždě novinářky. Bez usvědčujících důkazů prezident vyzývá exministra zahraničí k rezignaci. Vše nasvědčuje spíše cílenému politickému teroru než nájemné vraždě. Aféra s nájemnou vraždou novinářky je ostudou celé společnosti totiž její snášenlivosti k ničemnostem. Z veřejného života by měli abdikovat mnozí: vyšetřovatelé Štiřínů, soudci některých Zemanových pomluv, prolhaní velitelé tajných služeb, to vše jen namátkou a jako příklad z politického světa postfašizmu. Ale známe to, abdikovat nikdo nebude. Spousty malých ničemností nám prošly před užaslýma očima, které viděly, jak orgány činné a soudní zacházejí s mizery s benevolencí jednou urážlivou, jindy směšnou. Vražda novináře je vždy vraždou zvláštního druhu, je zastrašením svobody slova, je ohrožením bezpečnosti občanstva, je psychoterorizmem. Zasáhnout má strachem všechny. Strachem mluvit a psát pravdu, strachem ozývat se proti někomu nebo něčemu, strachem být svobodný. Je to jedna z nejhnusnějších vražd, protože chce psychoterorem svobodné lidi zastrašit a uvrhnout je v područí, vrahounům pak chce vytvořit režim zvláštních výsad. Vtip je v tom, že tento druh teroristického mordování svobody nepřichází náhlým pádem z nebes. Vyvíjí se dlouho. My tomuto úpadku přihlížíme, mnozí aktivně. Masmédia pokračují psychoterorizujíc občanstvo báchorkou o šíleném exgenerálním sekretáři ministerstva zahraničí. Na jedné straně ostřílený úřednický šíbr, na druhé straně mafián, který má jen tak v automobilu třicet milionů v hotovosti. Doma si schovává fotografie novinářky, která píše o jeho podivných kšeftech, a na zadní stranu si - asi aby nezapomněl napíše slovo "Likvidace". Policistům se směje do tváře a říká, že se přece chtěl stát novinářem a reportérku zlikvidovat profesně. Podle policie si objednal přes svou známou vraždu, k níž nedošlo jen proto, že se nakonec najatý vrah udal. Má doma zbraně jako James Bond, a když ho policie zatkne, mluví o tom, že na něj někdo ušil zpravodajskou hru. Na první pohled případ pro psychiatra. Pak je tu najatý vrah. Alkoholik, možná narkoman, policejní donašeč. Přijme zakázku na vraždu, ale nakonec se udá. Novinářům pak v hospodě vykládá, že by vlastně nikoho nezabil. Také případ pro psychiatra. A je tu i ona prostřednice, okolo které se točí obhajoba. Prý zhrzená žena, která chtěla mít exgenerálního sekretáře ministerstva zahraničí tak moc pro sebe, že by šla i přes mrtvoly. Má vykonstruovat neuvěřitelnou zápletku, zapojit do ní hromadu lidí a klidně riskovat dlouhá léta ve vězení, jen aby byl exgenerální sekretář ministerstva zahraničí ve vězení také. Proč? Z nenaplněné lásky. Je-li to pravda, pak jde o další případ pro psychiatra. Tři šílenci. Jenže jeden z nich byl blízkým spolupracovníkem exministra zahraničí, který mu svěřil obrovskou moc. A obětí měla být novinářka, která psala o špinavých kšeftech v nejvyšších patrech české politiky. Proto je celý ten případ především případem politického terorizmu pro policisty, soudce a politiky. Až po nich může nastoupit psychiatr. V diktatuře kapitálu peníze alias prachy bývají nejobvyklejším motivem zločinu. Policie proto logicky šetří, zda se za případem na ministerstvu zahraničí neskrývá korupce. Nosí-li exúředník v igelitkách miliony, je to stopa horká. Působil-li v české státní správě, stopa přímo pálí. Jsme totiž nemocná země: imunitu vůči viru korupce máme malou. Aspoň třetina občanů Česka uplácela úředníka či policistu. Podnikatelé berou korupci jako pracovní metodu, bez níž by si při veřejných zakázkách neškrtli. Nevěříme, že se korupce dá u nás léčit. A jak bychom věřili, když máme oči, uši, paměť a zkušenost s praktickým (ne)vymetáním tohoto Augiášova chléva? Kdejaký podvůdek tu projde, málokdo za něj pyká. Polistopadová éra začala zhasnutými světly zákonnosti při privatizaci a útěkem před právníky. Tma spravedlnosti nás připravila o kupu miliard. Cosi zbylo i na vlivné strany. Ze tmy jsme přešli do přítmí země Čistých rukou, v níž však veřejné zakázky bývaly neveřejné (čas nás tlačí, milí občané!) a případů páchnoucích korupcí přibývalo. Nikoho tedy už nepřekvapí, pokud by se dozvěděl, že se přihrávalo do soukromých kapes i v Černínském paláci. Kauza Český dům ještě nevychladla. O investování veřejných peněz tu rozhodovali titíž lidé, kteří je i utráceli. Lepší prostředí pro výskyt tučných bakšišů pohledat. Příležitost dělá zloděje. Miliardy, které procházejí rukama úředníků, představují obrovské pokušení. Někdo odolá díky mravní výbavě, jinému musí sedět za zády kontrola a právo. Obé je tu v Česku však slaboučké, stejně jako odpovědnost mnohých politiků. Nový ministr zahraničí začal v Černínu uklízet. Až by se chtělo říci, že případ exgenerálního sekretáře ministerstva zahraničí mu seslalo nebe. Nová vláda - doufejme - se při ohlášeném mýcení korupce bez podobného postrčení už obejde. Hlavní podezřelý exgenerální sekretář ministerstva zahraničí byl až dosud agentem vojenské tajné služby. Ve vojenské špionáži panuje buď absolutní nepořádek, nebo byl pro její vedení exgenerální sekretář ministerstva zahraničí natolik nepostradatelnou osobou, že nad ním drželi ochrannou ruku i přes výslovný zákaz ministra obrany. Když si ho drželi přes rozkaz ukončit spolupráci, musel pro ně být extrémně důležitý a významný. Klíč k jasné odpovědi by měl být v jeho svazku na rozvědce. Zřejmě pomáhal spolupracovníky špionáže umístit na ministerstvu zahraničí a "špiclovat" ministra zodpovědného za tajné služby. Vojenští špioni nejsou hlupáci. Přinejmenším museli něco tušit, s kým se setkával, v jakém prostředí se pohyboval, s jakým objemem financí disponoval. Ze všech těch indicií nehloupý vojenský zpravodajec musel vědět, že se exgenerální sekretář ministerstva zahraničí pohybuje přinejmenším na hraně, ne-li za hranou zákona. Zatímco kmenoví zaměstnanci tajných služeb absolvují nejrůznější testy, spolupracovníky nikdo neprověřuje. Rozhodující pro zpravodajské služby je, zda je dotyčný ochoten pro agenturu pracovat. Případ exgenerálního sekretáře ministerstva zahraničí začíná působit na organizmus státu jako účinné projímadlo. Na několika úřednických stolech otevírají zaprášené šanony, prověřují se minulá personální i majetková rozhodnutí, odcházejí lidé. Slavně neslavná Zemanova akce Čisté ruce by tak mohla neplánovaně složit reparát. Na posledním působišti exgenerálního sekretáře ministerstva zahraničí prověřují policie i ministr smlouvy uzavřené za poslední roky. Podezření z úplatkářství za zdmi Černínského paláce je vážné. Ministr zahraničí propustil i dva vysoké úředníky, kteří měli pod palcem veřejné zakázky. I ministr obrany se náhle pustil do úklidu. Rozměry šetření angažmá exgenerálního sekretáře ministerstva zahraničí ve vojenské rozvědce prý nemají obdoby, slouží coby vítaný popud k provětrání "zelených" špionážních struktur. A zřejmě (jde přece o prostředí tajné a mlčící) i odvolání šéfa vojenských zpravodajců. Vládní tamtamy ohlašují, že šanony se budou pravděpodobně otevírat i na ministerstvu zdravotnictví. Zde se obvykle točí ještě větší peníze než v Černínu a exgenerální sekretář zde kdysi působil jako finanční ředitel. Byl posléze odejit, neboť zadával bez výběrových řízení kontroly v nemocnicích jisté firmě, která na takovou činnost neměla ani razítko. Vše jsou pochopitelně zatím jen náznaky možného. Netušíme, co a zda se podaří odhalit, jaké spletité vazby minulosti se rozmotají. Není vyloučeno, že z původního vražedného scénáře případu na novinářku se vyklube rozsáhlejší aféra či aféry, které prosvětlí tradované úplatkářské prostředí uplynulých let. Pokud horečná aktivita na zmíněných úřadech vede a povede k očistě od korupčníků, bude to nepochybně dobrá zpráva. Případ stále ještě neusvědčeného exgenerálního sekretáře ministerstva zahraničí se však stává stále více příležitostí a pouhou záminkou pro povolební personální rošády. Ministr zahraničních věcí propouští sotva stačil překročit práh své kanceláře, Ministr obrany si zase vzal tajné služby na mušku až po půldruhém roce působení v úřadu. Případ exgenerálního sekretáře ministerstva zahraničí i jeho "projímavé" účinky na státní aparát jsou ale jen na počátku. Exministr zahraničních věcí odmítl jakoukoli osobní souvislost s přípravou vraždy novinářky. Vždyť podle podobné pochybené logiky personálních čistek by bylo možné požadovat abdikaci prezidenta za aféry v Hradní stráži. Exgenerální sekretář ministerstva zahraničních věcí už není rok a půl zaměstnancem ministerstva a podle tisku nápad na útok na novinářku vznikl před dvěma až třemi měsíci. Exministr zahraničních věcí je v OSN jako soukromník, ovšem za Českou republiku, která by jeho činnost měla zaplatit, což nemůže, dokud nebude zaměstnancem ministerstva zahraničí, jímž zatím není, protože nepředložil bezpečnostní prověrku, kterou jako ministr nepotřeboval, jako zaměstnanec ano. To vše vede k úvaze, nakolik je Česká republika spravována nemehly, která nejsou schopna seřadit několik jednoduchých myšlenek v logický sled. Například: Jestli se Kavan nedá prověřit, neměli jste z něj dělat ministra. Jestli jste ho poslali dělat předsedu VS OSN za ČR, tak mu to zaplaťte. Evidentně případ exgenerálního sekretáře ministerstva zahraničí slouží řadě politiků jako záminka k akcím, které by jinak museli zdlouhavě vysvětlovat. I policie na straně jedné a advokáti na té druhé musí hrát svou hru. Je to jejich práce. V nastalém zmatku by se však neměla ztratit jedna podstatná věc. V postfašistické diktatuře kapitálu nejsou důležitá jména, důležité jsou role. Někdo způsobil, že novinářku Sabinu Slonkovou navštívili policisté a oznámili jí, že kdosi chystá její vraždu. Museli ji odvézt a deset dní skrývat. Jestli za to může Karel Srba, má být odsouzen. Jestli ne, má ho soud označit za nevinného a propustit. Podstata případu plánované vraždy novinářky není v tom, zda skončí nezvykle bohatý bývalý přední úředník ministerstva zahraničí "v teplácích". Netkví ani v tom, kdo koho a za co odvolal či ještě odvolá. Dokonce ani odkrytí neuvěřitelného nepořádku ve státních úřadech a tajných službách není to, oč jde v první řadě. Podstatné je, aby policisté a soudci zjistili a prokázali, kdo a proč teroristickým způsobem hrozil vraždou novinářce, která se dívá politikům a vysokým úředníkům pod prsty. Ve světové válce proti terorizmu všeho druhu jde o to začít zametat před vlastním prahem. Případ plánované vraždy novinářky musí být překvalifikován jako politický teroristický útok na bezpečnost občanů. Teprve potom to bude pravé projímadlo pro zácpu státním terorizmem všeho druhu. Vždyť důkazů o státním terorizmu je postfašistickým zákonodárstvím přehršle. Ročně občané platí ze svých daní dvacet miliard korun na "podporu bydlení". Výsledek je, že rozpočet chřadne a nebydlící nebydlí. Stavební spoření s nemalou státní dotací používá většina na nákup nové fabie. Absurdní důsledky mají jednoduché příčiny spočívající v postfašistickém zákonodárství. Společným jmenovatelem všech "systémových" podivností je politická zbabělost. Establishment Česka se bojí sáhnout lidem na navyklé "stavební" podpory. Stavební spoření (jen na podporách stát vyplatí 11 miliard!) je dnes "obyčejným" lukrativním spořením. Dalo by se shrnout sloganem Střední třída sobě. Co stát berně zchvátí, podporou zas vrátí. Bytové výstavbě trochu pomůže, ale jen trochu. Kdo bohatne, jsou stavební spořitelny, jejich agenti a reklamní agentury. Proto nevěřme jejich křiku, že změna zbourá celý systém. Nezbourá, jen ho pozmění. Jejich zájem je zvyšovat příspěvky a pomalu bourat státní rozpočet. Stát i obec nepochybně potřebují zajistit bydlení potřebným - na to však stačí sociální byty a příplatky. Některé problémy moderní civilizace jsou však postfašistickým zákonodárstvím neřešitelné. Postfašistickými metodami se stát snaží řešit problémy občanů, třeba obnovou totálního nasazení. Mladí lidé, kteří skončili školu a ještě nepracovali, by v budoucnu neměli dostat podporu v nezaměstnanosti. Nový ministr práce jim nabídne státem dotovanou práci. Plán nového ministra práce je prostý. Chce navrhnout zákon, který by absolventy přiměl k práci. Stát jim nezaplatí žádnou podporu bez toho, že by pracovali na státem dotovaném místě. Automatická finanční podpora v nezaměstnanosti totiž nemotivuje k hledání práce. Mladý člověk si prý musí zvyknout, že má povinnost pracovat. Když jen tak bezpracně přežívá na podpoře, ztratí vědomosti, které za studií získal. Bez praxe má malou šanci uspět při hledání zaměstnání. A nezvykne si ani na to, že musí ráno vstávat. Kdyby plán ministra práce účinkoval už nyní, týkal by se asi padesáti tisíc lidí. O zrušení finančních podpor v nezaměstnanosti pro mladé lidi bez pracovních zkušeností uvažoval už jeho předchůdce a současný premiér Vladimír Špidla. Svůj záměr však nedotáhl do konce. Pro totální nasazení si mnozí mladí lidé raději sami najdou místo. Jedno dotované pracovní místo sice přijde státní rozpočet v průměru na dvanáct tisíc měsíčně, jsou to však výrazně lépe investované peníze než vyplácení podpor bez odměny za práci. Lidé by měli mít práci a dostat za ni zaplaceno. Pak bude méně nároků na sociální systém. Je to i otázka důstojnosti. Člověk, který si na živobytí vydělá vlastní prací, je určitě spokojenější než ten, kdo je závislý na sociálním systému. Lidé berou sociální dávky a k tomu si přivydělávají. Jednou z představ ministra práce je proto vytvořit systém kurzů, jichž by se museli dlouhodobě nezaměstnaní lidé účastnit jednou či dvakrát týdně a dvě až tři hodiny denně. Už to by jim narušilo černé zaměstnání. Kurzy by lidem navracely schopnost získat zaměstnání. Je to jistá forma rekvalifikace a schopnosti o práci požádat a práci si najít. Sociální dávky by měly být mnohem více cílené. Část by jich například měly mít k dispozici obce, které by také měly mít větší přehled, kdo dávky dostává. Větší roli než dnes by měly sehrát úřady práce a vytvářet pracovní místa, třeba jako dříve cestou zkrášlovací či zvelebovací činností. Finanční podpora v nicnedělání je demotivující. Protože když je takový člověk rok či dva na podpoře, ztratí i takové návyky, že musel ráno vstávat do školy. Ovšem mnoho lidí pracovat chce, ale nemohou práci najít. Mnozí lidé po padesátce, kteří přijdou o práci, už těžko nacházejí novou. Bývají postfašisticky orientovaným manažmentem považováni za neperspektivní. Je proto působivé, tlačit lidi do práce. Práce místo dávek. Nezaměstnaní nedostanou žádnou podporu, aniž by pracovali aspoň na některém ze státem dotovaných míst. Sociální síť vymyšlená a zrealizovaná první Klausovou vládou svádí k zneužívání. Ve chvíli, kdy pro člověka začne být ekonomické válet se doma na gauči, je ve státě sociálním cosi shnilého. Lepší než dotovat dávky bez práce je ale dotovat dávky prací. Je to však sotva možné v prostředí terorizmu státu, v kterém úřady práce budou vedeny lidmi defektního postfašistického myšlení. Bylo by to možné pouze za předpokladu právního státu ústavně založeného na lidství. Pak vysokoškolák nebude muset přijmout dotované "dělnické" místo, ani se na státních dotacích nenapakují vychytralí podnikavci. V diktatuře kapitálu však lidství nemá šanci. Výstižně to ukazuje boj o TV Nova. Po šesti týdnech komplikovaných sporů končí boj o ovládnutí TV Nova dohodou. A Vladimír Železný zůstává v televizi generálním ředitelem. Jeho setrvání ve funkci je součástí dohody, kterou mezi sebou uzavřeli dva dosavadní soupeři o nadvládu v TV Nova, podnikatel Jiří Šmejc se Železným po boku a vlivná česká finanční skupina PPF miliardáře Petra Kellnera. Dohoda má televizi zajistit klid a dostatek peněz na splacení dluhů a na provoz. Peníze na překonání finanční krize Novy má zajistit právě skupina PPF. Ta už tak napříště nebude známá jen tím, že vlastní Českou pojišťovnu, ale získá výrazný vliv i na mediálním trhu. Podle dohody dají dosavadní soupeři své podíly v Nově dohromady, rozdělí si je napůl a budou společně ovládat i další důležité firmy, které pro televizi nakupují reklamu nebo zajišťují její provoz. Napůl budou vlastnit i slovenskou televizi JOJ. Chtějí Novu finančně ozdravit a pak ji prodat některému z velkých mediálních koncernů. Cílem společného postupu bude finanční stabilizace televize a příprava prodeje zahraničnímu strategickému investorovi, jak to stojí ve společném prohlášení obou donedávna soupeřících stran. Železný získá i další funkci, bude jedním ze dvou jednatelů televize. Klid zbraní však nemusí trvat příliš dlouho. Televizní finance Novy bude mít na starosti PPF, zřejmě si převody z doby nedávné řádně prověří. Uzavřený smír umožní partnerům ovládat Novu i pro případ, že soudy zruší některé majetkové převody z minulosti. Radě pro rozhlasové a televizní vysílání zatím nezbývá nic jiného než vycházet z údajů poskytnutých majiteli. Kdo je skutečně v právu, kdo má právo vést Novu, se tak může ukázat až za nějaký čas. Co na tom, že Novu budou ovládat lidé defektního postfašistického myšlení. Stačí si vzít jan takovou maličkost jako je nedodržování inzerovaného času programů a záměrně nutící diváky sledovat reklamu. Podstatné je, že TV Nova bude sloužit v duchu postfašizmu na vydělávání peněz a nikoli podpoře lidství. Pro postfašistický duch manažmentu nemůže být jinak. Na pozadí formální demokracie postfašistický manažment tvoří nové panstvo a zakládá nové nevolnictví. Příkladem může sloužit Komerční banka. Ta podle právě zveřejněné výroční zprávy loni manažerům na platech a odměnách vyplatila 200 milionů korun. Průměrně si tak každý z nich za osm měsíců práce, než byli z funkcí odvoláni novým majitelem, odnesl 28,5 milionu korun. To je bombastická suma, v Česku je asi totálně jedinečná. Ředitelé bank si přitom v Česku vydělávají miliony ročně, maximálně deset. Francouzští vlastníci Komerční banky ze Societe Generale prolomili jedno z českých tabu a ve výroční zprávě zcela otevřeně zveřejnili výši celkových odměn vrcholových manažerů a členů dozorčí rady banky. Současně s prolomením mlčenlivosti si Komerční banka připsala další prvenství výší vyplacených odměn. Členové představenstva si mezi sebe rozdělili celkem 205 milionů korun, což nemá ve srovnání s jinými bankami či průmyslovými podniky konkurenci. O sumu se přitom dělilo pouze deset manažerů a z toho sedm si podle několika zdrojů z banky rozdělilo drtivou většinu, zhruba 200 milionů. Šlo o manažery v čele s Radovanem Vávrou, kteří do banky přišli v květnu 2000 jako krizový tým pro přípravu banky pro privatizaci. Výše jejich odměny, složené z platů, odměn a mimořádně výhodného akciového programu je však pro občany nevýhodná. Komerční banka by na úkor odměn manažerům měla občanům vrátit předchozí masivní očištění banky od špatných úvěrů na státní náklady včetně dvacetimiliardové záruky, kterou od státu získal Vávrův tým. Přitom nejde o ojedinělý prohřešek manažmentu, postfašisticky orientovaný manažment obecně nutí podřízené k ztrátě lidské důstojnosti mnohými metodami. Proti diktatuře postfašistického manažmentu pak podřízení bojují různě, třeba hodit se marod. A hodit se marod, v tom jsou občané Česka stále lepší. Házet se marod, tak v tomto sportu občané Česka vynikají více než jiní. A rok od roku jsou výkonnější. Den co den chybí v práci kvůli nemoci více než čtvrt milionu lidí: skoro sedm procent, což je o polovinu více než před deseti lety. Na dvojnásobek se vyšplhala také doba, kterou průměrný občan Česka stráví na neschopence a dnes už je to měsíc. A přitom se dennodenně dočítáme zprávy o tom, jak stále méně umíráme, žijeme zdravěji, polykáme účinnější léky. Vysvětlení tohoto paradoxu je z velké části prosté a shodují se na něm úřady a podniky, lékaři i pacienti. Mnoha lidem totiž pobyt na nemocenské řeší potíže spojené s hrozící ztrátou zaměstnání. Zvýšená nemocnost se pravidelně objeví u podniků, kde hrozí propouštění. Hodit se marod také znamená oddálit výpověď až o rok. Metamanažment odkojený postfašizmem zapomíná na lidství a jak psychoterorizuje lidi, tak se lidi chovají k němu. Metamanažment otročící postfašistické diktatuře kapitálu zapomíná na svou sociální funkci. Psychoterorizmus manažmentu začíná už ve škole postavené na postfašistické elitě nejúspěšnějších. Každý se o tom může snadno přesvědčit, stačí dát dětem příležitost projevit se hrou. Starší si samovolně začnou hrát na teroristy, ale prožívají to opravdově. Virtuálním "teroristům" je kolem čtrnácti let. Ani pedagogům se nepodaří přesvědčit je, aby vymyslely hru na něco jiného. Fakt, že si děti hrají na teroristy psychology nepřekvapuje. Zvláště ne u dětí v pubertálním věku, které jsou ovlivněny postfašisticky laděnou televizí, školou a počítačovými programy. V prostředí postfašistické diktatury kapitálu nemůže být jinak, než že škola efektivně šíří postfašizmus do každého sociálního prostředí, manažerského i lékařského. Tak etická přísaha lékařů se v postfašistickém prostředí diktatury kapitálu stává stále více cárem papíru. Na milost a nemilost svých praktických lékařů jsou pak vydáni mnozí obyvatelé malých vesnic. Když doktor funguje skvěle, je to výhra hned dvakrát, v malé obci dobře zná své pacienty i celé rodinné klany a tedy i spektrum jejich nemocí a neduhů. Zle je však, když lékař neměří svým pacientům tlak, nechce předepisovat sanitky, ač je potřebují, a léky ordinuje od stolu podle toho, jaká zrovna řádí epidemie. Podle zákona má sice každý nárok jít k jinému lékaři, ale tohle pravidlo se na malých vesnicích využívá obtížně. K mání je obvykle jen jedna ordinace a do další je daleko. Lidé se nadto bojí jít do sporu s někým, kdo bude patrně dál léčit jejich příbuzné. A většina lidí si prostě zvykne. Třeba na to, že ordinuje paní doktorka přes léto ve všední den jen do jedenácti hodin, a ve čtvrtek dokonce jen do deseti. Celý ten poněkud nevolnický zdravotnický systém může fungovat i proto, že současný způsob financování zaručuje každému praktickému lékaři pevný příděl podle počtu pacientů v kartotéce. Jak kvalitně se o ně stará, už nikdo neuhlídá. Pojišťovny platí zdravotnickým zařízením podle toho, kolik pacientů léčí, ale nikdo už nezohledňuje, jak dobře. Dobrý a špatný doktor tak mohou mít zcela shodné honoráře, a dokonce špatný na tom může být i lépe, pokud ho pojišťovna odmění podle toho, že byl například úsporný v předepisování léků a šetřil jí peníze. Přísně ekonomicky vzato, současný zdravotní systém zvýhodňuje lékaře, který se o pacienty příliš nestará. Neochotné a k pacientům nevstřícného lékaře lze vyměnit jen když udělá nějaký velký malér. Profesní sdružení a pojišťovny už pracují na tom, aby se tento model alespoň částečně upravil. Zřídit ve vesnici druhou ordinaci, aby měli lidé na výběr a ukázalo se, kde je pravda, tak na to peníze nejsou a nebudou - a proč prý vlastně taky? Zvyk je železná košile a lidé, kteří dodnes zůstali, zůstanou i nadále. Lidé jsou k špatnému lékaři zvyklí chodit. Nebudou se chtít přenaučovat na jiného doktora. Vesnický pacient je tak vydán na milost a nemilost odborné i lidské solidnosti lékaře. Když má pacient smůlu, že narazí na nesolidního, jen těžko s tím něco udělá. Nikdo si nestěžuje, protože lidé ve vesnicích jsou na svých lékařích nevolnicky závislí. Nakonec jsou lidé rádi, že k nim doktor vůbec přišel, natož aby mu vynadali. Lékaři nechtějí pacientům psát sanitky, protože jim to jde do nákladů. Praktičtí lékaři jsou dnes honorováni takzvanou kapitační platbou. Někdejší výkonový systém byl před lety opuštěn, protože motivoval lékaře k neúměrně vysokému počtu vyšetření. Nyní lékaři dostávají pevné příděly za to, kolik mají pacientů v kartotéce, a je to pro někoho skutečně ideální systém. Dovedeno ad absurdum: peníze má jisté a jde jen o to odnaučit pacienty, že jej budou v ordinaci otravovat. A protože léky se nezapočítávají do kapitační platby, hlídá pojišťovna lékařům množství medikamentů, které předepíší. Jsou-li úsporní, obdrží bonus. A tak kvalitní i nekvalitní lékař obdrží od pojišťovny naprosto shodný bonus: dvacet tisíc korun. Co na tom, že každý léčí, soudě dle výpovědí lidí, jinak. Podle papírů a čísel jsou to stejně kvalitní lékaři. Někdy jde o slušné peníze: takzvaný okresní bonus (když je lékař šetrný ve srovnání s ostatními kolegy v okrese) může za půl roku přinést až 15 tisíc korun, celostátní v průměru i třicet, někdy i pětačtyřicet tisíc. Dotaženo do konce, ve chvíli, kdy přestane léčit, je pro pojišťovnu nejvýhodnější lékař. Opravdu dokonalý postfašistický teror státu. Největší bonifikace dostávají nejhorší lékaři. Pravda je, že kvalitu léčení dnes pojišťovna příliš nesleduje. Zdravotní pojišťovna už zavedla do systému hodnocení pojem takzvané "dobré praxe" - zvýhodněn je zatím lékař, který dbá na preventivní prohlídky. Nový systém prý umožní zohledňovat též rozsah léčby, počet diagnostických omylů a také účast lékaře na vzdělávacích programech. Lidé se snad brzy dozvědí, zda jejich lékař drží krok s vývojem medicíny a trvale se vzdělává. Lajdáckého doktora však úřady postihovat nebudou. Profesní komory začnou vydávat lékařům diplomy, jež budou viset v ordinacích. Pacienti se dozvědí, že lékař se vzdělává a v posledních letech neměl disciplinární postih. Vyvěšovat lucerny za mrtvé před svým domem však ještě nebudou muset. Lékaři měli v uplynulých pěti letech možnost sbírat takzvané kredity za účast na konferencích či stážích. Občan dosud sotva ví, k jakému lékaři chodí. Už záhy se o něm aspoň něco dozví a to mu usnadní výběr doktora. Pacienti si budou moci například zjistit ve veřejně přístupném registru, jakou má jejich lékař kvalifikaci a zda se dále vzdělává, aby byl schopen jim poskytnout péči na úrovni nejnovějších poznatků medicíny. Ministryně zdravotnictví počítá s takovým registrem v novém zákoně o vzdělávání. Připravit jej chce do konce roku. Měla by spíše dbát, aby každý lékař ve své ordinaci měl povinnost takový výpis místo oněch luceren vyvěsit sám. Mezitím, v horizontu týdnů, si budou moci lékaři začít vyvěšovat v ordinacích osvědčení od profesních komor o tom, zda si průběžně doplňovali vzdělání v kurzech. To, že kvalitu dosud nikdo moc nesledoval, považují experti za jednu z hlavních slabin dnešního zdravotnictví. Vadí také, že by vzdělávání mělo zůstat jen v rukou komor bez zástupců občanů jakožto členů zkušebních komisí přihlížejících zkouškám budoucích lékařů. To hlavní však lékařům bude scházet pořád a to odcizení se lidství. Jde o typicky postfašistický přístup řešení problémů tedy bez lidství založeného na metarealismu jakožto základu právního řádu státu. Ostatně slovo "odcizení" se občanské společnosti bylo ze zapomnění právě vytaženo archeologem Špidlou ve vládním prohlášení. Parlamentem právě stvrzená vláda pokládá spoluúčast občanů na správě věcí veřejných za způsob využití lidského potenciálu, jeho odblokování oproti podmínkám odcizené, v podstatě pasivní společnosti. Cílem nastupující vlády je humanizace společenských vztahů a změny, které povedou k prohlubování sociálního rozměru transformace i demokracie jako záruky svobodného sebeurčení občanů. Odcizení se nejen politiků lidství je největším problémem současnosti. V prostředí diktatury kapitálu je však příčinou každé odcizenosti odcizení se lidství tedy vlastně metarealismu myšlení, vědomí a svědomí. Problém odcizenosti lidství nelze řešit jinak než lidství učinit součástí práva a to už na úrovni ústavy. Bez toho je opravdu odkaz na každou odcizenost pouhou šroubovanou frází. Mnohé je potřeba změnit už na prvním místě a problém je v kouzelnému slůvku "jak". A tak odcizenost bez odkazu na lidství v prohlášení vlády opět rozlézá do květnatých frází o poskytování zázemí, zdokonalování, vzájemné provázanosti. Problémy nelze považovat za vyřešené pouze tím, že se bez uvážení metarealismu dostatečně pojmenují. Členové vlády svorně ve sněmovně pějí: Všichni všechno všem dáme a budeme mít všechno dohromady. Bez založení práva na lidskosti jsou to utopie a těch už bylo dost. Pouze když ten lidstvím dá to a ta zas tohle, tak všichni dohromady budou mít dost, i děti pro radost a radost pro děti a budou společně pro svět pokroku pracovat. Slavní mudrci a vládní astrologové bez právního státu založeného na lidství sotva vyřeší hádanku, kde se na to všechno vezme, protože investice do pokroku rozhodně nebude zadarmo. Magická formulka "lidství" je ten recept na vybudování spravedlivé společnosti pokroku. První rozpočet vlády Vladimíra Špidly znamenající minus 157 miliard bez práva založeného na lidství bude snadno promrhán. Stát si může vypůjčit, když teď zrovna na investici do pokroku peníze nejsou, ale bez lidského potenciálu metakapitálu odkazujícího tvořivostí na lidství sotva budou továrny na kůže, peníze na boty a do vlasů růže a nový kalhoty... Tahle země bez investic do metakapitálu nezbohatne, a bez metakapitálu nemáme šanci na daleko rychlejší rozvoj, abychom dohnali země, jejichž nákladný sociální program si teď vládním prohlášením ordinujeme. Z vládního prohlášení není jasné, jak daleko jsou Špidlovi alchymisti s vytvářením bohatství bez právního státu založeného na lidství a práva lidství odcizeného. Diktatura kapitálu používá mnohé postfašistické postupy, zvláště podvody v účetnictví jsou v poslední době módou. Stát nechává ze své pokladny, v níž zeje rok od roku větší díra, záměrně unikat stovky milionů korun ročně. Ve svých úřadech totiž platí mrtvé duše. Všechna ministerstva se každoročně snaží při jednáních o státním rozpočtu vymoci si na příští rok více úředníků a odpovídající sumu peněz na jejich platy. Většinou však přijmou méně lidí, než je limit, peníze si však ponechají. Podobná situace se opakuje každý rok, a beztrestně. Když resorty nepřekročí mzdové výdaje, nikdo je nemůže sankcionovat. Ministerstva většinou využívají takto nabytých peněz na zvýšení platů pro dosavadní zaměstnance, což dále zatěžuje pokladnu státu. Systém mrtvých duší využívají téměř všechny úřady. Ruský spisovatel Nikolaj Vasilijevič Gogol je sice už 150 let po smrti, ale jeho Mrtvé duše žijí dál. A to i v novém kabátě českých úředníků. Loni si takto rozdělili navíc zhruba jednu miliardu korun. Ostatně rozdělit si nezaslouženě co člověku nepatří, tak v tom jsou k nepřekonání mistry postfašizmem orientovaní nejen manažeři, ale také poslanci. Každý si může zahrát nevinnou hru totiž uvážit lidství poslanců a zeptat sebe samého: zaslouží si tato garnitura zastupitelů občanů mou důvěru? Lidstvím máme vhodného nejmenšího společného jmenovatele pro posuzování mnohých počinů parlamentních zastupitelů. Člověk odcizený lidství a tedy metarealismu nemůže být dobrým člověkem a tím ani kompetentním parlamentním zastupitelem občanů. A jací zákonodárci, taková vláda, spravedlnost a celá občanská společnost. Každý druhý občan Česka šidí stát na daních. Dá si opravit auto a dohodne se s mechanikem, že nepotřebuje účet. Ušetří pětinu ceny. Tímto stylem šidí stát přibližně 55 procent občanů Česka v roli zákazníků. Čtvrtina lidí pak přiznává, že si takto vydělává. Tak vypadá nejrozšířenější tvář šedé ekonomiky. Ještě před sedmi lety bylo lidí pracujících načerno o devět procent méně, šedá ekonomika je na vzestupu. Většina z těch, kdo si načerno přivydělávají, navíc od státu dostává sociální dávky nebo podporu v nezaměstnanosti. To je pro pětinu lidí důvod, proč se uchylovat do této šedé zóny. Na takové občany pak stát doplácí hned dvakrát: rozpočet ochudí tím, že nezaplatí daně, a navíc ještě zneužijí sociálních dávek. Šedá ekonomika, která se neobjevuje v žádných statistikách, může dosahovat až čtvrtiny výkonu domácího hospodářství. Pokud se tyto odhady shodují se skutečností, pak státní rozpočet jen za poslední rok přišel až o 138 miliard korun a to už minimálně představuje deficit příštího státního rozpočtu. Občané Česka si našli cestu, jak neplatit státu daně. Za to, že pracují načerno a ještě si od státu berou sociální dávky se navíc vůbec nestydí, považují to za naprosto normální chování. K úniku do ilegálních vod šedé ekonomiky nepřivádí lidi jen to, že se jim nelíbí, jak málo za své daně od státu dostanou zpět. Významnou roli hraje i samotný daňový systém. Problém je v tom, že každý zaměstnanec sice platí sociální a zdravotní pojištění, daň z příjmu ale státu neodvádí dvě třetiny lidí, kteří mají podprůměrný plat. V sociálních státech však platí daně každý. K ilegální práci svádí i velmi složitý systém daní Česka. Čím je v zákonech více výjimek, poznámek a doplňků, tím snadněji se v něm lidem kličkuje. Čím je daňové přiznání a zákony jednoduší, tím je ilegální přivýdělek snadněji odhalitelný. Občané Česka rok od roku stále více ztrácejí zábrany pracovat načerno a platit daně. I kvůli desítkám tisíc lidí, jež si vydělávají v šedé ekonomice, má aktuálně Česko velmi vysokou nezaměstnanost - 9,1 procenta. Důležité je, aby se lidem, kteří berou sociální dávky, ztížil přistup k černému zaměstnání. Sotva to však jde ve státě právně nevycházejícím z lidství. Odcizenost lidství je záležitostí postfašistické diktatury kapitálu a pochopitelně odcizenost lidství v globálním rozsahu má globální následky. Postfašistická diktatura kapitálu se stále rychleji projevuje všude a nejpatrněji genocidním vlivem změny životního prostředí a klimatu. V létě už v Česku není teplo jako dříve, ale vedro. Tuzemské podnebí se mění, důkazy jsou jasné. Poslední desetiletí bylo podle meteorologů výrazně teplejší než předchozích třicet let. Nikdy nebylo v létě tolik tropických dnů, kdy teplota překoná třicet stupňů, jako v posledních letech. Občanstvo Česka si v příštích desetiletích bude muset zvyknout na častější vedra, počítat s rizikem náhlých záplav a najít si nové způsoby zimní rekreace. Právě jsme v Evropě svědky malé ukázky. Změnou klimatu v Evropě může mít zemědělství řadu problémů, protože v druhé polovině léta ubude srážek. Poslední desetiletí bylo výrazně teplejší než tři předchozí. Tropické dny se začaly častěji vyskytovat i na horách, kde byly dříve vzácné. V průběhu dvacátého století se průměrná teplota na povrchu Země zvýšila o 0,6 stupně Celsia. Proč? Vědci se stále více přiklánějí k názoru, že za vše může takzvaný skleníkový efekt, či přesněji jeho zvýšení v důsledku lidské činnosti. Podstatou skleníkového efektu je, že některé plyny fungují v atmosféře podobně jako sklo ve skleníku: sluneční paprsky jimi procházejí, dopadají na Zemi a mění se v teplo. Tepelné záření zemského povrchu však vrstva skleníkových plynů z velké části pohltí a nedovolí mu uniknout do vesmíru. Má to své výhody. Bez skleníkového efektu by průměrná teplota při povrchu Země dosahovala asi minus 18 stupňů Celsia. Voda by tedy existovala jen ve formě ledu a jakékoli podoby dosavadního života by byly nemožné. To, co nám příroda dala do vínku, však člověk svévolně mění. Mezi skleníkové plyny totiž patří i oxid uhličitý, jehož výrazně přibývá v důsledku masivního spalování ropy, uhlí a zemního plynu. Elektrárny, továrny i automobily tedy přispívají k tloušťce plynné vrstvy, která zemi rozehřívá. Vědci si dnes stále nejsou stoprocentně jisti, jak se bude zemské podnebí dále vyvíjet, protože ve hře je příliš mnoho neznámých. Jisté je, že při vyšší teplotě se odpaří více vody a v atmosféře přibude vodní páry a více vodní páry znamená také více přívalových dešťů. Více páry zřejmě přispěje ke skleníkovému efektu a Země se bude oteplovat ještě rychleji. Nevyloučili možnost, že mraky vzniklé z vodní páry budou odrážet zpět do vesmíru sluneční paprsky, které by jinak dopadly na Zemi, takže se naopak oteplování zpomalí. Do konce 21. století se má průměrná teplota na povrchu Země zvýšit o jeden až 3,5 stupně Celsia. To je víc než jakákoli změna, k níž došlo v průběhu minulých 10 000 let. Země už za svoji existenci přestála velké teplotní výkyvy, které měly různé příčiny. V těch dobách tu však ještě nebyla lidská civilizace a té nyní hrozí, že se její vývoj kvůli změně klimatu pořádně zkomplikuje. Zvýšení teploty povrchu Země znamená roztávání ledovců. Nejpodstatnější vliv bude mít tání největšího ledovce antarktického. Menší vliv se připisuje roztávajícímu grónskému ledovci a prakticky zanedbatelné bude tání horských ledovců a arktického ledovce, který téměř celý leží přímo v moři, takže když roztaje, nic se nestane. Voda z roztátých ledovců v 21. století zvýší hladinu moří o 15 až 95 centimetrů. Neradostné to může být pro přímořské státy. Katastrofický vývoj tedy může vést k proměně New Yorku a dalších měst na Benátky. V budoucím vývoji klimatu v Evropě porostou průměrné teploty každé desetiletí o 0,1 až 0,4 stupně Celsia. Oteplení má být nejcitelnější v jižní Evropě, hlavně ve Španělsku, Itálii a Řecku, ale také ve Finsku a západním Rusku. Bude ubývat skutečně studených zim, do roku 2080 by mohly v Evropě vymizet úplně. Lyžaři tedy budou mít smůlu. Na druhé straně horká léta a vlny veder mají být podstatně častější. Z toho vyplývá, že i na náš kontinent mají dorazit pořádná letní sucha, která se v Česku projeví nejvíce vysoušením jižní Moravy. Teplejší letní měsíce mají být doprovázeny příležitostnými přívalovými dešti a silnějšími bouřkami s krupobitím, toho jsme aktuálně svědci. Vedra se mohou projevit vyšším zdravotním zatížením organismu, dá se také čekat větší rozšíření klíšťat a jimi šířených nemocí. V zimních měsících by ovšem mělo pršet o něco více než dnes (odpařená vodní pára se bude nad chladnějšími oblastmi srážet a vracet na Zemi). Zvlhčování během zimy pak vytváří předpoklady pro častější zimní a jarní povodně. Voda nebude stejně dostupná jako dnes. To znamená jak možný nedostatek pitné vody, tak i vody pro zemědělství. Srážek ubude zejména ve druhé polovině léta, zvláště v srpnu a září, a dále v měsíci dubnu. Vyšší teploty dovolí dřívější výsevy, rychlejší růst i brzkou sklizeň, a v příznivých letech u některých plodin jako je kukuřice, pšenice, rajčata nebo paprika i vyšší výnosy. Avšak mnohým zemědělským plodinám, například bramborám, teploty nad 35 stupňů vadí a přestávají se vyvíjet. Na polích v budoucnu neporoste totéž, co vyrůstá nyní. Plodiny dosud pěstované jen v nejteplejších oblastech se mohou rozšířit více na sever a také do vyšších poloh. Mohla by to být vinná réva, teplomilné ovoce, rajčata, paprika a podobně. Ovšem jejich úrody budou v těchto oblastech velmi proměnlivé. Zvýšení průměrné teploty totiž neznamená, že teplo bude pořád. Jestliže vegetační období začne na jaře dříve, vystaví se zemědělské plodiny vyššímu riziku příležitostných mrazíků, které mohou budoucí úrodu poškodit. Zemědělství v Česku bude podstatně zranitelnější, než je dnes. Může se stát, že zemědělcům nezbude než přejít na nové odrůdy dosavadních zemědělských plodin. Šlechtitelé se budou muset soustředit například na získání odrůd obilnin odolných proti suchu. Vypořádat se budou muset i s větším výskytem mnoha škůdců, například mšic, a rostlinných chorob z jižněji položených oblastí. Klimatické změny dopadnou samozřejmě i na hospodářská zvířata. Dnešní budovy pro ustájení zvířat nejsou pro vyšší teploty vhodné, mají malou výměnu vzduchu, dochází v nich k přehřívání. Úpravy stájí budou finančně nákladné, ale nutné. Oteplování zeměkoule tedy zřejmě v příštích desetiletích ovlivní život obyvatel Česka na mnoho způsobů. Budou si muset zvyknout na častější vedra, počítat s vyšším rizikem povodní, najít si jiné možnosti zimní rekreace a nakonec i trochu pozměnit svůj jídelníček. Česku, stejně jako dalším středoevropským zemím, hrozí také ekologická katastrofa, kterou mohou způsobit zcela nenápadné druhy živočichů. Přírodní rovnováhu v tuzemsku ohrožuje sotva viditelný, zato však agresivní hmyz, a v poslední době zejména oranžoví slimáci. Nemají v Česku přirozeného nepřítele, takže jsou například v Polabí schopni v několika dnech zdecimovat úrodu zemědělců. Vloni slimáci sežrali nejdříve rostliny, které jim chutnají, a pak se pustili do hektarových polí zeleniny, a dokonce i obilí. Invaze plžů pokračuje i letos. Nejen v Polabí, ale například na Zlínsku či Slovácku. Obdobné to je například s motýlkem klíněnka jírovcová, jenž do Česka dorazil z Balkánu teprve nedávno - v roce 1986. Ani ona nemá v tuzemsku přirozeného nepřítele. Téměř zničila všechny kaštany a začíná požírat i další listnaté stromy. Klíněnka začíná být velkým evropským problémem. Největším zlem pro zeměkouli je však evidentně člověk, který mýcením jihoamerických pralesů ničí zelené plíce planety. A nyní ji škodí i obrovským transferem živočichů a rostlin do míst, v nichž nikdy nežili a nevegetovaly a nemají tam přirozeného nepřítele, takže se přemnožují. Přírodě podle expertů například velmi škodí neuvážené stěhování flory i fauny, jež může v extrémních případech vyústit v rozsáhlé ekologické katastrofy. Třeba v podobě vymírání lesů či ničivých náletů sarančat na vše, co se zelená. Kyselými dešti už tak dost oslabená příroda už nemá síly, aby odolala například neobvyklému a rychle množícímu se hmyzu. V Česku se po pádu železné opony začínají více než kdy jindy ve velkém objevovat neobvyklé druhy hmyzu, živočichů či rostlin a může to časem vyústit v ekologickou katastrofu. Klíněnka obsadila už téměř celé Německo a dnes se rozsáhle šíří po Francii i Belgii. Třebaže zemědělcům Česka dělají nyní starosti oranžoví plži, dovezení z Pyrenejského poloostrova, kteří tu nemají přirozeného protivníka, nesrovnatelně větší zhoubou jsou sarančata, která se do Evropy mohou dostat z jižního Ruska. Zhoubné explozi sarančat v Rusku nahrává způsob tamního farmaření. Vážným problémem pro alergiky je už dnes nenápadná a rovněž do Česka dovezená rostlina Ambrosie, která pochází z USA. Natolik velkým, že v pylovém zpravodajství začínají varovat před jejím pylem - pro nemalou část české populace jde o velmi nepříjemný alergen. Experti varují před názory, že si příroda pomůže sama. Při spoléhání na přírodu opravdu genocidně přežijí skutečně jen ti nejsilnější a lidé k nim nepatří. To se ostatně postfašistickou diktaturou kapitálu děje. Ne všude je stejně. Nejlepším místem na světě, kde může člověk jakž tak kvalitně žít, je Norsko. Norsko už druhý rok vede tabulky OSN zkoumající postfašistickou kvalitu života. Naopak nejhorším místem, kde se dnes člověk může narodit, je Sierra Leone. Skončila na posledním, tedy 173. místě tabulky. Postfašistické nůžky úrovně žití mezi Nory a Afričany ze Sierry Leone jsou rozevřeny k neuvěření: Nor se dožije v průměru 78,5 roku, Sierraleoňan umírá v devětatřiceti. Nor za rok vyprodukuje hodnotu ve výši 29 918 dolarů, Sierraleoňan ubohých 490. Ukazatelů, které použily Spojené národy, je víc než gramotnost, patří k nim kriminalita, počet mobilů i splachovacích záchodů, přístup k lékařské službě či pitné vodě, počet studentů... Někde mezi Norskem a Sierrou Leone je zbytek světa. Druhé místo obsadilo Švédsko, třetí Kanada, USA jsou až šesté. Česko skončilo na 33. místě, z postkomunistických zemí je před ní jen Slovinsko. Kvalita života nespočívá jen v penězích. Například Saúdská Arábie je na tom hůř než Rusko. Vysvětlení je však zřejmé. Postavení žen v Arábii je tak bídné, že je nevyváží ani zdravotnictví koupené za petrodolary. Podobně Thajsko je na tom hůř než Kuba, roli hrála mnohem lepší dostupnost zdravotní péče v zemi Fidela Castra. Nakonec se ukazuje, že demokracie přeci jen zajišťuje vládu, která lépe dodá obyčejným lidem vzdělání, zdraví a práci. To hlavní pro kvalitu žití je však naplnit demokracii obsahem lidství tedy metarealismem žití. Postfašizmu je třeba lidstvím učinit stop, je konec báchorek o privilegovaném národu. MetaTeorie všeho poukazuje na jakýsi společný pronárod původem z Afriky, který je genetickým předkem dnešního lidstva a který se rozptýlil po zeměkouli. V důsledku genetické evoluce dnešní Evropané a tím také Američané jsou v průměru z padesáti procent potomky zemědělců z Blízkého východu, toto zjištění vyplývá z genových testů. Pokud se obyvatelé Blízkého východu přistěhovali do Evropy, pak po nich zůstali stopy v genech dnešních Evropanů což se opravdu potvrzuje sledováními zvláštního typu mutací (změn) na chromozomu Y. To je pohlavní chromozom, který mají pouze muži a jenž se přenáší z otce na syna. Tyto změny jsou typické pro obyvatele Blízkého východu. Shodný genetický výskyt dosvědčuje existenci společných dávných předků. Genetický výzkum ukázal, že "blízkovýchodní" mutace chromozomu Y je mezi dnešními Evropany rozšířená, a to v různé míře. V jihovýchodní Evropě, v zemích jako je Albánie, Makedonie a Řecko, genetické porovnání zjistilo, že 85-100 procent obyvatel má blízkovýchodní původ. Ve Francii a Německu má ve svých genech svědectví o původu z Blízkého východu 15-30 procent mužů a v Anglii pouze 10 procent. Zemědělství se do Evropy dostalo z Blízkého východu a postupovalo rychlostí asi jeden kilometr za rok, tedy dvacet kilometrů za generaci. Nešlo však ani tak o šíření poznatků, ale o stěhování zemědělců, kteří nové postupy zaváděli mezi obyvatelstvem, s nímž postupně splynuli. Tomu odpovídá i původ dnešního evropského skotu, genovým rozborem se ukázala největší podobnost mezi geny současného evropského a blízkovýchodního dobytka, z čehož se dá soudit na společného předka. Proto je pravděpodobné, že do Evropy s sebou přivezli domácí skot přistěhovalci z Blízkého východu. Díky jejich přispění tedy vznikla evropská a také euroamerická civilizace.

Metakomentář sebraných příspěvků za 10.8.2002 až 23.8.2002

Globalizací končí svévolnická epocha kapitalizmu, protože globalitou nutností civilizace trvale udržitelného rozvoje nastupuje vláda metakapitálu a epocha metakapitalismu. S metakapitalismem nastupuje lidství coby žitý metarealismus tvořící základ práva i humanismu. Oproti humanizmu vystavěného na kultuře elit nastupuje všelidsky orientovaný humanismus jakožto podmínka existence lidstva epochy globality. Humanismem jde o realisaci lidství tedy o metarealisticky orientované utváření žití, důstojné člověka epochy globality. Humanismem jde o lidství podmíněné žitím všelidské metarealistické hodnoty, jde o ideje a snahy založené na metarealismu úctou k důstojnosti a osobnosti člověka schopného vývoje a výchovného vzdělání v duchu metakultury. Metarealistické výchovné vzdělání zajišťuje svobodnou činnost, která rozvíjí tvůrčí síly a schopnosti člověka nezbytné pro civilizaci trvale udržitelného rozvoje. Lidství je všelidskou povinností, základem každého práva. Oproti humanizmu končí humanismem každá formalita, humanismus právně založeným lidstvím je akční, revoluční, jeho cílem je rozvoj každého člověka k společnosti trvale udržitelného rozvoje. Humanismem končí utopičnost humanizmu, končí fráze o lidskosti a začíná právně založená praktická úcta a vážnost k lidské osobnosti daná lidskou důstojností a péčí o blaho člověka a celého lidstva. Humanismus je metakulturní hnutí, které se dovolává lidství jakožto nejvyšší hodnoty epochy globality. Humanismus je svou právní podstatou spjat se světovým bojem proti všem formám teroru včetně multiteroru diktatury kapitálu. Humanismu je cizí falešná a formální filantropie, metakapitálem je spjat s bojem proti kapitalizmu tedy proti každému stoupenci postfašizmu či postnacizmu. V dějinném smyslu humanismem chápeme všelidské metakulturní hnutí epochy globality. Cílem tohoto hnutí je odstranění kapitalizmu coby diktatury kapitálu a nastolení metakapitalismu coby vlády metakapitálu. Odstranění kapitalizmu a nastolení metakapitalismu není možné bez boje a to především právní a kulturní cestou. Hnutí humanismu vytváří praktické lidství založené myšlením, vědomím a svědomím na MetaTeorii všeho tedy na autoritě metareality. Humanismus se člověku snaží zprostředkovat lidství jakožto optimistický a světu metarealismu přitakávající pocit žití orientující člověka na jeho vlastní síly, na evoluční výchovné vzdělávání jeho osobnosti. Věcně i pojmově je humanismus výchovně vzdělanostní ideál orientovaný na žitý metarealismus. Humanismus existuje všude tam, kde metarealismus je Pravdou Skutečnosti pociťován jakožto živá veličina přítomný autonomně výchovně vzdělávací duchovní silou. Humanismus je dějinně vázán na všechny pravdivé texty lidstva vytvářejících systém pravd jedné Pravdy. Ke vzniku a rozvoji humanismu přispěly a přispívají písemnictvím všechny kultury národů světa, i když rozdílnou měrou pravdivostního kulturního dědictví. Humanismem jde o duchovní renesanci pravd všech kultur a generací v podobě systematického prožívání metarealismu dosažitelného každým člověkem dobré vůle. Humanismus je právně zakotvené lidství a jako právo povinné především pro vyvolené coby příklad hybného, bojovného a akčního momentu lidství, usilujícího o pokrok ve vývoji člověka a lidstva epochy globality. Rozhodující pro humanismus je praktické kritérium aktivity metamanažmentu žití ve službách člověka jakožto neustálé usilování o žitý metarealismus myšlením, vědomím a svědomím. Odtud jsou vědění a výchovné vzdělávání kvalifikovány jako humanistické pouze tehdy, jestliže se přemění metamanažerskou činností ve prospěch pokroku a zvyšujícího se výchovného vzdělávání myšlení, vědomí a svědomí člověka. Humanismus jakožto metamanažment žití je renesancí jednoty pravdivého smýšlení a jemu odpovídajícího žití metarealitou. Jakožto právně zakotvená povinnost k lidství je humanismus všelidskou záležitostí epochy globality, protože podmínkou civilizace trvale udržitelného rozvoje. Každému člověku je žitím přirozeně dána schopnost a možnost myslet, cítit a jednat metarealisticky tedy humanisticky. Zvláště elity jsou zavázány jít příkladem, přičemž pošlapávání humanismu či lidství právně zakládá zločiny proti lidskosti. Představitelé dožívajícího kapitalizmu v podmínkách globalizace zakládají defektním myšlením skutkovou podstatu zločinů genocidy lidstva a jsou podle práva hnáni Globálním soudem k trestní odpovědnosti. Lidstvím mají všichni lidé stejná přirozené práva a povinnosti, humanismem a globalitou se naplňuje kýžená jednota lidstva. Vstupem do epochy globality se dějiny humanizmu integrují v humanismus epochy globality. Teprve globalitou, MetaTeorií všeho a MetaBiblí dospívá vývoj ideje humanismu ke svému uskutečnění a naplnění jednoduše proto, že odpovídá ne všechny otázky člověka, o jeho místě a úloze ve světě, o jeho podstatě a jeho určení, včetně smyslu a účelu lidské existence, o universálním poslání člověka. Přirozená rovnost lidí v lidství předpokládá rovnost výchovného vzdělávání k lidství, naopak nerovnost ve výchovném vzdělávání zakládá nerovnost v lidství. K lidství výchovně vzdělaný člověk dokáže aktivovat nevyčerpatelné tvůrčí bohatství svých vztahů a činností. To podstatné je, že lidstvím nastavená jednota lidstva umožňuje v epoše globality zachovat civilizaci trvale udržitelného rozvoje a minimalizovat riziko sebezničení. Svoboda, lidství a výchovné vzdělání k metarealismu tvoří nedělitelnou právní jednotu závaznou pro každý stát a společenskou formu na základě ústavně zakotvených Globálních lidských práv coby povinnosti lidství. Tomu však postfašistická diktatura kapitálu nechce rozumět a tak prioritou kapitálu před lidstvím dochází je globálním katastrofám. Svět je ve změně a změnám předchází katastrofy. Svévolnickým působením lidstva je na cestě řada celosvětových katastrof jako jsou sucho, povodně, války o vodu, stěhování národů a především genové manipulace uchopené postfašizmem diktatury kapitálu hrozící novým třídním bojem založeným na genové příslušnosti. Globalizací coby vládou diktatury kapitálu přichází na lidstvo čas katastrof, přišel nyní i na Evropany. Tou největší katastrofou působící mnohé katastrofy je však defektní myšlení postfašizmu, odcizenost lidství, pošlapávání práva a nespravedlivá vláda mocných. Mocní tohoto světa mají plno řečí o bezpečnosti, přitom zvýšené riziko nebezpečí katastrof všeho druhu hrozí postfašizmem každému. Hledají nepřítele a sami jsou lidstvu nepřítelem. Postfašistická diktatura kapitálu globalizací působí katastrofy globálních rozměrů a lidstvo je o nich stále častěji varováno, zatím marně. Dominátorem globální devastace životního prostředí a indukující globální katastrofy všeho druhu je amerikanizmus a jím produkovaná či udržovaná postfašistická diktatura kapitálu. Za tohoto stavu pro zajištění bezpečnosti lidstva Globální soud každému člověku planety ukládá svým způsobem bojovat proti amerikanizmu odcizeného lidství. Že mnozí vyznavači amerikanizmu vyznávají katolicizmus není nutno zvláště připomínat. V době rostoucích katastrof je si třeba uvědomit, že centrem amerikanizmu jsou USA. USA mluví o zbraních hromadného ničení a přitom je rozvíjejí, když ztrátou lidství svěřují vládu technologiím a moci kapitálu. Dokonce ani USA už si s postfašizmem neví rady, manažeři tam musí před burzovní komisí teatrálně přísahat na to, že nefalšují účetnictví. Je to však činění marné, vždyť kdo otročí diktatuře kapitálu a odcizuje se tím lidství chovat se jinak nebude. Priorita kapitálu globálně vítězí nad prioritou bezpečnosti lidí. Postfašistická diktatura kapitálu ohrožuje bezpečnost lidstva, nestačí to už pouze konstatovat, je třeba učinit nápravu a to právní cestou, počínaje u těch největších. Globální soud činí právně členské a kandidátské státy EU včetně samotné EU odpovědné a zodpovědné ze zločinů veřejného ohrožení občanstva právně podporovaným postfašizmem diktatury kapitálu. EU je svým právním řádem odpovědná a zodpovědná z napomáhání zločinů veřejného ohrožení občanstva. Entropie či nepořádek v životním prostředí vyvolávaný postfašizmem diktatury kapitálu vyvolává růst chaosu počasí a v tomto chaosu se nepravděpodobné a nečetné stává pravděpodobným a četným. Příhodným místem pro projev chaotického počasí je centrální Evropa, v níž se snadno střetají frontální atmosférické vlivy z hlavních světových stran. Tak se snadno odehraje zacyklení oblačnosti do podoby víru s intenzivními dešťovými srážkami. Stoletá povodeň je pak na světě, když se takovým místem stane "střecha Evropy". Postfašistickými zásahy do krajiny se dešťové srážky co nejrychleji všemi způsoby svedou do koryt stále větších, aby jimi vzniklá povodňová vlna působila do vzdálených oblastí a končila až v moři. Před pěti lety něco podobného začalo nad územím Moravy, nyní nad územím mezi Rakouskem a Českem. Běžné dešťové srážky nasytí půdu a následné mimořádné srážky na území počátku povodí řek vyvolají stoletou vodu a následně stoleté povodně. Postfašisté úpravou krajiny řeší pouze jeden klimatický extrém a to sucho skrze efektivní sběr vody do koryt a přehrad. Postfašisté zásadně neřeší úpravu krajinu pro klimatický extrém enormních dešťových srážek. Přehrady řeší regulaci vodních toků pouze v rámci své kapacity tedy nedostatečně pro padesátiletou či dokonce stoletou vodu. Navíc režim správy přehrad je nastaven sloužit diktatuře kapitálu a nikoliv lidem. Nejde o to, že přehrady nestačí pojmout veškerou stoletou vodu, jde spíše o jasnou prioritu kapitálu před lidstvím. Stoleté vodě nelze čelit přehradami, ale správou krajiny a především povodni čelit umělou povodní tedy budováním systému poldrů coby zátopových území přirozených i umělých. stálých i havarijních. Přes řeči státu po povodních v roce 1997 takový systém poldrů doposud na Moravě neexistuje. Ukazuje se, že stoletá voda může klidně přijít každých pět let. V éře globalizace a klimatických změn je pro zajištění dlouhodobé bezpečnosti občanstvu namísto letadel více potřeba víceúrovňového systému poldrů soukromého, obecního, krajského, zemského a státního. V postfašistické diktatuře kapitálu je taková dobrovolnost utopií, proto Globální soud pro zajištění bezpečnosti občanstva ukládá kompetentním osobám, fyzickým či právnickým, bezodkladně budovat v rámci své působnosti systém poldrů. Bez takové iniciativy se každá katastrofická povodeň vytratí, aniž dojde k zvýšení bezpečnosti občanů. Jako na Moravě, voda odteče, škody se napraví, lidé zapomenou a vzpomenou si zase až při další katastrofické povodni. Základním úkolem naší doby je být si vědom pravého nebezpečí plynoucího z postfašistické diktatury kapitálu či lépe řečeno z defektního myšlení odcizeného lidství. Největší nebezpečí pro občanstvo vytváří jeho elita, protože dala přednost prioritě kapitálu před lidstvím. Povodněmi mocní a bohatí opět prokázali odcizenost lidství. Voda má sílu a moc metarealismu, protože tvoří základ života. Moc metarealismu vody musí respektovat každý živý tvor avšak lidstvo postfašistickou diktaturou, ať proletariátu či kapitálu, to odmítlo a odmítá. Voda svou moc metarealismu připomíná světu postfašizmu stále častěji a důrazněji, dokáže totiž být pánem nad osudy lidí bez ohledu na jejich svévolnost. Voda za přispění postfašistické diktatury kapitálu způsobila jednu z největších povodní v Evropě. Část občanů Evropy si zažila postfašizmus diktatury kapitálu na vlastní kůži. Pro Čechy před pěti lety byly povodně na Moravě příliš daleko, nyní je povodeň pro Čechy jejich záležitostí a to je také vidět. Nic podstatného se však nezměnilo, postfašistická diktatura kapitálu dále působí a připravuje další hrozivější katastrofy. Stoletá voda odpověděla na věčné lidské otázky, především že není žádného Boha odpovědného za dobro nebo zlo. Zlo a dobro si působí lidé sami svou pyšnou svévolností, v řešení problémů své existence musí spoléhat na sebe a svou situaci vyřešit sami, žádný Bůh jim v tom za ně nepomůže. Povodně v Evropě přesto ukázaly, že pro mnohé lidi není lidství utopií, že mnohým je lidství pouze utajeno. Současně však ukázaly, že mezi námi žije mnoho postfašistických zrůd, pro které je lidství záležitostí nepřijatelnou pro člověka otročícího trhostroji. Potopa v Česku ukázala v tom nejméně vhodném světle stav společnosti. Prohrála vláda i sdělovací prostředky, nedokázaly totiž metainformovat občany o jejich nebezpečí. Arogantně se ohánět zákonem o nouzovém stavu společnosti a považovat občanstvo za stádo ovcí a státní správu či veřejnou správu za pastýře svědčí o ztrátě lidství. Komerční televize jasně předvedla své otročení diktatuře kapitálu a pohrdání lidmi coby diváky. Informace občanstvu neposkytovali mnozí, zastupitelé včetně poslanců a senátorů. Informace poskytované občanstvu během povodní byly neadekvátní, pragocentrické, zpožděné, odporovaly si, nebyly garantovány důvěryhodnými autoritami. Stoletá voda odhalila starou pravdu, že veřejnoprávní televize ČT1 je v moci pragocentristů, že neslouží městům, obcím a občanům Česka, že neprovádí veřejnou službu, že opakuje balastní informace, že neposkytuje občanům informace nutné pro jejich bezpečnost. Stoletá voda zjevila krizi informační společnosti. V takovém prostředí občané pochopitelně nevěří v poskytované informace a protože jim chyběly metainformace pak jim povodeň uškodila víc než musela. Bez metainformací bude povodeň škodit ještě dlouho. Stoletá voda ukázala, že veřejní činitelé, fyzičtí nebo právničtí, nejsou schopni a ochotni občanstvu poskytovat metainformace v duchu Globálních lidských práv a tím uvádí lidi v nebezpečí. Veřejní činitelé nejsou schopni lidstvím oslovit občanstvo. Dovedeno do konce: občanstvu chybí metainformace a nejen v době stoleté vody. Veřejnoprávní média neslouží občanstvu. Opakující se stoleté voda ukázaly, že veřejnoprávní záležitost občanstva nakonec kopíruje životní prostředí a tedy povodí. Česko se tedy v péčí o životní prostředí přirozeně podle povodí dělí na země tedy Čechy, Moravu a Slezsko. V rámci každé této země je zadáno budovat svůj vlastní systém poldrů. Krajina je záležitost tvorby lidí, to je zcela evidentní. Zajistit starost o krajinu vyžaduje jiné státoprávní uspořádání Česka než dosud. Stát předvedl, že se nedokáže postarat o bezpečnost občanů z hlediska životního prostředí. Nastupující a přiznávaná globální změna klimatu vyžaduje členění státu podle povodí na země, kraje a obce. Spoléhat na lidství v podmínkách postfašistické diktatury kapitálu by bylo další utopií. V zájmu zajištění bezpečnosti občanstva Česka i Evropy coby důsledků "střechy Evropy" Globální soud ukládá senátní a poslanecké sněmovně Česka zemské uspořádání státu. Zemské uspořádání je starostí o krajinu a to je záležitost správného myšlení, vědomí a svědomí tedy záležitost lidství a tedy záležitost obecně kulturní vyžadující v první řadě zemské výchovné vzdělávání následně aplikované v zemské ekonomice a politice. A tomuto zemskému zájmu musí odpovídat i veřejnoprávní pojetí médií. V zájmu zvýšení bezpečnosti občanstva Globální soud ukládá veřejnoprávním médiím v Česku (především ČT 1 a ČT 2) dělit svou činnost na část státní, zemskou, krajskou či regionální. Veřejnoprávní média coby služba občanstvu neslouží občanstvu, to pak není pravdivě a aktuálně informováno a je tím uváděno v nebezpečí. Ukázaly to aktuálně povodně. Postižení obyvatelé právem obviňují nepřipravenost vodohospodářů, domnívají se, že před povodní měli včas vypustit více vody z přehrad. Ano, ale jde o chyby mnohem závažnější totiž dlouhá léta stát protipovodňovou ochranu zanedbával a v rizikových oblastech nestavěl krizové nádrže, do nichž by bylo možné záplavovou vlnu odklonit. Chyba se děje mnohem závažnější a tou je defektní myšlení dané odcizenosti lidství. Po pěti letech se do Česka vrátila pohroma. Povodně, které nyní postihly Čechy předčily katastrofické záplavy, které roku 1997 zasáhly Moravu. Tisíce lidí musely nebo bylo přinuceno utéci ze svých domovů. Desítky továren zastavily práci. Vlaky na mnoha tratích se zastavily, desítkami silnic neprojela auta. Premiér Vladimír Špidla kvůli ničivým záplavám vyhlásil nouzový stav pro většinu území Čech. Velká voda totiž dosáhla takových rozměrů, že ohrozila životy, zdraví a majetek občanů. V ohrožení mnozí dobrovolníci jsou připraveni pomoci, s čímkoli. Vzali třeba auto a přijeli něco vozit, kamkoli telefonovat nebo plnit pytle pískem. Nabídnout pomoc znamenalo mít nejen velkou dávku odvahy, ale i sebezapření. Voda, která natekla do ulic, se na některých místech míchala s vyplavenou kanalizací a v řadě zákoutí byl nesnesitelný hnilobný zápach. Ne všichni však přiložili ruku k dílu. Někteří jedinci si zkázu natáčeli na památku na videokamery a lidem, kteří pomáhali chránit město před povodní, komplikovali záchranářské práce. Venku bouřila rozvodněná Vltava a kalná voda se hnala na hlavní město Prahu. Prší, prší. Lidé pak rádi říkají: Svět už končí, když jsou stále větší katastrofy. Přírodní katastrofy provázejí lidské dějiny stejně pilně jako války. V tomto ohledu příroda se svévolnickým lidstvem nespolupracuje, má svůj řád na který ovšem svévolnické lidstvo kašle. Každá katastrofa, jak jdou za sebou, je vždy dobrou příležitostí k odhalení viníka. Kladou se praktické otázky úřadům a úředníkům: Co jste učinili, aby se povodeň nestala? Byli jste u neštěstí včas? Proč máte málo člunů, písku v pytlích, helikoptér? Kde jste byli, když pukla hráz? Kde jste byli před dvěma lety, když X. Y. varoval? Ztrátou lidství také odpovídají zmateně jako, že příčinou dešťů je zpackaná kuponovka. Pro jiného jsou proudy vod způsobeny bezbožným dluhem ODA. Nebo: Jakpak nemá ustavičně pršeti, když postfašisté běhají volně po planetě? Lidé založení mysticky se ptají vzletněji: Proč vláda dopustila, že moc prší? A dokazují ze statistik, že za předešlých vlád zdaleka tolik nepršelo. Proroci upozorňují, že strašlivý déšť seslali bozi jako trest za minulé volby. Není však jasné, proč trpí i Švýcaři, kteří u nás nevolili. Nu, však prý i Švýcaři mají něco na svědomí. Filozofové napíšou: Už nikdy nebude člověk to, co byl před povodní. Noe bere na palubu všechny koaliční politické strany, i Cyrila Svobodu. Jen Hana Marvanová stojí sama na pobřeží vod. Profesoři etiky záhadně tvrdí: Vody opadnou, člověk trvá. Kdo má rád lidstvo, píše: Solidarita lidí poráží běsnící živly. To vše se stane, když moc prší. Když udeří strašlivá vedra, bude se říkat totéž. Lidé, kterých se katastrofy netýkají, je mají rádi, protože mohou přemýšlet, kolik mizérie obnáší lidstvo a kolik je mezi námi viníků. Říkají, že to říkali už dávno. Doplňme si přísloví "Pomozte si sami a jako by vám pomohl Bůh" moderním dodatkem: Věřte v lidství. Jedině lidstvím mají lidé šanci překonat potíže své existence. Už to vypadalo, že první vlnou dešťů mají nejhorší za sebou. Když lidé se pomalu vraceli do podmáčených domovů, začalo hustě pršet znova. Vodohospodáři pro jistotu vypouštěli víc vody z přehrad. Půda byla už nasycená, a to znamená, že srážky, které spadnou, okamžitě odtečou. Velká voda se tak do měst přivalí mnohem rychleji. Během padesáti let velká voda přišla už posedmé. Jen letos již počtvrté, při každém velkém dešti se voda přivalí z okolních lesů a polí. Voda páchá škody na obecním majetku i na zemědělském. Kde však na likvidaci škod vzít? Člověk se snaží před vodou bránit, staví jí do cesty pytle s pískem, ale když pochopí, že vlna je příliš silná, popadne nejnutnější věci, prádlo a doklady a je rozhodnut před vodou z domu utíkat. Hlavní je zachránit děti a sebe. Na dům v tu chvíli člověk nemyslí. Marností je odčerpávat vodu z bytu a při tom vynášet zničený nábytek. Ten stejně poputuje do přistaveného kontejneru a na skládku. Nejen skříně, stoly a židle jsou zničené, ale také veškeré prádlo. V lepším případě je mokré, v horším již plesnivé. Kde postižený člověk vezme peníze na likvidaci zničených věcí, prozatím neví. Jediný, kdo měl z vody, která byla naprosto všude, radost byly děti. Děti chytaly na silnici ryby. Snem člověka velkou vodou sužovaného je, aby ho již víckrát nepostihla velká voda. Má chuť se odstěhovat někam na kopec. Neuvědomuje si, že jeho ústředním nepřítelem je postfašistická diktatura kapitálu, která si podmaňuje i jeho. Naznačil to už způsob evakuace, ale až deevakuace ukázala pravou podstatu vztahu občanů a moci. Stát si nevzal poučení z povodní na Moravě. Stát zanedbal preventivní politiku proti povodni, vsadil na katastrofu a evakuaci. Chyby státu a veřejnoprávních médií ohrožují občanstvo a uvádí ho do krize. Z krizového období záplav evropského rozměru nutno učinit poučení. Balamucení veřejnosti není pouze záležitostí manažerů falšujících účetnictví, přikrašlování a zkreslování reality je podstatou postfašistické diktatury a nevyhnulo se ani reakci úřadů na stoletou vodu. Očekávání dvacetileté vody, možná dokonce padesátileté, nakonec přišla voda tisíciletá... Nikdo občany přesvědčivě a důvěryhodně nevaroval, jak velká se k lidem řítí vlna vody. Především státní orgány a veřejnoprávní média ohrozily bezpečnost občanů nejvíce, protože jednoduše před povodňovou vlnu nealarmovaly nebo ji neukázaly. Nepomohl nikdo z poslanců a senátorů, před volbami jich tu bylo plno, volte nás, prosili politici, ale v povodni nepřijel vůbec nikdo. Armáda pomohla spíše podle protekce a ne podle potřeby. Místo stavění zbytečného valů pytlů písku bylo možné motivovat občany k odvezení do bezpečí movitého majetku či zvířat. Nedostatek informování o nebezpečí se maskuje řečmi o dokonalé evakuaci. Zase ono lakování na růžovo, život se však lakovat nedá. Povodňová vlna a ničivá vlna bahnité vody pomalu opouští Česko, začíná obnova. Česko se probírá. Boj o životy končí, pomalu začíná obnova. Škody jsou strašné. Velká část území kolem povodí je zničena, silnice jsou neprůjezdné, železniční trati stržené, pole zdevastovaná, domy zbořené. Kolik peněz bude náprava následků katastrofy stát? Jak dlouho to bude trvat? Úřady to netuší, destrukce je příliš velká a nepřehledná. Nejdříve je třeba, aby se život v zatopených místech vrátil opět do normálu. Stovky lidí ze čtvrtí, kde opadla voda, toužily jen po jedné věci: vrátit se domů. Domů se však dalo nahlédnout jen na povolení a jen v doprovodu policie nebo dobrovolníků. Celá akce vypadala zdálky jako hodně bizarní školní výlet: Štrúdl brblajících lidí vede strážník, který se paří v černé uniformě a co chvíli si kapesníkem otírá čůrky potu. Procesí dojde k začátku ulice, a dál se smí jen jednotlivě. Až se někdo vrátí může jít další. Nejhůř na tom je ten, kdo čeká dvě hodiny na povolení a až na poslední chvíli zjistí, že do svého domu nesmí. Díry v chodnících, utíkající plyn a mnohdy hodně byrokracie jsou důvody proč lidé nemohou navštívit svůj domov. Řítí se domy. Zbytečné ztráty. Ani stoletá voda však ničemu nenaučila. Stoletá voda sice není takovým typem zkušenosti, jako je třeba teroristický útok nebo válečný stav, ale byla stejně nečekaná. V roce 1997 si mnozí bláhově mysleli, že stoletá voda přijde statisticky zase až za sto let, a vzdor varování odborníků, že tu může být zase jako na koni, si tak truchlivý osud nepřipouštěli. Obdobná zkušenost před pěti lety ukázala, že je vhodné se proti povodni pojistit, ale to občan žijící kolem mnohých povodí bral jako vyhozené peníze. A doporučení vytvořit plán uspořádání a zajištění domácího hmotného majetku pro případ evakuace se brala jako ztráta času. Zkoumá se, co ti, které považujeme střídavě za vůdce lidu a papaláše, v tyto dny dělali. Kdo se ozval jako první, kdo kam jel, co řídil... Nově se chápe, co je to stát. To je ta námi placená instituce, od které očekáváme, že za nás učiní věci, které sami nezvládneme. Škoda vší té energie, kterou nám voda vzala, větší škoda je však neproměnit tu, kterou nám stoletá voda dala. Do příští stoleté vody, která za dveřmi pořád hrozí, je třeba mnoho napravit, příležitost k tomu je právě teď. Několik let od poslední stoleté vody stát cestou prevence před další stoletou vodou neučinil nic pro bezpečnost občanů. Je to ostatně dáno tím, že sametová revoluce byla ve skutečnosti pučem či převratem postfašistické diktatury proletariátu k postfašistické diktatuře kapitálu. A marnost nad marnost, jaký pán, takový krám. Parlamentní většina jednoho hlasu se vládě vytratila možná jen několik hodin po získání důvěry. Bratři lidovci i přátelé z Lidového domu to Haně Marvanové spočítali: nesouhlasila s popravou ODA, nechtěla odkývat Vladimíru Špidlovi jeho mamutí schodek, hlasovala jsi s opozicí pro vznik parlamentní komise, která měla dohlížet na vyšetřování možné korupce na ministerstvu zahraničí. Třikrát a dost, řekli si asi vládní poslanci, nehodné dítě je třeba potrestat. A navzdory koaliční dohodě nezvolili bývalou předsedkyni Unie svobody do čela jiné (mediální) komise. Koaliční poslanci se chovají jako nejhloupější puberťáci: jednoduše se Haně Marvanové pomstili. Politickou rozvahu nahradila obyčejná klukovina. Žijeme v prostředí postfašistické diktatury kapitálu a proto zastupitelé občanů otročí kapitálu, než aby sloužili občanstvu. Novopečený premiér Vladimír Špidla se rozhodl zamezit růstu nedůvěry ve vládu. Nová vláda se vydává cestou některých západoevropských států, kde je běžné, že ministři po nástupu do svých funkcí sepisují a zveřejňují stav svého majetku. Pokud teď, po nástupu do vlády, ministři oznámí, jak na tom jsou, nebude možná veřejnost za pár let spekulovat, zda si ten či onen ministr dopomohl k luxusnímu domu či milionům v bance během vládnutí. O majetku mocných se vždycky vedly spekulace. Asi to bude tím, že zatímco u německého podnikatele, řeckého rejdaře a amerického spekulanta je jaksi samozřejmé, že své peníze mají za nějaké podnikání, rejdy a spekulace, u politika je tomu jinak. Kde k těm penězům asi přišel? Žije skutečně jen ze svých (více či méně) poctivě vydělaných peněz? Co když se mu podařilo legálně získanou moc proměnit v nějaký ten vedlejší, ale jinak tučný nelegální zisk? Pouhé aritmetické porovnání kont před nastoupením úřadu a po jeho opuštění nám mnoho neřekne. A ještě tu máme tajná konta, všelijaké ty výhodičky nehmotného charakteru, služby a protislužby a jiné kejkle, které stejně nikdy žádný dotazník nezachytí. Politik se navíc dobrovolně rozhodl vystavit se ve své funkci ostrému světlu, takže lid má nárok vědět prakticky všechno. V tuto chvíli jde o to, zda noví mocní splní, co sami dobrovolně slíbili. Moc se v peníze přeměňuje stejně snadno, jako peníze v moc, takže ministři nejlépe udělají, když otevřou peněženky k nahlédnutí. Lid jimi nepohrdne, vždyť ví, že pop stars a byznysmeni mají stejně víc. A nahrává jim také povodňová mentalita, starat se o věci politiků není v módě. V postfašistické diktatuře kapitálu je občanstvo vystaveno ohrožení, nikdy nejsou peníze na bezpečnost. Až teprve katastrofou vždy přijdou otázky kdo to zavinil a připravují se žaloby. Stejně rychle jako opadává ničivá voda rozvodněných řek, začínají se vynořovat i pochybnosti, jestli to všechno, co se dělo především kolem toku Vltavy, muselo být tak strašné. Lidé už uvažují o trestních oznámeních či žalobách na firmy, na státní podniky povodí či na města a obce. Než k systémové chybě v matematickém modelu, podle něhož se počítá průběh povodně došlo k chybě lidí, kteří model používají. Plní-li se předpověď kubíků za vteřinu i výšky hladiny, ale absolutně se neshoduje čas, kdy voda projde, pak je něco špatně. Druhá vlna se spočítat dá, ale už se to nedělá. Modely totiž například selhávají v tom, že když projde první vlna povodně, změní se některé parametry. Nejde o model, jde o selhání lidí vždyť když bylo možno pozorovat velikost povodňové vlny, nikdo o tom občany nevaroval. Obyvatelé právem tvrdí, že nebyli včas upozorněni, jak se velká zátopová vlna blíží. Tak se třeba lodě nemusely odstřelovat, pokud by se zavčas přivázaly či potopily na místě. Místo toho jsou občané informováni o kuriozitách jako že dvanáctiletý lachtaní samec Gaston utekl při povodni ze zaplavené pražské zoo a urazil téměř dvě stě kilometrů. Kladným hrdinou povodní se stal lachtan Gaston. Z tajemných důvodů zastínil všechny udřené, promočené a nevyspalé záchranáře i dobrovolné hasiče. V televizi bylo možno vidět jak uprchlého Gastona stíhají čluny a vrtulníky. Přitom je to dražší než koupit do zoo nového lachtana. Gaston byl chycen až v Německu, ale při transportu do Prahy uhynul. Na těle Gastona nebyly žádné stopy po větším zraněni, zřejmě pošel z jedovaté vody Vltavy. Důležité informace jsou před občanstvem ukrývány nebo maskovány balastem. Za příklad stačí uvést případ Spolany. Neratovická chemička je temnou figurou již léta. Před dvěma roky unikl mrak chloru, v červnu zde došlo k výbuchu, soustavně uniká rtuť, síru chtěla vyvážet na běžnou skládku... Její "výkon" při zátopách však patří do katastrofické inscenace. Z továrny unikl do vzduchu chlor, rtuť a možná i smrtelně nebezpečné dioxiny. To je neomluvitelné. Zbabrá-li ochranu před povodní Národní divadlo, je to malér, ale jde v podstatě o prkotinu. Zbabrá-li ochranu před povodní chemička se smrtelně nebezpečnými látkami, pak je to malér. Přitom jde o zdraví a život. Chování manažmentu Spolany přesně vystihuje vztah firmy k bezpečnosti. Voda v Praze jasně ukázala, že přesahuje úroveň "stoleté vody", Spolana přesto dál spoléhala na své nové, pro stoletou vodu dimenzované hráze. Času neměla mnoho, ale měla jej. Tisícitunové zásobníky sice za pár hodin nikdo nepřečerpá, ale menší zásobníky, sudy či pytle měly být s předstihem v bezpečí. Kdyby Spolana zavolala SOS, pomůže jí každý včetně armádní protichemické jednotky. Její tiskový mluvčí jedná "nekorektně", Spolana prý není oprávněna informovat veřejnost o únicích chloru. Veřejnost je pak právem vyděšená, viník nebezpečí mlží a zatlouká. Vzpomínky na Černobyl se vracejí. Nebezpečný provoz se musí jistit na desetinásobně vyšší hladině bezpečnosti než nádraží či obecní úřad. Situací ve Spolaně Neratovice by se měli okamžitě zabývat vyšetřovatelé. Není-li únik chloru, únik rtuti a riziko úniku vražedných dioxinů činem obecného ohrožení, pak můžeme tento paragraf z trestního práva rovnou vypustit. Upravme staré přísloví o neznalosti na nové: Povodeň neomlouvá. 13 let po převratu je Spolana stále ještě státní podnik. 13 let po převratu plují po vodě sudy s jedy. 13 let po převratu firma zapírá oblak chloru letící nad sousední město. 13 let po převratu přijíždí ministr z Německa (kde má sám ze zatopenou zemí starostí nad hlavu), aby se podíval na nebezpečný "východní nepořádek". 13 let po převratu se lidé bojí mluvit do mikrofonu. 13 let po převratu vidíme účinný záchranný systém i bleskové akce nadací. 13 let po převratu v neskutečné chemické story vidíme, jak moc jsme svázáni okovy postfašizmu. Nejen občané, ale i samotní zastupitelé jsou dezinformováni. Primátor Prahy říká, že dostal v krizi špatné informace. Praha měla během nejkritičtější noci, kdy přišla drtivá povodňová vlna, zcela špatné informace z Povodí Vltavy. Informace byly mylné a špatné. Primátor pak čelí kritice, že ještě v úterý večer situaci v Praze podcenil, když ji v televizi hodnotil jako "nadmíru výtečnou". Co mu řeklo Povodí Vltavy, to předal. A tyto zprávy byly mylné. Je to ilustrace toho, jak je zabezpečena ochrana obyvatelstva, jak fungují složky, které se mají o obyvatele a o ochranu města starat.. Povodeň nečekaně zatopila pražské metro, poškodila sedmnáct stanic a způsobila minimálně dvoumiliardové škody. O podzemní dráze se přitom v minulosti vždy mluvilo jako o dokonale chráněném dopravním systému. Ještě v den, kdy do podzemí začala natékat voda, přitom zástupci města ujišťovali veřejnost, že zatopení metra nehrozí. Proč byla skutečná situace zcela opačná, nedokáže v tuto chvíli nikdo říci. Voda tam dokázala neuvěřitelné věci, voda v metru poškodila nejen stanice a kolejiště, ale také řadu dalších zařízení. V tunelech metra totiž vede řada důležitých kabelů, které spojují mnoho organizací i státních institucí. K běžnému vybavení stanic patří i rozsáhlé kamerové systémy nebo například vysílače operátorů mobilních telefonních sítí. Vedení pražského metra připustilo, že podzemní dráha byla zavřena pozdě. Stejně jako pražský krizový štáb nevěděli, že vody přijde tolik, že metro mělo vydržet jen stoletou vodu. To je ale nesmysl, mělo vydržet protržení Slapské přehrady, voda by v takovém případě sahala až do horní části Václavského náměstí. Za katastrofou v pražském podzemí se skrývá především zmatek mezi odpovědnými pracovníky a to, že možná nefungovala důležitá zařízení. Mohla být v havarijním stavu, protože vlastně nikdy nebyla naostro použita. Část stavby prý mohla být "ošizená" a nevydržela přes to, že vydržet měla a že vše předpisově fungovalo. Jedno je dnes jisté. Všechna zařízení, která má metro k dispozici pro krizové situace, použita nebyla, přestože je lze řídit na dálku. Každá trasa metra má pro případ války v podzemí technické centrum. Tlakové uzávěry tunelů, stanic a nejrůznějších šachet jsou jen jednou částí systému. Stanice jsou dále vybaveny agregáty na výrobu elektřiny a čerpadly, která se mají i v nouzi s vodou vypořádat. Jedno z nejdůležitějších zařízení pak dokáže ve stanicích udržovat vyšší tlak vzduchu, než jaký je v okolí. Při spuštění tohoto zařízení se do stanic zvenku nemůže dostat nic, protože to prostě vzduch nepustí. Kromě tlakových uzávěrů však další zařízení použita nebyla. V kritické situaci se navíc zjistilo, že povodňový plán, kterým se měli pracovníci řídit, je natolik špatný, že by podle něho metro nezachránil nikdy nikdo. S použitím veškerých bezpečnostních zařízení počítal plán pouze pro jaderný poplach, takže s tím v posledním desetiletí nepočítal vlastně nikdy. O tom, že šlo dělat více, svědčí situace v pražských kolektorech - tunelech, kterými pod městem vedou důležité kabely a potrubí. Začali z nich čerpat vodu ještě předtím, než vystoupila voda nejvýš. A zachránili je. Úřady sice zvládly evakuaci, horší už je deevakuace. Tisíce lidí se mohli poprvé od počátku katastrofálních povodní úředně podívat, jak dopadly jejich domovy. Panuje v tom ale strašný zmatek. Lidé se totiž dostávají do uzavřených vesnic nehledě na úřední zákaz, rozbíhají se živelné návraty, jimž mohou starostové jen těžko bránit. Úřady trvají na řízené deavakuaci, přitom občanstvo vystavují ohrožení, když úředně nařízené prověřování statiky domů jsou formální. Budovu prohlédne statik a vydá potvrzení, že je v pořádku, aby se potom zřítil. Lidé, kteří se jen krátce předtím vrátili do svých domovů, museli být okamžitě odvoláni. Ukazuje se, že letmé statické prohlídky, při nichž odborníci budovu často kontrolovali pouze od vchodu, jsou nedostatečné. Evakuace zanedbala evakuaci mrazniček a ledniček. Už devátý den leckde nešel v elektrický proud a v domech hnily potraviny. Zápach byl nesnesitelný. Právě kvůli hnijícím a plesnivým potravinám museli být lidé puštění do svých domovů, protože pokud by je lidé včas nevyhodili, hrozilo, že okolí zamoří nakažlivé nemoci. Jak na chodnících přibývalo igelitových pytlů s vynesenými odpadky, šířil se ulicemi v prudkém slunci těžký nasládlý puch nutící hned při prvním nadechnutí k dávení. Stát nařídil evakuaci občanstva a už se nepostaral o evakuaci nebezpečných zdrojů znečištění. Další způsobem ohrožení občanstva jsou čističky, nejsou projektovány na povodně, Řeky se tak po povodních změnily v hnijící stoky plné těžkých kovů, rozkládajících se mršin, ale i splašků z velkých měst. Voda je kontaminovaná vším svinstvem, které lidé vypouštějí. Z nich se mohou šířit bakterie Salmonelly, tularemie, leptospiróza či Weilova žloutenky. Občanstvu hrozí po povodních další katastrofa v podobě nebezpečných epidemií. Pro úřad jednoduché řešení, hlavní hygienik Česka jednoduše vydá zákaz koupání v řekách a nádržích, jimiž prošla stoletá voda. Kvůli výpadku čističek se nesmějí používat drtiče odpadků v dřezech. Hrozbu infekcí může posílit například i vylévání fritovacích olejů do kanalizace či vylévání zbytků jídla do záchodů. Při práci se nemá jíst, pít ani kouřit, je třeba být obut do holinek a na rukou mít ochranné gumové rukavice. Snadno je vydán úřední zákaz používat i jako užitkovou vodu z řek, v níž jsou po záplavách těžké kovy, rozkládající se mršiny, ropné produkty a leckdy i chemikálie a těžké kovy. Lidé prý mají lidé odkládat použitý toaletní papír stranou a nesplachovat ho ve snaze ulehčit kolabujícím čističkám. Vznikne tak jen další odpad, a kam se bude odnášet není jasné. Vážným problémem je i nebývalé používání agresivních čistících prostředků, které jsou splachovány do řek. Ohrožení občanstva přibývá. Lidé, kteří se budou chtít očkovat a nebydlí v ohrožených oblastech, nemají po dva týdny šanci. Způsobů ohrožení občanstva není konec, když stát nemotivuje občanstvo k bezpečnosti a k prevenci proti katastrofám. Stát není připraven na katastrofy a již tím ohrožuje občanstvo. Stát nemá rezervy a peníze na obnovu chce získat zdaněním kuřáků, motoristů a také části služeb. Povodňové škody zaplatí kuřáci a řidiči, nikoliv ti, kteří jsou nejvíce odpovědní. Podraží i některé služby. Daň z přidané hodnoty se má zvýšit ze současných pěti na 22 procent. Stát má mít rezervy pro případ katastrof připravené samozřejmě předem. Jen naivka si může myslet, že během příštích pár let nepřijdou vždy nějaké další katastrofy, když stát vůči občanstvu praktikuje státní terorizmus především v informační oblasti. Bez služby metainformovat stát není schopen dostát své roli zajistit bezpečnost občanstva. Krátké textové zprávy na mobilních telefonech - takzvané SMS zprávy - se pak sotva v krizové situaci mohou osvědčit. SMS systém sice umožňuje okamžitě metainformovat všechny obyvatele co nejrychleji a co nejjednodušším způsobem, ale je to k ničemu není-li k tomu občanstvo připravováno. Mobilní telefon, který byl ještě donedávna pro mnohé pouhou hračkou, se může stát tím nejlepším komunikačním prostředkem v krizi. Mobilní telefony lze totiž lokalizovat podle toho, kde přístroj jeho majitel naposledy zapnul - tedy, kde se přihlásil do sítě. Každá technika je však mrtvá, když úřady nedovedou metainformovat a občanstvo nedokáže metainformace vyžívat. Občany ohrožuje totalita státu ba přímo civilizace založená na postfašizmu diktatury kapitálu. Další krize jsou na cestě. Voda zase zahrozila. Týden po katastrofální povodni začalo na jihozápadě Čech znovu silně pršet. Na mnoha místech Plzeňského kraje byly následky horší než při povodni minulý týden. Meteorologové opět nedokázali předpovědět, kolik vody nakonec naprší. Nevyžaduje to totiž společnost, což potvrzují ošizené meteorologické zprávy v masmédiích. Lidé si neuvědomují pravé nebezpečí. Terorizmus postfašizmu je nebezpečnější než povodně, je nebezpečnější než globální oteplování. Zaplavuje celý svět, a lidi nikdo neevakuuje. Jsou horší věci než povodeň. Na mnoho záležitostí lidí není v diktatuře kapitálu peněz, jinde se vyhazují a pak se šetří se na nepravém místě. Šetřeme, šetřeme, ale ne na ochraně před velkým neštěstím.