MD240802

Nutností civilizace trvale udržitelného rozvoje nastupuje vláda metakapitálu a epocha metakapitalismu. Metakapitalismem nastupuje vláda lidství coby základ práva žitého metarealismu, protože jediná podmínka existence lidstva epochy globality. Metarealistické výchovné vzdělání zajišťuje svobodnou činnost, která rozvíjí tvůrčí síly a schopnosti člověka nezbytné pro civilizaci trvale udržitelného rozvoje. Lidství je všelidskou povinností, základem každého práva. Lidství je svou právní podstatou spjato se světovým bojem proti všem formám teroru včetně multiteroru diktatury kapitálu tedy proti každému stoupenci postfašizmu či postnacizmu. Lidství představuje klasiku universálního typu humanity, jež je obecně uznávána a zároveň má široký okruh ctitelů, kteří se jejím rozlehlým dílem inspirují s požitkem a potěšením. Dar překvapivé, hutné a přesné charakteristiky, výrazné a názorné prezentace lidství, která nám zjevy Skutečnosti staví zřetelně a plasticky před oči, živý a skutečnostní vztah ke všemu, činí z díla universálního humanismu zážitek neobyčejně silný a zároveň svěží i radostný. Dojmem duchovní hbitosti a lehkosti si lidství získává stále nové ctitele. Až globalitou postihl ideu humanismu nečekaný a zasloužený osud formou universálního lidství přesvědčovat, okouzlovat i stávat se soudcem naší lenosti, bezmyšlenkovitosti a alibizmu. Kde lidství řeší rozhodující otázky žití jednotlivce i společenství, tam je přijímáme jako cosi, co nás od nebezpečí a trudu svévolnické duchovní práce osvobozuje. Metarealistické formulace lidství nabízejí řešení působivé a přesvědčivé, jež nás globalitou zavazují k vlastní odpovědnosti a povinnosti hledat řešení problémů žití. Metamanažmentem žití se chytáme jednotlivých myšlenek a nápadů, metarealisticky si přisvojujeme věty výrazné až k aforismům, aniž nám uniká myšlenková práce. Metamanažment své lidství nabízí bez viditelné racionální myšlenkové námahy, koncentrace a soustředění, bez násilné duchovní kázně a metodického úsilí, jako by je sbíral a formuloval sotva postřehnutelnými dotyky žití. Rozhodující podíl na tom má přesvědčení, že naši myšlenkovou práci je třeba učinit skutečnostní podobně jako žití. A tak není náhodné, že v universálním lidství máme zdroj, který odpovídá úrovni a nárokům svého tématu a dokáže nás uvést do živého středu metamanažerského přemýšlení. V určitém ohledu se o lidství píše snadno, protože v textech klasiků se nacházejí působivé a šťastné formulace, jež stačí vlastně jen metarealisticky transformovat a uspořádat. Takto prezentováno předstupuje před nás metamanažerské dílo jako dílna živého uvažování vyjevujíc nám metarealismem textů úpornost tápavé a přece cílevědomé duchovní práce. Transformací textů na lidství jedná se o dobře míněné snahy ozřejmit skutečnostní vnitřní jednotu a celistvost metamanažerského myšlení, která by měla podnítit a zavázat lidstvo k výkonu, jistě ne srovnatelnému, neboť to není v naší moci, aspoň však přiměřenému z hlediska opravdového osobního nasazení a vůle vyrovnat se čestně s výzvami a problematikou současného světa globalizace. Dílo MetaBibliotéky či MetaBible, výsledek neustávající soustavného lidství textů, svědčí o pozoruhodné schopnosti metamanažmentu pružně se orientovat v rychlých proměnách umění žít životem a prací. Různorodost MetaBible svědčí o dispozici produktivně integrovat stále nové podněty a držet krok s překotným vývojem a radikálními změnami duchovního klimatu i orientace moderní tvorby. Přes tuto schopnost proměny a vývoje však MetaBibliotéka zároveň svědčí o zřetelné a osobité jednotě, jak ji mimo jiné dokládá i přístup metamanažmentu k systému pravd. Neméně nápadné pak je lidství metamanažmentu i to, že ač dokáže čerpat impulsy a podněty z mnoha stran, od nejrůznějších a četných myslitelů, vždy je zároveň s to integrovat lidství do organického celku, jenž zůstává živý a vždy znovu nás podněcuje i podmaňuje svojí originalitou. Máme-li přistoupit k metamanažerskému dílu nikoliv jako k souboru vhodných výroků a citací, nýbrž jako ke škole opravdového myšlení a tvořivosti, pak naším vodítkem bude lidství, humanita založená na metarealismu. Na lidství transformovaného do systému všemožných pravd se zakládá a spočívá průkazná a výrazná jednota metamanažerského díla, která spojuje úvahy z různých zdrojů do organického a jednotně rozvíjeného myšlenkového celku. Tuto jednotu se pak metamanažment pokouší charakterizovat jakožto integritu a celistvost jednotně budovaného duchovního světa metakultury. Lidství vytváří užitečný ústřední pojem pro snadné vymezení postfašizmu. Postfašizmus je totéž co ztráta lidství, dehumanizace, odlidštění a zločiny proti lidskosti, což Globálnímu soudu umožňuje akční práci. Globální soud stanoví postfašizmus, coby odlidštění a ztrátu lidství, za zbraň hromadného ničení zakládající globální zločiny proti lidskosti. Globální soud stanoví šíření postfašizmu, tedy potažmo také amerikanizmu a katolicizmu, za šíření zbraní hromadného ničení. Defektní myšlení založené na ztrátě lidství stává se zbraní hromadného ničení životního prostředí a tím lidstva samého. Naopak lidství stává se jedinou alternativou globálně udržitelného rozvoje lidstva. Postfašizmem kontaminovaný svět to pochopitelně nemůže chápat, natož akceptovat. Svět se sešel na summitu o trvale udržitelném rozvoji, ale bez lidství je mu souzeno naplnit své jednání pouze tlacháním, pindáním a kecáním. Příklady táhnou a špatné především, tomu je Globální soud kompetentní udělat přítrž. Universálním lidstvím dostalo lidstvo potřebný prostředek k všenápravě. Lidství stalo se vhodným kritériem pro soud o lidech a státech nejmocnějších a nejbohatších a tedy nezbytným kritériem pro činnost Globálního soudu. V boji s nepřáteli lidstva je třeba začít založením precedentu. V zájmu bezpečnosti lidstva Globální soud činí prezidenta USA G. W. Bushe pro odlidštělost a ztrátu lidství nedůvěryhodným a tím činí nedůvěryhodnou i jeho administrativu. Globální soud stvrzuje prezidentovi USA G. W. Bushovi navržený titul arcihňupa, přičemž toto jeho arcihňupství nechť je jako životunebezpečná žíravina, kdo s ním přijde do styku poleptá a zjizví se. Vždyť pouze arcihňup může nadřazováním nacionalistických zájmů USA nad zájmy lidstva ignorovat úsilí o zachování životního prostředí planety Země, o vládu civilizace trvale udržitelného rozvoje. Evidentní globalizací je třeba nově definovat mezinárodní terorizmus jakožto diktaturu kapitálu, která došla rozsahu ohrožujícího existenci lidstva. Je to vidět především ze strany USA. Nelze zůstat u řečí, je třeba účinné akce. Globální soud ukládá státu USA skoncovat s ohrožováním lidstva mezinárodním terorizmem a bezodkladně přistoupit k ratifikaci a dodržování všeobecně uznávaných mezinárodních dohod tedy především demokracii států. Globální soud ukládá mezinárodní terorizmus USA i jeho podporu ze strany jiných států, jako jsou Velká Británie či Izrael, stíhat všemožnými sankcemi, počítačovými a komunikačními počínaje. Za mezinárodní terorizmus je nutno také považovat účinek ideologií amerikanizmu a katolicizmu, protože globálními akcemi odlidštění ohrožují samu existenci lidstva. Ve jménu zachování lidstva Globální soud ukládá všemožnými sankcemi stíhat šíření amerikanizmu a katolicizmu především ze strany států USA a Vatikánu. Diktatura kapitálu vede k nesčetným hrůznostem, jedněmi z mnoha byly útoky z 11. září 2001. Pro patrnou hrůznost podílu diktatury kapitálu na útocích z 11. září 2001 Globální soud stanoví každé 11. září památným Dnem zvrhlosti jímž si lidstvo připomíná zvrhlost lidského myšlení, odlidštění, vládu svévolnické moci jakožto diktátu nad lidskostí. Dnem zvrhlosti si lidstvo soustavně připomíná svévolnické ničení evoluce života a lidstva, lidských životů a žití vůbec, životního prostředí jakožto základu každé kultury. Dnem zvrhlosti si lidstvo připomíná odlidštěnost každého násilí včetně odlidštěné moci státu, ideologie nebo peněz. Den zvrhlosti týká se připomenutí hrůz nacionalizmu, amerikanizmu, katolicizmu, fundamentalizmu a každého vyznání pohrdajících lidstvím jakožto universální hodnoty lidstva. Dnem zvrhlosti si připomínáme každou odlidštělou organizovanou moc, především odlidštělou moc stávajících představitelů USA, Velké Británie, Izraele, OSN, NATO, stejně tak odlidštělých představitelů kapitálu jako je Světová banka, Světová obchodní organizace, Mezinárodní měnový fond, a s nimi spřažené odlidštělé oligarchie včetně odlidštělých představitelů sdělovacích prostředků otročících diktatuře kapitálu. Dnem zvrhlosti si svět systematicky připomíná teror diktatury kapitálu páchaný na lidství a lidstvu. První výročí útoků z 11. září je důvod nejen k soudům, ale především k zamyšlení. Teroristické útoky z 11. září 2001 naznačily, že lidstvo musí přehodnotit své životní hodnoty. Lidstvím lze vidět nové obzory, které se před lidstvem otevřely. Lidstvím se lidstvo může vydat na cestu vstříc osudu, o níž doposud jen snilo. Lidstvím je čas začít znovu budovat životní perspektivy. Hlavní rozdíl totiž lidstvím spočívá v přístupu k tomu, co nás globalitou teprve čeká. Jde o to pochopit skutečný smysl a význam práce. Lidstvím v tomto nově se formujícím světě metarealismu budeme schopni oprostit se od nanicovatých emocí a začít budovat díla, o kterých jsme odjakživa snili, ale které jsme se nikdy neodvážili postavit. Globalizací se nepozorovaně změnil svět, "osamělá supervelmoc" nastoluje pax americana čili americkou nadvládu. Americká síla zbavená lidství dostala špatný směr. To změnilo celý mezinárodní systém. Pax americana začal fungovat. A tak máme asymetrický svět ovládaný jedinou supervelmocí, která za své hlavní poslání - někteří hovoří o posedlosti - považuje vymýcení terorizmu terorizmem podobně jako se mluví o vytloukání klínu klínem. Na vrcholu asymetrického světa spočívá asymetrická politika, kterou USA vytvořily. USA povýšily Al-Kajdu nad všechny ostatní mezinárodní problémy. Tím do určité míry ochromily mezinárodní systém, neboť jiné naléhavé problémy byly odsunuty do pozadí. USA nyní posuzují státy podle míry spolupráce na válce s terorizmem. Hlavním problémem většiny vlád je proto nyní najít k válce s terorizmem podlézavý postoj. Všude se snaží vyrovnat s neobvykle cílevědomou, soustředěnou a odlidštělou Amerikou. Nové hrozby skupinového terorizmu vyžadují nové myšlení. Odstrašení, tedy slib drtivé odvety, neznamená pro teroristy, kteří vytvářejí jen nadnárodní říši stínů, jakýsi virtuální stát, vůbec nic. Proto místo odstrašení přichází doktrína USA preventivního úderu. Svoboda není zadarmo a není volností v pojetí diktatury kapitálu. Nebýt diktatury kapitálu, těžko by se teroristům podařilo to, co se stalo 11. září 2001 v USA. Dilema, se kterým se USA nyní potýkají, jest: trvat na diktatuře kapitálu znamená i nadále se vystavovat katastrofickým útokům ze strany teroristů. Obojí, bezpečnost i svoboda jsou podmíněny lidskostí a nikoli otročením diktatuře kapitálu jak předvádí USA a obecně amerikanizmus. Teroristický útok na USA má pro lidstvo jedno společné poznání: soustředěnou silou změnily lidské hodnoty. Každá krize ústí zákonitě do katarze. Člověka i jeho stát posune skokem tam, kam by se jinak dobelhával nebo možná nikdy nedošel. Úlohu terorizmu na sebe převzala diktatura kapitálu, globalizovaná vláda odlidštělých lidí. Pro některé je první výročí útoků z 11. září příležitostí ke slávě. Státem vyvolávaný psychoterorizmus státu slaví hody, s teroristy chystající nové "11. září" se roztrhl pytel. Četná dopadení teroristů jsou spíše důsledkem touhy stát se slavnými, jak z řad tajných služeb, tak ze strany psychicky vyšinutých jedinců. K prvnímu výročí událostí z 11. září se kolem těchto událostí nejenom u nás vyrojilo mnoho mýtů. Mýtus první - útok na World Trade Center byl útokem na USA. Tento mýtus je často přežvykován se škodolibým podtextem, že si to ti Američané alespoň trochu zaslouží, protože jsou příliš bohatí. Vpravdě šlo o teroristický útok produktu postfašistické civilizace nazývané "diktaturou kapitálu". Odlidštělí lidé odkojení postfašistickou civilizací a otročením trhostroji nejsou schopní svobodné volby a tedy ani společenského uspořádání, kdy občané ve svobodných volbách mohou rozhodnout o alternativě řízení věcí veřejných, přičemž toto rozhodnutí mohou korigovat každým volebním období. Útok na USA byl současně útokem odlidštělé postfašistické kliky. Byl útokem na lidskost coby symbol lidstva. Mohl se klidně odehrát v Izraeli, kde jsou ostatně útoky stejného typu - byť nikoli stejné intenzity na denním pořádku. To, že se teroristický útok odehrál v USA, vedlo jen k jeho větší medializaci. Mýtus druhý - útok byl podniknut vcelku dílčí, izolovanou extremistickou skupinou, která se vcelku nahodile zmocnila vlády v jedné z nejchudších zemí světa. Pro tak náročnou teroristickou operaci kapitál mohla poskytnout pouze světově působící diktatura kapitálu. Co však je důležitější, je fakt, že útok byl veden právě proti "lidskosti" ve jménu spravedlnosti. Pokud by se dnešní odlidštělé civilizaci podařilo s finanční podporou diktatury kapitálu dostat k moci, hrozilo by opakované vyhlazování civilních obětí v rozsahu, proti němuž by události 11. září (přes jejich nespornou krutost a rozsah) byly jen dětskou hračkou. Mýtus třetí - nás se to netýká. Lidé pokrytecky vyjadřují solidaritu postiženým, ale jsou velice opatrní, jde-li o to sami se účastnit boje se světovým terorizmem. Je jasné, že vzhledem k rozměrům teroru diktatury kapitálu může být tato účast spíše symbolická. Musela by totiž začít zametáním před vlastním prahem a ve vlastních řadách. Všem těmto třem mýtům ovšem můžeme i nadále útěšně věřit do doby, než teror diktatury kapitálu pocítí ve svém žití každý. Velkým mýtem je, že útoky z 11. září 2001 na USA změnily svět. Teroristický útok na civilizaci a na lidstvo vůbec začal dávno globalizací. Globální diktatura kapitálu si totiž osvojuje činit svévolností co je jí libo. Jednou svévolně ničí prostředí žití, jindy ničí lidské žití válkami, a tak není divu, že chce svévolně ničit silou diktatury kapitálu nepřítele. Potíž je v tom, že hrůza teroristického zničení dvojčat je evidentní, oproti hrůze ničení lidstva diktaturou kapitálu. Nikoliv teroristickými útoky na USA začalo ničení lidstva, ale postfašistickou diktaturou kapitálu už dávno před tím. Je paradoxní že útoky z 11. září lidi šokovaly, ale už je nešokuje genocida lidstva páchaná diktaturou kapitálu. V přímém přenosu teroristé zabili kolem tři tisíce lidí, ale v skrytém teroru diktatura kapitálu zabíjí miliony lidí. Ve válce proti skupinovému teroru sahá stát na omezování základních lidských práv a podporuje teror diktatury kapitálu. Proti teroru není třeba bojovat v dalekých zemích, stačí bojovat doma. Úděsně působí, když lidé zbavení lidství chtějí terorem bojovat proti teroru. Pouze lidstvím stvrzujeme hodnoty, které nás činí jedinečnými a velikými. S odkazem na lidství každé výročí 11. září 2001 musí být vzpomínkou na odlidštěný teror diktatury kapitálu. Urážkou nejen obětí útoků z 11. září 2001, ale i celého lidstva jsou teatrální sentimentální herecké výkony největšího teroristy světa. Strašlivé poučení událostí z 11. září završilo vnesení nového světla poznání úlohy lidství. V té velké tragédii lidstvo našlo lidstvím nové příležitosti. Musíme být lidstvím moudří a odvážní, abychom se těchto příležitostí chopili. Tou největší příležitostí, kterou lidstvo má, je vytvoření rovnováhy světových sil, která upřednostní lidskou svobodu. Svět míru a rostoucí svobody slouží lidstvím dlouhodobým zájmům lidstva, metarealismus odráží trvalé ideály lidství a sjednocuje naše planetu. Bráníme tento mír tím, že se budeme bránit a postavíme se násilí ze strany vlastních teroristů i odlidštělých postupů zákonodárců. Chráníme tento mír budováním lidských vztahů mezi státy a rozšiřujeme tento mír podporou existence svobodné a otevřené společnosti založené na lidství po celé planetě. Obrana míru je lidstvím obtížným bojem, jehož doba trvání je nejistá. Lidstvím je třeba neúnavně pronásledovat terorizmus diktatury kapitálu ve všech částech světa, aby se překazily její plány, školení i financování. Důsledky nečinnosti v oblasti porušování lidství by mohly být katastrofální. Po mnoha generacích máme lidstvím tu nejlepší příležitost vybudovat svět, v němž budou vládnoucí mocnosti spolupracovat v míru, namísto toho, aby se neustále připravovaly na válku. Především 20. století bylo ve znamení řady ničivých důsledků teroru diktatury kapitálu, po němž zůstala rozeseta bojiště a hřbitovy po celé planetě. Diktatury kapitálu nevyhnutelně není třeba. Události z 11. září 2001 jasně ukázaly, že postfašistická diktatura kapitálu stojí pospolu na jedné straně bariéry, spojeny společným ctěním terorizmu, násilí a chaosu, a směřují lidi ke globalizujícím hodnotám ničení lidstva. Bez odkazu na lidství USA a jejich přátelé v Pacifiku, spojenci z NATO i celá Evropa nemohou sdílet hluboké závazky vůči lidské svobodě. Bez odkazu na lidství Rusko i Čína se nedopracují k lepší budoucnosti. Lidství coby metakapitál je jediným zdrojem národního bohatství. Sociální a politická svoboda založená na lidství je jediným zdrojem velikosti národa. Čína už nyní pociťuje a bude stále více pociťovat důsledky odlidštění žitím nepřejícím životnímu prostředí. Pouze lidstvím lze nadále podporovat rozvoj svobody a ekonomické otevřenosti, protože společné závazky přinášejí skutečné přátelství a mír. Diktatura kapitálu se pochopitelně lidstvím cítí ohrožena a tak vytváří široké mezinárodní koalice od Středního východu až po jižní Asii, aby tak zvýšila tlak na světové uspořádání zajišťující její moc. Nedejme se zmást. Jedině lpěním na lidství chráníme mír a rovněž příležitost rozšiřovat výhody svobody a pokroku na národy, které je postrádají. Pouze ctěním lidství se můžeme snažit o skutečný mír tam, kde jsou represe, odpor a chudoba nahrazovány nadějí na demokracii, na spravedlivé trhy a svobodný obchod. Více než kdykoli jindy víme, že státy potlačující lidství představují velké nebezpečí pro světový mír. Diktatura kapitálu dělá z lidí teroristy a vrahy. Kapitál, korupce a represe jsou jedovatou kombinací v mnoha společnostech, což vede k tomu, že vlády nejsou schopny lidstvím zachovat pořádek či hlídat své hranice a jsou bezbranné vůči teroristům. Lidstvo stojí tváří v tvář světové podobě teroru diktatury kapitálu. Pouze na lidství založený svobodný obchod a trh prokázaly svoji schopnost vyzvednout celé společnosti z chudoby. USA v udržení svého monopolu záměrně nespolupracují s celou globální obchodní komunitou na budování světa, který má lidstvím svobodně obchodovat. USA staví na kapitálu a nikoliv na lidství, lidství je pro USA smrtelným nebezpečím, Proto prostřednictvím účtu Millennium Challenge Account poskytnou USA větší rozvojovou pomoc chudým národům, které mají správnou postfašistickou vládu, investují do svých lidí a podporují ekonomickou svévolnost diktatury kapitálu. USA se rovněž postaví na stranu těch zotročených mužů a žen, kteří brání diktaturu kapitálu a nikoliv lidství, lidská práva a demokratické hodnoty. V rámci diplomatických snah, rozvojové a vzdělávací pomoci budou USA propagovat umírněnost, toleranci a jasné požadavky vlády diktatury kapitálu a nikoliv vládu lidství a lidské důstojnosti, omezení státní moci a respekt k ženám, k metakapitálu, k svobodě slova a spravedlnosti pro každého. Terorizmus diktatury kapitálu nejen že ohrozil lidstvo, ale vyjasnil také některé základní hodnoty. Každý stát nyní stojí před volbou mezi lidstvím a zákonným násilím státního teroru; mezi neutěšeným podrobením se diktatuře kapitálu a lidstvím otevřeného tvůrčí společnosti; a také mezi oslavou sebevražedné smrti a vraždy lidstva a obranou evoluce života a jeho nedotknutelnosti. Mnohé vlády nyní musí přehodnotit svoji toleranci k fanatizmu kapitálu a své sponzorování nenávistné propagandy vůči lidství. I USA musí lidstvím znovu přehodnotit svou odpovědnost vůči svobodě - určit, zda tato odpovědnost je odrazem diktatury kapitálu, nebo universálním požadavkem svědomí a morálky lidstva. Lid USA i jeho vláda musí rozhodně lidstvím odpovědět na výzvy globalizací změněného světa. V zájmu existence lidstva musíme bránit lidství proti současným i vznikajícím hrozbám postfašizmu diktatury kapitálu. Musíme se lidstvím postavit za ty hodnoty, které stály u zrodu lidstva. Lidstvím si každý jedinec v každé kultuře zaslouží svobodu a respektování lidských práv. Jedinci i státy, kteří společně ztrátou lidství úmyslně vraždí nevinné civilisty a utlačují ženy, jsou vždy a za každých okolností špatní. Ve jménu lidství odmítáme ignorovat či ustupovat agresi a brutalitě zločinců, ať ze strany skupin nebo států a jejich vůdců. V celé historii lidstva byla svoboda ohrožována ze strany teroru moci vždy ztrátou smyslu pro lidství; byla ohrožována odlidštělou vůlí mocností a svévolnickými idejemi jejich vůdců; a byla potlačována rozšiřováním diktatury kapitálu. To, co se po 11. září změnilo, je hodnocení naléhavosti záležitostí lidstva s novými možnostmi, které se mu lidstvím otevírají pro další pokrok. Dnes má lidstvo lidstvím v rukou příležitost k budoucímu triumfu svobody nad všemi dávnými i dnešními nepřáteli. Také USA musejí přijetím lidstvím vítat svoji odpovědnost za vedení tohoto velkolepého poslání. Lidstvu hrozí jen jedno nebezpečí, odlidštění. Teroristé diktaturou kapitálu stále skrytě existují. Bez lidství nevíme, kde v boji proti terorizmu jsme. Nevíme, kde bojiště zrovna je. A kdo je vlastně nepřítel. Hrozbě terorizmu, která stárne a neopakuje se, začínají vypadávat zuby. Hrozba terorizmu diktatury kapitálu hryže neustále. Teror odlidštělé svévolnosti se nevybil útokem z 11. Září 2001. Teror neskončil. A co je horší: globalizací týká se teror diktatury kapitálu každého. Když myslíme na teror, vybaví se lidem jen zabití přesně před rokem. Ale v mezičase zahynuli také miliony po celém světě. A pak je tady ještě jedna věc. Bez lidství nevíme přesně, kdo je nepřítel a kde je bojiště, dokonce ani nepoznáme, kdy jsme zvítězili. Terorizmus je v tom jako rakovina: i po vyléčení zůstává nejistota, protože se diktaturou kapitálu stále vrací. Neví se kdy a jak. Bez lidství je to nejhorší nejistota. A s takovou nejistotou netřeba žít. Bez lidství jiná volba pro lidstvo není. Globální soud George Bushovi vzkazuje, aby bezpodmínečně splnil veškeré mezinárodní dohody a rezoluce OSN, ukončil podporu terorizmu diktatury kapitálu a pronásledování lidství. V opačném případě se vystavuje tvrdé odpovědi. Spravedlivé požadavky na mír a bezpečnost musí být lidstvím splněny, jinak bude akce nevyhnutelná. A režim, který ztratil legitimitu lidství, ztratí také moc. Lidstvo nemůže jen tak stát stranou a nic nedělat, zatímco nebezpečí terorizmu diktatury kapitálu narůstají. Svou výzvu k akci Globální soud dokládá odlidštělou ústavou USA zakládající obsáhlý počet konkrétních příkladů odmítání závazků vůči mezinárodním dohodám a OSN. USA po celé desetiletí odpovídá na požadavky mezinárodních dohod pohrdáním a jejich neplněním. Nyní celý svět čelí zkoušce demokracie států... i OSN. Je to obtížná a rozhodná chvíle. Mají být naplněny a vynuceny zásady demokracie států, či mají být odhozeny bez jakýchkoli důsledků? Dostojí OSN svým cílům založení, anebo se stávají bezvýznamnými? USA má splnit společnou výzvu k demokracii států. Pokud bude režim USA opět vzdorovat demokracii států, svět musí s rozmyslem a rozhodně zakročit proti vůdci USA. USA se nemohou odvolávat jen k stále platným rezolucím OSN pro Irák, ale také pro Izrael a dalších státy. Vždyť s přispěním USA získal Izrael jaderné zbraně. USA mají dost chemických a biologických zbraní, které jsou pod vedením odlidštělého prezidenta schopny zničit životy milionů lidí. Kromě tvrzení USA dosud nepřinesly žádné důkazy o Saddámových piklech. Nepřinesly je ani v OSN. USA chybí důkazy a naléhavost. Díky USA ultimátum dostala OSN a nikoliv Saddám. USA učinily kardinální omyl, když útok na Irák podmínily ultimátem přistoupit na přítomnost zbrojních inspektorů OSN. Tím totiž veřejně přiznaly, že důkazy o vývoji a skladování zbraní hromadného ničení Irákem nemají. Kdyby totiž takové důkazy měly, pak by k tomu takové ultimátum nepotřebovaly. Ze strany USA jde pouze o onu pověstnou hůl, potřebnou k bití psa. Útok na Irák bez důkazů zůstanou agresí byť posvěcenou Radou bezpečnosti OSN. Prezident USA jménem největší mocnosti světa musí jít příkladem demokracie především pro Saddáma Husajna. I pro ty nejmocnější země je nutná mezinárodní spolupráce a demokracie států. To je naprosto nezbytná podmínka k tomu, abychom zjistili, že jakýkoliv stát bude zbaven největší zbraní hromadného ničení, kterou je odlidštění. Zatím jen Londýn dal najevo ochotu, že by v Iráku "proléval krev společně s Američany", první by měl jít příkladem Tony Blair. USA jsou připraveny vést případný útok na Irák i bez pomoci spojenců. Pokud však spojenci Američany nepodpoří, budou USA jednat na vlastní pěst. Americký prezident George Bush totiž potřebuje zakrýt svou neschopnost a zamaskovat státní terorizmus. Proto je jisté, že změna iráckého režimu zůstává jeho prioritou. Nyní se Bushova administrativa snaží nejen získat mezinárodní podporu pro svržení iráckého vůdce Saddáma Husajna, ale i přesvědčit Američany, že Bagdád ohrožuje celosvětový mír a zastupuje největší zlo na světě. USA svými představiteli bez přesvědčivých důkazů mluví o "preventivnímu" útoku proti Saddámu Husajnovi a upozorňuje, že "riziko nečinnosti vůči Iráku je větší než riziko akce". Americký prezident George Bush bez důkazů jasně řekl, že irácký prezident Saddám Husajn je hrozbou světovému míru, hrozbou regionálnímu míru a že svět a region budou bez Husajna bezpečnější. Šéf irácké diplomacie obvinění Washingtonu, podle něhož Irák vyrábí zbraně hromadného ničení, odmítl jako "vykonstruované lži, které nejsou podloženy fakty". Zopakoval, že Irák je připraven obnovit spolupráci se zbrojními inspekcemi OSN za podmínky, že OSN bude jednat o zrušení sankcí. USA potřebují válku, tak jim přikazuje diktatura kapitálu. USA se intenzivně pokoušejí získat pro válku s Irákem podporu, ale zatím ji až na tyto dvě výjimky příliš nenacházejí. Akce USA proti Iráku by totiž bez mandátu OSN odporovala mezinárodním pravidlům. Dnes jsou Izrael a Británie v zamýšlené válce proti Iráku prakticky jedinými spojenci Ameriky. Americký prezident George Bush má prvního jednoznačného spojence v tažení proti Iráku pouze v Británii. Bush a britský premiér Tony Blair se dohodli, že budou usilovat o co možná nejširší mezinárodní podporu v boji proti hrozbě iráckých zbraní hromadného ničení. Oba státníci konstatovali, že jejich strategické zájmy jsou stejné, a budou proto spolupracovat. požadovat rychlou a rozhodnou akci proti Bagdádu. Globální soud žádá rychlou a rozhodnou akci proti USA a Británii, protože lidstvu nelze takto demonstrovat pohrdání demokracií států. Do útoku na Irák, o kterém stále častěji hovoří USA, se českým politikům příliš nechce. Proti útoku je totiž v současné chvíli drtivá většina států EU. Jediný, kdo v Česku americké plány na válku podporuje, je ministr obrany Jaroslav Tvrdík. Dá se věřit odlidštělému člověku? A je jedno zda je to George W. Bush nebo Saddám Husajn. Mimo jiné i proto, že přes všechna ujišťování podporují vývoj a podporu nejhorší zbraně hromadného ničení - odlidštění. Nad naším světem se odlidštěním vznáší velké globální ohrožení a jediná cesta k mírovému a lepšímu životu je cesta partnerské spolupráce zemí, rozličných národů a kultur. V Česku jediná ODS připouští, že by podpořila útok na Irák i proti vůli EU. Inu vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá. Zbraní hromadného ničení globálního kalibru je defektní myšlení, nejen politiků, ale také manažerů. Máme v tom čerstvé zkušenosti. Za světové války se protivníci pokoušeli chlorem vybít nepřátelské armády. Osmdesát let poté dělá polostátní chemička s obyvateli okolních obcí prakticky totéž. Spolana lže, mlží, přiznává až pod tíhou nezvratných důkazů. K naší velké smůle jí v zapírání a chlácholení zdatně sekunduje Špidlův kabinet. Jsme svědky "pochybení", které zdaleka nezasáhlo jen jednu zpropadenou a prolhanou fabriku. Jde o veliké, závažné a neomluvitelné selhání státní správy včetně několika členů vlády. Tvrdili, že je vše v pořádku. Tiskový mluvčí i ředitel závodu, ministři vnitra i obrany, ke chlácholení se přidal i premiér. Nyní se pokoušejí otočit: Stanislav Gross prý již "ztratil ve vedení chemičky důvěru". Podle premiéra neratovičtí porušili ujednání a manipulovali s chlorem mimo dohled hasičů. Jako by nám říkali: Bezpečnost obyvatel stojí na pochybném slově lidí, o kterých víme, že opakovaně lžou... Byla by to báječná komedie, kdyby nešlo o životy a zdraví. Možná by nebylo od věci připomenout: premiéra ani ministra vnitra si neplatíme proto, aby v televizi či Senátu naříkali: "Podvedli nás!" Strach se šíří a přelézá neratovický okrsek. Celé dolní Polabí je plné chemických továren. Důvěra ve státní záruky se po opakovaných haváriích ve Spolaně sesypala rychleji než domky v Metlách. Obnovit ji bude těžší než postavit protipovodňovou zeď kolem celého Karlína. Nezbývá než vládě položit se vší naléhavostí několik otázek: Co dělá v tuto chvíli krizový štáb? Jak je zajištěna bezpečnost všech ostatních nebezpečných provozů v zemi? Jak může vůbec dále fungovat firma, z které pravidelně i v klidných vodách unikají tuny jedovatých látek? Přirovnávat Spolanu k Černobylu je z pohledu obětí nadsázka, nikoliv z hlediska pochybení manažmentu. Při pohledu na selhání státu i chemického mastodonta je to přirovnání krutě přesné. Postfašisté si vždy najdou obětního beránka, vymění ředitele, defektní manažment však zůstane. A takových pochybení manažmentu je nespočet. Manažment slouží diktatuře kapitálu, ohrožuje tím bezpečnost lidstva nejvíce. Nikdy není dostatek kapitálu na bezpečnost. A jako je kapitál globalizující, tak jsou zločiny manažmentu internacionální. Manažment své chyby tají. Manažment v Česku není výjimkou. Příkladně Národní galerie v Praze podle svého vedení neutrpěla při povodních žádné škody na svých sbírkách, vše nasvědčuje tomu, že tato nejvýznamnější výtvarná instituce v zemi nastalé problémy tají a bagatelizuje. Generální ředitel Národní galerie Milan Knížák zlehčuje především škody v depozitáři soch z devatenáctého a dvacátého století, který byl zaplaven v zámku Zbraslav. Na informace o škodách instituce uvalil přísné embargo a zakázal vpouštět novináře do zasažených budov. Především pražský manažment si musí být vědom možné katastrofy protržení Slapské přehrady a zde už vůbec nejde o stoletou vodu. Nenahraditelné škody jdou především na vrub manažmentu, protože na vrub diktatury kapitálu. Živel si pochopitelně nevybírá. Ještě nikdy voda nezpůsobila v tuzemských knihovnách takovou spoušť. Vzala si nejen statisíce knížek z běžné produkce, ale udeřila i tam, kde to knihovníky bolí úplně nejvíc: v archivech vzácných tisků, ve fakultních či vysoce specializovaných ústavech. Pod vodou se ocitly staré tisky a časopisy, učebnice, skripta, diplomové práce... Dosavadní bilance jedenácti pražských institucí a jedné jihočeské zní zhruba takto: pět set tisíc obtížně nahraditelných svazků za tři sta milionů korun. Část fondů byla rovnou skartována, nejcennější tituly se nyní mrazí v Mochově. Přišli o katalogy a elektronickou databázi ještě neměli. Některé knížky jsou tak vzácné, že se o nich nechtěli ani moc šířit. Knížky, které vydržely druhou světovou válku a zavření vysokých škol, nepřežily povodeň. K literárním škodám se ovšem přidaly i ty stavební, škody na vybavení jsou za půl milionu korun. Mezi spisy, které poničila Vltava v zaplaveném archivu v Praze-Troji, byly taky klíčové dokumenty o politických procesech z dob komunismu. Do některých nebude možné nahlédnout celé měsíce či roky, jiné jsou ztraceny navždy. Ještě před několika dny ministerstvo spravedlnosti uklidňovalo, že se spisy zrekonstruují. Nyní připouští, že archiv to "schytal" natolik, že záchrana všech možná nebude. Zasažené archiválie totiž nejsou všechny zmraženy - přitom pro jejich záchranu bylo potřeba, aby do mrazicího boxu putovaly do dvou dnů. Podle očitých svědků některé už začínaly plesnivět. Škoda je to velká. Spisy téměř veškerého pražského soudnictví byly uloženy v zátopové oblasti. Ano, defektní myšlení manažerů ohrožuje bezpečnost lidí a je úplně jedno zda jde o manažment podnikový, stranický nebo státní. Nejhorší konstelace nastane, když se spojí. To se stalo v pražském metru. Zdržováním úplného uzavření pražského metra, co nejdéle to šlo, chtěl krizový štáb města zabránit panice. Metro prostě muselo fungovat co nejdéle. Úřady se tak snažily zabránit vzniku paniky. A podařilo se jim to. Zatímco vedení Dopravním podniku obhajuje, že víc udělat nemohlo, běžní zaměstnanci si jisti nejsou. Vedení podniku kritizují a říkají, že příkaz k uzavření stanic přišel pozdě. Odmítají uvádět svá jména, protože podepsali příkaz, že s médii komunikovat nesmějí. Krizový štáb Prahy požadoval co nejdelší provoz metra. Jisté je, že Dopravní podnik se řídil špatně připraveným plánem z rukou městských úředníků. Nejdůležitější opatření udělal "nad plán". Úředníci města už několik dnů prohlašují, že ochrana metra byla záležitostí Dopravního podniku. Právě oni však plán ochrany metra, který Dopravní podnik označuje za nedostatečný, sestavili. Stanice metra jdou totiž neprodyšně uzavřít tlakovými uzávěry pouze zevnitř. Pracovníci Dopravního podniku jednají podle plánu a dobrovolně se uvězňují v pražském podzemí. Čekají na poslední vlak, který je na vlastní iniciativu později odváží jedinou stále volnou cestou - směr Smíchov. Krátce poté voda zaplavuje třetinu stanic a zastavuje se až v takzvaných technických centrech, která byla v metru vybudována pro případ války. Jsou to několikapatrové podzemní komplexy, na něž je mimo jiné napojen i tajný bunkr Úřadu vlády na Malé Straně. Kdyby se do stanic metra schovaly statisíce Pražanů, jak také předpokládaly nejrůznější nouzové plány, dnes by byli mrtví. Největší kryt v Česku úplně selhal. Ochranný systém pražského metra dokonale selhal, přestože loni na podzim úřady lidem tvrdily, že všechna podobná bezpečnostní zařízení dokonale prověřily. Názorná ukázka veřejného ohrožení občanstva. Po teroristických útocích na americká města vláda Česka zdůrazňovala, že na podobné věci je republika připravena. Po více než deseti letech od pádu komunistického režimu se opět o metru mluvilo jako o krytu. Nyní, když bezpečnostní zařízení v metru selhala, Dopravní podnik původní projekt kritizuje. Poprvé, v minulých letech systém všichni jen chválili. Ukazuje se možnost, že použití tlakových uzávěrů může ve skutečnosti způsobit větší škody, než kdyby zůstaly otevřené. Když je všude okolo voda a uprostřed je prázdný prostor jen se vzduchem, tlak je tak obrovský, že se destrukci prakticky nedá zabránit. Ve světě tak byly zaznamenány případy, kdy firmy před přívalem vody samy své podzemí zatopily, a větším škodám tak paradoxně předešly. Zatopené pražské metro se tak stalo svérázným příkladem vynuceného poldru. Ke škodám způsobených povodněmi přispívají i škody povodňové, které vyčíslit nelze i když jsou značné. Premiér Špidla přednesl poslancům bilanci povodňových škod: 14 mrtvých, 220 000 evakuovaných. Celkem je postiženo 446 obcí. Škody činí šedesát až devadesát miliard... škody, které budeme muset zaplatit. Přímé škody představují zhruba desetinu jednoho ročního rozpočtu státu. Stát i obce se nyní budou (muset) chovat a žít stejně. Návodů, z čeho obnovu země platit, už padla řada. Shodují se v jednom: šok se musí rozložit mezi co nejvíce lidí. Aby tolik nebolel. Vláda si prozatím vybrala zvýšení daní z benzinu a z cigaret. Přinejmenším požadavek na rozdělení mezi maximum lidí návrh bohatě splňuje. A zvýšení zmíněných daní by nás prý za pár let tak jako tak čekalo. Na rozdíl od povodní před pěti lety bude mít stát k dispozici slušné příjmy z privatizace. Peníze všelijak nabyté utratí za rekonstrukci škod, to hlavní se však nestane totiž změna myšlení. Stavět se bude opět v zátopových oblastech, škody se budou opakovat. Voda nám tak kromě škod mohla přinést i prospěch. Pokud její křest přijmeme pokorně a s rozumem. Když už se škoda stala měla by sloužit k poučení a prevenci. O tom lze vážně pochybovat, vždyť stát dovoluje stavět poškozené objekty v oblastech záplav. Pět let po katastrofálních záplavách na Moravě a sotva tři týdny po ještě větší pohromě v Čechách ohromení úředníci zjišťují, že v územních plánech nejsou zakreslena záplavová území. A pokud jsou, tak špatně. Stavebníci, projektanti i úřady si nemají kde ověřit, zda stavbu, kterou chystají, nespláchne někdy v budoucnu povodeň. Desítky územních plánů. Z nich polovina neměla zakreslena zátopová území. Nejde o žádnou maličkost: územní plány určují, kde se může, či nemůže stavět. Rozhodují o tom, kam se budou rozvíjet celá města. A hranice zátopového území má ještě jeden obrovský význam: když akutně hrozí povodně, mělo by se podle ní z plánů snadno zjistit, kde je třeba spořádaně se připravit na velkou vodu a která místa evakuovat. Jenže to je teorie. Zátopová území úředníci měli zakreslena, ale voda šla do míst, kde zakreslena nebyla A minimálně jeden stavebník na chybné plány nejspíš hned doplatí, má tam už rozestavěný domek. Špatná situace je na krajských úřadech. Posledních sto let se na povodně zapomínalo všeobecně. Dříve nezastavěná místa u řek nabídla levné pozemky pro stavby dělnických kolonií či továren, které potřebovaly vodu. Stavělo se na místech, která do té doby byla vždy neosídlená. Tři čtvrtiny škod vznikly na zástavbě, která byla vystavěna v uplynulých sto letech: pochází z minulého či konce předminulého století, především z období první a druhé průmyslové revoluce. A také z období po druhé světové válce. Jako by lidé ztratili paměť. Jinými slovy: od konce 19. století šla protipovodňová ochrana stranou. Anebo se dnes ukázala jako neúčinná pro opravdu velkou vodu. A příroda nám nahrála: shodou okolností bylo uplynulých sto let na povodně chudších. A tak se budovalo. Rozvoj měst překročil rozumné hranice, ale to se stalo všude ve světě. Ochrana českých měst před povodněmi však skýtá zvlášť tristní obraz: hráze jsou nedokonalé, nedostatečné kapacity, často neudržované. Záplavová území jsou zastavěna zcela nevhodnými objekty, mimo jiné i chemickými továrnami. Samostatnou kapitolou jsou nedokonalé územní plány. Přitom odborníci dospěli k závěru, že rozvoj obcí a měst musí být v budoucnu směrován do míst, která neohrožují záplavy, což nejlépe zajistí právě dobře zpracované územní plány. Územní plány často chybějí vůbec. Jinde jsou neúplné. Onde se předělávají za pochodu. Ale často ani dobře vymezené záplavové území nepomůže. Lidé si vyřídí nějaké povolení, že je to sice v záplavovém území, ale že chtějí stavět a že nebudou uplatňovat škody. A pak se na to zapomene. Škody zatopeným a vytopeným následně působí zvláštní škůdci zvaní povodníci a také povodaně. Objevují se nové a nové škody působené zatopeným a vytopeným. Některá dobročinná konta jsou asi falešná, jiná velmi podezřelá. Žádné možnosti, jak se tomu vyhnout. Sotva můžeme poukázat peníze známé společnosti, když ji ovládá postfašisticky orientovaný manažment. V jejich soukolí svěřené peníze rozmělní. Proč také dávat od srdce, když už je připravena chladná ruka státu, aby nás povodaněmi oškubala do mrtě? A to pod záminkou pomoci? Když je tedy stát tak chytrý, tak ať to zvládne sám. Nechce po občanu, aby pomáhal, chce ho zkasírovat, tak co by se občan snažil. Finanční humanitární pomoc kterou lidé poslali na pomoc obětem katastrofálních záplav nemusí mířit k těm, pro něž je určena. Nejde o to zda úřady povolily na sto šedesát povodňových sbírek zřízených jak státními, tak neziskovými organizacemi. Kontrolu nad veřejnými sbírkami, tedy i těmi povodňovými, mají na starosti podle zákona úředníci krajských úřadů. Ti musí rovněž sbírková konta povolit. Zákon však říká, že první kontrolu mohou provést nejdříve rok od založení sbírky. Konečné vyúčtování sbírek pak musí zřizovatelé doložit až po dvou letech. žádná instituce nekontroluje, zda jsou účty vedeny na humanitární účely. Podvodník vůbec nemusí bance deklarovat, že jde o zvláštní účet a že vybírá na povodně. Škodit se dá i po povodních. Stát chce škody hradit povodaněmi. Ještě nedávno chtěli ministři koaliční vlády, aby na úhradu povodňových škod přispěl každý občan Česka. Nyní by měli největším dílem přispět zaměstnanci, kteří si za rok vydělají více než 1 117 800 korun: z výdělku nad tuto hranici zaplatí 37 procent místo současných 32. Daň z příjmu podnikatelů se naopak nezmění, zůstane na současných 31 procentech. Vláda chce od "horních deseti tisíc" vybrat kolem jedné miliardy korun. Průměrný "milionář" by tak zaplatil státu zhruba o sto tisíc korun více než dnes. Za krizi společnosti a destrukci krajiny však mohou všichni, samozřejmě podle výše své moci a první mocí jsou peníze. Špidlova vláda si po volbách připravila projekt sociálního státu o velikosti dvěstěmiliardového schodku v rozpočtu. Smyslem schodku je, věří vláda, zrychlený příchod blahobytu. Takový stát slibovala již před volbami, dostala na něj dost hlasů a sestavila k němu většinovou vládu. Povodně s úmysly vlády otřásly. Odlidštěností vlády vyvstávají otázky. Jak bude vypadat sociální stát po povodni? Splní vláda vše, co si předsevzala, a ještě přidá nový schodek - škody po povodni? A proč ne? Nic není v lidské společnosti sociálnější, než když vláda organizuje pomoc pro statisíce lidí ožebračených povodní. A nic také není solidárnějšího, než když se na této pomoci podílejí všichni občané země, spravedlivě. Řešení je jednoduché, spravedlivá povodňová daň odvozená z příjmu a to bez rozdílu z jakéhokoli příjmu. Povodní poškození dostanou potřebné, poškozování nebudou nepoškození. Povodňové škody by uhradili všichni. Velká voda nesebere vysokoškolským profesorům naději, že se jim příští rok zvýší plat téměř o čtyři tisíce korun měsíčně. Pedagog na gymnáziu nepřijde o dvě tisícikoruny, zdravotní sestra o jednu. Téměř třetinu, zhruba sedm z pětadvaceti miliard korun, které plánuje dát vláda z rozpočtu na rekonstrukci země, nezaplatí státní zaměstnanci. Lidé pracující pro stát opět nesehrají roli "obětních beránků". Růst platů jim odsunula povodeň v roce 1997 i loňská snaha bývalé vlády Miloše Zemana dohodnout se s ODS na podpoře rozpočtu pro letošní rok. Spílat vládě socialistů není fér, defektem myšlení je odlidštěním zachvácena celá euroamerická civilizace. Vláda socialistická není, nýbrž je koaliční. Nic není ideologii obou malopravicových vládních stran vzdálenější než populismus milionářské daně. Totiž - nebylo. Dnes milionářská daň oběma stranám už nevadí. Politici, kteří čtyři roky proklínali všemi neoblíbenou opoziční smlouvu, jdou dnes s udivující lehkostí za všechny její myslitelné bariéry. Všechno své středopravé vyznání zapřou za jedinou odměnu: být ve vládě. Větší množství politické poroby je obtížné si představit. Ještě horší je, že na názoru pravicových částic vlády vůbec nezáleží. Jejich úkolem není souhlasit či nesouhlasit, nýbrž držet dekor polyfonní vlády. Povodeň občanské politiky od samohany neodchýlí. Spolknou vše, zapřou nos mezi očima. Bylo by s podivem, kdyby povodeň neměla vliv na občany. Pro tisíce rodin zdraží pojištění. Řeka na dohled a povodeň na dosah bude pro majitele domů či chat znamenat výrazně vyšší platby pojišťovnám za finanční ochranu jejich majetku. Podle zástupců pojišťoven lze očekávat, že dojde u majetkových pojištění občanů k rozvrstvení cen podle toho, v jaké záplavové oblasti objekt stojí. Oproti současným jednotným cenám, které se při pojištění běžné nemovitosti a domácnosti pohybují kolem tří tisíc ročně, může v rizikových oblastech dojít až k několikanásobnému zdražení. Rozsáhlé povodně, dvakrát za pět let, totiž přiměly pojišťovny k hledání zásadně jiného přístupu k pojišťování majetku proti přírodním katastrofám. Oproti roku 1997 vyplatí pojišťovny skoro třikrát více peněz. Rozsah škod při povodních roste i v souvislosti s tím, jak lidé bohatnou a kumulují majetek. Na rozdíl od povodní v roce 1997 také lidé už nemají takovou snahu věci opravit či ošetřit a vše vyhazují. Jednoznačný impuls k růstu cen přijde podle zástupců pojišťoven od jejich vlastních zajistitelů, kteří zvýší ceny za "pojištění pojišťoven". Většina letošních povodňových škod, které budou platit pojišťovny, totiž půjde právě na vrub jejich zajišťoven. Pojišťovny začínají vnímat rizika spojená s povodňovými škodami jako příliš vysoká. Podle jejich zástupců je proto třeba najít systém, jak by se o úhradu škod při katastrofách dělili vlastníci poškozených objektů, pojišťovny i stát. Jinak se totiž může stát, že pojišťovny přestanou být schopny v určitých oblastech pojišťovat. Váhu pojištění ubírá i to, že stát přebírá určitou roli při řešení katastrof. Lidé stavějící domy v záplavových oblastech si musí s omezeným přispěním státu zvyknout platit víc, jinak riskují, že je nikdo nepojistí. Když už někdo přesvědčil stavební úřad a postavil dům v záplavové oblasti, tak musí počítat s tím, že bude platit víc. A když nebude chtít, tak ho pojišťovna nepojistí. Nikdo ji nemůže nutit. Pro diktaturu kapitálu je povodeň příležitostí povodníků. Chtít poslat peníze zatopeným je ušlechtilé. Ale chtě nechtě se dobročinění ocitlo na trhu. Na zvláštním trhu s dobrem. A na tom panuje konkurence. Člověk, který chce poslat stovku zaplaveným, se ocitá v kůži malého investora na burze. Existuje jediný rozdíl. Zatímco klasický investor chce, aby správné rozhodnutí přineslo nejvyšší zisk jemu, "dobrodinec" touží po maximalizaci zisku pro jiné. V co se promění jeho stokoruna? Může za ni být nakoupena stará deka, kterou nikdy nikdo nepoužije, když se dostane do ruky nešikovnému "obchodníkovi s dobročinností". Každý, kdo vidí seznam kont pomoci, musí být na rozpacích. Kam poslat peníze, aby byly co nejlépe využity? Klasický hráč na burze má snadnou možnost: nakoupit státní dluhopisy. Stejně tak lze poslat peníze na vládní účet. Je však naprosto jisté, že stát náš vklad tisíckrát přežvýká, než ho dodá na místo určení. A dokonce se může docela ztratit. Soukromí obchodníci s dobrem - to je možnost velkého výnosu i velké ztráty. Dá se vsadit na velké zavedené "firmy", jako je třeba Katolická charita, jejich propagační brožura se může pochlubit příklady veliké produktivity "dobra". Mají kontakty do zahraničí a reference od tisíců spokojených zákazníků. Nejlépe zvládají i moderní marketing. Naučily se občanstvo přesvědčovat, že právě jejich pomoc je ve srovnání s tou "obyčejnou" daleko lepší a vysuší sklepy dočista dosucha. Jenže není to stejné jako u velkých korporací? Ty platí tisíce zbytečných úředníků. Pořádají nesmyslné průzkumy trhu. Než se stokoruna dostane k potřebným, ohladí se o provozní náklady na padesátikorunu. Musí se však počítat i s efektem "malých stran". Konto X je nám sympatické. Je však malá šance, že se na něm sejde víc než několik tisíc. Ty pak nepomohou nikomu. Darovaná stokoruna se úplně rozplyne. Někteří makléři dobra mohou být úplní podvodníci, jsme přece v Česku. Nevěříme-li nikomu, máme ještě jinou možnost: svou stokorunu dovezeme přímo starostovi. Dostaneme se tak však do pozice střadatele, který ukrývá peníze pod duchnou. Zbaví své peníze možnosti spolupráce s jinými. Nezbývá než se rozhodnout pro některého obchodníka s dobrem. Ostatně, není čeho se bát. Riziko, že naletíme, je určitě menší než při kupónové privatizaci. Na obnovu se sešlo 200 milionů, zatím není jasné, kam půjdou. Stovky milionů korun se sešly do včerejška na kontech charitativních organizací. Že by se defektní myšlení vyhýbalo jejich manažmentu? To sotva. Vybrané peníze půjdou na pomoc lidem postiženým záplavami, ale humanitární organizace v tuto chvíli řeší, jak s miliony korun naloží. Nad penězi, které investují do různých projektů, budou chtít mít i v budoucnu určitou kontrolu. Diktatura kapitálu je neúprosná. Obchodníci se snaží zachránit po povodních potraviny či oblečení ze zatopených skladů. Zákazníci, kteří by si takové zboží koupili, se však mohou nakazit nebezpečnými infekcemi nebo onemocnět těžkými průjmy. Podobných případů se objevuje čím dál více. Motiv firem je zřejmý: vyjít ze záplav s co nejmenšími ztrátami, byť tím ohrožují zdraví lidí. Rodinné zásoby ohrožují jen jedince. Zatímco zaplavené zásoby supermarketu stovky a tisíce lidí. Zdravotní potíže však mohou mít i lidé, kteří si koupí šaty ze zaplavených velkoskladů. I vyprané oděvy, které trhovci nabízejí například ve Hřensku, mohou totiž kupujícím přivodit nebezpečný ekzém. Je možná dekontaminace totiž šaty důkladně vyprat, případně vyvařit a minimálně půl hodiny dezinfikovat. A to prodejci nejsou schopni zajistit. Obchodníky, kteří omývají potraviny či perou oděvy a znovu je nabízejí, nemohou uhlídat ani dva a půl tisíce hygieniků. Zákazník má ovšem právo předem vědět, která restaurace je "čistá". Seznam prověřených restaurací se sice dá zveřejnit na internetových stránkách, účinnější by byl vyvěšený certifikát "čistoty" hned vedle vchodu do podniku. Obchodní inspekce by stejně jako ta potravinářská měla zakázala prodej oděvů ze zaplavených oblastí. I tady je diktatura kapitálu než lidství. Povodeň je nekalou příležitostí nejen pro podnikatele, ale i pro vládu. Kabinet se chystá využít obnovy země po ničivých povodních k razantní reformě daní. Změní se téměř všechny daně. V konečném součtu zdanění poroste: Češi a Moravané mají zaplatí napřesrok státu o 9 miliard korun více než letos. Tak výrazný zásah do daní by nezažilo Česko řadu let. Odehraje se navíc hodně narychlo. Poslanci nebudou mít mnoho času o něm diskutovat, s největší pravděpodobností ho projednají pod časovým tlakem ve stavu legislativní nouze. Obnova země po ničivých povodních je pro vládu impulsem k razantnímu zásahu do daní. Sociální demokraté k tomu potřebují získat souhlas Koalice. Proto se v "povodňovém" balíku daňových změn objevuje i dvojí pokles daní: snížení daně z příjmu firmám a společné zdanění manželů. To ušetří každý měsíc několik stokorun až tisícikorun rodinám, kde jeden z partnerů vydělává výrazně více než druhý. Každý z těchto kroků by měl státní rozpočet ochudit přibližně o miliardu korun. Na dani z příjmu právnických osob stát ročně vybere kolem 16 miliard korun, není to tedy příliš významný příjem, a pokles by neměl být příliš citelný. U společného zdanění jsou odhady jen velmi přibližné. Vláda nerozumí plošnosti a adresnosti. Vláda nechce zavést jednotnou povodňovou daň, ale raději zvýší řadu současných daní. Už z názvu povodňová daň je totiž zřejmé, že jde o zvýšení na omezenou dobu. Úhradu škod z povodní chce řešit diskriminačně. Tak třeba sedm miliard korun ušetří napřesrok na platech státních zaměstnanců. Namísto původně slíbených 13 procent se tedy mzdy policistů, vědců, hasičů, lékařů, učitelů (dohromady 750 tisíc lidí) zvýší o sedm procent. Jaké budou daně nakonec leží na rozhodnutí jediného člověka. Místopředsedkyně Poslanecké sněmovny Hana Marvanová má v rukou rozhodnutí, zda lidé zaplatí už příští rok na daních o deset miliard korun více. Pouze její hlas chybí vládě k tomu, aby v Poslanecké sněmovně uspěla s razantní daňovou reformou, kterou odůvodňuje nutnými výdaji po povodních. Aby Špidlův kabinet zvýšení daní prosadil, potřebuje při tomto počtu poslanců 100 hlasů pro - tedy i hlas Hany Marvanové. Pokud místopředsedkyně zůstane v sále a zvedne ruku proti nebo se zdrží hlasování, daně se měnit nebudou. Špidlova vláda bude muset najít peníze na řešení následků záplav jinak. Marvanová však také může opustit sál a zvýšení daní projde, protože v té chvíli bude potřebnou nadpoloviční většinou už jenom 98 hlasů ze 197. Marvanová však má důvod k pomstě, vyvolávající povodeň vlády. Přichází další povodně: třeba arbitráž kvůli Nově. Tady nejde o to, že Česko poškodilo firmu CME amerického podnikatele Ronalda Laudera. Jde o to, kdo postfašizmem poškodil občany Česka. Stát i majitel CME Ronald Lauder to učinili a dluží občanstvu Česka vysoké odškodné. Ale nejde jen o peníze. Jde i o obraz země. A ten začíná u škol. Žáci mají brát své učitele jako lidi, ze kterých nemají strach, ale kteří pro ně mají přirozenou autoritu. Mnozí vyučující však stále vyžadují automatické biflování učiva, nemají autoritu a dětem školu znechucují. Na základní a střední škole by se především mělo usilovat o to, aby žáci byli schopni vyhledávat informace a pracovat s nimi. Děti by neměly mít z učitelů strach. Chce to od učitelů popřát žákům, aby se jim ve škole líbilo a své učitele brali jako lidi, ze kterých nemají strach, ale kteří mají přirozenou autoritu. Školy žáky diskriminují a nutí rodiče provádět selekci dětí na soukromých školách. Od roku 1989 se sice vyměnily učebnice, ze studia vymizel ideologický duch, ale školský systém udržuje ducha postfašizmu. Mnozí vyučující dávají nadále přednost automatickému biflování učiva, učí zcela nekreativním způsobem, nemají autoritu, dětem vlastně školu znechucují. To, že učitel nemá autoritu, je samozřejmě problém. Co se týká studia - na základní a střední škole by se především mělo usilovat o to, aby žáci byli kultivací k lidství tedy schopní schopni metarealisticky vyhledávat informace a pracovat s nimi. Ministerstvo školství sice vkládá naděje v koncepční dokument, Bílou knihu a připravuje rámcové vzdělávací programy, které na rozdíl od dřívějších osnov dávají mnohem větší volnost jednotlivým školám připravovat učivo i to, jakým způsobem se bude vyučovat. Bez apelu na lidství však lze sotva věřit tomu, že učitelé budou schopni i chtít postupovat takovým způsobem, který je z hlediska výuky pro děti a studenty lidstvím správný. Stát se snaží metodicky školy řídit a pomáhat jim, ale v odlidštěné podobě. Škola vede mladé lidi k odlidštění. Definice odlidštění se dobře hodí i pro charakter dnešní školy státní i soukromé. Nepříjemný postfašistický zápach linoucí se ze školních lavic je zákonitý a v diktatuře kapitálu s tím nikdo nic nenadělá. Školní ústavy jsou totiž převodovými pákami postfašizace jedince. Začlenění člověka do života pak vždycky bude znamenat určitou míru ořezávání toho, co přebývá, či nepříjemnou transplantací toho, co chybí. Aby však bolesti nebylo více, než je třeba, dokonce aby výsledkem školního procesu byl jedinec schopnější a zralejší, je třeba zapojit vysoce polidštěný personál. V první den školy mají oslovit žáky a studenty lidští učitelé, kteří budou živoucím dokladem toho, jak si tato společnost váží lidských práv. Slovy si škola sice váží lidských práv a lidskosti, ale skutek utek. Proto také v učitelském stavu zůstává řada odlidštělých postfašistů. Nezamýšleným důsledkem odlidštělého postoje nové vlády k učitelům bude vzestup postfašistického smýšlení u občanů. Ti moudřejší totiž brzo pochopí, že se o sebe a své děti musí postarat sami. Nebudou se spoléhat na finančně podvyživený organismus státního školství, ale raději nakoupí svým dětem knihy a zaplatí jim jazykové kurzy a co nejdéle je vyvarují vlivu televizního upíra vysávajícího z života malých neviňátek drahocenný čas. Vzdělání je majetek, a lidstvím velmi universální. O lidské vzdělání však člověka připraví škola jen tak, že ho připraví o metarealisticky myslící hlavu. Ti bohatší a velmi bohatí si jsou vzdělání vědomi a tak pošlou své děti na školy soukromé, ale stejně postfašizmem odlidštělé. Socialisté v tuzemsku i Evropě jsou v tom přece sami avantgardou a výjimečně se vyplatí je následovat. Ale i ti, kdo na závratné školné nemají, mohou začít od nuly a budou na tom odlidštěním stejně jako bohatí. Někdo si snad počká na zázrak. Na tajuplná navyšování a zase nezvyšování platových tříd, na jakási procenta zmítající se více než burza v rozvojové zemi, na sliby a sliby a sliby... Poučení? Peníze se nedají proměnit v lidství, ale lidství v bohatství, to už ano. Ani povodně či režimy vyhánějící člověka z domu nemohou zničit stále doutnající lidský kapitál, totiž lidstvím metakapitál sociální a kulturní. V lidech je třeba v plamen Pravdy nechat rozhořet doutnající plamen lidství. Globální soud proto odlidštělým školám Česka ukládá nápravu skrze výchovné vzdělání k lidství, k bydlení, k životnímu prostředí, ke krajině, k žití, a to na základě tradičního zemského uspořádání školství a přičemž Ministerstvu školství pak ukládá respektovat uvedené metodické zemské řízení školství.

Metakomentář sebraných příspěvků za 14.9.2002 až 4.10.2002

Globalizací coby vládou diktatury kapitálu nad prostředím žití lidstva nastupuje nutnost změny kulturní epochy. Nutností zachovat evoluci lidstva nastupuje epocha civilizace trvale udržitelného rozvoje, nastupuje vláda metakapitálu a epocha metakapitalismu. Metakapitalismus je vláda lidství tvořícího základ práva žitého metarealismu planetární civilizace. Kultivace k lidství, k metarealismu, rozvíjí tvůrčí síly a schopnosti člověka a tím zajišťuje svobodnou činnost nezbytnou pro civilizaci trvale udržitelného rozvoje. Lidství je takto založenou svobodou všelidskou povinností, základem každého práva a každé kultury. Svět lidství metarealismem představuje universální celek, jehož jsme žitím součástí a z něhož se nemůžeme vymanit a zároveň zakládá člověka přesahující kosmos, protože se metarealismem jedná o celek uspořádaný, jemuž metazákonností vládne Řád Skutečnosti samotvořený Synergésí. Svět metarealismem ztělesňuje opak chaosu prezentující se kulturou jakožto universální prostředí lidství, jak o něm svědčí jednotlivosti takové, jež od sebe myslí odlišujeme a jimž rozumíme. Současně se svět metarealismem vyjevuje jakožto prostor smysluplné evoluce lidské kultury, neboť zde mají smysl určení věčné lidské otázky odkud, kudy a kam. Duchovní svět lidství metarealismem znamená lidskou podobu účasti na celku a příznačný způsob, jakým se nám celek žitím otvírá. Metarealismem není nic předem daného a rovněž nic pouze svévolně subjektivního. Metarealistickým způsobem našeho srozumění jednotlivostem - a jednotlivostí je vše, co myslí rozlišujeme a co se nás nějakým způsobem týká - není naše žití předem a nezávisle na nás mechanicky či fatalisticky dáno, nýbrž otvírá se v průběhu našeho srozumění životu i světu a je charakterem a rázem našeho počínání, jež o odpovídajícímu srozumění svědčí, dokládá a je budováno a upevňováno. Metarealismem jde o koncept Skutečnosti, který nemůžeme a nedokážeme překonat a v jehož rámci myšleně rozumíme všemu, čemu rozumíme a čím se pohybujeme, pokud se jako lidé kulturně vyvíjíme. Metamanažerský duchovní svět lidství chápeme jako prostor a rámec, ve kterém se odehrává a uskutečňuje tvůrčí žití, a jehož jednotlivé podoby i etapy se zde právě svým podílem na výstavbě a upevňování duchovního světa metarealismu integrují do živého a jednotně budovaného celku. Metamanažerská tvorba se pak pojímá jakožto žití, jehož základním problémem - jednotícím všechno uvažování a organizujícím veškerou činnost člověka - se stává lidství kulturního společenství. Lidstvím jde o to, uvolnit co nejzřetelněji vhled na svět jednotným kontextem metarealistického uvažování, proto se nikdy nezkoumá, zda a jak metainformatik jednotlivé motivy či témata, kterými se zabývá, převzal od jiných tvůrců nebo je s nimi sdílel. Metainformatické dílo je organickým celkem živého uvažování otevírající metarealismem přístup do světa lidství. Metainformatika představuje myšlení původní, radikální a stále živé a podnětné, musí se pouze střežit před pokušením, aby z transformovaného kulturního dědictví neudělala pouhý nesouvisející zdroj citací a odkazů. Metainformatika celým svým dílem MetaBibliotéky dokládá souvislé a stále znovu nasazující úsilí o promýšlení toho, v čem lidstvím a tedy metarealismem spatřuje základní úkol a klíčové téma pro myšlení. Problém, který každého metainformatického člověka zaujal, vede, motivuje a neustále k nové práci pobízí, ztělesňuje jakousi podstatnou otázku poskytující klíč k smysluplnosti jeho života a veškerého životního počínání a zakládající pochopitelnost doby i situace, v nichž se nachází a v nichž žije. Metainformatické dílo MetaBibliotéky představuje aplikovaným lidstvím především ustavičné myslivé rozvíjení a vypracovávání směrodatné otázky, základu a klíče vší smysluplnosti žití. Vždyť myšlení se obecně prezentuje jakožto tázání po systému a výkon lidství spočívá ve vypracování a rozvinutí systému poznání. Myšlení jakožto atribut lidství poukazuje na základní kontext a horizont smysluplnosti, jedná se v něm o systematizaci výchozího srozumění celku všeho, co jako jsoucí rozpoznáváme v rámci pohybu daného horizontem tohoto výchozího srozumění. Naše výchozí potřeba stále lépe srozumět Skutečnosti sice přináší světlo lidství a tvoří východisko a základ veškerého našeho počínání, jímž sice vidíme, avšak samotné světlo už zůstává skryté. Metainformatikou jde o pokus rožnout světlo lidství, které nám umožňuje lépe vidět, vhlížet a nahlížet. Žitím jakožto prožíváním metarealismu máme zkušenost o přítomnosti lidství tedy o schopnosti orientovat se a rozhodovat se nejen viditelnými jednotlivostmi a viditelností jakožto způsobilosti vidět, ale také schopnosti myšleně nahlížet a vhlížet. V tomto smyslu lze říci, že myšlení metarealismem představuje systematizaci situací, struktur a podmínek viditelnosti. A myšlení jakožto myslivá systematizace horizontu viditelnosti v nejširším smyslu slova kultivací metarealismem zahrnuje vše co člověk vidí a dokáže rozpoznat, a zkoumající tedy nejprve svůj vlastní horizont viditelných jednotlivostí. Už v této úrovni se člověk snaží rozlišovat mezi tím, co opravdu vidí a co se jenom domnívá vidět. Vhlíženou systematizací spočívající na metarealismu člověk bývá s to odlišit opravdu viděné od pouhé iluze a zdání viditelnosti. S průzkumem svého vlastního horizontu viditelnosti jedině člověk odkojený kulturou ohlašuje přítomnost viditelných jednotlivostí jakožto systému poznání a celku. A tak se před ním posléze otvírá vhlížený výhled v celek viditelných jednotlivostí o vystupuje úkol prozkoumat bytostné struktury tohoto celku. Viditelnost jednotlivostí se zakládá jak na jejich zjevující přítomnosti, tak i na myslivé schopnosti nahlížet a vhlížet. Metainformatikou se myšlení postupně vyjevuje vlastní terén lidskosti, terén pohybu bytostného otvírání se žití pro přítomnost metarealismu jednotlivostí, čímž se teprve zakládá způsobilost nahlížet a vhlížet. Myšlení jakožto základ lidství znamená duchovní pohyb otvírání se pro metarealistickou přítomnost jednotlivostí, který následně umožňuje všechny podoby zájmu a jimi podmíněné způsoby lidského počínání. Opravdové myšlení předpokládá lidstvím výkon, kterým se všechny podstatné komponenty té či oné činnosti stávají předmětem myšlení a výslovně se zkoumá jejich bytostná povaha a jejich místo v rámci metarealistického celku poznání. Otázka "co je umění žitého metamanažmentu", je-li formulována v kontextech pravdivého myšlení, vede daleko o zasahuje hluboko, odkazuje až k problematice srozumění metarealismu bytí a pochopení Skutečnosti, míří k terénu vlastního založení a základu všeho lidského počínání. Důležitou úlohou obecného lidství je, že se metamanažment metainformatikou orientuje zejména na problematiku transformovaného lidství v rámci každé kultury i kultury kultur. Otázka umění metamanažmentu je zvláště důležitá pro situaci, kdy supervelmoc USA chce podstatně určovat osudy lidstva. Nikoliv podružné záležitosti Iráku, ale chování USA jsou na pořadu dne. Prezident USA George W. Bush vsadil na zbrojní inspektory OSN protože nevěří, že Irák splní závazky k nimž se před lety zavázal. Bezpodmínečný návrat zbrojních inspektorů OSN požadují USA jakožto podmínku pro odvrácení možného vojenského útoku na Irák. Bezpodmínečný návrat inspektorů nezastaví vojenské záměry USA s Irákem, protože jde o záminku. Irácká vláda v zásadě souhlasí s návratem zbrojních inspektorů, požaduje však, že budou odvolány mezinárodní sankce proti Iráku ihned po inspekci, která bude podle Iráku muset uznat, že se v zemi žádné zbraně nevyvíjejí. V nynější situaci je mimořádně důležité dodržet demokracii států kolektivním rozhodování v rámci OSN. Cílem úsilí mezinárodního společenství vůči Bagdádu je zničení iráckého zbrojního arzenálu a nikoli svržení režimu prezidenta Saddáma Husajna válkou vedenou USA. Irák, který dlouho návrat inspektorů odmítal, změnil názor a irácké úřady pod vlivem tlaku arabských států se rozhodly povolit návrat inspektorů, aniž by si kladly jakékoli podmínky. Zbrojní inspektoři odešli z Iráku před čtyřmi lety, kdy byli ze strany Iráku vypovězeni. Podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN nemohou být sankce uvalené na Irák po jeho invazi do Kuvajtu v roce 1990 zrušeny, dokud inspektoři OSN nepotvrdí, že Bagdád zničil zbraně hromadného ničení. Přistoupením Iráku na zbrojní inspekci OSN tak USA ztratily právní oprávněnost k útoku. Pokud inspektoři OSN do Iráku přijdou, budou jednat poctivě a profesionálně pro zjištění pravdy, pak to budou moci udělat za rozumně dlouhou dobu. Ovšem Američané využívají otázku zbrojních inspektorů jen jako záminku a jsou s to vznést jiné záminky, jen aby mohli napadnout Irák. USA chtějí válku s Irákem za každou cenu a protože nemají důkazy navlečou to jinak, tentokrát novým ultimátem Iráku přes zbrojní inspektory. Podle USA musí Rada bezpečnosti OSN odhlasovat novou rezoluci vůči Iráku, která válkou vymezí neplnění podmínek Irákem. Dobrý precedens, stejně třeba postupovat vůči Izraeli neplněním rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Americký prezident George W. Bush udělal důležitý krok k válce s Irákem, když požádal Kongres, aby mu umožnil v případě potřeby proti Iráku použít vojenskou sílu. Povolení automaticky použít sílu nesplněním rezoluce má být podle USA součástí nové rezoluce Rady bezpečnosti o Iráku. Udržovat mír pro USA znamená mít četnické povolení použít sílu. Pro bezpečnost lidstva by ale nebylo vůbec dobré, kdyby otázka míru byla individuální akcí USA a tady také NATO. Pokud jde o neshody stálých členů RB ohledně dalšího postupu, prezident USA G.W. Bush vyslal Radě bezpečně OSN jasné varování: Rada bezpečnosti OSN musí pracovat s USA a Británií na tom, aby byl ultimátum k odzbrojení vyslán jasný válečný signál iráckému prezidentovi Saddámu Husajnovi. Pokud se Rada bezpečnosti nebude problémem Iráku zabývat, udělají to prý USA a někteří její přátelé, proto prezident USA G.W. Bush chce od Kongresu potvrzení, že americkou politikou není svržení Saddáma Husajna, ale válka s Irákem. Britská vláda, hlavní spojenec USA v současném protiiráckém tažení, v Londýně zveřejnila rozsáhlý dokument, který se snaží dokázat, že Irák vlastní chemické a biologické zbraně, a pokouší se navíc opatřit i zbraně jaderné. Britský premiér Tony Blair zveřejnil zprávu o vlastnění zbraních hromadného ničení Irákem a vzápětí vyzval ke "skutečnému" zahájení příprav na vojenský zásah proti Iráku v případě, že "selže diplomacie". Krok britské vlády je považován za důležitou sondu, nakolik se podaří oběma spojencům přesvědčit světovou i britskou veřejnost o nebezpečí, jež irácký režim představuje pro ostatní země. Většina světových mocností považuje chystanou válku proti Iráku za kontroverzní a požaduje jasnější důkazy o nebezpečí, které Saddámův režim údajně představuje pro svět. Zveřejněný britský dokument se to snaží prokázat. Saddám Husajn má prý ojedinělé rakety, kterými dokáže zmíněné nebezpečné zbraně dopravit až na jižní hranici Evropy, na území Řecka a Turecka i Kypru. Zpráva dokonce obsahuje fotografii vojenského letadla L-29 Delfín vyráběného v bývalém Československu. Irák se prý snaží toto výcvikové letadlo přeměnit v dálkově ovládaný nosič chemických či biologických zbraní. Každá informace je vhodná ve snaze vyvolat válku za každou cenu. Cílem USA a Británie je válka a nikoliv odzbrojení Iráku. Diktatura kapitálu potřebuje válku, potřebuje rozjet byznys, nesmyslnost vyrábět (zbraně) na sklad už prokázal experiment socializmu. Koalice proti terorizmu pozbývá na síle, je třeba psychoterorizmu války. A to už jsou opravdu hitlerovské metody. Diktatura kapitálu potřebuje válku jako prase drbání. Americký a nikoliv irácký zbrojní program je prioritně aktivní, prohlubuje se a expanduje. Politika zadržování války nefunguje ve světě zbrojního byznysu. Není pochyby o tom, že sousedům Iráku a iráckému lidu by bylo lépe bez prezidenta Saddáma, ale stejně by lidstvu bylo lépe bez dnešní státní reprezentace USA a Velké Británie. Je to tak, že Británií a USA předložené dokumenty nejsou založeny na důkazech z nezávislých zdrojů. Jejich dokumenty nejsou důvěryhodně přesvědčivé jednoduše proto, že nejsou garantovány lidmi ctících lidství. Jimi předložené dokumenty se naprosto nezmiňují o použití zbraní hromadného ničení založených na diktatuře kapitálu, především ze strany různých lobby USA a Velké Británie. USA ústy Blaira opět lidstvu připomíná, že "dějiny dokazují, že diplomacie nefunguje a nikdy nebude fungovat ve směru k diktátorům, pokud ji nedoprovází hrozba války". USA tím vyjádřily přesvědčení, že pokud mezinárodní společenství dá ve vztahu k svévolné supervelmoci najevo slabost, pak se "hrozba války stane skutečností, a to v budoucnosti, která není příliš vzdálená". Podle této politiky lze ve jménu války proti terorizmu automaticky vést válku na přání supervelmoci a to bez důkazů. Věrohodné důkazy o vině Iráku může poskytnout pouze mise zbrojních inspektorů OSN a k tomu není třeba, aby OSN schvalovala novou rezoluci o Iráku, která by hrozbou války nutila k odzbrojení. V duchu hitlerovského tažení za ropou po Iráku bude následovat Irán, Gruzie, nakonec také nedemokratická Saudská Arábie a jiné arabské monarchie. Válka bude pro USA cestou k byznysu. Pro byznys USA chtějí válku s Irákem za každou cenu, a to i kdyby Irák splnil požadavky rezolucí OSN ke zbrojním inspekcím. Válka (nejen) s Irákem jakožto prostředek diktatury kapitálu je hlavní prioritou USA. Cílem USA není odzbrojit režim Saddáma Husajna, to je pouze záminkou k rozpoutání války jakožto prostředek byznysu. Hitler je proti Bushovi žabař, Rada bezpečnosti OSN poskytne právní krytí pro rozpoutání války USA proti Iráku, potom bude na řadě kdokoliv na koho si americký arcihňup zamane. Tatáž americká administrativa, která usilovala, aby se zbrojní inspektoři OSN vrátili co nejrychleji do Iráku a začali kontrolovat irácké arzenály, se dnes všemi silami pokouší tuto misi zbrzdit. Nevypadá to jako blázinec, je to blázinec. Když Irák zbrojní inspektoři přijal, stali se tito pouhou záminkou a ve snaze vyvolat válku USA s Irákem za každou cenu jsou už zbyteční. Inspektoři, kteří pojedou do Iráku, pojedou-li tam vůbec, už totiž nebudou loutkami USA, ale budou skutečnými inspektory a to se USA nelíbí. Budou mít nejvyšší možné pravomoci a budou vpuštěni všude tam, kam ukážou prstem. Irák či USA už nebudou říkat, kde je to dovoleno a kde ne. Irák či USA nebudou už inspektorům diktovat v jejich činnosti, nebudou misi inspektorů podkopávat. Panují hluboké názorové rozdíly v pohledu na řešení krize kolem Iráku, když Rusko, Čína a Francie, stálí členové Rady bezpečnosti OSN, odmítly připojit se k nekompromisní linii USA. USA navrhují, aby RB OSN přijala novou, tvrdší rezoluci k Iráku, která by nepřijatelným ultimatem automaticky vyústila ve válečný konflikt s USA. Proto se USA snaží pozastavit vyslání zbrojních inspektorů OSN do Bagdádu do té doby, dokud pro Irák nepřijatelné podmínky inspekcí nestanoví nová rezoluce. Americký prezident George Bush ve své "irácké kampani" zaznamenal úspěch alespoň doma. Dosáhl toho, že mu představitelé Sněmovny reprezentantů vyjádřili podporu i pro potenciální vojenský zásah. Je třeba chápat, že USA rozvíjí hitlerovskou taktiku války jakožto prostředku řešení vlastních problémů. Místo politiky a zákonnosti nastupuje síla zbraní, mezinárodní právo je prohlášeno za minulost. Schopnost domluvit se a dohodu pak dodržet přestává být výrazem politické kultury a také civilizace. V nenormálním prostředí se normální akce stává mimořádnou událostí a naopak nenormální akce událostí pochopitelnou. USA odmítají demokracii států. Pouze nemocný organismus se brání signálům zvnějška, nepříjemně mu připomínají jeho vlastní nemoc. V takovýchto podmínkách odlidštění nabývá ohlášení války za způsob řešení sporů států na významu. Naprostá ztráta identity lidství se pak snadno nahrazuje mýty o "prioritách civilizace". Pokud lidstvo nebude schopno dlouhodobě čelit hitlerovským metodám postfašistů vznikne nenormální politické klima. To se pak může projevit v další stagnaci lidstva, Irák Neirák. Reakce na hitlerizující snahy USA svědčí o tom, že lidstvo ještě neztratilo pud sebezáchovy. Představitelé USA a Velké Británie zapomněli na ono biblické: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Pro bezpečnost lidstva by měli spíše zmizet z politiky G.W.Bush a Tony Blair, zachrání tím nejen zemi vlastní, ale celé lidstvo. Je nutno preventivně stíhat zlo špinavých politických obchodů USA, kdy za podporu zla páchaného USA je tolerováno zla jiná jako zla páchané Ruskem v Čečensku, Čínou v Tibetu, Izraelem v Palestině, Pákistánem v Kašmíru a na jiných četných místech světa. Ano, každé zlo je třeba omezit již v zárodku. Je na čase, aby zasáhl Globální soud. Globální soud činí stávající představitele USA a Velké Británie zodpovědnými za praktikování a šíření zbraní hromadného ničení lidstva založených na otročení odlidštělé diktatuře kapitálu. Globální soud činí stávající představitele USA a Velké Británie zodpovědnými za válečné zločiny záměrného vyvolávání války coby prioritního způsobu řešení sporů mezi státy, za praktikování a šíření hitlerovských metod vyvolávání a vedení války. Pod nátlakem USA se prostředkem hitlerovských metod stává sama Rada bezpečnosti OSN, ta už bezpečnost lidstva nemůže hájit. Proto Globální soud až do odvolání pozastavuje členství USA v Radě bezpečnosti OSN a činnost USA je až do odvolání Globálním soudem třeba chápat jakožto nebezpečí pro lidstvo. Globální soud s okamžitou platností podmiňuje členství USA v Radě bezpečnosti OSN ratifikací Kjótského protokolu a mnoha dalších mezistátních úmluv, jimž se USA doposud bez sankcí vyhýbají. USA přímo i nepřímo ničí životní prostředí lidstva a nadále ho ničit chtějí. Je evidentní, že největší nebezpečí pro lidstvo plyne ze strany USA, které je proto nutné nezbytně odzbrojit a to může uskutečňovat každý člověk svým lidstvím. V odzbrojení USA není třeba spoléhat na organizace kolaborující s postfašizmem, každý může spoléhat na své vlastní schopnosti svým lidstvím. Každý člověk odkazem na své lidství má možnost odzbrojit USA jednoduše tím, že bude bojkotovat ty americké činnosti, které se nejvíce podílejí na ohrožení bezpečnosti lidstva. Kontrola odzbrojení USA je přitom velmi jednoduchá, stačí veřejně poukázat na toho, kdo nebezpečnou činnost USA podporuje. Otázka kolaborace s USA je na pořadu dne pro každý stát, Česko není výjimkou. Vojáci armády Česka mají být vysláni přímo do americké válečné operace hájit zájmy USA a nikoliv své a lidstva, musí si proto svou účast sami obhájit. Ministr obrany Jaroslav Tvrdík požádá vládu o vyslání 120 mužů prostějovských speciálních sil do protiteroristické operace Trvalá svoboda. Už pro název mise musí být účast záležitostí svobodného rozhodnutí a nikoliv rozkazu. Navíc jde o peníze daňových poplatníků. Peněz se nedostává na povodňové škody a tady najednou peníze budou. Je to jen začátek, občané Česka budou opět zavlečeni do hitlerovských válečných plánů USA a tím i NATO. Ministr Tvrdík připouští, že Češi mohou utrpět značné ztráty na životech, muži ze speciálního komanda jsou prý ze zákona pojištěni. Pokud někdo z nich zahyne, obdrží pozůstalí odškodnění. Například vdova po majorovi by dostala asi 750 tisíc korun a přiznán by jí byl i vdovský důchod. Pokud k tragédii dojde, o pozůstalé se postarají peníze daňových poplatníků. Má se totiž skutečně jednat o bojovou akci, jež bude prováděna často i v týlu nepřítele. Může tedy jít o životy. Životy mladých mužů. A lidské ztráty se nedají nijak zlehčovat, i když armády s nimi ve svých plánech dokonce počítají. Rozhodnutí politiků je přitom v tomto směru daleko jednodušší, neboť o jejich životy nejde. Politici ostatně nebudou ani ti, kteří přijdou utěšovat rodiče, sourozence a manželky v případě, že někdo z vojáků přijde o život. Když tedy ministr obrany Jaroslav Tvrdík hovoří o 120 vojácích, kteří mají odjet do Afghánistánu v rámci akce Trvalá svoboda, je potřebné se zamyslet i nad možnými důsledky a souvislostmi. Na jednu stranu jde o příslušníky speciálních sil, výsostné profesionály, kteří se kromě obrany učí také zabíjet a dobře vědí, jaká nebezpečí jim hrozí. Ostatně je to pro ně povolání a na podobnou akci musí být připraveni a musí s možnými následky počítat. Česko však není připraveno a psychicky vybaveno, aby se ctí uneslo odpovědnost za případné ztráty na životech svých vojáků. Vždyť konec konců jde o vojenskou činnost USA pohrdající bezpečností lidstva. Skrze misi do Afghánistánu každý občan snadno může posoudit činnost politiků, které volil. Kolaborantů se zlem USA ohrožujících lidstvo je mnoho. Havel jednal s Bushem, potřísnil se tak žíravinou arcihňupství a zůstanou mu jizvy. Nelze se tomu však divit, když svou osobní svobodu ztratil tím, že osobně podlehl zotročující diktatuře kapitálu. Ano, zlu je třeba čelit v zárodku a to jedině lidstvím. Lidství symbolizuje svobodu a odhodlání, lidství pomůže změnit svět. Pro budoucnost je nesmírně důležité, aby světové společenství lidstvím nově definovalo svou roli ve změněné situaci po 11. září. Člověk musí mluvit lidstvím jasně. Jde o zbraně hromadného ničení založené na odlidštění a USA jsou schopny je použít, jsou totiž věrností diktatuře kapitálu odhodlány pokračovat v genocidě občanů planety. Globální soud vyzývá každého člověka mezinárodního společenství, aby lidstvím jednal, protože věří v spolupráci, v demokracii státu a států, nikoliv v ohrožování lidstva ze strany USA. Každý člověk i každá mezinárodní organizace musí lidstvím aktivně jednat, jinak lidstvo skončí jako Žid za Hitlera. Někteří lidé by chtěli problém odlidštění sprovodit ze světa a zapomenout na něj. Ale v zájmu míru a svobody se lidstvo musí lidstvím zabývat. Také listopadový summit NATO je historickou příležitostí zrodu světové bezpečnostní aliance, jejímiž členy by se měl stát každý stát planety na obranu lidstva. USA se nemohou stát hitlerovským nástrojem diktatury kapitálu. Zlu je třeba čelit v zárodku a proto jakákoli akce proti Iráku musí být nikoli alianční, ale světová, záležitostí demokracie států a nikoliv diktátu USA Radě bezpečnosti OSN. Ve světle hitlerovských metod USA je nutno soudit také Havlovu návštěva v USA, byla sice pracovní, nikoli státní, přece však vrhá pravdu na opětné vytváření iluze velkého bratra a na ono pověstné mnichovanství malého státu a činnost prezidenta Háchy především. Říkat pravdu a jí hlásat svobodu v prostředí diktatury kapitálu vyšlo z módy. Platí to především o Rádiu Svobodná Evropa, jejíž vysílání pro Česko končí. Litovat není třeba, už několik let to byl život po životě. Co je třeba? Říci pravdu. Ztrátou lidství nešlo věřit husákovské propagandě, nešlo věřit ani Svobodné Evropě, ani jiným médiím v Česku. Česku nestačila zkušenost s Varšavskou smlouvou. V Česku mají být rozmístěny moderní radary i střely amerického "deštníku" protiraketové obrany. O zapojení Česka do protiraketového deštníku hovořil nedávno v USA už ministr obrany Jaroslav Tvrdík, který to výhledově pokládá za perspektivní možnost obrany českého vzdušného prostoru. Česko, tentokrát podle Američanů, je z hlediska své polohy v centru Evropy vhodným místem pro umístění střel SDI, ty mají být schopny zasáhnout přilétající balistickou střelu a zničit ji. USA přitom nepočítají s masivním útokem balistickými střelami, ale spíše jen s jednou nebo několika málo střelami odpálenými z některého z rizikových států. Pro obranu Evropy před podobným útokem je prý potřeba jen jedno místo odpálení "obranných" střel, variantami jsou dvě nebo tři lokality. V dnešním globalizujícím světě je třeba než na zbraně spoléhat na vlastní síly schopných čelit globální konkurenci, bez toho zase přicházejí opět mnohé iluze spoléhání na velkého bratra. Také Vladimír Špidla na chvíli vytvořil iluzi spoléhání na velkého bratra. Přesvědčil všechny, že 101 není 101, nýbrž daleko víc. Pak nastupuje velká sestra Hana Marvanová s jiným kouzlem. 101 není zdaleka ani 101. Vládní koalice je v krizi. Koaliční partnery straší spolupráce ČSSD s KSČM nebo možnost tiché dohody. Všechny strany se obávají, že by mohly rozpadem vládní koalice víc ztratit než získat. Občanstvo mělo možnost přesvědčit se, jak se pseudokoaličně hlasuje. Zlom v handrkování o ”povodňovém balíčku” nastal krátce před polednem. Hana Marvanová se zvedá a odchází - na záchod. Poslanci ČSSD to však berou jako signál. Doufají, že Marvanová přistoupí na jejich hru a nechá daňový balíček projít tím, že se nezúčastní hlasování. Sněmovnou zní signál svolávající poslance. Ze všech zákoutí se sbíhají poslední zákonodárci. Na světelné tabuli v sále se objevuje číslo 198. Tolik je poslanců v sále. Marvanová se však vrací. Krátce před dvanáctou hlásí první výsledek. 100 poslanců zvedlo ruku pro, 94 proti. Sál jásá. Tedy alespoň ve vládních lavicích. Marvanová musela zvednout ruku pro. Jde však o omyl. Nadšení zchlazuje poslanec za KSČM Miroslav Opálka. Hlasoval proti, ale v záznamu o hlasování má pro. Omlouvá se, žádá o nové hlasování. Druhé hlasování už dopadá pro vládu neslavně: 99 pro, 96 proti a tři se zdrželi. Dva měsíce od sestavení kabinetu slabá vláda umírá a její šéf už hledá, co bude dál. Co se vlastně stalo? Bývalá šéfka Unie svobody včera jenom potvrdila to, že nemíní socialisticky orientované vládě kývat na všechny její návrhy. Slíbila, že bude pro snižování daní, tak přece nemůže hlasovat pro zvyšování, čímž si od premiéra vykoledovala cejch infantilní političky. Co teď? Ztrestat vzdorující poslankyni? Připravit ji o funkci místopředsedkyně sněmovny, kam se nechala v rámci koaličních dohod dosadit? Anebo za trest vyhnat tři zástupce unie z vlády a myslet si, že po takovém ponaučení už budou hlasovat pro vládní návrhy s chutí? Nebo naopak - zajít za Marvanovou a říci: Smažme to, stala se chyba, příště budeme chytřejší? Spoléhat na to, že hlasování proti vládě bylo posledním "excesem" poslankyně Hany Marvanové a že se příště polepší, by se při dalším klíčovém hlasování mohlo Špidlovi leda znovu vymstít. Takže změna vlády? Menšinová vláda s lidovci. Ta je sice programově možná, ale byla by zcela závislá na podpoře komunistických poslanců. KSČM by nejspíš přivítala, kdyby se měla stát skoro nejdůležitější silou v parlamentu, ale... Pak také existuje varianta menšinové vlády ČSSD bez lidovců, opět s podporou komunistů. Pro Špidlu mohou být komunisté ve sněmovně lepším partnerem než Unie svobody. Premiér bude moci prosazovat mnohem levicovější návrhy, snáze prosadí vyšší daně a nejrůznější sociální výdaje státu. Právě v těchto věcech zatím musel ustupovat Unii svobody. Menšinová vláda s komunistickým krytím by Vladimíru Špidlovi lahodila jen programově. Znamenala by přelom v polistopadové éře země. Proto je současná podoba vládní koalice pro zúčastněné tím nejlepším ze všech špatných řešení, která jim výsledek voleb nabídl. Tím spíš udivuje jejich hysterická reakce na první neúspěch, který je potrefil. Svým hlučným chováním vyvolali v člověku dojem, že se snad zbořil svět. Přitom sněmovna záporným hlasem jedné unionistky a nepřítomným hlasem jednoho socialisty neschválila mimořádný balíček daňových zákonů. Nic osudového, co by stát uvrhlo do chaosu nebo do hospodářských strázní, se nestalo. Pokud se vůbec stalo cosi vážného, pak jen ve vládní koalici samé. Potvrdila si svou vnitřní slabost. Prozíraví vládní politici s něčím takovým, jako byl pátek 13. museli předem počítat. První konflikt, a hned se předělává vláda. Co bude následovat v dalších letech?! Začnou se pak koaličníci navzájem vylučovat ze stran, upalovat rebely a "zrádce" pro výstrahu? Pokračování jakkoli rekonstruované vlády je momentální ctností z nouze. Krize české pravice, která začala rozpadem ODS, se pokrytectvím unionistů projevila v nejodpudivější podobě. Trvá však už pět let. Občanští demokraté vymysleli známou fintu: mocenský pakt se sociální demokracií vydávali za státnický čin. Černé nazývali bílým a věrní jim tleskali. Unionisté a lidovci právem křičeli: Ten král je nahý! Parní válec oposmlouvy je sehnal do houfu Čtyřkoalice. Jako hejno pižmoňů se semkli a vystrčili rohy. Snad to sami nečekali. Těžký mocenský stroj se však svou nemohoucností zasekl. Diváci vyhazovali čepice do výše a tleskali. Jenže zvířata jsou zvířata. Semknou se, jen když hrozí nebezpečí. Když přejde, hned se rozutekou. Nemají paměť. Nezapamatují si, co přináší úspěch. Čtyřkoalici zničili sami její vůdcové, kteří se prali o stínová křesla. Za trapné představení je voliči odměnili. Poslali je na samý okraj Macochy. Liberálové a křesťanští demokraté nyní lízají ruce panu Špidlovi, který je odtud vytáhl. Klidně pro něj zapřou vlastní matku nebo aspoň kolegyni, o programu nemluvě. Ještě před rokem mluvili o slušnosti a svědomí. Teď jsou po krk v blátě. ODS si náhle lebedí: My jsme jediná autentická pravice. Sama je však v krizi po volební porážce, její myšlenky a vůdcové - co je vlastně omšelejší? Českou pravici před ještě hlubším pádem chrání paradoxně jen "ušlechtilost" sociálních demokratů, kteří se přece jen s komunisty zatím nechtějí bavit. Na řešení vládní krize bylo třeba dokonce dvouhodinové schůzky předsedů všech tří vládních stran u prezidenta Václava Havla. Špidla se nakonec snaží současnou koalici zachovat. Jako nejvíc pravděpodobná vychází varianta, že Unie svobody ve vládě nějakým způsobem zastoupena zůstane. ČSSD se chce nadále koalit, chce ale, aby unionisté dali garanci, že tato vláda má podporu všech jejich deseti poslanců. Koaliční dohoda se má doplnit o dokument, podle něhož by byly předjednány klíčové zákony s jednotlivými poslanci a vládní strany by se zaručily, že právní normy dostanou plný počet jejich hlasů. Pokud by někdo z Unie svobody hlasoval jinak, její ministři by pak sami podali demisi. Lidovci s unionisty totiž podle neoficiálních informací vsadili na taktiku, že každá jiná varianta než dosavadní koaliční vláda by citelně oslabila pozici jejich i premiéra Vladimíra Špidly. Vracejí se komunisté k moci? To byla nejnaléhavější otázka vyplývající ze současné vládní krize. Odpověď zní: Zatím pravděpodobně ne. Ale pokud se politika takzvaných demokratických stran nezmění, určitě se vrátí. Vládní krize je v běžné zemi běžná věc. Jako když kašle člověk nakažený rýmou. Jenže někdy je příčinou kašle i mor. Rituální politické tance, které se nám odehrávají před očima, jsou symptomem těžké nemoci české politiky. Ta produkuje přinejmenším od devadesátého šestého blokovanou demokracii. Komunisté mají příliš mnoho podpory na to, aby mohla vzniknout funkční koalice bez nich. A ukazuje se, že pořád málo hlasů na to, aby si s nimi kdokoliv odvážil sednout za jeden stůl. Zápas už trvá deset let, vyčerpaní hubení boxeři na sobě visí, syčí si do tváře urážky, nanejvýš se kousnou do ucha. Česko je v krizi a politici se dohadují o tom, zda vypovědět, nebo nevypovědět jakousi koaliční dohodu, když se předtím jako psi rozhádali o maličkost. To že je normální slušná demokracie? Komu tohle prosím chcete namluvit? Vládní krize bude zcela jistě vyřešena. Krize politického systému a vztahu politiků k občanům určitě vyřešena nebude. Fakt, že sněmovna odmítla zvýšit povodňové daně, neznamená pro občany postižené záplavami vůbec nic. Když premiér Špidla straší v této věci třeba Karlínem, je to dosti odpudivá vypočítavost, protože povodňové ztráty a rekonstrukce lze snadno financovat i jinak. To, že byla vyvolána trapná politická krize, však problém je. Vláda, která má sloužit občanům, již zase několik dní ani nevládne, ani neslouží - ale zabývá se pouze sama sebou. Když byla země pod vodou, lítali politici se zachmuřenými a směšně státnickými obličeji sem a tam vojenskými vrtulníky. Někteří jako třeba pan ministr Gross přitom nevylezli z maskáčů. Mělo snad jít o jakousi demonstraci akceschopnosti. Když už jsme u papalášských návštěv postižených oblastí, lidé v nich by potřebovali povzbudit právě nyní. Každý psycholog potvrdí, že právě teď přichází krize, únava a deprese. Bahna moc neubývá, přes všechnu námahu je práce víc, než se v nejčernějších snech zdálo, jde to pomaleji, dobrovolníci odcházejí a pozornost médií slábne. Právě teď je opravdu čas projevit akceschopnost, předtím to byla obyčejná frajeřina. Především mají ministři každý den podpisovat spousty dokumentů, úřadovat, radit se a neustále koordinovat vládní pomoc. Místo toho již čtyři dny řeší trest pro Unii svobody za Marvanovou a vysedávají na partajních schůzích. Dnů do zimy ubývá. A ministr pro místní rozvoj, který toho má v souvislosti s povodňovou rekonstrukcí na starosti nejvíc, již čtyři dny neví, jestli má balit kufry, nebo pracovat. Nikdo ho už nebere vážně. Čas tlačí, koaliční dohoda je Unií svobody doplněna o text přibližně tohoto znění: "Zavazujeme se, že uděláme vše, aby vybrané klíčové vládní návrhy byly předjednány s našimi poslanci, a zákony pak dostaly plný počet hlasů. Pokud se tak nestane, naši ministři iniciativně podají demisi." Taková verze dává záruky, aby jednotlivé návrhy s poslanci předem projednány. To se v případě vládního "povodňového balíčku" nestalo. Lidovci dali najevo, že se jim varianta koaliční záruky zamlouvá a sami se k ní připojí. Vládní krizí šlo o mnoho. Premiér Špidla hrál ve své straně o všechno, musel přesvědčovat svou stranu, že má smysl nechat si ve vládě Unii svobody. Proti němu a jeho lidem stáli příznivci expremiéra Miloše Zemana, kteří trvali na menšinovém kabinetu bez unie. Post Vladimíra Špidly coby předsedy nejsilnější strany byl nyní, čtvrt roku po volbách, velmi vážně ohrožen. Je třeba být si vědom, že uvnitř ČSSD probíhá regulérní mocenský boj. Na jedné straně stojí Zemanovi stoupenci, kteří hned po volbách odmítali unionisty jako nespolehlivé. A teď jsou na koni. Proti nim stojí Špidla jimi chápaný jako osamocený, nedůvěřivý introvert, který na jejich soustředěný tlak neumí sám razantně reagovat. Vše špatné je poučením k něčemu dobré. Život vlády se změní, ČSSD se musí učit demokracii a ohlížet se na své partnery. V životě vlády se toho hodně změní. Koalice se zavázala, že zákony považované za "zásadní" nechají nejdříve předjednat v poslaneckých klubech koaličních stran, musí nejdříve označit zákon za "zásadní" a že je nějaký zákon "zásadní" znamená, že pak pro něj musí zvednout ruku všichni poslanci vládní koalice. Ještě předtím budou mít možnost podobu zákona významně ovlivnit. Prostě se bude tak dlouho jednat a hledat kompromisy, až bude zákon přijatelný pro všechny. Pokud se však i po tomto důkladném projednání stane, že budou poslanci Unie svobody ve sněmovně hlasovat proti zákonu, mají její ministři osud zpečetěn. Nesplnění dodatku koaliční smlouvy bude mít za následek odchod ministrů za US-DEU z vlády. Je konec české cesty tedy konec diletantizmu. Jeho důsledky však budou ještě dlouho patrné. Andrej Babiš za Unipetrol nezaplatil, celá privatizace chemického konglomerátu tak začne znovu. Hůře se teď bude hledat seriózní kupec a stát získá méně peněz, než mohl inkasovat před tři čtvrtě rokem. Babiš není hlavní viník celé patálie. Tím je Zemanova vláda. Ta sice úspěšně prodala banky do rukou renomovaných zahraničních vlastníků, ale zbytek jejího privatizačního počínání byl doslova katastrofou. Vláda v tomto směru předváděla obyčejný šlendrián. ČEZ se prodat nepodařilo, České Radiokomunikace nový vlastník rozprodá po částech a povedená série je teď završena Unipetrolem. V soutěži na Unipetrol nevyhrál Babiš, ale britská firma Rotch Energy, kterou Zeman pomluvil a odkopl. Daňoví poplatníci by měli vládu žalovat. Tyhle hrátky totiž stojí miliardy. Definitivně končí také neslavná česká cesta privatizace, kterou protlačovaly hlavně Klausovy vlády. Figurovala v ní různá individua a společné jim bylo hlavně to, že jejich jména bylo možné nalézt na různých agentských seznamech. A to chce Miloš Zeman vstoupit do boje o Hrad, i když zatím jen v Lidovém domě. Kdo ho tedy nyní potřebuje a povolává z vejminku do Prahy? Zpět ho povolávají převážně ti "přátelé", jejichž politický osud byl (a znovu by mohl být) svázán s kariérou korupčníků. Zemanovo koketování s prezidentstvím pak více než co jiného odhaluje tajnosti z útrob ČSSD. Už je jisté, že se v bitvě o Pražský hrad bojuje o moc v Lidovém domě. Ovšem tím stimulem, který způsobil lavinu změn myšlení byly povodně. Ukázalo se, že povodně byly zčásti důsledkem destruktivního vlivu diktatury kapitálu na životní prostředí. Do obnovy povodněmi zasažených území se proto musí více zapojit bankovní sektor, stejně jako do "jiného úsilí o udržení ekonomického růstu". Banky mají společnosti vracet to, co do nich investovala. Chce to udělat jednoduše tak, že manažment (nejen) bank musí ctít lidství, tím je řečeno a napraveno vše. Právě Česko si nejvíce ze všech postkomunistických zemí zadalo se špatnými úvěry. Právě v Česku působil slavný "bankovní socialismus", "měkké tržní prostředí" a tisíce tunelářů. Klausovy vlády tlačily na banky, aby socialisticky financovaly privatizaci a transformaci. Dnes je to naštěstí všechno jinak. Banky patří renomovaným zahraničním vlastníkům, ty však na prvním i posledním místě zajímá nikoliv metakapitál, ale zisk (z toho se platí státu daně) jímž se budou poskytnuté úvěry alespoň řádně splácet. Banky jdou příkladem jak bez metakapitálu vydělávat a dávají tak příklad poslancům a poslanci občanům. Poslanci se rychle učí, jak vydělat, jak si přijít ve sněmovně na své. To je jedna z prvních věcí, kterou se noví poslanci naučí od svých starších kolegů - udělat ze státem placené sněmovní funkce výnosné vedlejší zaměstnání pro sebe i pro svoji manželku. Nechat si od sněmovny přispívat na poslaneckou kancelář - tu však mít ve vlastním domě. Zařídit si poslaneckou kancelář za jedněmi dveřmi se dvěma oddělenými kancelářemi, jednu z nichž platí sněmovna - ta je poslanecká. Měsíčně tak daňoví poplatníci přispívají na soukromou poslaneckou kancelář šestnácti tisíci korunami. To potřebuje mnohé mimikry a zinscenovaný proces s vlastizrádci k tomu dobře poslouží. Bývalí komunističtí funkcionáři Milouš Jakeš a Jozef Lenárt, podezřelí z vlastizrady, však nakonec obrátí soudní jednání naruby. Oba obvinění sami obviňovali. Není se tomu co divit, když se soud koná na politickou objednávku, když jde o pomstu postfašistů od postfašistů. Ne pouze oni byli zločinci, nýbrž i ti, kteří v Česku tunelovali majetek přímo či nepřímo. Vlastizrádci jsou všichni, kteří odlidštěnou mocí zavlékali svou vlast do sítí postfašistických systémů. Současný proces s Jakešem a Lenártem dává pouze velkou šanci obohatit skupinu vlastizrádců o dva. Postfašističtí pohlaváři musí být bez ohledu na zákonodárství potrestáni za to, jak v rámci vykonávané kolaborovaly s postfašistickou diktaturou, ať už proletariátu či kapitálu. Platnost lidství a zločiny vůči němu zakládají právní opodstatnění vlastizrady dnes jako v minulosti. Lidství tvoří implicitní základ každého právního řádu a umožňuje soudit i samotný právní řád či lépe neřád. Soud není vázán pouze textem obžaloby a lidstvím může hodnotit i jiné jednání než to, které bylo v obžalobě popsáno. Lidství potažmo globální lidská práva jsou nezadatelná a platí nadčasově pro každý právní řád. Trestný čin proti lidství nelze posuzovat výlučně podle zákonů, které platily v době, kdy byl spáchán. Postfašistický režim ten či onen má své oběti totiž lidi štvané diktaturou, lidí odlidštělou mocí zavírané, terorizované a zbavené globálních lidských práv. Bývalí i nynější vládci jsou zcela jistě úmyslným pohrdáním lidstvím odpovědní za páchání zla a mnohé bezpráví. Globální lidská práva jsou na straně obětí. Vina vlastizrady může být odlidštěním prokázána nade vší pochybnost a navíc podle universálních zákonů podle hesla: veškerá moc, veškerá odpovědnost. Soudce musí ctít ducha a literu universálních zákonů lidství. Porušování universálních zákonů lidství je však založeno už v myšlení a tím v jednání soudů. Naše doba, jakkoli to popírá, je pokračováním postfašizmu. Postfašisté minulosti i přítomnosti pochopitelně odsouzeni být nemohou, když v tuto dobu a v této zemi panuje postfašistická diktatura kapitálu. V normativně založených lidských právech alespoň občas zakročí Ústavní soud. Tak bývalý agent BIS Hučín protiprávně seděl ve vazbě déle, než měl, protože mu ji Krajský soud v Ostravě neoprávněně prodloužil, tak rozhodl Ústavní soud. Kauza Hučín je pozoruhodná tím, že ať se člověk podívá, kam se podívá, všude na něj vyskakují nějaké hrůzy jako příšerky ze stránek gotického románu. ale faktem je, že pokud se zatím někdo dopustil porušení práva a spravedlnosti, byly to prokazatelně orgány státu. Spravedlnost si v Česku dává načas, a co zatím předvedla, byly bizarnosti. Jedno je však jisté a nyní potvrzené Ústavním soudem: Hučín seděl ve vazbě protiprávně dlouho. V Česku se stalo bezpráví, a to dokonce i v kauze, která je pod excelentní kontrolou médií. Trapné, smutné a tragické. Laika napadá: kdykoli se zrak veřejnosti upře na nějaký slavný soudní případ, nedostatky najednou přímo bují. Jak asi vypadají počiny státní spravedlnosti v případech, které veřejnost nesleduje? Proč by vlastně měly vypadat lépe? Vždyť politici a zákonodárci mluví divnou řečí. Nedávná vládní krize přinesla spoustu unikátních výroků vrcholných politiků. Ne že by se před krizí vyjadřovali srozumitelněji, ale ve vzrušených okamžicích uprostřed jednání ztratili i poslední zábrany maskovat odpor k lidství. Většina těchto výrazů má pro běžného občana zcela netušený význam. Jde totiž o psychoterorizující dezinformace, které jsou zvláště v módě pod taktovkou USA. Nelze se divit, vždyť vláda, která toleruje ožebračování vzdělanců, stává se objektivně odlidštělou vládou nevzdělanců. Občanům už vrcholový politik nevadí ani když oznámí, že je třeba rušit nemocnice. Před sto lety by stejně třaskavě zapůsobilo slovo o bourání kostela. Nemocnice podobně jako školy však hlavně pro menší města představují nejen dostupnou péči, ale i sociální bonus. Vezměte malému městu nemocnici a stane se z něj městečko. Přespolní už nepřijedou, spoje do města se zruší, obchodníci zapláčou, vážení lékaři se přestěhují. Konšelé, občané i zdravotníci ovšem obvykle tuší, zda se popravčí sekera vznáší zrovna nad jejich nemocnicí. Reakce bývá vždy stejná: Odmítáme! Jde jim o prestiž, o voliče, o práci. Čili o hodně. Po dekádě váhání se "pragocentrickým" politikům povedl dobrý mimikr: zřídili kraje a katovu sekeru předali do rukou regionálních kolegů. Regionální politici nemají o nic menší strach z voličů než mívali jejich pragocentričtí kolegové z vlády a parlamentu. Hněvu lidu jsou dokonce víc na ráně a není nic jednoduššího než ho obrátit směrem ku Praze. Vždy mohou použít přesvědčivý argument: Vidíte, pražské fakultní nemocnice padnout nenechají a našim špitálům nepomohou. Nebo si snad někdo umí představit kandidáta na hejtmana, kterak se sloganem “Zruším tu zadluženou nemocnici” objíždí kraj? Vrcholoví politici mají zdaleka nejlepší šanci jak se dopouštět vlastizrady a to pohrdáním lidství nekvalitními zákony poškozujících občanstvo. Příkladem je transplantační zákon, teprve až mrtvoly vedou k nápravě. Lékaři, kteří odebírají orgány k transplantacím, a zachraňují tak lidské životy, už mohou klidněji spát. A jejich pacienti také. Vláda schválila nařízení, jímž odstranila pochybnosti lékařů při dodržování nového transplantačního zákona. Ten byl formulován tak nešťastně, že lékařům de facto nařizoval provést pitvu zemřelého před odběrem orgánu pro transplantaci. To však nešlo stihnout. Pitva nemá být absolutním příkazem, ale naléhavým doporučením proti přenosu nemocí. Zákon přitom proplul sněmovnou, senátem i Hradem. Transplantace jsou opředeny řadou strašidelných mýtů, které podpoří tu důkazy o nepořádku v dokumentaci zemřelých, ondy zase nejasnosti v transplantačních paragrafech. Štupování u tak důležitého zákona důvěru zrovna nebudí. Lékaři si přitom oprávněně naříkají na úbytek dárců, jen loni zemřelo 76 lidí, kteří se své "náhradní součástky" nedočkali. Jakou vinu má právě nedůvěra? Nakolik je tu rozšířen strach, že ve jménu záchrany života jednoho nechají zemřít druhého? Jakou máme jistotu, že naše vůle dát či nedát kus svého těla bude ctěna jako zákon? Příliš dlouho jsme žili v režimu, v němž právo jedince, svobodná vůle člověka bývaly míň než práva institucí a zájmy společnosti. I teď nám stát a politici dluží podstatné: dodnes neexistuje místo, kde bychom mohli zaznamenat poslední vůli týkající se našich ledvin, srdce... Snad abychom si přání dát či nedát vlastní orgán zatím tetovali na kůži. Odlidštěností onomu starému známému přezírání vůle člověka ještě neodzvonilo. Člověk musí mít právo rozhodnout o sobě samém, i když už odešel. Řada z nás ráda zvolí pomoc bližnímu. Pouze nás o potřebnosti takové pomoci musí někdo neustále přesvědčovat. A když ne lidstvím tak musíme mít onu jistotu, třeba v podobě registru. A když už odlidštěnost nepůsobí zákonodárci, tak vládou špatně zpravujících daně občanů. Daní je proto pořád málo. Daň z nemovitosti chtějí úředníci brzy podstatně zvýšit. Ministerstvo financí připravuje návrh, aby se daň počítala ze skutečné ceny domu nebo bytu. Majitelé zatím platí jen podle velikosti bytu a obce, kde se nachází. Vlastníci nemovitostí v Česku zatím platí nesrovnatelně nižší daň než obyvatelé EU nebo USA. Stát ročně vybere 4,5 miliardy korun na dani z nemovitosti. Kdyby se v Česku naráz zavedla daň podle tržní ceny domu, mnoho lidí by ji nedokázalo platit. Majitel domu, jehož hodnota se za léta vyšplhala na několik milionů, by měl potíže daň ze své penze utáhnout. Další problémem je regulace nájmů. Vlastník domu s regulovanými byty by vydělával výrazně méně než soused s neregulovanými, ale platil by stejně vysokou daň. Zákonodárci a vláda nejsou v poškozování občanstva osamocení. Úřad se stal rájem pro úplatky. Ať se podíváme na jakoukoli významnější zakázku, všechny mají společné jedno: jsou předražené, často až o desítky milionů. Zakázky se prostě a jednoduše kupují. Existuje důmyslný systém, kterým se zakázky přidělují. O soutěžích rozhoduje vždy stejná skupina lidí. Potíž je v tom, že to nejsou klasické soutěže. Chodí to tak, že se osloví jen pět firem a udělá se jakási pseudosoutěž, kde se spočítají body z objektivních, ale i subjektivních parametrů. Matematicky se tak dá soutěž nastavit tak, aby vyhrála konkrétní firma. Do tendrů se pak nemohou přihlásit všechny firmy, takže chybí konkurenční prostředí. Vítězi soutěže jsou mocí provizí vnucovány další firmy jako dodavatelé. Prvním krokem je maximální navýšení rozpočtu na akci, aby například rekonstrukce stála více peněz. Ve finále je vítěz informován, že musí část zakázky svěřit dalším dodavatelům. Nejčastějším zastírajícím důvodem, proč je nutné rozpočty navyšovat jsou bezpečnostní zájmy. Úředníci hledají jiné kličky, jak provizovanou zakázku "vyšponovat" co nejvýše. Za vším se skrývá diktatura kapitálu všemocnou existencí provizí. Diktatura kapitálu zná provize, zná kauce a také mimosoudní vyrovnání. Jakou hodnotu v takovém prostředí má lidský život? Řečí bezpočtu vysouzených částek odškodného jsou to desítky, stovky tisíc, ba i miliony. Diktatura kapitálu si našla cestu, jak mimosoudním vyrovnáním obejít soud a spravedlnost. Nestupuje spravedlnost pro bohaté a chudé. Státní zastupitelství ve Zlíně umožnilo oběma stranám mimosoudní vyrovnání. Lékařka nabídla za smrt dítěte rodině deset tisíc korun. A postižení, kteří žijí v holobytě na úrovni sociálního minima, pochopitelně přijmou. Je to zhruba tolik, kolik je podle vyhlášky bolestné za zlomený kotník. Osmkrát méně než odškodné za ztrátu palce. Takovou cenu má v Česku diktaturou kapitálu život dítěte. Lékařka nevyjela k dítěti, když jí matka telefonovala. Doktorka matce pouze řekla, ať dceři uvaří čaj a případně ji přiveze do ordinace. V soudním procesu by doktorce hrozilo až pětileté vězení nebo zákaz činnosti. Díky směšnému mimosoudním finančnímu narovnání může dokonce dál vykonávat svoji lékařskou praxi. Lékař na dětské pohotovosti je povinen vyjet k dítěti do dvou let věku nebo zajistit převoz do nemocnice. Součástí vyrovnání však musí být i doznání a preventivní náprava. Dát peníze a říct, že pachatel vinu necítí odporují spravedlnosti. Někdy bude stačit koruna, jindy nebude stačit deset tisíc, vždy bude chybět lidství. V diktatuře kapitálu jedinou universální hodnotou jsou peníze. To lidi motivuje ke kriminalitě, dokonce k loupeži století: 100 milionů. Tři ozbrojení muži v Praze a ráno na ulici přepadli pancéřovaný bankovní vůz, zmizeli s více než sto miliony korun. Ještě nikdy se lupiči v Česku nezmocnili tolika peněz. A ještě nikdy se jim nepodařilo ukrást obrněné vozidlo i s tříčlennou posádkou. Auto bezpečnostní agentury Group 4 Securitas vezlo peníze z centrály Citibank v budově bývalého Koospolu na Evropské třídě. Obrněný vůz ujel jen několik desítek metrů. Pak se mu postavili do cesty tři muži v černých kombinézách a s kuklami na hlavách. Lupiči vypadali jako policisté ze zásahové jednotky. Strážcům z bezpečnostní agentury hrozili, že budou střílet nebo použijí výbušniny. Kdyby své zbraně a nálože použili, mohli zranit desítky lidí. Evropskou třídou, která je jednou z nejrušnějších ulic v Praze, v tu chvíli projíždělo jedno auto za druhým a nedaleko také byla tramvajová zastávka plná lidí. Strážci se vzdali a nechali se zavřít do zadní části vozidla s penězi. Za volant nasedli lupiči. Odjeli jen několik kilometrů na okraj Prahy, kde lup přeložili do připraveného osobního automobilu Volkswagen Golf. Vyděšené strážce nechali pachatelé zamčené v obrněné dodávce a zmizeli. Osobní vůz našla policie o necelé dvě hodiny později nedaleko Berouna. Není divu, když v rámci boje proti terorizmu se užívá terorizmu. Ten může mí t různé podoby, i ty unijní. V božkovské likérce začala výroba posledních lahví, na jejichž etiketách bude proslulé jméno: Rum. Od Nového roku v nich bude sice stejná lihovina, ale už pod jiným jménem: Tuzemák. Je to jeden z důkazů, že Česko to nemá do EU tak daleko. Právě evropské předpisy totiž stojí za tím, že Rum tuzemský zmizí z pultů obchodů a z hostinců. V EU totiž náleží označení rum pouze těm nápojům, kde je základem destilát z cukrové třtiny. Tradiční český rum však nikdy skutečným rumem, tak jak ho chápe EU, nebyl. Jeho podstatou je totiž líh, například melasový, ochucený rumovou trestí. S rumovou érou se v Božkově začali loučit výrobou lahví, na jejichž etiketě je kromě velkého nápisu "Naposled!" také vyobrazen znak EU: žluté hvězdy na modrém poli. Úplně poslední láhev rumu tu právě vyrábí. Tuzemák přijde na řadu počátkem příštího roku. Terorizmus EU nese své plody i jinak. Třeba tvarohový koláč, který nevoní, nebo maková buchta, kterou místo čerstvého pocukrování dochucuje nevzhledná kaše z rozmočeného cukru. Tak může podle pekařů brzy vypadat prodej tradičního českého pečiva v samoobsluhách. Už více než měsíc totiž platí vyhláška ministerstva zdravotnictví, která v samoobsluhách zakazuje volný prodej plněného a zdobeného pečiva. Takové výrobky se od 6. srpna mohou prodávat pouze balené nebo u speciálních pultů s obsluhou. Jenže zabalený koláč nevoní. A to je obrovská chyba, protože u pečiva je čerstvá vůně jeho nedílnou součástí. Co se stane s koblihou, která by v regálech ležela zabalená na tácku v obyčejné fólii nebo mikrotenovém sáčku - cukr se změní na nechutnou kaši a kobliha zplihne. Ministerstvo zdravotnictví zdůvodňuje přísnost nové vyhlášky požadavky EU. Vyhláška také upravuje prodej tradičních půlek a čtvrtek chleba. Ani ty už nesmějí být nyní v regálech volně k dispozici. Ono je daleko nebezpečnější nechat prskat zákazníky do nejrůznějších salátů. Zákazníci by zde měli podle stejné logiky EU dostávat roušky. Mluvit o občanské angažovanosti a občanské společnosti je zbytečné, když je občanstvo státním školstvím systematicky připravováno na postfašistickou diktaturu kapitálu. Mávnutím ruky odbyli čeští konzumenti hovězího masa zprávu, že veterináři odhalili minulý týden již třetí a čtvrtý případ nemoci šílených krav za posledních třináct měsíců. Typické pro postfašisty - pohrdat příčinami jakožto základu prevence. Prevencí následků strach z BSE přešel, lidé už nemají ani strach z kontaminovaných a jinak nekvalitních potravin, ani z rizikového životního stylu. Nemocí šílených krav jsou podle údajů z centrální evropské evidence v Bruselu nejvíce postižena zvířata, která se narodila v letech 1995, 1996 a 1997. Zatím se nepodařilo zjistit proč. V uvedeném období se mohla v Evropě objevit dávka špatného krmiva, použily se krmné směsi nebo mléčná výživa pro telata, ve kterých se mléčný tuk nahradil tukem kafilerním. Proč se ale z tisíců zvířat krmených stejnou směsí nemoc objeví jen u některých, lze sotva vysvětlit tím, že musí být najednou splněno více předpokladů. Proč za stejných nerizikových krmných podmínek onemocní ojedinělá kráva vysvětlit nelze. Vzájemný přenos nemoci mezi zvířaty se zatím neprokázal, a stejně tak je bezpečné i kravské mléko. Je pro postfašisty typické často se starat více o zvířata než o lidi, když lidi vydrží víc. Nové galeje jsou prý pod Prahou, než opravovat zatopené pražské metro, to se raději vrátit zpátky do uranových dolů. Tuny kabelů a rozmočených izolací vynášejí dělníci z hlubokého podzemí na povrch v rukách. Vybouranou suť nakládají do kbelíků. Hasiči v zaplavených chodbách stále dokola prověřují, zda dezinfekce zastavila šířící se plísně. Zatuchlý vlhký vzduch dusí. Dělníci firmy Subterra, kteří v podzemí stanice Florenc pracují, mohou porovnávat: znají práci v uranových dolech i teď tu v metru. Bojí se mluvit, bojí se o práci, která víc než cokoliv jiného připomíná galeje. Takové práci se vyhýbají i postižení rasizmem. Diktaturou kapitálu odlidštěnost, postfašizmus a tedy také rasizmus fungují jednoduše, skrytě, ekonomicky. Ekonomicky neúspěšné etnikum se stává objektem rasizmu. Řeč je o Romech. Rasově diskriminovaný nedostane práci, stane se neplatičem a hrozí mu, že bude posléze vystěhován do ghetta. Výjimkou není Velká Británie, ani Česko.Výsypky po těžbě uhlí na místě zbořené obce Dělouš se v budoucnu mohou stát domovní adresou až tisícovky obyvatel z Ústí nad Labem. Za městem mají být naskládány stavební buňky, sociální zařízení by bylo velmi skromné. Na místě, kde by bydleli vystěhovaní, by platil režim jako v ubytovně. Objekt by byl hlídán správci. Samozřejmě zde bude i zvýšený dohled strážníků. Jde nejen o programovou koncentraci sociálně slabých. Radikální návrh na odsunutí lidí, kteří jsou označováni za problémové se týká hlavně Romů a je tahákem do komunálních voleb koalice Strany zelených a Bloku demokratických stran (ODA, ČSNS, KAN, Cesta změny a Naděje). Místo ghetta by podle plánu mělo být pod zvýšeným dohledem policie. Nepůjde prý o ghetto, ale spíše o slum. V obytných buňkách za městem mají skončit neplatiči, kteří dostali pravomocné soudní rozhodnutí o vystěhování. V Ústí jsou nepoučitelní. Už jednou se pustili do řešení problémů s nepřizpůsobivými občany tvrdou rukou. Výsledek byl nepěkný: věhlas zdi v Matiční, za níž měli žít Romové, se rozletěl světem. Místo racionálních kroků řešících problém, měli na krku rasizmus. Místo zdi, tak symbolicky přitažlivé, v Ústí jí marně říkali plot z tvarovek, budou teď mít na krku symbol ještě silnější - slum a násilné vystěhovávání skupin obyvatelstva z důvodů rasových. Historie se bude opakovat. Padne mnoho nadnesených slov, velkých výtek, křiku a podrážděnosti. S problémem se nehne o píď. Z ghetta nakonec sejde, ostuda zůstane, problém se zvětší. Postižení nepřizpůsobiví si budou stejně jako Evropa pamatovat jediné: chtěli nás dát do koncentráku. Kdo jde do voleb s tímto tématem, udivuje politickou slepotou a neomaleností. Každý, kdo na problém menšin vezme pořádné kladivo, dočká se špatných konců, i kdyby stokrát měl dobrou vůli něco zlepšit. Kladivo vždycky pobídne veřejnost k záporné reakci: Vida, pod pláštíkem EU rasizmus, útlak, bezohlednost většiny. Léta střádané problémy nedají se řešit silnou předvolební rukou. To předvolební silná ruka jistě ví. Však také nic řešit nechce, pouze levným způsobem sbírá levné hlasy. Přeloženo do "ústečtiny", co tato původně liberální a humanistická hyperkoalice říká? Tvrdě s nimi zatočíme, volte nás! To ale u postfašistů nezaráží... Takto pohlíženo dopouští se rasizmu i Velká Británie, když zpět do Česka letadly deportuje českých občanů - Romy, kteří se neúspěšně pokoušeli získat u tamních úřadů rasový azyl. Britové takto deportují Romy domů na přímluvu prezidenta Havla. Kdyby v Česku nebyla diskriminace, byla by práce a žádní lidé by neutíkali. Kdo nevěří může se přesvědčit, stačí se nalíčit do podoby Roma a vyjít do ulic. Romové jsou problémem, protože jsou bez práce což je nejlepší cesta ke kriminalitě. Opravdové řešení rasové diskriminace Romů je pouze jediné, dát Romům práci, jakou jsou ochotni přijmout v Anglii. Pojem cigánit se stal pojmem pro lhaní, okrádání. Ano cigáni kradou, aby přežili a to se jim pak stane životním stylem, jenže podobně a zdaleka dokonaleji a ve velkém to dělají jiní sociálně nepřizpůsobilí, jimž se v nejhorším říká tuneláři a v nejlepším manažeři a jimž napomáhá stát zákonodárstvím a dotacemi z daní občanů. Nikoliv Romové jsou tím největším nebezpečím pro občanstvo, ale odlidštělá společnost těmi nejvyššími a nejmocnějšími, ti se dovedou vymluvit na vše možné, nejčastěji na terorizmus. V módě je nebezpečí terorizmu. Armáda přišla o čtyřicet granátů, které kdosi ukradl ze zabezpečeného muničního skladu v Boleticích. Policie tvrdí, že jde o krádež. Armáda zatím říká, že může jít i o administrativní nepořádek. Boletický případ přitom není jediný. Letos v červnu policie zatkla správce rožmitálského vojenského muničního skladu pro podezření, že ukradl a rozprodal 135 ostrých granátů a nábojů. Armáda Česka potřebuje pro odůvodnění nepořádků nepřítele, dezinformující mystifikace jsou vhodným prostředkem, zvláště když ho úspěšně užívají USA. Vrtulník, psi, speciální po zuby ozbrojení profesionálové a ministr Tvrdík. Všichni hledají člověka, jenž se údajně vloupal do muničního skladu. Stovky lidí, statisíce korun. Nakonec nenajdou nic. Není jisté, zda neznámý narušitel vůbec existuje. Ostuda v přímém televizním přenosu? Tentokrát pravděpodobně ne. Tvrdíkovi jde nepochybně víc o ten humbuk než o dopadení jednoho loupežníka nebo nešťastníka. Mohl to totiž být klidně houbař, který tu má dvacet tři let své loviště. A nemusel pást po granátech, ale po liškách. Že je to nesmysl? Samozřejmě, že ne. Každý ví, že ochrana leckterých muničních skladů je katastrofální. Nyní tuto novinu sdělil milým televizním divákům s vážným výrazem ve tváři sám Jaroslav Tvrdík. Jako praktik to musel vědět už dávno. Jako náměstek a později jako ministr proti tomu mohl teoreticky něco udělat. Nějaký přehnaný zájem o granáty a dělostřelecké náboje není. A když, tak spíš než na zavilé vetřelce je většinou potřeba dávat pozor na praporčíky a důstojníky. Proti nim se téměř bránit nelze. Motivace a bojová morálka vojáků základní služby, kteří musí se samopalem v ruce dělat něco, co pro ně nemá smysl a je krajně otravné, se přirozeně blíží nule. Profesionálů, kteří by je nahradili, není dost a nejsou na ně peníze. Proč tedy teď ten tyjátr? Před summitem NATO pravděpodobně spojenci zjistili, že náš bezpečnostní standard je poněkud nižší, než jak bývá v civilizované zemi zvykem. Ministr Tvrdík řekl "Provedu!" a jako čacký vojín se pustil do akce. Nejprve kontroly za pomoci speciálního komanda, nyní bombastická honička za fantomem. Ať lumpové vědí, že jsme připraveni a nezastavíme se před ničím. A ať to taky vědí voliči a nadřízení... Jenže po vzoru Američanů jde o pouhý psychoterorizmus občanstva. Terorizmus je produktem diktatury kapitálu a to je třeba před občanstvem zamaskovat. Teror diktatury kapitálu je však vždy minimálně krok před spravedlností. Prodejci drog nyní přišli na fintu, jak prodávat omamné chemikálie, aniž je policie může stíhat. Začali obchodovat s rajským plynem, který sice drogou je, ale žádný zákon ani vyhláška jeho prodej nezakazuje. Policie dlouho nemohla nic dělat, až nakonec také vymyslela fintu nechala si udělat zvláštní znalecký posudek. Ten jí má umožnit trestat prodej rajského plynu stejně jako prodej drog, ač plyn drogou oficiálně vůbec není. Obchodníci s rajským plynem, běžně využívaným ve zdravotnictví, však přišli na novou fintu a rajský plyn prodávali v nafukovacích dětských balóncích. Policie tak musí hledat další fintu: jak jim dokázat, že nechtěli jen prodávat nevinné dětské balónky, které mohli plnit, čímkoliv se jim zachtělo. Koupíte si dětský nafukovací balónek, nasajete z něj vzduch a za pár sekund se vám začne motat hlava. Pak to s vámi praští o zem. Nic divného. Stačí dvacet korun. Na různých techno večírcích totiž prodejci plní balónky rajským plynem, který účinkuje stejně jako některé drogy. V postfašistickém zákonodárství je složité někomu dokázat, že rajský plyn v dětských balóncích jako drogu prodával. Rajský plyn, odborně nazývaný oxid dusný, se normálně používá hlavně ve zdravotnictví při uspávání pacientů před různými zákroky. Prodejci drog přišli na to, že přestože jako drogy účinkuje, nelze jeho prodej stejně trestat. Za prodej plynu policie opravdu někoho jen tak obvinit nemůže. Je to stejné, jako kdyby chtěla poslat do vězení prodavače v hospodě za to, že prodává alkohol. Musel by ho úmyslně prodávat jako drogu. Pokud vycházíme z definice, že droga ovlivňuje chování, vnímání a rozpoznávací schopnosti člověka, pak rajský plyn drogou je, ale stejně alkohol. Při předávkování může být i životu nebezpečný. Policie teď stojí před jediným problémem: jak obviněným mužům dokázat, že jejich obchodním artiklem byl právě plyn, a nikoliv balónky. Pouhé plnění balónků rajským plynem by totiž žádným trestným činem nebylo, jako ne plnění lahví alkoholem. Marná snaha boje s drogami, když k poslušnosti otrocky sloužit diktatuře kapitálu každého občana Česka vede státem metodicky vedené školství. Stát a jím podmíněné školství nemá zájem na kultivaci k lidství. Jak se ukazuje je Česko schopno provést gigantickou operaci, ale nikoliv v oblasti lidství. Během pracovního volna v Česku proběhla gigantická akce přečíslování všech telefonů, Telecom změnil čísla všech svých 3,76 milionu stanic. Ta jsou nyní devítimístná a neobsahují nulu na začátku, tu museli umazat i mobilní operátoři. V neděli ráno všechny pevné telefony v republice opět fungovaly s použitím nového telefonní seznamu, který však kvůli povodním nebyl s předstihem k dispozici. Informační linky Českého Telecomu jsou pak zahlcené, jeho internetové stránky se hroutí. Je pondělí, první pracovní den po změně všech telefonních čísel v Česku. Desetitisíce lidí nevědí, jak se dovolat ke svým známým, příbuzným nebo obchodním partnerům. Mnoho dalších si neumí poradit s nastavením svého domácího počítače a nemůže se připojit na Internet. Informační linku Telecomu volá pětadvacet tisíc lidí za hodinu, takže na spojení s operátorem se čeká několik minut - jindy to trvá jen sekundy. Kapacitu internetových stránek překročili zájemci o informace pětkrát. Volání na infolinku je dražší než běžný hovor: oproti 1,40 Kč za minutu při místním hovoru stojí volání na informace 5,50. Kompletní změna jedenácti milionů telefonních čísel, která se přizpůsobí pravidlům EU, vyjde na stamiliony a dotkne se každého. Jedinečnost přečíslování spočívá v tom, že se v takovém rozsahu ještě nikde v Evropě nekonalo, státy EU se evropskému formátu přizpůsobovaly postupně. Telefonní revoluce v Česku skončila, potíže nenastaly. Telefonní čísla všech majitelů pevných linek jsou nyní jednotně devítimístná a žádné z nich nezačíná nulou. Čísla zároveň na začátku obsahují jedno- či dvoumístnou předvolbu pro jednotlivé telefonní obvody, která se na rozdíl od minulosti vytáčí i při místním volání. Na občanstvu se chystá další šok, chystá se daň, která zdraží telefonování a brouzdání po Internetu. Telekomunikace, Internet a řada služeb by měly podražit prostřednictvím zvýšení pětiprocentní daně z přidané hodnoty, o němž uvažuje ministerstvo financí. EU totiž požaduje, aby některé věci a služby, zařazené nyní do nejnižší pětiprocentní sazby, byly po vstupu Česka do EU zdaněny 22 procenty. Jde především o telekomunikace, Internet, software, ale i o řadu konzultačních, právních a poradenských služeb. Kdyby Česko vyhovělo nárokům práva EU jednorázově, muselo by během půldruhého roku, který zbývá do vstupu, zdražit telekomunikace a služby o 17 procent (rozdíl mezi 5- a 22procentní DPH). Bruselská pravidla EU diktují danit vyšší sazbou i stavební práce a teplo. U nich však můžeme díky sjednané výjimce zvýšit daně až začátkem roku 2007; na telekomunikace a Internet se odklad vyjednat nepodařilo. Připojení na Internet od Českého Telecomu Home Internet, které nyní stojí 399 korun, by se při prvním daňovém skoku zvýšilo na 431 korun, při vstupu do EU na 467 korun. To zdražení je jen dílem vyšších daní, není v něm zakalkulována žádná změna cen. Přesun telekomunikací a služeb do vyšší sazby DPH nemohou politikové ovlivnit, žádá jej právo EU. Inu Česko vsadilo na postfašizmus a nikoliv na lidství, na humanitu. A je to znát. Češi nemají o státním svátku 28. září jasno, proč je od roku 2000 státním svátkem. Spojení "svatý Václav - patron Čech" se jim vybavuje z paměti těžko. Řada dospělých si totiž plete Den státnosti Čech, který je vyhlášen na den 28. září s 28. říjnem, Dnem vzniku samostatného státu Československého a posléze Česka. Češi jsou hrdí vlastenci hlavně ve sportu. Když se Češi vydají na sportovní stadion, vystupují jako neochvějní vlastenci. Jakmile však mezistátní utkání skončí, vlastenecké nadšení opadá. Je to úpadek lidství, když se vlastenectví necítí kulturou, příslušností ke kultuře, ale výsledkem hokejového nebo fotbalového zápasu. Postoje člověka ke svému národu a vlasti jsou bez kultury vymyšlenou záležitostí, lidství bez kultury je jalovou záležitostí. A lidství a kultura se nejlépe podmiňují a ctí lidovou písní. Dnem české státnosti jde sice o státní svátek, ale týká se Čech. Oslavuje se pečením husy a nadměrným pitím piva. Zelí musí být bílé i červené, knedlík též dvojí. To je vše, co dnes česká kulturnost obsahuje. O občanskou státnost půjde až 28. října. Moderní české kulturnosti dali její vzdělaní potomci do vínku dva ideály: ideál mírumilovnosti a s ním ideál lidství či humanity. Jako nositelé těchto ideálů se však Čechové neosvědčili. TGM daroval Čechoslovákům ideál státu, který bylo možno sdílet: ideál humanitní, ideál demokratický. Češi jeho ideál nepřijali. Přišel jim nemoderní jako celý ten starý vzpřímený pán na koni. A svou nekulturností se pak chovali stejně k Moravanům a Slovákům. A Moravané pod tlakem Čechů na svou kulturu stále více zapomínají. Právě kvůli společné Evropě je třeba vrátit se k lidství TGM. To je také idea Česka, vnitřně lidstvím kulturně procítěná a upřímně žitá. Národ je v dálce, v zámku na vršku září okny vlastencům do čeledníku, kde si o národním státě vypravují leda vyfantazírované bajky. Národ československý stejně jako český neexistuje, kultura Slováků, Čechů či Moravanů ano. Jako český národ jsme jen nekulturní hašteřivý soubor obyvatelstva na území v klínu nevysokých hor. Chceme, aby nám panovali cizinci - dobře se na ně nadává. Panovat nechceme. Když zvolíme krále, hned se omlouvá: Já nechci, já jen do pondělí... Každému, kdo miluje svou zemi či vlast, musí být idea státu jakožto národního čeledníku nepříjemná. Ať si každý na Václava zkusí, místo husy, na své zahradě s hrdostí zazpívat lidovou píseň, jako to dělávají jiní vlastenci - a ať potom pozoruje sousedy. Hned pozná, jaký jsme národ. Od vstupu do EU lze očekávat dobré i špatné. V každém případě EU nesnáší nacionalizmus, přesto je jí souzena kulturní rozmanitost. Čechové od vstupu do EU musejí očekávat nutnost větší kulturnosti. Morava od vstupu do EU pak může očekávat, že ze strany kulturních Čech ustane kulturní diskriminace Moravy.

Metakomentář sebraných příspěvků za 5.10.2002 až 1.11.2002

Civilizace charakterizovaná vládou kapitálu a nazývaná fází globalizace kapitalizmu ohrožuje lidstvo z mnoha stran. Globalizace především brání svobodnému šíření metainformací, protože mocí kapitálu brání už jejich tvoření a distribuci počínaje školou a konče masmédii. Globalizace coby vláda diktatury kapitálu nad prostředím žití ohrožuje bezpečnost lidstva, ba samotnou jeho existenci. Zachovat evoluci lidstva znamená nahradit civilizaci vlády kapitálu civilizací vlády metakapitálu, vládou lidství nad kapitálem i nad evolucí lidstva. Vládou lidství nastupuje civilizace trvale udržitelného rozvoje. Bylo už mnohokrát řečeno, že člověka, lidi a lidstvo charakterizuje lidství a přišel čas ozřejmit ho dokonaleji. Geneticky je člověk, jakožto v evoluci nejvýše stojící živočišný druh, zbaven zvířecích instinktů, jejichž úlohu přejímá kultura. Evoluce genetická je převedena na evoluci kulturní což je pochopitelné, protože až metakulturou je možné pochopením evoluce směrovat evoluci genetickou. Fušování lidstva do genetiky bez zajištění metakulturou vede k nebývalému riziku zničení všeho živého na planetě Zemi. Je zbytečné ignorovat evoluci kulturní, když plní stejný záměr jako evoluce genetická, když živočišnému druhu člověka zajišťuje úspěšnou adaptaci a životaschopnost. Oproti evoluci genetické je evoluce kulturní mnohem rychlejší a tedy schopná být mnohem úspěšnější protože schopná nebývale rychlé adaptace. Úspěšnost evoluce kulturní je dokonce taková, že ohrožuje samotnou existenci lidského druhu a to je proto, že dlouhodobá životodárnost kultury je porušená ztrátou vzájemné podmíněností složky hmotné a duchovní. Pod tlakem diktatury kapitálu zanikla duchovní část kultury, zcela převládla hmotná kultura zvaná civilizací. Civilizace diktatury kapitálu pozbyla duchovní korektiv a je globalizací připravena spáchat sebevraždu lidstva. Zachovat další evoluci lidského druhu znamená renesanci kultury obnovením její duchovní složky. Kultura produkuje společenství lidí chápaného jako synergion a nevýstižně nazývaný národem. Pojem národa postihuje pouze lokální záležitosti kultury a ztrácí ze zřetele universální, všelidský metakulturní zřetel lidství. Vazba národa na stát a jeho hranice se stává pro lidství nepřátelské. Podstatnou vlastností každé kultury je naopak neostře vymezená hranice k ostatním lokálním kulturám působená společnou kulturou založenou na universálnosti lidství. Místo národa je proto lépe mluvit o kultuře a místo národního státu o metastátu. Universálnost lidství se projevuje v aplikovaném žití metakultury kulturou. Je-li podstatou lidství a kultury vůbec schopnost myslí postihovat Skutečnost a jejím poznáváním úspěšněji přežívat, pak metakultura musí být založena na MetaTeorii všeho a každá kultura na metakultuře. Lidství patří k podstatným projevům kulturního bytí a reprezentuje jednu z charakteristických forem, v nichž se život kultury zpravidla uskutečňuje a objektivuje. Kultura lidstvím víc než každá jiná podoba výrazu a projevu kulturního života už nepoukazuje na striktně vymezený rámec, hranice a meze daného společenství. Lidství představuje základní médium společného dorozumívání o všech otázkách života kultury. Lidství jakožto prostředí výchozí komunikace a srozumění žití kulturního společenství zakládá možnou tvořivost tohoto společenství jako celku, neboť ztělesňuje médium, ve kterém a jehož prostřednictvím kultura získává svou identitu, rozpoznává a uvědomuje si svou situaci, odkrývá a nachází své perspektivy i objevuje a přijímá své závazky a úkoly. V tomto směru lidství reprezentuje komunikační prostředí a výchozí otevřenost kultury jako celku pro nároky bytí a naléhání žité Skutečnosti. Kulturní komunikace bez universality lidství tedy mez metakultury kulturu izoluje a uzavírá do sebe, odděluje ji od jiných kultur a staví proti nim. Tváří v tvář pokušení k postojům výlučnosti, slepé samolibosti a nevražení, kdy kultura svým danostem buď podléhá, dává se jimi zotročit a uzavřít, aniž je s přesahem lidství přijímá a uvolňuje jako přirozená východiska každé tvořivosti, se rýsují klíčové problémy kulturního bytí. Motivy jež globalizací souvisely s ohrožením kulturní existence a vedly k tomu, že se lokální kultura z holého sebezáchovného pudu žárlivě a nevraživě uzavírala do sebe, naopak globalisací ztrácejí postupně svou sílu a naléhavost, vyvstává nutnost rozevřít horizont kulturního života metakultuře a otevřít se požadavkům současného globalisujícího světa. Právě v této globalizující a současně globalisující situaci se s neobyčejným důrazem hlásí potřeba metareálného smyslu a opravdové smysluplnosti všeho kulturního podnikání a tvořivosti. Každá sebevědomá a ve vlastní síly důvěřující kultura hledá cesty, jak ukázat, že svou existencí světu cosi významného nabízí a poskytuje. Existence relativně každé malé kultury na křižovatce mohutných mocensko-politických a kulturních formací Evropy s sebou přináší možnost bohatě učleněné a mnohotvárné otevřenosti, znamená však zároveň nemalá riziko pohlcení mocnější kulturou. A doba globalizace, ve které se začínají stále zřetelněji rýsovat symptomy krize moderní technicky založené civilizace, pak tyto už samy o sobě složité a náročné úkoly kulturní existence ještě dále komplikuje a orientaci v nich podstatně znesnadňuje. A zde na jejich obranu vystupuje metakultura. Klademe-li si otázku po bytostné povaze a významu metakultury, pak musíme především uvážit, co tvoří základní téma i osnovu myšlení, co tvůrčí práci jednotí a co určuje hlubokou vnitřní spojitost celoživotního usilování. Jako odpověď na položené otázky nacházíme universální lidství reprezentované metakulturou. Metakultura sama své díla zjevně chápe jako plod jednotně motivovaného a usměrňovaného metainformatického snažení, a právě to jí umožní, aby se lidstvím na sklonku epochy svévolníků se zřejmým srozumění žití a oprávněnou hrdostí hlásila k vlastním počátkům a integrovala je jako přirozenou a organickou součást svého životního usilování. Metakulturou jde o to opřít se pohybem evoluce o vypracovanou zjevnost a viditelnost lidství, danou aktuálním právem a oprávněnosti Globálních lidských práv. Pohyb evoluce kultury a tedy myšlení spočívá v rozpoznání a vypracování úkolu, jak universálně a přece stále aktuálně umožnit realisovat věci, jež jsou předmětem zájmu, aby se lidství vždy znovu dostalo ke slovu. Pohyb evoluce myšlení ústící v MetaTeorii všeho odpovídajícím rozuměním Skutečnosti neustále lidství nově zakládá a exponuje, a přitom aktualizuje celé své srozumění kultuře a metakultuře a uvádí je do pohybu v jejich úhrnném rozsahu a napětí. I zde platí, že kultura metakulturou nesmí terén vlastního srozumění metainformatice přeskočit a opustit, aspoň nikoli beztrestně, neboť pak ztrácí schopnost souvislosti vhlížet a může už jenom zkusmo a náhodně konstruovat. Kultura i metakultura metainformatikou ustavičně čelí pokušení, aby zaměňovaly věc samu se svou představou o věci. Pro kulturu i metakulturu platí samozřejmá výchozí rovnice: umění metamanažmentu žít = projev a případ metarealismu života. Předpoklad o bytostné souvztažnosti umění metamanažmentu žití a života má pro kulturu metakulturou mnohem vydatnější a obsažnější smysl. Lidství odkázaností na metarealismus otvírá cestu k hlubšímu srozumění celé sféry umění metamanažmentu žití a k jeho zasazení do rozsáhlejšího celku i k radikálnímu proniknutí k samotným základům života a k rozhodujícím zdrojům jeho hybnosti. Začleňuje-li lidství umění metamanažmentu žití do kulturního života, nechce ho tím převést na cosi dalšího, a tím redukovat na vnější projevy života. Umění metamanažmentu žití nahlíženo v horizontu a perspektivě evoluce kultury a života vůbec se naopak může teprve metakulturou uplatnit v celé své osobité povaze a vyjevit své příznačné motivace. Neboť kultura a metakultura ztělesňuje zvláštní, svébytný, svrchovaný a ničím jiným nezastupitelný projev a případ evoluce života. V této perspektivě se umění metamanažmentu žití nepřičítá žádná vnější a v jiném oboru vypracovaná významnost, kterou by se poměřovalo a na jejímž základě by se přijímalo či zavrhovalo rozhodnutí svobodné vůle. Naopak, umění metamanažmentu žití se tu metakulturně chápe jako pramen a zdroj osobitých významů a svébytné významnosti lidství, které však právě svou kulturní existencí cosi podstatného životu přináší a nabízí. Lidstvím vázaném na metarealismus se tak výrazně rozšiřuje horizont a zřetelně se obohacují perspektivy evoluce kultury a tím i života. Právě ztráta lidství je původcem teroru všeho druhu. Světem se valí nová vlna terorizmu a terorizmu proti terorizmu. Ve jménu bezpečnosti lidstva Globální soud naléhavě nabádá do ještě odpovědnějšího a nesmiřitelnějšího boje proti zrádnému teroru. Teroristé si stále berou na mušku nevinné lidi, globálně, a diktatura kapitálu zaštítěná státním terorizmem v tom vede. Globální soud vyzývá svět, aby se postavil na odpor celoplanetární hrozbě, kterou je terorizmus, ten státní především. Státním terorizmem lidstvu hrozí válka států, o naftu, o zdroje, o přežití. Boj USA proti terorizmu je pouze zastíracím manévrem jak dosáhnout výhodných výchozích pozic v boji o přežití a k tomu má USA napomoci jak tak zvaná protiteroristická koalice, tak NATO. Státní terorizmus USA nakonec prohlásí za národní zájem kdejaký využitelný kout světa. USA nadřazují svůj národní zájem nad zájem lidstva i nad demokracii států a to strpět nelze. Válka proti terorizmu musí pokračovat s dvojnásobnou silou bezpodmínečnou angažovaností lidstvím, nikoliv hitlerovskými metodami používající v boji proti terorizmu terorizmus. Nikoli terorizmem proti terorizmu, ale lidstvím. Odpírání lidství je vlastně podporou terorizmu. Pojistkou bezpečnosti lidstva a států může být pouze lidství. Výzvy jsou málo, situace vyžaduje akci. Globálním odporovatelem lidství a tedy zdrojem státního terorizmu zahaleného do formulky národních zájmů jsou USA. Národní zájmy USA jsou přímým ohrožením bezpečnosti lidstva. Státní terorizmus USA ovšem není namířen pouze vůči jiným státům a jejich občanům, ale také vůči vlastním a tedy komplexně vůči lidstvu. Pro systematické ohrožování lidstva podporou státního terorizmu, především ze strany USA, Globální soud až do odvolání pozastavuje činnost Rady bezpečnosti OSN jakož pozastavuje i členství USA v NATO. Odpovědí na státní terorizmus je zase terorizmus. Obrovská detonace na ostrově Bali rozmetala pohodlnou představu, že dobytím Afghánistánu a připomínkou ročního výročí 11. září vše definitivně skončilo. Válka terorizmu s terorizmem pokračuje a její nová fronta je ještě nebezpečnější než ty předchozí. Aby se člověk stal přímou obětí, dnes už stačí jen to, aby byl turistou na Bali. Zahynulo tam na dvě stovky lidí, většinou ze Západu, ale nebyl to útok na jeho symboly ani zájmy. Oběti nebyly ani na muslimském území. Indonésie je sice největší muslimskou zemí na světě, ale Bali je hinduistický ostrov. Teď byli cílem pouze lidé ze Západu, a jen proto, že jsou odtud. Válka teroristů proti terorizmu tak dostala nový rozměr. Podmínkou terorizmu už je, aby tam bylo hodně Evropanů, Američanů, Australanů. Příště může bomba vybuchnout vlastně kdekoliv, v Paříži, Singapuru, Římě a válka USA proti terorizmu tedy může být už namířena proti komukoliv. Nejméně 187 lidí, většinou zahraničních turistů, zahynulo na indonéském ostrově Bali při bombových útocích. Další tři stovky rekreantů a místních obyvatel byly zraněny. Vyhlášený tropický ráj turistiky zažil noc plnou hrůzy a barbarství. Pumy vybuchly ve chvíli, kdy zábava byla v plném proudu, z čehož je zřejmé, že pachatelům šlo o to, aby způsobili co největší ztráty na životech. Za pár okamžiků zůstaly z mnoha budov jen doutnající trosky a kolem ležela zuhelnatělá těla. Většinu obětí si vyžádal výbuch nálože v automobilu zaparkovaném před nočním klubem na pláži v Kutě, další exploze zničila jednu z tamních restaurací. Třetí bomba vybuchla poblíž amerického konzulátu v Sanuru, ale nevyžádala si oběti na životech. Nálože explodovaly téměř současně krátce před půlnocí místního času. Tři čtvrtiny obětí výbuchů tvoří Australané, Britové, Francouzi, Němci, Novozélanďané, Švédové a občané dalších západních zemí, nejvíce obětí bylo z Austrálie. Indonésie je jediným místem na světě, kde na radikály napojené na Al-Kajdu není pořádán razantní hon. Místo útoku na Irák by tedy USA měly mít větší důvod vést své útočné choutky tam. Hrozba terorizmu se teď náhle rozlila po celém světě. Příště terorizmus udeří kdekoliv, protože globalizací důsledek diktatury kapitálu působí po celé planetě. Říkejme tomu (celo)světová válka diktatury kapitálu proti lidstvu. Mnozí si z terorizmu diktatury kapitálu pochopitelně berou příklad. Nespokojí se s "obyčejnějšími" terči - třeba s turisty, vždyť teror diktatury kapitálu je namířen proti lidstvu a, to jsme i my a také Američané. Mnozí Američané nenávidí státní terorizmus, ale někteří až k šílenství a hned začnou bezhlavě střílet spoluobčany, nebo si hrají “Hru na Boha”, jak se právě odehrálo v USA. Hřiště a parky na předměstích Washingtonu jsou prázdné. Zákazníci v předklonu přebíhají přes parkoviště do samoobsluh. Polekaní rodiče vozí děti do školy a domů. Lidé se děsí šíleného vraha, který už týden dalekonosnou puškou střílí náhodně vybrané muže, ženy i děti. Neznámý odstřelovač zanechal první stopu - nábojnici a hrací kartu se vzkazem: "Drahý policisto, jsem bůh." Nikdo neví, kdy a kde znovu udeří. Není se co divit, vždyť má vzor. Také prezident USA si hraje na Boha, nebo alespoň na Bohem vyvoleného, navíc posvěceného parlamentem a přece válečného zločince. Američany však ochromuje strach ze střelce, nikoliv ze svého prezidenta. Šílený střelec stále vraždí a uniká. Již dva týdny žijí obyvatelé amerického Washingtonu a jeho okolí v neustálém strachu. Každou ze svých deseti obětí odstřelovač zabil jediným výstřelem zdálky. Přestože policisté dostávají mnoho tipů, zásadní stopa vedoucí k odhalení tajemného střelce jim stále chybí. Policie hledá také nějaký klíč, podle něhož si vrah vybírá své oběti. Doposud totiž nepřišla na to, co by mohlo zavražděné spojovat. Smrtící kulka zasáhla ženy, muže i děti z naprosto odlišných prostředí. Jediným pojítkem je, že většina obětí přišla o život na frekventovaných místech, při naprosto běžných činnostech, jako například při čerpání benzinu, při cestě do školy, při stříhání trávníku či při mytí vozidla. Jen dva lidé, po nichž střílel, měli štěstí a vyvázli s pouhými zraněními. Důsledkem je všeobecná atmosféra strachu, jež se zmocnila Washingtonu během řádění tajemného střelce. Američané se cítí bezmocní a zranitelní. Údery tajemného střelce přicházejí jakoby z čistého nebe, nemají tvář a jsou naprosto nahodilé. Přes nebývalé nasazení nemá policie jedinou kloudnou stopu a uchyluje se už k hypnotizování svědků, aby uvolnila informace z nejzapadlejších zákoutí jejich paměti. Na pomoc přichází armáda, ale to spíše pro uklidnění veřejnosti a možná k zastrašení odstřelovače. Mnohem více zákazníků než dříve si objednává zboží na dobírku poštou, aby se vyhnulo riziku parkovacích ploch. Zatahuje žaluzie, když sedí v kanceláři. A když si jde ven zakouřit, obvykle se skryje za sloup. Nákupy dělá jednotlivě a postupně, aby jí ukládání zboží do auta netrvalo příliš dlouho. Stojí na parkovišti nejraději mezi dvěma vysokými dodávkami a už téměř automaticky po očku sleduje, zda se v okolí nevyskytuje něco podezřelého nebo zda nezachytí blýskavý odraz z dalekohledu ostřelovačovy pušky. Vrah se prý přihlásil policii. Zatelefonoval na domluvené číslo, použil však přístroj na zkreslení hlasu a nikdo mu nerozuměl. Policisté mu přes televize vzkazují, aby zavolal znovu. Zatímco mysteriózní střelec zaútočil, zpráva o dalším útoku jen dál prohloubila obavy obyvatel Washingtonu a okolí z odstřelovače, který je terorizuje již bezmála čtvrtý týden. Nakonec po spolupráci s veřejností je ostřelovač dopaden. Všechno naznačuje tomu, že hlavními podezřelými jsou dvaačtyřicetiletý bývalý voják a účastník války v Perském zálivu a jeho nevlastní sedmnáctiletý, jamajský občan. Mohli být motivováni protiamerickými pocity. Zdá se, že jednali jen a jen na vlastní pěst a sami. Starší ze zadržených po konverzi k islámu připojil ke svému příjmení ještě Muhammad. Příklady táhnou. Lze si snadno představit, že dalším odstřelovačem bude umělá inteligence jakožto produkt americké civilizace. Kdo je pak terorista, robot nebo konstruktér? Odpověď je jasná, je to organizátor robota. A to už není daleko od toho, že teroristou je i organizátor státního terorizmu vyvolávající strach občanstva. Státního terorizmu se dopouštějí mnohé státy, nejen Izrael v Palestině, ale také Rusko v Čečensku. Odpovědí je zase bumerangový terorizmus, který v Moskvě zažívá Rusko. Zničehonic se lidé oblečení ve svátečním ocitli uprostřed šílenství. Necelé čtyři kilometry od moskevského Kremlu, v divadelním sále, kam přišli na muzikál, na ně mířily samopaly. Teroristé požadují hlavně stažení ruských vojsk z Čečenska. Když Rusko nezačne, budou střílet. Připevnili výbušniny na divadelní sedadla, stěny a sloupy a na vlastní těla. Rozmístili výbušniny kolem nosných sloupů v hlavním divadelním sále, aby v případě útoku ruských speciálních komand mohli splnit svou hrozbu a všechno vyhodit do povětří. Rozhodli se zemřít a vzít s sebou na onen svět duše bezvěrců. Každý z útočníků je připraven obětovat se pro Alláha a za nezávislost Čečenska. Přišli prý do ruské metropole, aby buď zastavili válku v Čečensku, nebo ve jménu božím zemřeli. Útočníci se označují za ,,směrtniky," což je ruský výraz pro bojovníky, kteří umřou za svou věc. Požadují ukončení války v Čečensku, jinak vyhrožují postupným zabíjením rukojmích. Čečenští ozbrojenci oznámili, že při útoku ruských jednotek jsou připraveni vyhodit budovu do povětří a "zemřít za svou věc". Útočníků je 40 až 50 a uvnitř divadla zůstává na 700 rukojmích. Kapacita divadla je 1163 míst a prodáno bylo 711 vstupenek. Jedna z rukojmích přečetla žádost adresovanou ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi, vyzývající jej k zastavení vojenských akcí v Čečensku. Po třech dnech útok teroristů končí teroristickým útokem státního komanda za použití chemicky paralytického plynu proti teroristům i proti rukojmím. Následuje masová otrava. Ruští lékaři, kteří ošetřují rukojmí u postižených vyzkoušeli atropin, protilátku k nervovým plynům, avšak bezvýsledně. Úspěšnější by byl zřejmě narcan, narkotikum rušící účinek opiátu. Lékaři si stěžují, že úřady jim nechtěly a nechtějí sdělit, jakou látkou byli rukojmí otráveni, a že tudíž nemohou nasadit vhodný protijed. Ptají se, jak mohou určit vhodnou léčbu, když nevědí, co masovou otravu způsobilo. Otázkou dále je, proč příslušníci oddílu zvláštního určení nevěděli, jak mají se zraněnými nakládat. Mnozí se prý udusili, když je vojáci nesli v náručí a jazyk jim zapadl do hrtanu. Není jasné, proč otrávení lidé nedostali hned injekci, která by je mohla zachránit. Úlevu z osvobození rukojmích střídá smutek - téměř sto dvacet rukojmích už zemřelo na otravu plynem, který při akci proti únoscům použilo ruské komando. Použití zakázaných chemických látek, které by mohly spadat pod mezinárodní konvenci o zákazu chemických zbraní, je zřejmě maskováno použitím rychle působícího opiátu na bázi fentanylu. Koncentrace plynu byla patrně příliš silná, a proto místo omámení u mnoha rukojmích nastala smrt. Přes čtyři sta rukojmích bylo v nemocničním ošetření, z nich sto padesát na jednotkách intenzivní péče. Stav asi padesáti byl podle lékařů kritický. Lékaři si nadále stěžují, že jim ruské bezpečnostní služby odmítají sdělit, jaký plyn byl použit. Tak bezohledně dopadá státní terorizmus na nevinné občany nejen v Moskvě, ale především v Čečensku. Tou hlavní příčinou terorizmu je státní terorizmus, Ruska nebo Izraele. Boj proti terorizmu znamená především boj proti státnímu terorizmu, jeho vymýcením vymizí i skupinový, protože zmizí důvod, šílenci však zůstanou i pak. Jaké je poučení z Moskvy? V Moskvě se setkaly dva světy státního a skupinového terorizmu. Je to typicky ruské vítězství: nepřátelé byli pobiti, vlastní vinou spousta vlastních taky. Vysoký počet obětí, které místo teroristů zabili sami zachránci, je důsledek oblíbeného státního terorizmu. V Moskvě zahynula spousta lidí. Ale mějme na paměti, že obětí státního terorizmu Ruska v Čečensku je mnohem víc. Už zase vítězí státní terorizmus sloganem "vperjod, nas mnogo". Státním terorizmem jakožto státní politikou zachránci nakonec zabíjejí sami, nejen teroristy. Plán akce v Moskvě byl zřejmě opsán z nějakého bezpečnostního manuálu sovětské éry. Tři dny teroru v Moskvě ukázaly, jak hluboko do studně brutality se propadl státní terorizmus Ruska za osm let konfliktu v Čečensku. Ne nadarmo si prezidenti USA a Ruska navzájem poklepávají po rameni. Jediné civilizované řešení problému Čečenska je jasné: Rusové táhněte domů! V Česku ho znají dlouho. Svět znal dosud jen ono pověstné Američané táhněte domů, nyní se globalizací státního terorizmu bude týkat mnohých. Moskevské drama přispělo k pádu další významné psychologické bariéry. S velkou pravděpodobností se dá říci, že akce teroristů i boj proti nim budou od této chvíle ještě tvrdší a ještě nesmlouvavější než doposud. Rusové dali teroristům perfektní návod k použití chemických zbraní dokonalejších, těžko zjistitelných a účinnějších než ta nejlepší střelná nebo výbušná. Je to špatná zpráva pro všechny ostatní. Ještě méně se bude hledět na životy nevinných lidí, kteří se do této bitvy s terorismem připletou. Neúspěšně úspěšná akce ruského protiteroristického komanda, při níž byli sice zabiti všichni teroristé, ale také přes sto rukojmích, ukázala, jak se může postupovat v podobných případech příště, a třeba i mimo ruské území. Nedělejme si příliš velké iluze o tom, že to, co se stalo v Rusku, se jinde stát nemůže. Moskevská tragédie bude dalším mezníkem boje se státním terorizmem pro všechny kolem. Významným indikátorem toho, co se může dít v podobných případech v budoucnu, jsou reakce přicházející nyní z celého světa. Prakticky žádný ze západních politiků ruskou operaci neodsoudil. Téměř všichni pro ni vyjádřili alespoň jisté pochopení. Při plánování a schvalování protiteroristických operací už politici a příslušné složky nebudou tolik usilovat o to, aby se zásah proti teroristům pokud možno obešel bez lidských ztrát, ale budou s mrtvými předem automaticky počítat. Úkol se změní z "ať tam nikdo nezahyne" na "ať jsou ztráty malé". Teroristické skupiny od této chvíle vědí, že nebudou moci smlouvat, vydírat, že prakticky nebudou mít žádnou šanci na přežití. Možná, že to část těch, kteří by chtěli vymáhat a vydírat, odradí. Ale jen část. Zejména ti, kterým půjde o politické a ideologické cíle, budou chtít na sebe upozornit a takoví budou postupovat ještě nemilosrdněji a obsazení velkého moskevského kulturního stánku pro ně může být novou "inspirací". Vzetí tak velkého počtu diváků jakožto rukojmích pak znovu vyvolá kardinální otazníky nad tím, jak je vlastně zajištěna bezpečnost obyvatel. Zjistí se, že mizerně a že zásadní změna na tomto poli si vyžádá obrovské náklady a další omezení svobody. Duch či lépe odér doby je tento: ke každému skupinový terorizmu následuje o to úpornější státní terorizmus. Tak duch doby proměňuje lidstvo k horšímu. A parlamentní demokracie tento postup miluje. Věří, že takto se napravuje svět. V rychlém sledu se dozvídáme, co vláda brzy pomocí svých úřadů a našich peněz zlepší na státním terorizmu. Omezením svobody se lidem zajisti bezpečí v otroctví. Potíž ale je, že nic z těchto slibů se nestane. Stane se jiná věc: náš život bude zavalen úřady, předpisy a dozorci, jejichž hlavní činností bude zmarňovat naše daně a vedlejší činností nikdy nedosáhnout vytyčených dobrých cílů. O to víc budou zákonodárci terorizovat lidi nesmyslnými zákony a úřady nesmyslnou byrokracií. Demokracie jdoucí tímto směrem uspěje asi jako ten, kdo věří, že poroučí větrům. Jen si všimněme, že vlády (rozuměj režimy), které lidskému životu nejvíc uškodily, měly a mají ve svých ústavách napsány právě ta nejlepší zbožná přání svobody a lidských práv. Činit způsob existence z parlamentní demokracie ústavně nezaložené na lidství znamená zbavovat lidi vlastního rozumu a nastolovat vládu státního terorizmu a jeho prodloužení do kancelářských a soudních šmoků. Bez ústavně zajištěného lidství nelze skutečně doufat, že se dojde k pokroku. Podstatou terorizmu je vyvolat strach. Státní terorizmus vyvolává strach mocí svévolně stanovenými zákony. Stačí k tomu odlidštělí zákonodárci a pak už vše proběhne automaticky mechanizmem státní mocí, soudy především. Lidství v parlamentní demokracii bez ústavní garance nezná ani soud. Plány legalizovat svévolnické zákony nutně zavánějí státním terorizmem, nejen v Iráku, ale v USA, Británii, v Rusku. Parlamentní demokracie zbavená lidství prý pouhými zákony zlepší náš život, zdraví i duši. Kdo tomu věří, ať se těší. Jak jinak, zastánci státního terorizmu jsou solidární se státním terorizmem Ruska. Ano, válka terorizmu s terorizmem pokračuje a její nová fronta je ještě nebezpečnější než ty předchozí. Aby se člověk stal přímou obětí státního terorizmu proti terorizmu, dnes už stačí jen to, aby byl divákem moskevského divadla v Moskvě. V boji proti terorizmu je státní terorizmus odhodlán sáhnout k terorizmu vůči vlastním nevinným občanům. Takový teroristický útok je bunerangovým terorizmem bez ohledu na to, zda se odehrává na Manhattanu, v Izraeli, ve Španělsku, na indonéském ostrově Bali, nebo v ruské Moskvě. Je to vždy reakce terorizmu na terorizmus. Různí extremisté si začínají moc dobře uvědomovat, kde je státní terorizmus nejvíce bezbranný. Není to tam, kde tyto státy skrývají své jaderné arzenály, strategické bombardéry a balistické rakety. Je to tam, kde se pohybují tisíce nevinných civilistů. Že to není fér? Že se proti tomu lze jen těžko bránit? Že právě tam může nejvíce řádit smrt? Právě proto. Taková je logika teroristů. A pochopitelně na jejich teror reaguje státní terorizmus, a to je vlastně voda na jejich mlýn. Útok čečenských ozbrojenců bude mít dopad na boj terorizmů, otvírá se už otázka nejen Palestinců, ale také Čečenců. Na světě se rýsuje rozšíření bumerangového terorizmu z Izraele do Ruska a možná i jinam a to připustit nelze. V boji s terorizmem nelze bojovat s následkem, ale s příčinou, kterou je jednoznačně státní terorizmus, za nímž se skrývá teror diktatury kapitálu. Skupinový terorizmus je pouze následek státního terorizmu, odstraněním příčiny pominou i následky. Přesto je nutno právě postižením následků poukázat na příčiny. Globální soud v zájmu bezpečnosti lidstva ukládá OSN založit činnost specializovaných mezinárodních soudů pro válečné zločiny, aktuálně pro válečné zločiny Izraele v Palestině, Ruska v Čečensku, OSN ve Rwandě a v Jugoslávii, NATO v Jugoslávii, USA v místech, kde vedly válečné operace – Vietnamu nevyjímaje. Jestliže se dnes před mezinárodním soudem pro válečné zločiny zodpovídá bývalý prezident zbytkové Jugoslávie, pak není možné aby před ním nestály odpovědní prezidenti Izraele, Ruska, USA, a také třeba bývalý generální tajemník NATO. Proti teroru nelze bojovat terorizmem, takový boj pouze roztáčí spirálu bumerangového terorizmu, jehož vzorem jsou USA. Válečné hitlerovské plány G. W. Bushe jsou opět o něco blíže realitě. S nečekaně vysokou podporou se v Kongresu setkala rezoluce, podle níž má americký prezident právo použít sílu "pokud to uzná za nezbytné a vhodné". Pro návrh, který schválila Sněmovna reprezentantů hlasovalo 77 senátorů, proti bylo pouze 23. S použitím síly proti Iráku souhlasila dolní kongresová komora, Sněmovna reprezentantů, a to rovněž výraznou převahou 296 ku 133. USA mluví jedním hlasem pro válku proti komukoliv, dopouští se tím kolektivního přečinu vůči lidstvu. Pokračující spoluprací s USA stává se nebezpečím pro lidstvo rovněž Rada bezpečnosti OSN. USA chtějí RB OSN využít a jejím prostřednictvím poroučet lidstvu. USA a jeho režim stojící mimo lidství představují státním terorizmem vážnou hrozbu světu a lidstvu. Nečinnost není řešením, nezbytností lidstva je odzbrojení USA. Bush chce kongresovou rezolucí přimět RB OSN, aby vůči Iráku nastolila ultimativní hitlerovské požadavky, přitom USA neprokázaly, že Irák představuje bezprostřední hrozbu lidstvu. Pravomoc vyhlásit válku je nejvážnější odpovědností, jakou ústava USA dává Kongresu a ten nyní přenáší tuto odpovědnost na prezidenta předem. Přitom Severní Korea je lidstvu evidentně nebezpečnější než Irák. Severní Korea se přiznala, že tajně vyvíjí atomové pumy. Severní Korea tajně rozvíjí svůj jaderný program a možná už má i atomovou bombu. Skutečná bomba roku ohrožující lidstvo je však na straně USA totiž odlidštělou velmocí a diktaturou kapitálu uchopená technologie, především zneužitá genetika. Ano, USA je ta v diktatuře kapitálu zamrzlá puritánská země, která podporuje státní a nadstátní terorizmus diktatury kapitálu, mocí kapitálu unáší lidi z ostatních států, ničí své obyvatele vlastní i cizí, ohrožuje lidstvo a soustavně lže, o vývoji zbraní hromadného ničení stále. Otázka zní: která hrozba je větší? Irák je obviňován z ošklivých věcí, Korea z vývoje atomové bomby, avšak USA teror vůči lidstvo opravdu dělá. Používá zbraně hromadného ničení, tváří se, že na to má právo, a přitom netrpí skrupulemi dodávat zbraně třeba i peklu. USA už uvažují o dvou válkách najednou. Prezident Bush teď po Koreji a Bali evidentně vypadá jako muž, který na křižovatce arcihňupsky hledí vytrvale doprava, ale auta vždy přijíždějí zleva. Vyslal na adresu Iráku jedno z nejtvrdších varování. Bylo to působivé, ale hlavní hrozba je někde jinde. Jenže co teď? Severní Korea a válka proti ní totéž co Irák, má v případě války schopnost zdevastovat Jižní Koreu a tamní americké jednotky. A nebezpečně blízko je Čína. Teprve teď nastanou dny vykladačů globalizujícího terorizmu. Uslyšíme, že Severní Korea je ohrožením půlky Asie a že rychlá akce je nezbytná. Šokující přiznání komunistické Severní Koreje, že tajně vyvíjí jaderné zbraně, znovu v USA oživilo diskuse o tom, jak vést a vyhrát dva velké vojenské konflikty najednou. Aktuálně myšleno s Irákem a právě Severní Koreou. Obě totalitní země usilují o získání zbraní hromadného ničení, a představují tedy podle USA hrozbu světu. Irák však zjevně dostal ve válečných plánech Washingtonu přednost. Někteří pozorovatelé spekulují, že je to proto, že jednak sedí na ropném bohatství, jednal nemá tak mocné "ochránce" jako KLDR v Číně a také v Rusku. Problém je v tom, že svými národními USA jsou ve válce s lidstvem, ohrožují jeho bezpečnost. Pro bezpečnost lidstva zůstane podstatné, že opravdová terorizující bomba ohrožující lidstvo je na straně USA. Boj proti americkému arcihňupství je zdůvodněné a může mít mnohé podoby. Tak letošní Nobelovu cenu za mír dostal Jimmy Carter, americký prezident v letech 1977 až 1981. Osmasedmdesátiletý bývalý americký prezident byl oceněn "za desítky let neutuchajícího úsilí o hledání mírových řešení mezinárodních konfliktů, o posílení demokracie a lidských práv a na podporu hospodářského a sociálního rozvoje". Cena je tak výrazem kritiky linie, kterou zastává současná (americká) administrativa. Je to určitý políček do tváře všech těch, kteří sledují tutéž linii jako dnešní hitlerizující USA. Největším nebezpečím pro lidstvo se stává odlidštělá moc supervelmoci USA a na ně nabalené struktury. Za této situace nezbývá než aby odpovědnost za bezpečnost lidstva přebral Globální soud. Rada bezpečnosti OSN stává se svou spoluprací s USA pro lidstvo nebezpečnou, Globální soud proto pozastavuje její činnost. Ze stejných důvodů Globální soud pozastavuje členství USA v NATO a pro nadcházející summit má NATO uloženo bezpečnostní transformaci do světové bezpečnostní aliance. Ovšem tou největší bezpečností lidstva zůstává lidství. Lidstvím proti terorizmu - to je strategie lidstva pro epochu globalizace, protože bojem každého. Občanstvo a občan každého státu mají lidstvím vymezen vlastní boj s terorizmem, nejlépe demokraticky - volbami. Všude k tomu mají mimořádnou příležitost. Irové dali zelenou rozšíření EU jednoznačným souhlasem se smlouvou z Nice reformující EU a odstranili tak poslední zásadní překážku pro její rozšíření. Nyní totiž vstoupí v platnost ustanovení o reformě institucí EU, především vytvoření ústavy. Změny EU, jež smlouva z Nice přináší, byly vydávány za podmínku pro přijetí desítky nových zemí. Bez schválení smlouvy by velké rozšíření EU nebylo možné, protože by velikost ochromila její zastaralé instituce. Prodi Iry varoval, že další ne by znamenalo "tragédii", a dánské vedení EU vyjádřilo obavy z "bezpříkladné krize", kterou by nové odmítnutí smlouvy vyvolalo. Je to dobrá ukázka toho, jaký tlak je EU schopná pro rozšíření schopna vyvolat. Irsko je jediná země EU, která schvalovala smlouvu z Nice v referendu a také názorná ukázka jak se v EU dá snadno manipulovat voliči. Na nové EU má mnoho Irů málo chuti. Smlouva z Nice, o které hlasovali v referendu, má podle nich až moc smrtelných hříchů. Irské voliče je třeba převálcovat, proto vláda nechává rozdávat žlutomodré letáčky s nápisem "Volte ANO!". Rozšíření EU se bez ústavy nedá moc prodat. Smlouva z Nice totiž není příliš srozumitelná, složitě popisuje rozdělení moci v EU. Spíše než vysvětlování smlouvy zabírá na lidi psychický nátlak, že je jinde budou považovat za "potížisty". Vláda úspěšně operuje s hrozbou, že po dalším NE se Irsko dostane do izolace. Irští politici se snaží ze všech sil ujistit Iry, že jiný výsledek než ano by jejich zemi poškodil. Vláda Irska pod tlakem EU manipuluje s voliči. Nepříjemný je pro ni nátlak zvenčí - EU i její členské státy Iry varují, že záporné hlasování může znemožnit rozšíření. Na první pohled působivá "jednotná fronta" vlády, většiny stran, médií i dalších oficiálních institucí je ukázkou manipulace v EU a pojistkou proti ní je ústava EU. Loni vláda Irska v referendu o Nice neuspěla - prý kvůli přílišnému spoléhání na to, že voliči přece nebudou hlasovat proti Evropě, která Irsku tolik prospěla. Vláda se tomu snaží čelit emotivními argumenty - zejména tvrzením, že Irsko dalším ne znemožní rozšíření EU a sjednocení Evropy. Vládní kabinet poukazuje také na to, jak EU Irsku dosud prospívala (za třicet let od ní Irové dostali asi šedesát miliard eur) - a že jejich ne by si ostatní vykládali jen jako irskou neochotu pustit další země ke "stolu" EU. V tom masmediálním mumraji občas probleskne pravý důvod rozšíření, kandidátské země budou sice rovnoprávné, ale pod faktickým vlivem diktatury kapitálu vhodným odbytištěm států první kategorie. Dnešní EU bez ústavních záruk rovnosti je především trhostrojem, který převálcuje kultury členských států. Za odpoutání od své kulturní svébytnosti musí každý člen EU zaplatit ztrátou kultury. EU totiž není jen rozdělovačem nových a nových miliard. Více či méně devastujícím způsobem působí na tradice, zažité hodnoty, zvyky i životní způsoby každého členského státu a jeho zemí. Zapojení do EU přináší změny, mnoho změn, pochopitelně pozvolnou erozi tradiční kultury. Navrhovanou většinovou demokracií bez ústavní pojistky EU překračuje meze státního terorizmu nadstátním se žene tam, kde ji mnozí nechtějí vidět: k posilování role silnějších států, k tvorbě vojenských struktur a až příliš volnému trhu, k vládě diktaturu kapitálu. Smlouva z Nice bez garance ústavou ohrožuje vlastní hodnoty členů: ústavnost, státnost, i řadu sociálních záruk. Je to aktuální, sen o "návratu do Evropy" se pro Česko stává skutečností. Brusel navrhuje, aby Česko vstoupilo do EU v roce 2004. O tomto návrhu musí nyní rozhodnout členské země EU. Splnění historického záměru sjednotit náš kontinent však není zdaleka na dosah. Zdaleka totiž nebude Evropa sjednocena kulturně na základě universality lidství ústavou. Otevírá se cesta k největšímu diskriminačnímu rozšíření EU, jaké kdy toto seskupení zažilo. K prostoru, v němž hospodářsky i politicky spolupracuje 370 milionů lidí, se bude moci připojit dalších 75 milionů lidí druhořadého členství, tolik potřebného pro státy první kategorie. Do 1. ledna 2004 se nejspíš občanstvo Česka probudí s pěkným bolehlavem. Oslavy Silvestra budou totiž asi před plánovaným vstupem do EU bouřlivější, protektorát EU pocítí každý občan Česka asi tak jako cítí každý občan globalizaci. Postfašistické většinové právo EU platné i v Česku se dlouhodobě stane konzervací postfašizmu a potlačení lidství. Česko je už jednou nohou ve dveřích EU. Jde však o to, zda je to konec začátku nebo začátek konce. Druhořadým členstvím je to jistě začátek konce nezávislosti. Pouze EU ústavně podmíněná lidstvím je spravedlivá šance, příležitost. Bez lidství EU prospěje těm, kdo ji dokážou využít a to jedincům i státům. Teď je na řadě fundovaně rozhodnout každý. Vůbec poprvé budou mít obyvatelé Česka možnost rozhodnout o své budoucnosti v referendu - a hned to bude historické hlasování o vstupu do EU, které může zásadně změnit život v Česku. Otázka, na niž by měli na jaře 2003 občané Česka odpovídat, zní: Souhlasíte se vstupem do EU? Jde však o podvodnou otázku a tím i o referendum. Správně by otázka měla znít: Jakožto občané státu druhořadé kategorie souhlasíte se vstupem do EU? Referendum musí proběhnout nejpozději v červnu 2003, tedy ještě předtím, než o přijetí nových členů začnou jednat parlamenty členských států EU. Referendum bude závazné - pokud lidé řeknou, že do EU nechtějí, bude to znamenat minimálně dva roky odkladu. Opakované referendum se totiž může konat až po čtyřiadvaceti měsících od prvního pokusu. Výsledky referenda budou platit, ať k němu přijde jakýkoliv počet lidí. Vláda bude muset říci všechna pozitiva i negativa vstupu. Jde především o podmínky vstupu. ČSSD, lidovci a Unie svobody, se naopak chystají zcela jednoznačně vstup do EU podpořit bez podmínek. Bez debaty kus republikové státní suverenity občané Česka jednou předají do nadstátního Bruselu. Poslat kus své svobody do Bruselu znamená být si svou vlastní svobodou jist. Tou si však občané vychovaní k odlidštěnosti sotva mohou být jisti. Vstoupit či nevstoupit do EU pro odlidštělý politický svět Česka přesto nebude žádný velký problém – vždyť za sebou mají RVHP. Jde o otázku co je větší zlo. Je-li EU postfašistiký stroj, který plodí nesmyslné poučky, je Česko postfašizmu dvojnásob plné. Je-li EU hájemstvím postfašizmu, v Česku je toho postfašizmu dvojnásob. Je podivuhodné, že v tom hlavním se politická reprezentace Česka shodne: EU ano. Společnost, která méně postfašizmu nechce, najednou říká: méně postfašizmu EU ano. To je to nejlepší, co o sobě za třináct nových let umíme říci. Vstup Česka do EU je finančně i politicky zajištěn, v roce 2004 může vstoupit až deset zemí. EU chce na rozšíření uvolnit čtyřicet miliard eur. Většina ze čtyřiceti miliard eur na rozšíření však zamíří na budování cest, letišť či zařízení pro zlepšení životního prostředí. Asi čtvrtinu celé sumy dostanou zemědělci, buď ve formě přímých podpor, nebo na podporu cen. Zbytek bude použit na budování správních úřadů a na menší projekty. Návrhy jsou jakýsi diktát uchazečům, kteří se dostanou na úroveň protektorátu. Jak bude protektorát EU vypadat je už zřejmé. Většina unijních dotací nepůjde cestou různých podpor pro rolníky, půjde cestami, jež jsou lépe střežené i kontrolované. Dohoda o penězích proto neznamená jen otevření cesty k ukončení vstupních jednání. Je to i bič na uchazeče. Vyjednavači Česka ani jiní nezmění svými požadavky rozměr ani hlavní položky finanční nabídky EU. Pokud chce ještě někdo z nich žádat třeba stoprocentní přímé podpory pro zemědělce, může brzký vstup do EU rovnou odpískat. Snaha by se měla napřít jiným směrem a to na ústavu EU. To, že EU peníze slíbila, totiž ještě neznamená, že je poskytne. To závisí na splnění řady podmínek - počínaje tím, že každý vstupující stát musí předložit přesvědčivé a důvěryhodné projekty, jimž uvěří i Brusel, a konče tím, že žadatelé splní řadu formalit, jež k poskytování peněz z EU patří. Tou hlavní nabídkou pro jednání o vstupu může být pouze ústava EU založená na lidství. Bez takové ústavy se EU nutně stane diktátem jednoduše svou početností a různorodostí. Je iluzorní si myslet, že EU se stane demokratickou pouze na základě většinového hlasování států EU, právě takový systém činí demokracii schopnou největší despocie nadstátního terorizmu. Demokracii dělá smysluplnou pouze vláda většiny postavená na lidství zakotveném v ústavě. Dnešní EU je tomu hodně vzdálená a tak to také dopadá s její nekalou konkurencí v Česku. První došla trpělivost zemědělcům Česka, ti se nakonec přece jen odhodlali k protestům. Můžeme být vlastně překvapeni, že se rozzlobili tak pozdě a tak málo. Zemědělci logicky hájí svůj zájem, cítí se ohroženi nekalou konkurencí EU. Oproti svým západním kolegům mají dostat pouze čtvrtinu přímých dotací. Vlastně se ti naši zemědělci moc nesnaží. Bez ústavy je EU nereformovatelná, a referendum o vstupu Česka do EU by mělo znít, zda vstoupit bez ústavy EU garantující lidstvím rovnoprávnost. Nevstupujeme do EU kvůli zemědělské nebo hospodářské politice, ale kvůli stylu žití. Chceme být součástí společného evropského prostoru založeného na společné ústavě dávající šanci každé kultuře. Bez ústavy EU garantující lidstvím rovnost bude EU protektorem řady protektorátů. Bez ústavy EU založené na lidství bude demokracie záležitostí většiny a tedy vždy otázkou nadstátního terorizmu diktatury kapitálu. Kdyby EU měla ústavu, o které se dnes mluví a v rámci Konventu jedná, byl by nerovný přístup členů a občanů naprosto vyloučen. K evropské ústavě EU vede právě rozšířením rychlá cesta. Zatím mohou naši zemědělci tlačit na to, aby se vláda Česka ještě před připojením k EU nevzdala ústavy EU. Vstupem do EU zbavené ústavy jde o postfašistickou Bezosudovost, vlastně o proces vzniku této bezosudovosti, totiž to, jak je občan postupně ze svého individuálního bytí uvržen do osudu kolektivního, který však právě v průběhu událostí přijal za svůj nejvlastnější prožitek. A toho by měl být posléze zbaven jako někdo, kdo za nic nenese odpovědnost, kdo ani předtím, ani nyní, ani napříště nebyl, není a nebude oprávněn k činu, k aktivitě vlastní duše, vlastní svébytné osobnosti. Měl by jen trpně přijímat svou existenci oběti. Diktaturou kapitálu, kterou EU bezpochyby je, zrodil se bez ústavní garance lidství člověk bez osudu. Postfašistický protektorát v duch dnešní EU má samozřejmě početné ztajené podoby umocněné ztrátou lidství. Ztrátou lidství je dobro v našem světě nepochopitelnou a nezdůvodnitelnou anomálií, zato zlo nepotřebuje výkladu. Zlo není děsivé, je prostě samozřejmé. EU neomezená lidstvím stává se nástrojem diktatury kapitálu, v takových podmínkách co nelze zmoci politicky snadno zmůže síla kapitálu. První signály o tom svědčí. Mladoboleslavská automobilka Škoda bude vyrábět nejlevnější auta ze všech značek koncernu Volkswagen, tedy hlavně malé vozy s horší výbavou. Škodovky tak už v budoucnu nebudou konkurovat dražším západním vozům jako dosud. Především luxusní verze fabií a octavií na západoevropských trzích ohrožovaly pozici vozů Volkswagen, a vedení německé automobilky chce proto Škodovce do budoucna přistřihnout křídla. Volkswagen v budoucnu nepočítá s tím, že Škoda bude tím prvním, kdo bude využívat nejmodernější technologie. Jinými slovy: vozy s logem VW budou mít lepší výbavu a motoristé při koupi auta již nebudou stát před volbou, zda koupit německé auto za vyšší cenu, nebo téměř stejně dokonalý vůz z Česka za výrazně méně peněz. Škoda se soustředí na levnější modely a jejím nejdůležitějším odbytištěm bude střední a východní Evropa a Asie. Nejen silou kapitálu bude EU decimovat kandidátské země. Bez ústavně zakotveného lidství bude EU prostředím pro vyřizování účtů minulosti. Německý občan podá své oznámení spolkovým úřadům, ti je postoupí českým. Čech podá svou stížnost přímo. Oba na tom jsou stejně - nic se nevyšetří a vše bude odloženo. Kdo se domáhá nápravy starých křivd, bude rozčarován: nejsou svědkové, není důkazů, zapomenuty jsou i ty oběti. Úřady budou dlouho váhat zkoumat dávný zločin a nakonec k úžasu pozůstalých řeknou: Asi se ani nestal. Postfašizmus je přece příliš vznešené dílo diktatury kapitálu, než aby bylo třeba starat se lidstvím o osud jednotlivců. Na obou stranách. Názorný obraz nadcházejícího protektorátu EU dokumentuje úloha Česka v NATO. Česko se spíše chystá na válku než na významnou mezinárodní schůzi NATO (vrcholní představitelé NATO a Euroatlantické rady partnerství). Občanstvo Česka je denně všemi médii terorizováno zprávami o množství policistů, kteří přijedou, o autech a zbraních, které budou mít, o různých vojenských pohotovostech, o cizích stíhačkách, které budou neustále nad námi létat, o uzavřených pražských ulicích atd. atd.? Jediné, co ho napadne, je, že se zřejmě mobilizuje, protože se asi blíží nějaká válka. Nikdy při summitech NATO nebyly demonstrace. Tentokrát určitě budou, protože si je zřejmě sami vydupeme ze země. Poprvé se uskuteční v nové členské zemi aliance, to znamená za bývalou železnou oponou a poprvé USA dostanou stop. Bude se projednávat dosud největší rozšíření NATO v historii, rozšíření, které bude znamenat skutečný a definitivní pád posledních zbytků železné opony, jakož i posledních ještě odstranitelných zbytků paktu Ribbentropa s Molotovem. Ta schůze bude přijímat zásadní rozhodnutí o tom, jak se bránit proti novým hrozbám, jako je terorizmus či šíření zbraní hromadného ničení a bylo by výsměchem lidstvu kdyby se ho měly účastnit USA. NATO se bude muset nově zamýšlet nad vztahy uvnitř euroatlantického společenství i nad vztahy Západu k jiným částem světa. NATO a organizace k němu přidružené budou zkrátka v Praze nově mapovat svou identitu a své poslání v dnešním a budoucím světě. Jde o mnoho, jde o bezpečnost lidstva, kterou NATO ohrožuje spoluprácí s USA. Policie nasadí kvůli NATO 12 000 mužů. Policie, vojsko i tajné služby chystají manévry - bude připraveno dvanáct tisíc policistů. Summit NATO má být rizikovější operací než ekonomické fórum v roce 2000. Do Prahy se sjedou státníci a generálové zemí NATO, ti však mají Globálním soudem vymezené mantinely. Při schůzce NATO, která se v Praze uskuteční od 21. do 22. listopadu půjde o bezpečnost lidstva, o boj proti globalizujícímu terorizmu diktatury kapitálu. Pochopitelně půjde o mnoho, záležitost všelidská by měla být všelidským protestem proti nadstátnímu terorizmu NATO hájící zájmy USA a diktatury kapitálu. Jde o bytí a nebytí lidstva a tím každého. Jisté je, že doprava paralyzovaná srpnovými povodněmi bude ještě komplikovanější. Lidé musí počítat i s několikahodinovým čekáním na silnicích. Každý, kdo v té době plánuje návštěvu metropole, by svou cestu měl zvážit a pokusit se ji oddálit. Prahu každopádně čekají nebývalé manévry: na střechách ostřelovači, v ulicích limuzíny státníků se silným policejním doprovodem, do toho všeho ještě agenti tajných služeb. Summit NATO bude přehlídkou odlidštění, má hostit arcihňupa mezinárodního kalibru, se hanbit nemusíme vždyť máme tuzemského. Václav Klaus jakožto předseda ODS končí, oznámil, že jeho éra končí. Na prosincovém kongresu ODS už nechce svůj post obhajovat. Virus jeho myšlení však působí v ODS dále. To je třeba uvážit v komunálních volbách. Nastávají báječná léta bez Klause. Když nyní velký kormidelník opouští palubu, zanechává posádku v bezvětří a v nejistotě. Co si bez něj pacholátka počnou? Problém ODS je však daleko hlubší než náhlá ztráta maskota, ideového vůdce i politického stratéga. Otázka však zní jinak: Máme co nabídnout (bez něj)? Klausův gulášový kapitalizmus zničil mimo jiné i víru v liberalizmus. Dnešní stranické špičky ODS jsou buď neoblíbení a nevěrohodní papoušci, nebo veřejnosti neznámé tváře z regionů. Právě proto se uvnitř ODS rozjela velká hra o Klausova nástupce. Václav Klaus odchází. Den 10. 10. 2002 si budeme pamatovat. Politická scéna se po tomto datu nepochybně změní. Druhá nejsilnější strana po jedenácti letech začíná druhý, zcela odlišný život. Z každodenní politiky se stahují tři z nejvýraznějších osobností, která byla až dosud synonymem devadesátých let. Vrátit se mohou pouze jako politické mrtvoly. V ODS se rodí plán, jak dostat odstupujícího předsedu Václava Klause na Pražský hrad. Sotva Klaus oznámil úmysl odejít z vedení ODS a ucházet se o místo prezidenta, začali mu jeho soukmenovci umetat cestu. Václav Klaus je Poslaneckou sněmovnou nevolitelný, a tak ODS hledá způsob, jak mu volbu umožnit. ODS je najednou pro přímou volbu prezidenta a okamžitě o ní začíná vyjednávat s ostatními stranami. V situaci, kdy téměř každá parlamentní strana chystá svého kandidáta na nástupce Václava Havla, se ODS domnívá, že volba občany je pro Klause nejschůdnější, přestože donedávna ODS proti přímé volbě vystupovala. Podle samotného Klause je přímá volba prezidenta zřejmý výraz nevíry v parlamentní systém politických stran a je to pokus rozhodovat na náměstích, v garážích České televize, v peticích skupin intelektuálů či umělců. Mezitím se však ukázalo, koho navrhují na prezidenta ostatní strany (Petra Pitharta, Miloše Zemana, Otakara Motejla, Jaroslava Bureše...) a že ani vládní partneři se nejsou schopni dohodnout na jednom jméně. Za této situace a v této konstelaci ODS usoudila, že Klausovy šance na zvolení rostou, a to nejvíce při přímé volbě. ODS chce dokonce u ostatních stran vyjednat urychlenou změnu ústavy, aby bylo možné volit prezidenta přímo už napřesrok v únoru. ODS však zatím zástupce ostatních politických sil v parlamentu s touto věcí neoslovila. Vedení ODS se přesto rozhodlo, že přímou volbu hlavy státu bude prosazovat, aby tak na Pražský hrad dostalo svého kandidáta Václava Klause. ODS je připravena udělat všechno pro to, aby se Václav Klaus stal prezidentem přímou volbou. Představa ODS je následovná: pokud poslanci na své schůzi 19. listopadu přijmou zákon měnící ústavu a hned nato ji odsouhlasí i senátoři, pak může od začátku roku 2003 ústavní změna platit. Počítá se s tím, že se nemusí podařit prezidenta zvolit standardní cestou ve třech kolech v parlamentu. V tu chvíli by vzniklo neomezené časové vakuum, během něhož by bylo možné podmínky přímé volby upravit a nové volby přichystat. Pokud nezvolí prezidenta parlament, mohli by si ho vybírat občané v přímých volbách. S pozdějším termínem voleb by mohl počítat zákon měnící ústavu. Ovšem nelze se spokojit jen s kosmetickou úpravou ústavy, je zapotřebí změnit také pravomoci prezidenta. Největší počet lidí by prý v přímé volbě prezidenta volil Václava Klause a Petra Pitharta. Třetí by se mohl umístit Otakar Motejl, ostatní kandidáti, kteří byli dosud oficiálně navrženi, už hodně ztrácejí. V bleskovém průzkumu občanům otázku: Koho byste vy osobně volili do funkce prezidenta? vyhrál odstupující předseda ODS. Klaus získal přes 27 procent hlasů. Druhý skončil Petr Pithart navržený lidovci. Necelých osmnáct procent obyvatel by dalo svůj hlas nejlepšímu z kandidátů ČSSD Otakaru Motejlovi. Bývalého premiéra Miloše Zemana by si za prezidenta republiky zvolilo deset procent obyvatel, jen o něco málo více než kandidátku ODA Jaroslavu Moserovou. Ještě méně lidí by volilo další dva kandidáty ČSSD, Jaroslava Bureše a Martina Potůčka, stejně jako komunisty navrženého Miroslava Kříženeckého. Klaus by tedy měl v prvním kole prezidentských voleb velkou šanci zvítězit. ODS se netají tím, že by nejraději prosadila právě jednokolové prezidentské volby. Co mají voliči na Klausovi rádi? Nejčastěji říkají, že "je nejlepší z výběru", "je sympatický" a "je to odborník". Klaus jakožto odpůrce lidství respektive demokracie a současně prezident Česka je pro Globální soud nepřijatelný. Globální soud nemá jinou šanci jak to vyjádřit, než že pro Václava Klause stvrzuje navržený titul extra arcihňupa. Po americkém máme jako první svého. Ve volbě prezidenta se zapomíná na to nejdůležitější, předpoklad jeho lidství. Demokracie není vláda všech nad všemi, ani vláda většiny delegovanou menšinou nad všemi, ale vláda lidství nad všemi. Demokracie v každé formě je otázkou lidství, protože pouze občané schopni lidství jsou s to volit prezidenta schopného lidství a nikoli arcihňupa. Není na co čekat, kandidáta na prezidenta je třeba prověřit lidstvím. Nový prezident by neměl být volen politiky, ale občany této země a je třeba jim dát doporučení. Přišel čas pro přímou volbu. Dosavadní stranické diskuse, kdo by měl Václava Havla na Hradě vyměnit, dávají totiž jedinou jistotu - budou-li prezidenta volit politici, bude to fraška. Strany, ať se člověk podívá nalevo nebo napravo, zoufale a narychlo hledají svého kandidáta. Hlavním kritériem přitom pro ně je, aby vůbec prošel hlasovací mašinérií - a tedy byl co nejméně konfliktní, jeho lidství je naprosto podružnou záležitostí. Jaký může být výsledek takového boje o prezidentské křeslo? Nevýrazný prezident, který bude přijatelný pro co největší počet poslanců a senátorů. Je tohle poslání hlavy státu? Je jednoznačně lepší, když si prezidenta pro příštích pět let vyberou sami občané. Co vlastně mluví proti? Opravdu pádných důvodů není kupodivu moc. Tím nejvážnějším je omezit politickou mašinérii. Tu dosvědčuje cirkusový názorový obrat ODS, která chce na Hradčanech Václava Klause. Kvůli profesorovi je ODS najednou pro přímou volbu, již po léta označovala za nesmysl a věc veskrze nepotřebnou. A veletoč neváhá doprovodit upřímným doznáním, že je to ryze účelový krok, který s přesvědčením nemá co dělat. Z takhle naservírované nabídky se zvedá žaludek. Najednou se mají narychlo měnit zákony, a to vlastně kvůli Klausovým ambicím. Pokud nechceme mít na Hradčanech figurku dosazenou z vůle politických stran, musí Havlova následníka zvolit občané sami, ovšem nikoliv arcihňupa. Případ volby prezidenta v USA varuje. V Česku bude kandidát na prezidenta muset dokázat, jestli má v politice co dělat, nebo ne. Jednoznačný posudek přitom vystaví Globální soud. Má na to právo. Volba prezidenta republiky bude 15. ledna, tak rozhodli poslanci. Funkční období prezidenta Václava končí 2. února. Organizační výbor sněmovny naznačil, jak se pravděpodobně bude volit příští prezident: ve středu 15. ledna na Pražském hradě zvolí nástupce Václava Havla jako obvykle dohromady poslanci a senátoři. Následně stát vymění hlavu, pošta zase svoje známky. Vzít do ruky známku s prezidentem, olíznout, nalepit a pro jistotu ještě raději přiklepnout pěstí. Ať drží! Na první pohled neuctivé chování k hlavě státu občané Česka v nejbližší době rozhodně nezmění. Používat poštovní známky s portrétem právě úřadujícího prezidenta je zvyk, který platí už od dob T. G. Masaryka. Doslova na jazyku tak už lidé kromě Masaryka měli Beneše, Gottwalda, Zápotockého, Novotného, Svobodu, Husáka a Havla. Pouze Emil Hácha se na poštovní známky nikdy nedostal. Až do roku 1993 bylo dokonce možné vylepit celou prezidentskou řadu na jedinou dopisní obálku a odeslat. V té době skutečně platily všechny československé známky. Od Masaryka přes Gottwalda až po Havla. Každý se svou nominální hodnotou. Podobnou řadu prezidentů nyní na dopise nikdo dlouho nezopakuje. Od září 1993 platí už jen české známky, na kterých zatím Havla nikdo nevystřídal. Až příští rok, kdy Havlovi vyprší jeho mandát, přibude do prezidentské série další portrét. Protože série známek s odstupujícím prezidentem se z prodeje dopředu nestahují, bylo by také možné mít na jednom dopisu těsně vedle sebe Havla i prezidenta s prázdnou tváří, ono totiž není úplně jisté zda v předepsané bude nějaký zvolen. Nový prezident by se měl na nových známkách objevit přibližně do měsíce od svého zvolení. Až Václava Havla vystřídá příští rok nový prezident, změní se také současná podoba školní třídy, nejen dopisních obálek. S novou hlavou státu přijdou nové portréty a poštovní známky. Střídání českých prezidentů je pro obchodníky s prezidentskými portréty výnosný obchod. Pokud obchodníci udrží u nového prezidenta stávající ceny, měla by škole nebo úřadu stačit na jeden prezidentský portrét necelá padesátikoruna. Kompletní obraz prezidenta v rámu je však dražší, stojí až několik stokorun. Obchodu s prezidentskými portréty se v Česku daří, přestože jejich vyvěšování ve školách a na úřadech není vůbec povinné. Nad tím, proč a zda vůbec má nad hlavou obraz hlavy státu, přemýšlí jen málokdo. Je to pouze tradice, žádný předpis nebo směrnice, která by to nařizovala, neexistují. Do školy patří výhradně Komenský, nad tradicí prezidentských portrétů se lze jen pousmát. Střídání čeká také senátory. Ovšem nepochopení demokracie samotnými politiky nedává žádný důvod, proč by měli občané Česka hrdě mávat státními vlajkami a ozdobit jimi i své domy. Ani výročí založení státu. Kdyby státní instituce nemusely vlajky a prapory vyvěšovat povinně, zůstaly by ulice o státních svátcích nevyzdobené. Lidé jsou hrdi na svůj dům, ulici, město, region, nanejvýš na svou zemi. Ale stát je už instituce, ke které se v Česku úcta příliš nechová. A nemění na tom nic ani 28. říjen, Den vzniku samostatného československého státu, který by se měl stát spíše záležitostí osamostatnění Česka a Slovenska. Občané Česka mohou být sotva hrdi na své státní zastupitele, jak o tom svědčí započaté senátní volby. Dva vítěze má první kolo senátních voleb: Vladimíra Železného a ODS. Jenže Železný má už vše jisté: na Znojemsku dokázal o 276 hlasů překonat hranici 50 procent a jako jediný kandidát si senátorský post zajistil už v prvním kole voleb, k nimž přišla pouhá čtvrtina voličů. Ukazuje to na pochybnost většinové demokracie, když se do Senátu mohou dostat lidé trestně stíhaní a především ztrátou lidství neschopní demokracie. Na to, zda může pokračovat několik trestních stíhání, které jsou proti Železnému vedena, panují různé názory. Někteří soudí, že vzhledem k imunitě bude muset o této otázce hlasovat Senát. I když zájem veřejnosti, snad s výjimkou Znojemska, není valný, ve druhém kole se bude hrát vysoká hra o lidství, o demokracii. Demokracii většinově chápanou vykonávají lidé odcizení lidství. Prezident vyznamenal na Hradě 77 osobností nejvyšším státním vyznamenáním, Řádem bílého lva. Mezi oceněnými jsou také lidé neschopní svým lidstvím jít příkladem. Většinu oceněných vybral prezident sám. Návrhy poslanců a senátorů vyslyšel jen v pětině případů. Není se tomu co divit, když demokracii vykonávají lidé pohrdající lidstvím. Proto také parlamentní demokracie negarantovaná lidstvím v ústavě je úspěšně legalizovaný státní terorizmus, tak rozšířený ve světě. Státním terorizmem se parlamentní demokracie stává občanskou válku - válkou občanů s občany a se státem. Na to jak oklamat voliče a opustit nevlídnou arénu mají zastupitelé své oblíbené metody. Když vysoký politik ztrácí glanc, snaží se uklidit pod svíce, kde je největší tma. Klaus se snaží stát prezidentem, Železný už senátorem je. Jeden svérázný prostředek zbývá pro vysoké úředníky, ti když cítí, že jejich život ztrácí napětí, slávu i čest, zvolí svérázný prostředek: Jsi-li přesycen mocí a rychlou kariérou, vypij pár skleniček a vyraž do ulic, rozsviť majáček, a vyvolej nehodu. Řešení incidentu je průzračně jednoduché - odstoupit, a zachoval si šanci jít dál s relativně čistým štítem. Stále ho tak bude provázet pověst čestného muže. Jde o běžný přestupek, který by kohokoli jiného stál zhruba patnáct tisíc a rok bez řidičské licence. V jeho případě je však toto selhání zcela neslučitelné s funkcí, kterou zastává. Není v zemi mnoho osob, u nichž je řízení vozu po vypití dvou piv neprominutelným a zásadním selháním. Vysocí představitelé spravedlnosti a silových resortů patří mezi ně. Policie dbá na dodržování zákonů a vyhlášek. Přestupek, nad kterým bychom u někoho jiného snad mohli přimhouřit oko (nikdo nezraněn, škoda zaplatitelná), je u jednoho z nejvyšších policajtů v zemi neomluvitelný. Být to za starých dobrých časů, měl by jedinou možnost: obléci si uniformu a ve své kanceláři se služební pistolí zastřelit. To dnes, naštěstí, nemusí. Čeká jej normální kariéra v privátním sektoru a pravděpodobně si na něj političtí přátelé za nějaký čas opět vzpomenou. V podstatě banální dopravní přestupek státního úředníka však ukazuje na vážnější otázku: Je okázalá a nekompromisní represe tou ideální cestou pro řešení společenských problémů? Buď jak buď, bojovníci "za absolutní čistotu" veřejného života ztratili jednu ze svých oblíbených tváří. Pochopí však, že nekompromisní kategorické maximy při střetu s reálným životem málokdy obstojí? Občané však takové mimikry nepotřebují. Kam dospěla politika zbavená lidství je lidem každým dnem připomínáno. Poslanecká sněmovna zažila střídání a tak má na starosti odvolat nejrůznější dozorčí rady klíčových státních institucí, úřadů a orgánů. A jmenovat nové, samozřejmě. Přeloženo do srozumitelné řeči: probíhá další kolo lítého boje ekonomické moci a politickou mocí. Kdo na jejich místo? Opět poslanci, teď pro změnu "koaliční". Opoziční smlouva byla pro politickou kulturu zhoubná mimo jiné v jedné věci. Pokusila se zrušit základní sebezáchovný mechanizmus demokracie, a to kontrolu vlády parlamentem. Tam, kde šlo o ekonomickou moc a velké peníze, opozice spoluvládla. Rozmělnila se hranice mezi zákonodárnou a výkonnou mocí. V normálních zemích mají poslanci "poslancovat" a vláda vládnout. Tohle rozdělení je užitečné a osvědčené. V Česku však poslanci prodávali kolosální podniky, rýpali se v každém obchodním případu. Ještě teď dokonce "restrukturalizují". Někdo se možná zeptá: kdo to teď bude všechno kontrolovat, když tam nebudou páni poslanci? Stačí lidstvím rozhodovat podle jasných pravidel, jednoduše a transparentně. V dozorčí radě mohou být i renomovaní právníci i finanční odborníci třeba ze zahraničí. Potíž je v tom, že v místní atmosféře nedůvěry a vzájemné podezíravosti nikdo nebude věřit, že nezávislí ekonomové a právníci nejsou skrytými agenty znepřátelené politické strany, Hradu nebo Lípy. Systémové řešení je přitom prosté: více lidství politikům, ekonomům i právníkům. To však chybí celé společnosti. Důsledky jsou zřejmé, pod svícnem tma. Vláda si v parlamentu prosadí první personální změny v důležitých institucích, které jí zajistí kontrolu nad státem ovládanou částí ekonomiky. V úřadech o svá místa přišlo několik zástupců ODS a zemanovského křídla ČSSD, většinou spojených s opoziční smlouvou. Po změnách ve státních institucích má následovat série personálních změn rovněž v polostátních podnicích. Po změnách v dozorčích orgánech bude následovat výměna manažerů agentury. Pak přijdou na řadu šéfové některých státních a polostátních firem. Vládní koalice pokračuje v čistkách ve státem kontrolovaných fondech a agenturách. Vrcholí boj politiků o ekonomickou moc v tomto státě. Vyměňují se poslanci dozorující činnost ve Fondu národního majetku, České konsolidační agentuře (ČKA), ve státních fondech bydlení a infrastruktury. V demokracii naplněné lidstvím poslanci mají přijímat zákony, rozpočet a kontrolovat vládu. Výkon moci má mít na starosti vláda a její úřednictvo. Dnes již je zřejmé, že Špidla se Sobotkou svůj "naivní ideál" vzdali. Bezskrupulózní stroj české "realpolitiky" je převálcoval. Poslanci mají další výhody či vedlejší příjmy. Zákon o konfliktu zájmů jim příjem za tuhle práci zakazuje. I tak se poslanci do "práce" v ČKA hrnou jako občané do Electroworldu ve Zličíně. Vždyť přítomnost poslanců v ČKA je živnou půdou pro korupci. Devadesátá léta navíc dokazují, že když u nás politici sedí v dozorčích radách a něco kontrolují, dopadne to většinou hůř, než kdyby tam neseděli. Vláda by měla jít příkladem, dává však příklady špatné. Na ministerstvu zemědělství se po příchodu Jaroslava Palase sešla pozoruhodná sestava lidí. Jeden má "na krku" stíhání za tunelování Komerční banky. Druhý ještě nedávno vymítal čarodějnice na ministerstvu pro místní rozvoj. Další jsou bezprostředně spojeni s Miroslavem Šloufem. A ti všichni dnes pracují pro nového ministra zemědělství. Donedávna nepříliš známý Jaroslav Palas se tak stal ve Špidlově kabinetu výjimkou: ostatní členové vlády se snaží úředníků spojovaných s různými aférami z dob Zemanovy vlády zbavit. On se jimi naopak obklopuje. Vláda v naprosté tichosti rozjela druhé kolo akce Čisté ruce II: tentokrát však namířené proti bývalým Zemanovým ministrům. A to konkrétně proti Petru Lachnitovi, Jaroslavu Schlingovi, Eduardu Zemanovi a Janu Kavanovi. Jde o ty sociální demokraty, kteří reprezentují křídlo někdejšího předsedy Miloše Zemana. Nástupci těchto čtyř lidí dnes mají podezření, že se na ministerstvech mrhalo penězi a na spoustě veřejných zakázek tratil stát. Noví ministři proto nechali vypracovat audity a zkoumají jednotlivé smlouvy. Generální úklid po vládě sebevrahů. Vypovídají se smlouvy. Úředníci opouštějí svá místa. Někde dokonce úřaduje policie. Tak vypadá generální úklid, který na ministerstvech vyhlásili nástupci Lachnita, Schlinga, Zemana a Kavana. To, že ministři Zemanovy vlády dávali mnohdy až miliardové státní zakázky firmám bez výběrového řízení, a nahrávali tak korupci, se všeobecně vědělo. Z Lachnitovy bývalé ministerské skříně nevypadl obvyklý kostlivec, ale žijící strašák. Pan t. č. exministr podepsal se soukromníkem smlouvu, která by v podtitulu mohla mít vepsáno: O drzém oškubání státu. Detektiv amatér ihned pojme podezření, že v případu jsou patrné stopy korupce. Soukromník platí eráru za hotel blízko atraktivní pražské Kampy legračních 19 tisíc měsíčně. A aby smíchu nebylo málo, Lachnit tu mimořádnou smlouvu podepsal v posledních hodinách ministrování. Případ vážně připomíná slavný Kavanův Český dům: státní majetek byl pronajat podnikateli za hubičku, úředníci a právníci ministerstva proti skandální dohodě reptali a ministr přesto podepsal. Zeman míval pro podobné hříchy pochopení: dokud politika nechytli do želízek, byl pro něj čistý a nedotknutelný. Skandální smlouva má být zrušena, třeba přijde i policie. Jednoznačně - ti dva pánové, Kavan s Lachnitem, zanechali za sebou špinavý stůl. Jan Kavan i Petr Lachnit jsou poslanci. Kavan navrch reprezentuje zemi jako předseda Valného shromáždění OSN, Lachnit dělá v Lidovém domě místopředsedu. Dvě důležité persony vládní strany a stíny korupce je obklopují jako úředníky v sicilském Palermu. Vládní straně to nevadí, předsedovi Špidlovi nepřekáží. Možná mlčet musí, neboť v Zemanově vládě byl Kavanovi a Lachnitovi vicepremiérem. A možná se dozvíme, že oba mají mandát od voličů a nelze je odvolat. Kdo je však nominoval? Přece ta nová ČSSD. Pro politiky nezpůsobilých lidství je typické, že kážou vodu a pijí víno. Nové unionistické vedení ministerstva pro místní rozvoj v čele s Pavlem Němcem si nechává za miliony korun upravovat a luxusním nábytkem zařizovat kanceláře a služební byty. Vybavuje je nábytkem, často vyrobeným na míru, od firmy AKIT, která patří na trhu mezi nejdražší. Kdo vlastně vymyslel, že ministerstvo bude spolupracovat s firmou AKIT, není jasné V bytech v Salvátorské ulici přitom mají ministr Němec i oba náměstci kompletní servis. Ministerstvo byty vybaví nejen nábytkem, ale objednalo i nádobí, příbory, ručníky, peřiny a ložní prádlo. Nájemníkům v Salvátorské 6 je navíc k dispozici úklidová firma, která kromě jiného pere povlečení a ručníky. Politici mají své lokaje, jejich prodlouženou rukou jsou lidé pohybující se ve stínu. Mají zvláštní schopnost: propadliště dějin využijí jako trampolínu. Politici, kteří nad nimi drželi ruku, odcházejí, oni se přesouvají. Politická kultura dostává na frak. Předpoklad, že na vysokých úřednických místech mají sedět jen lidé s nenapadnutelně čistým štítem a neposkvrněnou pověstí, se stává iluzí z čítanky. Člověk s pamětí propadá blbé náladě číslo II. Zase jsou tu bratrstva pánů a dam, co se znají, nebo je zná kolega z partaje. Jen těch partají je už víc než jedna. Aktéři podezřelých případů neodcházejí do ticha soukromí, nýbrž "recyklují" a ve státním sektoru se ochomýtají. Když už ale politici necítí nutnost pečovat o cosi tak chimérického, jako je morální vizitka jejich týmů, měl by je popíchnout alespoň pud sebezáchovy. Za komunistů se tomu jevu říkalo "recyklace kádrů". Soudruh měl problém, zmizel a opět se vynořil. Něco podobného lze spatřit i na nejvyšších úřadech Česka. Zřejmě opět nejsou lidi. Ministr Palas výhrady vůči svým kádrovým posilám nechápe. Převzal štafetový kolík recyklace. Ministerstvo zemědělství pana Palase proto budiž jen příkladem. Ať padouch či hrdina, politik liberální či socialistický, pokušení na ně číhá stejné: moc a její svůdné křivky. Bez rozdílu idejí mu také propadají. V nekonečném seriálu touhy po moci všech dob tedy pokračujeme dalším dílem. Ministr Pavel Němec sobě i podřízeným nechává zvelebit pracoviště a služební byty. Nákladněji a rozmařileji, než by slušelo zdrženlivosti politiků v povodněmi zničené a zadlužené zemi. Němcův seriálový příběh není hrůzostrašný, pamatovat si ho budou občané nanejvýš přes tři další díly. Nekrade se v něm ve velkém, nekorumpuje ani se nelikvidují oponenti. "Pouze" se na účet daňových poplatníků utrácí víc, než vkus a politický jemnocit unese. Ministerstvo si určitě může pořídit levnější vybavení, než si objednalo. Náměstkové mohou bydlet ve skromnějších úředních bytech, než jsou ty nóbl v centru Prahy. Ministr nemusí sedět v křesílku za šedesát tisíc. I tepichy objednané z ciziny a státem placený mandl jsou papalášskými výhodičkami, nikoli odůvodnitelnou potřebou lidí pracujících "pro národ a vlast". Ministr z partaje přezdívané Unie svatých šlápl vedle, sotva se na ministerské židli otočil. Ve vládě bojuje za snížení rozpočtového schodku, u něj se utrácí. A ještě prý o tom nemá potuchy, ač by mít měl. Kdyby tu panoval monarcha či diktátor, dal by si pozlatit vany a donášet k večeři pávy s mákem. Demokraticky zvolený politik bývá (neb musí) v rozhazování cizích peněz skromnější: namísto páva s mákem si nechá prát ručníky a peřinu. Princip je však stejný. Politické přestupky proti mravům a rozpočtové kázni se neváží jako hříchy v pekle na vahách: rozházel jsi miliardu, jdeš od válu, rozházel jsi miliony, smíš zůstat. Hříšní politici totiž u nás obvykle zůstávají vždy. Utrácení se vysvětlí dobou amortizace, odpisovou politikou, zájmem úřadu. Daňový poplatník má pochopit, že řídit stát lze jen z křesla za šedesát tisíc. Volič také pochopí, že předvolební zaklínání je klam a mam, a vzdor pokroku stále platí "lepší moci hrst než práva pytel". Kdysi se za Lachnitovy éry psalo, že by se ministerstvo pro místní rozvoj mělo přejmenovat na trefnější ministerstvo pro osobní rozvoj. Už je vážně načase! Nejen ministři jsou občanstvu špatným příkladem, také poslanci. Sem tam nějakého "malýho ferneta," konzumují poslanci u sněmovního bufetu. Ještě před chvílí poslanec hlasoval o zákonu o bezpečnostních opatřeních na staveništích. Pracovnice sněmovního bufetu sahá do lednice pro láhev, nalije "panáka" a podá ho poslanci. Ten se i s fernetem zapojí do hovoru dvou svých kolegů. Jeden z nich drží v ruce sklenici s pivem. Za chvíli fernet mizí v poslancově hrdle, ten vrací skleničku v bufetu a pomalu vstupuje zpátky do jednacího sálu. Na řadě je první čtení zákona o sociálněprávní ochraně dětí. Tato scéna se stala při jednání Poslanecké sněmovny. Poslanci pijí v době své schůze - tedy v práci - alkohol. Mnohokrát už také byli viděni poslanci, kteří pracovali zjevně opilí. Pro každého zaměstnance v Česku platí, že je povinen "nepožívat alkoholické nápoje na pracovišti a v pracovní době i mimo pracoviště". Čeští poslanci se však Zákoníkem práce řídit nemusí. Na svém pracovišti, v Poslanecké sněmovně, pijí tolik alkoholu, kolik sami uznají za vhodné. Poslanci a senátoři přitom nechtějí jít v tomto směru příkladem veřejnosti, a tak zatím všechny pokusy zakázat popíjení alkoholu alespoň v době poslanecké schůze vyšly naprázdno. Oficiální údaje, kolik toho čeští zákonodárci vypijí, prakticky nelze získat. Mezinárodní pohoršení vyvolal loni dokonce tehdejší premiér Miloš Zeman na konferenci po setkání špiček EU v Göteborgu. Zeman tam dorazil opilý. Nechápal otázky zahraničních novinářů a odpovídal zmateně. Při odchodu pak čelně narazil do skleněných dveří. Jasnou představu o pití v parlamentu může dát sledování spotřeby alkoholu přímo u bufetu před vstupem do jednacího sálu sněmovny. Lze namítnou, že vládnou duchovně nemocní a nemůže to zhoršit nějaký ten alkohol navíc. Ono je to horší, vláda lidí nezpůsobilých k lidství páchá státní terorizmus. Vláda přijala rozsáhlý plán Zdraví pro všechny v 21. století, v němž se rozhodla zasáhnout především proti kouření a pití alkoholu. Je to však pouze gesto, zdraví lidí je ohroženo diktaturou kapitálu, dokonce existence lidstva zneužitím genetiky. Za deset až patnáct let by měli být občané Česka stejně zdraví jako lidé ve vyspělých zemích, slíbila vláda. A přijala velkolepý plán Zdraví pro všechny v 21. století, kterým chce zlepšit životní styl občanstva. Jde však o zdraví otroků zotročených k obrazu státního terorizmu a diktatury kapitálu, nikoli o duchovní zdraví, které jedině dává lidem rozhodovat svobodnou vůli. Pouze svobodnou vůlí je člověk schopen metamanažovat své žití a docílit kvalitnějším životním stylem kýženého zdraví zdravým duchem na těle a na duši. Snahou o zdraví jde především o prevenci a nikoli o léčení následků špatného životního stylu. Existuje příhodné přísloví: léčit nemoc je jako kopat studnu když přijde žízeň. O zdraví rozhoduje vědomí lidství, ale o to vláda vůbec nemá zájem. Lidé jsou tím zdravější, čím jsou si více vědomi lidství. Lidství se rozhodně nedostává demokraticky voleným zastupitelům. Parlamentní demokracie, vláda a následně stát co nevidět občanům předvedou opět půvaby státního terorizmu. Zavede totiž zákony, které budou diskriminovat nedokonale zdravé občany. Skrze nastolené zákony firmy budou mít silný ekonomický zájem na zdraví a morálce svých lidí. Zákonem motivované firmy nebudou ochotny přijímat do práce lidi s nedokonalým zdravím. Zaměstnavatel nad pracovníkem získá neúměrnou moc, státní terorizmus se posune k zaměstnavateli. Stát chce nutit lidi pracovat i s chřipkou, aby mohl z ušetřeného začít vyplácet plošné přídavky na děti, "přídavky na pastelky" a vyšší mateřskou. Stát předvádí státní terorizmus kde se dá, začíná boj proti porodům doma. Stát nechce, aby ženy rodily doma, oznámilo ministerstvo zdravotnictví. Zakázat jim to neumíme a ani nemůžeme, přiznávají úředníci. Ale můžeme zabránit porodním asistentkám, aby těmto ženám při domácích porodech pomáhaly. Tak spatřil světlo světa návrh zákona, který nyní předložilo ministerstvo zdravotnictví. Zákon říká, že porodní báby mají své místo pouze v porodnicích. Ministerstvo vyslyšelo hlasy lékařů, kteří porody doma odmítají a tvrdí, že jsou rizikové. Nejde o velkou skupinu žen, ale zanedbatelná není. Ročně porodí doma několik desítek žen, jež z různých důvodů odmítají lékařské pojetí porodu. Zákaz nic nevyřeší, doma se bude rodit stejně. A teď s novým zákonem, bohužel, bez pomoci. Nový zákon je možné dovést ad absurdum. Například k tomu, že asistentka odmítne pomoci náhle rodící ženě ve vlaku se slovy: Nezlobte se, ale já můžu jen v nemocnici. Žena v Česku nemá právo zvolit si místo porodu. Asistentky smějí napříště pomáhat pouze u porodu v nemocnici, a nepodporovat tak porody doma. Poptávka po přirozeném porodu roste, a protože leckteré porodnice ho neumějí nabídnout, uchylují se ženy k porodu doma. Ano, je potřeba porody zabezpečit profesionálem, to však neznamená státním terorizmem zakázat porody mimo nemocnici. Státní terorizmus praktikovaný v zdravotnictví neumí než zákony přikazovat a nemocnice je stejně obcházejí, třeba podvádějí s přesčasy lékařů. Navenek všichni dělají, že je vše v pořádku a že lékaři dodržují nový zákoník práce, který jim povoluje maximálně osm set hodin přesčasů a služeb za rok. Jenže to jsou výkazy pro úřady. V papírech, do nichž úředníci nenahlížejí, je to úplně jinak. Mnoho lékařů slouží třeba i dvakrát více. Oficiálně to nikdo neříká, ale vědí to všichni. A neveřejně to o svých pracovištích přiznávají i někteří šéfové. Na papír napíšeme tolik přesčasů, kolik se smí. A zbytek vyplatíme doktorům jako mimořádné odměny. Lékaři nahlas nekřičí, přesčasy jim tvoří významnou část platu, zhruba pětinu. Doktoři jsou kvůli množství přesčasů unaveni a mohou snáze chybovat. To je tak málo doktorů, když se všeobecně tvrdí opak? Ne. Špatná je hlavně organizace zdravotní péče. Ve zdravotnictví je nepořádek. Někde doktoři chybějí, ale jinde jsou v provozu držena oddělení s minimem pacientů. Lékaři jsou přemírou práce opotřebovaní a nemají čas se vzdělávat. Mají třeba čtyřicet tisíc, ale nežijí. Šéfové ztratili lidství, lékařství ovládla diktatura kapitálu. Neexistuje snad větší kontrast. Na jedné straně špičkové profesionální výkony, když jde o řezy blízko srdce. Na druhé straně umolousaná, snad ani ne amatérská organizace práce. Lékaři naříkají nad obrovským papírováním a obrovsky papírují. Lépe řečeno nyní ťukají většinou jedním prstem do klávesnice staršího počítače. Pacienti čekají v dlouhých, zbytečných frontách, jsou stresováni nedostatkem informací. Školácké chyby v manažmentu, které by určitě dokázal odstranit jen trochu schopný vedoucí z hypermarketu. Zdravověda dnes dokáže zázraky. Vedle vymítání jisté smrti bude vždy výjimečná i tato neschopnost inteligentních lidí zorganizovat si svou práci aspoň trochu normálně. Lékařů je málo, protože je příliš nemocnic. Nemocnice nelze zrušit, protože by k nim lidé měli daleko. Lékaři nesmějí pracovat přes čas, aby nebyli přepracovaní a mohli se o lidi dobře starat. Ale musí pracovat navíc, protože jinak by to nezvládli. Zákon jim práci zakazuje, ale zároveň ji toleruje a odměňuje. Je zajímavé, že existence míst, kde v postmoderní době nejčastěji běží heroický boj o život, je založena na tak směšných základech. Příčina této nemoci je chronicky známa, žádný politický chirurg se neodvažuje řezat do živého. Nikdo se dokonce ani neodváží říct diagnózu. Náprava v zdravotnictví, i leckde jinde, vyžaduje za živa chirurgický řez totiž vyříznout rakovinou ducha zachvácený manažment. Nepomůže Internet ani mobil. Moderní technologie už nedominují jen bankám, stále více se prosazují i ve zdravotnictví. Co všechno nám to přinese a o jak velký kus soukromí můžeme přijít? Jak bude vypadat lékařská péče, až všechny ordinace ovládne Internet a každý pacient bude mít mobil? Zhruba takto: až člověka srazí na ulici auto, záchranka se ve voze z jeho čipové karty ihned dozví, na jaký lék je například alergický. Lékaři v nemocnici pak nahlédnou do jeho zdravotní dokumentace na Internetu. Když bude chtít pacient nestranné posouzení léčby, požádá e-mailem o konzultaci jiného lékaře, třeba i za oceánem. A až půjde na kontrolu, pomocí SMS zpráv z ordinace se dozví, jak postupuje fronta v čekárně a v kolik má přijít. To není jen vize daleké budoucnosti, to je už leckde přítomnost. Konzultací s českými lékaři pomocí serveru www.lekarna.cz, hrazených už třemi zdravotními pojišťovnami, využila zatím pětistovka pacientů. Lidé mají nejčastěji zájem o takzvaný druhý názor neboli second opinion - chtějí vědět, zda jiný lékař by je neléčil jinak. Už od zimy běží v zemi zkušební projekt Izip neboli internetové zdravotní knížky. Má je už šestnáct tisíc lidí. Je to vlastně stručnější zdravotní dokumentace vedená na Internetu. Pacient sám má právo určit, jaký okruh lékařů do ní smí nahlížet. "Netová" medicína, jak se moderním technologiím někdy říká, přináší pohodlí i bezpečnější léčbu. Ale je i zneužitelná (stačí pár kliknutí na počítači), i když její zastánci samozřejmě tvrdí: K papírové dokumentaci se taky dostane kdekdo. To hlavní zlo však je ztráta lidství samotných lékařů a to se týká také sociálních radobylékařů. Ministr Škromach ková pouta, jimiž chce připoutat Romy k břehům Vltavy. Aby bylo jasno. Lidé, kteří žijí z podpory v hostitelské zemi, neměli by brát dávky v mateřské zemi. Dvojí pomoc je nefér. Roční lhůta pro zpětné vyzvednutí zase postrádá logiku. Kdo dokáže dvanáct měsíců vyžít bez pomoci, tak ji asi nepotřebuje. Ministr však neková pouta kvůli masivnímu zneužívání sociálních dávek, nýbrž kvůli emigraci. Tak funguje státní terorizmus, nepozorovaně, skrytě, ale účinně. Utíkající Romové, kteří využívají stát, však představují kapičku v moři. Vdyť darované sociální peníze tu zneužívá kdekdo. A Zdeněk Škromach začíná s nápravou u těch, kdo jsou nejvíc na ráně. Hodlá nastolit pořádek v nepořádku zrovna tam, kde nejsme my "bílí", my "většina". Taky utajený rasizmus. Bílí sice do ciziny neutíkají, ale pro peníze, na které nemají nárok, si dojdou stejně rádi jako snědí. Nezaměstnaní pracují načerno, živnostníci uměle snižují zisk, aby rodina dostala přídavky, pán s paní se neožení, aby paní-matka získala statut samoživitelky a s ním i peníz navíc... Stamiliony, možná miliardy se kutálejí rok co rok do nepravých kapes. Víc než polovina lidí, kterým vylepšuje rodinnou kasičku stát či obce, podvádí. Někdo trošku, druhý více, třetí hodně. Lidé nejsou andělé. A všichni touží žít na slunci. Ministr si může slibovat, že pár romských rodin kvůli novým poutům do ciziny neodejde. A pokud přece odejdou, stát zase ušetří pár tisíc. Dva velké problémy - emigrace Romů a zneužívání sociálních dávek - ovšem podél břehu Vltavy zůstanou. Demokracii zbavenou lidství si mohou vychutnat oběti povodní. Jestli někdo z vytopených obyvatel Karlína cvičil na spartakiádě, teď si minulost připomíná. Několik desítek lidí bylo svezeno na žíněnky do tělocvičny, kde se příliš netopí a kde je hygiena luxusem. Protože se píše rok 2002 a ti lidé se ničím neprovinili, ani se dobrovolně do tělocvičny nepřihlásili, je to velká ostuda. Je to ostuda příslušného pražského obvodu, hlavního města a celé republiky. Do tělocvičny lze poslat lidi, kteří přišli o bydlení, na týden po povodních. Ne však po dvou měsících. Jen proto, že nedokáží vyřešit drobný organizační problém a nechtějí obětovat z rozpočtu pár desítek tisíc korun za pronájem levných ubytoven. Úroveň lidství společnosti se pozná právě na takových "detailech", jako je péče o oběti neštěstí. Lidé, na které dopadala ruka osudu, nesmějí být v civilizované společnosti dodatečně trestáni tvrdou pryčnou a chladnem. Je třeba tisíckrát opakovat, že stát a obce nejsou zaopatřovací ústav, i když se samy za něj rády vydávají. Jsou však chvíle, kdy sebou mají zatraceně hodit, jinak ztrácejí důvod pro svou existenci. A živelní pohroma je přesně takový případ. Stát a město mají dost prostředků, aby zajistily ne přepychové, ale lidsky důstojné ubytování několika desítkám vyplavených Karlíňanů a nejen jim. Jestliže to neudělají, jsou jen dvě možnosti: pohrdají lidstvím a nejsou ho neschopní. Politici na všech úrovních se plácali po ramenou, jak jsme ty povodně vcelku dobře zvládli. Jak se zatím zdá, popovodně zvládáme mnohem hůř jednoduše proto, že vyžadují lidství a toho se nedostává lidem moci i obyčejným občanům. Ztráta lidství totiž znamená absenci metamanažmentu žití potřebného každému člověku, v obtížných situacích především. Devítiletý chlapec z Česka tragicky zahynul při výstupu na třítisícový vrchol Keeseck (3087 m) ve východním Tyrolsku, na který se vydal se svým otcem a dalšími turisty. Hoch, jenž prý toužil zdolat svoji první třítisícovku a spatřit italské Dolomity, se po náročném výstupu a následné noci strávené v terénu zcela vyčerpal a podchladil. Nedokázal pak už zvládnout sestup a pomoci mu neuměl ani jeho zoufalý padesátiletý otec, který navíc ztratil v hlubokém sněhu orientaci. Příčinou úmrtí bylo nejen to, že chlapcův otec přecenil jeho síly, podcenil náročný terén, vývoj počasí v tuto roční dobu a neodpovídající zimní oblečení, ale především také to, že deset dalších členů výpravy zanechalo otce s vyčerpaným synem za sebou a pokračovalo v horské túře, aby vystoupilo ještě na 2997 metrů vysoký Rotenmanntörl. Dítě po rozdělení výpravy už nemělo síly dále pokračovat. Dvojice ušla ještě kousek směrem k vrcholu, ale odradil ji silný vítr a hluboký sníh. Navíc ztratila stopu. Při bloudění se otec se synem dostali na severní stěnu Panaragenspitze, kde se jim pod nohama sesula masa sněhu a strhla je několik metrů dolů. Zcela vyčerpaný, podchlazený a také zraněný chlapec už nebyl vůbec schopen pokračovat. Oba nakonec zůstali přes noc ve výšce zhruba 2700 metrů, ačkoli neměli žádný stan, jenom letní spacáky. Neuvěřitelné drama pak pokračovalo i další den. V pondělí ráno se chlapcův zdravotní stav zhoršil natolik, že už vůbec nebyl schopen jíst ani pít. Otec se tedy rozhodl, že syna dovleče alespoň do horské chaty Daberhütte, položené zhruba o 450 metrů níže. Asi čtvrt hodiny od chaty však otec zpozoroval, že syn nejeví známky života. Půl hodiny se jej pokoušel bez úspěchu přivést k vědomí. Nakonec nechal chlapce ležet na místě ve sněhu a běžel k chatě. Pomoc tam však nenašel, tak se rozhodl sestoupit přes další dvě údolí do osady Ströden v Umbaltalu. Rakouská horská služba se sice ještě týž večer vydala chlapce hledat, spolu s lékařem záchranné služby jej však našla až druhý den ve výšce 2390 metrů mrtvého. Případ však nebude mít soudní dohru, vždyť pozitivistické soudy pozitivistickými zákony pojem lidství neznají. Tak jsou jedině možné kauzy, které soud nedovede vyřešit, ale které působí lidské tragédie. Už postopáté jeden občan Česka má podle rozhodnutí soudu právo každou první sobotu vidět syna. Jenže jako obvykle syn nebude doma. Od synových tří týdnů se otec snaží dosáhnout alespoň minimálního kontaktu s dítětem. Rodičovství na rozdíl od manželství rozvodem nezaniká. Matka však rozsudek, podle něhož může otec vidět dítě 39 hodin ročně, odmítá respektovat. A není síly, která by ji k tomu přinutila. Soudu je jedno, že rozsudek, který vydal, není respektován. Matka syna maří soudní rozhodnutí. Soud už ji jednou odsoudil na deset měsíců podmíněně. Bez výsledku. Teď hrozí, že otec přijde i o teoretickou možnost být s dítětem, po těch letech je totiž pro dítě už jen cizím člověkem. Před osmi lety soud rozhodl, že otec může být se svým synem 39 hodin ročně. Dnes je synovi jedenáct a otce nezná. Matka verdikt soudu úspěšně bojkotuje. Soud vydává rozsudky, které pak nedokáže vymoci. Soudní úředník může přijít se sociálním pracovníkem a ten kontakt s druhým rodičem prostě vynutit jako exekuci. Matka si styk dítěte s otcem nepřeje a očerňuje ho. Na popud matky syn mluví o otci jako o čertovi. Na žádost matky se soud bude zabývat návrhem zrušit styk otce se synem. Na mnohé kauzy nestačí zákony, soudce musí soudit lidstvím. Bez lidství si soudy nejsou schopné vyložit zákony a tak soud musí soudit zase soud. Podle Nejvyššího soudu nelze stíhat odsouzeného vydavatele Mein Kampfu za propagaci nacizmu, protože nacizmus v době vydání reprintu Hitlerovy knihy už neexistoval. Vydavatel nemohl propagovat, co není. Nejvyšší soud se přiklonil k zásadě, podle níž nesmí státní moc omezovat svobodu občanů přistupovat k informacím, dokumentům a názorům jiných lidí, byť by byly vadné. Nižší soudy obvykle preferují trestání šiřitelů takových vadných názorů a informací. Vyšší soudy zpravidla projevují více svobodomyslnosti a tolerance a více pochopení pro otevřenou společnost než soudy nižší, které mají raději pořádek a omezování. Co je pro svobodnou společnost nebezpečnější - volný přístup k nacistické ideologii, nebo možnost státu nějakou ideologii veřejnosti zatajit, zakázat, zapřít? Nejvyšší soud se přidal k tomu druhému. Občan má právo Hitlerovu knihu vydávat i číst. Propagovat vyčichlé učení není trestné, propagovat potlačování lidství trestné je, protože svoboda je víc než ochrana lidí před zlem. Je to typický postoj terorizmu státu, nevěřit svobodě člověka a rozhodovat za něj. Svobodný člověk se před zlem uchrání sám, zato ušlápnutá duše, která toto a tamto nesmí číst a znát, místo touhy po svobodě snadno čichá k zakázanému. Svobody a tedy lidství si ceňme víc než zákazů a trestů. Více to lidskému plemeni prospívá. Telenovelní banality jsou mnohem horší, nepozorovaně zbavují lidství. První díl starého televizního seriálu Žena za pultem, který vysílala stanice Prima, sledovalo 21,4 procenta lidí - 1,7 milionu diváků. Na Jiřinu Švorcovou v roli prodavačky lahůdek se dívali čtyři z deseti lidí, kteří v tu dobu měli zapnutou televizi. Televize Prima zatím údaje o sledovanosti komunistického seriálu tají. Vysílá-li televize Prima zcela vážně normalizační seriál, musí Globální soud přistoupit se stejnou vážností k dalším nepřístojnostem v podobě jiných telenovel, je na místě zvednout zavčasu varovný prst. Za celou dobu se v televizi vůbec nedozvíme o lidství, zato banálním starostem je věnováno místa dost. To je typicky postfašistický styl totiž zahltit člověka banalitami, zbavit ho tak schopnosti svobodné vůle. Ve vedení televizí jsou lidé zbavení lidství, což se odráží i v jejich manažmentu. Tuneluje se už i v ČT1. Metody jsou různé. Ačkoli peníze za prodané lístky pro publikum na jedny z nejsledovanějších pořadů České televize - Manéž Bolka Polívky a Banánové rybičky - měly skončit v kase televize, neexistuje o nich v účetnictví brněnského studia ČT jediný záznam. Minimálně čtyři sta tisíc někdo "stopil". Na machinace se vstupenkami se navíc přišlo až nyní, ačkoli Česká televize prošla po dramatických událostech v zimě 2001 důkladným auditem. Hospodaření v brněnském studiu přitom patří mezi nejkonfliktnější kauzy v celé České televizi. Začalo to už před dvěma lety, kdy ředitele Drahoše obvinila skupina brněnských intelektuálů a umělců z hospodářských pletich. Ačkoliv závažná pochybení potvrdil i audit, generální ředitel Balvín drží navzdory Radě ČT Drahoše dále ve funkci. Tvrdí, že nikoho schopnějšího na funkci brněnského ředitele nemá. Veřejnoprávní televize navíc v uplynulých dnech okolnosti případu usilovně zamlžovala. Mnohá zla jsou možná, protože lidi nezajímá lidství, svoboda, pravda a jiné vznešenosti, zaujímají je peníze. Lidi nezajímá výše svobody, jsou zaslepeni výší platu. V průměru o tisíc korun více než loni měli letos zaměstnanci ve druhé čtvrtině roku připsáno na výplatní pásce. Průměrný výdělek se zvýšil na 15 772 korun, Český statistický úřad však neuvedl jak tomu odpovídá efektivnost práce. S průměrným výdělkem ve výši 519 eur je dnes Česko ve středoevropském žebříčku na třetím místě za Slovinskem a Polskem. Změnil se žebříček profesí, které si nejvíce polepšily. Zatímco v předcházejících letech okupovali přední místa počítačoví mágové a bankéři, letos je vystřídali státní úředníci a zdravotníci. Nejlépe placené profese, kam se řadí právě pracovníci počítačových firem, bank či pojišťoven, sice ani teď nepřišly zkrátka, ale ve zvýšení mezd je předběhli lidé placení státem. Honba za penězi má důsledky, lidé zbavení lidství neví co s volným časem, konejší se absurditami života po smrti nebo věcmi. Stačilo šest let, jež uplynula od otevření prvního hypermarketu, a občané Česka propadli novým nákupním zvyklostem. U mnohých to už je životní styl. V obřích nákupních centrech stráví lidé ročně v průměru statistický celý den a noc. Jejich chuť k nakupování ve velkém zatím vypadá jako bezedná. Alespoň podle rychlosti, s níž vznikají obrovská nákupní centra. Electroworld - to je obrázek davu, vzteku a obřích slev. Tisíce lidí se tlačí a křičí: Chceme video za patnáct set korun! Na sebe teplý kabát, do termosky horké kafe, pořádné boty, a rychle vyrazit do fronty před obchodem. Ne, to není popis reálného socializmu před patnácti lety, ale běžné aktuální ráno tisíců obyvatel středních Čech. Kdysi lidé mrzli kvůli banánům, letos touží po DVD přehrávačích, myčkách a širokoúhlých televizích. Někteří dokonce vyrazili už večer, aby se na ně dostalo. A v kalném studeném ránu pak před megamarketem Electroworld v pražském Zličíně vypuklo šílenství, kilometrová řada. Největší dusno bylo u vchodu. Dovnitř se však pouštělo po stovce. Majitelé řetězce si nad takovým množstvím zákazníků mohli mnout ruce. Čím více lidí, tím větší dopravní zácpy, a hlavně zájem médií. To už si Electroworld vyzkoušel loni v Budapešti. Zboží, jež Electroworld nabízel v rámci reklamního letáku, bylo na příděl - každý člověk jeden kus. Ceny, s nimiž firma vtrhla na český trh, jsou nízké - všechny pod úrovní, kterou výrobci uvádějí jako doporučenou maloobchodní cenu. A čím dražší výrobek, tím větší sleva. Je to klasický marketingový tah. Takováto obří firma má vysoký reklamní rozpočet, jehož část využije třeba místo na televizní reklamu na nákup zboží od výrobců. Takhle koupené věci prodají lidem s obrovskou ztrátou, která je ovšem už započítaná v ceně kampaně. Nástup Electroworldu neponechali jeho konkurenti bez povšimnutí. Konkurence už oznámila aktuální ceny své nové kampaně. A ty jsou v mnoha položkách obdobné jako u Electroworldu. Smtné je, že takový odlidštělý dav chce do EU, nezajímá ho svoboda, za cenu lacino mít přijme i otroctví. Svět pro něhož je lidství záležitostí podivínů se stává horším, protože zlo se stává pro stále více lidí zdrojem uspokojení. Děti napodobují, vidí-li zlo tak i to. Až pláč zachránil život jedenáctiletému chlapci. Dva jeho stejně staří kamarádi ho totiž chtěli vyhodit z okna v sedmém patře panelového domu. Třináctiletý a jedenáctiletý chlapec chytili svého kamaráda za ruce a nohy a teprve ve chvíli, kdy se strachy rozplakal, od svého záměru postupně upustili. Proč chtěli školáka zabít? Nechtěl si s nimi vyměňovat kartičky s fotografiemi známých hokejistů. Plán vyhodit ho z okna měly děti předem připraven. Jejich čin by se dal kvalifikovat jako vydírání, ale také jako pokus vraždy. Vzor jak snadno zlo vítězí přece vidí v televizi. Vedle státního terorizmu tu máme velice podobný terorizmus mediální a k němu se nejvíce blíží TV NOVA a po ní TV PRIMA, ty jsou vítaným partnerem státního terorizmu protože dokonale odlidšťují občanstvo. Člověk holdující lidství si sporadicky může vybrat na ČT1 a to ještě nejvíce pohádky a večerníčky. Ty se však míjí účinkem, protože vlivem odlidštělých rodičů se dnešní děti na ČT1 ně dívají. Ještě nedávno tomu tak nebylo, a tak si dnešní generace rodičů a jejich dětí ještě trochu lidství zachovala. U dětí kultivovaných lidstvím proti Rumcajsovi nemá odlidštělý Spiderman šanci. Je to souboj, který má předem daného vítěze. I kdyby se Harry Potter spojil se Spidermanem a všemi elfy a hobity z Pána prstenů, přece Rumcajse s Krtečkem nepřemůžou. Jednu bitvu by možná vyhráli, ale určitě ne celou válku. Přestože popularita většiny dětských hrdinů se každý rok mění, Krtek a Rumcajs všechny módní výkyvy zatím bez problémů ustáli. Zaručenou stálicí je dlouhodobě Krteček. Nyní populární figurka Spidermana nemůže vůbec poměřovat například s pozapomenutým Panem Tau. Trik, jak přinutit děti v šesté třídě základní školy, aby se začaly o překot hlásit a překřikovat, je jednoduchý: stačí se zeptat, kdo četl Harryho Pottera. Před nejpopulárnější postavou dětského světa není už více než rok úniku. Je všude, doma, ve školách, v kině i v obchodech. To, že téměř všechny děti dnes znají Harryho Pottera, však ještě automaticky neznamená, že je to pro ně i hlavní hrdina, se kterým se chtějí ztotožnit. Absolutní stálici dětského hvězdného nebe je postavička krtečka, děti ho zbožňují, protože je čistý, směje se jako oni. A chápou příhody, které prožívá. Je nepřekonatelný. V dětech je pořád šance zasít lidství. Jde o šanci, která však bude záhy zmařena státním terorizmem legalizovaným parlamentní demokracií. Děti odcizení lidství nebudou nikdy schopni svobodně zvolit své demokratické zástupce a své děti kultivovat k lidství. Právě vstupem do školy začne masivní odlidštění dětí a to školou poplatnou státnímu terorizmu. Snahy škol vymanit se ze spárů státního terorizmu jsou marné, nic nepomohou experimenty ve školách nezaložených na lidství. Padesátka škol marně zkouší experiment: učí jinak. Je to však pouze úsilí v duchu státního terorizmu. Na čtyřiapadesáti základních školách začali zkoušet revoluční věc. Učitelé neučí podle osnov, ale podle vlastního programu. Místo biflování osnovami předepsaných znalostí děti samostatně hledají v mapách, třídí si poznatky, učí se pod vedením učitele vystihnout podstatné. Ministerstvo školství vybralo zmíněné školy jako pilotní právě proto, že se už dnes snaží učit jinak. Za tři roky chce stát zrušit direktivní osnovy, které učitelům podrobně předepisují, co, kdy a jak mají učit. Nahradí je vzdělávací plán, ovšem pochopitelně. Ten místo detailního rozpisu učiva stanoví jen okruhy vyhýbající se lidství jako čert kříži. Je to pochopitelné, vždyť je zadávají a tvoří lidé nezpůsobilí k lidství. Tvorba konkrétních osnov se má posunout na školy, vše marné když už okruhy osnov odmítají lidství. Zmíněná padesátka škol má prověřit novinku v praxi a vytvořit jakýsi manuál, který by při tvorbě vlastního vzdělávacího programu pomohl dalším školám. Vůbec poprvé tak čeští kantoři budou smět učit podle svého, a ne pouze naplňovat představy úředníků. Pravda je taková, že učitel odcizený lidství nikdy nemůže vést žáky k lidství. Bez způsobilosti k lidství tvořivost učitelé nebudou umět - a hlavně chtít - využít. Mezinárodní testy ukázaly, že naši žáci mají dobré znalosti. Západní děti jich sice mají méně, ale jsou úspěšnější. Umějí spolupracovat, tvořit, hodnotit. Důležitější než vyčerpávající povšechné znalosti je však něco jiného: naučit děti tvořivosti a bádání. Spíš by se mělo lidstvím změnit myšlení učitelů a styl práce školy. Každá škola si bude muset připravit svůj školní vzdělávací program, bez lidství to však učitele nepřinutí pracovat jako tým, uvažovat o způsobech práce. Ministerstvo zatím pověřilo padesátku škol, aby zkusily školní vzdělávací programy vytvořit. Nakročená reforma je bez lidství odsouzena k zániku, nezmění se systém přijímacích zkoušek na střední školy, ty budou dětem pořád nutit sumu poznatků, protože pak mají větší šanci k přijetí. O budoucnosti dítěte bude rozhodovat hodinový test a ne lidství.