> Meta iDnes- Sledovací metasíť-Výstupy-moravský MetaInternet-Precedenty-Metabibliotéka <

METAUNIVERSITA

(Universita Synergismu)

veřejně prospěšná metaspolečnost (v. p. ^ms.)

aneb počátky cesty duchovní revoluce epochy globality

varianta síťová

varianta lokální

aneb cesty duchovní revoluce epochy globality

varianta síťová

varianta lokální

aneb cesty duchovní revoluce epochy globality

varianta lokální

aneb cesty duchovní revoluce epochy globality

varianta lokální

Metakomentář sebraných příspěvků za 11.1.2003 až 31.1.2003 (použité sebrané texty slouží jakožto předmět doličný Posledního soudu)

Nadešla chvíle slavného nastolení spasitelské vlády metakapitalismu přinášející lidem planety metareálný tedy konečný řád spravedlnosti, lásky a pokoje protože řád smysluplně založený a nikým svévolně nevymyšlený. Čas zrození metakapitalismu je časem obnovy Ducha metarealismu vydávající o sobě svědectví žitým lidstvím. Zrození metakapitalismu je také časem ještě poznamenaným utrpením a zlem působených hňupoelitou globalizujícího kapitalizmu a začátkem bojů posledních dní epochy svévolníků. Zrození metakapitalismu je především časem závěrečného soudu svévolníků, který otřese vírou mnohých věřících protože odhalí nepravosti v podobě grandiózního podvodu, přinášejícího lidem zdánlivé řešení jejich problémů za cenu odpadnutí od pravdy metarealismu Skutečnosti. Největším náboženským a obecně kulturním podvodem je svévolnictví rozumu jímž člověk oslavuje svévolnictvím sám sebe místo Zákona metarealismu, který přišel vládnout v podobě metakapitalismu. Člověk v dějinném procesu kultury vytváří sám sebe a jeho prvním aktem svobody bylo neposlouchat zkušenost žitého metarealismu Skutečnosti a svévolnickým rozumem se odcizovat svému lidství. Toto svévolnické odcizení se žité Skutečnosti je důsledek úspěchů pyšného rozumu ústící globalizujícím kapitalizmem v situaci hrozící lidstvu sebezničením. Jedině až lidstvo projde epochou odcizení lidství může odcizenost žité Skutečnosti překonat a v epoše metakapitalismu noosféry dosáhnout nové harmonie zaručující trvale udržitelný rozvoj. Tato nová planetární harmonie, nová jednota člověka s lidmi i lidí s přírodou nazývá se "konec dní svévolnosti" nebo také "mesiášský čas" či lépe "spasitelský čas"; není to stav předurčený bohem či hvězdami a nenastane jinak než jedině lidským úsilím jakožto nezbytná reakce na sebezničení lidstva globalizujícím kapitalizmem. Mesiášský věk metakapitalismu noosféry je historickou odpovědí na existenci lidstva hrozícího globalizujícím kapitalizmem samo sobě sebezničením. Lidstvo může globalizujícím kapitalizmem samo sebe zničit nebo metakapitalismem postupovat vpřed k uskutečnění nové harmonie s žitou Skutečností. Mesianismus není vůči existenci lidstva nahodilou a vedlejší věcí, nýbrž je přirozenou odpovědí na lidskou existenci hrozící globalizujícím kapitalizmem sebezničením celého lidského rodu. Metakapitalismus noosféry je odpovědí globalizující etapě lidského vývoje, je totiž alternativou lidskému sebezničení globalizujícím kapitalizmem. Likvidace svévolnosti, odcizení se lidství tedy žití metarealismu Skutečnosti, teroru diktatury kapitálu, diktátu trhostroje, tvoří počátek osvobození, protože tím přijde svoboda vůle po sjednocení celého lidského rodu s žitou Skutečností. Po epoše globálního odcizení se lidstva žité Skutečnosti musí nastoupit metakapitalistická epocha přilnutí lidstva k žití Skutečnosti. Počátek osvobození člověka od svévolností spočívá ve schopnosti přestat trpět fyzicky a duchovně; utrpení z chaosu entropie vždy lidi pohne k tomu, aby hledali negentropii a obnovu řádu metarealismu žitou Skutečností; kdyby člověk ztratil schopnost vnímání metarealismu, ztratil by rovněž schopnost evoluční změny a musel by cestou přirozeného výběru vyhynout. Lidstvo je kulturou ponecháno sobě samému, vytváří spontánně svou vlastní evoluci, dokonce do své evoluce začíná šťourat a to se mu může stát osudné. Lidstvo ve své kulturní evoluci dospělo do fáze nutnosti poznání podstaty samotné Cesty evoluce. Za vší evolucí se skrývá metarealismus působící onen tajemný výběr druhů, ten sice napravuje následky bloudění, nikdy však za člověka, ale vždy skrze něho. Nikoli Bůh, ale člověk a lidé nakonec metarealismem rozhodují o svém osudu; lidstvo je v kulturní evoluci ponecháno samo sobě a nikdo nemůže pro člověka udělat to, co není s to udělat pro sebe svými vlastními silami on sám. Jak je však možno apelovat na mysl lidí, když nejsou připravení slyšet? Jak mohou být lidé osloveni ve jménu evoluce a tedy vlastní lidské aktivity jestliže jsou zvyklí uctívat idoly, které jsou iluzemi? Jedině poukazováním na utrpení a zlo, na jejich příčiny, na způsob jak se jich efektivně zbavit se lidé pohnou k nápravě. Ochota ctitelů idolů včetně modloslužby musí být převedena k ochotě poslouchat lidstvím metarealismus žití. Vědomí utrpení a zla je na začátku osvobození od svévolnosti, ovšem existuje stupeň utrpení jenž zbavuje lidi dokonce i přání ukončit je a potom zbývá jen naděje pro mladé. Mladému člověku je třeba povědomí státního terorizmu kterému je ve školách vystavena každá nová generace. Lidem je systematicky působením teroru diktatury kapitálu zcizováno lidství a to proto, že člověk zbavený lidství ztrácí schopnost svobodné vůle a je snadno manipulovatelný diktaturou kapitálu. Člověk svobodné vůle je nepřítelem jakékoliv manipulace, ze strany státu nebo církve, a to je pro diktaturu kapitálu nepřijatelné. Stát otročící diktatuře kapitálu namísto ke svobodě vede mladé lidi k volnosti, k svévolnosti, k páchání zla. Skutek svévolností vede k špatnosti, ke zlu, k zatvrzování lidského srdce, k odcizení lidství, k jeho umrtvení, a to je záměrem teroru diktatury kapitálu. Čím více se lidské srdce svévolností zatvrzuje, tím má méně svobody ke změně svého stavu, tím více je jeho svévolnictví determinováno předcházejícími špatnými skutky a tak přichází bod, z něhož není návratu totiž když už se lidské srdce tak zatvrdilo a tak umrtvilo, že člověk ztratil možnost osvobodit se, když je nucen jít dál a dál až k samému neodvratnému konci, jímž je v poslední instanci jeho vlastní fyzická nebo duchovní destrukce. Takto se lidstvo ve své zatvrzelosti globalizujícím kapitalizmem přiblížilo k sebezničení a jediným spasením od toho je přistoupení k metakapitalismu. Tak přichází nutnost použít duchovního tlaku Posledního soudu obracejícího se spíše k duchovnímu než k materiálnímu. Bodem obratu lidstva k sebespasení od sebezničení musí být vědomí utrpení a sankce z něho plynoucí; není nic osvěcujícího než utrpení a není nic sjednocujícího lidi než utrpení. Pouze nepatrná menšina lidí v průběhu celých dosavadních dějin poznala něco víc než jen lehký záblesk blaha ve svém životě, ale všichni zakusili utrpení, a zatímco ti méně citliví svou svévolností, ti citlivější i utrpením mnohých kolem sebe. Lidské utrpení sice neříká, kam se má jít a co se má dělat, vytváří však nespočet přání s utrpením skončit, a toto přání je prvním a nutným impulsem pro osvobození z diktatury kapitálu. Člověk odcizený lidství a svobodě nedokáže rozumět řeči metarealismu Skutečnosti a metakapitalismu noosféry; rozumí jen řeči násilí a strachu, extrémně věří v moc liberalizmu nebo marxizmu případně katolicizmu; nevidí, že takový kurs žití pouze zatvrzuje lidské srdce stále více až dosáhne bodu, kdy člověk přestane o cokoli dbát a pak bude svévolnicky jednat násilím a dojde záhuby. Lidé sami zotročení vlastní svévolností bojí se svobody, bojí se totiž nejistoty z ní plynoucí neboť nemají potřebnou kulturu; přijímají raději život otroků protože jakožto svobodní by ztratili jistoty dohlížitele, pána, modly; jistota otroků se jim jeví daleko lepší než nejistota svobodných lidí. Horda otroků komunizmu byla katapultována do volnosti, ale nemůže ve svobodě obstát, když má žít bez viditelné autority jíž by se poddala. Podobně konzumentské davy kapitalizmu jsou natolik zotročeny trhostrojem a terorem diktatury kapitálu, že nejsou schopní samostatně svobodně myslet. Lidem je třeba neotřesitelné víry, že žádnému systému tedy i lidského není dáno snížit entropii a změnit svou kvalitu bez fázového přechodu. Kapitalizmus ze své podstaty teroru diktatury kapitálu není lidstvu schopen zajistit životní jistotu trvale udržitelného rozvoje. Jednotu a jistotu lidstvu je možné zajistit pouze žitým lidstvím a spravedlností metakapitalismu noosféry, protože podat smysluplný původ dosavadních utrpení a zla přičemž tato jistota musí být přístupná každému člověku mimo třídu, kastu, majetnost, vyznání, kulturu, rasu a pohlaví. Pro osvobození od svévolností je lidem namísto idolů třeba ideálu dávajícího jistotu žití. K všenápravě je třeba lidem vědomí utrpení a ideálu jak se ho zbavit. Vědomí utrpení z teroru diktatury kapitálu globalizujícího kapitalizmu činí utrpení silnějším a méně snesitelným, a ideál dávající řešení zbavit se utrpení vytváří vzpouru a vzpoura proti utrpení vytváří osvobození od utrpení. Osvobození od utrpení diktatury kapitálu je možné nabídkou svobodnějšího žití se zavržením každé idolatrie neschopné utrpení řešit. Pro dějinnost nemůže existovat žádná zázračná proměna srdce, každá generace může udělat jen svůj krok ke svobodě. Přišel čas udělat ten poslední. Pro globalizaci diktatury kapitálu nelze do centra všenápravy postavit jedince, ale ideu žité Skutečnosti závaznou lidstvím pro všechny generace a lidi. V klimatu odpovědné svobody všechno metarealismem slouží životu, život nemá sloužit vlastnictví věcí či dokonce lidí. Ideou lidství si člověk musí najít svůj životní cíl v nabývání lidství, které je neseno lidmi nadanými vědomím a svědomím žitého metarealismu Skutečnosti. Zlo a utrpení pramení z diktatury kapitálu, proto se z parlamentní demokracie kapitalizmu vyklubala skrytá forma státního terorizmu. Parlamentní demokracie je grandiózním podvodem občanstva, svévolnické zákony slouží diktatuře kapitálu a nikoli žití. V důsledku toho globální kapitalizmus globálně ohrožuje lidstvo sebezničením. Způsoby lidské existence za podmínek diktatury kapitálu globalizujícího kapitalizmu jsou nejisté a riskantní protože jako důsledek státem svévolně vytvářených zákonů porušujících metarealismus žití. Legislativní zákony byly ve jménu diktatury kapitálu použity na potlačení lidství. Člověk ztrátou lidství ztratil schopnost adaptovat se k evoluci, problémy evoluce neřeší kulturně nýbrž racionalisticky svévolnickými zákony občanů. Vládnutí nad mocí vládní a soudní je prováděno ve prospěch těch, kteří svévolnicky vytváří legislativní zákony a úměrně k moci, kterou drží v rukou. Místo aby demokracie vykořenila bezpráví drancování metarealismu žití, učiní jej svévolnickými zákony většinově zvoleného zákonodárného sboru všeobecným. Nenávistné obrácení legislativního zákona parlamentní demokracie proti lidství žitého metarealismu je svévolnickými zájmy neustálým zdrojem nenávisti mezi lidmi a směřuje k rozbití umění bydlet na Zemi. Několikanásobně legislativně legitimní zločin ze strany voličů a ze strany volených zástupců je okolností, která vede ke zhroucení životního prostředí a k sebezáhubě lidstva. Parlamentní demokracií globalizujícího kapitalizmu zákonodárně pojatý svévolnický zákon občanů se stal globálním nástrojem bezpráví na lidstvu a jeho důsledky globalizací vedou k sebezničení lidstva jakožto živočišného druhu. Stát přestal být právním, státu nevládnou zákony vycházející z metarealismu žití občanů nýbrž svévolnické dekrety zákonodárného sboru. Demokracie se obrátila proti lidu, parlamentní demokracie není vládou spravedlivých zákonů, ale vládou hňupoelity ovládanou diktaturou kapitálu. Demokracie globalizujícího kapitalizmu se zvrhla v svéráznou diktaturu hňupoelity formálně sice daná mandátem většiny voličů, ale fakticky v moci diktatury kapitálu. Stát globalizujícího kapitalizmu se zvrhl v organizování státního terorizmu nahánějícího občanstvu strach svévolnickými dekrety tak zvaného zákonodárného sboru. Hňupoelita zákonodárného sboru pseudozákony teroristicky vládne občanstvu prostřednictvím moci výkonné a soudní. Prezident se stal monarchou vládnoucím svou pravomocí v zájmu hňupoelity. Je to nespravedlnost a bezpráví svévolnického zákona občanů, který porušuje metarealismus žití a právo na lidství. Pochopitelně zákon občanů pocházející od svévolnických zákonodárců povstalých formální parlamentní demokracií, zvláště působením diktatury kapitálu, nemůže organizovat práci, průmysl, ekonomii a politiku aniž by neorganizoval bezpráví státního terorizmu; především práce v organizacích stává se otrockým bezprávím neboť námezdním pracovníkům zcizuje metarealismus žití. Nynější materiální kultura či lépe civilizace globalizujícího kapitalizmu zavrhla lidství, aby mohla drancovat přírodu i lidi do mezí rovnajících se sebezničení lidstva. Lidé se právem začínají ptát po spasení od sebezničení. Nyní je zcela zřejmé, že drancování metarealismu lidí a přírody se zastaví svrhnutím globalizujícího kapitalizmu metakapitalismem. Není jiné cesty. Svévolní zákonodárci vytvářejí svévolné zákonné drancování metarealismu žití, činí ze zákona svoji zbraň a proto když je drancování svévolnicky uzákoněno volají si skrze zákony na pomoc soudy. Zabránit sebezničení lidstva lze pouze tím, že se zabrání vstupu svévolnických zastupitelů do zákonodárství a to nelze zajistit jinak než metakapitalismem. Lidstvo se spasí od svévolnického sebezničení pokud bude zákonná ochrana lidství hlavním předmětem legislativy. Sebelepší parlamentní demokracie nepomůže pokud se nezmění kvality volených i volících. Pokud má být lidstvo důsledné v nápravě lidství začne tím, že vykoření každého svévolnického zákonodárce, který se vloudí do zákonodárné legislativy. Nutnost přechodu k metakapitalismu je už každému evidentní. Globalizující teror diktatury kapitálu a s ní spojený státní terorizmus přináší člověku, lidem, lidstvu globální svévolnické zlo a utrpení z něho. Za všechno zlo a utrpení lidí může hňupoelita globalizujícího kapitalizmu hájící teror diktatury kapitálu. Změna společenského zřízení je záležitostí všelidskou. Každého člověka se globální zlo diktatury kapitálu dotýká, byť si to není schopen připustit. Zlo teroru diktatury nepřichází samo, je zprostředkováno hňupoelitou. Hňupoelita nejen že páchá globální zlo, ale nadto hrozí lidstvu sebezničením. Hňupoelita ohrožuje lidstvo sebezničením jednoduše proto, že vede lidstvo avšak nedovede vhlédnout či nehlédnout metarealitu tedy neviditelné souvislosti znamenající nebezpečí nebo naopak správnou cestu. Každý člověk si prožívá utrpení z globálního zla, ale neví jak se ho zbavit a přitom je pomoc snadná. Globální válečný soud ukládá každému člověku planety Země ve svém životním zájmu svými vlastními prostředky bezodkladně vést informační válku s hňupoelitou domácí i cizí. Stačí k tomu minimum totiž předávat od člověka k člověku všemi směry a způsoby poselství o hrozbě sebezničení každého a všech a současně dobrou zprávu o spasení od toho. Nyní už je jasné proč globalizujícím kapitalizmem existuje zlo a utrpení, odkud přicházejí, kdo je za ně odpovědný. Známe universální odpověď na problém zla a utrpení každého a lidstva. Svévolnické porušování metarealismu a jeho Zákona působí z moci Skutečnosti nápravu projevující se zlem, nespravedlností a utrpením. A kdo vyšší svévolnickou moc má, také větší zlo může páchat. V dějinách člověka je přítomno dědičné hřešení proti žitému metarealismu Skutečnosti, odmítání autority Skutečnosti se projevuje jako vzpoura proti lidství. Lidstvo postupně dospívá a dospěje až vítězstvím nad posledním řáděním svévolníků v podobě Posledního soudu. V tomto závěrečném boji proti náklonnosti k svévolnickému zlu se vítězství uskuteční střetem globalizujícího kapitalizmu s metakapitalismem noosféry. Skrze přijetí lidství a tedy metakapitalismu se člověk zříká svévolnického zla a získává tím spásu od sebezničení a dar trvale udržitelného rozvoje. Toto obrácení k žitému metarealismu musí být lidstvím globální a proto jedině skoncováním s kapitalizmem vůbec. Nemoc ducha člověka kapitalizmu je léčitelná cestou obrácení a přívratem k žité Skutečnosti a tak metakapitalismem začíná uzdravení lidstva. Věrnost žitému metarealismu a jeho Zákonu navrací lidstvu šanci na trvale udržitelný rozvoj. Každý je v metakapitalismu vázán řídit se tímto Zákonem metarealismu, který se ozývá ve svědomí a nachází své naplnění v lásce metarealismu žití. Kritériem správnosti žití je jeho metamanažování s orientací na smysluplnost žitým metarealismem. Každý dobrý skutek vede metarealismem k obměkčování srdce, k lidství, činí člověka více živoucím. Uskutečňování lidství metarealismem žití zakládá lidskou důstojnost. Jiné cesta než metakapitalismu není. Kapitalizmus je nereformovatelný, spočívá totiž na zásadách diktatury kapitálu vylučující předřadit lidskou důstojnost před zájmy kapitálu. Člověk globalizujícího kapitalizmu zneužil pod tlakem teroru diktatury kapitálu své svobody, svévolnictvím je nakloněn ke zlému a podléhá omylu o racionalistické neomylnosti a všemohoucnosti. Svévolností člověk páchá zlo a zlem utrpění škody i utrpení z trpné bezmoci. Působí-li člověk zlo sám sobě potrestá se sám, ovšem působí-li člověk zlo jiným směřuje proti soužití lidí a musí být potrestán ve smyslu nápravy včetně zamezení zla a nikoli odplaty. Působí-li zlo sám stát nebo elita se státem všelijak spojená nelze potrestání zla čekat od státních soudů a nezbývají než Globální soud a metasoudy. Přirozeně nelze očekávat, že kapitalistický systém začne svévolnickými zákony soudit sám sebe. Situace lidstva je vážná, je třeba rozhodné akce. Globální válečný soud každému člověku planety Země ukládá opustit pozice kapitalizmu a přejít na pozice metakapitalismu a zůstalé na pozicích kapitalizmu považovat za nepřátele lidstva. Zlo a utrpení lidem působí také mnohá náboženství neodpovídající situaci lidstva a orientující věřící na scestné aktivity. Globální válečný soud ukládá všem náboženstvím přijmout podobu metakapitalismu a omezit tak zlo, utrpení a křivdy. Každé náboženství přirozeným výběrem rozhodne samo o svém osudu. Je to pochopitelné, vždyť pravé náboženství znamená neustálé obrácení se k něčemu neboli také svědomité a uvědomělé přihlížení Pravdě a jejímu žití. Žití v Pravdě je smyslem pravého náboženství, je prvopočátkem a konečným cílem člověka. Protože toto první a poslední je důležitější než všechno ostatní, zasluhuje před vším ostatním uvědomělou a svědomitou pozornost žití. Jak takové připodobnění náboženství metakapitalismu může vypadat poskytuje několik úryvků z Metabible:

Ve jménu metarealismu a jeho Zákona tolerujícího, spravedlivého.

Chvála metarealismu a jeho Zákonu, Vládci lidstva veškerého,

tolerujícího, spravedlivého, vládci dne soudného!

Tebe uctíváme a Tebou o pomoc žádáme, veď nás stezkou přímou,

stezkou těch, jež zahrnuje tolerancí Svou,

ne těch, na něž je skrze lidi rozhněván, ani těch kdo v bludu jsou!

A kdo Jeho ctí, ten Jím nebude opomenut,

však odvrátí se od něho jen bídník nejhorší,

jehož spalovat bude chaos největší

a v něm potom nezemře ani nebude žít.

Prospívat bude ten, kdo je očištěn od svévolnosti

a kdo jména Vládce svého vzpomíná a činění koná.

Vy nevěřící však přednost životu hmotařskému dáváte,

ač život budoucí ve volbě lepší a trvalejší máte.

Ty rouchem ctnosti přikrytý!

Vstaň a varuj, Pána svého oslavuj,

svůj oděv očišťuj, hněvu metarealismu a jeho Zákona se varuj,

kvůli rozmnožování zisku lidství neopouštěj

a při Pánu svém trpělivě stůj!

Až nastane třesk změn ohlušující,

v ten den prchne člověk od bratra svého,

matky své i otce svého, družky své i synů svých,

neboť každý člověk v ten den bude mít práci sám se sebou jen.

V ten den budou tváře zjasněné, rozesmáté a veselé,

v ten den budou i tváře jak prach šedivé a chmurou pokryté,

to věru budou nevěřící, ti hříšníci!

Pak pozná duše každá, co učinila zavčas a co zameškala.

Víš ty vůbec, co je to soudný den?

Den, kdy žádná duše nezmůže nic svévolně pro duši jiné

a kdy rozhodnutí bude patřit metarealismu a jeho Zákonu jen!

Při osudu! Věru, že člověk globalizací spěje svévolností v záhubu!

(Kromě těch, kdož uvěřili a metarealistické skutky konali

a vzájemně se k pravdě a neochvějně nabádali.)

Vy nevěřící rádi v rozmnožování jmění soupeříte,

pokud hroby nenavštívíte.

Avšak pozor! Brzy poznáte!

A potom vskutku okem jistým Jej spatříte

a posléze v ten den na svévolnické bohatství tázáni budete!

Jiný příklad připodobnění náboženství metakapitalismu coby citát z Metabible:

Pozvedám své oči k výšinám ducha.

Odkud mi přijde pomoc?

Pomoc mi přichází od metarealismu a jeho Zákona,

On učinil Nebesa i Zemi.

Nedopustí, aby uklouzla tvá noha,

nedříme ten, jenž tě chrání.

Metarealismus a jeho Zákon je tvůj ochránce,

metarealismus a jeho Zákon je ti stínem spravedlnosti.

Ve dne tě přece svévolností nezasáhne Slunce

ani za noci Měsíc.

Žitý metarealismus tě chrání ode všeho zlého,

on chrání tvé žití od svévolností.

Žitý metarealismus tě chrání, kam se jen pohneš,

nyní i navěky.

Zpívejte žitým metarealismem píseň novou,

zpívej žitým metarealismem celá Země!

Zpívejte žitému metarealismu, dobrořečte jeho jménem,

zvěstujte den ze dne spasení žitým metarealismem,

vypravujte mezi cizími zeměmi o jeho slávě,

mezi všemi národy o jeho divech,

neboť mocný je metarealismus, nejvyšší chvály hodný,

budí bázeň, je nad všechny bohy.

Všechna božstva národů jsou bůžci,

ale metarealismus a jeho Zákon učinil a činí vše.

Před jeho mocí panuje velebná důstojnost,

moc a lesk v svatyni jeho.

Lidstvo a jeho kultury, přiznejte žitému metarealismu spravedlnost,

přiznejte žitému metarealismu slávu a moc,

přiznejte žitému metarealismu slávu jeho jména!

Přineste oběť, vstupte do království jeho,

v nádheře svatyně Přírody čiňte se žitým metarealismem!

Svíjej se před ním, celá Země!

Říkejte mezi kulturami: metarealismus a jeho Zákon kraluje!

Pevně je metarealismem a jeho Zákonem založen svět, nic jím neotřese.

On povede spory kultur podle práva.

Nebesa se zaradují, rozjásá se Země,

a moře i s tím, co je v něm, se rozburácí,

pole zazní jásotem, i všechno co je na něm.

Tehdy zaplesají všechny stromy v lese

vstříc žitému metarealismu, že přichází spasit,

že přichází soudit lidstvo.

On bude soudit svět spravedlivě

a kultury podle své Pravdy.

Chvalte žitý metarealismus v jeho svatyni,

chvalte ho i na obloze, již sklenul svou mocí,

chvalte ho za jeho tvořivé činy,

chvalte ho pro jeho nesmírnou rozlehlost!

Chvalte ho zvukem polnice,

chvalte ho harfou a citerou,

chvalte ho bubnem a tancem,

chvalte ho strunami a flétnou,

chvalte ho zvučnými tympány,

chvalte ho tympány dunivými!

Všechno, co má dech, ať žitím chválí metarealismus!

Chvalte žitím metarealismus a jeho Zákon!

Z uvedené ukázky si věřící každého náboženství může snadno analogicky provést své připodobnění metakapitalismu. Věřící nemusejí čekat, základní připodobnění mají Metabiblí k dispozici. Pochopitelně se připodobnění týká také svého druhu náboženství vědců, ekonomů, manažerů, politiků a ostatních lidských činností hledajících ve své svévolnické víře to první a poslední. Hrozbou sebezničení lidstva terorem diktatury kapitálu je účast na spáse lidskou povinností. Globální soud ukládá každému člověku dobré vůle povinnost svým podílem pomoci spasit lidstvo od sebezničení. Globální válečný soud do boje s terorem diktatury kapitálu povolává každého člověka dobré vůle pomoci spasit lidstvo a v boji proti teroru diktatury kapitálu využít i boje svévolníků mezi sebou. Za nežádoucí zásluhy o teror diktatury kapitálu, za podporu teroru diktatury kapitálu, za podporu státního a mezinárodního terorizmu ve světovém měřítku, za šíření globalizujícího kapitalizmu Globální válečný soud uděluje válečné antivyznamenání zvané “Nepřítel lidstva” prezidentovi USA G.W. Bushovi, předsedovi vlády Velké Británie Tony Blairovi, předsedovi vlády Izraele Arielu Šaronovi. Za pohrdání demokracií států světa, za nacionalizmus, za praktikování státního a mezinárodního terorizmu, za praktikování globálního teroru diktatury kapitálu, za politiku založenou na svévolném použití zbraní hromadného ničení, za vývoj a výrobu zbraní hromadného ničení, za vývoj a výrobu zbraní globálního ničení, Globální válečný soud stanoví USA a jejich spojence, včetně států NATO, globálním nebezpečím lidstva. Pro ohrožení bezpečnosti lidstva Globální válečný soud činí NATO zločineckou organizací a stanoví zákaz její činnosti. Globální válečný soud stanoví zastrašování USA důkazně neodůvodněnou válkou proti Iráku za akt státního a globálního terorizmu a státy v tomto USA podporující za podporu státního a globálního terorizmu. Globální válečný soud činí USA a státy přímo i nepřímo zúčastněné v útoku na Irák odpovědnými za následky rovnající se útoku na přírodní bohatství Iráku, na lid Iráku, na muslimy, na kulturu Islámu, na lidstvo. Den svévolnického útoku USA na Irák bez mandátu valné většiny OSN (dvoutřetinová většina všech členů) Globální válečný soud stanoví za důkaz oprávněnosti bezpodmínečného zahájení globálního útoku na globalizující kapitalizmus jakožto obrannou reakci na utajenou válku vedenou diktaturou kapitálu vůči lidstvu. Svévolně vedená válka proti Iráku je onou příslovečnou poslední kapkou jíž přetekla trpělivost lidstva, v každém případě se kapitalizmus terorem diktatury kapitálu odsoudí sám. Všem lidem je třeba odhalit nebezpečí USA pro lidstvo. Globální válečný soud činí nacionalizmus USA odpovědný za tajný komplot proti kulturám, proti lidstvu. Útok proti Iráku je pouhou záminkou pro světovou expanzí národních zájmů USA. Strategií USA v nadcházející krizi o surovinové zdroje je nadřadit národní zájem nad zájmy lidstva. Útok proti Iráku je pouhý počátek útoku USA za ovládnutí přírodního bohatství národů a tedy útokem proti kulturám a Islámu především. Globální válečný soud stanoví svévolný útok USA proti Iráku za útok proti lidu Iráku, za útok proti muslimům, za útoku proti Islámu, za útok proti lidstvu. USA může přesvědčovat lidstvo, že tomu tak není, vše marné, podle činů vůdců poznáte je. Globální válečný soud zakazuje činnost NATO ovládané USA a státům světa ukládá budovat obranné aliance proti letecké, raketové a námořní vojenské síle USA, Evropanům ukládá pojmout EU jakožto obrannou alianci vůči USA, které odmítají vzdát se svého nacionalizmu a podřídit se zájmům lidstva. Globální válečný soud ukládá všem států budovat obranné ekonomicko-politické aliance schopné odolávat hrozbě USA. Globální válečný soud kterémukoliv občanstvu ukládá svrhnout delegované vládnutí hňupoelity jakkoli se podílející na svévolnické válce proti Iráku. Je výsměchem lidstvu jestliže se Rada bezpečnosti OSN ohání bezpečností lidstva, když akceptuje teror diktatury kapitálu a svými sankcemi působí zlo a utrpení celých etnik či národů. Rada bezpečnosti OSN by se svými důsledky měla spíše jmenovat Rada nebezpečnosti. Je na čase zjednat nápravu. Globální válečný soud činí Radu bezpečnosti OSN svými členy odpovědnou za spáchání válečných zločinů, za zločiny proti míru, za zločiny proti lidskosti, za zločiny genocidy, za zločiny mezinárodního terorizmu, za zločiny zprostředkování státního terorizmu, za krytí teroru diktatury kapitálu, za masové porušování lidských práv. Globální válečný soud činí prezidenta USA G. W. Bushe odpovědného ze spáchání válečných zločinů, ze zločinů proti míru a odsuzuje ho k malomocenství ducha. Za pohrdání lidstvem a vedení války proti lidstvu Globální válečný soud jménem lidstva stanoví prezidenta USA G.W. Bushe za malomocného a ukládá jeho přísnou izolaci tedy zacházet s ním jako s malomocným, přitom porušování styku s ním včetně výkonu jeho funkce považovat za zločin globálního šíření malomocenství. Globální válečný soud činí předsedu vlády Velké Británie odpovědného ze spáchání válečných zločinů, ze zločinů proti míru a odsuzuje ho k malomocenství ducha. Za pohrdání lidstvem a vedení války proti lidstvu Globální válečný soud jménem lidstva stanoví předsedu vlády Velké Británie za malomocného a ukládá jeho přísnou izolaci tedy zacházet s ním jako s malomocným, přitom porušování styku s ním včetně výkonu jeho funkce považovat za zločin globálního šíření malomocenství. Globální válečný soud činí prezidenta Iráku Saddáma Husajna odpovědného ze spáchání válečných zločinů, ze zločinů proti míru, ze zločinů proti lidskosti, ze zločinů genocidy, z masového porušování lidských práv a odsuzuje ho k malomocenství ducha. Za pohrdání občanstvem a vedení války proti lidu Iráku Globální válečný soud jménem lidstva stanoví prezidenta Iráku Saddáma Husajna za malomocného a ukládá jeho přísnou izolaci tedy zacházet s ním jako s malomocným, přitom porušování styku s ním včetně výkonu jeho funkce považovat za zločin globálního šíření malomocenství. Globální válečný soud ukládá lidu Iráku svrhnout zločinný saddamovský diktát, nastolit konkurence schopný metakapitalismus a spolu s ostatními muslimskými státy vytvořit obranný spolek proti USA. Globální válečný soud ukládá muslimům svrhnout každou jimi delegovanou vládu spolupracující s USA. Globální válečný soud činí předsedu vlády Izraele Ariela Šarona odpovědného ze spáchání válečných zločinů, ze zločinů proti míru, ze zločinů proti lidskosti, ze zločinů genocidy, z masového porušování lidských práv a odsuzuje ho k malomocenství ducha. Za pohrdání občanstvem a vedení války proti lidu Palestiny Globální válečný soud jménem lidstva stanoví předsedu vlády Izraele Ariela Šarona za malomocného a ukládá jeho přísnou izolaci tedy zacházet s ním jako s malomocným, přitom porušování styku s ním včetně výkonu jeho funkce považovat za zločin globálního šíření malomocenství. Globální válečný soud ukládá Izraeli navrátit okupovaná území, zbavit se všech zbraní hromadného ničení a uzavřít mírovou dohodu se státem Palestiny. Globální válečný soud ukládá USA, Velké Británii, Izraeli a Iráku zbavit se všech zbraní hromadného ničení a na svých oficiálních internetových stránkách aktuálně zveřejňovat svůj stav zbraní hromadného ničení. Krize kolem Iráku je vhodná příležitost k nápravě a toho co je třeba napravovat je mnoho. Rada bezpečnosti OSN se ztrapňuje a likviduje důvěru ve svou činnost. Dokládá to směšné chování zbrojních inspektorů v Iráku. Zbrojní inspektoři OSN poprvé učinili v Iráku zásadní objev. Inspektoři při prohlídce jednoho zbrojního skladu v Iráku objevili prázdné chemické bojové hlavice. V průběhu inspekcí tým objevil jedenáct zapomenutých prázdných 122milimetrových chemických bojových hlavic a jednu bojovou hlavici, která si prý vyžaduje další zkoumání. V nouzi se tonoucí i stébla chytá. Inspektoři OSN našli v Iráku dokumenty, které podle nich prý dokazují, že Saddámův režim pracoval na obohacování uranu. Obohacený uran lze použít v atomové pumě. Tři tisíce stran zápisků našli inspektoři v domě iráckého fyzika Faliha Hassana. Vědec tvrdí, že to byly jeho soukromé poznámky, které nemají s iráckým atomovým programem nic společného. Šéf inspekčního týmu OSN Hans Blix trvá na tom, že Irák měl inspektory o existenci soukromých dokumentů informovat. Komisaři OSN tak prý přitlačili Irák ke zdi. S dokumenty dokazujícími, že režim Saddáma Husajna obohacoval uran, do Bagdádu přijeli Hans Blix a Muhammad Baradej. Šéf inspekčního týmu OSN a ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) jednali na iráckém ministerstvu zahraničí a žádali další ústupky týkající se spolupráce irácké strany. Zároveň Blix nastolil otázku, proč o soukromých dokumentech irácké úřady neinformovaly, když jsou datovány začátkem 80. let. Dotyčný jaderný fyzik Falih Hassan na tiskové konferenci v Bagdádu kategoricky popřel, že by dokumenty, které nalezli zbrojní inspektoři OSN v jeho domě, nějak souvisely s dřívějším iráckým jaderným programem. Inspektoři zabavili soukromé dokumenty, které nemají nic společného s bývalým programem. Blix tvrdí že Irák má povinnost plně deklarovat veškerou i soukromou dokumentaci. Prý proč se takové dokumenty v zemi ještě nacházejí? A zda jich je tam víc?. Připustil sice, že "dokumenty nejsou zbraně hromadného ničení, nejsou to šrapnely..., ale je to znamení, že ne vše bylo deklarováno, a to je prý zneklidňující". Tak to je činnost organizace reprezentující bezpečnost lidstva. Není se co divit, že současně pokračují protiválečné a protiamerické demonstrace po celém světě. Slogany "Bush je fašista" i méně agresivní hesla provolávaly tisíce lidí v Ankaře, Palestině, Bruselu i u britské vojenské základny Northwood nedaleko Londýna, odehrávají se i rozsáhlé demonstrace například ve Švédsku, Francii a v San Francisku. Pacifisté míří do Iráku jako lidské štíty. Dvanáct francouzských vědců a důstojníků v záloze, kteří jsou proti úderu na Irák, navštívilo Bagdád a je připraveno se tam v případě války vrátit a dělat lidské štíty. Aktivisté jednali s iráckými představiteli a navštívili některé objekty, které Londýn loni označil za úkryt zbraní hromadného ničení. "Nic jsme tam nenašli," řekl jeden z nich. Tvrzení Londýna je podle něho jen snahou přesvědčit veřejné mínění, že válka je nutná. Ve Francii, Itálii, Španělsku a Belgii už vzniklo několik týmů hodlajících kontrolovat inspektory OSN. Jejich cílem je předejít provokacím, které by mohly být záminkou k prvním útokům. Pacifisté plánují jet opět do Iráku v únoru. Pokud válka vypukne dříve, vyrazí tam prý ihned dobrovolníci, kteří se stanou lidskými štíty u některých objektů. Ve světě vystaveném státnímu terorizmu USA přece zůstal někdo imunní, Francie a Německo jdou spolu - proti USA. Obě země společně ostře odmítly vojenský zásah proti Iráku, na jehož rychlé provedení nyní tlačí Washington. Je třeba udělat vše, abychom se války vyvarovali," řekl prezident Jacques Chirac, z jehož země nyní do Iráku odjíždějí "živé štíty". Francie a Německo dávají jasně najevo, že americkou chuť k zásahu nesdílejí. Německo a Francie mají na iráckou krizi totožný názor, který se opírá o dvě myšlenky. První z nich je, že jakékoli rozhodnutí o Iráku přísluší Radě bezpečnosti OSN a jen této radě. Další společnou myšlenkou je názor, že "pro nás je válka vždy přiznáním neúspěchu". Francie i Německo jsou nyní členy Rady bezpečnosti, vrcholného orgánu OSN. Zatímco Němci jí předsedají tento měsíc, Francouzi zaujmou místo po nich. Obě země tak povedou světovou organizaci v době, která je považována za nejkritičtější pro případné zahájení války s Irákem. USA totiž usilují, aby už po první zprávě zbrojních inspektorů, která byla předložena 27. ledna, dostaly od OSN "zelenou" pro vojenský zásah. USA tlačí na to, aby až donedávna neúspěšné inspekce skončily a aby svět odsouhlasil vojenský zásah. Francouzi - na rozdíl od Němců - právo veta v OSN mají spolu s Američany, Brity, Rusy a Číňany. Společný postoj vůči Iráku by měl být více než akcí dvou zemí - po Evropě se už delší dobu ozývají hlasy, že EU by měla mluvit "jedním hlasem". V dosažení cíle jim zatím brání nejen postoj Britů, kteří Ameriku podporují otevřeně, ale i stanoviska Italů a Španělů, kteří také stojí spíše na straně USA. Západní spojenci procházejí nebývalým, dosud nejtvrdším rozkolem za poslední desetiletí - důvodem je situace kolem Iráku. Zatímco USA za podpory Británie finišují s přípravami na masivní vojenský úder, dvě další západní mocnosti, Francie a Německo, právě v těchto hodinách dělají všechno pro to, aby se pokusily válce zabránit. Inspektoři, kteří pátrají v Iráku po zbraních hromadného ničení nebo po nebezpečných vojenských programech, zatím žádné závažné prohřešky na straně Iráku nezjistili. Objevili jen několik prázdných bojových chemických hlavic, byť v perfektním stavu, a soukromé dokumenty obecného popisu obohacování uranu. Zatímco Německo, Francie, Rusko i další země zdůrazňují, že všechna tato zjištění pořád ještě nejsou jasným usvědčením Iráku, USA prohlašují, že další důkazy už nejsou potřeba a že jde jen o ztrátu času. Napětí kolem Iráku vrcholí - a právě tuto chvíli si dvě klíčové země Evropy vybraly pro svůj protest proti vojenskému zásahu. Francouzsko-německá iniciativa představuje zatím nejsilnější vystoupení na podporu zbrojních inspektorů. Ti už nemají fungovat jen jako "důkaz", že Irák není ochoten odzbrojit. Paříž a Berlín tlačí svým vystoupením na to, aby se role inspektorů změnila - aby to byli inspektoři, kdo se pokusí odzbrojit režim v Iráku, a aby dostali více času. Likvidace nebezpečných zbraní by se tak stala věcí světa, nejen USA. I o budoucnosti Iráku by musely USA rozhodovat až po dohodě se slabšími světovými mocnostmi. Irák dostává signál, že nynější krize nemusí skončit katastrofou ani pro lid, ani pro režim Saddáma Husajna - pokud ten bude spolupracovat s OSN. Také USA se musí rozhodnout: buď se smíří s tím, že o Iráku bude rozhodovat OSN jako celek, nebo musí jednat na vlastní pěst. Všechno špatné je k něčemu dobré, každý člověk se názorně může přesvědčit jaká hňupoelita mu globalizací kapitalizmu vládne. USA zatajují údajné důkazy o zbraních hromadného ničení vlastněné Irákem, nepředloží nic a tak jen demonstrují jak pohrdají OSN a tedy lidstvem. Zbrojní inspektoři OSN ve své dlouho očekávané zprávě se zmohli pouze na obvinění iráckého režimu Saddáma Husajna, že málo spolupracuje při pátrání po zbraních hromadného ničení. Šéf inspektorů Hans Blix sice uvedl, že inspekce dosud nezjistily žádné přitěžující důkazy, "Irák však musí dělat více pro spolupráci". Zpráva neodpověděla jasně na klíčovou otázku, zda Saddám Husajn vlastní nebo vyvíjí zbraně hromadného ničení. S výjimkou jaderných zbraní to však ani nevyloučila. Šéf inspektorů v Iráku Hans Blix předtím v půlhodinovém vystoupení v Radě bezpečnosti OSN nepřinesl žádné důkazy o tom, že by Irák měl chemické či biologické zbraně a vyvíjel zbraně jaderné. Také ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhammad Baradej potvrdil, že dosavadní inspekce nepřinesly žádné důkazy o tom, že by Irák vyvíjel nějaký zakázaný jaderný program. Požádal RB OSN, aby poskytla inspektorům k jejich práci několik měsíců navíc. Odborníci naznačují, že Irák nakonec ještě dostane nějaký čas a inspektoři se do Iráku vrátí. Ačkoli Blix připustil, že Saddám "umožnil neomezený přístup do všech vytipovaných objektů a tento přístup byl s výjimkou jednoho případu vždy rychlý", zbývající část jeho zprávy pak už byla jen dlouhým seznamem iráckých prohřešků. Zde jsou ty hlavní: Bagdád pořád málo spolupracuje, dosud plně nepřistoupil na všechny odzbrojovací požadavky OSN. Neposkytl požadované důkazy o zničení chemických a dalších zakázaných zbraní, které vlastnil. Nevyhověl požadavku inspektorů, aby nad iráckým územím mohla přelétávat průzkumná letadla U-2, jejichž letecké snímky by pomohly v práci odborníků OSN. Aniž by předložil nějaké důkazy, Blix vyjádřil i podezření, že Irák možná v minulosti vyrobil více biologických zbraní s antraxem, než dosud přiznal, podle Blixe tomu pouze nasvědčují některé poznatky získané inspektory. Iráčané také podle Blixe ukrývají před inspektory některé dokumenty. Generální tajemník OSN Kofi Annan však sdělil, že se nevzdává naděje na mírové řešení krize. "Nevzdal jsem se naděje na mír," řekl ve zřejmé narážce na naléhavost, s jakou američtí představitelé hovoří o "krátícím se čase" pro irácký režim. Annan vyzval RB OSN, aby poskytla zbrojním inspektorům v Iráku více času k jejich práci. Vyjádřil naději, že tak rada učiní. Pokud inspektoři potřebují čas, měli by rozumné množství času k udělání své práce dostat," usoudil. Faktem je, že inspektoři nenašli skutečný důkaz, že Irák skrývá zbraně hromadného ničení, takže USA nemohou podložit svá podezření. Ale inspektoři zároveň řekli, že Irák něco může tajit, a tím mu dokonce ještě přitížili. Důvod k podezření zůstává. Nyní však vypukne hlavně svár o to, co obojaká Blixova zpráva opravdu znamená. Bude třeba správně odlišovat fakta a dojmy. Americký parní válec státního a mezinárodního terorizmu však bude krok za krokem získávat půdu. USA nebude tlačit síla argumentů, ale síla vlivu a vůle státního terorizmu. Krize kolem Iráku je demonstrací bezmoci mocné hňupoelity světa. Situace je vážná ba přímo nebezpečná, když USA může vést arcihňup a ještě za masivní podpory občanstva. Místo síly práva a důkazů nastupují přestřelky tvrzení. Americký prezident George Bush obvinil Saddáma Husajna ze lží a podvodů. Během přednesu své výroční zprávy o stavu USA řekl, že je přesvědčen o existenci zbraní hromadného ničení v Iráku. Svá tvrzení podpořil slibem, že ministr zahraničních věcí Colin Powell předloží 5. února Radě bezpečnosti OSN nové důkazy o tom, že Irák stále ukrývá zakázané zbraně a pokračuje v jejich vývoji. Prý nové, jako by USA předložily nějaké staré. Uvidíme, zda USA zase podají tvrzení nebo konečně důkazy a pokud důkazy nepodají tak Bush jednoznačně lže. V každém případě už teď je pozdě, americký prezident Bush zatajováním klíčových skutečností se sám usvědčil z pohrdání lidstvem. Předzápas končí. Válka ještě nezačala, ale Bush už prohrává její první bitvu. Nepřesvědčil spojence ani Američany tak, jak by potřeboval. Ani teď ne. Bush byl výmluvný jako kněz (občas tak i hovořil) a podobně jako u kněze stála jeho tvrzení jen na víře a ve slovech za nimiž nestojí nic. Nevyhodil na stůl jediný důkaz. Jeho důkazy, to bylo jen takové školení o druzích bojových plynů. Vyjmenoval zřejmě všechny, které by Irák mohl mít - ale to ještě pořád neznamená, že je opravdu má. A tak se klíčový okamžik odkládá na 5. února. Alespoň že tak. Skvělé je, že americké důkazy půjdou na světlo světa, z "kouřící zbraně" nakonec zřejmě zůstane opravdu jen ten kouř. Nenechme se však oklamat, státní terorizmus USA v globálním měřítku zabírá. Prezidenti a premiéři osmi evropských zemí včetně Václava Havla jednoznačně podpořili americký nátlak na odzbrojení Iráku. Učinili to ve společném prohlášení, které zaslali britskému listu The Times a některým dalším velkým světovým deníkům. Uvedená deklarace evropských státníků rozdělila Evropu. Pod dokumentem totiž nejsou podepsány Německo a Francie, které se proti útoku na Irák ostře postavily a jejich postoj převzala většina zemí EU. Diskuse o prohlášení se vedou i v Česku. Mezi státníky, kterým bylo nabídnuto prohlášení k podpisu, byl i Vladimír Špidla. Text nepodepsal s tím, že to po usnesení parlamentu k útoku na Irák nepovažuje za důležité. Od prezidentova podpisu se včera distancovalo i ministerstvo zahraničí. To říká, že jde o soukromou záležitost Václava Havla. To sotva. Prohlášení žádá, aby se Evropané spojili proti Iráku. Deklarace tvrdí: "Společně musíme trvat na tom, aby byl režim (v Iráku) odzbrojen. Solidarita, soudržnost a odhodlání mezinárodního společenství jsou naší velkou nadějí, že tohoto cíle bude dosaženo mírovou cestou. Naše síla je v naší jednotě". Ovšem co se míní touto jednotou není zřejmé, podobnou jsme už zažili v rámci Varšavské smlouvy a RVHP. USA dostaly nečekanou podporu z oblasti, odkud se jim jí příliš nedostávalo, ale autoři prohlášení se konečně demaskovali. V tom je deklarace přínosem. Vrcholní představitelé některých evropských států podpořili postup USA vůči Iráku. Prohlášení evropských politiků je o to překvapivější, že veřejné mínění ve všech jejich státech není válce proti Iráku příliš nakloněno. Je to první velká politická iniciativa, na níž se podílejí i zástupci zemí střední Evropy: vedle premiérů Španělska, Británie, Portugalska, Itálie a Dánska jsou pod ním podepsáni i zástupci Maďarska, Polska a Česka, údajně také podpis předsedy vlády Slovenska. Prohlášení je na první pohled ve shodě s postoji EU, která podporuje odzbrojení Iráku prostřednictvím OSN. Svým bezvýhradným vyhlášením podpory pro USA však text představuje jasné odmítnutí postojů Francie a Německa, které ostře odmítají případný americký útok na Irák. Signatáři klamavě vystupují jménem Evropy: v prohlášení se znovu a znovu opakuje fráze "my Evropané". Podstatné je, že klamou lidstvo, vždyť daleko nebezpečnější než Saddám je americký prezident Bush. Ve skutečnosti Rada bezpečnosti OSN za vetovného diktátu USA neudělala nic proti Saddámovi, přehlížením ho pomohla vyzbrojit, ani ho nepostavila před mezinárodní tribunál a nakonec svými sankcemi se na lidu Iráku dopustila válečných zločinů a genocidy. Představitelé státu podepsaní pod uvedenou deklarací sice válku neprosazují, ale připouštějí - s tím, že veškerou odpovědnost za ni se snaží svalit na Irák. Válka však být nemusí. Akci dali dohromady Španělé a Britové. Prezident Havel se s textem seznámil a ztotožňuje se s ním, protože je naprosto v souladu s rezolucí 1441, schválenou jednomyslně Radou bezpečnosti OSN. Podpora útoku USA na Irák je poselství skupiny čelných politiků Evropy. Nikde se v něm nemluví o válce. O ní však mluví USA. Ti, kdo poselství podepsali, tak podporují přinejmenším válečnou rétoriku USA a dopouštějí se válečného zločinu proti míru. V tom stanovisko signatářů uvedené deklarace neodráží názor obyvatel Evropy, kteří nesouhlasí s vojenským úderem na Irák. Podporovat americké výpady proti Iráku je riskantní. Akce USA představují mezinárodní terorizmus zastrašováním nejen Saddáma Husajna, ale především států kolem Iráku i ostatních států na něž USA vyvíjí psychický nátlak. Stát který psychoterorizmu USA podlehne bude totiž muset souhlasit s válkou i když o ni jeho vlastní občanstvo nijak nestojí. Takto pohlíženo jde ze strany signatářů uvedených představitelů států vlastně o státní terorizmus a to v pořádku není. Existuje však ještě čistě evropský důvod pro odmítnutí postoje uvedených kolaborantů s USA a to evropské obranné společenství. V každém případě je třeba dát jim patřičnou odměnu. Za zásluhy o kolektivní veřejnou podporu teroru diktatury kapitálu, za veřejné ponoukání k válce, za veřejné šíření globalizujícího kapitalizmu, za zradu jednotné EU, Globální válečný soud uděluje válečné antivyznamenání zvané “Nepřítel euroobčanstva” předsedům vlád Dánska, Itálie, Maďarska, Polska, Portugalska, Slovenska, Španělska, Velké Británie a prezidentu Václavu Havlovi. Pouze ve chvílích krizí se tříbí a projevuje lidství. Takové pokárání by však bylo příliš laciné. Globální válečný soud ukládá předsedům vlád Dánska, Itálie, Maďarska, Polska, Portugalska, Slovenska, Španělska, Velké Británie a prezidentu Václavu Havlovi osobně bezprostřední a bezodkladnou účast na válečném tažení USA proti Iráku. Šéfredaktorům novin, které uvedené poselství nepřátel euroobčanstva zveřejnilo Globální válečný soud ukládá osobně bezprostřední a bezodkladnou účast na válečném tažení USA proti Iráku. Všem komentátorům podporujících válečné tažení USA proti Iráku Globální válečný soud ukládá osobně bezprostřední a bezodkladnou účast na válečném tažení USA proti Iráku. Prezident Havel zradil svou pověst i pověst Česka a musí být postaven před Poslední soud. Totéž je třeba učinit pro další dva matadory coby restaurátory primitivního kapitalizmu v Česku. Za zásluhy o teror diktatury kapitálu, za šíření globalizujícího kapitalizmu Globální válečný soud uděluje válečné antivyznamenání zvané “Nepřítel občanstva” bývalému ústavnímu činiteli Václavu Klausovi a bývalému ústavnímu činiteli Miloši Zemanovi. Globální válečný soud činí bývalého ústavního činitele Václava Klause odpovědným z podpory teroru diktatury kapitálu a státního terorizmu v místním měřítku, ze spáchání zločinů proti lidskosti, proti svobodě a právům občanů a odsuzuje ho k malomocenství ducha. Za pohrdání lidstvem a vedení války proti občanstvu Globální válečný soud jménem lidstva stanoví bývalého ústavního činitele Václava Klause za malomocného a ukládá jeho přísnou izolaci tedy zacházet s ním jako s malomocným, přitom porušování styku s ním včetně výkonu veřejné funkce považovat za zločin globálního šíření duchovního malomocenství. Globální válečný soud činí bývalého ústavního činitele Miloše Zemana odpovědným z podpory teroru diktatury kapitálu a státního terorizmu v místním měřítku, ze spáchání zločinů proti lidskosti, proti svobodě a právům občanů a odsuzuje ho k malomocenství ducha. Za pohrdání lidstvem a vedení války proti občanstvu Globální válečný soud jménem lidstva stanoví bývalého ústavního činitele Miloše Zemana za malomocného a ukládá jeho přísnou izolaci tedy zacházet s ním jako s malomocným, přitom porušování styku s ním včetně výkonu veřejné funkce považovat za zločin globálního šíření duchovního malomocenství. Malomocenstvím postižení extrahňupové stačili už nákazu rozšířit mezi občanstvo a ti volbami dále. Senát nechápe metarealitu, dokazuje to tím jak jednomyslně a lehkomyslně schválil žádost USA o vojenskou pomoc při řešení irácké krize. Kabinet účast Čechů v útoku na Irák alespoň podmínil mandátem OSN. Za ten vláda podle premiéra Špidly považuje v nejlepším případě novou rezoluci OSN, ale stačit by prý mělo i její stanovisko nebo prohlášení předsedy Rady bezpečnosti, že Irák neplní už dříve přijaté rezoluce žádající, aby zlikvidoval chemické a biologické zbraně. Ano, jednostranné prohlášení Iráku o zlikvidování zbraní hromadného ničení nestačí. Zbrojní inspektoři musí prověřit tvrzení Iráku zda je pravdivé či ně. Podle ministra zahraničí Cyril Svoboda je prý jasné, že Irák neplní to, co mu ukládají již předchozí rezoluce. Tak v tom případě ví víc než Rada bezpečnosti. Vláda je připravena pomoci spojencům i v případě agrese USA vůči Iráku tedy, když OSN k Iráku neřekne nic. Jednání vlády trvalo téměř čtyři hodiny a sledoval je i prezident Václav Havel a ten dospěl k názoru, že je to rozhodnutí správné. Vláda včera povolila také pobyt spojeneckých vojáků v Česku. Vláda se dopouští podpory mezinárodního terorizmu USA. Zástupci lidu zase slepě kývli na přání mocnosti. Světový řád nespočívá na víře a důvěře pochybných vůdců, ale na dodržování mezinárodního práva a demokracie. Vláda vlastně demonstruje zbytečnost OSN, místo toho jí stačí věřit, že USA mají dobrý důvod k případnému úderu na Irák. O mnoho víc než víra však k dispozici není, a proto nestačí, že vláda se zaštítila vágním odkazem na rezoluci OSN. Ozbrojený útok nekrytý mandátem valné většiny OSN je a musí zůstat absolutně krajním řešením konfliktů mezi státy. Dřív než útok začne, při kterém zemřou lidé, kteří nic neudělali, musí být odstraněny pokud možno všechny pochybnosti. Ministři vlády se vysmáli světové válce proti státnímu a mezinárodnímu terorizmu. Vláda, poslanci i senátoři jsou zavázáni demonstrovat vůli občanů. A společnost je v otázce války ostře rozdělena. Jak zastánci, tak odpůrci útoku mají velmi silné argumenty. Vláda nedokázala přesvědčit poslance svých vlastních stran, aby slepě hlasovali pro podporu USA. Během jednání, které se táhlo dlouhé hodiny, měl nejemotivnější projev ministr obrany Jaroslav Tvrdík. Apeloval na poslance, aby návrh podpořili, protože prý není možné, aby Češi jen přihlíželi, jak umírají jeho spojenci ve vyvolané válce - rovnající se ve skutečnosti agresi. Svoji argumentaci podpořil i tím, že jako bývalý voják ví, co to je válka. A pak i osobním příkladem, když překvapeným poslancům prozradil, že kvůli útoku na Irák hrozí jemu osobně i jeho rodině nebezpečí. V protichemické jednotce, která se případné války s Irákem zúčastní, slouží navíc Tvrdíkův příbuzný. Není nic snadnějšího umožnit Tvrdíkovi dokázat, co je to válka. Globální válečný soud ukládá ministru obrany Tvrdíkovi sbalit své saky paky a přímo se bezodkladně zúčastnit války USA proti Iráku. Některým koaličním poslancům ve sněmovně vadila především volná formulace "mandátu OSN". Účast v konfliktu Česko podmiňuje mandátem OSN. Tím může být nová rezoluce, ale případně i jen stanovisko Rady bezpečnosti, že Irák neplní stávající rezoluce žádající důkazy o tom, že zničil všechny své chemické a biologické zbraně. Ovšem na rozdíl od sněmovny senátoři schválili vládní návrh, který slepě vychází vstříc nedávné žádosti USA a umožňuje posílení protichemické jednotky operující nyní v Kuvajtu a zúčastnit se útoku na Irák. Senátoři na rozdíl od Poslanecké sněmovny vládní návrh vyslat českou protichemickou jednotku do připravovaného úderu proti Iráku schválili doslova bleskově a přitom drtivou většinou hlasů. Česko by mělo podle premiéra vyhovět spojencům a přispět svým dílem v protiiráckém tažení. A pokud by se tak nestalo, Česko by podle něho ztratilo tvář nejen před spojenci, ale i před muslimy, kteří by v případě války v Iráku mohli být zasaženi biologickými a chemickými zbraněmi, které i podle české vojenské rozvědky režim Saddáma Husajna před inspektory OSN ukrývá. Čeští vojáci prý nebudou jen přihlížet případné válce s Irákem, ale po boku spojenců se do ní zapojí. Poslanci nakonec schválili žádost USA o pomoc české protichemické jednotky. Ta by byla nasazena v případě, že OSN opět potvrdí, že Irák neplní rezoluce požadující jeho odzbrojení. Vládní návrh podpořilo 144 ze 194 přítomných poslanců, proti jich bylo 43 a sedm nehlasovalo. Pro hlasovala až na jednotlivce celá vládní koalice a opoziční ODS. Proti byli všichni komunisté. Pomoc nepodpořili dva sociální demokraté, dva lidovci a čtyři zástupci ODS včetně jejího prezidentského kandidáta Václava Klause. Poučné pro občana je nakolik nezodpovědnou a klamavou sílu představuje hňupoelita zástupců lidu. Poslanci nakonec přijali pozměňovací návrh místopředsedy KDU-ČSL Jana Kasala, který upřesňoval podmínky "mandátu OSN", jímž vláda podmínila vyslání českých chemiků do války. Kasal požadoval jasnější formulaci o tom, že OSN nejprve vydá aktuální stanovisko a až pak ministři českou účast posvětí. Chtěl tím, aby to bylo suverénní rozhodování suverénního státu a nevznikl dojem, že k tomu poslanci byli nuceni. Poslanci tak ovšem schválili jiné usnesení, než jaké o den dříve mnohem snadněji odsouhlasili senátoři. Zatímco zástupci vlády v tom nevidí problém, výhrady neskrývali komunisté. Podle nich by mohl nastat zmatek, kterým usnesením by se měla vláda řídit. Premiér Vladimír Špidla však argumentoval tím, že kabinet je přímo odpovědný sněmovně, nikoli Senátu. Senát se však nebude k schválenému usnesení vracet. Obě komory parlamentu také schválily variantu, že OSN nové stanovisko k situaci nevydá. V takovém případě by se vyslaní vojáci nepřipojili ke spojeneckým armádám, ale pomáhali by v okamžiku útoku zbraní hromadného ničení v zemích, jako je například Izrael či Turecko. Zdálo by se, že Irák je daleko, ale strach z války globalizací nakonec působí na každého člověka. Ropa zdražuje od listopadu kvůli možné válce v Iráku. Zdražování se již promítlo do cen benzinu. Ten u čerpacích stanic podražil v posledních týdnech o více než korunu. Kdo jezdí autem a topí zemním plynem, toho mezinárodní krize a možná válka s Irákem vyjde pěkně draho. Železné pravidlo, že v době mezinárodního napětí rostou ceny surovin, podepřené faktem, že Irák patří mezi důležité producenty ropy, žene ceny této suroviny vzhůru již od začátku listopadu. Růst se promítl do cen benzinu u tuzemských čerpacích stanic, kde natural zdražil od začátku Vánoc zhruba o korunu. A pokud se cena ropy bude dále držet kolem třiceti dolarů za barel, pak současná průměrná cena naturalu - 25 korun za litr - půjde ještě výše. V případě války by mohla po dvou letech atakovat znovu třicetikorunovou hranici. A nejde jen o benzin, jehož ceny jdou nahoru. Plyn reaguje s několikatýdenním zpožděním na pohyb cen ropy. Zdražovat bude od dubna i zemní plyn. Podle všeho o více než deset procent. Cena plynu totiž se zpožděním začíná následovat vývoj na trzích s ropou. Ceny plynu může regulační úřad měnit čtyřikrát do roka. Ceny plynu přitom regulátor stanoví různě v jednotlivých regionech. Hrozba války s Irákem sráží ceny akcií i kurz dolaru, jedině zlato je čím dál dražší. Cena zlata za jednu troyskou unci (31 gramů), v níž se hmotnost drahých kovů uvádí, se vyšplhala na více než 370 dolarů. To je nejvíc za šest let, o pětinu více než loni na podzim. V nejistých dobách lidé věří jedině zlatu - i nyní je investoři považují za jistotu a zlato si získává čím dál větší oblibu. V klenotnictvích kvůli tomu zdraží šperky. Vzroste také hodnota pamětních zlatých mincí. Výrobci tvrdí, že ke zdražení jsou náchylnější spíše levnější klenoty, cena materiálu je u nich rozhodující. Dokud se mezinárodní politická situace neuklidní a americká ekonomika se nevzchopí k živějšímu růstu, bude poptávka po zlatu stále růst, a tím i jeho cena. Obavy z připravované války s Irákem vyvolávají stále větší paniku mezi investory, kteří se snaží najít bezpečné útočiště pro své peníze. Na celé čáře vítězí zlato. Cena zlata jde nahoru od roku 2001, ale největší impuls získala loni a letos. Drahé kovy získávají na oblibě vždy v dobách nejistých. Napjatá mezinárodní politická situace kolem války v Iráku proto vyvolala lavinový zájem o uložení peněz do drahých kovů. Kromě zlata získává na hodnotě například i platina. K nárůstu zájmu o bezpečnější investice vede i slábnoucí dolar, který nákup zlata zlevňuje, akciové trhy potácející se už několik let v krizi a nízké úrokové sazby. Lidé hledají bezpečný přístav. Češi mohou investovat do zlata prostřednictvím specializovaných makléřů, kteří jejich peníze vloží do zahraničních fondů, ty nakupují buď samotné zlato, nebo akcie těžařských firem. Světu vládne hňupoelita a tak bude hůře. Nelze se tomu divit, když volení zástupci lidu podporují teror diktatury kapitálu. Ve světové válce hňupoelit se bude muset evropská i domácí rozhodnout zda chtějí uspět v konkurenci jednotnou EU jakožto obranného společenství proti nacionalizmu USA. Tato jednotná EU by měla být něco mezi federací a konfederace tj. spolkem států Evropy sjednocených společnou ústavou. Vláda Česka chce silnou, propojenou Evropu, v níž bude potlačen svévolnický vliv vlád jednotlivých států. Vyplývá to z vládního návrhu reformy EU, který Česko, stejně jako ostatní členské a kandidátské země, předloží k debatě o nové ústavní smlouvě EU. Diskuse o změnách se povede na půdě Konventu EU. Český návrh má nejdříve projednat kabinet a pak bude poslán do Konventu, kde 20. a 21. ledna začne diskuse o podobě a působnosti institucí EU. Konečný dokument by měl být předložen na červnovém summitu v řecké Soluni. Češi od prosince vědí, že v roce 2004 se jim otevřou brány EU, ale zatím nevědí, v jaké unii vlastně budou spolu s pětadvaceti dalšími zeměmi žít. Současní i budoucí členové EU se proto musí dohodnout, jak bude rozšířená unie fungovat, kdo a o čem bude rozhodovat. A Česko chce do této diskuse, která má vyvrcholit letos v červnu na evropském summitu v řecké Soluni, zasáhnout. Česká politická scéna je však rozdělena v názoru, jak dalece by měla postoupit evropská integrace: zda posílit společné rozhodování na úkor dnes významného vlivu národních vlád, nebo jít opačnou cestou. Je třeba Evropanům ulehčit volbu nutnou podobou budoucí EU. Globální válečný soud ukládá občanstvu Evropy pojmout EU jakožto evropské obranné společenství a proto EU ukládá namísto NATO vybudovat Evropskou obrannou alianci. Evropské obranné společenství má mít podobu spolku států s ústřední vládou v úloze hlavního úřednického orgánu Evropské komise, z níž by vznikla jakási evropská vláda spolkových států. Demokracie států EU předpokládá zřízení evropského Kongresu, který by měli tvořit členové parlamentů států. Scházel by se jednou ročně a projednal by klíčové záležitosti tak, aby parlamenty států mohly o další evropské integraci rozhodovat předem. K plnohodnotné demokracii budoucí EU patří také zřízení funkce "evropského prezidenta", jenž by se silným politickým mandátem stanul v čele EU. Až Konvent v červnu předloží svoji představu o budoucí podobě EU, nebude to znamenat její okamžité přijetí. Poslední slovo budou mít vlády členských států. Občanům Česka musí být na první pohled zřejmé, že EU je obranné společenství proti hňupoelitě domácí, unijní i světové. Občané Česka si musí stále být vědomi toho, že je zastupuje hňupoelita poškozující jejich zájmy. Hňupoelita volených zástupců systematicky uvádí v omyl občanstvo Česka. Jde o to, že hňupoelita není schopná postihnout metarealitu a tak značně chybuje. Chyby hňupoelity poškozují občanstvo nedozírnými následky, proti tomu chyba státní statistiky je úplnou prkotinou. Bylo by dobré, kdyby na každou chybu viník reagoval rezignací. To je v politických poměrech Česka nemyslitelné. Statistici fatálně chybovali, jejich čísla uvedla v omyl miliony lidí. Ještě nedávno si všichni mysleli, že česká ekonomika na tom není zrovna růžově. Znepokojivý byl hlavně výrazný pokles zájmu o české zboží v cizině. Najednou je všechno jinak. Statistici a celníci přiznali, že se ve svých výpočtech fatálně zmýlili. Ve svých výkazech nezaznamenali, že přes hranici prošlo zboží zhruba za 40 miliard korun. Ekonomika tak v posledním čtvrtletí nerostla podle odborníků o slabé 1,5 procenta, ale až o slušných 3,7 procenta. Obrázek o hospodářství se tak v minutě změnil. Chyba statistiků a celníků vedla ke špatným rozhodnutím miliony lidí: obchodníky, investory i běžné lidi, kteří si třeba jen nakoupili eura na dovolenou, protože se obávali, že za pár dní budou dražší. Ředitelka Českého statistického úřadu Marie Bohatá ani šéf Generálního ředitelství cel Zdeněk Richtr mají za chyby převzít osobní zodpovědnost a nabídnout rezignaci. Na chybu rychle zareagovala koruna, která včera posílila vůči euru o 45 haléřů. V minulých dnech přitom oslabovala kvůli obavám o stav ekonomiky. Chyba českých statistiků zamávala s ekonomikou. Během jediného dne se obrázek o stavu české ekonomiky úplně změnil. A to kvůli velké chybě statistiků, kteří včera oznámili dosud nejrozsáhlejší opravu v číslech o stavu hospodářství. Řada údajů o ekonomice tak dnes vypadá úplně jinak. Jenže nikdo zatím neví jak. Ekonomové tvrdí, že jejich důvěra v data ČSÚ výrazně poklesla. Výsledky zahraničního obchodu přitom nejsou nijak samoúčelné, a jsou-li špatně, zkreslují i další údaje o ekonomice, především o růstu celé ekonomiky. Oznámená oprava statistických dat vyvolala mezi jindy slušnými a uhlazenými ekonomy takřka "vlnu násilí". Vniveč totiž přišly veškeré analýzy a odhady toho, jak se loni tuzemské ekonomice dařilo. Trhy i veřejnost byly téměř půl roku mateny úplně jinými daty. Ještě závažnější však možná je, že na základě špatných dat byly vypracovány prognózy, na nichž stojí státní rozpočet a podle nichž se rozhoduje Česká národní banka při pohybu úroků. Statistikům už nikdo nevěří, udělali další velkou chybu. Český statistický úřad se stává v očích ekonomů velmi nedůvěryhodnou institucí. Poté, co ve čtvrtek přiznal fatální chybu, spolu s celníky si nevšiml, že české firmy prodaly v cizině zboží za 40 miliard korun, chyboval včera znovu. Chybná čísla použil i při výpočtu, o kolik rostly ceny vyváženého a dováženého zboží. Šéf odboru zahraničního obchodu Kamil Kudlák přiznal, že jeho úřad opět mátl špatnými daty. Statistici včera zároveň přiznali, že domácí ekonomice se ve třetí čtvrtině loňského roku vedlo výrazně lépe, než původně tvrdili. Hospodářství totiž vzrostlo o 2,7 procenta, namísto původně ohlášených 1,5 procenta. Tuto velmi optimistickou zprávu však kalí skutečnost, že sám Český statistický úřad nabádá, aby byl tento výsledek brán s rezervou. Čísla, která by měla věrněji popisovat stav ekonomiky, zveřejní až v březnu. Ono totiž tak nejde o důvěru ve statistiku jako spíše nedůvěru v hňupoelitu. Kolik je chyb hňupoelity, které nikdo neodhalí! Ty odhalené chyby hňupoelity jsou opravdu příslovečným vrcholem ledovce. Korupce na ministerstvu zahraničí připravila státní pokladnu o dvě stě milionů korun. Odhadují to detektivové z protikorupční služby, kteří zmanipulované veřejné soutěže už déle než půl roku vyšetřují a kteří před Vánocemi ve vší tichosti vyslechli bývalého ministra zahraničí Jana Kavana. Z důvěryhodných informací nicméně vyplývá, že policisté téměř mají poskládanou mozaiku, jak se na ministerstvu za Jana Kavana stamilionové veřejné zakázky na rekonstrukci či stavby ambasád v zahraničí přidělovaly - firmy si je podle detektivů prostě kupovaly. Členové výběrové komise organizovali soutěže podle přání bývalého Kavanova sekretáře Karla Srby tak, aby je vyhrála domluvená společnost. Najatá firma Certos pak soutěž podle toho připravila a Srbova známá, Eva Tomšovicová, už pak pro něj jen kasírovala úplatky. Detektivové z protikorupční služby zatím vyčíslili škodu na padesát milionů korun, přičemž počítají, že ve finále se doberou k sumě kolem dvou set milionů. Se stejnou cifrou pracuje i nové vedení ministerstva zahraničí. Inu vždyť státní terorizmus a teror diktátu kapitálu po Česku v početných variantách. České republice hrozí po několika prohraných sporech u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku další ostuda. Statisíce spisů v pražském soudním archivu v srpnu vyplavila velká voda a tuzemské soudy nemohou prokázat, že postupovaly správně. Evropský soud už přitom o některé spisy požádal. V tuto chvíli správci spisů evidují tři žádosti od Evropského soudu pro lidská práva, žádá poskytnout požadovaný spis k případu, který má řešit. Nezbývá než odpovědět: Spis nelze poslat, protože je v mrazírnách. Při srpnových záplavách voda promáčela více než polovinu spisů uložených v pražském archivu. Ještě za sucha vážily téměř 400 tun. Kdyby se vyplavené spisy položily vedle sebe, vytvořily by téměř čtyřkilometrového hada. Aby nezplesnivěly, bylo tehdy nutné je okamžitě zmrazit a uchovat pro pozdější vyčištění a vysušení. Nejrychlejším řešením se ukázalo uložení v mochovských mrazírnách, kam je převáželo osmadvacet kamionů. Kromě Evropského soudu žádají své spisy také lidé v Česku, kteří potřebují získat kopie svých rozsudků. Takových žádostí už na pražském městském soudu leží čtyři sta. Třeba případ rozvedeného muže, který se chce znovu oženit. Někde ztratil rozvodový rozsudek, a tak potřebuje, aby mu vystavili kopii. Jenže jeho spis je jako tisíce dalších v mrazáku, takže občan bude muset svoji svatbu odložit. Další lidé potřebují například doložit rozsudek o získání domu do svého vlastnictví. Dům nyní chtějí prodat, ale bez rozsudku se žádný prodej nekoná. Pokud jde o soud ve Štrasburku nastává situace, že je žalovaná strana, tedy Česká republika, před štrasburským soudem silně znevýhodněna. Nemůže totiž doložit nic, co by dokazovalo, že naše soudy v té či oné věci neudělaly chybu. Chybějící spisy tedy určitě komplikují obhajobu státu. Nelze pomoci ani tím, že se rozmrazí a vysuší jen ty spisy, které jsou momentálně zapotřebí. Ty dokumenty jsou tam všechny uloženy v obrovských balících. Nejsou nijak popsané, takže nikdo neví, kde co je. Musí se to vysušit zkrátka všechno. Státní terorizmus hňupoelity může vypadat i jako úřední šikana. Ve formulářích pro daňová přiznání jsou chyby. Lidem hrozí, že zaplatí úplně jinou částku, než by měli. I když budou postupovat přesně podle návodu, mohou dojít ke špatným výsledkům. Chyby jsou totiž třeba v záměně sčítání za odčítání. Seznam nesrovnalostí, který je umístěn ve vývěskách finančních úřadů, má dvě strany. Několik z nich je vážných, v dalších případech jde o překlepy. Celkem je chyb zhruba dvacet. Závažnější se týkají hlavně zahraničních příjmů. Pro mnoho lidí, kteří si vyplňují daňová přiznání sami, se tím však jejich vyplnění může stát ještě větší noční můrou než obvykle. Zvládnout obsáhlý formulář je totiž obtížné i v případě, že by byl správně. Pokud si člověk spočítá svou daň podle chybného návodu špatně, oznámí mu skutečnou výši až finanční úřad zasláním platebního výměru. Penále lidem nehrozí, to se bude promíjet i v důsledku špatného formuláře. Názornou demonstrací řádění hňupoelity je volba prezidenta. 281 poslanců a senátorů volilo prezidenta, a udělali to proti vůli svých voličů. Drtivá většina obyvatel Česka by totiž chtěla volit prezidenta přímo, ve všelidovém hlasování. Přímou volbu preferuje pětaosmdesát procent občanstva Česka. Poslanecká a senátorská hňupoelita nebrala přání občanstva na potaz, dala přednost svým stranickým zájmům. I takovou podobu má státní terorizmus praktikovaný delegovanou hňupoelitou. Volba prezidenta byla tajná. Všichni se sešli ve vládním sídle v Hrzánském paláci. Dramatická první volba prezidenta skončila bez vítěze a usvědčila hňupoelitu z volby a vítězství extrahňupa. Žádný z kandidátů nezískal dostatek hlasů v žádném ze tří kol první volby. Nejúspěšnějším mužem prvních voleb byl Václav Klaus. Získal nejvíce hlasů ve všech třech kolech první volby. Petr Pithart patřil mezi poražené, pokaždé zůstal daleko za Klausem. Jaroslav Bureš a Miroslav Kříženecký výrazně prohráli již prvním kole. První kolo přineslo podle předpokladů "nečekané výsledky". Klaus dostává ve sněmovně 92 hlasů, o 34 hlasů více, než je počet poslanců ODS. Byl to protest Zemanova křídla proti Špidlovi. Hvězdné chvíle zažívají hlavně komunisté. Dorazila k nim nečekaná návštěva: sám Václav Klaus. Strávil u nich celou půlhodinu. Ve čtvrt na pět přicházejí výsledky druhého kola. Klausův náskok se snižuje. V tuhle chvíli má v obou komorách dohromady 109 hlasů, Pithart o dvacet míň. Třiaosmdesát zákonodárců nehlasovalo. V šest večer začíná třetí kolo volby. Po chvíli je však jasné, že první pokus zvolit nástupce Václava Havla skončí nezdarem. Chvíli po půl sedmé jsou definitivní počty hlasů venku. Žádná sláva a žádná tragédie. Jednoduše se v první prezidentské volbě nenašla osobnost, které by většina zástupců lidu toužila dát důvěru. Překvapení? Nikoli. Žádná z politických stran takovou vynikající nadstranickou osobnost do včerejší bitvy o Hrad nenasadila. Hňupoelita ODS jako jeden člověk chce za prezidenta extrahňupa. Hňupoelita ČSSD chce za prezidenta extrahňupa. ČSSD se otřásá v základech. Rozdělila ji kandidatura Miloše Zemana na prezidenta. Místopředseda Zdeněk Škromach patří mezi ty členy sociální demokracie, kteří Zemana tvrdě prosazují. Co se to teď děje v ČSSD? Střet zemanovců a grossovců. V druhé volbě prezidenta proti sobě stanuli extrahňupové Václav Klaus a Miloš Zeman. Dva nejvýraznější a zároveň nejkontroverznější politici devadesátých let trasformovatelů diktatury proletariátu v diktaturu kapitálu, správně řečeno "souboj Titaniků, kteří zemi potopili do marasmu teroru diktatury kapitálu". Ani jeden z kandidátů nevyhovuje rozšířené představě hlavy státu. Nemají tvář nadstranického člověka, shlížejícího moudře z Hradu na partajní mumraj v podhradí. Oba lze konfrontovat s řadou špatných politických rozhodnutí i hříchů. Symbolizují transformaci státu v státní terorizmus, v nastolení teroru diktatury kapitálu, v rozšíření korupce a klientelizmu. Kandidatura vysloužilých předsedů nejsilnějších stran značí hňupoelitářskou neschopnost politické reprezentace vyhledat výraznou a současně i konsensuální osobnost. Prezident nebyl zvolen ani podruhé a Česko tak bude od 3. února bez hlavy státu. Nejvíce hlasů získal i tentokrát Václav Klaus, to však nebylo dost na to, aby zvítězil. Obrovské překvapení přišlo hned na počátku volby. V prvním kole vypadl Miloš Zeman, který vzápětí z Hradu odjel. Klaus Zemana porazil o deset hlasů ve sněmovně, Jaroslava Moserová pak vyhrála v Senátu. A Zeman byl vyřazen. Bývalý předseda ČSSD na trpkou porážku zareagoval tím, že nenápadně opustil Hrad ještě před vyhlášením oficiálních výsledků. Zemanovi nepomohlo ani to, že získal podporu od většiny komunistů. Vyřadili ho poslanci vlastní strany. I když je usnesení jejich ústředního výboru zavazovalo, aby Zemana volili, mnozí ho neuposlechli. Klaus a Moserová se pak utkali v dalších dvou kolech. Václav Klaus v každém z nich získal více hlasů od poslanců, Jaroslava Moserová zase od senátorů. V Senátu měla pokaždé nadpoloviční většinu. Na zvolení to však ani jednomu z nich nestačilo, i když Klausovi v posledním kole chybělo k úspěchu jen čtrnáct hlasů. Tak tohle Špidlovi neprojde. Věta, která přesně vystihuje první reakce stoupenců Miloše Zemana poté, co prezidentský kandidát ČSSD překvapivě vypadl. Na tvářích ministra práce a místopředsedy ČSSD Zdeňka Škromacha nebo poslance Petra Lachnita se okamžitě objevil zlostný výraz. A zaznívaly nelichotivé výroky na adresu předsedy strany Vladimíra Špidly a hlavně na šéfa sněmovny Lubomíra Zaorálka. Oba totiž dávali před volbou najevo, že Zemana za prezidenta nechtějí. Zemanova prohra může skutečně ztížit pozici Špidly ve vedení strany. ČSSD má na jaře volební sjezd. Špidla je zatím jediným kandidátem na předsedu, ale včera se na Hradě proslýchalo, že se mu zemanovci při volbě šéfa strany pomstí a nasadí protikandidáta. Zemanovo křídlo coby hňupoelita ČSSD se pravděpodobně nebude chtít vzdát. Klaus podruhé vyhrál. A podruhé odchází s prázdnou. Pokud se však všichni hráči na parlamentním hřišti budou držet svých zájmů, nemůže být zvolen. Šance, že by vládní koalice mohla postavit společného kandidáta a díky slušné převaze v Senátu a těsné převaze ve sněmovně ho zvolit, je v nedohlednu. Sociální demokraté by si mohli dát inzerát: "hledá se kandidát na prezidenta. (Výpis z trestního rejstříku ani jiné podmínky nejsou nutné)." Komedie hňupoelity pokračuje. V každém případě je hňupoelitou v krizi demokracie, jsou ohroženy svobody a práva občanů, a především pak budoucnost Česka. Poslanci a senátoři budou nyní přemýšlet, jak dál volit prezidenta. Kdyby se měli rozhodovat občané, bylo by to jednoduché. Nejméně osmdesát procent voličů požaduje lidovou volbu. Politici se jí tolik bojí, že si raději chtějí zopakovat tříkolové hradní peklo. Co však svědčí pro ten či onen druh volby, a co proti němu? Pro přímou volbu: prezident bude určitě zvolen, bude mít nezpochybnitelný mandát, voliči budou uspokojeni a jejich nechuť k politickému systému klesne, vůli lidí nelze odmítat donekonečna, tak proč nezměnit pravidla hned. Proti přímé volbě: nevyspělý lid vystavený teroru diktatury kapitálu může "neodborně" zvolit mediálního tajtrlíka, jednání o pravidlech může vyvolat politickou krizi. Důvody pro lidovou volbu jsou silnější. Důvody proti ní slabé. A jestli si zvolí lid mediálního tajtrlíka? Pak si ho zaslouží. Jenže co s tajtrlíkem, kterého navíc za trapných okolností zvolí zákonodárci? V každém případě by občané neměli spáchat kolektivní vinu a volit extrahňupa. Měli by definitivně skoncovat s érou extrahňupů. To ostatně pomalu dělá střela času. Hňupoelita se loučila s Havlem, loučení mělo krycí název Akce X. Na čtvrtek 30. ledna připravila Dagmar Havlová pro svého muže netradiční rozloučení hňupoelity s prezidentskou funkcí. Je to všechno tajné, kvůli utajování tomu nikdo neřekne jinak než Akce X. Pocta Václavu Havlovi byla přibližně tříhodinové pásmo hudebních a hereckých vystoupení, ve kterém se postupně na pódiu vystřídala stovka umělců. Koláž to byla mnohem pestřejší, než jaká bývá k vidění na školních či vánočních besídkách. Po svém a trefně se rozloučili s Havlem studenti, jednoho dne zvečera nad hradem zakryli půl Havlova srdce. Rudé srdce, které od listopadu září nad Pražským hradem, po páté hodině odpoledne z poloviny zhaslo. Na chvíli se z něj stal otazník. Asi dvacet mladých výtvarníků ze sdružení Z toho ven se vyšplhalo po lešení. Polovinu neonového srdce zakryli. Krátce poté Správa Pražského hradu vypnula srdce úplně. Chtěli význam téhle instalace posunout dál. Otazník nad Hradem i Havlem by byl obzvlášť symbolický v den, kdy se volí prezident. K neonovému srdci krátce po začátku akce nonkonformních umělců dorazili policisté. "Jménem zákona, slezte z lešení," vyzvali výtvarníky. Přestože je mladíci neposlechli, nikoho z nich nezatkli. Výtvarníka Jiřího Davida, který neonové srdce na Hradě vytvořil, akce mladých umělců nijak nepobouřila, prý nevědomky dokonce naplnili jeden z jeho původních záměrů, když sám zvažoval, zda má nad Hradem být srdce, nebo otazník. V každém případě Havel neodejde s prázdnou, je třeba se sním důstojně rozloučit, bude postaven před Poslední soud. V Praze přijdou o podívanou na neonové srdce, ale nabízí se možná podívaná lepší. Nebe by měla ozářit kometa století. Na obloze se má v únoru odehrát nevídaná podívaná. Ke Slunci se blíží zatím nejjasnější kometa posledních desetiletí. Vlasatice nazvaná NEAT má být podle astronomů po Slunci a Měsíci nejjasnějším tělesem na podvečerním nebi. Má dokonce svítit s takovou intenzitou, že bude vidět i za denního světla, ovšem "podívaná století" se bude konat jen pokud nedojde k rozpadu jádra komety při průletu okolo Slunce. I tak by nám NEAT poskytla vzrušující podívanou. Pokud kometa vydrží průlet okolo Slunce a bude zjasňovat tak, jak lze předpokládat z jejího dosavadního chování, čeká nás 17. až 20. února podívaná, jakou většina astronomů neviděla za celý život. Již kolem 21. ledna by totiž měla být viditelná pouhým okem na tmavé obloze a to poměrně vysoko nad jihozápadním obzorem, nejlépe kolem 19. hodiny. Kolem 7. února by již mohla dosáhnout jasnosti nejjasnějších hvězd naší oblohy. Již kolem 12. února by se mohla jasností vyrovnat planetě Venuši, viditelné však na ranní obloze. O vyhledání komety se můžeme moci pokusit ihned po západu Slunce, tedy již kolem 17.30. Kolem 18.00 bude na obloze nápadnější už zřejmě jen Měsíc. Maximální jasnosti by měla dosáhnout mezi 18. a 19. únorem. Právě ve dnech 17. až 20. února ji bude možné pozorovat pouhým okem na denní obloze kousek od slunečního kotouče. Okolo 15. ledna měla být viditelná okem i další kometa, nazvaná Kudo-Fujikawa. Od 20. ledna měla kometa rychle zjasňovat, neboť se bude rychle blížit ke Slunci. Kolem něj projde 28. ledna ve vzdálenosti přibližně 27 milionů kilometrů. Díky této malé vzdálenosti kometa dosáhne poměrně vysoké jasnosti, ale zároveň bude právě kvůli blízkosti oslňujícího slunečního kotouče pouhým okem nepozorovatelná. Obě komety dosáhnou maximální jasnosti krátce po sobě, během necelého měsíce. Pozor však na Slunce. V případě sledování oblohy ve dne v těsné blízkosti Slunce je potřeba dbát na maximální opatrnost a sluneční kotouč si zakrýt nějakou překážkou (a současně ne znemožnit pohled na kometu). V žádném případě však nepoužívat dalekohled! Byť krátký pohled dalekohledem do Slunce by mohl způsobit trvalé poškození zraku! To ostatně platí i o pravdě i lásce, jejich přílišná intenzita může taky poškozovat.

Metakomentář sebraných příspěvků za 1.2.2003 až 21.2.2003 (použité sebrané texty slouží jakožto předmět doličný Posledního soudu)

Vrcholem dějin je to, že lidstvo přijme metakapitalismus, protože jím se všichni lidé zachrání a dojdou poznání Pravdy pravd. V nikom a v ničem jiném není spásy lidstva od sebezničení. Lidem není dáno žádné jiné jméno, v němž by lidstvo mohlo dojít spásy, než společenské zřízení metakapitalismu noosféry. V každé době a na každém místě se lidé evidentně přibližují dokonalosti žité Skutečnosti, aby poklad poznávané Skutečnosti kulturou předávali z pokolení na pokolení, aby poznanou pravdu hlásali, žili podle ní v přátelské jednotě a slavili ji v žití. Žít poznanou Pravdu metarealismu až dosud bylo záležitostí jednotlivců a nikoliv záležitostí celého společenství lidí. Celé lidské dějiny až doposud byly založeny na násilí a moci prosperující menšiny nad většinou; za tím účelem musela být každá moc udržována násilím a mysl lidí musela být pokřivena takovým způsobem, aby ovládaní věřili, že jejich situace je svévolnicky řízena Bohem či božím zákonem; moc i mocné modly měly zabezpečit existenci vlády menšiny nad většinou jakoby danou svévolnickým Bohem. To ovšem bylo možné jen do věku globalizujícího kapitalizmu. Rostoucí rozpor mezi tím co má být a co je, působí rychlé porušení řádu metarealismu a přemírou entropie globalizujícího kapitalizmu evoluce směřuje k bodu zlomu, kdy lidstvo bude muset přijmout řád metarealismu Skutečnosti a upustit od svévolnosti. Idea spasení je určena epoše metakapitalismu noosféry, protože spasení od svévolnosti není záležitost individuální nýbrž globální, všelidská, je to nová dějinná perioda lidstva a týká se změněné situace lidstva. V nadcházející epoše všenápravy lidstva "spasitelem" není mesiáš v podobě člověka, protože silou jednotlivce nelze nepřeměnit lidstvo a jeho podstatu. Metakapitalismus jakožto mesiáš je symbolem jenž se zjevuje časem globality; mesiášský metakapitalismus je symbol nové historické periody vývoje lidstva a nikoli osoba spasitele. Ústředním bodem mesiášské vize je universální či globální historická proměna lidstva metakapitalismem; mesiášský metakapitalismus coby planetární vláda metamanažmentu zřizuje panství metarealismu na celém světě, vykořeňuje svévolnictví a činí konec dědičného hřešení proti žité Skutečnosti. Metakapitalismem je mesiášské vše s metamanažmentem spojené tedy i Metabible přinášející světlo spravedlnosti a cítění co je správné a co je chybné, přinášející mír i bez zbrojení. Nositelem metakapitalismu je metamanažment, o němž stojí psáno že metarealismem žije a soudí. Mesiášský věk metakapitalismu je příchod vlády globálního lidství, nastolení žité demokracie a universálního míru mezi lidmi a státy. Metakapitalismem má každý člověk sám v sobě částečku mesiáše a jakožto potenciální metamanažer svého žití je povinován mesiášskou naději očišťovat a dát ji svým žitím vyzrávat. Mesiášský metakapitalismus přichází v čase, kdy evoluce globalizujícím kapitalizmem dovádí lidstvo k dokonání rizika sebezničení a k potřebě očišťování od svévolnosti společenského řádu v každém samém; potřebou očišťování od svévolnosti metamanažmentem v každém případě končí postoj k Bohu či vynucování příchodu mesiáše na Bohu. Postoj trvale udržitelného rozvoje, který je globalizací kapitalizmu vyžadován, předpokládá příchod mesiášského věku metakapitalismu noosféry. Celé generace museli lidé pracovat na příchodu mesiášského věku, který přichází až globalizací kapitalizmu lidstva. Nezralostí mesiášského věku mnohá utrpení vedla často v zoufalé výbuchy naděje národů v osudové víře ve falešného mesiáše; mesiáš nemohl být vynucen, musel však být v naději očekáván stále. Každá generace musela evolucí pracovat na příchodu tohoto mesiášského věku globality. Metarealismus lidí roste každou generací, ovšem nikoli spojitě nýbrž vždy fázovými skoky a to tak, jak se rozvíjí entropie lidské kultury. Svobodná vůle je potenciálně vložena v každou lidskou bytost; každá lidská bytost se může svobodně rozhodnout pro cestu dobra či zla; avšak terorem diktátorského ducha komunizmu i kapitalizmu člověk ztratil svobodu volby, proto metakultura její praxí metamanažmentem žití, životem a prací, svou přesvědčovací schopností a vlivem pomáhá lidem znovu ke svobodě, ukazuje lidem alternativy a jejich důsledky, rozšiřuje pojem lidství z okruhu jednotlivce na státy a na celé lidstvo; pomocným prostředkem k tomu je Metabible, její esence MetaTeorie všeho a metabiblické myšlení. Hlavní důraz metabiblického myšlení není zaměřen na znalosti o Skutečnosti, nýbrž v následování smyslu metarealismu Skutečnosti v žití; o toto následování smyslu Skutečnosti se člověk má pokoušet dodržováním správného způsobu žití, který se nazývá metamanažmentem; metamanažment znamená "methodu" čili cestu jíž člověk prochází a jež ho směruje jednáním k stále většímu přibližování se žitému metarealismu Skutečnosti. Metamanažmentem žití nejde o spolupráci se Skutečností, ale o žití smyslem Skutečnosti, proto se místo synergismu jeví vhodnější používat pojmu metarealismu a místo Zákona synergismu pojem Zákona metarealismu, Metazákona či Zákona zákonů. Pochopitelně jde také o symboly. Srdce proložené rovnostranným trojúhelníkem je symbolem metarealismu pravdy a lásky. Symbolem Zákona zákonů jsou dvě písmena Z navzájem otočená kolem těžiště o devadesát stupňů, aby tak vznikl útvar označovaný metakřížem. Při kreslení metakříže je nutno dbát na písmeno Z, aby nevznikla záměna s antisvastikou! Oba uvedené symboly slouží za symbol jednoty protikladů metarealismem i za vyjádření protestu proti genocidnímu teroru kapitalizmu. Individuálním prostředkem metarealismu je mozek určený k modelování žitého metarealismu. Kolektivním prostředkem metarealismu lidí je kultura, jejíž materiální část je chápaná jako civilizace. Planetárním prostředkem metarealismu lidí je metakapitalismus noosféry jakožto metamozek lidstva. Metamozek je schopný vytvořit umělý mozek jakožto nástroj poznávání i zkoumání metarealismu. Základním úkolem metakapitalismu je každému člověku poskytnout maximum vkladu pro rozvoj metarealismu jeho mozku jakožto základu tvořivého lidství a svobody. Ústředními hodnotami metamanažmentu je metarealistický poměr k žití kladený atributy lidství jakožto láska, spravedlnost, svoboda a pravda. Člověk byl evolucí stvořen jakožto vrchol zavinuté evoluce Vesmíru a tím určen ke kulturnímu růstu a vývoji, aby nebyl odkázán jako ostatní stvoření pouze na genetickou evoluci. Metamanažment žití je lidstvím nejvyšší smysluplností člověka sledující metarealismus Skutečnosti. Skutečnost je metarealismem stále živá, směřující evolucí k zavinuté evoluci, k životu, proto je člověk metarealismem žití také nejvýše živý základní volbou mezi růstem a rozkladem kultury. Být duchovně zdráv a živ znamená růst, rozvíjet se a reagovat lidstvím; být duchovně nemocný a mrtev znamená zastavit růst lidství a ustrnout v svévolnictví, stát se nesvobodným nemyslícím tvorem. Mnoho lidí je dnes živo pouze tělem a mrtvo duchem lidství, proto lidstvo došlo stavu sebezničení. Volit žití duchem metarealismu je nutnou podmínkou pro lásku, svobodu a pravdu coby atributů lidství; hluboká úcta k metarealismu žití je charakteristická pro myšlení metamanažmentu. V metakapitalismu má metakapitál prioritu před kapitálem a zákony. Ve jménu žitého lidství nejen že je dovoleno občanské zákony překročit nýbrž je přímo povinností překročit je pro záchranu života, pro zachování metarealismu žití. Metarealismus žití se nedá vynucovat ani ho obřadně vykonávat. Metarealismus žití se dá nejstručněji vyjádřit takto: "Nečiň druhým, co si nepřeješ, aby bylo činěno tobě". Metarealismus žití je podstatou lidství a ostatek je komentář, proto člověče jdi a uč se metamanažmentu žití. Tímto žitým metarealismem jsou všichni lidé planety spolulidé a spoluobčané mluvící společným metajazykem a ctící společnou kulturu metarealismu. Veškerá pravda a láska se zakládá na sdílené zkušenosti metarealismu; bez prožívání metarealismu nelze u druhého člověka rozumět tomu, co člověk nezakusil na sobě samém a proto být lidským znamená nést v sobě všechno metarealistické. Pokud člověk neobjeví druhého člověka jakožto sobě podobného, potud sebe zná nejvýše jako sociální bytost; pouze když člověk poznává metarealismem žití druhého prozře za sociální oponu, která před ním zastírá jeho samého jakožto metarealistickou bytost, a teprve pak poznává sebe i druhé jakožto "universálního člověka". Když člověk jednou objeví druhého skrze metarealismus v sobě samém pak už nemůže nenávidět druhého člověka, protože ten přestal pro něj být cizincem. Odtud vyplývá i zásada sociální spravedlnosti totiž chránit metarealismus žití těch, kteří nemají moc bránit se proti těm, kteří moc mají; vyžadovat metarealismus žití od těch, kteří mají moc je první úkol metakapitalismu a žité demokracie vůbec. Pravda a láska coby atributy metarealismu i lidství jsou kulturní tradicí neoddělitelné; jestliže člověk má být metamanažerem svého žití pak láska metarealismu musí být příkladem. Láska metarealismu je v neoddělitelném vztahu k hodnotě svobody a nezávislosti neboť předpokládá interpretaci lidství či metarealismu vždy vlastním žitím; pro člověka být plně lidstvím zrozen znamená stát se žitím metarealistickým a tedy lidským. Člověk nemůže být plně lidským, jestliže není svoboden od svévolnictví svého i jiného člověka. Právě pro ústřední úlohu svobody je v hodnotovém systému metakapitalismu kladen důraz na osvobození člověka z moci státu, církve, organizace, náboženství a toto pojetí svobody je ústřední záležitostí v tradici metamanažmentu. Pouze svobodní lidé, nikoli otroci všeho druhu, mohou přijmout metamanažment vlastního žití. Lidstvo se může stát "metarealistickým" a strůjcem vlastní evoluce teprve v důsledku vysvobození z epochy teroru diktatury kapitálu, z otroctví Mamonu a Boha. Člověk je svoboden žitým metarealismem a proto plný i žitým studiem Metabible. Víra metamanažmentu se nesoustřeďuje ani tak na pravou víru, jako více na pravé jednání žitým metarealismem; vědomím a svědomím lidství je pravá víra a pravé vědění premisou pro praktikování Cesty metarealismu evoluce. Úkolem člověka jakožto myslivé bytosti je žít a jednat správným způsobem tedy stát se žitým metarealismem podobný smyslu Skutečnosti. Z hlediska tradice lidství jde o to, zda je člověk poslušen metarealismu žití a ne jaké jsou jeho názory či vědomosti o absolutnu. Pro metamanažment žití je člověku nápomocná Metabible iniciující a připomínající člověku smysl metarealistické Skutečnosti a znamenající "směr", "návod", "nabádání". Metabible směruje člověka k metarealismu žití tím, že jej uvádí k správnému jednání vlastní interpretací řádu Skutečnosti. Tradice lidství rozvinula dědictví světového písemnictví do Metabible a metamanažmentem žitý metarealismus rozšířila na každý aspekt lidské činnosti včetně spravedlnosti. Metarealistické pojetí spravedlnosti je úplně odlišné od stávající kapitalistické, vztahující se na zločiny nebo spory dané svévolně stanoveným zákoníkem. Metakapitalismus naplňuje veškerou lidskou činnost duchem metamanažmentu žití nápodobou metarealismu Skutečnosti. Praxí metakultury metamanažmentem je překonána religiozita; vědomí a svědomí metarealismu žití nahrazuje teologii a každou ideologii. Napomoci naplnit lidství přichází Globální válečný soud. Globální válečný soud stanoví generální tedy všelidský útok proti teroru diktatury kapitálu, proti státnímu terorizmu parlamentní demokracie, proti mezinárodnímu terorizmu států a nadnárodních organizací. Globální válečný soud stanoví údajné důkazy předložené šéfem americké diplomacie alias ministrem zahraničí Colinem Powellem Radě bezpečnosti OSN 5. února 2003 za zmanipulované tvrzení, za neidentifikovatelné, nedůvěryhodné a svévolně komentované zvukové a obrazové dokumenty bez valné soudně důkazní ceny, z nichž prezentující spekulativně odvodil dalekosáhlé závěry svévolnického vyvolávání války celkově uvádějí USA v podezření z klamání a podvádění občanstva členských států OSN a tedy lidstva. Se spekulací prezentovanou USA v RB OSN coby důkazem může souhlasit pouze hňup, tak jsou také alespoň snadno poznatelní a to včetně masmédií. Tady nejde až tak o fakta, jako spíše o způsob manipulace se světovou veřejností. Globální válečný soud stanoví ministra zahraničí Colina Powella USA odpovědného za klamání a podvádění lidstva rovnající se válečnému zločinu proti míru. Mozek ministra zahraničí USA Colina Powella trpí malomocenstvím, není divu, při obcování s malomocným prezidentem G. W. Bushem se nakazil. Za nežádoucí zásluhy o teror diktatury kapitálu, za podporu teroru diktatury kapitálu, za podporu státního a mezinárodního terorizmu ve světovém měřítku, za šíření globalizujícího kapitalizmu Globální válečný soud uděluje válečné antivyznamenání zvané ”Nepřítel lidstva” ministru zahraničí USA Colinu Powellovi. Globální válečný soud činí ministra zahraničí USA Colina Powella odpovědného ze spáchání válečných zločinů, ze zločinů proti míru a odsuzuje ho k malomocenství ducha. Za pohrdání lidstvem a vedení války proti lidstvu Globální válečný soud jménem lidstva stanoví ministra zahraničí USA Colina Powella za malomocného a ukládá jeho přísnou izolaci tedy zacházet s ním jako s malomocným, přitom porušování styku s ním včetně výkonu jeho funkce považovat za zločin globálního šíření malomocenství. Každá příznivá reakce na vystoupení amerického mistra zahraničí výstižně charakterizuje příslušnost k hňupoelitě světa nevyhýbající se ani sdělovacím prostředkům, každý se odsoudí sám. Pro usvědčení zlovolnosti USA Globální válečný soud ukládá všechna tvrzení předložená ministrem zahraničí Collinem Powelem prověřit zbrojními inspektory i nezávislou světovou veřejnosti, odbornou i laickou, a v případě jejich nepravosti obvinit USA z válečného zločinu porušování míru a z podněcování k válce. Globální válečný soud ukládá světové veřejnosti, odborné i laické, provést vlastní nezávislou kontrolu zbrojního stavu Iráku, především částí označených USA a Velkou Británií. Z hlediska mezinárodního práva Globální válečný soud světové odborné veřejnosti ukládá provést právní rozbor všestranného porušování poslední rezoluce OSN k Iráku z 8. listopadu. Globální válečný soud ukládá šéfovi zbrojních inspektorů OSN Hansu Blixovi veřejně a přesně specifikovat dosavadní dohodnutou spolupráci s Irákem a její dodržování či nedodržování. Globální válečný soud stanoví šéfa zbrojních inspektorů Hanse Blixe odpovědným za nekompetentnosti neurčitými výroky o spolupráci Iráku se zbrojními inspektory a ukládá mu předem veřejně tuto spolupráci přesně deklarovat a na základě ní teprve posuzovat plnění. Pro nekompetentnost šéfa zbrojních inspektorů Hanse Blixe Globální válečný soud ukládá v odzbrojení Iráku veřejnou kontrolu práce zbrojních inspektorů OSN nezávislými právnickými osobami fyzickými či právnickými. Jménem lidstva Globální válečný soud ukládá OSN veřejnou kontrolu odzbrojení Iráku v přímém televizním přenosu se zvukovou a obrazovou dokumentací. Pro snahu USA a Velké Británie k spekulacím a podvodům namísto k důkazům Globální válečný soud vylučuje USA a Velkou Británii z odzbrojovacích operací v Iráku. Globální válečný soud Iráku přiznává snahu na poslední chvíli zničit kompromitující materiály, přiznává chybějící jednoznačné důkazy o existenci zbraní hromadného ničení, nemůže akceptovat spekulace o záměrech Iráku jakožto důkazu vývoje zbraní hromadného ničení. Válku proti Iráku nelze zahájit na základě spekulací a propagandy hodných bývalého nacistického ministra propagandy. Nelze akceptovat hitlerovské metody USA a velké Británie svévolně a bez důkazů rozpoutávat válku. Pro nebezpečí aktivace skladů chemických a biologických látek Globální válečný soud stanoví zákaz útoku na Irák a ukládá odzbrojit Irák nevojenskou cestou a to silami OSN a nikoliv silami USA. Je zcela reálné, že pod vedením malomocných se USA budou snažit svůj útok proti Iráku ospravedlnit podvržením biologických a chemických látek nebo dokonce jejich použitím za účelem kamufláže svých tvrzení. Pro nebezpečí svévolnické aktivace skladů chemických a biologických látek Globální válečný soud stanoví USA a státy zúčastněné v útoku na Irák odpovědnými za následky. Za záměrné vyvolání aktivace biologických a chemických látek ve válce proti Iráku Globální válečný soud s okamžitou platností degraduje generalitu USA, Velké Británie a Austrálie přitom odmítnutí degradace znamená automaticky nabýt statut válečného zločince. V odzbrojení už nejde pouze o Irák, je známo že v USA použitý antrax pocházel z amerických skladů. Globální válečný soud ukládá všem osobám fyzickým a právním bezodkladně zlikvidovat všechny sklady chemických a biologických látek, které by mohly být náhodně či záměrně aktivovány. Je třeba si uvědomit, že rozpoutávat válku v Iráku znamená možnost aktivovat chemické a biologické zbraně a z tohoto pohledu je třeba chápat evropské iniciativy na podporu války USA proti Iráku. Globální válečný soud ukládá občanstvu Bulharska, Dánska, Itálie, Polska, Maďarska, Polska, Portugalska, Slovenska, Španělska a Velké Británie zbavit se svých stávajících vlád veřejně podporujících mezinárodní terorizmus, v opačném případě se tolerování zla obrátí proti nim. Hňupoelita Evropy ve svém malomocenství ducha není schopna pochopit metarealitu tedy nutnost čelit globalizaci teritoriálními politicko ekonomickými aliancemi. Pohrobci postkomunizmu se nezbavili potřeby Velkého bratra a zatahují občanstvo opět tam, kde už jednou bylo, amerikanizmem žijí ve světě minulosti. Globální válečný soud ukládá občanstvu sjednocené Evropy v jejich vlastním zájmu skoncovat s každou proamericky orientovanou vládou, protože pouze v zachování kulturní identity bez nacionalizmu, jaký představují USA, je jednota a síla sjednocené Evropy. Pro normálně myslícího člověka je globalizujícím kapitalizmem evidentní globální sebezničení lidstva globálním amerikanizmem. Je zcela zřejmé, že amerikanizmus je zdrojem terorizmu, ať přímo či nepřímo jeho indukcí. Světová válka proti terorizmu přerostla ve světovou válku proti amerikanizmu. Příkaz doby je jasný: Zlikvidujte amerikanizmus a vymizí terorizmus! Nic tak výstižně necharakterizuje amerikanizmus lépe než vyvolávání války USA s Irákem. Po Iráku přijdou další adepti, je třeba najít obecnější antiválečný objekt protestů. Globální válečný soud za nepřátele lidstva stanoví nepřátele trvale udržitelného rozvoje. Trvale udržitelný rozvoj znamená zvládnout metarealismus evoluce a tím i metařízenou evoluci lidstva, což je nesmírně důležité v podmínkách svévolnicky zneužívané genetiky. Amerikanizmus, genetika a bezpečnost lidstva nejdou k sobě. Globální válečný soud stanoví za odpůrce trvale udržitelného rozvoje a za nepřátele lidstva amerikanizmus, tedy USA, tedy NATO a tím také všechny přívržence amerikanizmu, USA a NATO. Globální válečný soud za jedinou smysluplnou vizi lidstva a tedy i sjednocené Evropy stanoví trvale udržitelný rozvoj a s ním neslučitelný amerikanizmus, USA a NATO. Pro amerikanizmus a jeho přívržence není jiná alternativa než přistoupit na politiku trvale udržitelného rozvoje. Globální válečný soud ukládá všem politikům stranících amerikanizmu tedy nepřátelům lidstva bez okolků odejít na politické smetiště. Globální válečný soud ukládá USA bez otálení a bezpodmínečně přistoupit na Kjótský protokol, dodržovat mezinárodní právo, uznat Mezinárodní trestní soud a běžně uznávané mezinárodní smlouvy, přestat státním terorizmem terorizovat vlastní i cizí občanstvo, naplňovat Globální lidská práva, ukončit teror diktatury kapitálu, jakož i legislativně zakázat zneužití genetiky kapitálem a tak celkově ukončit ohrožování bezpečnosti lidstva. Globální válečný soud stanoví přípravu útoku USA na Irák bez mandátu valné většiny členů OSN za akt válečné agrese a takovou podporu ostatních států či organizací za podporu aktu válečné agrese. Globální válečný soud stanoví přípravu útoku na Irák bez mandátu valné většiny členů OSN za zvůli amerikanizmu a takovou podporu ostatních států či organizací za podporu amerikanizmu tedy za podporu rovnající se nepřátelství vůči lidstvu. Globální válečný soud stanoví masmediální propagaci nebo podporu amerikanizmu za útok na existenci lidstva. Globální válečný soud stanoví politickou propagaci, podporu nebo aplikaci amerikanizmu za útok na existenci lidstva. Pro ohrožení bezpečnosti lidstva podporou amerikanizmu Globální válečný soud ukládá vládám USA, Velké Británie, Dánska, Španělska, Portugalska, Itálie, Polska, Maďarska a Turecka okamžité odstoupení přičemž jejich setrvání považovat za vyhlášení války uvedených států lidstvu. Globální válečný soud stanoví následující poučení z krize kolem válečného tažení USA proti Iráku; politika USA preventivní války je politikou válečné agrese; RB OSN sama potvrdila svou zločinnost, když politiku válečné agrese USA neodsoudila; rezoluce RB OSN č. 1441 automaticky nezakládá právo útoku USA na Irák; činnost RB OSN je založená na spekulacích a nikoli na právní argumentaci; RB OSN se neřídí mezinárodním právem, ale rozhoduje z pozice diktátora; příprava válečného útoku USA na Irák bez mandátu OSN je přípravou válečné agrese; schvalování válečného útoku USA na Irák je schvalováním válečné agrese; poskytnutí území pro válečnou agresi USA proti Iráku je spoluúčastí na válečné agresi; Pro NATO jsou vlastní regule víc než mezinárodní právo a OSN; příprava válečné agrese USA proti Iráku stvrdila zločinecký statut NATO, pokud totiž členský stát NATO zahájí válečnou agresi proti nečlenskému státu jsou členské státy NATO solidárně povinné účastnit se válečné agrese a tak zločinnost rozšířit na světovou úroveň; EU se nedistancovala od přípravy válečné agrese USA proti Iráku; některé státy EU vyjádřili připravované válečné agresi USA proti Iráku nejen politickou, ale i vojenskou podporu; většina kandidátských států EU vyjádřila politickou a válečnou podporu válečné agresi USA proti Iráku; zvláště hanebnou úlohu v chystané válečné agresi USA proti Iráku sehrálo Turecko, které chtělo na válečné agresi vydělat a NATO tento obchod ještě posvětilo; svět a Evropu vede hňupoelita neschopná metareality ohrožující tím bezpečnost občanstva Evropy a lidstva; masmédia přípravu válečné agrese USA proti Iráku berou jakožto příležitost k senzačním zprávám; příprava válečné agrese USA proti Iráku je ukázkou amerikanizmu, ukázkou krize americké demokracie, ukázkou krize parlamentní demokracie; zástupci lidu a především ministři zahraničí musí způsobilostí k metarealitě být schopní zajistit bezpečnost lidstva. Byla doba boje proti fašizmu, pak byla doba boje proti komunizmu a nyní nastoupila doba boje proti amerikanizmu. Co je amerikanizmus? Je to předně hlavní pramen postfašizmu. O postfašizmu toho víme již dost, o amerikanizmu méně. Amerikanizmus je především způsob svévolnického myšlení neuznávající atributy žité metareality jako je přirozený původ lidství, pravdy, dobra, spravedlnosti a mnoha jiných. Na svévolnický způsob myšlení je pochopitelně úzce vázán svévolnický jazyk a tím pochopitelně i způsob žití, pro který je typický diktát teroru diktatury kapitálu nad lidstvím. Amerikanizmus není vázaný na rasu a vyznání, je globálním fenoménem, jeho speciální odrůdou je nacionální amerikanizmus USA. Člověk omezený a neschopný vhlížet metarealitu není schopen odolávat amerikanizmu. Amerikanizmus je degradovaná kultura civilizovaných barbarů. Amerikanizmus je civilizace rozumných zvířat zbavených duchovních hodnot lidství. Amerikanizmus je civilizace svévolníků otročících Mamonu a Bohu, majících Boha pouze pro Mamon. V amerikanizmu kulturu degradovanou na civilizaci vytváří spotřební masa tedy konzumní dav nejméně k lidství povolaných. V civilizaci amerikanizmu kulturu vytváří konzumentská masa nejméně povolaných a tak se diktaturou kapitálu a trhostrojem každou generací kultura nivelizuje a vytrácí. Civilizace amerikanizmu vytváří z kultur kulturní guláš. V civilizaci amerikanizmu kultura ztrácí svou ústřední úlohu totiž péči o lidství. Nakonec civilizace amerikanizmu degeneruje do takové míry, že zmanipulovaná demokracie je schopná volit za své zástupce arcihňupa nebo extrahňupa. Globální válečný soud ukládá všem dobrou radu nad zlato: Věřte pouze lidem, především zástupcům lidu, schopných vlastním metarealismem žití rozhodovat pro dobro lidu a tedy pro každého. V boji proti amerikanizmu dobrou pomůckou je zlo, které je schopen vnímat každý. Proč je tolik zla na světě? Protože lidé slepě věří hňupoelitě orientované amerikanizmem! A to je možné neustále dokumentovat. A nejlépe u samého zdroje tedy v USA. Šéf americké diplomacie Colin Powell se na klíčovém jednání Rady bezpečnosti OSN pokusil přesvědčit svět, že Irák lže, že nadále ukrývá zbraně hromadného ničení a usiluje o výrobu dalších, podle USA přitom Irák zásadně porušuje požadavky OSN. Jenomže ze lží nakonec usvědčil Colin Powell sám sebe. Powell předložil sérii neurčitých a obecných pseudodůkazů: satelitní fotografie, telefonní odposlechy a informace získané od lidí, kteří prý riskovali své životy. Americké důkazy jsou spíše tvrzení a spekulace, jde o pouhé nahromadění informací, které sotva ukazují na znepokojující vzorek chování Iráku. Powell přehrál zejména zvukový záznam rozhovoru neznámých iráckých důstojníků, na němž se uvádí: "Všechno jsme odstranili." Zároveň předložil několik neidentifikovatelných satelitních fotografií, na nichž dokumentoval domněle neobvyklou aktivitu v místech, která měla být kontrolována zbrojními inspektory. Nákladní automobily z těchto míst prý odvážely množství materiálu. Powell ukázal i satelitní snímky patnácti bunkrů, z nichž čtyři podle něj vykazovaly pouze známky skladování biologických a chemických zbraní. Powell zároveň obvinil Saddámův režim ze série dalších zločinů. Odvolal se přitom na lidské zpravodajské zdroje, americké i zahraniční. Jakmile ovšem Powell zašel do konkrétností, důkazy chybějí. Zatím neřekl nic nového, jde pouze o tvrzení a spíše podvržené materiály bez valné důkazní ceny. To, že jsou nákladní auta u nějakého objektu, nedokazuje, že převážejí bojové hlavice nebo zbraně hromadného ničení. Powell se snažil OSN zastrašovat když uvedl, že OSN riskuje ztrátu své věrohodnosti, pokud nebude rychle reagovat na porušování rezolucí RB OSN ze strany Iráku. Tato instituce se prý ocitne v nebezpečí bezvýznamnosti, pokud dovolí Iráku, aby pohrdal její vůlí, a neodpoví okamžitě a efektivně na jeho počínání. Americká rétorika však k jasnému obvinění Iráku nestačí. Většina členů Rady bezpečnosti včetně Francie, Číny a Ruska se pak správně vyslovila pro to, aby zbrojní inspekce pokračovaly a měly šanci americké důkazy potvrdit. Šéf ruské diplomacie Igor Ivanov vyzval Irák, aby na americká obvinění odpověděl. Irák Powellovo vystoupení v Radě bezpečnosti Irák tvrdě odmítl s tím, že to jsou lži a výmysly, pro něž neexistují důkazy. Americkému ministrovi zahraničí Colinu Powellovi se nepodařilo přesvědčit svět o nutnosti rychlého zásahu mezinárodního společenství v čele s USA proti Iráku. Jen více přesvědčil ty již přesvědčené, váhající však stále převažují. Jedenáct států včetně tří států s právem veta - Francie, Čína a Rusko - se vyslovilo pro další pokračování práce zbrojních inspektorů. Pouze Británie, Španělsko a Bulharsko oficiálně podpořily americký přístup. Powellovu zprávu vysoce ocenil Javier Solana, přezdívaný "Mistr Evropa", neboť je odpovědný za zahraniční politiku EU. Za zásluhy o veřejnou podporu amerikanizmu, za veřejné ponoukání k válce, za zradu jednotné EU, Globální válečný soud uděluje válečné antivyznamenání zvané ”Nepřítel euroobčanstva” bývalému šéfovi NATO a současnému "Mistru Evropy" Javieru Solanovi. Zájmy sjednocené Evropy se od zájmů USA podstatně liší, to se odráží i v tom, že Německo a Francie uštědřily těžkou ránu vojenské agresi USA proti Iráku. Rozhodly se připravit mírový plán na odzbrojení Saddámova režimu a předložit ho Radě bezpečnosti OSN. Plán Francie a Německa spočívá v tom, že do Iráku by měl být vyslán sbor vojáků OSN. Zajistili by volný pohyb zbrojních inspektorů. Společně se zákazem letů pro Iráčany to má urychlit pátrání po zbraních hromadného ničení. Úspěch či neúspěch iniciativy závisí především na tom, co zjistili zbrojní inspektoři v Iráku. Irák předal OSN další dokumenty o svých chemických a biologických zbraních. USA evropský plán v první reakci odmítly. Zatímco evropské země vesměs francouzsko-německou iniciativu vítají, v USA vyvolala velké rozhořčení - s USA se o návrhu totiž zatím nikdo nebavil. Rozpory mezi Evropou a USA sílí. Přispěla k tomu i konference v Mnichově. Během ní německý ministr zahraničí Joschka Fischer přímo odmítl argumenty proti Iráku, jež USA zveřejnily. Neshody přiživila i malá Belgie. Její ministr zahraničí Louis Michel prohlásil, že Brusel zablokuje v NATO kroky na zajištění obrany Turecka v případě války USA proti Iráku. Tento krok podpořila Francie a Německo. Všechny tři uvedené státy odmítají opatření NATO s tím, že jsou zatím předčasná, protože k válce není důvod. Michel byl také první vysoce postavený západní politik, který zpochybnil americké motivy pro vojenský zásah. Němci a Francouzi chtějí odzbrojit Irák mírově, pomocí OSN. Je to velký plán, a uspěje-li, může znamenat i velkou politickou porážku pro USA. Podle mírového plánu by měla vojska OSN fakticky převzít kontrolu nad Irákem. Asi dvacet tisíc mužů modrých přileb by mělo zajistit volný prostor pro dva tisíce zbrojních inspektorů, kteří vyhledají a zničí vše, co se z iráckých zbraní hromadného ničení najít a zničit dá. Nový plán z Evropy může USA přimět ke zrychlení nástupu do války. Hodně závisí na tom, co řeknou inspektoři. Pokud prokážou, že Irák spolupracuje na svém odzbrojení, bude pro USA obtížné sáhnout po zbrani, i když by opravdu chtěli. Chtě nechtě budou muset jít cestou OSN. Konflikt kolem Iráku má novou oběť: NATO. V irácké krizi se NATO zatím nedokáže shodnout na svém postupu. Američané soudí, že kvůli tomuto rozkolu čelí aliance "krizi důvěry". Také její šéf George Robertson musel přiznat, že NATO je v obtížné situaci. Pro NATO je to mimořádně vážný problém a důležitá záležitost, protože ani po třech týdnech sporů se nedokázala shodnout na tom, zda už nyní zahájit přípravy na obranu Turecka pro případ agresivní války USA proti Iráku. Zatím poslední velký pokus o shodu NATO zablokovali Francouzi spolu s Belgičany a Němci. Spor je veden pouze o načasování a šíři podpory, o to, kdy se s přípravami na obranu Turků začne. Právě to je však problém. Kdyby NATO zahájilo tyto přípravy už nyní, když ještě probíhají zbrojní inspekce OSN v Iráku, lze to označit za účastníka americké agrese proti Iráku. Turci poté, co poskytli nástupní prostor válečné agresi USA proti Iráku, s odvoláním na smlouvu o NATO, požádali o zahájení konzultací o celé věci. V dějinách NATO je to poprvé, co někdo sáhl po této možnosti. V zásadě to Turkům (i jiným) dovoluje jen neustále svolávat vrcholný orgán NATO, jeho radu. Spory členských států NATO se kvůli válce v Iráku vystupňovaly. Důvodem k vyostření rozepře se stal nález raket s nepovoleným doletem v Iráku. Pochopitelně pro USA a Velkou Británii je to vítané vážné porušení rezoluce OSN. USA i Británie se ohánějí tím, že "vážné porušení" rezolucí OSN může ospravedlnit jejich válečnou agresi na Irák. Němci však mají na situaci jiný názor a nález raket tak kriticky nehodnotí. Žádný důvod k válce neexistuje. Jde o nález dvou typů raket, které překračují rezolucemi povolený dolet. Jeden typ těchto raket může letět o 11 kilometrů dále, než povoluje OSN, druhý asi o třicet kilometrů dále. V obou případech se jedná o rakety s dostřelem do dvou set kilometrů. Tyto rakety nepředstavují "žádnou hrozbu", protože nemají řídící systémy, a jsou proto velmi nepřesné. Dolet je záležitost paliva a řídícího systému. Zbrojní inspektoři OSN možná konečně našly onu pověstnou hůl, aby mohly psa bít, vyzvou v nejbližší době Irák, aby zničil své rakety Samúd 2 s doletem delším než povolených 150 kilometrů. Ty však nejsou závažným porušením listopadovou rezoluci Rady bezpečnosti. Dolet těchto raket přesahuje OSN povolenou mez 150 kilometrů pouze směšně málo. Rakety Samúd 2 mají skutečný dolet nižší než 180 km poté, co jsou vybaveny naváděcím a kontrolním systémem. Irák vyrobil inkriminované rakety Samúd 2 pomocí jednoduché přestavby známých ruských raket Scud - zvětšil jejich průměr, aby pojaly více paliva. Zmíněné rakety se sotva nyní mohou stát klíčem k zahájení případné legální války proti Iráku. Jediným právně odůvodněným útokem na Irák je vlastnění zbraní hromadného ničení a to takové dětské hračky jakým jsou rakety s doletem maximálně 183 kilometrů rozhodně nejsou. Bývalý hlavní žalobce tribunálu OSN pro bývalou Jugoslávii a Rwandu Richard Goldstone přitom upozornil, že USA by porušily mezinárodní právo, kdyby zaútočily na Irák bez dohody s OSN. "Neviděl jsem ani neslyšel žádný důkaz o tom, že USA jsou ohroženy útokem Iráku," uvedl Goldstone a tvrdil, že americký úder bez souhlasu OSN by byl největším porušením mezinárodního práva od konce druhé světové války. USA vyzval, aby se poskytlo více času zbrojním inspektorům OSN. Nelze založit precedens agresivní války jakožto standardu řešení problémů mezi státy. Nutno odmítat válku jakožto normální prostředek politiky. Je nutno trvat na právu, a nikoli na právu silnějšího. Odzbrojit Irák lze pořád bez války. Irácké odzbrojení musí být řešení mírové, Irák na něm musí spolupracovat, o postupu musí rozhodovat OSN, přičemž její inspektoři jsou hlavním nástrojem pro nalezení nebezpečných zbraní Iráku i pro ověřování, že byly skutečně zničeny. Podle inspektorů OSN Irák poněkud zlepšil svou spolupráci se zbrojními inspektory, i když řada věcí stále zůstává nevyjasněná a spolupráce není stoprocentní. Uvedli to ve svých zprávách šéfové zbrojních inspektorů před hluboce rozdělenou Radou bezpečnosti OSN. Zprávy Hanse Blixe a Muhamada Baradeje tak vyzněly mnohem optimističtěji než ty minulé. Oba šéfinspektoři se vyslovili pro další inspekce jako prostředek k rychlému odzbrojení iráckého režimu, přesto u nich trvá podezření z podjatosti amerikanizmem. Z bezprostředních reakcí zejména stálých členů Rady bezpečnosti OSN na obě zprávy vyplynulo, že se nijak nezmenšila názorová propast na řešení irácké krize. Inspektoři nenalezli žádné zbraně hromadného ničení. Blix zároveň zpochybnil význam některých amerických důkazů, které nedávno předložil ministr zahraničí USA Colin Powell. Například podle Blixe předložené družicové snímky nedokazují, že by Irák vyklízel z jednoho objektu zakázanou munici. Současně uvedl, že nic nesvědčí o tom, že by Iráčané předem věděli o místech, která se chystají inspektoři navštívit. Podle Blixe stále ještě lze odzbrojit Irák prostřednictvím inspekcí v krátké době, pokud (Bagdád) bude okamžitě, aktivně a bezpodmínečně spolupracovat s inspekčními týmy. Nejsou žádné konkrétní důkazy, že by se Irák pokoušel získat jadernou zbraň. Doba pro válku nenastala, použití vojenské síly proti Iráku je dnes neospravedlnitelné. Existuje zde alternativa, a tou je odzbrojit Irák prostřednictvím inspektorů. Dejme jim čas. Předčasné vojenské řešení válečnou agresí by mohlo přinést závažné důsledky. Tvrzení USA a Velké Británie už nelze brát vážně. Británie a USA cítí, že neprohrávají jen na diplomatickém poli, ale také u vlastního občanstva a tak sáhly po státním psychoterorizmu, když vyhlásily sérii dramatických bezpečnostních opatření a varují, že v nejbližších dnech mohou být cílem teroristických úderů srovnatelných s útoky z 11. září 2001. Jak takový státní psychoteror probíhá? Kolem Washingtonu byly například rozmístěny mobilní systémy protiletecké obrany, a britská vláda dokonce uvažovala o preventivním uzavření obrovského londýnského letiště Heathrow. Oba státy uvádějí, že tajné služby mají mnoho "velmi znepokojivých" náznaků, že se teroristé napojení na Al-Kajdu chystají udeřit. Londýn ani Washington však tradičně neudaly nic konkrétního o podstatě hrozeb, britský tisk však s odvoláním na zpravodajské služby uvedl, že existuje plán zaútočit raketou na letadlo startující z letiště Heathrow. Není jasné, jak dlouho budou mimořádná opatření trvat, ale policie naznačila, že se útoku obává především v nejbližších dnech. K ochraně letiště byly povolány stovky vojáků, kteří hlídkovali v tancích a obrněných vozidlech. Jejich počet dosáhl čtyř set padesáti. Policie také posílila bezpečnostní opatření v centru Londýna. Premiér Tony Blair tyto kroky osobně schválil a jeho mluvčí zdůraznil, že jsou reakcí na konkrétní hrozbu, o níž se dozvěděly tajné služby. Předseda Labouristické strany John Reid dokonce riziko útoku proti Heathrow srovnal s údery proti New Yorku a Washingtonu. Je to prý hrozba srovnatelná s masakrem tisíců lidí v New Yorku. Nervozita Britů proto stoupá. Vláda zároveň odmítá hlasy kritiků, podle nichž se Tony Blair zveličováním teroristické hrozby snaží přesvědčit stále více skeptické veřejné mínění o nutnosti podpořit USA ve válce proti Iráku. Ono je to však spíše tak, že za dobrý peníz si lze vhodné teroristy koupit, v diktatuře kapitálu zcela běžná praxe. Také v USA se bezpečnostní složky rozhodly vystupňovat preventivní opatření. Kolem hlavního města byly například rozmístěny džípy vybavené střelami Stinger, tedy systémem určeným k ničení letadel. Vláda tvrdí, že množství zpravodajských informací o možném útoku na USA je nyní největší od 11. 9. 2001. USA už neví jak sehnat důkazy proti Iráku, vše je dobré. Irák je prý ve spojení s teroristy, USA prý mají další důkaz, prohlásil ve své propagandě americký ministr zahraničí Colin Powell. Ministr tvrdí, že šéf Al-Kajdy Usáma bin Ládin natočil nový projev, kde přiznává své spojení s Irákem. Zároveň George Tenet, šéf zpravodajské služby CIA, varoval, že koncem týdne, kdy vrcholí muslimská pouť do Mekky, se mohou čekat teroristické útoky Al-Kajdy v USA a na Arabském poloostrově. Powell v projevu před senátním výborem konstatoval, že četl přepis toho, co "bin Ládin či ten, o kterém věříme, že je bin Ládin", co řekl v katarské satelitní síti Al-Džazíra, kde "opět mluví k lidu Iráku, hovoří o jejich boji a jaké je jeho partnerství s Irákem". "Toto propojení mezi teroristy a státy, které vyvíjejí zbraně hromadného ničení, nesmí již nadále být opomíjeno a ignorováno," prohlásil Powell před senátním výborem pro rozpočet. Šéfredaktor Al-Džazíry Ibrahim Hilál nejprve sdělil, že jeho stanice žádný takový záznam s bin Ládinem nemá. Americká televizní síť CNN, která se Hilála rovněž zeptala na jeho reakci na Powellův projev, citovala dále jeho slova, že "podobné pověsti se už vyskytují několik týdnů". V podobném duchu jako Powell vystoupil v Senátu i ředitel americké Ústřední zpravodajské služby CIA George Tenet. Podle něj teroristé z Al-Kajdy neustále představují pro USA hrozbu. USA a Velká Británie nepředvádí nic nového, v podobném duchu to už kdysi předváděli nacisté. Včera padl v Hamburku první trest v souvislosti s atentáty z 11. září. Osmadvacetiletý Maročan Munir Motasadek dostal nejvyšší navrhovaný trest - 15 let vězení. Soud dospěl k závěru, že Motasadek nese spoluvinu za smrt asi 3000 lidí, kteří zahynuli při nárazech letadel do Světového obchodního střediska a Pentagonu. V letech 1999 až 2001 totiž spravoval účty sebevražedných únosců Egypťana Muhammada Atty, Libanonce Zijáda Džarráha a Marvána Šihhího ze Spojených arabských emirátů. "Tímto bezprecedentním zločinem zaútočili na samotné základy USA," řekl soudce Albrecht Mentz. Nejde o pachatele, jde o samotný soud zda nečiní na politickou objednávku. Německý státní soud nesplňuje podmínku spravedlnosti jednoduše pro podjatost amerikanizmu. Ovšem podjatost amerikanizmem ovládá soudnost mnohých politiků a novinářů. Když se Francie, Belgie a Německo postavily proti přípravě NATO na možnou válku v Iráku, staly se terčem tvrdé kampaně. Právě v ní vznikl veškerý ten poprask okolo "krize", "rozkolu" či "konce" NATO. Jedna z "krizí" NATO končí. Jsme zase o něco chytřejší: viděli jsme, jak se vede mediální úder, když je třeba nástroji propagandy pacifikovat nespokojené spojence. Stejně tak, tedy jako propagandu, je třeba brát obvinění, že tyto tři země ohrožují obranu Turecka. Za "obranou" se totiž ještě před pár dny schovávalo posílení ostrahy u amerických základen v Evropě během agresivní války v Iráku a uvolnění vojsk USA z Balkánu také kvůli Iráku. Ale to jen tak mimochodem. Důležitější je, že celý ten poprask okolo "obrany Turecka" zúčastněného na agresivní válce USA proti Iráku umožňuje zakrýt velmi vážný problém, který se přímo dotýká i nás. Jak upozornil bývalý žalobce mezinárodního soudu v Haagu, bez souhlasu OSN bude útok na Irák jedním z největších porušení mezinárodního práva. Toto riziko existuje: souhlas OSN zatím není, ale USA hrozí válečnou agresí na Irák. Pokud tedy Turecko chce od NATO pomoc před verdiktem OSN, staví NATO do obtížné situace účastníka vojenské agrese USA proti Iráku. Seskupení NATO, kde platí závazek vzájemné pomoci při napadení zvenčí, je tlačeno k poskytování pomoci při válce porušující mezinárodní právo: při útočné či agresivní válce. Toto slovo má špatný zvuk. Přesto je součástí politiky - nejen u Hitlerů. Nelze vyloučit to, že k účasti na válečné agresi budou alianční solidaritou nuceny i státy, které se z těch či oněch důvodů odmítají podílet. Může se stát, že jednou nebude Česko chtít jít do války, do níž ho budou tlačit alianční spojenci. Proto by si Česko mělo odpustit klišé, jako že "dobré USA" dostávají dýku do zad od "zbabělých" či "mnichovanských" spojenců. A stejně tak bychom se měli přestat strašit chimérami, že se nad námi vznáší nové dělení Evropy - a to jen proto, že agresivní vojenský zásah v Iráku odmítá kromě Němců a Francouzů také Rusko. Hluboce rozdělená EU se snaží najít společný hlas v irácké krizi. Proto se její nejvyšší představitelé sešli na mimořádné schůzce v Bruselu. Pro EU je to klíčová chvíle. Hlas Evropy, kde jsou protiválečné nálady silnější než v USA, zatím není ve světě tak slyšet. Společný postoj EU (a části uchazečů) by však už přeslechnout nešlo. EU jde také o budoucnost: o to, zda v politických krizích vůbec dokáže jednat společně, nebo zda je a zůstane pouze velkým volným trhem. O tom, jak těžké pro ni bude najít společné stanovisko, svědčí fakt, že těsně před zahájením zůstávaly názory zemí na iráckou krizi velmi protikladné. Názorové rozdíly byly tak velké, že předsednická země EU, Řecko, odmítala vypracovat návrh společného prohlášení, který by šéfové EU dostali na počátku jednání. Jak ukazovala jednání ministrů zahraničí EU, najít společné stanovisko byl pro EU sisyfovský úkol. Britové i po masových demonstracích proti válce vlastního občanstva odmítali oslabit vojenský nátlak na Irák a hájili soustřeďování vojsk v Perském zálivu na agresivní válku. Při jednání šlo o to, zda se EU postaví za myšlenku, že inspektoři mají na svou práci jen "týdny, ne měsíce", jak prohlašují USA (a Britové), hrozící agresivním vojenským úderem. Druhou možností proto je, že EU podpoří volání, aby OSN dostala dost času na potvrzení či vyvrácení obav, že Irák stále vlastní zbraně hromadného ničení. Na setkání EU dostal hlas OSN zvláštní příležitost: do Bruselu byl totiž pozván generální tajemník této organizace Kofi Annan. EU vyloučila jakoukoli účast uchazečů na schůzce. Představitelům kandidátských států byly proto výsledky jednání sděleny. Z kandidátských zemí, které chtějí vstoupit do EU nato zněly hlasy plné rozhořčení. Vyprovokovala je slova francouzského prezidenta Jacquesa Chiraka, která pronesl po pondělním summitu EU. Ten v pondělí oprávněně označil uchazeče za "lehkomyslné" a "neodpovědné", když podpořili americký agresivní proválečný postoj. Řekl, že měli ve sporu o Irák "být zticha", dokud svůj postoj nesladí s EU. Rozhořčené hlasy se nesly ze všech kandidátských zemí. I přes tento výpad se však premiéři kandidátských zemí během své návštěvy Bruselu připojili ke společnému postoji EU vůči Iráku. Vznikl tak blok téměř třiceti států, které vůči Iráku podporují sice rázný, ale neagresivní přístup. Zároveň však připouští i krajní možnost válečného řešení. Pokud Evropa svou shodu udrží, může to mít dopad na průběh irácké krize. To podstatné však ze strany EU nezaznělo a to je odsouzení válečné agrese USA proti Iráku. Ono je to spíš tak, že dnešní EU vlastně sama neví kam kráčí. Jisto je, že EU je společenství stejných evropských hodnot pro něž je nepřijatelný amerikanizmus. Podstatné je, že vlády kandidátských států veřejně podpořily válečnou agresi USA proti Iráku a tím pohrdání mezinárodním právem. Vše špatné k něčemu dobré, Řekové předsedající EU uchazeče vyzvali, aby se obraceli na vedení EU se všemi věcmi, které chtějí projednat. Pokud považují něco za potřebné konzultovat, mají se obrátit na vedení EU. EU se k tomuto kroku odhodlala poté, co kandidátské státy na vlastní pěst podpořily ve dvou dopisech stanoviska válečné agrese USA vůči Iráku. Amerikanizmus chce všechno řešit silou, nikoli intelektem. Je to pochopitelné, každý používá toho čeho má víc. Lidé ve světě mají od vietnamské války s amerikanizmem své zkušenosti. Šest milionů lidí na celém světě vyšlo v sobotu do ulic na protest proti hrozící válce v Iráku. Vlna demonstrací byla největší od války ve Vietnamu. Mírové pochody se konaly v šesti stech městech v šedesáti zemích, od Austrálie přes Evropu až po Ameriku. Londýn zažil největší demonstraci všech dob. Střed britské metropole zaplnil milionový dav. Pochod spojil mladé i staré, slavné i neznámé, tradiční protiválečné skupiny i lidi, kteří do ulic vyšli vůbec poprvé. Lidé pociťují, že agresivní válka USA proti Iráku je jen kvůli ropě a že George Bushe lidská práva nikdy nezajímala. Ve španělské Barceloně pochodovalo za mír až 1,3 milionu lidí. Statisíce demonstrantů žádaly mír také v Paříži, Římě, Berlíně, Damašku a dalších městech. Mnohatisícovou demonstraci na newyorské První avenue v Manhattanu poblíž sídla OSN podpořily známé osobnosti. Proti přípravám na agresivní válku protestovalo v Česku celkem jen kolem dvou tisíc lidí, kteří se sešli v Praze, Brně a Ostravě. Lidé v Česku a ostatních postkomunistických státech si neuvědomují, že byli zmanipulováni z diktatury proletariátu do diktatury kapitálu a tak nemohou pochopit ohromnou masovou účast proti agresivní válce USA vůči Iráku. "Stop Adolf Bush!" a "Stop Busherie!" volali jejich transparenty. To druhé je slovní hříčka na "bušerí", což ve francouzštině znamená nejen "bushovinu", ale i "řezničinu". "Válka je Bushit". Jméno amerického prezidenta tím dostává dvě písmena navíc - a zcela jiný význam. Frieden, šalom, salem. Mír. "Dělejte čaj, ne válku." "Ne válce!", "Krvavá ropa", hlásaly transparenty účastníků demonstrace, kterou zorganizovalo na 40 organizací mírového hnutí, odbory, církev i politické strany. "Už žádné krvavé dolary," skandovali lidé všech věkových kategorií, mezi nimi řada prominentů. Masové demonstrace v Londýně - prý vůbec největší v historii - spojily mladé a staré, muže a ženy, slavné a neznámé. Nálada většiny lidí byla rozhodná. Bylo jasné, že je žádné argumenty nepřesvědčí. Je třeba si uvědomit, že za agresivní válkou USA proti Iráku je skryt amerikanizmus. Ve vlastním zájmu musí lidstvo začít protestovat proti amerikanizmu. Globální amerikanizmus rovná se sebezničení lidstva. Pro amerikanizmus je typická ztráta smyslu pro metarealitu a projevuje se ve všech oblastech lidské činnosti. Amerikanizmus trpí něčím, co jsme v komunizmu zažili jakožto iluzi všemocnosti známé pod heslem "poručíme větru dešti". Amerikanizmus coby vada lidského myšlení se podepisuje všude, podepsala i na katastrofě raketoplánu. Do přistání amerického raketoplánu Columbia zbývalo v sobotu šestnáct minut, když se stroj na blankytném nebi začal trhat na kusy. Za pár vteřin nebylo pochyb: zahynulo všech sedm astronautů. Na vině je amerikanizovaný manažment NASA. Šest Američanů, velitel Rick Husband, pilot William McCool, Michael Anderson, americká Indka Kalpana Chawlaová, David Brown, Laurel Clarková a první Izraelec ve vesmíru Ilan Ramon. USA po sedmnácti letech od katastrofy raketoplánu Challenger, který explodoval po startu 28. ledna 1986, přišly o další chloubu svého vesmírného programu. V sobotu ráno panovalo krásné počasí. Sestup z oběžné dráhy začal zhruba o hodinu dříve. 8.15: Raketoplán přelétává nad Indickým oceánem. Velitel posádky Rick Husband a pilot William McCool odpálili dvě brzdicí rakety. 8.51: Počáteční fáze sestupu proběhla normálně a raketoplán minul pobřeží USA severně od San Franciska. 8.53: Přichází první signál, že by něco mohlo být v nepořádku. Monitorovací systém registruje, že se ztratila data o stavu hydraulického systému na klapkách levého křídla. Technici zároveň zaregistrovali, že teplota na levém křídle stoupla během necelých pěti minut o 11 až 17 stupňů. Raketoplán je stále ještě nad Kalifornií. 8.56: Teplota povážlivě stoupá. Na levém křídle o třicet stupňů, na pravém zatím jen o osm. Astronauti se v tu chvíli nacházejí nad státem Nevada. 8.58: Raketoplán je nad Novým Mexikem. Na levé straně přestávají fungovat i zbylé teplotní senzory. Columbia se v této chvíli nachází ve výšce šedesát kilometrů nad zemí a pohybuje se rychlostí osmnáctkrát vyšší, než je rychlost zvuku. Raketoplán se naklání stále více nalevo, čemuž se snaží zabránit automatický pilotní systém. 8.59: Letový dispečink v Houstonu postrádá údaje o tlaku pneumatik. Vysílá proto směrem k posádce: "Columbia, Houston. Vidíme vaše vzkazy o pneumatikách. Neviděli jsme však ty poslední." Krátce nato přichází odpověď: "Roger, hmm." (v bezdrátové komunikaci to znamená "rozumím"). Byla to poslední zaznamenaná slova posádky. 9.00 a dále: Houston se několikrát snaží spojit s Columbií, ale marně. Očití svědci v Texasu a Lousianě popisují obrovský výbuch a několik bílých stop na obloze. Pár sekund před havárií, v 8.59 místního amerického času, proběhl poslední rozhovor s posádkou. Kapitán vesmírné lodi Husband z výšky 62 140 metrů nad zemí stačil říci jediné slovo: "Rozumím..." poté bylo spojení náhle a navždy přerušeno. Obyvatelé tří států USA zaslechli silnou detonaci; třásla se okna, chvěly se domy a bylo vidět záblesk. Kusy raketoplánu pak padaly na Texas jako déšť. Trosky byly rozesety na obrovské ploše a zničily i jeden obytný dům. Podařilo se nalézt i ostatky astronautů. USA vyvěsily vlajky na půl žerdi a nálada v USA připomínala chvíle po teroristických útocích 11. září 2001. Sami Američané ihned vyloučili možnost teroristického útoku, protože Columbia byla příliš vysoko, aby mohla být zasažena nepřátelskou raketou a bezpečnostní opatření všech zařízení NASA jsou tak přísná, že je vyloučeno, aby někdo propašoval na palubu bombu. Odborníci zpočátku vidí příčinu havárie v selhání tepelné ochrany raketoplánu. Při startu upadl kus pěnové izolace z nádrží a narazil na hranu levého křídla. Mohl narušit tepelný štít. Někteří poukazovali i na poměrně zastaralé počítačové vybavení stroje, staré kolem 20 let. Na počátku byla nějaká maličkost, která v daném okamžiku vyrostla do obludných rozměrů. Už před přistáním oznámila NASA, že při zpracování videozáznamů ze startu objevili technici nezvyklý jev. Kus pěnové izolace, která obaluje nádrže s kapalným kyslíkem a vodíkem, aby se nevypařovaly, během vypuštění upadl a narazil na hranu levého křídla, navíc to bylo 80 vteřin po startu, tedy při poměrně vysoké rychlosti. Musíme si připomenout, že celý raketoplán je obalen více než 30 tisíci keramickými destičkami, každá o síle asi 20 centimetrů, které mají chránit toto těleso před žárem 1650 stupňů, jenž vzniká během vstupu do atmosféry. Tyto destičky jsou velice citlivé, technici se jich mohou dotýkat pouze v rukavicích. Pouze izolační hmota by je poškodit neměla, ovšem kdyby se poškodila nepatrná plocha, mohlo se při průletu atmosférou postupně odloupávat stále víc dlaždiček, až obnažily velký kus. Tomu nasvědčuje i to, že během posledních sedmi minut před katastrofou odlétávaly od raketoplánu svítící body. Ovšem i dřív padaly kusy této izolace a nic se nestalo. Až teď, sedmnáct let a čtyři dny poté, co po startu z Kennedyho kosmické základny vybuchl raketoplán Challenger, obě katastrofy se staly v takovém úseku dráhy, kde to raketoví odborníci nepředpokládali. Tehdy prapříčinou prý byla drobná konstrukční závada, která za běžných podmínek nevadila, ale v mrazivém počasí na kosmodromu se nepříznivě projevila a nakonec vedla k výbuchu pravého motoru a ke zkáze celého plavidla. Odborníci nyní rovněž tvrdili, že příčina katastrofy Columbie může být v celkově zastaralé koncepci raketoplánu, která se zrodila v 70. letech. Americké úřady údajně dostaly už v minulosti varování, že raketoplán není na výši doby. První výsledky z horečně probíhajícího vyšetřování tragédie raketoplánu Columbia naznačují, že její příčinou byla poškozená část tepelného štítu. Ten měl chránit vesmírnou loď před požárem při návratu do atmosféry. Pátrací týmy včera prohledávaly území o rozloze asi 1300 kilometrů čtverečních. Trosky raketoplánu byly nalezeny již na více než 2000 místech ve východním Texasu a západní Louisianě. Jak sdělili činitelé NASA, ve venkovských oblastech východního Texasu pak nalezli i první tělesné ostatky sedmi mrtvých astronautů. Činitelé NASA oznámili, že krátce před roztržením raketoplánu 60 kilometrů nad západním Texasem se v levé části trupu vesmírné lodi náhle extrémně zvýšila teplota. Počítače, které monitorovaly let, ukázaly čtyřnásobně vyšší stoupání teploty v levé části trupu v porovnání s pravou stranou. Vědci již před devíti lety varovali, že poškození izolační vrstvy může vést ke zkáze raketoplánu. Včera se ukázalo, že ke katastrofě Columbie vedl s největší pravděpodobností sled událostí, který byl již v roce 1994 považován za riziko a NASA se mu snažila čelit. Studie varovala, že nárazem předmětu se může poškodit vrstva izolačních destiček na křídle, což poté stroj vystaví ničivému žáru při průniku atmosférou. Přesně tak se podle předběžných závěrů vyšetřování události odvíjely. Nové poznatky též naznačují, že raketoplán se začal rozpadat dříve, než se předpokládalo. NASA si "vzala rady k srdci" a během let se snažila omezit rizika ztráty destiček a kolizí při startu. Přesto se podle něj tento problém nepodařilo zcela dořešit a technici NASA měli v minulosti těžkosti například se spolehlivým připojením destiček k trupu raketoplánu. Kus, který narazil do křídla, byl dlouhý jen asi půl metru. V minulosti byly podobné události zaznamenány velmi často, padající kusy izolace mnohokráte poškodily část destiček, nikdy to však nemělo vážnější následky. Nyní odborníci spekulují, že shodou okolností tento kus zasáhl právě velmi zranitelné části na křídle poblíž podvozku, což poté vedlo k vážným následkům, právě tyto části raketoplánu jsou nejvíce zranitelné. NASA sice při startu zaznamenala dopad kusu izolace na křídlo, nepovažovala to však s ohledem na zkušenosti z minulých letů za potenciálně nebezpečnou událost. Pátrací týmy našly zbytky křídla raketoplánu Columbia. Vyšetřovatelé věří, že z nich konečně vyčtou, co se vlastně stalo. Kromě toho se ve vyšetřování katastrofy objevily nové, zcela nečekané skutečnosti. První z nich je snímek pořízený sledovací stanicí vojenského letectva v Novém Mexiku. Zachytila raketoplán ve výšce asi 100 kilometrů. Její snímky ukazují, že hrana levého křídla poblíž trupu není hladká, ale roztřepená. Křídlo tedy bylo poškozeno, zatím se však neví, čím. Další novou zprávou je radarový záznam, z něhož vyplývá, že den po startu se od Columbie oddělilo jakési malé tělísko letící rychlostí 5 metrů za sekundu. Zubatá hrana křídla se dá vysvětlit tím, že byl porušen či zničen nejméně jeden panel tepelné ochrany. Do křídla tudy mohla při průletu atmosférou vniknout horká plazma a začít ho ničit zevnitř. Nejdřív bylo podezření, že prapříčinou zkázy byl náhodný pád půlmetrového kusu pěnové izolace nádrže na náběžnou hranu křídla v průběhu startu. Modelováním situace experti potvrdili předchozí zjištění - zmíněný kus umělé hmoty nemohl vysoce citlivé keramické destičky poškodit. Tato pěna má totiž takové vlastnosti, že nemůže nasáknout vodou a zmrznout, jak se původně myslelo. Podstatné v celé záležitosti je, že přibližně minutu předtím, než řídící středisko ztratilo s posádkou raketoplánu spojení, vyfotografovala optická sledovací stanice vojenského letectva na základně Kirkland poblíž Albuquerque v Novém Mexiku raketoplán ve výšce asi 100 kilometrů. Snímky ukazovaly, že náběžná hrana levého křídla poblíž trupu není hladká, ale rozeklaná a byl zřejmě poškozen nejméně jeden prefabrikovaný díl tepelné ochrany. Sledovací stanice v Kirklandu původně vznikla kvůli zkouškám laserových zbraní. Předpokládá se, že ve výškách okolo 100 kilometrů nad Zemí dokáže identifikovat podrobnosti o velikosti pouhých pěti centimetrů. Takto podrobné záběry však NASA novinářům nepředvedla, pouze snímek ukazující siluetu raketoplánu. Radary ministerstva obrany navíc zaznamenaly 16. ledna, tedy den po startu, že se od Columbie oddělilo jakési malé tělísko letící rychlostí 5 metrů za sekundu. Podle zprávy NASA vůbec není jasné, co by to mohlo být. Tento předmět posádka nezaregistrovala a odborníci nyní zkoumají, zda data odesílaná z paluby raketoplánu něco takového nesignalizovala. Je zcela možné že Columbia byla zasažena úlomkem nějaké vyhořelé rakety či družice. Už dřív totiž technici po návratu raketoplánů zjišťovali například rýhy na jejich oknech, které nepochybně pocházely od střetnutí s takovými částicemi. Na oběžné dráze létá takových kousků na 50 000. Velitelství protivzdušné obrany severoamerického kontinentu NORAD sleduje na devět tisíc větších úlomků právě proto, aby před nimi varovalo posádky kosmických plavidel. Dá se říct, že se opakuje chyba z 11. září, přemíra informací z nichž ztrátou metarealismu není nikdo schopen učinit bezpečností opatření, ale i kdyby tak k tomu není nikdo ochoten. Řízení letu Columbie mělo k dispozice podezřelé informace, nedovedlo je však metarealisticky uvést do souvislostí. Především nedalo pokyn kosmonautům zkontrolovat Columbii před návratem na Zemi. Navíc taková systematická kontrola raketoplánu před návratem na Zemi není vůbec pojata říuení. A to si stoupenci amerikanizmu ignorováním metarealismu odvažují zasahovat do genetiky, tam katastrofa nebude mít tak jednoduchý mechanický průběh a následek. Ztrátou metarealismu se amerikanizmus diktaturou kapitálu a manažmentem podepisuje na mnohých katastrofách a násilných činech. Je to pochopitelné, amerikanizmus destruktivně ničí lidství a lidem zbavených lidství dává k dispozici moc, kapitál, mocnou techniku a vědu. Podstatné ale je, že na amerikanizmus vždy doplatí nevinní lidé. Nejméně 120 lidí zahynulo při požáru v metru v jihokorejském městě a to pouze ze zanedbání bezpečnosti. Dalších více než sto lidí bylo zraněno, desítky těl se do pozdního večera nepodařilo identifikovat. Očití svědci hovořili o skutečném pekle. V metru z mnoha lidí zůstal jen popel a kosti. Z metra se ještě dlouho po tragické události valil hustý černý dým. Bylo krátce před desátou ráno, lidé jeli za nákupy, do práce, za zábavou. Obyčejný den jako každý jiný. V soupravě, kterou si vyhlédl nemocný šestapadesátiletý Kim Te-hwan, jelo přibližně čtyři sta lidí. Strojvůdce ve stanici Jungangro, která leží v centru města, už zavíral dveře. V ten okamžik vešel do vlaku postarší muž. Podle svědků držel v ruce krabici od mléka, kterou hodil na podlahu. Když začal rozlévat zatím neznámou hořlavinu a pokoušel se ji zapálit, několik cestujících se na něho vrhlo. Snažili se ho zneškodnit, ale bylo pozdě. Svědci hovořili o rvačce, která se ve vagónu rozpoutala. Při potyčce muž upustil zapalovač a ten spadl přímo do krabice, následoval výbuch a požár. Lidé ve vagónu neměli téměř žádnou šanci. Na místo v krátké době dorazily stovky záchranářů. V tom okamžiku se z metra stále valil hustý černý dým. V době výbuchu stály na obou kolejích vlaky. Lidé se však pro zablokované dveře nemohli dostat ven. Vypukl nepředstavitelný zmatek, všichni křičeli, vypukl děs a hrůza. Ani deset hodin po katastrofě se nepodařilo identifikovat všechny oběti. O půlnoci místního času jich bylo 120. Policisté upozorňovali, že jejich počet ještě vzroste. Atentátník byl kvůli popáleninám umístěn v městské nemocnici. Podle neoficiálních informací, které uvedla jihokorejská soukromá televize, trpí vážnou psychickou chorobou, kvůli které byl již hospitalizován. Motivy jeho činu nejsou dosud přesně známy. Údajně se rozhodl pomstít proto, že jeho léčba nebyla úspěšná. Včerejší tragédie není první nehodou v jihokorejském metru. Před osmi lety při stavebních pracích uhořelo pod zemí přes sto lidí. Dalších 143 bylo zraněno. Amerikanizmus si nachází nejrůznější oběti, je globálním jevem a pochopitelně se nevyhýbá ani Česku. Přímo v kanceláři ambasády v Praze zastřelil důchodce z Mělníka vysoce postaveného nigerijského diplomata. Podle všeho jde o prvního zavražděného zahraničního diplomata v poválečné historii. Dvaasedmdesátiletý bývalý lékař se stal obětí amerikanizmu a jím také jednal, přišel na ambasádu, která stojí ve vilové čtvrti Střešovice, na padesátiletého konzula Lekara M. Wayie v jeho kanceláři vystřelil a ten byl na místě mrtev. Typické pojetí pseudopráva podle amerikanizmu. Vraždící muž investoval veškeré své úspory do nigerijského ropného průmyslu. Navíc si ještě nějaké peníze půjčil od známých a byl zoufalý z toho, že se mu ta investice nevrací. Konzul byl pohodový, nekonfliktní člověk. V Česku pracoval asi pět let. Rodinu měl v Nigérii. Zoufalství z nesplacených dluhů s největší pravděpodobností stálo za středeční vraždou nigerijského konzula, kterého přímo na ambasádě zastřelil mělnický lékař Jiří Pasovský. Celý případ, který pro Pasovského skončil mnohamilionovými dluhy, se začal odvíjet v polovině devadesátých let. Lékař tehdy investoval veškeré své úspory do seriózně vypadajícího obchodu na výstavbu nigerijského ropovodu. Nigerijci Pasovskému slíbili, že se jeho peníze transakcí mnohonásobně zhodnotí, místo toho však lékař musel do obchodu vkládat stále více peněz. Zadlužil se nejenom u bank, ale také u mnoha svých známých. Po řadě neúspěšných vyjednávání na nigerijské ambasádě Pasovskému povolily nervy a po hádce zastřelil diplomata. Bývalý primář ušního, krčního a nosního oddělení mělnické nemocnice policistům řekl, že ho k vraždě dohnaly finanční transakce, kvůli kterým přišel o několik milionů korun. Pasovský nakoupil v roce 1995 akcie společnosti Nacional Nigeria Petroleum Company. Tenkrát ho kontaktoval přímo zástupce této společnosti a nabídl mu, aby vstoupil do výstavby ropovodu v Nigérii. Nabídka vypadala slibně a seriózně, šlo totiž o vládní kontrakt, na který se vztahovaly vládní záruky. Pasovský, který dříve pracoval v Afghánistánu a v Libyi, do obchodu vložil téměř patnáct milionů korun. Během let se však v Nigérii rozpoutaly vnitřní nepokoje. Po jejich skončení Nigerijci lékaři sdělili, že ho sice vyplatí, ale za převody bude muset zaplatit zvláštní poplatky. Právě tady se roztočil kolotoč dluhů, kvůli nimž na lékaře nakonec podali někteří věřitelé trestní oznámení pro podvod. Státní zástupkyně, která dostala případ na starost, však konstatovala, že se lékař žádného trestného činu nedopustil, protože chtěl peníze vrátit. V posledním roce lékař chodil na nigerijskou ambasádu pravidelně, aby dostal své peníze zpátky. Nigerijci údajně slíbili splatit část dluhu právě v den, kdy zoufalý důchodce střílel. Přes sliby však žádné peníze nepřišly. Poslední návštěva vyvrcholila ve středu hádkou mezi Jiřím Pasovským a konzulem Lekarou M. Wayidou. Přímo v konzulově kanceláři Pasovský nakonec vytáhl legálně drženou zbraň a diplomata zastřelil. Velvyslankyně Nigérie se po střelbě psychicky zhroutila. V tomto amerikanizovaném světě se nikdo práva a spravedlnosti nedovolá. Takových tragédií je globálním amerikanizmem nespočet, nevyhýbá se ani USA, jak si mohli občané USA mohli vychutnat sami na sobě skandálem kolem Enronu a podobných kauz. Amerikanizmus používá svého násilí přímo i nepřímo a mnoha rafinovanými způsoby. Jedním z fint amerikanizmu je také rezoluce 1441 hrozící Iráku vážnými důsledky nesplněním podmínek odzbrojení, z nichž si USA spekulativně vyvodí právo zaútočit na Irák. Už se nedivíme tolika omylům amerikanizovaného soudnictví USA. Typickým nástrojem amerikanizmu je také NATO, jehož členové jsou vystaveni solidárnímu teroru. Česko se v rámci NATO jednoznačně muselo postavit na stranu Turecka. To se cítí ohroženo případnou válečnou agresí USA proti s Iráku, a proto požádalo spojence o posílení své obrany. NATO je solidární organizace, Turecko bylo vždy jejím pevným členem, vyžádalo si pomoc a má ji dostat i v případě, že jde o podporu Turecka válečné agresi USA. Vláda Česka se postavila do opozice vůči Německu, Francii a Belgii, které zahájení původně požadované preventivní ochrany Turecka odmítli. Původní návrh na posílení obrany této jediné muslimské země v NATO, která navíc sousedí s Irákem, vznesly USA. Tři evropské státy ho však vetovaly proto, že by to znamenalo přípravu na válečnou agresi USA proti Iráku. Podporu Česka vládě Turecka lze tedy chápat i jako vyjádření souhlasu s válečnou agresí USA proti Iráku. V zahraničí jsou Češi vnímáni jako ti, kteří stojí spolu s Brity a dalšími převážně středoevropskými státy na straně válečné agrese USA proti Iráku. Podpora amerikanizmu jde ze strany NATO mnohem dále. Když USA a Velká Británie vyrukuje se státním psychoterorizmem, musí i Česko. Obrněná vozidla a speciální armádní jednotky musí "obsadit" ruzyňské letiště, podobně jako se to v minulých dnech stalo na londýnském Heathrow. Diktát amerikanizmu nutí kopírovat státní psychoterorizmus USA a Velké Británie, za tím účelem je připravena celá škála opatření včetně určitých apelů na veřejnost. Česko spustí mimořádná bezpečnostní opatření proti terorizmu. Budou se podobat těm, která platila po předloňském útoku na New York a Washington. Zpřísní se ochrana mezinárodního letiště v Praze-Ruzyni. Policisté budou důkladněji kontrolovat cizince na hranicích. Čeští konzulární úředníci ve "zdrojových zemích terorizmu" budou podrobovat žadatele o víza důkladnějším pohovorům. Pod dohledem se ocitnou klíčové potravinářské firmy, elektrárny, vodárny a nádrže s pitnou vodou. Hasiči přezkoumají protipožární systémy v metru a dalších objektech, v nichž se shromažďuje nejvíce lidí. Policejní prezident Jiří Kolář bude mít "pro případ nutnosti" k dispozici dva tisíce vojáků. Ti by měli být schopni začít do šesti hodin střežit nejen objekty strategického významu (například chemické továrny), ale i "symboly státu" (například Pražský hrad). Úřady pochopitelně tají, proč zrovna teď. Přestože jsou to nebývalé manévry, Ústřední krizový štáb nechce říci, proč proti teroru mobilizuje právě v těchto dnech. Nemají v tuto chvíli konkrétní potvrzenou informaci, která by znamenala, že v Česku někdo připravuje nebo plánuje teroristický útok. Česko není jedinou evropskou zemí, která výrazně zpřísnila bezpečnostní opatření. Ještě větší operace se odehrávají v Británii. Odpověď je nasnadě, státní psychoterorizmus nutný k zdůvodnění podpory válečné agrese USA proti Iráku a případné reakce na podporu válečné agrese. Součástí amerických jednotek je totiž protichemický prapor Česka, tím se zastupitelé občanstva jednoznačně podepsali pod válečnou agresi USA proti Iráku. Podporou amerikanizmu je vláda Česka ve válce proti vlastnímu občanstvu, protože ve válce proti lidstvu. Vláda jde do válečné agrese USA proti Iráku. Znovu si připomeneme, že válčíme. Drtivá většina obyvatel je proti válečné agresi USA na Irák. Vláda je loajální k amerikanizmu spojenců, porušuje mezinárodní právo podporou a účastí na válečné agresi. Nejde o propagandu, civilizace amerikanizmu opravdu usiluje o sebezničení lidstva a protiví se řádu světa. Vlastní příčinou terorizmu je amerikanizmus, nyní podporovaný také vládou Česka a mimořádná opatření mají mít především psychologický efekt. Podporou válečné agrese ze strany zastupitelů občanstva a proti přáním občanstva válka přišla do Česka. Válečnou agresi USA proti Iráku podpořil také čerstvý exprezident Česka Václav Havel. Prezident Václav Havel odchází po třinácti letech a nikdo zatím neví, kdo ho nahradí. Rozloučil se svým americkým protějškem Georgem W. Bushem a generálním tajemníkem NATO Georgem Robertsonem. Prezident USA Bush poděkoval Havlovi také za to, že v dopise osmi evropských státníků podpořil americké tažení proti Iráku. To mluví za vše. Jinak to však cítili aktivisté Greenpeace. Na protest před odchodem Havla pověsili pod neonové srdce na Pražském hradě nápis War? (Válka?). Česko je bez prezidenta. Václavu Havlovi po třinácti letech vypršel prezidentský mandát a dnes je z něho běžný občan. Předal své pravomoci premiérovi a předsedovi Poslanecké sněmovny. Přesně o půlnoci z 2. na 3. února 2003 začala klesat prezidentská standarta a Havel přestal být prezidentem. Václav Havel odchází. Kolegové prezidenti nešetří slovy o světodějných činech. Přidává se k nim i většina domácích pisatelů: Byl jedinečný! Jiní však tvrdí: Byl to packal a nešťastník. Jak je to doopravdy? Václav Havel byl především prezidentem v neuvěřitelně zrychlené době. Možná od husitských válek nezažila země tak totální změnu, která se dotkla úplně všech, jako byl pád komunizmu a návrat ke kapitalizmu. Nejenže ohromné majetky měnily pána, první se stávali posledními a poslední prvními. A v tomto světě zůstal Havel prezidentem třináct let. A byl velkým hráčem těchto zrychlených dějin. Byl dobrým prezidentem? Byl Havel špatným prezidentem? Toužil být nadstranickým prezidentem i vůdčím politikem ašak ani on nedokázal nakreslit tuhle kvadraturu kruhu. Toužil shodit škrobené sako, ale zároveň mu úřad a pompa přirostly k srdci. Chtěl, aby ho měli všichni rádi, zároveň však některé nenáviděl. Žádný svatý Václav na koni. Začal jako člověk bojující proti diktatuře proletariátu, člověk skromný a poctivý. Jako vždy ho zkazila moc, peníze a sláva. Chtěl s vlky býti a musel s nimi výti. Kolaboroval s terorem diktatury kapitálu, s amerikanizmem. Svoje prezidentství završil velkolepým aktem podpory válečné agrese USA proti Iráku. Ve světě svévolníků se čekání na prvního "normálního" prezidenta protáhne. Měli bychom si uvědomit, že toto čekání není ničím divným. Proč? Václav Havel byl zvláštní prezident. Stal se jím díky revoluci a byl volen bez soupeřů. Volí se tedy opravdu první "normální" prezident. Politici se na volbu připravovali jako člověk na smrt. Věděli, že přijde, ale dělali, jako by nebyla. Podle toho to dopadlo. Teď to vypadá, jako by po odchodu velikána čněl prázdný Hrad jako vykřičník nad malostí občanstva. Není důvod spěchat. Kdyby sociální demokracie nepředvedla při volbě výkon, jehož ubohost je pod hranicí kritiky, měli bychom sociálnědemokratického prezidenta. Sociální demokraté chtějí na Pražský hrad místopředsedu vlády Pavla Rychetského. Jejich koaliční partneři to však odmítají a říkají: Nyní už nám zbývá jen přímá volba. Krátce jejich favoritem třetího kola prezidentské volby měl být rektor Karlovy univerzity Ivan Wilhelm. Jeho vedoucí pozici před šéfkou Akademie věd Helenou Illnerovou a onkologem Pavlem Klenerem potvrdily poslanecké kluby unionistů a lidovců. Ještě před rozhodnutím klubu sociální demokracie se kandidatury vzdala Helena Illnerová. Pak ji následoval Ivan Wilhelm, který v prohlášení vzkázal, že strany vládní koalice ho nepřesvědčily o svém jednotném postoji, a proto i on kandidaturu na funkci prezidenta odmítá. Přidal se i poslední z trojice možných kandidátů vládní koalice Pavel Klener. Zákonodárci sociální demokracie se rozhodli, že nechtějí ani jednoho z nich. Místo toho si odhlasovali ministra spravedlnosti a místopředsedu vlády Pavla Rychetského. Většina našich poslanců rozhodla v tajném hlasování, že Rychetský je nejlepším kandidátem. Ten se kandidatury také vzdává. Dosud Václav Klaus soupeřil o prezidentský úřad výhradně s politiky. Teď se mu však může postavit do cesty zpěvák, a to ne ledajaký: Zlatý slavík Karel Gott. Ani v prezidentském úřadu by Gott nemusel ukončit pěveckou kariéru. Novoroční projev prezidenta Česka podaný zpívanou formou by byl více zapamatovatelný než jednou přečtený v televizi. Karel Gott by byl dobrý prezident. Vydělal si už tolik peněz, že je obtížně zkorumpovatelný. Má dobré vztahy s Rakouskem, Německem i Ruskem. Je rétoricky velmi schopný a umí se pohybovat v cizím prostředí. Německý nápis "Gott mit uns", jehož český překlad "Bůh s námi" je ve vztahu ke Gottovu příjmení oblíbenou slovní hříčkou. Němci už dokonce oslovují Gotta "pane prezidente". "Tak nám navrhli Karla," řekla paní Müllerová Josefu Švejkovi, který si právě potíral opodeldokem revmatické koleno. "Ježišmarjá, to je mi ale podařené!" odvětil Švejk. V případě prezidenta však švejkovina není na místě. Není nikoho proti Václavu Klausovi, ten bude mít ve třetí prezidentské volbě větší šanci na úspěch než v obou předchozích pokusech. Poslanci a senátoři se totiž bojí dalšího krachu, který by těžko vysvětlovali veřejnosti. Míra trpělivosti občanů směrem k parlamentu je završena. Vyjednavači vládních stran se právě ze strachu, že Klaus volbu vyhraje, snaží usilovně najít silného protikandidáta. Pozice opoziční ODS by totiž výrazně posílila, kdyby Klaus obsadil nejvyšší ústavní funkci v zemi. Za tři a půl roku jsou volby a strana, která do nich půjde se svým prezidentem, má náskok deset patnáct procent. Ano extrahňup na Hradě a opoziční ODS jednoznačně orientovaná na amerikanizmus, to jsou vyhlídky na účast v EU. To, co by nastalo po případném nezvolení prezidenta, by byla pro republiku mnohem horší varianta ve všech směrech než zvolení kteréhokoli z kandidátů, kteří připadají v úvahu, což je důvod, proč chtějí vládní strany ještě třetí volbu. Je jím strach, že se politici nedohodnou na tom, jak má přímá volba vypadat, a Česko bude celé měsíce bez prezidenta. Když se šéfům vládních stran nepodaří najít průchodného kandidáta, jsou připraveni třetí volbu sice absolvovat, ale zablokovat ji, aby opět nevyhrál nikdo. To, co se děje teď, není normální. Parlament cítí, že by byla nezměrná ostuda, kdyby nedokázal naplnit jednu ze svých nejvýznamnějších funkcí. Ovšem tou největší ostudou je hňupoelita ovládající Poslaneckou sněmovnu. Netřeba se vymlouvat na exotický postup, jakým v lednu přistoupili k volbě prezidenta, ani na exotický ústavní model a ústavní tradice z první republiky. Tehdy se ujala myšlenka, která je sama o sobě nikoliv absurdní: myšlenka jakéhosi nadstranického prezidenta. Právě v dnešním kapitalizmu je prezident zajatec politické strany. Ukažte stát, který zná institut nestranického prezidenta! Není výsostnější politické funkce než hlava státu. Všude na světě je to lídr nejsilnější strany. Žijeme v době krize demokracie, a to se projevuje nejen v ČSSD nebo v tomto státě. Ze všech stran se stávají elitářské kroužky. Je to taková okresní demokracie: rozhoduje několik funkcionářů. Řada zákonodárců ve volbě prezidenta ztrácí nervy - než další blamáž, to raději expředsedu ODS. S takovým bojovým nasazením se nevyhrává, ale dá se tak zvolit prezident. Z nouze, ze strachu, z neschopnosti vládních stran. Historie už má pro jistotu naostřený brk, aby sepsala frašku Jak hodný Špidla zlého Klause na Hrad dostal. Je až s podivem, kolik lidí větší či menší úctyhodnosti už bylo zataženo do této hry o prezidenta. Její bizarnost vystoupí na povrch zvláště tehdy, když po případné neúspěšné třetí volbě budou všichni čekat na volbu přímou, ale podle ústavy budeme zřejmě muset v pravidelném rytmu hlasovat o nových a nových kandidátech, kteří se tak dostanou ke svým pěti minutám slávy. Není hrozné být bez prezidenta. Takové věci se přihodit mohou. Povážlivější jsou důvody, proč se tak děje. Nekompetence zástupců lidu k nim patří. S tím, jak se blíží volba prezidenta, mění se i jeden z nejvýraznějších kandidátů - Václav Klaus. Bývalý mocný šéf ODS se snaží působit nadstranickým dojmem. Čeká, že mu to v prezidentské volbě přinese hlasy. Může dělat cokoli, jedno však mu zůstane, je zastáncem amerikanizmu a tedy nepřítelem občanstva a lidstva vůbec. A takovou zůstane i ODS. Klaus a ODS jsou svázáni pupeční šňůrou. Pod tlakem Klause sociální demokraté definitivně rozhodli: ve třetí prezidentské volbě se utkají Jan Sokol a Václav Klaus. Sokolovu kandidaturu jednohlasně podpořilo 63 poslanců a 11 senátorů ČSSD, kteří byli hlasování přítomni. Shoda sociálních demokratů na Sokolově kandidatuře tak může být jen zdánlivá. Sedm poslanců ještě před hlasováním sál opustilo. Není tedy vůbec jasné, zda všichni sociální demokraté Jana Sokola podpoří i ve skutečných prezidentských volbách. Sokol je koaličním kandidátem a jeho nominaci přivítali i lidovci a unionisté. Sokol totiž nemůže počítat s podporou komunistů, ti se spíše přiklánějí k volbě Klause a tedy k podpoře amerikanizmu a teroru diktatury kapitálu. Sokol se tedy stává kandidátem ČSSD (a pravděpodobně celé vládní koalice). Podobný kandidát už tu byl. Jediné, čím se Sokol liší od Moserové, je, že kandiduje dnes, a ne před třemi týdny a že jej navrhli jiní. Vším ostatním jsou oba kandidáti totožní. Zejména náhlostí, s níž se jejich kandidatura objevuje. Sokol je kandidát poměrně neznámý. Zastupuje především středolevé pražské intelektuální kuloáry, kde znám je. To je u socialistů s podivem - postavit si do popředí lidoveckého intelektuála a předem vzdát boj o lákavé hradní místo. Pro lidovce, jichž je Sokol jakýmsi přelétavým zástupcem, jde naopak o kolosální úspěch. Občané pocítí amerikanizmus svými zástupci i jinak. Strany vládní koalice připravily plán, jak se budou vyvíjet regulované nájmy. Po dobu dvou až tří let budou města a obce určovat ceny nájemného v obecních bytech zcela libovolně. Soukromí majitelé domů s regulovanými byty budou moci zvýšit činže maximálně o deset až patnáct procent, pokud se s nájemníkem nedohodnou jinak. Nájmy v šedesátimetrovém bytě u soukromého majitele tak budou moci do roku 2005 vzrůst zhruba o 700 korun v Praze, o 500 korun v městech nad sto tisíc obyvatel a v ostatních městech a obcích o 300 až 400 korun. Zvolený postup směřuje k tomu, že v budoucnu budou sjednoceny ceny nájmů a budou se lišit pouze podle místních podmínek. Než se v roce 2005 stanoví podle složitého vzorce místně obvyklé nájemné, porostou činže maximálně o patnáct procent ročně. V bytech v majetku obcí si ho bude obec stanovovat úplně sama. Cenově regulovaných bytů ve vlastnictví obcí je přitom nejméně dvakrát více než regulovaných bytů ve vlastnictví soukromém. Občané se mají na co těšit, cena bytu či bydlení je v amerikanizmu zdrojem zisku, nikoliv záležitostí lidství. Podobně to platí i pro práci, v amerikanizmu je člověk námezdníkem bez lidských práv. Amerikanizmus námezdnictvím nepotřebuje nástroje moci obvyklé v totalitarizmu, teror diktatury kapitálu každému účinně zavře hubu. Poprvé od pádu komunizmu je v Česku bez práce více než desetina práceschopných lidí. Poprvé v historii Česka to bude dvouciferné číslo. Bez místa je podle předběžných informací z regionů více než 540 000 lidí. Nezaměstnanost představuje nyní jeden největších problémů Česka. Kromě rekordní výšky ji provázejí i další nebezpečné trendy. Kapitalistický sociální systém nemotivuje k práci, lépe řešeno manažerský systém považuje stále člověka za inteligentního robota, za námezdníka. Teror diktatury kapitálu nutí nezaměstnaného vzít si v podstatě jakékoliv místo. Většina občanů Česka však ještě není amerikanizmem zformovaná a při ztrátě místa by hledala práci, která odpovídá jejich představám. Jen 40 procent lidí by přijalo jakoukoliv práci. Pokud jim nebude vyhovovat, raději zůstanou na podpoře. Stát rozdává peníze, namísto aby je investoval do práce. Situace se sotva zlepší, firmy se připravují na ostrou konkurenci v EU a ve snaze zvýšit produktivitu práce propouštějí. Na druhé straně se sice rodí nová místa, ale je jich výrazně méně. Většinou jsou totiž v moderních oborech pod taktovkou zahraničních investorů a ti nabízejí výrazně méně pracovních příležitostí. Většinou navíc pro lidi s vysokou kvalifikací. Práci naopak ztrácejí - až na výjimky - spíše ti s nižším vzděláním. Moderní trendy amerikanizace v ekonomice Česka budou sílit a investorů, kteří přicházejí postavit pouze montážní závod, bude stále ubývat. Kvůli posilování koruny a vzestupu platů se pro ně Česko stává dražší oblastí. Ačkoliv nezaměstnanost láme rekordy a měsíc od měsíce se stává vážnějším společenským problémem, politici jí velkou pozornost nevěnují. Amerikanizmem nakažení zástupci lidu nechtějí problémy lidu řešit. V Česku pracuje příliš mnoho zahraničních dělníků. Ti jsou nekalou konkurencí domácím zaměstnancům. Ministr práce Zdeněk Škromach předložil jediný návrh: mladí lidé, kteří doposud nepracovali, nedostanou od státu podporu, ale musí přijmout dotované místo. Škromach se inspiroval státním terorizmem britského premiéra Tony Blaira, který tímto výrazně zúžil řady lidí bez práce v ostrovním království. Amerikanizmus proniká vší, zdmi věznic nevyjímaje. Za vězeňskými zdmi bují byznys s narkotiky. Obvinění za obchod s drogami vyslechlo třiapadesát osob. Od výrobců a kurýrů přes zaměstnance věznice až po dealery v káznicích. Vězeňská služba se netají tím, že drogy jsou v menším či větším množství přítomny v každé věznici. Místo, aby se intelektuálové věnovali amerikanizmu zajímají se pseudoproblémy. Sporná kniha budí odpor, je prý horší než Mein Kampf. V knihkupectví byste tu nenápadnou knihu nejspíš přehlédli. Neprovází ji žádná velká reklama, a přesto už padlo první trestní oznámení a ozvaly se první protesty proti jejímu vydání. Řeč je o třísetstránkovém díle Tabu v sociálních vědách třiatřicetiletého Petr Bakaláře. Vyznívá prý antisemitsky. To amerikanizmus je globální záležitostí mimo rasu, pohlaví a vyznání. Amerikanizmus používá úžasné mimikry a výtečně se maskuje racionalizmem. Nejlépe to ukazuje statistika. Nemá-li polovina občanů co jíst, a polovina občanů se přežírá, pak podle amerikanizmu statisticky vzato se občané mají vcelku dobře. Statistika ovládaná amerikanizmem záměrně zkresluje, chyba statistického úřadu je proti tomu pouhou kosmetickou vadou. Ředitel Eurostatu Daniel Byk rozkrýval příčiny spáchané chyby jako detektivku. 24. září celníci dostali dopis a novou tabulku, podle níž měli dodávat data pro zahraniční obchod. O den později statistici napsali, že své požadavky ještě upraví, což se však nestalo. Celníci proto nový postup ignorovali a dodávali stále stejná data. Špatná. Teprve 6. ledna, tedy po třech a půl měsících, si byly obě instituce schopny zatelefonovat a odhalit chybu. Statistici přitom měli již od listopadu podezření, že jimi publikovaná data zahraničního obchodu jsou chybná. Nevěděli však, jak velká chyba je, a proto ji tajili. Na světlo ji vynesli až v půlce ledna a šokovali tím všechny ekonomy, jimž zhatili několikaměsíční práci, vládu i Českou národní banku. Experti Eurostatu komentovali výměnu na vedoucím místě: Kdyby byla taková chyba důvodem k odvolání, neměla by šéfa statistiků ani jeden stát. Obětí amerikanizmu není konce. Václav Láska, který vedl vyšetřování případů Harvardských fondů a krachu Investiční a Poštovní banky, podal výpověď. Objasnění těchto kauz se tak zřejmě zadrhne. Jeden z hlavních mužů rozkrývajících závažné hospodářské zločiny zdůvodnil odchod alarmujícím sdělením. Policie podle něj nedává svým lidem možnost pořádně pracovat. V útvaru, kde pracuje a který se vyčlenil právě proto, aby potíral nejhorší finanční kriminalitu, panuje půl roku nejistota. Podmínky jsou otřesné, nedaří se mu je změnit, odchází. Vyšetřovatelé nevědí, co bude, až se spojí s protikorupčním útvarem. Láska navíc naznačuje, že nemá úplně volné ruce. Říkal, že když bude vystaven mocenským tlakům, kterým se nebudu schopen bránit, tak odejde. Svoje slovo plní. Policejní šéfy zaskočil. Pokud cítil nějaké tlaky, měl to prý říct nadřízeným. Stejně by se však nic nezměnilo, amerikanizmus vládne manažmentu, v armádě stejně jako na policii. Odchody policistů komplikují šetření velkých kauz už léta. Policie má problém tyto lidi udržet. Případ pana Lásky není bohužel první, kdy klíčová osoba odchází od rozdělané práce. Oldřich Šulák, vyšetřovatel kolosálního tunelu Baraka Alona v Komerční bance, odešel po dvou letech práce na této kauze k auditorské firmě Deloitte and Touche. Šulákův nástupce se po čase nervově zhroutil a také odešel od rozdělané práce. Kauza BCL se dál táhne. Vyšetřovatel věhlasného případu Trend spáchal sebevraždu a státní zástupce v téže kauze byl nejprve obhájcem obviněného, potom státním zástupcem a pak zase obhájcem obviněného. Taková je tedy zatímní bilance boje proti české verzi amerikanizmu. Amerikanizmus nespadl z nebe, je promyšlenou záležitostí státního terorizmu a škol. Česká verze amerikanizmu našla rychle cestu do škol. Školy vynalezly nový způsob, jak získat chybějící peníze: pronajímají své žáky. Televize potřebují pro své zábavné pořady publikum - pokud možno mladé, tleskající, dupající, zkrátka veselé. Za "hlavu" a den platí několik set korun, a to je pro školy přitažlivé. Zájem je velký. Má škola právo "pronajímat" své studenty jako kompars do televizních show a peníze si ponechat? Bez jejich písemného souhlasu ne. Musela by s žáky uzavřít smlouvu, ve které by se honoráře vzdali ve prospěch školy. V době vyučování se nic takového konat nesmí. Navíc škola v žádném případě nemůže pobírat peníze za práci svých žáků. Amerikanizmus pěstovaný ve školách je zárukou degenarace každé generace. Nové státní maturity budou zkouškou z dlouholeté degenerace lidství mladého člověka. Jednotná státní maturita, kterou připravuje ministerstvo školství pro všechny typy středních škol, má amerikanizmem přispět ke ztrátě svobody, tvořivého lidství a k přípravě otročení trhostroji. Zkouška z dospělosti má mít podle záměru ministerstva školství dvě části: státní a školní. Půjde o základní stupeň znalostí pro trh práce. Není divu, že pod tlakem amerikanizmu ve školách se ideály o rodině míjí s realitou. Za ideální rodinu považují Češi takovou, která má dvě nebo tři děti. Ale háček je v tom, že sami podle tohoto ideálu žít nechtějí. To není jediný rozpor v představách o ideální rodině. Přestože se muži a ženy shodují, že manželé by se měli o domácí práce dělit, ve skutečnosti zůstává většina péče o domácnost stále na ženách. Lidé přitvrdili ve svých výhradách vůči homosexuálům. Podobně kriticky hodnotí lidé i manželskou nevěru, zatímco k předmanželskému sexu se stavějí tolerantně. Ideál rodiny se dvěma nebo třemi dětmi se zamlouvá téměř devíti lidem z deseti. Je však v rozporu s tím, že rodin s jedináčky bude brzy víc než těch dvoudětných. Partneři oddalují zakládání rodiny a dochází často k situaci, kdy muž chce více dětí, ale žena ne. Už se dobře zaběhla v zaměstnání a nechce svou kariéru pozdržet déle než na jednu mateřskou dovolenou. Ženy v mnoha případech nadále patří v manželství k těm, na kom leží hlavní tíha péče o domácnost i děti. Ve zbývajících třech čtvrtinách domácností uklízejí pouze ženy. Podobné je to také s nakupováním nebo péčí o děti. Téměř v každé třetí rodině je to výhradně muž, kdo se věnuje koníčům. Proč se přání, jak by měla vypadat ideální rodina, nedaří lidem naplnit? Každopádně tím, že směřujeme k amerikanizmu. Důsledky jsou dalekosáhlé. V důsledku amerikanizmu děti více trpí vážnými chorobami. Děti musí stále častěji bojovat s chorobami, které donedávna trápily jen dospělé. Doktoři dnes léčí kojence s revmatismem, předškoláky s cukrovkou či Crohnovou chorobou, což je bolestivý zánět trávicí soustavy. Nemoci se navíc projevují i u nejmenších dětí. Například dětí s diabetem přibývá rok co rok téměř pět procent, u předškoláků je to dokonce sedm procent ročně. Důsledkem přechodu na amerikanizmus je nepřirozenost, svévolnost způsobu žití. Děti vyrůstají ve velké čistotě, jedí sterilní jídla, příliš se očkuje. Imunitní systém nic nenutí, aby se bránil. Děti stůňou stále víc, amerikanizmem víme proč. A nejsou to žádné banální choroby. Přibývá těch, které mají cukrovku, revma, alergii. S potížemi se budou potýkat celý život. A není to jen revma omezující pohyblivost. Zejména těch, které trpí autoimunitními chorobami. To jsou nemoci, při nichž se imunitní systém obrací vůči vlastním orgánům. Dále sem patří cukrovka, astma, endokrinologické potíže, cystická fibróza. Tyto nemoci postihují stále mladší děti, situace je přitom poměrně vážná, přibývá jich dokonce rychleji, než se čekalo. Ročně v Česku přibude čtyři a půl procenta dětských diabetiků, nejvíce mezi předškoláky. A stále se to zrychluje a bude se to zrychlovat ještě více. Alergií i astmatu je čím dál víc. Čísla hovoří o tom, že alergií trpí více než pětina dětí. V důsledku amerikanizmu lékaři mají zájem léčit, ale nikoliv vyléčit, protože jim jde o to, udržet si zákazníky a také sponzory léčiv. Lékaři se novým móresům rychle učí od amerikanizovaných výrobců léčiv. Výrobci léčiv zvou doktory na luxusní výlety, aby dostali své preparáty do jejich povědomí. A lékaři se nechávají zvát. Z obou stran se už ozývá: zastavme tu korupci. Předepisuj pacientům náš lék, dostaneš fotoaparát. Ve vztazích mezi výrobci léčiv a lékaři jde o špičku ledovce. Úlitby od firem ve formě sponzorování cest na setkání odborníků včetně lákavých doprovodných programů zůstávají přirozenou součástí byznysu s léky, v němž se v Česku točí 46 miliard korun. Kongresy? Ano, ale jen s převažujícím odborným programem, přiměřeným pohoštěním, bez manželek a bez výletů. Dárky? Ano, ale nepatrné hodnoty, se vztahem k lékařské profesi, do 1500 korun ročně a bez stínu podezření, že je to pobídka k vypisování receptů. Podobné akce se tváří jako vědecké studie, ale ve skutečnosti je to jen hrubý a přímočarý tlak na předepisování léků. Amerikanizmem jde o celosvětový problém propojení lékařů s farmaceutickým byznysem. Firmy na druhé straně dělají to, co je jejich cílem. Aby mohly vyvíjet léky, musí vydělávat. Aby vydělávaly, musí prodávat. A to jim mohou zajistit právě doktoři. Informační vliv na lékaře potřebují, protože jinak produkty propagovat nesmí: reklama pro veřejnost je u léků na předpis zakázána. Firmy pak logicky hledají cesty, jež nejsou přirozené. V amerikanizmu je byznys cokoliv a reklama především. Zásada všeho moc však škodí i amerikanizmu. Z billboardů možná brzy zmizí reklama na cigarety. V parlamentu včera uspěl další z pokusů o její zákaz, na nějž přistoupilo už několik evropských zemí. Reklama na tabák je byznys se zdravím dětí, apelovala část poslanců. Pokud by zákaz uspěl, byla by reklama povolena jen v trafikách. Protivníci, většinou z řad ODS, oponovali: Nehrajte tu divadlo, auta také zabíjejí, a nikdo reklamu na ně nezakazuje. Podstatné je, že tabák a alkohol jsou snadno přístupné drogy a reklama na ně je reklamou na drogy. Zastánci amerikanizmu argumentují tím, že je to byznys, že jde o záležitost svobodného podnikání, že kouření je zdrojem nemocí a tedy motor zdravotnictví, že je kouření tvoří základ daní, že stát ušetří na důchodech lidí, kteří dřív zemřou. Vůbec reklama na zlo by měla považována za zlo. Je to především manipulace s dětmi. Bez debaty, amerikanizmus je zlo a reklama amerikanizmu je zlem také. Amerikanizmus je v konečném postfašistickém důsledku podobné zlo jako komunizmus a fašizmus. A reklama na amerikanizmus je zlem největším. Globální válečný soud činí ODS a jejího dlouhodobého bývalého předsedu Václava Klause odpovědnými za politickou praxi zla amerikanizmu. Globální válečný soud činí Televizi Nova a jejího dlouhodobého ředitele Vladimíra Železného odpovědnými za šíření zla amerikanizmu. Globální válečný soud činí Český rozhlas 6 odpovědným za šíření zla amerikanizmu. Odkud plyne potřeba amerikanizmu? Amerikanizmus potřebuje omezit svobodu občanstva a učinit ho davem poslušným trhostroje a státu. Boj proti terorizmu se pro amerikanizmus stal vhodným prostředkem prohloubení státního terorizmu. S amerikanizací se však musí začít nenápadně, aby si občané zvykli. Vhodným prostředkem k tomu je také registrace přestupků řidičů, ti dostanou za přestupky trestné body. O tisícovku vyšší blokové pokuty, roční zákaz řízení za extrémně rychlou jízdu, zabavování řidičského průkazu přímo na místě a zavedení bodového systému za přestupky. Bodový systém už úspěšně funguje v Německu, Rakousku či ve Francii. Policisté tvrdí, že hrozba zabaveného řidičského průkazu funguje mnohem lépe než pouhé zvyšování pokut. Kvůli bodovému systému bude vytvořen registr řidičů, ve kterém bude mít každý své "konto". Na ně mu budou policisté připisovat trestné body, a to podle toho, jak vážně poruší předpisy. Když bude "účet" plný, provinilci dočasně zabaví řidičský průkaz a zpátky ho dostane až po přezkoušení. Policisté jsou přesvědčeni, že tak získají "bič" hlavně na movitější řidiče, kteří si s placením pokut příliš hlavu nelámali. Bodový systém už ministerstvo dopravy navrhovalo v roce 1997, ale na doporučení tehdejší vlády jej nakonec stáhlo. Registrace občanstva ovšem musí být v amerikanizmu všestranný, aby občané byli nakonec připraveni na genetickou registraci. Komunisté se svým třídním původem jsou břídilové proti genetickému původu nastaveného amerikanizmem. Pochopitelně, že se zneužití genetiky amerikanizmem maskuje pseudohumanitou a způsobů je mnoho. Vědci nakažení amerikanizmem prý objevili klíč důležitý pro léčbu většiny zhoubných nádorů. Tím je gen, který spouští dělení a šíření buněk. Pochopení, jak funguje, dává naději, že se podaří vyvinout účinný lék proti rakovině. Všechny normálně pracující buňky se totiž přestávají dělit, když zestárnou. Je to přirozený proces, který reguluje množství buněk v těle. Existuje přísný limit, který usměrňuje, kolikrát se může buňka rozdělit. U buněk rakoviny to však neplatí. Množí se bez zábran, neodumírají, a tím se vytvářejí zhoubné nádory. Důvod, proč se buňky nekontrolovaně množí, otevírá cestu k léčbě rakoviny. V normálních buňkách zůstává gen, který reguluje telomerázu, pevně svinut, a enzym se proto nevytváří. Buňky rakoviny však dokážou gen rozplétat. V buňkách rakoviny je gen mnohem méně celistvý, stává se tak přístupnějším. Rozplétáním se uvádí v činnost aktivátor produkování telomerázy, tím se zastavuje kontrolní mechanismus a padá překážka pro množení rakovinných buněk. Namísto toho, aby se buňky samy ničily, jako je tomu u zdravých buněk, bez zábran se množí a vytvářejí zhoubné nádory. Nádor aktivuje telomerázu a léky, které by zasáhly tento proces a obnovily smrtelnost rakovinových buněk, a tím zastavily jejich neomezené bujení. Telomeráza se stává aktivní v 85 až 90 procentech případů onemocnění rakovinou. Efektivní by tedy mohl být lék, který by zastavil vytváření tohoto enzymu, podaří-li se zastavit produkování telomerázy v rakovinných buňkách, zastavuje se dělení. Aktivace telomerázy se vyřadila v rakovinných buňkách tím, že do nich přidal gen z normálních buněk. Když se zastavila produkce telomerázy, buňky rakoviny přestaly bujet. Vědci znají asi dvě stě druhů rakoviny, téměř ve všech případech se rakovina rozvíjí, když selžou nebo se změní kontrolní orgány v buňkách. Buňka se nekontrolovatelně množí a vytváří nádor působící destrukci zdravé tkáně a smrt. To je věda, její dotování a využití je otázkou amerikanizmu. Než u člověka propukne rakovina bude člověk geneticky rozpoznán jakožto náchylný k rakovině a od narození nejrůznějším způsobem diskriminován a v důsledku stresu bude nakonec postižen úplně jinak. Jiným mimikrem vědy nakažené amerikanizmem jsou dalekosáhlé generalizace racionalistické mysli zbavené metareality. "Už přesně víme, jak je starý vesmír," tvrdí američtí astronomové. Pomocí snímků z družice WMAP určili stáří vesmíru na 13,7 miliardy let a zjistili, že hvězdy začaly zářit již 200 milionů let po takzvaném Velkém třesku, který stál podle vědecké teorie u zrodu vesmíru. Astronomové se k údaji o stáří vesmíru blížili již dlouho, ale vědci z amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA) v úterý uvedli, že až sonda WMAP kroužící ve vzdálenosti asi 1,6 milionu kilometrů od Země umožnila tento relativně přesný údaj. WMAP se svými přístroji dívá do období asi 380 000 let po velkém třesku - tedy "dále", než je schopen Hubbleův teleskop na oběžné dráze kolem Země. V této době po velkém třesku podle vědců neexistovaly hvězdy ani galaxie a byly jen malé rozdíly v teplotě. Ty postupně vedly k tvorbě horkých a chladných oblastí, které signalizují začátek koncentrace hmoty, která vyvrcholila ve struktuře dnešního vesmíru. Družice odeslala na Zemi obraz oblohy jakožto pestrobarevného oválu, kde jsou horké oblasti zachyceny ve žluté a červené, zatímco chladné v modré a tyrkysové. Z velkého třesku se zachovaly stopy světla, které se k nám dnes dostává ve formě mikrovlnného záření o teplotě kolem minus 270 stupňů Celsia. Světlo, jež dnes zaznamenáváme jako mikrovlnné pozadí, k nám putovalo více než 13 miliard let. V tomto světle lze zaznamenat nepatrné rozdíly, předznamenávající zárodky toho, co později přerostlo v chomáče galaxií a vesmír, které vidíme kolem sebe. Jsou to však zkreslené informace, především model Velkého třesku vychází z konečného vesmíru a přitom matematicky předpokládá nekonečný vesmír, vtip je v tom, že není jediného Velkého třesku, je jich nespočet. Model Velkého třesku dále vychází z mylného předpokladu věčnosti světla a nebere jeho kvantové interakce s tajemnou latentní "černou hmotou" Synergion. Není se co divit, vždyť amerikanizovaná věda neuznává metarealitu coby Synergion všeho.

Metakomentář sebraných příspěvků za 22.2.2003 až 14.3.2003 (použité sebrané texty slouží jakožto předmět doličný Posledního soudu)

Lidstvo zachvátila smrtící pandemie globálního zla zvaného amerikanizmem. Amerikanizmus přímo či nepřímo vyvolává terorizmus a tak se světová válka proti terorizmu stala světovou válkou proti amerikanizmu. První a dominující hodnotou amerikanizmu je teror diktatury kapitálu degradující lidství člověka na úroveň rozumného zvířete. Amerikanizmus čili civilizace svévolníků globalizujícím kapitalizmem přivádí lidstvo k sebezničení. Nastal čas spásy lidstva od sebezničení tedy čas Posledního soudu a přechod od globalizujícího kapitalizmu ke globálnímu metakapitalismu. Spasitelem se stává každý člověk dobré vůle, schopný přijmout metamanažment žití. Každý člověk může vstoupit do království metakapitálu a bez otálení přijmout metamanažment žití. V nikom a v ničem jiném není spásy lidstva od sebezničení než v metamanažmentu žití. Člověku chtějícího spasit sebe i jiné je ovšem třeba vědomí proč tak činí. Amerikanizmus je nepřítelem trvale udržitelného rozvoje lidstva. Každý člověk planety musí bezpečně vědět co amerikanizmus je a jak ho ohrožuje, má-li se mu úspěšně bránit. Pandemie amerikanizmu je globální krizí parlamentní demokracie. Formalizovanou parlamentní demokracií lidi vede hňupoelita neschopná metareality a ohrožující tím bezpečnost lidstva a každého. Amerikanizmus je degradovaná kultura civilizovaných barbarů. Amerikanizmus je civilizace svévolníků otročících Mamonu a Bohu, majících Boha pouze pro Mamon. Amerikanizmus je civilizace rozumných zvířat zbavených duchovních hodnot lidství. V amerikanizmu kulturu degradovanou na civilizaci vytváří spotřební masa tedy konzumní dav nejméně k lidství povolaných. V civilizaci amerikanizmu kultura ztrácí svou ústřední úlohu totiž péči o lidství. Z generace na generaci civilizace amerikanizmu degeneruje do takové míry, že zmanipulovaná demokracie je schopná volit si za své zástupce hňupy všeho kalibru. Čeho že je schopný člověk degradovaný amerikanizmem v rozumné zvíře? Je toho mnoho, několik příkladů bohatě poslouží. Bohatý příslušník amerikanizmu onemocní zhoubnou chorobou, je mu třeba transplantace orgánů. Poradí si snadno, nechá se naklonovat a ze svého klonu vyrabuje potřebné náhradní orgány pro transplantaci. Pochopitelně, že svůj vyrabovaný klon usmrtí a jako neužitečný zahodí do odpadu. Tomu všemu napomůže amerikanizovaná justice, věda a technika. Variant scénáře amerikanizmu je nespočet. Jeden takový pro běžného člověka. Amerikanizmus zavede povinně registrovaný genetický původ člověka, a kdo ho má špatný je všemožně diskriminován a nakonec předčasně umře na stres. A nemusí se nějak snažit, požadovanou selekci lidí provede samotný styl žití poplatný amerikanizmu a především teroru diktatury kapitálu, žádné koncentráky, žádná diktatura, žádná sterilizace, všechno legislativou parlamentní demokracie legálně. Tak v praxi amerikanizmus zcela legálně provede nenásilně násilný výběr lidí a to během jedné generace. Lidem bude vládnout rasa geneticky dokonalých lidí. Kampak se na amerikanizmus hrabe třídní původ komunizmu nebo rasový původ nacizmu! A to ještě neuvádíme hrůzy státního terorizmu nastaveného amerikanizmem. Zcela v kompetenci amerikanizmu: každému místo podle jeho genetického původu, každý do kasty podle genetického původu. Že je to nereálné? Stačí si vzít stav současného občanstva USA a nejen jeho! Žádná utopie, přípravné kroky jsou už vedeny pod pláštíkem boje proti terorizmu, každý občan musí být registrovaný a sledovaný státní bezpečností a mašinérií. Stačí názor vlády, že terorizmus je závislý na genech a parlament vše potřebné snadno uzákoní. Kdo takový nelidský a lidství zbavený život odmítá musí se dát na spásu metamanažmentem žití. Umění metamanažmentu žití otvírá životu v metakapitalismu nové a bezpochyby závažné možnosti, v jejichž světle se i jiné projevy a případy života vyhraňují ke své určitosti a lidstvím získávají své místo v rámci evoluce kultury. Lidský život ve světle umění metamanažmentu žití získává osobitou perspektivu, která dává vystoupit mnohému, co by jinak zapadlo v šeru amerikanizované samozřejmosti a nezřetelnosti. Umění metamanažmentu žití v horizontu řízené evoluce života si teprve v metakapitalismu uvolňuje přístup ke svým živým, leč většinou skrytým zdrojům a proniká k základům své skutečné významnosti. Život, jehož se metamanažment svým rozhodujícím předpokladem o umění metarealismu žití dovolává, znamená přirozeně především lidský život, neboť umění metamanažmentu žití představuje lidstvím charakteristický projev tvořivosti člověka. A typickou perspektivu lidského života ztělesňuje žití jednotlivce, individuální žití, neboť zde sláva i strázně lidství hovoří nejvýmluvněji a nejzřetelněji. Odtud samozřejmý důraz metamanažmentu na optiku jednotlivého žití jako půdy pro skutečnou výmluvnost a viditelnost lidství. Nicméně při všem respektu k jednotlivci a jeho osobnímu životu si metamanažment neustále uvědomuje, že žití jednotlivce nereprezentuje jedinou a výlučnou Skutečnost. Lidský život je sice především žitím jednotlivce, žitím osobním a individuálním, a jenom takto se jako cílené lidství naplňuje. Avšak už zde se ukazují příznačné rozdíly v žití. Jeden člověk žije intenzivně, se zaujetím, radostným přitakáním k evoluci života a s pocitem síly i moci lidství, kdy se člověk otvírá všem možnostem žití a stupňuje i rozvíjí jeho tvořivé potence. Druhý člověk živoří ochable, s pocitem bázně a děsu před žitím, na útěku před jeho riziky a nebezpečími. Nejedná se tedy o pouhý jednotlivý život, nýbrž především o to, zda žití jednotlivce představuje rozvoj, stupňování a oslavu evoluce života, nebo zda se uskutečňuje jako útěk před metarealitou života a zradou lidství. Základní životní zkušenost tvoří zkušenost o smyslu a smysluplnosti lidství. A právě v ní se vyjevuje, že si žití samo o sobě nevystačí, že se v něm vždy zračí základní odkázanost na smysl lidství, ať už v podobě zkušenosti o přítomnosti smyslu a účasti na smyslu metareality, nebo v tvářnosti nahlédnutí o absenci smyslu metareality a o jeho ztrátě. Leč smysl žití metarelitou, o který běží, nestojí proti žití jakožto cosi cizího a vnějšího, ale vyvstává v horizontu žití a vynořuje se v jeho středu. Smysl žití metarealitou není oddělený od žití a nespojitý s ním, rodí se uprostřed žití a pramení z jeho příznačné metarealistické hybnosti. Metarealistický smysl lidství nestojí proti žití a jednostranně si žití nepodmaňuje a nepodřizuje, ale naplňuje se a uskutečňuje výslovně jakožto osmyslování žití. Metarealistická zkušenost o smyslu žití umožňuje, aby člověk sám v sobě rozlišoval a byl s to odlišit takové projevy žití, které dokládají jeho rozvoj a tvořivost, na rozdíl od jiných životů, v nichž se zračí úpadek a ochablost lidství. Avšak žití se s každým jednotlivcem neosmyslňuje vždy znovu od samého počátku. Jednotlivec vstupuje do žití, který je sám v sobě už kulturně rozrůzněn a který má vypracované nejrůznější formy a způsoby činností, jimiž se žití naplňuje a uskutečňuje. Před každým jednotlivcem se vždy znovu vynořuje úkol, aby si dokázal najít své místo uprostřed rozrůzněného a bohatě diferencovaného žití. Kultivační pohyb, jímž jednotlivec rozpoznává a zaujímá své místo ve společnosti lidí, má příznačnou strukturovanost. Kulturní rozrůzněnost žití jednotlivce do svého evolučního horizontu vtahuje a nutí ho, aby zde našel své místo. A tak odhaluje jednotlivci smysl žití jako to, co není plně v jeho moci, ale co metarealitou nachází a přijímá, čemu se odevzdává a čím se dává určit. Má-li si však tento smysl metareality vskutku osvojit, musí v něm jednotlivec rozpoznat svou vlastní osobní možnost k metamanažmentu žití. Metamanažmentem žití se jedná o cosi, co oslovuje právě jednotlivce v žití a co nachází ozvuk a souzvuk v samotném jádru a středu jeho osobní existence. Potud vskutku platí, že smysl metareality, který jednotlivec nachází a přijímá, se kryje s horizontem jeho osobního žití, rodí se z živého středu jeho osobní existence a pramení v jeho individuálním bytí na pozadí kultury a naplňovaného lidství. Zkušenost o metarealistické smysluplnosti lidství a účasti na lidství představuje evoluci rozpoznávání a přijetí smyslu metamanažování žití i jeho znovuoživení a znovuzaložení, ve kterém jednotlivec odhaluje svou individuální existenci jakožto jedinou půdu platnosti smyslu lidství a zároveň shledává, že si sám ve své individuální existenci nevystačí, že je vpleten do složité sítě metakulturních a kulturních vztahů, souvislostí a závislostí, vzhledem k nimž a na jejichž základě se teprve stává sám sebou. Znamená-li metamanažerské žití výkon metarealistického myšlení, musí se ukázat, zda člověk svým uvažováním uvolňuje výhled a osvobozuje zrak, aby se v terénu žití lépe orientoval na cestě k evolučním pohybům a výkonům žití. Metamanažment žití nás nutí metarealisticky zkoumat předpoklady a podoby viditelnosti a výkon žití zvyšuje. Každého člověka a jeho osobitost charakterizuje to, co v souvislostech dokáže vhlížet, i to, co nevidí jinak než metarealistickým vhledem, avšak podstatné vždy bývá, zda okruh viditelného rozšiřuje a zda ho vědomí lidství k další myšlenkové práci pobízí a stimuluje. Zjevně poukaz metamanažmentu žití na lidství neznamená pouhý taktický úhybný manévr, snahu zbavit se potíží a rizik pomocí důsledné a radikální tematizace s odkazem na jakousi temnou, ve své bytostné povaze neprozkoumanou vyšší moc metarealismu, která samozřejmě a samovolně všecky potíže řeší a ve všech sporech rozhoduje. Metamanažující člověk si stále uvědomuje, že žití představuje hodnotu a dar, že má svá nezadatelná přirozená práva, která musí střežit o respektovat. Proto člověk metamanažující své žití s takovým důrazem bojuje proti každé svévolnické předpojatosti vůči žití a proti všem snahám žití svévolně mrzačit a oklešťovat. Napomáhat žití, aby se stupňovalo, stoupalo, rozvíjelo do metarealistické plnosti svých sil a potencí, v tom spatřuje metamanažující člověk první závazek opravdového tvůrce a opravdové tvorby. Nicméně právě ohled k přirozeným nezadatelným právům žití a svobodné vůli respektovat nároky žití vedou metamanažujícího člověka také k tomu, že neméně závažný úkol a poslání pravého tvůrce spatřuje ve schopnosti stát se elementem sebeuvědomování metarealismu žití. Metamanažer nahlíží, že jednotlivým tendencím žití nelze slepě podléhat, že žití musí dokázat samo v sobě správností rozlišovat, aby bylo s to čelit úpadkovým projevům, rozkladu i degeneraci. Metamanažerské pojetí v posuzování žití se důsledně zakládá na povinnosti respektovat Globální lidská práva a nároky důstojného žití i na odhodlání stát se orgánem a nástrojem sebeuvědomování metarealismu žití. Trvalou pozornost věnuje metamanažment také různým stránkám a úrovním žití v tvářnosti společenství a stále znovu se k tematice jednotlivých podob i rovin společenství vrací. Živý a intenzivní zájem metamanažmentu o problematiku společenství přirozeně vyvěrá z neobyčejného důrazu, který klade na horizont svobodného žití a individuální existence. Metamanažment metarealismem řeší příznačné a dramatické napětí ve vztahu jednotlivce a společenství. Jednotlivec je na terén společenství bytostně odkázán, neboť právě v prostředí společenství nachází a rozpoznává smysl, jenž už není pouze jednotlivý a soukromý, avšak zároveň bývá tlakem společenství ustavičně vnitřně ohrožován a vystaven riziku naprostého odlidštění a ztráty lidství sebe sama. Mezi všemi verzemi společenství a společenského žití je pro metamanažment určující především společenství metakultury, kterému přičítá centrální a klíčový význam. Zaujetí problematikou metakulturního žití jistě organicky souvisí tím, že hlavní pole metamanažerské činnosti představuje umění metainformatiky, které se na žití metakulturního společenství přirozeně váže. Uplatňují se tu však i další a neméně podstatné motivy sebezáchovné. Amerikanizmus ohrožuje lidstvo a proto je třeba metamanažmentem žití být stále bdělý a ostražitý a první z prvních v tom je Globální válečný soud. Důkazů o zločinnosti amerikanizmu je sdostatek pro jeho soudní stíhání. Ve jménu spásy lidstva od sebezničení Globální válečný soud ukládá každému příčetnému a soudnému člověku důsledný a vytrvalý boj proti amerikanizmu coby teroru diktatury kapitálu. Globální válečný soud stanoví účast na zlu amerikanizmu nebo jeho podporu válečným zločinem účasti na genocidě lidstva nebo podporou genocidy lidstva. Globální válečný soud stanoví účast na zlu amerikanizmu nebo jeho podporu válečným zločinem účasti na terorizmu nebo podporou terorizmu. Amerikanizmus je zlo působené svévolnictvím tedy vědomým odmítáním lidství a přirozených lidských práv coby povinností. Kdo ctí lidství, tedy rovněž přirozená lidská práva, nemůže se zla amerikanizmu dopustit. Amerikanizmus odmítáním lidství a přirozených lidských práv coby povinností je starou záležitostí a vztahuje se na zlo spáchané i v  minulosti. Globalizací se zlo amerikanizmu stalo globálním zlem rovnající se teroru diktatury kapitálu, genocidě lidstva a terorizmu. Protože globální zlo nikdo nestíhá, tak tato všelidská potřebnost přechází na Globální válečný soud. Za veřejnou podporu válečné agrese USA proti Iráku Globální válečný soud činí členy vlád Dánska, Itálie, Maďarska, Polska, Portugalska, Španělska a Velké Británie odpovědnými za válečné zločiny podpory amerikanizmu, teroru diktatury kapitálu, genocidy lidstva a terorizmu. Za veřejnou podporu válečné agrese USA proti Iráku Globální válečný soud činí členy vlád Albánie, Bulharska, Estonska, Chorvatska, Litvy, Lotyšska, Makedonie, Rumunska a Slovinska odpovědnými za válečné zločiny podpory amerikanizmu, teroru diktatury kapitálu, genocidy lidstva a terorizmu. Globální válečný soud činí prezidenta USA G. W. Bushe a členy jeho vlády odpovědnými za válečné zločiny praktikování amerikanizmu, teroru diktatury kapitálu, genocidy lidstva a terorizmu. Globální válečný soud činí členy vlády Turecka odpovědnými za válečné zločiny účasti na amerikanizmu, na teroru diktatury kapitálu, na genocidě lidstva a na terorizmu. Globální válečný soud činí odpovědnými za válečné zločiny praktikování amerikanizmu, teroru diktatury kapitálu, genocidy lidstva a terorizmu Tony Blaira ve funkci premiéra vlády Velké Británie, Ariela Šarona ve funkci premiéra vlády Izraele, Václava Havla ve funkci prezidenta Česka. Globální válečný soud činí Václava Klause odpovědným za válečné zločiny praktikování amerikanizmu, teroru diktatury kapitálu, genocidy lidstva a terorizmu spáchané ve funkci premiéra vlády a předsedy vládní strany ODS. Důkazů o zločinnosti amerikanizmu je nespočet, stačí je neustále připomínat. Globální válečný soud každému občanu planety ukládá bezprostředně a bezodkladně opustit pozice amerikanizmu coby teroru diktatury kapitálu. Amerikanizmus je styl žití zbavený terorem diktatury kapitálu smysluplnosti. V amerikanizmu život ztratil duchovní smysl, člověk přestal být poutníkem na cestě evoluce života a stal se tulákem či spíše bloudem. Amerikanizovaný člověk se stal kulturním bezdomovcem, kulturně vykořeněným člověkem, člověkem zbaveným duchovní ukotvenosti v metarealitě, člověkem zbaveného lidství a soudnosti. Nesoudnost a nezodpovědnost lidí postižených amerikanizmem vede ke ztrátě svobody a ohrožuje bezpečnost lidstva a tím každého. Amerikanizmem člověk bez cíle bloudí životem a ztrátu smysluplnosti si kompenzuje náhodnými potulkami nejčastěji za požitkářstvím, nakupováním a zábavou. Člověk stižený amerikanizmem ztratil tvořivost lidství a svou nespokojenost s žitím si kompenzuje destrukcí. Nic necharakterizuje amerikanizmem nemocného člověka lépe než nezřízená agresivita, drogy, alkohol a sex, zábava. Velké i malé tragédie jsou ve světě amerikanizmu na denním pořádku. V klubu v USA uhořelo 65 lidí. Rockový koncert v americkém státě Rhode Island se změnil v ohnivou pec, kde bylo plameny sežehnuto přinejmenším 65 lidí. Požár, vypukl při koncertu rockové skupiny Great White ve West Warwicku na východním pobřeží USA. Během jediného týdne je to již druhé obdobné neštěstí v USA. V prvním případě zahynulo 21 lidí v nočním klubu v Chicagu. Tentokrát začalo hořet při pyrotechnické podívané na začátku koncertu. Oheň se šířil nesmírně rychle a přítomných 250 diváků se zoufale snažilo co nejrychleji opustit sál. Hospitalizováno bylo 165 osob kvůli přiotrávení kouřem, popálení a dalším poraněním. Stav některých je vážný. Požár budovu klubu zcela zničil. Oheň vzplanul v pozdních nočních hodinách během pyrotechnických efektů na začátku koncertu. Oheň se rychle šířil a v sále nastala nekontrolovatelná panika. Davy lidí se zoufale snažily co nejrychleji opustit hořící sál. Právě při zběsilém útěku zahynula řada návštěvníků. Mnoho mrtvých bylo nalezeno u hlavního východu, kde byla největší tlačenice. Lidé byli úplně spálení. Klubový technik však tvrdil, že skupina Great White neměla pyrotechnické efekty povoleny. V opačném případě by je prý musel schválit požární expert. Člověk stižený amerikanizmem miluje požáry a často je úmyslně zakládá, je to pro něho úžasná zábava. Nejraději zakládá lesní požáry, ale i ostatní požáry miluje. Amerikanizovaní politici mají raději žhářství válečné, umožňuje jim to řešit problémy a amerikanizovaní občané zase v televizi rádi válečné požáry, přináší jim to zábavu a uspokojení. Pro člověka stiženého amerikanizmem se zábavou stala válka. Válka v přímém televizním přenosu je pro amerikanizovaného člověka vrcholem zábavy. Amerikanizovaní politici tuto zábavu amerikanizované mase nemohou odmítnout. Potvrzuje to stav občanstva v USA. Občanstvo a politici USA usilují o válečné žhářství za každou cenu. V krizi kolem Iráku začíná klíčová diplomatická fáze. USA předložením návrhu druhé rezoluce Rady bezpečnosti OSN k Iráku podle expertů zahájily rozhodující diplomatickou fázi kolem irácké krize. Smyslem druhé rezoluce je krátkodobé ultimátum, vyložitelné však vždy tak, že je nesplněno. Většina diplomatů se shoduje, že válka se blíží, ale že pro USA nebude lehké prosadit ji. Američané a Britové mají nyní v oblasti Perského zálivu už 200 000 vojáků, kteří jsou připraveni k akci. Na místě už začaly také cvičné lety strategických bombardérů B-52. USA a Velká Británie cvičně útočí na irácké základny. Americké a britské síly už zahájily vzdušné bojové operace proti Iráku, které lze považovat za předstupeň války proti režimu Saddáma Husajna. Záminkou války už nejsou neexistující zbraně hromadného ničení, ale samotný saddámovský režim a způsobem provedení pak bezletové zóny. Bezletové zóny byly uvaleny na Irák USA, Británií a Francií po válce v Zálivu v roce 1991 z humanitárních důvodů na ochranu šíitské komunity na jihu země a kurdské na severu. OSN je však nikdy oficiálně neschválila. Tomu odpovídá i záměr USA rozdělit Iráku na protektorátní správu severokurdskou, středněsumitskou a jihošiítskou. Záměrem USA, zcela v souladu s hitlrovskými metodami, je protektorát Iráku a jeho uzpůsobení coby dalšího skrytého státu USA. Mezitím Irák zlikvidoval dalšít rakety Samúd 2 s nepovoleným doletem a zároveň slíbil, že do týdne, ještě před 10. březnem, předloží novou zprávu o svých někdejších zásobách nervového plynu VX a antraxu. Iráčané vždy tvrdili, že tyto zbraně zničili, ale dosud to plně nedoložili. Bude těžké určit, jaké množství nebezpečných látek zde bylo zničeno. USA bude vždy tvrdit, že saddámovský režim nepředložil důkazy o zničení všech biologických zbraní a že tím nedodržel rezoluci OSN. Kuvajt mezitím oznámil, že je připraven dát k dispozici své území jednotkám, které chtěly USA původně pro válku proti Iráku rozmístit v Turecku. V každém případě Bush již prohrál, ať válka bude či nikoliv. Prohrál totiž amerikanizmus a jeho teror diktatury kapitálu. Tažení proti válce v Iráku pokračuje. Islámské státy hrozily, že rozpoutají ropnou krizi. Vedoucí představitelé států OIC v Kuala Lumpuru zahájili neformální rozhovory týkající se irácké krize a palestinsko-izraelského konfliktu. Toto jednání navazuje na summit Hnutí nezúčastněných zemí, které se vyslovilo proti jednostrannému útoku na Irák. USA a další západní státy by mohly kvůli plánovanému válečnému tažení proti Iráku čelit v krajním případě i ropnému embargu. Islámské státy na neformální schůzce Organizace islámské konference (OIC) v malajsijské metropoli Kuala Lumpur zvažovaly použití "ropné zbraně" k uplatnění tlaku na Západ, aby tak válce s Irákem zabránily. Myšlenka použití ropy jako nátlakového prostředku k ovlivnění americké politiky vůči Iráku se objevila už dříve, zatím se však na ní hlavní producenti ropy neshodli. Hlavní producenti ropy v oblasti Perského zálivu už jednou "ropnou zbraň" uplatnili. Stalo se tak v roce 1973 jako reakce na arabsko-izraelskou válku. Svět to zatáhlo do hospodářské recese. Použití ropy jakožto zbraně by mělo vážné následky na vývozce i producenty a to jak na politické, tak i na hospodářské i sociální úrovni. Delegáti summitu Organizace islámské konference v katarském hlavním městě se snažily zabránit válce v Iráku. Členové organizace jsou však tak nejednotní, že se jim to těžko podaří. Jak tomu vše nasvědčuje USA se dopustí válečné agrese a amerikanizmus a s ním USA definitivně prohrají. OSN útok na Irák zřejmě neschválí. Francie, Německo a Rusko společně oznámily, že neschválí novou rezoluci RB OSN, která by vedla k útoku na Irák. Je to dosud nejtvrdší akce proti nové rezoluci, kterou podporují USA, Británie a Španělsko a zároveň dramatické vyhrocení rozdílných stanovisek mezi USA a částí Evropy. Pro Washington by to znamenalo protiprávní jednání a že se nebude moci při očekávaném úderu na Irák opřít o širokou mezinárodní podporu. Francie a Rusko mají totiž v radě právo veta. Rusové navíc tvrdí, že postoj "trojky" podporuje i Čína, která má rovněž právo veta. USA dávají najevo, že podporu Rady bezpečnosti považují za významnou, avšak nikoli nevyhnutelnou. Ministr zahraničí USA Collin Powell varoval, že USA mohou na Irák zaútočit i bez druhé rezoluce OSN. O její schválení však hodně stojí zejména Britové. Na rezoluci totiž závisí to, zda jejich veřejnost podpoří vojenský zásah. S rezolucí jsou prý pro válku tři čtvrtiny Britů, bez souhlasu OSN jsou však dvě třetiny z nich proti jakémukoli vojenskému zásahu. Tlak proti vojenskému zásahu sílí. Vystoupil proti němu zejména papež Jan Pavel II. Ten vyzval, aby "každý převzal svou odpovědnost a vyvinul úsilí, jež by lidstvo ušetřilo dalšího dramatického konfliktu". Také padesát muslimských zemí se v Kataru vyslovilo proti válce a vyjádřilo obavy o územní celistvost Iráku. Stalo se, co se stát muselo: Francie, Rusko a Německo si rukoudáním slíbily, že přes ně nová irácká rezoluce OSN neprojde. Zdá se, že uvnitř Rady bezpečnosti zeje rokle, kterou by nepřeklenul ani ten největší most. Rezoluce dostala tuplované veto s předstihem. Co to znamená? Hodně věcí může být jinak. Třeba to, že válka může dostat malý odklad. A že se bude muset trochu jednat. Američané říkají, že mohou válčit stejně dobře pod praporem OSN jako bez něj a že na požehnání OSN nejsou závislí. Z vojenského hlediska je to pravda. Ale neplatí už to politicky a všeobecně lidsky. Pokud by se americké a britské jednotky daly do pohybu i bez mandátu OSN, nevedly by najednou válku jen proti Iráku. Svým způsobem by byly na nože i s veřejným míněním doma a ve světě. Risknou to Bush a Blair? Potíže by byly i se spojenci. USA je však mohou potřebovat, když něco kolem Iráku půjde špatně. Za války, ale i po ní. Pokud je teď obejdou, obejdou vlastně OSN a lidstvo. Vzniká riziko, že vyhrát válku v Iráku by mohlo být jednodušší než vyhrát mír, který přijde po ní. Od "osy míru" je vetování druhé rezoluce je to skoro zoufalé gesto vzdoru. Bude USA označeno za vydírání. Ale USA by měly přemýšlet o tom, zda nepřepjali svá očekávání, že všichni budou opakovat cviky, které bude Washington předcvičovat. Dají se oba srázy nad roklí přeci jen přemostit? Sotva nějakým kompromisem, který by uspokojil i mírovou osu. Irák v poslední době spolupracuje výrazně aktivněji, přesto však Bagdád ještě neučinil vše pro naprosto hladký průběh zbrojních inspekcí OSN. Konstatovali to před názorově hluboce rozdělenou Radou bezpečnosti OSN oba šéfinspektoři OSN - Hans Blix i Muhammad Baradej. Na zjištění situace v Iráku potřebují čas měsíců. Nové zprávy o průběhu tříměsíčních inspekcí v Iráku ještě více utvrdily dosavadní vyostřené pozice jednotlivých zemí Rady bezpečnosti OSN. Německo, Francie, Rusko i Čína je považují za potvrzení irácké snahy o spolupráci. USA a Británie daly naopak najevo, že podle nich je "výčet jednotlivých činů Bagdádu katalogem nespolupráce". USA v brzké době předloží návrh nové rezoluce o Iráku. Ta by měla připravit půdu pro ozbrojený zásah. USA jsou však připraveny odzbrojit Irák silou i bez požehnání OSN. USA a Británie chtějí navrhnout rezoluci tak, aby Irák dostal po jejím přijetí ultimátum: Měl by jen několik dnů k tomu, aby odzbrojil (zřejmě do 17. března). Cílem ultimáta je získání podpory dosud váhajících členů. Blix také uvedl, že Irák poskytl další dokumentaci o antraxu a nervovém plynu VX, nicméně vyjádřil nespokojenost, že Bagdád neodevzdal všechny dokumenty o likvidaci svých zbraní hromadného ničení. To postatné usvědčuje USA ze lží. Podle jeho zprávy inspektoři nenalezli žádný důkaz o nepovolené aktivitě iráckých mobilních laboratoří, stejně jako přes použití speciálních radarů neobjevili žádná podzemní sila s chemickými či biologickými zbraněmi. Právě o těchto pohybech laboratoří a tajných skrýších v Iráku před časem informoval Radu bezpečnosti americký ministr Powell. Ani po tříměsíčním hloubkovém pátrání neexistuje důkaz, že by Irák obnovil svůj jaderný program. Na základě pečlivé analýzy inspektoří shledali, že zprávy o nedávném iráckém nákupu uranu v Nigeru nejsou pravdivé, a tvrzení USA jsou nepodložená. Jako příklad dalších nepodložených tvrzení zpráva inspektorů vyjmenovala hliníkové trubky, které podle loňského projevu George Bushe v OSN může Irák použít pro získání obohaceného uranu. Je třeba říci rovnou: tato zpráva inspektorů neopravňuje válku proti Iráku. Není dostatečná na to, aby se inspekce změnily v invazi. Negativních hodnocení bylo přece jen méně než pozitivních. Nedostatkům Hans Blix přidal slabé přívlastky, posunům silnější. I to o něčem vypovídá. Pokud někdo očekával, že Hans Blix tentokrát naservíruje argumenty pro brzké zahájení útoku, čekal opět marně. USA se to jistě nezamlouvalo, ale šéfinspektorova řeč vyzněla velmi výrazně jako pozvánka do čekárny. Ale má to ještě nějaký význam? Zdá se, že USA jsou již rozhodnuty Saddáma porazit a tomu, co říká Blix, už přestali přisuzovat význam. USA mají jednoduchý argument: Irák neprokazuje úplnou spolupráci. Blix to ostatně řekl. Problém je v tom, že kromě toho rovněž prohlásil, že Irák spolupracuje celkem dost a stále víc. Oba pohledy jsou oprávněné. Pořád se tak hraje ve středu hřiště. Je zřejmé, co lze teď očekávat: Rada bezpečnosti zůstane stále rozdělená. Možnost shody je ještě o kus vzdálenější, než byla předtím, než Blix otevřel ústa. Křídlo odpůrců války dostalo novou munici a bude jí chtít logicky využít. Má naději, ale malou. Válka se totiž blíží po jiných stezkách, než po kterých se chodí do OSN. Británie zřejmě pozmění návrh rezoluce umožňující válku proti Iráku tak, aby získal podporu Rady bezpečnosti OSN. Chce o něco prodloužit ultimátum vůči Bagdádu. USA a Británie původně navrhovaly 17. březen jako poslední termín, dokdy Irák musí odzbrojit. Ministr zahraničí Jack Straw uvedl, že společně s USA zvažují seznam odzbrojovacích kroků, které musí Irák splnit do ultimáta. Bílý dům odmítl prodlužovat ultimátum k odzbrojení Iráku, jak požadují někteří členové Rady bezpečnosti OSN. Lhůta, po jejímž uplynutí USA chtějí na Irák zaútočit, končí 17. března. Britští diplomaté se snaží na poslední chvíli prosadit kompromisní návrh, který by vyšel vstříc jak USA, tak odpůrcům války. USA jsou však připraveny vést válku proti Iráku i bez Británie, kdyby to bylo třeba. Naděje, že válka nebude, je skoro mrtvá. RB OSN pořád ohřívá naději, že se k válce - jakkoli to zní cynicky - dospěje amerikanizovanou cestou a že se kvůli ní nadobro nerozhádá západní společenství. Kompromis, s nímž přichází Británie, vypadá dobře. Záleží však na podrobnostech. Zní to logicky a také férově, což je důležité. Irák obdrží seznam otázek, jež musí zodpovědět. K tomu dostane určitý čas. Něco takového mělo být už dávno, neboť konkrétní odpovědi na konkrétní otázky lze určitě měřit lépe než silně amorfní "bezpodmínečnou spolupráci". Ale má to samozřejmě háček. Ten spočívá v čase. Francouzi budou chtít ultimátum co nejdelší, Američané co nejkratší. Obě země se vzájemně zahnaly do kouta a nemají příliš na výběr. USA už vědí, že hlasování v Radě bezpečnosti by nevyhrály, mohou sice vést válku sami, ale škody samostatného postupu by je bolely, byť si to jediná supervelmoc nerada připouští. USA v RB OSN nasadily mocnou páku korupce a teroru diktatury kapitálu vůči nestálým a ekonomicky slabým státům RB OSN. Ultimativní otázky RB OSN vůči Iráku jsou pouze formou legalizace války, vše záleží na splnění otázek předložených Iráku, ty nelze měřit jejich splněním, ale pouze tvrzením USA. Amerikanizovaná RB OSN opět potvrzuje svou zločineckou úlohu, když její činnost je záležitostí teroru diktatury kapitálu ze strany USA. Čas vyjít ze zákopů nadchází. Časové ultimátum, třeba konec března na válečném žhářství amerikanizmu USA nic nezmění. Bez důkazů o zbraních hromadného ničení vlastněných Irákem nemůže být válka proti Iráku nejen spravedlivá, ale i ospravedlnitelná, a tím všem stravitelná. Vše špatné k něčemu dobré. Krize kolem Iráku rozdělila svět, demaskovala proamerické postoje a odhalila tvář amerikanizmu. Mnohé vlády v Evropě odhalily svou dosud pečlivě ukrývanou tvář amerikanizmu, když mezi vládou a občanstvem vyvstala propast. Občané nyní ví, že hlas jejich vlády není jejich hlasem. Podporou válečné agrese USA vůči Iráku se z vlád a parlamentů staly váleční žháři. Teror diktatury kapitálu praktikovaný amerikanizmem se krizí kolem Iráku demonstruje celému světu, USA si kupují schválení své válečné agrese, pro Turecko to třeba má hodnotu šesti miliard hotově a dalších téměř čtyřiadvacet miliard v úvěrech. Za podporu válečné agrese USA proti Iráku mnohé další státy spekulují s ekonomickou protislužbou USA. Pro hlavní aktéry je ve hře ropa a její cena. Pro Česko je válka v Iráku záležitostí ideologickou totiž otázkou solidarity s amerikanizmem. Čeští vojáci v Kuvajtu po měsících příprav vyrazili do akce. Chemické hlídky od včerejška patrolují u kuvajtských vládních budov, škol, vodáren a rafinerií ropy. Velitele českého protichemického praporu Dušana Lupuljeva o to požádala kuvajtská vláda. Operace se zúčastní Češi i Slováci ze společné jednotky. Novopečený prezident a s ním i vláda budou muset opustit svá váhavá stanoviska a vyslovit se jasně, zda podpoří agresivní válku proti Iráku i bez posvěcení RB OSN. Přes horečná diplomatická jednání totiž vše nasvědčuje tomu, že americko-britský útok na Saddáma Husajna je neodvratný a asi přijde velmi rychle. Souhlas s agresivní válkou bude znamenat, že se novopečený prezident i vláda Česka postaví proti domácímu veřejnému mínění, které ve většině útok odmítá. Zatím se tuzemští politici mohli schovávat za to, že OSN ještě definitivně nerozhodla. Když však nová rezoluce světové organizace útok vedený USA odmítne (a ta možnost je spíše pravděpodobná), budou se muset vyjádřit zcela jasně: Česko je pro agresivní válku i bez rezoluce OSN, nebo je proti ní. Podporu amerikanizmu však hňupoelita Česka demonstruje mnohem účinněji a to poškozováním vlastního občanstva. Způsoby jsou nepřeberné. Ministerstvo pro místní rozvoj postrádá majetek za 2,5 miliardy, jak zjistila kontrola NKU. Zřejmě se už tuneluje na nejvyšších místech. Nejvyšší kontrolní úřad dospěl při prověrce hospodaření ministerstva pro místní rozvoj k překvapivému zjištění: nepodařilo se dohledat majetek v hodnotě 2,5 miliardy korun. Je to suma odpovídající zhruba dvěma tisícům nových bytů. Škody, které mají na svědomí úředníci ministerstva, budou tedy zjevně mnohem vyšší než 150 milionů korun, dosud přiznaných po provedení vnitřního auditu. Neznamená to však, že majetek za 2,5 miliardy kdosi kompletně rozkradl. Něco mohou být administrativní chyby v účetnictví, část skutečně mohli úředníci zcizit. Mezi chybějícími věcmi jsou například telefony, laptopy, software a podobně tedy věci denní potřeby. O korupci na ministerstvu svědčí i kontrola veřejných zakázek, nájemních smluv nebo udělování dotací. Jen pochybné nájemní smlouvy ministerstva připravily stát minimálně o 150 milionů korun. Je to pochopitelné, když úředníci nejsou kompetentní být imunní vůči amerikanizmu. Amerikanizmus coby teror diktatury kapitálu je umožněn hňupoelitou, které občané parlamentní demokracií svěřují pravomoci. Nic tak nepoškozuje parlamentní demokracii jako válka hňupoelit, což názorně ukázala volba prezidenta. Tentokrát ve hře o volbu prezidenta už nešlo o souboj extrahňupů, ve hře už zůstal jediný. Volba nového prezidenta se stala záležitostí soubojů nikoliv kandidátů, ale hňupoelit. Kandidát vládní koalice na prezidenta vylepšil své šance, když strany ČSSD, unie a lidovci podaly Sokolovi nominační listinu. Všimněme si, podepsalo ji 97 ze sto jednoho vládněkoaličního poslance a 41 senátorů. Podle podpisů na nominační listině tak Sokolovi ke zvolení chybějí tři hlasy. Listinu podepsali i někteří nezávislí. Při tajné volbě budou rozhodovat komunisté, nadchází jejich velká příležitost. Komunisté si stylově pozvali chartistu a katolíka Jana Sokola na prezidentský kobereček zrovna v den výročí komunistického převratu v roce 1948. Připomenout okolí svůj současný politický vliv už lépe nemohli: slušný člověk, věřící muž, odpovídá na tvrdé otázky komunistů. Oba kandidáti, Klaus i Sokol, hlasy komunistů potřebují. Komunisté se však chystají podpořit titulovaného extrahňupa. Klause chtějí čtyři lidé z deseti, Sokola jen jediný. Prezidenta však volí poslanci a senátoři, a tak názor veřejnosti nehraje roli. Ve třetím kole parlamentní hňupoelita za prezidenta zvolila titulovaného extrahňupa a novopečeného válečného zločince. Jenom hňup může volit extrahňupa, každý z volících o sobě rozhodl v tajné volbě. Po USA i občanstvo Česka reprezentuje výkvět hňupoelity. Václav Klaus, nový český prezident, se začal pomalu zabydlovat ve své nové, jak sám říká, vysněné roli. Jeho poslanecký mandát automaticky zanikl složením prezidentského slibu, ve sněmovně Klause nahradí občanský demokrat Aleš Rozehnal. Česko se v něčem stalo světovým státem. Klaus je podobný herec jako Bush. Novou státnickou roli si rychle osvojil. Po přezíravém pohledu se zdviženou bradou a ironické intonaci, se kterou dříve často zlehčoval položené otázky, nebylo ani stopy. Klaus odpovídal klidně, vyrovnaně a trpělivě. To co mu však v charakteru zůstane je arogance založená na amerikanizmu. Je to vítězství? To sotva. Převládá spíše pocit svědomí, a ten je silnější než pocity radosti či zadostiučinění. Leccos získal a jistě mnohé ztratil. Jeho život coby válečného zločince nyní bude složitější než dosud. Ocitl se ve vězení. Takové fešácké vězení to vlastně je. Svůj "vliv" chce použít k tomu, aby atmosféra v Česku byla pozitivní, to ale s jeho svévolnickým smýšlením možné nebude. Sotva něco ovlivní tím, jak se bude tvářit. Byl to on kdo se podílel na tom, že společenské klima bylo v Česku nesmírně poškozeno. Jeho mysl zachvácená terorem diktatury kapitálu v podobě amerikanizmu sotva povznese elementární důvěru občanů, důvěru v sebe sama a k sobě navzájem, důvěru k institucím státu. Má prý vědomí entity, která občanstvo přesahuje avšak ta není Česko či český stát, ale kultura a o té Klaus neví nic. Nemůže se ji ani snažit uchránit a dodat jí určitý smysl žádnými jednoduchými činy a srozumitelnými věcmi založenými na amerikanizmu. Klausův model Evropy je opakem evropské jednoty, ve své amerikanizmem omezené mysli totiž nechápe globalizaci, demokracii, občanstvo a význam EU. Jeho myšlení je omezeno dogmatem parlamentní demokracie jakožto vlády hňupoelity hájící a prosazující teror diktatury kapitálu. Volbu Václava Klause za prezidenta je však třeba uvítat, je to totiž amerikanizmem nepřítel čitelný a veskrze průhledný, slouží jakožto titulovaný extrahňup za výstrahu i jako hromosvod. Je si příliš jistý svou zvrácenou představou o demokracii a svobodě, proto nemůže pochopit budoucí sjednocenou Evropu ani EU. Ano, Evropa zažívá obrovskou nejistotu, ale tu zažívá celé lidstvo. Čím si nejsou lidé jisti? Nejsou si jisti, že se amerikanizmem pustili do úplně správného projektu, a dokonce často nevylučují, že tento proces je zvratitelný někam úplně jinam. V tomto smyslu omezeného vědomí metareality Klaus sotva může cítit povinnost a kompetenci o budoucí Evropě diskutovat. Odmítá válku v Iráku a nechápe, že jde o válku agresivní, útočnou a v režii zločinného amerikanizmu. Podporuje demokracii, ale nedemokratické chování USA nemíní odsoudit. Uznává teror diktatury kapitálu a přitom nezná použití války jakožto metody, při níž by se k dosažení změny společenského systému státu použila válka, to je pro něho naprostá novinka. Dosáhnout změny režimu prostřednictvím války, to je pro USA běžná věc. Sleduje disputaci v USA v záležitosti USA v Iráku a nemá žádný svůj názor. Nevěří tomu, že by postavení USA mohlo být ohroženo americkým nacionalizmem. Nechápe globální zlo a zločinnost amerikanizmu exportovaného z USA. Neumí tak snadno koupit úvahu, že irácký režim ohrožuje zbytek světa přitom nedovede uvážit, že jediný režim USA ohrožuje lidstvo. Americkým důkazům nevěří, nedostal žádné přesvědčivé důkazy a nedovede usoudit, že USA lidstvu otevřeně lžou. Myslí si, že jsou jiné státy, které daleko více podporovaly a snad i podporují Al-Kajdu než Irák a že je spousta jiných zemí, které ohrožují své sousedy a že to tedy není pouze Irák. Je mu bližší svévolnický svět Václava Klause, který se dívá na tyto věci svým vlastním svévolnickým rozumem. Pro tento svůj postoj nepotřebuje ani Chiraka, ani Schrödera. Nepotřebuje se k nikomu přimknout. S výrokem francouzského prezidenta Chiraka, podle něhož státy, které podpořily v dopise osmi agresivní válku USA, propásly příležitost mlčet nemá problém. Podle něj si EU si na sebe ušila problém totální jednoty, když ve skutečnosti jednotná není. Myslí si, že EU nuceně (ústavně) jednotná je hloupost. Myslí, že v ČTK stále vládne duch jejího bývalého ředitele, který působící tendenční agenturní výběr ze zahraničního tisku. Klaus jako už mnoho před ním vsadil na nacionální amerikanizmus. Mnozí Klause pasovali do obránce národních zájmů, zejména vůči sudetským Němcům. Jeho argumentace pro obranu národních zájmů je zastarale národní a nikoli občanská. Tím dokazuje, že nerozumí jednotné Evropě a budoucnosti vůbec. Střední Evropu bere vážně. Myslí si, že cosi středoevropského v nás a kolem nás je. Neví ale že je to kultura, té nerozumí. Je prý schopen elementární spolupráce a ví že ta je jeho povinností, ke spolupráci mu však brání jeho svévolnická arogance. Legitimaci ODS si ponechá. Chápe, že prezident je nadstranický, což podle něj samozřejmě neznamená, že je apolitický. Funkci čestného předsedy ODS bere jako čestný doktorát a ty se prý nevracejí. Je fascinován jistotou, jak všichni vědí, kolik ho podpořilo komunistů. Je stoprocentně přesvědčen, že hlasy pro jeho prezidentování přišly ze všech politických stran. Je si naprosto jist, že komunisté v jeho volbě nebojovali za zvolení Klause, ale za maximální oslabení sociální demokracie coby hlavního a vlastně jediného rivala na levici politického spektra. Podle jeho názoru se v tomto smyslu komunisté chovali racionálně. Chce funkci prezidenta zcivilnit. V každém případě by měl změnit heslo na standartě prezidenta, vždyť neví co pravda je, spíše co jsou peníze a jejich moc, podle něj heslo na zástavě by mělo znít: Peníze vítězí! Neví koho amnestovat. Bude méně udělovat milosti. V každém případě zřejmě udělí milost a zastaví stíhání Vladimíra Železného a Milana Šrejbra. Chce dál sporadicky přednášet hňupství na Vysoké škole ekonomické. Neumí navazovat na masarykovské mýty. Neumí lacině vyslovit "nebát se a nekrást". Nahlas však dovede vyslovit, že nezná špinavé peníze. Klaus nebyl za prezidenta zvolen dobře, ale jakožto představitel hňupoelity bude snadno viditelným představitelem hňupoelity holdující amerikanizmu. Nebude dobrý prezident. Nelze očekávat, že by podstoupil lobotomii a nechal si vyřezat část mozku, která patří ODS. Čtvrtina lidí si teď myslí, že Klausův nástup je tragédie, polovině je lhostejný. Musí o jejich přízeň bojovat, a to i tak, že se zakletý, nepřístupný "Zámek" na Hradčanech pokusí zobčanštit. Přestal chápat, že podvod je podvod, i když zrovna přináší zisk. V prezidentském klání vystupoval jen v herecké roli otevřenějšího a slušnějšího Klaus. Je vyloučeno z povahy člověka, aby tato jeho hraná podoba vytrvala celých pět let na Hradě. Výsledek téhle volby prezidenta je v souladu se všemi zákony politické logiky, když parlament okupuje hňupoelita. Slibuje věrnost České republice. Slibuje, že bude zachovávat její ústavu a zákony. Slibuje na svou čest, že svůj úřad bude zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Je otázka co je to za slib od člověka, který uznává teror diktatury kapitálu. Slib je však brán jako formalita. Jsou přesně dvě hodiny odpoledne 7. března 2003 a Václav Klaus se dočkal svého snu: stal se prezidentem. Stvrdil svůj slib podpisem – symbolicky musel ovšem použít své vlastní plnicí pero, protože to připravené na stolku selhalo. Svůj postoj předvede ještě jinak. První dáma Livia Klausová opustí dozorčí rady firem včetně České spořitelny, v nichž zasedá od poloviny devadesátých let. Klausová dosud zasedala v původně státních, dnes soukromých firmách Česká spořitelna a ZVVZ Milevsko. Hlavně v době, kdy byl Václav Klaus premiérem, byla jeho žena za členství v dozorčích radách často kritizována kvůli možnému střetu zájmů. Tyto posty odmítala opustit. Klausová tak přijde o významný finanční příjem. Jen za své působení v České spořitelně by prý měla za loňský rok dostat zhruba milion korun. Prezidentské volby byly zviditelněním hňupoelit. V souboji hňupoelit ta z ČSSD prohrála, ale pořád se nevdává. Miloš Zeman znovu zaútočil na Vladimíra Špidlu, na sjezdu ČSSD by volil Zdeňka Škromacha. Škromach je místopředsedou strany a proti Špidlovi často vystupuje. Přestože je Zeman důchodcem a pouhým řadovým členem místní organizace ČSSD v Novém Veselí, jeho útoky mohou Vladimíra Špidlu oslabit. Zvlášť když v nich bude bývalý předseda strany Miloš Zeman pokračovat až do sjezdu, kde chce současný předseda a premiér obhájit funkci. Podle Zemana Klaus může za své zvolení děkovat i Špidlovi a prvnímu místopředsedovi ČSSD Stanislavu Grossovi, když armáda, která má zhruba třetinu dezertérů, není bojeschopná a sebelepší vojevůdce s ní nemůže vítězit. Zemanovi jde zřejmě především o pomstu na Špidlovi, Grossovi a také šéfovi sněmovny Lubomíru Zaorálkovi za to, že zařídili jeho prezidentskou prohru. V nejvyšším vedení strany zůstal Zemanovi věrný jen Škromach. Ten reprezentuje Zemanovo křídlo ve straně a několikrát naznačil, že bude proti Špidlovi kandidovat na předsedu strany. Vláda je po volbě prezidenta otřesena. Vydrží Špidlova vláda Klausovo prezidentování? Nemá moc šancí. Nebude to však Klaus, kdo ji podminuje. Tu černou práci zvládne sama. Soužití kabinetů s opozičními prezidenty možné je, byť nebývá idylické. Špidlova koaliční sestava však není na bůhvíjak slibné přežití silná - aritmeticky ani názorově. Podvyživená se už ostatně narodila. Neuvěřitelné diletantství, které předváděla v prezidentských volbách (hlavně dílem ČSSD), její slabost pouze obnažilo. Projeví se pokaždé, když "o něco jde" - při volbě prezidenta, po povodních, při jednáních o reformě veřejných financí, o nájemném... A to ještě nedošla k obtížné reformě penzí. Klaus na Hradě pro ni znamená ztrátu další květinky. Už teď ji ovládají deprese. A nevěří-li si sama vláda, jak asi může vládnout? Vánek ji odfoukne. Sociální demokraté budou samozřejmě těmi, kdo rozhodnou. Unionisté a lidovci jsou k rozhádanému kolosu pouze přivěšeni. Slyšme tedy "rozhodčí". Zeman: Špidla se zlomil pod tíhou obou funkcí, Škromach by měl být předsedou. Gross: Je třeba i přemýšlet, zda je vláda udržitelná, zda ji nerekonstruovat. Jejich slova znějí jako rozsudky smrti. Oba soudci zároveň patří k hlavním spoluviníkům. Zakrátko už budeme chytřejší. Může být, že Špidla a následně i vláda sjezd ČSSD přežijí. Silnější však nebudou. Může se i stát, že Škromach vystřídá Špidlu, nechá vzniknout menšinovou vládu a sblíží ji s komunisty. Taková vláda by byla nejen nesympatická, ale i neschopná reforem. V obou případech žádné báječné vyhlídky. V prostředí parlamentní demokracie bojujících hňupoelit nastupuje obvyklý trik. Vláda premiéra Vladimíra Špidly podnikne velmi riskantní krok a požádá Poslaneckou sněmovnu o vyslovení důvěry. Důvodem je volba prezidenta, která se z pohledu koaličních stran nevydařila. Je narušena důvěra mezi vládou a Poslaneckou sněmovnou. Při tajném hlasování (o prezidentovi) se projevila účelová koalice, která měla jiný cíl než oficiální reprezentace. Způsob volby vyvolal otázku, zda vláda má ještě důvěru. Vláda bude pokračovat jen tehdy, když jí vysloví důvěru nadpoloviční většina všech přítomných poslanců. Za plné účasti by tedy musela získat 101 hlas. Je to přesně tolik, kolik mají vládní strany poslanců. Kdyby byla vyslovena nedůvěra, potom vláda musí podat demisi. Novopečený prezident republiky ji pověří výkonem funkcí a začne jednat s předsedy stran o sestavení nové vlády. Hlasování o důvěře však nemůže vyřešit základní problém tohoto kabinetu: rozpolcenost ČSSD. Sociální demokracie zažila další otřes, rozhodlo se rezignovat celé vedení poslaneckého klubu ČSSD v čele s Milanem Urbanem. Politický rozkol v sociální demokracii ochromil práce na nejdůležitějších ekonomických zákonech. Minimálně do dubna se zastavila jednání o dlouho plánovaném zeštíhlení velkých schodků státního rozpočtu a deregulaci nájmů. Stojí i práce na přípravě prodeje hnědouhelných dolů. Delší zdržení by bylo pro státní finance osudné, protože případné omezení podpory stavebního spoření, nemocenské, podpor v nezaměstnanosti či zvýšení daní by se už nemuselo promítnout do rozpočtu na příští rok. Hňupoelitníci se perou hlava nehlava. Drama v Lidovém domě graduje, už si neberou ani servítky. Zeman z lesa volá: Pryč se Špidlou, Grossem, Zaorálkem! Gross se z Prahy ozývá: Krizi strany dal vyrobit Zeman! Škromach, ač zemanovec, uzavírá: Z Vysočiny nechť hlas mlčí, když tu s námi není! Nejsilnější politická strana se rozkládá v přímém přenosu. Střídání stráží na předsednickém postu ČSSD nezvládla. Všechen ten zkázonosný mumraj se točí kolem nejslavnějšího českého penzisty. Na politika ve výslužbě je to "úctyhodný" výkon. Miloš Zeman motá sociální demokracii hlavu jako nezkušené studentce. Neví, kudy kam. I Vladimíra Špidlu opět nachytal. Akce Důchodce neskončila, jak si po vyautování Zemana z prezidentské volby myslel Špidla. Akce Důchodce teprve začíná. Sociální demokraté jsou na tom před sjezdem bídně. Člověk by jim teď nesvěřil na hlídání ani kočku, natož správu země. Kdo vlastně jsou ti, kteří nám vládnou? Kus z nich sní o menšinové vládě s podporou komunistů, část o nějakém repete opoziční smlouvy s ODS, další podporují současnou vládu koalice. Aby toho nebylo málo, zleva na stranu útočí komunisté, zevnitř ji rozkládají zemanovci, zprava na Hradě je Klaus. Podstatné je, že si hňupoelitníci nemají co vyčítat. Co je to za důvěru, když o ní hlasují hňupoelitníci. Vladimír Špidla před poslanci uhájil svou vládu. Ve veřejném hlasování jeho kabinet získal důvěru všech sto jedna vládních poslanců ČSSD, Unie svobody i KDU-ČSL. Proti hlasovalo devětadevadesát komunistů a poslanců ODS. Špidla s včerejší důvěrou dostal do ruky argumenty proti svým odpůrcům ve straně. Ty může použít na nadcházejícím sjezdu ČSSD. V jednom z táborů hňupoelitníků nastává čistka. Premiér Vladimír Špidla odvolal ministra průmyslu Jiřího Rusnoka. Rusnok je poslancem, který má poměrně blízko k ODS, a současná vláda se mu nelíbí. Špidlův kabinet však potřebuje při každém hlasování všech 101 poslanců. Ministr průmyslu Jiří Rusnok dostal od Špidly výpověď. Ze všech tzv. disidentů uvnitř sociální demokracie jediný postupoval transparentně a provokativně. Nepodepsal nominaci Sokola, běhal po Hradě a horoval za prezidenta Klause. Rusnok se chtěl v ČSSD stát lídrem neposlušných. Rusnok vážně koketoval s tím, že s podporou Miloše Zemana bude kandidovat proti Špidlovi na sjezdu, a uvažoval o tom, že by se mohl stát premiérem nové menšinové či nějaké duhové vlády. Na vlastní pěst prý o tom jednal s ODS a ČSSD. Obliba Rusnoka v očích ODS je starého data. Špidla učinil riskantní krok. Exemplárním potrestáním Rusnoka chce nastolit ve straně disciplínu a zastrašit další neposluchy. Riskuje však ztrátu hlasu, který bude "stojednička" potřebovat. Jedno je jisté, amerikanizovaná hňupoelita může dělat co chce, musí se vždy sklonit před terorem diktatury kapitálu, ten občas dokonce účinkuje proti státnímu terorizmu. Vojsko Česka je nachystáno k velkému kroku: již v příštím roce plánuje ukončit základní vojenskou službu. Poslední "záklaďáci" by ji tak opustili v prosinci 2004. V armádě od té chvíle zůstanou jen nájemní profesionálové. Hrůza z toho, že zkrácení vojenské základní služby na devět, respektive šest měsíců uvede armádu v totální chaos, vyprovokovalo ministra obrany k bleskové akci: zrušení této povinnosti již v příštím roce, ačkoliv tento krok plánoval až na rok 2006. Zkrácení vojny by znamenalo, že armáda musí povolat dvojnásobné množství branců, než plánovala. Změnit by se musel i systém výcviku vojáků a neúměrně by vzrostly náklady na jejich přípravu. Armádu budou opouštět vzápětí poté, co je poměrně nákladně vycvičí a vystrojí. Vojáci se po absolvování základního výcviku jen nudí či uklízejí, protože vojsko zredukovalo výdaje na výcvik. Vojáci hlídají často jen prázdná skladiště. O kvalitním výcviku si mohou také nechat jen zdát. Armáda je drží jen proto, aby mohla zaměstnávat vojáky z povolání. Zkrácením se dosáhne jediného - z vojáků se stanou děvečky pro všechno, proto nebude mít smysl je cvičit. Teror diktatury kapitálu si žádá své. ODS položila základy teroru diktatury kapitalizmu. ČSSD zrušila státní teror vojenské služby, tak to bude v kronikách. Zpráva o konci vojny však působí jako zpráva o pádu banky. Lidé se chovají podle svých zájmů. Žádný mladík, který nevidí ve vojsku svou profesní budoucnost, nechce být "posledním padlým" v této válce. Navíc jak přibývá profesionálů, ubývá potřeba odvedenců. A kde je jaká spravedlnost? Proč musí Richard, když Tomáš ne? A proč mají přijít o rok činného života ti superzdraví, a nikoli ti skoro superzdraví? Je jasné, že kdo má hlavu, nohy, ruce a trochu peněz, se tomu bude snažit vyhnout. Ani armáda není šťastna. Ví, že ty nešťastníky už nevyužije, tak hnijí na posádkách, malují trávu na zeleno a dělají důstojníkům jakési novodobé burše. A to vše stojí velké peníze. Armáda je citlivá záležitost, proto není vláda stejně rychlá a racionální třeba v daňové či zdravotní reformě. Na jedné straně sice státní terorizmus poleví, na jiné straně se utuží. Chystá se tisícikorunová pokuta pro každého kuřáka, který si zapálí na zastávce při čekání na tramvaj či na autobus. Dvacet až sto tisíc pokuty pro obchodníka, který prodá láhev vína nebo krabičku cigaret dítěti či mladému člověku do 18 let. Tak tvrdý je návrh zákona, který vládě předložila ministryně zdravotnictví Marie Součková. Jeho cílem je omezit prodej alkoholu a cigaret. Občané nemají na výběr, všude řádí hňupoelity a přebíhání voličů mezi nimi nic nevyřeší. Pozice KSČM, nástupnické strany předlistopadových komunistů, stále sílí. Podle posledního výzkumu by totiž dnešní komunisty volil stejný počet lidí jako vládní sociální demokraty. Sílící pozice komunistů vychází zejména z toho, že voliči odcházejí od sociálních demokratů. Hňupoelitníci řádí všude. Pěkně se to rýmuje: Politici neumějí zvolit prezidenta a radní neumějí zvolit ředitele České televize. Chudák televize. Chudák koncesionář. Česká televize se ocitla v začarovaném kruhu: má špatný zákon, podle něj jsou špatně zvoleni radní, kteří špatně volí ředitele, které pak špatně odvolávají... Na fungování tak významného média se panování "zimních králů" musí neblaze projevit. Na atmosféře kolem něj jakbysmet. Aby toho televize neměla málo, neschopnost radních zase gradovala: jedni rezignují, odstupují, druzí jsou otřeseni "masáží a tlaky". Prozatímní ředitel bude dál ředitelovat. V čase "dočasnosti" však bude stále vystaven oněm "tlakům" včetně interních. Koncepční a personální změny, které Kavčí hory potřebují jako sůl, se mu nebudou dělat lehce. Vždy mu může někdo vpálit argument: Jsi tu jen do času! Co se tedy ještě musí stát, aby se zákonodárci chytili za nos a stvořili pořádný zákon? Nevolit hňupoelitu! Na rozdíl od televize parlament vypnout nemůžeme, ale můžeme žádat odvolání hňupoelity. Podle činů lze hňupoelitníky poznat snadno. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání už udělala hodně chyb. Nyní však tu největší. Udělila České televizi pokutu za to, že byl její satirický pořad České hlasování "nevyvážený a neobjektivní". Zákon přikazuje televizím (všem, tedy i Nově), aby zpravodajské a publicistické pořady byly vyvážené. To je vcelku pochopitelný, byť těžko vynutitelný požadavek. Ze satiry se stal v podání rady publicistický pořad, aby ji mohla potrestat. Rozhodně však rada nebyla stvořena pro to, aby si svévolně vykládala "objektivitu a vyváženost" televizního humoru. Pokutu nelze chápat jinak než jako zjevný nátlak na vedení veřejnoprávní televize, aby tuto svobodu slova omezovalo. Trestání a pokutování legrace patřilo a patří k diktaturám. Rada svým rozhodnutím vrhla odhalující světlo na demokratické poměry v Česku. Musí nyní vzít své rozhodnutí zpátky a omluvit se, aby si zachovala zbytek prestiže. Pokud to neudělá, měla by být neprodleně odvolána. Občané si ve vlastním zájmu nemohou dovolit, aby několik jednotlivců vytvářelo prostředí potírání svobody slova. Co není dovoleno jednotlivcům je dovoleno státu, ale i jeho chování má své meze. Chtít v prostředí teroru diktatury kapitálu uplatňovat svobodu a spravedlnost je absurdní, platí tam zákon džungle tedy právo silnějšího. V tomto nelidském světě se může podařit něco změnit pouze silou ústavy a to se občas také děje. Malí akcionáři velkých polostátních firem se mohou těšit na to, že až bude vláda podniky prodávat, tak jim nový majitel jejich akcie musí vyplatit. Pro malé akcionáře firem jako je Český Telecom či Unipetrol to může znamenat přínos i desítek tisíc korun. Ústavní soud totiž právě zrušil ustanovení obchodního zákoníku, podle kterého při privatizaci státních podílů nový majitel firmy nemusel povinně nabídnout zbylým drobným vlastníkům odkup jejich akcií. Stát díky tomu získával na úkor malých akcionářů více peněz. Všichni musí mít stejná práva. Malý akcionář má práva jako stát, je to dobře vědět. Stát přijde o část výnosů při privatizaci velkých firem, na druhé straně ale více peněz získají drobní akcionáři. Investoři nemuseli při koupi majoritních podílů podniků od státu ostatní akcionáře vyplácet, zatímco prodává-li soukromý majitel, nabídka odkupu pro zbylé vlastníky být musí. Díky této "úspoře" investorů mohl pro sebe stát inkasovat větší výnos. Stát získával víc peněz do státní pokladny právě na úkor malých akcionářů. Při blížícím se prodeji polostátních firem, jako je Unipetrol, Český Telecom a ČEZ, celkově zhruba za 250 miliard korun, může být snížení výnosu státu značné téměř sto miliard korun dolů. Ústavní soud opřel své rozhodnutí o klíčový ústavní princip, že zákony nemohou jednu skupinu občanů zvýhodňovat na úkor druhé. Poslanci ODS však už dříve možnost změny zákona odmítali tak, že stát měl náklady v podnicích, na kterých se ostatní akcionáři nepodíleli. Jestliže teď dostanou stejně peněz, tak je to prý také nerovnost. Tedy domyšleno do důsledku občanstvo v celku bude tratit na úkor malé skupinky lidí. Nerovnost v amerikanizmu je založená na síle teroru diktatury kapitálu a to je nejlépe patrné na vztahu banky a klientů. Ostravská Union banka krachuje kvůli finančním potížím a nedostatku peněz na výplaty vkladů. Přes 200 tisíc lidí a firem se nemůže dostat zhruba k 17 miliardám korun. Pobočky banky zůstaly zavřené a klientům nefungují ani platební karty. Česká národní banka během dne oznámila suše krátkou zprávou, že vede řízení o odnětí licence, a dala pokyn Fondu pojištění vkladů k přípravě výplat klientů. Šance, že by Union banka přiměla stát k několikamiliardové pomoci a vymanila se ze stahující se smyčky centrální banky, jsou prakticky nulové. Klienti banky dostanou část peněz od fondu pojištění - 90 procent vkladů, ale maximálně zhruba 790 tisíc korun. Výplata by měla začít do tří měsíců, ale podle dostupných informací má pojistný fond o pět miliard korun méně, než potřebuje. Italové vstoupili do banky loni na podzim, tedy v době, kdy již měla dlouhodobé problémy s nesplácenými úvěry, často od vlastních akcionářů. Celkový "problém" vyčíslili zástupci banky v posledních dnech jednání na 4,3 miliardy korun, po státu chtěli, aby vyřešil 1,7 miliardy. Peníze se Union banka snaží získat i žalobou na centrální banku, která jí prý dluží 1,8 miliardy náhrad za převzetí bank v minulosti. Přitom ministr Sobotka prý dal předem pokyn Celní správě, aby si z Union banky stáhla peníze. Potíží Union banky využila ihned konkurence, jako například Živnostenská banka či GE Capital bank, když vyděšené klienty oslovily nabídkou zvýhodněných úvěrů a odpuštění poplatků za správu účtů. Podle dostupných informací již některé banky projevují zájem o nákup pobočkové sítě Union banky, která má stovku obchodních míst. Pád banky sebral mnoha lidem úspory a potápí jejich firmy. Peníze na účtech jsou pro delší dobu nedostupné, nic nepomůže hlídat si hranici, na kterou je vklad pojištěn. Jediné řešení mít účty rozeseté ve více bankách. Na stav banky nikdo nebere ohled a finanční úřady nepočkají, za zdržení budou neplatiči platit penále. Lidem, kteří mají vklady u krachující Union banky, nezbývá za současné situace uzavřených poboček a zmražených plateb nic jiného než čekat na pomoc Fondu pojištění vkladů. Centrální banka již fondu zaslala dopis, aby zahájil výplatu. Fond musí podle zákona začít do tří měsíců. V současné době má fond devět miliard korun, ovšem zhruba půl miliardy rezervuje na výplatu klientů Universal banky, Moravia banky a Pragobanky. Tříměsíční lhůta pro zahájení výplaty neznamená, že fond vyplatí okamžitě 90 procent vkladů všem v plné výši. Pokud by totiž neměl peníze, musel by si je vypůjčit od komerčních bank nebo se pokusit prodat své vlastní dluhopisy. To prodlouží dobu výplat. V Union bance je pojištěno zhruba 14 miliard korun vkladů. Vzhledem k tomu, co fond má a kolik by musel vyplatit, chybí mu zhruba 5,5 miliardy korun. Bez získání půjčky by takovou sumu střádal zhruba pět let. Za loňský rok totiž banky odvedly 1,1 miliardy korun z pojištěných vkladů a bez dramatického růstu úspor se odvody bank příliš zvyšovat nebudou. Krachující Union banka zatím od svého nového majitele žádný kapitál nezískala. Naopak - italská skupina Invesmart chce od banky zaplatit náklady, které musela vynaložit, když o ni 18 měsíců usilovala. Donedávna to mělo být 65 milionů korun. Zatím prý banka peníze Invesmartu nezaplatila. Lidi, kteří do skupiny Union s Invesmartem přišli, už však banka financuje delší dobu. Giuseppe Roselli, který pro Invesmart už téměř dva roky pracuje, získal například pro jednu ze svých firem v Union bance stomilionový úvěr. Na provázanost s akcionáři banka přitom v minulosti těžce doplatila. Její krach do velké míry způsobilo to, že její dřívější akcionáři, velké severomoravské podniky, nespláceli své půjčky. Pád ostravské Union banky se dal očekávat už dlouhou dobu. S jejím koncem se naplňuje osud všech "nových" či v 90. letech vzniklých bank. Zatím platí, že centrální banka hradila klientům ztráty nad rámec zákona o pojištění vkladů vždy až do čtyř milionů. Neučinila tak jedině v případě České banky, ale to "napravili" zpracovaní poslanci speciálním zákonem. Uvidíme, co se bude v parlamentu dít v tomto případě: jak rychle a které poslance se zase podaří zlobbovat. Takže žádné srdceryvné drama se odehrávat nebude. Jediná potíž je, že si vkladatelé budou muset na své peníze nějakou dobu počkat. A ten, kdo si uložil u Union banky přes čtyři miliony korun, je stejně zralý na vyšetření u psychiatra. Jinak se toho vlastně moc neděje. Zahraniční vlastník nic zvláštního nesliboval. Spíše to vypadá, že se chtěl lacino dostat k bankovní licenci. Chtěl státní pomoc na všechno možné a na nákup akcií si chtěl půjčit v bance samé. Vláda se nakonec rozhodla, že fondu pomůže, aby se mohl o klienty Union banky postarat. Fond by buď mohl dostat od státu půjčku, nebo garance k tomu, aby mohl vydat dluhopisy. Amerikanizovaný teror diktatury kapitálu už pocítili mnozí občané. V kampeličkách zmizely miliardy korun. Část rozkradli přímo jejich šéfové, ale stále se nemalé majetky rozplývají během nucených správ padlých záložen. Krachy několika desítek kampeliček pak stály státní pokladnu osm miliard korun. Kampeliček v Česku bylo přes sto. Dobré jméno posloužilo k obrovským podvodům. Za první republiky kampelička téměř znamenala synonymum solidnosti, o šedesát let později se stala symbolem tunelování. K rozkradení kampeliček přispěl špatný zákon i nepochopitelně laxní přístup státního dohledu. Zákon nepamatoval na to, aby si kampeličky neotvírali lidé s kriminální minulostí. V podmínkách teroru diktatury kapitálu amerikanizmu je pouze výjimečně někdo soudně shledán vinným. Za tunel století musí platit Plzeňská banka i stát. Česká justice po šesti letech přišla s důležitým verdiktem. Za 1,3miliardový tunel v CS fondech nemohou jenom jeho hlavní aktéři či nastrčené figurky, ale také instituce, které jej umožnily. Část viny dokonce nese stát, který tomu nedokázal zabránit. Hradecký krajský soud právě rozhodl, že podílníkům někdejších CS fondů náleží odškodnění. I s úroky dvě a půl miliardy korun jim má zaplatit Plzeňská banka, která se o majetek fondů starala a nenahlásila podezřelé okolnosti transakce, při které v březnu 1997 odplul celý majetek fondů. Banka se hodlá proti verdiktu odvolat. Odškodnění, které má platit, je dvakrát větší než celý její majetek. Útoku na majetek CS fondů tehdy nezabránil ani státní dozor. Přitom přišel další důležitý verdikt Obvodního soudu Prahy 4, který potvrdil, že za tunel v CS fondech nese odpovědnost i ministerstvo financí. Plzeňské bance půjde o život. Při pohledu na velikost a majetek Plzeňské banky optimismus chladne, její bilanční suma je totiž jen 1,27 miliardy korun. Soudy jsou skrze zákony nuceny posluhovat teroru diktatury kapitálu a to někdy i vlastními chybami. Jednoho z nejbohatších českých podnikatelů Radovana Krejčíře, který od loňského léta seděl za mřížemi kvůli půlmiliardovému daňovému podvodu, propustil v minulých dnech z vazby Ústavní soud. Původně byl ochoten vykoupit se z vazby historicky nejvyšší kaucí 28 milionů korun. Nakonec ho na svobodu dostala chyba justice. Krejčíř se dostal z vazby nikoli proto, že už by v ní podle úřadů neměl sedět. Důvodem je příliš komplikovaná, rok stará novela trestního řádu, která v pasáži o prodlužování vazby umožňuje dvojí výklad. Právě proto byly už před časem úřady nuceny propustit například šéfa zkrachovalého H-Systému Petra Smetku nebo "kampeličkáře" Petra Bubeníčka. Veřejnosti neznámý, o to však vlivnější obchodník s akciemi a realitami Krejčíř má na kontě širokou škálu obvinění: od organizování nelegálních obchodů s naftou přes podvod šéfa brněnského fotbalového klubu až po nezákonné držení zbraní. Na svobodě je dnes velmi zjednodušeně proto, že vrchní státní zastupitelství bylo přesvědčeno, že když o podnikatelově vazbě jednal soud, žalobce už rozhodovat nemusí. Ústavní soud však vyhověl stížnosti Krejčířova obhájce a konstatoval: o prodloužení vazby měl žalobce požádat. Teror diktatury kapitálu má na své straně zákony tedy soudy a tím také exekutory. Nevybíravost exekutorů mnohdy hraničí se zločiny proti lidskosti. Exekutoři jsou však pouze prodlouženou rukou teroru diktatury kapitálu. Do jednoho z největších českých hypermarketů firmy Tesco přišli právě kromě zákazníků také sedm exekutorů. V pražských Letňanech chtěli zajistit zboží, protože podle nich má firma Tesco Stores mnohamilionové dluhy. Tesco údajně dluží osmdesát milionů nejmenovanému českému podnikateli. Exekutoři se snažili zabavovat zboží, ale zabránila jim v tom ochranka. Na místě musela zasahovat městská policie. Amerikanizmu coby teroru diktatury kapitálu je mocně nápomocen kdekdo, také manažment. Nejnověji vrcholový manažment armády způsobil smrt pilota bitevního letounu L-159, nevyslyšel totiž varování expertů, že zkoušet přemet stroje s pěti podvěšenými kontejnery těsně nad brdskými hřebeny se rovná sebevraždě, tedy v tomto případě rozkazu k sebevraždě. Existuje minimálně pět mnohem bezpečnějších manévrů, než je přemet, při němž lze navodit až čtyřnásobné přetížení potřebné pro testy palubních kanónů. Jako vždy nikdo nebude potrestán, jev v amerikanizmu zcela běžný. Amerikanizovaný manažment není opravdu kompetentní posoudit metarealitu. Pochopitelně zainteresovaní na teroru diktatury kapitálu drží solidárně při sobě. Policista svévolně zmlátí občana, srazí jej, přerazí o něj tyč, ale porušení zákona tedy práv občanů to není. Policie se musí občanovi pouze omluvit dopisem, policista může vykonávat dál službu bez vyšetření na agresivitu. Inspekce ministra vnitra si hraje na soud, nezjistila, že by policista spáchal trestný čin, šlo prý pouze o “kázeňský” přestupek. Amerikanizmus je opravdu pandemií prolínající kdečím. Občané mají možnost omezit teror diktatury jediným způsobem a to vstupem do EU a bojem o jednotu s vyloučením amerikanizmu. Občané Česka budou za dva měsíce v referendu o vstupu země do EU nejspíš jednoznačně hlasovat pro. Výrazná většina, 79 procent z těch, kdo půjdou k urnám, by nyní se vstupem do EU souhlasila. EU je jediným způsobem jak se ochránit před důsledky amerikanizující globalizace. To však znamená po vstupu do EU aktivně bojovat za Novou Evropu. To však s pátou kolonou hňupoelity představovanou především členy a příznivci ODS bude problém. Mocným nástrojem teroru diktatury kapitálu zvaného amerikanizmem je reklama, ta dobývá už i mobilní telefony. Zákazníci Eurotelu začnou brzy dostávat SMS zprávy okořeněné nabídkou jogurtů, pracích prášků nebo třeba výhodných pojistek. Největší mobilní operátor v zemi otevřel displeje svých čtyř milionů zákazníků reklamním textům, aby se mohly zprávy z internetu nadále odesílat zdarma. Konkurenční T-Mobile zpoplatnil internetové SMS v únoru a Český Mobil zatím žádné změny neohlásil. Reklama proniká do dalších zákoutí lidského soukromí, do telefonů klientů největšího mobilního operátora v Česku. Eurotel, který má téměř čtyři miliony zákazníků, se rozhodl nabídnout displeje svých klientů jako malé billboardy pro reklamní nabídky. Pokud se některým klientům nebude spojení SMS zdarma a reklamy zamlouvat, mohou se jí bránit. Zákazníci si navíc budou moci příchozí SMS s reklamou zablokovat. Novou situací by operátor měl už jít do rady pro reklamu a přijmout kodex reklamy SMS. Jako pozitivní je, že reklama bude až za zprávou. Klient má pak možnost rozhodnout o jejím čtení či nečtení jedním prstem. Je nesmyslem spoléhat na parlamentní demokracii hňupoelity, sami občané se musejí postarat o svou sebeobranu. Občané mají možnost ve volbách bojovat proti hňupoelitě hájící zájmy teroru diktatury kapitálu, stačí si všímat drobností. Předseda poslanců ODS Vlastimil Tlustý se ve sněmovně postaral o nečekaný rozruch, když před svými kolegy prohlásil: "Odposlouchávají mě." Jako důkaz uvedl nahrávku jednání ve své poslanecké kanceláři v Rakovníku, které měl před dvanácti dny na téma podpora a likvidace včelaření. Zhruba minutový úryvek Tlustý našel ve hlasové schránce svého mobilu poté, co ho měl kdosi na vzkaz upozornit přes textovou zprávu. Policie začala případ vyšetřovat jako podezření ze spáchání trestného činu. Za údajným odposlechem však nejspíš mohlo být i náhodné vytočení čísla na mobilu Tlustého, ten nevědomky vytočil číslo na svém mobilu a část rozhovoru o včelaření se komusi nahrála do hlasové schránky a ten ji pak poslal Tlustému zpět. Tlustý tedy mohl část svého jednání o včelaření nahrát sám. Aféra s údajnými odposlechy poslanců zasáhla českou politiku. Po Vlastimilu Tlustém, který své podezření oznámil v pátek ve sněmovně, se v sobotu přidali další dva politici ODS: předseda sněmovní komise pro kontrolu BIS Jan Klas a poslankyně Zdeňka Horníková. Také lidovecký místopředseda sněmovny Jan Kasal v neděli oznámil, že se mu stala podobná věc jako jeho kolegům. Za odposlech to však nepovažuje. Podle doposud známých informací je možné, že se odposlechová aféra může záhy změnit v pouhé technické nedorozumění mezi poslanci a jejich mobilním operátorem - společností Eurotel. Nasvědčují tomu případy poslanců ODS, které se navzájem velmi podobají. Tlustý, Klaus i Horníková dostali nejprve od Eurotelu textovou zprávu, že si mají vyzvednout vzkaz ve své hlasové schránce. Znamenalo to pro ně velké překvapení: ani jeden z nich totiž nemá hlasovou schránku na svém mobilu aktivovánu. Ve schránce pak měli politici záznam svého hlasu - v případě Tlustého i Klase z rozhovorů v jejich regionálních kancelářích. Podle mluvčího Eurotelu může být klíčem k celé záhadě právě fakt, že poslanci neměli svou hlasovou schránku aktivovánu. Takovým zákazníkům může hlasová zpráva přijít pouze v jediném případě, pokud sami někomu nechali ve schránce vzkaz, který si volaný nevybral, vrací se taková zpráva za deset až jedenáct dní zpět volajícímu. A v tu chvíli je jeho hlasová schránka teprve aktivována. Scénář by proto mohl být následující: politici během jednání zřejmě omylem zmačkli na svém mobilu některé číslo ze seznamu. Dovolali se do něčí schránky, která zaznamenala kus rozhovoru v kanceláři. Vzkaz si nikdo nevyzvedl a ten se vrátil "zpět" do schránky politiků. Z teroru diktatury kapitálu chápaného jakožto amerikanizmus není vyvázána žádná elita. Profesoři jsou vzdělanci a bojují slovem, ne mečem. Tak něžná zbraň však v teroru diktatury kapitálu nefunguje. Pera už mají ubroušená z desítek sepsaných petic, výzev či otevřených dopisů, jimiž se snaží přesvědčit vlády, aby vysokým školám daly potřebné peníze. Vlády jsou hluché jako tetřev. Teď pedagogové žádají ministryni Buzkovou "důrazně", aby bylo na slušné platy. S pravděpodobností hraničící s jistotou ostrouhají. Jejich "důrazné" apely zabírají stejně jako výhrůžné nóty ostrůvku z konce světa adresované velmoci. Ve společnosti převládá opovržení vůči metakapitálu, ten přináší svobodu, tvořivost a bohatství a toho všeho se kapitál a hňupoelita bojí. Krátce: míříme mezi outsidery. Na Strakově akademii (jak výmluvný název pro sídlo vlád!) by už dávno měl vlát prapor s heslem "Bližší košile než kabát". To aby lid věděl, že ministři - bez ohledu na proklamace - vždy radši utrácejí v přítomnosti, než investují do budoucnosti. Nezmění-li se nic, budeme na prapor vyšívat "Hloupost vítězí". Teroru diktatury kapitálu či amerikanizmu nejsou ušetřeni ani lékaři a pacienti. Není třeba lágrů, koncentráků nebo gulagů. O životě a smrti rozhodují lékaři. Někteří lidé jsou v nemocnicích udržováni při životě déle a za cenu většího utrpení, než by chtěli. Jiní by naopak ještě bojovali, ale lékaři se už o nic nepokusí, protože usoudí, že je to beznadějné. Pacientů se na názor často nikdo neptá. Rozhodují lékaři. Takzvané právo nemocných na sebeurčení je opomíjeno. Ani ministerstvo zdravotnictví je nezahrnulo do chystaných zákonů, za což nyní čelí kritice Vládního výboru pro lidská práva. Není možné, aby lékař byl soudcem, který prodlouží, nebo neprodlouží život. Lékaři pod tlakem teroru diktatury kapitálu často oživují jen pár minut - aby se neřeklo. Právo na sebeurčení existuje v mnoha zemích. Pacienti mohou říci, zda chtějí být napojeni na přístroje, nebo už jen dostávat morfium, až na tom budou zle. Lékaři s pacienty málo mluví o tom, jak je budou léčit v kritických situacích. V USA jde lékařům o byznys a také o soudy a tak se lékaři pacienta ptají i na to, zda si přeje být při zástavě srdce resuscitován. Je-li v bezvědomí, rozhodují příbuzní. Nebo má člověk sepsáno takzvané living will, projev vůle vyjádřený v předstihu. Tuzemští lékaři ji odmítli se slovy: Tohle bude jen drahý pohřeb! Na druhou stranu pacienti jdou na procedury, jež si vůbec nepřáli. Pacient by měl mít možnost obrátit se i na jiného odborníka a vyžádat si jeho nezávislý názor. V zahraničí se tomu říká second opinion. České zákony však opět nic takového neznají. Teror diktatury kapitálu coby amerikanizmus funguje v lékařství jednoduše, mladší člověk je pro lékaře obvykle perspektivnější než ten, komu je přes osmdesát. Zvlášť když lékaře ještě tlačí finanční možnosti nemocnice. Padesátníkovi udělají důkladnější vyšetření než někomu, komu je osmdesát. S ohledem na věk prý jde o neřešitelný zdravotní problém... Dobrá, právo pacientů na sebeurčení - včetně možnosti vyjádřit předem svou vůli formou living will. A co když se pacient rozhodne špatně? I on má právo na omyl, za nějž pak nese důsledky. Rozjedou se soudy a teror diktatury kapitálu zapěje ódy na vítězství. O životě a smrti často rozhodují lidé na silnicích, nezodpovědných a arogantních řidičů na silnicích přibývá a není se tomu co divit, když na lidskou mysl bez ustání útočí teror diktatury kapitálu. Návrat lyžařského zájezdu z rakouských Alp se změnil v nejtragičtější silniční neštěstí za posledních čtyřiatřicet let. Zemřelo při něm 19 lidí. Byla sobota před půl devátou večer. V tu chvíli patrový autobus typu Neoplan havaroval a zřítil se ze sedmimetrového srázu poblíž obce Nažidla na Českokrumlovsku. Na místě přišlo o život 17 lidí včetně jednoho dítěte. Další dva později zemřeli v nemocnici. Zbývajících 34 pasažérů bylo zraněno, mnozí velmi těžce. Mezinárodní silnice E55 v okolí Nažidel na Českokrumlovsku se rozsvítila modrými majáky jako nočními neony. Přibližně tři kilometry od hranice v Dolním Dvořišti panovala i po odvozu mrtvých a raněných dusivá atmosféra. Hrobové ticho, přerušované zvoněním mobilů ozývajících se z vraku pod srázem. Záchranáři třesoucími se hlasy popisovali, že mobily zvonily po nehodě i mrtvým v kapse. Odehrálo se tak jedno z nejhorších dopravních neštěstí historie. Stalo se to pár kilometrů za hranicemi. Lidé, kteří seděli v prvním patře autobusu, byli většinou mrtví. Řidičův mikrospánek je nejpravděpodobnější příčinou. Řidiči přitom byli ve voze dva. Oba vyvázli se zraněními. Na smrti se podepsala i EU, na smrti cestujících má totiž podíl i konstrukce dvoupatrových autobusů. Tyto vozy nijak nechrání bezpečnost cestujících, kteří sedí v patře. Zatímco normální, jednopatrové autobusy musí podle evropských předpisů převrácení vydržet, pro dvoupatrové nic takového neplatí. Poschoďové autobusy se na takový typ havárie vůbec netestují. Teror diktatury kapitálu alias amerikanizmus indukuje globální zlo terorizmu a Česko v tom není výjimkou. Stát jde v státním terorizmu příkladem a mezi občanstvem se indukuje analogický teror. Vyděrač hrozí státu bombovými útoky a výměnou za bezpečí občanů žádá od státu deset milionů korun. Anonym už v Olomouci nastražil první nálož a vyhrožuje dalšími, pokud policie do dvou týdnů nedoručí peníze na určené místo. V dopise vyděrač napsal i datum. Pokud do tohoto termínu nedostane požadovanou sumu, uloží další výbušniny a nechá je i explodovat. Lhůta je dva týdny. Příklady táhnou objevují se falešné výhrůžky. Už nestačí hrozby bombových teroristických útoků na veřejné cíle, už jsou tady útoky na banky. Nejnovější jsou fámy o údajných potížích ČSOB, rozesílané přes mobilní telefony a internet, zastrašováním zneklidňují klienty této největší tuzemské banky. V některých regionech na ně lidé reagovali zvýšeným výběrem peněz. Banka podala oznámení na neznámého pachatele pro šíření poplašné zprávy. Je to nový fenomén elektronického terorizmu. Největší banku v zemi, ČSOB, zaměstnává již několik dní boj s fámou o potížích a ohrožených vkladech jejich klientů. Neznámý anonym rozesílá z internetu poplašné zprávy SMS na mobily, které se pak rychle šíří ústním podáním. Zprávy hlásí: Vyberte si peníze, banka zavře, nebo: Bude zatčen šéf banky. Pod vlivem teroru diktatury kapitálu roste agresivita lidí na každém kroku. Nespokojený pacient zavraždil svého lékaře, špičkového českého ortopeda. Je to v krátké době třetí případ, kdy člověk řešil údajnou nespravedlnost úřadů nebo lékařů vraždou. Třiatřicetiletý pacient si na lékaře nemocnice Bulovka počkal právě v šest ráno před domem, kde bydlel s rodinou. Když vyšel ven, několikrát na něj vystřelil. Pak se sám střelil do hlavy. Pacient byl nespokojen s tím, jak ho lékař léčil. Pacient podstoupil operaci kyčelního kloubu v březnu 2000. Nejprve si práci operatéra pochvaloval, po tři čtvrtě roce však začal být nespokojen. Chodil si stěžovat. Poslal dokonce i písemnou stížnost. Globální teror diktatury kapitálu některé lidi vede k zuřivosti, k drogám, k rezignaci a některé k sebevraždě. Devatenáctiletý mladík se ráno před Národním muzeem v Praze polil benzinem a zapálil. O tři čtvrtě hodiny později zemřel, přivolaní lékaři už mu nemohli pomoci. Na stejném místě se v roce 1969 upálil i Jan Palach, který svým činem protestoval proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Svoji smrt si Zdeněk Adamec z Humpolce podle všeho naplánoval dopředu. Po sobě zanechal obsáhlý dopis na rozloučenou. Vysvětluje v něm, že ho k sebevraždě vedla nespokojenost s vývojem světa. Připomíná válku v Iráku, nebezpečí ekologické katastrofy, nefungující demokracii a všudypřítomné zlo mezi lidmi. Je prý další oběť takzvaného demokratického systému, kde ale nerozhodují lidé, avšak peníze a moc. V dopise objevují zmínky o satanovi či vesmírných lidech. Po celý život se prý setkával s problémy, které nedovedl řešit, napsal mimo jiné v třístránkovém textu nazvaném Pochodeň 2003. K sebevraždě však mohly mladíka dohnat také potíže s policií, možná psychoteror. Kriminalisté jej vyšetřovali kvůli tomu, že vytvořil internetové stránky pro takzvané darkery, kteří v Česku zkratují transformátory elektrického proudu. Zda byl Adamec duševně nemocný, to si experti netroufají odhadnout. To, co provedl, nikdo nečekal. Vždyť to byl vždy zcela bezproblémový student druhého ročníku Střední průmyslové školy v Pelhřimově. Po celý svůj život se setkával s problémy, které nedovedl řešit. Bylo jich moc. Psychicky už nemohl dál. Ostatní si z ničeho nic nedělají, nikoho nic nezajímá. Opravdu svět příhodný k boji a nikoliv k sebevraždě. Teror diktatury kapitálu zasetý politiky přináší hořké ovoce v podobě bumerangu. V centru Bělehradu byl v poledne zavražděn srbský premiér Zoran Djindjič. V Srbsku byl okamžitě vyhlášen stav ohrožení, dopravní spojení s hlavním městem bylo přerušeno. Jde o první vraždu úřadující hlavy státu od smrti švédského předsedy vlády Olofa Palmeho v roce 1986. Dosud neznámý pachatel vypálil na Djindjiče několik nábojů z ostřelovací pušky větší ráže. Stalo se to ve chvíli, kdy premiér vystupoval ze služebního vozu a mířil do kanceláře. Vrah střílel zřejmě z protější budovy. Djindjiče zasáhly dvě rány - jedna do zad a druhá do žaludku speciální tříštivou a zakázanou municí. Lékaři bojovali o jeho život, avšak okolo půl druhé odpoledne konstatovali smrt. Nejistota vedla úřady k tomu, aby pozastavili veškeré železniční, autobusové i letecké spojení s městem. Srbská vláda vyhlásila na zvláštním zasedání třídenní státní smutek. Předsedkyně parlamentu a úřadující prezidentka vyjádřila obavy o "zachování ústavního pořádku" a vyhlásila na celém území stav ohrožení. Ten poskytne armádě prakticky stejné pravomoci jako policii při zadržování podezřelých, prohledávání budov a vyšetřování zadržených. Atentátu podlehl jeden z nejrozhodnějších zastánců srbských reforem poplatných amerikanizaci společnosti. Spirála teroru praktikovaná a indukovaná amerikanizmem není cestou lidstva.