> Meta iDnes- Sledovací metasíť-Výstupy-moravský MetaInternet-Precedenty-Metabibliotéka <

METAUNIVERSITA

(Universita Synergismu)

veřejně prospěšná metaspolečnost (v. p. ^ms.)

aneb počátky cesty duchovní revoluce epochy globality

varianta síťová

varianta lokální

aneb cesty duchovní revoluce epochy globality

varianta síťová

varianta lokální

aneb cesty duchovní revoluce epochy globality

varianta lokální

aneb cesty duchovní revoluce epochy globality

varianta lokální

Metakomentář sebraných příspěvků za 15.3.2003 až 4.4.2003 (použité sebrané texty slouží jakožto předmět doličný Posledního soudu).

Metakomentář sebraných příspěvků za 5.4.2003 až 25.4.2003 (použité sebrané texty slouží jakožto předmět doličný Posledního soudu)

Sebezničující situaci lidstva je třeba neustále připomínat. Smrtící pandemie globálního zla zvaná amerikanizmem stále více ohrožuje lidstvo. Amerikanizmus je lidstvu jednoduše nebezpečný proto, že v jeho základu je přítomna odlidštělá sadisticko-masochistická úchylka ohrožující v globalitě evoluci života. Amerikanizmus přímo či nepřímo vyvolává globální terorizmus, protože první a dominující hodnotou amerikanizmu je teror diktatury kapitálu degradující lidství člověka na úroveň rozumného zvířete. Terorizmus je pouhým symptomem pandemie globálního zla, pravou příčinou světového terorizmu je postfašizmus jehož nejpodstatnějším pramenem je amerikanizmus. Amerikanizmus je strach ze svobody a únik před ní k volnosti či lépe řečeno k svévolnosti. Svobodný člověk považuje svobodu za příležitost uplatňovat lidství a k tomu mu pomáhá MetaBible jakožto platforma MetaTeorie všeho. Jelikož amerikanizmus je naprosté nepochopení svobody, demokracie, lidských práv a lidství, upadá lidstvo do stále většího srabu. Amerikanizmus si plete svobodu se svévolností, od kteréžto není daleko k teroru a terorizmu. Teror a terorizmus vyvolávaný globálním amerikanizmem působí genocidu lidstva a jeho aktéři přímí či nepřímí jsou odpovědní za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Globální zlo amerikanizmu má svůj základ ve ztrátě svobody tedy v chybném rozhodování vůle, protože v špatném vědomí a svědomí ignorujících metarealitu. Z textů dříve uvedených si každý člověk může snadno odvodit zlo, které na něm amerikanizmus páše. Od globálního zla a sebezničení lidstva se může každý spasit, a s ním celé lidstvo, metamanažmentem žití tedy správným vědomím a svědomím. Vědomí a svědomí člověka rozhoduje o jeho jednání. Svobodnému člověku je vlastní vědomí a svědomí jednat správně a tedy spravedlivě. Aby člověk mohl být svobodný, musí umět překonávat protiklady jevené metareality. To je člověku záměrně odepřeno v diktatuře amerikanizmu. Jak k tomu dochází? Pro teror diktatury kapitálu praktikovaný amerikanizmem je svobodný člověk smrtelným nebezpečím a proto záměrem diktatury amerikanizmu je dát člověku zdání svobody a to volností či lépe svévolností. Grandiózním mimikrem diktatury amerikanizmu je zdání svobody prostřednictvím parlamentní demokracie a volného trhu. Diktatura amerikanizmu přitom nepotřebuje žádný viditelný represivní prostředek, vše probíhá skrytě jakožto autocenzura. Diktatura kapitálu záměrně výchovně vzdělává člověka ve formální logice a zásadně v něm potlačuje dialektiku či její renesanci - metadialektiku. Člověk diktatury amerikanizmu není schopen metadialektiky protikladů žití a je tudíž snadno manipulovatelný. Diktaturou amerikanizmu manipulovaný člověk se v žití pohybuje mezi protiklady svévolnosti a terorem diktatury kapitálu a protože není orientován na svobodu, stává se nejistým. Amerikanizovaný člověk postmodernizmu zbavený jistoty stává se neurotickým a proti tomu se brání mechanizmy úniku k nějaké jistotě. Jakmile se jedinec doby postmoderní stane vůči vnějšímu světu tváří v tvář sám, otevírají se mu na výběr dvě cesty žití jimiž může čelit nesnesitelnému stavu bezmocnosti a osamělosti. Jednou cestou může postmoderní člověk postoupit k “skutečnostní svobodě”, může se dobrovolně spojit se světem metarealismu v lásce a práci, v opravdovém vyjádření svých citových, smyslových a rozumových schopností, aniž se současně vzdá nezávislosti a integrity svého jedinečného žití. Druhá cesta postmoderního člověka vede diktaturou amerikanizmu k tomu, aby se vzdal své svobody a aby se snažil uniknout své osamělosti tím, že se vyhne propasti, jež se rozevřela mezi jeho individuálním žitím a terorem kapitálu. Tato druhá cesta je únik z nesnesitelné neurotizující situace, jež by mohla učinit život nesnesitelným, kdyby dlouhodobě trvala. Amerikanizmus je postmoderní cestou úniku od neurózy a vyznačuje se tím, že se člověk víceméně úplně vzdá svobody tedy metamanažmentu svého žití. Postmoderní cesta amerikanizmu zbavuje člověka lidství a proto není řešením vedoucím ke štěstí a skutečnostní svobodě. Amerikanizmus je v podstatě řešení, s nímž se setkáváme u neurotických jevů lidské psychiky. Amerikanizmus zmírňuje nesnesitelnou úzkost, umožňuje žít a vyhnout se panice, avšak problém žití, který leží pod povrchem, neřeší a za což účastný člověk platí způsobem života, jenž se často skládá jen z nutkavě-nátlakových činností. Předním způsobem úniku amerikanizmu před svobodou je snaha vzdát se metamanažmentu žití a sloučit žití s někým nebo s něčím mimo svobodu sebe sama a tak získat psychickou sílu, která jeho vlastnímu žití chybí. Sociální formy tohoto způsobu kompenzace ztráty lidství a svobody amerikanizmus nachází v postmoderních pokusech o podřízenost (masochizmus) nebo o ovládnutí (sadizmus), obě amerikanizované úchylky žití jsou únikem před nesnesitelnou neurotizující nejistotou prostředí teroru diktatury amerikanizmu. Nejčastějšími formami, v nichž se projevují masochistické snahy amerikanizmu, jsou pocity méněcennosti, bezcitnosti, individuální bezvýznamnosti. Tito amerikanizovaní lidé vykazují tendence podceňovat se, stavět se slabými, neschopnými zvládat své věci. Zcela pravidelně vykazují zjevnou závislost na vnějších silách, na jiných lidech nebo institucích či dokonce na přírodě nebo Bohu, jsou zcela neschopní zakoušet svobodný pocit lidství pramenící z metamanažování svého žití. Celistvost života pociťují jako něco natolik je překonávajícího, co nemohou zvládnout nebo kontrolovat. V krajních případech amerikanizmu - a těch je mnoho - se vedle sklonů k sebepodceňování a podřizování vnějším silám objeví i tendence k sebezraňování a k přivolávání bolesti. Tyto masochistické sklony jsou v důsledku racionalistické logiky často racionalizovány. Masochistická závislost amerikanizmu se pak pojímá jako láska a loajalita, patriotizmus, služba národu a pocit méněcennosti jakožto přiměřený výraz nedostatků a vlastní utrpení se přičte zcela na vrub nezměnitelným okolnostem. Vedle těchto masochistických sklonů amerikanizmu existují úplně opačné sadistické sklony, jež zpravidla nacházíme u téhož typu charakterů žitého amerikanizmu. Rozlišujeme tři druhy sadistických tendencí amerikanizmu, které jsou spolu úzce spjaty. V první se amerikanizovaný sadista snaží, aby na něm byly závislé jiné osoby, aby měl nad nimi absolutní, neomezenou moc, aby z nich mohl učinit nic než prostředky, podobně jako "hrnčíř hněte v ruce jíl". Jiný druh amerikanizovaného sadizmu spočívá v touze druhé nejenom ovládat, ale i je vykořisťovat, využívat jich, okrádat je a přivtělit si takříkajíc všechno, co je na nich využitelné. Tato žádost se může vztahovat jak na věci materiální, tak i nemateriální, jako jsou emocionální či intelektuální hodnoty, které mu může druhý nabídnout. Třetím druhem amerikanizovaného sadizmu je způsobit někomu utrpení nebo ho vidět trpět. Utrpení může být tělesné, častěji je to však utrpení duševní. Jeho cílem je druhého zranit, pokořit, uvést do rozpaků, nebo ho vidět v trapných a pokořujících situacích. Sadistické tendence amerikanizmu jsou ze zřejmých důvodů obyčejně méně vědomé a více racionalizované než společensky méně škodlivé sklony masochistické. Často se sadistické sklony amerikanizmu skrývají za reakcemi, vytvářejícími dojem velké laskavosti a hlubokého zájmu o druhé. Ve vztahu sadistické osoby k objektu jejího sadizmu existuje závislost na objektu svého sadizmu. Zatímco závislost masochistické osoby je samozřejmá, u sadistické osoby očekáváme pravý opak vždyť zdá se tak silná, vede si tak zpupně a objekt sadizmu je tak slabý a poddajný, že je těžko si o tak silné osobě myslet, že je závislá na tom, koho ovládá. A přece amerikanizovaný sadista potřebuje někoho, koho by ovládal, potřebuje ho velmi nutně, protože jeho vlastní pocit síly je zakořeněn ve faktu, že je nad někým pánem. Jeho závislost může být naprosto nevědomá. Terorem diktatury kapitálu sadistické a masochistické sklony nalézají neobyčejně živnou půdu v amerikanizmu. Jak masochistické, tak sadistické usilování amerikanizmu slouží jedinci k tomu, aby mu pomohly uniknout nesnesitelnému pocitu osamění a bezmocnosti. Takový amerikanizovaný člověk se cítí být svobodný od reality v negativním smyslu tedy zbaven osamělosti svým žitím a zbaven konfrontace s odcizeným a nepřátelským světem. Amerikanizovaný masochizmus je jednou cestou k tomuto cíli. Různé formy, které na sebe masochistické usilování bere, má jeden cíl totiž uniknout svému individuálnímu svobodnému žití, ztratit sebe sama neboli jinými slovy zbavit se břemene svobody. Tento cíl je obvyklý u takových masochistických snah, kdy dotyčný hledá jinou osobu nebo moc, kterou by pociťoval jako bytost nadmíru silnou. V masochistickém pocitu méněcennosti amerikanizovaný člověk nachází tendenci, která ještě posiluje původní pocit bezvýznamnosti. Cítit se naprosto malým a bezmocným je jen jednou cestou k tomuto cíli; být přemožen bolestí a trápením, je druhou; být překonán účinky opojení ještě další. Představa sebevraždy je poslední nadějí, když všechny ostatní prostředky pro ulehčení břemene osamělosti selhaly. Najde-li amerikanizovaný člověk kulturní vzory, jež tato masochistická usilování uspokojí, získá určitou jistotu tím, že se cítí spojen s milióny druhých, kteří sdílejí stejné pocity. Amerikanizovanému člověku se sice podaří odstranit nejnaléhavější utrpení žití, ale neodstraní konflikt, který je pod povrchem, ani svou umlčovanou nešťastnost. Pro amerikanizovaný masochizmus je typické, že člověk je hnán nesnesitelným pocitem osamělosti a bezvýznamnosti, přičemž se tomuto pocitu pokouší uniknout tím, že se vzdá sám sebe a jeho způsob jak toho dosáhnout spočívá v tom, že sám sebe sníží, trpí a učiní se bezvýznamným. Utrpení však není skutečným cílem, je jen prostředkem k cíli útěku od svobody totiž zapomenout na osamělost svého žití. Potlačení individuálního žití, snaha o únik z nesnesitelného pocitu bezmocnosti je jen jedna stránka masochistických snah amerikanizmu. Druhou stránkou je úsilí stát se částí většího a mocnějšího celku mimo sebe sama, ponořit se do něho a podílet se na něm. Touto mocí může být osoba, instituce, stát, církev, Bůh, národ, svědomí nebo duševní nutkání. Tím, že se člověk stane částí nějaké moci, kterou pociťuje jako neotřesitelně silnou, věčnou a okouzlující, podílí se na její síle a slávě. Zotročený člověk jí vydá své žití a zřekne se veškeré síly a hrdosti se sebou spojené, ztratí vlastní integritu jakožto individuum a vzdá se svobody, přitom získá novou jistotu a novou hrdost svou účastí na moci, jíž se podřizuje a získává tedy jistotu proti trýznivým nejistotám. Masochistický člověk amerikanizmu - ať už je jeho pánem autorita mimo něj nebo si do svého nitra umístil pána jakožto svědomí či duševní nutkavý tlak, - je útěkem před svobodou zachráněn před vlastním rozhodováním, před konečnou zodpovědností žití, a tak i od nejistot k takovým rozhodnutím dospět. Je tedy zachráněn od pochybností, týkajících se smyslu jeho života nebo toho, "kdo" vlastně je. Na všechny tyto otázky odpovídá vztahem k moci, k níž se přidal. Smysl jeho života a jeho vlastní totožnost jsou určovány větším celkem konzumentského davu, do něhož se ponořil celým svým žití. Masochistické vazby amerikanizmu jsou únikem od svobody. Volností amerikanizmu se individuální žití jakožto možnost vynořilo, je však neschopné uskutečnit svou svobodu; žití amerikanizmu se pokouší najít jistotu v "druhotných vazbách", jak bychom mohli nazvat vazby masochistické, tento pokus však nikdy nevede k úspěchu. Vznik individuálního žití amerikanizmu je dějinně nezvratný, vědomí postmoderního amerikanizovaného individua může sice vědomě pociťovat jistou sounáležitost, ale v podstatě zůstává bezmocným společenským atomem, který tím, že se ponořil do nějaké mimoosobní moci, trpí. Amerikanizovaný člověk a moc, na niž se pověsil, se nikdy nestanou jedno, základní rozpor zůstane a s ním i naprosto nevědomý podnět přemoci masochistickou závislost a stát se svobodným. Opakem amerikanizovaného masochizmu je sadizmus. Všechny různé formy amerikanizovaného sadizmu se vracejí k jednomu podstatnému popudu, totiž mít úplnou nadvládu nad jinou osobou, učinit z ní bezmocný předmět své vůle, stát se nad ní absolutním pánem, ponížit ji, zotročit ji, což jsou prostředky k pocitu volnosti a nejzazším cílem je způsobit oběti sadizmu bolest, poněvadž není žádné větší moci nad jiným člověkem nad tu, která jinému člověku způsobuje bolest, znásilňuje ho, aby podstupoval utrpení, aniž je schopen se sám bránit. Požitek z úplného ovládání jiného člověka nebo jiných živých objektů je pravou podstatou sadistického puzení amerikanizmu. Sadistický sklon amerikanizmu učinit se absolutním pánem jiného člověka je přesným opakem sklonu masochistického a mate v tom, že by tyto dvě tendence mohly být těsně vzájemně spojeny. Psychologicky vzato jsou obě tyto tendence masochizmu a sadizmu amerikanizmu výsledkem jedné základní potřeby vyvěrající z neschopnosti unést svobodné či metamanažované žití. Proto je vhodné, aby se tento postmoderní cíl žití, jenž je základem obou únikových tendencí - jak masochizmu, tak sadizmu - pojmenoval symbiotickým amerikanizmem. Amerikanizovaná symbióza masochizmu a sadizmu v psychologickém smyslu znamená spojení jednoho individuálního žití s jiným žití (nebo jinou mocí mimo vlastní žití) natolik, že oba integritu vlastního žití ztrácejí a učiní se úplně závislými jeden na druhém. Nejlepší je to patrné ve vztahu strany a voliče, vůdce a masy. Amerikanizovaný sadista potřebuje svůj objekt právě tak, jako ho potřebuje amerikanizovaný masochista. Namísto hledání jistoty ve vlastním svobodném metamanažovaném žití se jistota v amerikanizmu získává pohlcením žití jiného. V obou případech extrémů útěků amerikanizmu od svobody je integrita individuálního žití ztracena. V jednom případě amerikanizovaný člověk rozpustí sám sebe ve vnější moci a ztratí sám sebe. V druhém případě rozšíří sebe tím, že si osvojí jinou bytost a získává tak sílu, kterou jiné nezávislé žití postrádá. Je to vždy neschopnost unést svobodnou samostatnost svého metamanažovaného žití, což vede k touze vstoupit do amerikanizovaného symbiotického vztahu s někým jiným. Z toho je jasné, proč jsou masochistické a sadistické sklony v amerikanizmu vždy vzájemně propleteny. Ačkoli se na první pohled zdá, že jsou úchylky amerikanizmu protikladné, jejich kořeny tkví v podstatě ve stejné základní potřebě najít jistotu žití. Lidé v diktatuře amerikanizmu nejsou ani sadističtí, ani masochističtí, existuje tu však stálá oscilace mezi aktivní a pasivní stránkou amerikanizovaného komplexu sadizmu a masochizmu, takže je často těžké určit, která stránka právě v daném okamžiku působí. V obou případech extrémů amerikanizmu se individualita i svoboda ztratily. Uvažujeme-li o amerikanizovaném sadizmu, myslíme tím obvykle destruktivitu a nepřátelství, které jsou s ním nápadně spojeny. Je tomu tak však i u amerikanizovaného masochizmu. V amerikanizovaném sadizmu je nepřátelství obyčejně vědomé a projevuje se přímo v chování dotyčného, zatímco v amerikanizovaném masochizmu je nepřátelství většinou nevědomé a projevuje se nepřímo. Amerikanizovaný sadizmus ovšem není totožný s destruktivitou, i když je s ním do značné míry smíšen. Destruktivní člověk chce objekt zničit, to znamená odklidit a zbavit se ho. Sadista chce svůj objekt ovládnout, utrpí proto ztrátu jestliže jeho objekt zmizí. Často se sadistický masochizmus zaměňuje s pseudoláskou, se službou vlasti as narodnictvím tak typickými pro amerikanizmus. Zvláště masochistické jevy se považují za pseudolásku totiž za postoj úplného sebezapření kvůli jiné osobě a vzdání se vlastních práv či nároků vůči jiné osobě bývá chváleno jako příklad "velké lásky". Zdánlivě neexistuje žádný větší důkaz pro lásku než obětovat se a být připraven vydat sám sebe kvůli milovanému člověku. V těchto případech je však taková láska pseudoláskou, protože v podstatě masochistickou tužbou mající kořeny v potřebě symbiotického spojení s dotyčnou osobou. Míníme-li láskou žitý souhlas a aktivní vztah k bytí určitého člověka, míníme-li láskou sjednocení s jiným člověkem na základě nezávislosti a integrity obou osob, pak jsou masochizmus a láska protikladem. Láska je založena na metarealismu rovnosti lidství a svobody žití. Je-li pseudoláska založena na podřízenosti a ztrátě integrity jednoho partnera, je to masochistická závislost, bez ohledu na to, jak je vztah racionalizován. I sadizmus se často objevuje pod maskou lásky. Ovládání jiné osoby, i když s ujištěním, že je ovládána pro její vlastní dobro, se jeví často jako projev lásky, podstatným činitelem je však požitek z ovládání. Amerikanizovaný sadizmus je totožný s dychtěním po moci. Lidé vidí v moci základní motiv svého chování. Proto ústavy států vždy kladou stále větší váhu na faktory směřující k tomu, aby byla moc držena na uzdě. Se vznikem postfašizmu dosáhla touha oligarchie po moci a přesvědčení o jejích právech nového vrcholu. Na milióny lidí mnohá vítězství moci amerikanizované oligarchie učinila silný dojem a davy v ní vidí znaky síly. Jistě, moc nad lidmi je v čistě materiálním smyslu projevem síly. Má-li člověk moc druhého člověka zabít, je "silnější" než on. Ale v psychologickém smyslu touha po moci nekoření v síle, ale v slabosti protože je výrazem neschopnosti individuálního žití vydržet sám svobodu. Touha po moci amerikanizovaného člověka je zoufalý pokus získat nepravou sílu tam, kde pravá síla chybí. Slovo "moc" má dvojí význam; jednak je to držba moci nad někým, schopnost násilně ho ovládat, druhý význam je mít sílu něco dělat, být schopen, být silný svobodou. Tento druhý význam nemá s ovládáním nic společného, vyjadřuje dokonalé ovládání metamanažmentu žití ve smyslu mistrovství, schopnosti. Hovoříme-li o bezmocnosti nemyslíme tím osobu, která není schopná ovládat druhé, ale takovou, která není schopna tvořivě dělat to, co svobodně chce. Impotence svobodné tvořivosti, užijeme-li tohoto pojmu nejen na sexuální oblast, ale na všechny oblasti lidských možností, vyúsťuje v sadistické usilování o nadvládu; naopak tou měrou, jakou je někdo lidstvím potentní, to jest schopný tvořivě uskutečňovat své možnosti na základě svobody a integrity, takovou měrou je mu žádostivost moci cizí. Amerikanizovaná moc ve smyslu ovládání je perverzí potence přesně tak, jako je sexuální sadizmus perverzí sexuální lásky. Sadistické a masochistické rysy amerikanizmu můžeme pravděpodobně najít u leckoho. Jedním extrémem jsou ti, jejichž celá osobnost je těmito rysy ovládána, na druhé straně jsou ti, pro něž sadisticko-masochistické rysy nejsou charakteristické. Jen v souvislosti s extrémem sadizmu a masochizmu můžeme mluvit o charakteru amerikanizmu tedy převládajícího puzení, které motivuje chování. Puzení bývá nevědomé a často racionalizované, takže člověk amerikanizmu může být úplně ovládán sadistickými snahami a přitom vědomě věřit, že je motivován smyslem pro povinnost. Může tomu být dokonce i tak, že k žádným zjevným sadistickým projevům nedojde a protože své sadistické sklony dokonale potlačí, jeví se jako člověk, který vůbec sadistický není. Přesto pečlivá posouzení jeho chování, fantazií, snů a gest ukážou sadistické impulsy, jež pracují v nejhlubších vrstvách jeho osobnosti. I když charakter s převládajícími sadisticko-masochistickým pohnutkami může být určen jako amerikanizovaný, nejsou takoví lidé nutně neurotičtí. Ve skutečnosti je sadisticko-masochistický charakter pro velkou část amerikanizovaného občanstva typický a je to právě tento druh charakterové struktury, kterým postfašistická ideologie amerikanizmu oslovila masy nejsilněji. Protože pojem sadizmu a masochizmu je spojen s představou perverze a neurózy, je lépe místo pojmu "sadisticko-masochistický charakter" dávat přednost pojmu "amerikanizovaný charakter". Tato terminologie je oprávněná, protože sadisticko-masochistického člověka amerikanizmu charakterizuje vždy jeho postoj k autoritě zbavující svobody. Amerikanizovaný člověk miluje autoritu a má sklon se jí otrocky podřídit, současně však chce být autoritou sám a podřídit si otrocky druhé. Existuje dostatečný důvod pro volbu pojmu amerikanizovaného charakteru či člověka diktatury amerikanizmu. Uplatňují se tu však i další a neméně podstatné motivy sebezáchovné. Globální amerikanizmus svým sadisticko-masochistickým základem vede k stále většímu utrpení lidstva a nakonec k jeho sebevraždě. Lidem diktatury amerikanizmu je třeba spásy od sebezničení a tak nutností doby nastupuje Poslední soud. Poslední soud stanoví USA, Velkou Británii a Austrálii osou globálního zla amerikanizmu odpovědného za ohrožení lidstva genocidou prostřednictvím zneužité vědy a především genetiky. Poslední soud činí vědu, techniku, technologie, univerzity, vysoké školy a školy, vědce, pedagogy, techniky a technology odpovědnými a zodpovědnými ze spoluúčasti na genocidě lidstva, z posluhování teroru diktatury kapitálu zvaného amerikanizmem, za vývoj zbraní hromadného ničení života. Poslední soud věren zásadě autogenese a ve jménu svým ukládá přísedícím stíhat zločiny amerikanizmu. Důkazy zločinnosti amerikanizmu jsou evidentní, sadisticko-masochistická úchylka amerikanizmu demokratickou většinou rozhoduje o svévolnickém vedení agresivní války a v nedaleké budoucnosti o vedení agresivní genetické války, dokonce o genetickém vylepšení jednoho národa vůči ostatním. To není žádná fantazie, terorem diktatury kapitálu zvaným amerikanizmem zárodky zneužité genetiky rostou už dnes jako houby po dešti. Hrozící pandemie SARS je prvním varováním lidstvu toho, co může způsobit globální amerikanizmus. Amerikanizovaná genetika ohrožuje lidstvo, amerikanizovaná věda ohrožuje lidstvo, amerikanizovaná demokracie ohrožuje lidstvo. Nikoliv genetika, věda a demokracie ohrožují lidstvo, ale amerikanizmus. Nejlepší ilustrací kam vede sadisticko-masochistická úchylka amerikanizovaného člověka je obliba perverzí všeho druhu, násilí, zabíjení, vraždění, hororu, teroru. Člověk diktatury amerikanizmu má rád válku, dává mu to pocit uspokojení z domnělé jistoty. Amerikanizovaný člověk není schopen svobodného rozhodnutí, snadno podléhá manipulaci a pak už stačí, aby se objevil nějaký další americký arcihňup, tvrdící, že jakýsi stát ohrožuje jiné či dokonce lidstvo a tak se mu demokraticky svěří kompetence vést agresivní vyhlazovací válku jak si usmyslí. Precedens byl založen. Agresivní válka USA proti Iráku je důsledek sadisticko-masochistické úchylky amerikanizmu. Závažným faktem v agresivní válce USA proti Iráku je podlost s jakou byla vyvolána. USA se potřebovaly v Iráku nastolit diktaturu amerikanizmu a tak za dlouhodobou záminku jeho napadení použily vlastnění zbraní hromadného ničení a po jejich odstranění formálním ultimatem Irák svévolně napadly konvenčními zbraněmi, aby tím vytvořily nebezpečný precedens. Agresivní válkou USA proti Iráku přestalo platit mezinárodní právo a jediným způsobem bezpečnosti proti agresivní politice USA se může jevit obrana zbrojením a především vlastněním zbraní hromadného ničení. Státy si mohou zajistit bezpečnost vůči svévolnické agresi USA jedině odstrašujícím vlastněním zbraní hromadného ničení a to je nutno odsoudit. Globální válečný soud činí politickou reprezentaci USA odpovědnou za rozpoutání nového kola zbrojení především zbraněmi hromadného ničení. Agresivní válkou USA proti Iráku se amerikanizmus stal diktaturou s násilným zaváděním amerikanizované demokracie ve světě diktaturou vojenskou a politickou. S jídlem roste chuť, na pořadu jsou po Iráku další státy hodné zavedení diktatury amerikanizmu. Tvrzení USA o iráckých zbraní hromadného ničení byly pouze záminkou k napadení a stejného mustru má být použito proti jiným států, na řadě je Sýrie. USA obviní z vlastnění přesunutých iráckých zbraní hromadného ničení Sýrii a protože ta je nemá může být bez rizika snadno konvenčními zbraněmi napadnuta s nastolením diktatury amerikanizmu. Po úspěšné agresi vůči Sýrii se ukáže, že irácké zbraně hromadného ničení tam nejsou a že se převezly třeba do Egypta nebo jiného arabského státu odmítajícího diktát amerikanizmu. Za takovou světovou politiku preventivní války přísluší USA spravedlivý postih a u Iráku jakožto počátečního řetězu válečných agresí je třeba začít. Globální válečný soud činí lid USA odpovědným za sadisticko-masochistickou úchylku svých demokraticky volených zástupců. Globální válečný soud činí lid Velké Británie odpovědným za sadisticko-masochistickou úchylku svých demokraticky volených zástupců. Globální válečný soud činí lid Austrálie odpovědným za sadisticko-masochistickou úchylku svých demokraticky volených zástupců. Globální válečný soud činí vládu a parlament USA zodpovědnými za vyvolávání světového kola zbrojení jakožto reakci na politiku preventivní války. Globální válečný soud činí vládu a parlament Velké Británie zodpovědnými za vyvolávání světového kola zbrojení jakožto reakci na politiku preventivní války. Globální válečný soud činí vládu a parlament Austrálie zodpovědnými za vyvolávání světového kola zbrojení jakožto reakci na politiku preventivní války. Jménem Posledního soudu, Globální válečný soud ukládá USA do 20. 4. 2003 bezpodmínečné ultimátum okamžitého odstoupení od doktríny preventivní války, zřeknutí se amerikanizmu, přistoupení na demokracii států, uznání závazku dodržovat svobodu, demokracii a Globální lidské práva coby povinnosti, neuposlechnutí bude mít za následek světové kolo zbrojení namířené jakožto světová obrana proti agresivní politice USA. Globální válečný soud činí vrchního velitele armády USA a ostatní velitele armády USA zúčastněných na válečných operacích v Iráku zodpovědnými za zločiny proti lidskosti, za válečné zločiny vyvolávání bezvládí občanů, pošlapávání demokracie a svobody, právního chaosu, rabování, ničení památek, davového ničení, občanské války a humanitární katastrofy. Globální válečný soud činí vrchního velitele armády Británie a ostatní velitele armády Británie zúčastněných na válečných operacích v Iráku zodpovědnými za zločiny proti lidskosti, za válečné zločiny vyvolávání bezvládí občanů, pošlapávání demokracie a svobody, právního chaosu, rabování, ničení památek, davového ničení, občanské války a humanitární katastrofy. Globální válečný soud činí administrativu USA a politické vedení USA zodpovědnými za válečnou agresi proti Iráku motivovanou zištnými úmysly obohacení a přenesení důsledků válečné agrese na irácký lid. Globální válečný soud činí koaliční státy zúčastněné na válečné agresi USA proti Iráku odpovědnými za zločiny proti lidskosti, za válečné zločiny vyvolávání bezvládí občanů, právního chaosu, rabování, ničení památek, davového ničení, občanské války a humanitární katastrofy. Globální válečný soud činí koaliční státy zúčastněné na válečné agresi USA proti Iráku odpovědnými za válečnou agresi proti Iráku motivovanou zištnými úmysly obohacení a přenesení důsledků válečné agrese na irácký lid. Pod svícnem největší tma. USA vedou agresivní válku proti zbraním hromadného ničení, přitom amerikanizmem vlastní tu nejhrozivější zbraň hromadného ničení lidstva a nechtějí se jí vzdát. Vypršením ultimáta Globálního válečného soudu adresovaného USA zbavit se zbraní hromadného ničení světová válka proti amerikanizmu začala. USA rozhodly o světovém zbrojení proti sobě samým. Nepřítel evoluce života, lidstva a tedy každého člověka dobré vůle je znám. Globální válečný soud stanoví výjimečný stav lidstva a světové zbrojení proti amerikanizmu a především proti ose globálního zla amerikanizmu. Jak bude světové zbrojení vypadat? Nikdo už nevěří v samospasitelnost postmoderní společnosti, překonaná je i politická integrace v "zájmových mocenských blocích" a jejich prostřednictvím. Klasické zbraně už nejsou "produktivní" a neplní úlohu politického nástroje, protože zatěžují ba přímo mrzačí ekonomiku a jako politický nástroj jsou zrádné a navíc z vojenského hlediska neúčinné. Světové zbrojení musí být založené na zbrani nejúčinnější totiž na kulturním umělém intelektu, který zajistí obranu před preventivními válkami USA. Ve světovém zbrojení proti USA je třeba zbraní produktivních, které budou plnit úlohu politického nástroje, stimulovat ekonomiku a zajistí vysokou vojenskou účinnost. USA ohrožuje bezpečnost lidstva amerikanizmem, který produkuje globální smrtící zbraně. Nadcházející světová válka je o střetu amerikanizmu s lidstvem. Proti ose globálního zla amerikanizmu je třeba nasadit metamozek lidstva, ten už vyprodukuje potřebné účinné zbrojní programy. Poslední světová válka bude zvláštní, účastní se jí každý člověk, nezúčastnit se jí znamená nechat se ničit a zničit amerikanizmem. První zbraní každého člověka dobré vůle je zbraň politická a spočívá v aktivním bojkotu osoby právnické či fyzické, která politicky nebojuje proti amerikanizmu. Druhá zbraň je zbraň ekonomická a spočívá v aktivním bojkotu osoby právnické či fyzické, která ekonomicky nebojuje proti amerikanizmu. Třetí zbraň je zbraň informatická, spočívá v aktivním bojkotu osoby právnické či fyzické, která informaticky nebojuje proti amerikanizmu. Tajnou vítěznou zbraní v boji proti amerikanizmu každého člověka dobré vůle je svoboda, která je nepřístupná amerikanizovanému člověku. Globální válečný soud vytyčuje pro poslední světovou válku a Poslední soud heslo: Čím více svobody, lidství a spravedlnosti, tím méně amerikanizmu a čím více amerikanizmu, tím méně svobody, lidství a spravedlnosti. Kompetence ke svobodě, lidství a spravedlnosti se dá snadno hodnotit metamanažmentem žití. Skrze autogenesi svobody, lidství a spravedlnosti Poslední soud může začít. Jménem Posledního soudu, Globální válečný soud ukládá občanstvu každého státu bezodkladně uspořádat svobodné parlamentní volby s vyloučením amerikanizmu z politiky, ekonomie a demokracie, neuposlechnutím se občanstvo samo potrestá. Přirozeně sadisticko-masochistická podstata amerikanizmu nespadla z nebe, má své evoluční kořeny, které skrze zastupitelskou demokracii nyní vyrašily ve vytvoření osy globálního zla amerikanizmu. Postavení USA coby supervelmoci a události z 11. září vedly k plánu světového boje proti terorizmu amerikanizací lidstva. Amerikanizaci lidstva však stojí v cestě dvě překážky, muslimské státy a EU. Plán amerikanizace lidstva začal od muslimských států. Amerikanizace Pákistánu a Afghánistánu byla úspěšně nastavena. Těžištěm amerikanizace zbývajících muslimských států se stal Irák. Amerikanizace Iráku jsme právě svědky, americkým protektorem Iráku má být dosazena prozatimní amerikanizovaná vláda Iráku, která prosadí regulérní amerikanizovanou vládu. Amerikanizovaná vláda Iráku má postupně amerikanizovat okolní muslimské státy a když jí to nepůjde, má je obvinit z držení zbraní hromadného ničení, ostatní dokoná USA podle osvědčeného scénáře z Iráku. Takto vytvořené amerikanizované jádro muslimských států se má rozšířit na celý muslimský svět a odtud velice snadno na zbytek planety, což nebude nijak obtížné uvážíme-li, že teror diktatury kapitálu coby amerikanizmus působí v Rusku, Číně, Indii, dokonce ve Vatikánu a jak můžeme vidět také v EU. Proč je amerikanizace lidstva tak nebezpečná, že si vynucuje Poslední soud? Globální expanze amerikanizmu znamená sebezničení lidstva a tomu je nutno zabránit za cenu Posledního soudu. Je třeba učinit opatření k obraně lidstva vůči amerikanizmu. Globální válečný soud ukládá Izraeli, pod patronací OSN, okamžité a bezpodmínečné odzbrojení spočívající v likvidaci zbraní hromadného ničení. Globální válečný soud ukládá lidu Iráku odmítnout každou amerikanizovanou vládu. Globální válečný soud ukládá státům kolem Iráku vytvořit obranné společenství namířené proti amerikanizmu. Globální válečný soud ukládá lidu každého ze státu kolem Iráku svrhnout vládu podporující amerikanizmus. Globální válečný soud ukládá lidu Ruska, Čína a Indie svrhnout každou vládu podporující amerikanizmus. Je třeba zabránit šíření amerikanizmu pod záminkou boje proti terorizmu. Globální válečný soud ukládá všem teroristům ukončit útoky na civilní cíle a stanoví takové útoky za teroristické, kdežto útoky na amerikanizované cíle ohrožující bezpečnost lidstva za útok v rámci světové války proti amerikanizmu. Amerikanizmu je třeba zabránit ničit kultury etnik. Globální válečný soud každému etniku ukládá vytvořit svobodný a nezávislý virtuální stát v podobě metastátu. Globální válečný soud každému státu ukládá územní spolkové uspořádání podle etnického principu. Globální válečný soud ukládá lidu státu Izrael bezprostředně a neodkladně vytvořit spolkové zemské uspořádání Izraelců a Palestinců. Globální válečný soud stanoví válku mezi Izraelci a Palestinci za občanskou a iniciovanou amerikanizovanou vládou a armádou Izraele. Globální válečný soud ukládá lidu Iráku vytvořit spolkový stát na základě autonomních spolkových zemí Kurdů, Sunnitů a Šíitů. Globální válečný soud stanoví okupaci Iráku Američany za způsob zištného obohacení zneužitím přírodního bohatství Iráku a jeho strategické polohy a proto lidu Iráku ukládá aktivní bojkot protektorátu USA. Globální válečný soud ukládá lidu Iráku aktivní bojkot protektorátní správy Iráku i každé amerikanizované prozatímní vlády nebo každé amerikanizované vlády. Globální válečný soud stanoví amerikanizovanou protektorátní správu nebo amerikanizovanou protektorátní vládu Iráku nezpůsobilou svobodně se vyrovnat s úplným zrušením sankcí OSN vůči Iráku. Globální válečný soud ruší každou amerikanizovanou verifikaci iráckých zbraní hromadného ničení včetně amerikanizované Rady bezpečnosti OSN. Ve věci protektorátní správy Iráku Globální válečný soud ukládá nezúčastněným státům Číny, Francie, Německa a Ruska bezprostředně a neodkladně provádět verifikaci iráckých zbraní hromadného ničení bezprostředně objevených amerikanizovanou protektorátní správou Iráku. Druhým tvrdým oříškem pro amerikanizaci planety je EU, a má řešit jednak pomocí disidentských států cestou vnitřní demokracie, jednak cestou disidentů přímo ve vedení EU. Tomu je třeba zabránit. Globální válečný soud ukládá všem přívržencům amerikanizmu ve vedení EU rezignovat. Globální válečný soud ukládá lidu každého ze státu EU, včetně kandidátských, svrhnout vládu podporující amerikanizmus, což se především týká Británie, Polska, Slovenska a Španělska. Jakožto hráz amerikanizmu Globální válečný soud ukládá budovat unie států jakožto cestu ke globálnímu světovému řádu. Globální válečný soud ukládá arabským státům neodkladně vytvořit Arabskou unii podobnou Evropské unii a rozšířenou o složku obrannou. Globální válečný soud ukládá africkým státům neodkladně vytvořit Africkou unii podobnou Evropské unii a rozšířenou o složku obrannou. Globální válečný soud ukládá asijským státům neodkladně vytvořit Asijskou unii podobnou Evropské unii a rozšířenou o složku obrannou. Světová válka proti amerikanizmu může začít. USA se světu snaží vnutit amerikanizmus cestou diktátu či preventivní války. Agresivní válkou proti Iráku USA dokázaly, že nejsou způsobilé chápat metarealitu a tedy nemohou být považovány za supervelmoc coby lídra lidstva. USA staví evoluci lidstva na hrubé síle a ne na míru a trvale udržitelném rozvoji. Průběh války v Iráku ukazuje na neschopnost USA preventivně čelit negativům evoluce. USA se svržením režimu Saddáma a nastolení amerikanizované demokracie prezentují jako malé děcko, neschopné komplexního myšlení. Preventivní válka USA vojenskou silou dorazila do Bagdádu, aniž by brala v úvahu civilní obyvatelstvo. Americké jednotky se po úporných bojích definitivně zmocnily mezinárodního letiště u Bagdádu za cenu, že Irácká metropole je stále bez dodávek elektřiny a vody. Práce kvapná, málo platná. Vyvolat chaos a davové vášně civilistů zabrání zvítězit Američanům také v míru. Bezohlednost vůči OSN či lidstvu se Američanům dalekosáhle vymstí. Američané nezvládli metarealismus starého válečného umění. Pro pomstychtivou válku zapomněli na mír, dopustili se osudové chyby. Vyhráli jednu válku a vyvolali světovou válku. Místo bomb měli Američané iráckému občanstvu raději shazovat laciná rádia a působit na civilní obyvatelstvo informacemi a ne šokem a strachem. Američané v agresivní válce proti Iráku světu dokázali, že jsou stižení sadisticko-masochistickou úchylkou amerikanizmu. Vojenské výsledky Američanů vypadají impozantně, vyhrát válku ale ještě neznamená vyhrát mír. Většina elitních iráckých divizí byla údajně rozprášena. Šest z celkového počtu osmi divizí elitní Republikánské gardy bylo rozdrceno. Zbyly z nich prý jen tři brigády a jeden prapor. Zcela zničeny byly například divize Bagdád a Medina. Irácká armáda jakožto organizovaná obrana s velkými bojovými formacemi již neexistuje. Americká armáda také omylem bombardovala v severním Iráku americko-kurdský konvoj. Při incidentu podle různých zdrojů zahynulo až osmnáct Kurdů a zřejmě i několik amerických vojáků. Terčem střelby se stal také konvoj, kterým se z Bagdádu do Damašku evakuoval ruský velvyslanec a jeho diplomatický personál. Americké tankové jednotky jako šoumeni demonstrativně pronikly přímo do srdce irácké metropole. Britové z velké části obsadili milionovou Basru a američtí vojáci vstoupili během prudkých pouličních bojů do centra města Kerbelá. Ve městě Kerbelá, jižně od Bagdádu, se za úmorného vedra pustily americké jednotky do boje s iráckými silami o každou ulici a postoupily do centra města. Tisíce lidí v Bagdádu ovládla panika a nervozita, odcházejí. Směrem na venkov odjíždějí po střechu naložená auta. Exodus zpomalila nová vyhláška irácké vlády. Mezi šestou hodinou večer a šestou ráno se Bagdád uzavírá. Je zakázáno vjíždět do města i je opouštět. Válečné přípravy na dobytí Bagdádu vrcholí. V centru Bagdádu jsou ulice plné po zuby ozbrojených vojáků, policistů, členů vládní strany Baas či Saddámových fidájínů, kteří se poprvé od začátku války převlékli do černých uniforem. Iráčtí vojáci vyzbrojení kalašnikovy, minomety a těžkými kulomety rozšiřují zákopy a dokončují jejich opevňování. K zákopům přijíždějí další a další nákladní auta. Přivážejí vodu, munici a jídlo. Není jasné kde jsou vojáci a kde civilisté. Počet obětí a těžkých zranění na civilistech roste. Mezi pacienty patří také dvanáctiletý Ali Ismail Abbas. Je to sirotek, jedna z raket zasáhla dům jeho rodiny. Vypovídá o svém osudu za mnoho jiných. Byla půlnoc, když raketou napadený dům spadl na jeho rodinu. Jeho otec, matka a bratr zemřeli. Matka byla těhotná, byla v pátém měsíci. Ali Ismail vyvázl živý, utrpěl však těžké popáleniny a výbuch mu utrhl obě ruce. "Myslíte si, že mi doktoři dají jiné ruce? Pokud se jim to nepodaří, spáchám sebevraždu," říká a po tvářích se mu koulejí slzy. Chodbou oddělení bagdádské nemocnice se rozléhají výkřiky pacientů a pláč rodičů. Do nemocnice přijíždějí další a další ambulance. Taková je druhá strana agresivní války. USA se snaží marně bojovat i jinak. Před celým světem předvádí nápadnou propagandu pečlivě režírovanými sestřihy. Pomocí Rádia Svobodný Irák už pět let Američané poskytují informace na krátkých vlnách. V Irácké válce však zprávy na přijímačích bez krátkých vln míří k jedincům a sotva rozhodnu o tom, na kterou stranu se přikloní veřejné mínění. Zprávy jsou přitom v moderní válce skoro stejně důležité jako zbraně. Jedna z takových "nevojenských front" je v horní části pražského Václavského náměstí, v redakci americké rozhlasové stanice Rádio Svobodný Irák. Americký zaměstnavatel po svých redaktorech vyžaduje absolutní objektivitu. Přesně to vyžaduje americký Kongres, který stanici platí. Redaktoři se nesmí stát součástí dění, jsou pouhými pozorovateli. Ve vysílání nesmí být slyšet, že jsou také jenom lidé, kteří se bojí o své blízké. Posluchači to zkrátka nesmějí poznat. Ztráta nezaujatosti by pro rozhlasovou stanici znamenala rychlý konec, na fakta jsou posluchači citliví a přestali by rádiu důvěřovat. Vedení stanice to ví. Používá systém polopravd, tedy ověřitelná fakta a neověřitelná tvrzení. Stanici prý nejde o to vnucovat Iráčanům nějaké poselství. I když ji platí americký Kongres, jejím úkolem prý není vysílat stanoviska americké vlády, posluchačům zprostředkovává pouze názory všech stran sporu. Zprávy ověřuje vždy z několika zdrojů, než je pustí do éteru. Avšak už pro ztrátu svobody redaktorů samotných lze o objektivitě stanice vážně pochybovat jednoduše proto, že redaktoři jsou amerikanizmem vystaveni autocenzuře. Od chvíle co začala irácká preventivní válka se v kancelářích Rádia Svobodný Irák pracuje 24 hodin denně. Stanice vysílá na krátkých vlnách deset hodin denně. Signál stanice lze zachytit na většině území Iráku i v samém Bagdádu. Redakci pomáhá šestnáct dopisovatelů převážně z oblasti Kurdistánu na severu Iráku. To je také zatím jediná zpětná vazba, kterou redakce od svých posluchačů má. Telefony jsou totiž v Iráku režimem odposlouchávány ještě pečlivěji, než tomu bylo před rokem 1989 v komunistickém Československu. Spojit se s americkou rozhlasovou stanicí, stejně jako její poslech, by pro Iráčana znamenalo jistý pobyt v saddámovském vězení. Ze strachu o své blízké i kvůli vlastní bezpečnosti proto většina redaktorů Rádia Svobodný Irák používá profesionální pseudonym. Právě po pádu režimu Saddáma by bylo stanice potřeba nejvíce a ta chvíle je už tady. Americké jednotky bez velkého odporu postoupily až do centra Bagdádu a obsadily hlavní prezidentský palác Saddáma Husajna. Desítky tanků a obrněných vozidel se setkaly s menším odporem, než velitelé očekávali. Britští vojáci mezitím ovládli další velké části jihoirácké Basry a postoupili až do historického centra, aniž narazili na větší odpor. Bagdád byl izolován od svého okolí. Pro civilisty je možný pohyb do města i z něj bez omezení. Bagdádské nemocnice zápasí s přílivem raněných civilistů, situace začíná být velmi dramatická. Lékaři jsou zavaleni zraněnými, jsou úplně vyčerpaní a zásoby anestetik docházejí. Lékaři přijali tolik zraněných, že jim docházejí anestetika a některé pomůcky. Za uplynulých 24 hodin prý převzali čtyři mrtvé a 176 zraněných. Chirurgové v uplynulých dvou dnech pracovali 24 hodin denně a většina je vyčerpaná. Podmínky jsou strašné. Dny iráckého režimu jsou sečteny. S tím, jak se blíží konec Saddáma Husajna, však vyvstává problém pro celé lidstvo. Bushova administrativa skutečně udělala to, co si usmyslela. Ignorovala přitom OSN či lidstvo a nikdo na světě jí v invazi do Iráku nebyl schopen zabránit. Ani Rusko, ani Francie nebo Čína, ani rozhořčené světové veřejné mínění. Už teď je třeba počítat s nejhorším a připravit se na to, že irácké extempore může mít pokračování. Politika preventivního zastrašování ze strany USA indukuje světovou válku proti amerikanizmu a zcela jistě změní světový řád. USA by se měly připravit na odpor lidstva, nikoliv vlád. Pokud se lidstvo rozhodne pro odpor, pak to bude s vědomím, že mu prakticky už nic a nikdo nepomůže. USA zahnané do kouta se ale mohou stát zuřivým nepřítelem. Hrozí nebezpečí, že s odpočítáváním konce amerikanizmu začne v USA zoufalý úprk za vybudování vojenského arzenálu, který jediný by mohl lidstvo zastrašit ve světové válce proti amerikanizmu. Lidstvo však proti amerikanizmu nebude bojovat vojensky, ale mírově, a to Američané neumí což ukazuje jejich preventivní válka v Iráku. Američané, alespoň jejich vojenské velení, jsou přesvědčeni, že zasáhli a zlikvidovali bunkr v Bagdádu právě v okamžiku, kdy v něm byl Saddám Husajn i jeho synové. Saddám se svými syny a dalšími vysokými činiteli jednal v bagdádské čtvrti Mansúr o možných ústupových cestách z města. Od této chvíle nastal zlom v obraně Bagdádu. Saddám zřejmě vydal rozkaz o rozptýlení iráckého vojka mezi civilisty. Ovšem téměř na konci irácké války se Američané v přímém přenosu dopustili zbytečného válečného zločinu. Hotel Palestina, v němž bydlí v Bagdádu i reportér České televize Michal Kubal, zasáhla střela z amerického tanku. Kameramani Španěl Jose Couso a Ukrajinec Taras Protsjuk, byli při výbuchu zabiti. Další tři novináři agentury Reuters byli zraněni. Bombardována byla také bagdádská studia televize Abú Zabí ze Spojených arabských emirátů a katarské televize Al-Džazíra. Její reportér Tárik Ajúb byl smrtelně zraněn. Američané pak oznámili, že stanoviště válečných reportérů zasáhli omylem. Americké velení tvrdí, že z hotelu na spojenecké jednotky pálili iráčtí ostřelovači. K tomu se však většina novinářů staví rezervovaně. Nikdy neslyšeli, že by se odtud ozývaly výstřely. Pravda je jiná, Američané záměrně zlikvidovali nepohodlné válečné reportéry. Podle žurnalistů obrátil americký tank svou hlaveň proti budově, pár sekund poté vypálil. Tankový granát zasáhl patnácté patro hotelu, který leží na opačné straně než prezidentské paláce a většina ministerstev. Televize ukázaly novináře vynášející své zraněné kolegy na zakrvácených prostěradlech. Oba žurnalisté zasažení v hotelu zemřeli krátce po převozu do nemocnice. Mluvčí amerického ministerstva zahraničí prolhaně prohlásil, že došlo k omylu a že toho velmi litují. Pravda je taková, že Američanům vadili pravdivé informace z Bagdádu. To je útok Američanů na svobodu slova! Globální válečný soud činí amerického vrchního a ostatní velitele zúčastněné na tankové likvidaci válečných reportérů v bagdádském hotelu Palestina válečnými zločinci. Bylo to zbytečné, Saddámova éra se chýlí ke konci. Jeho režim definitivně ztratil kontrolu nad Bagdádem, což Američané symbolicky potvrdili stržením gigantické sochy diktátora v centru města. O tom, zda Saddám dosud žije, není nic známo. Američtí vojáci se při vstupu do metropole setkali jen s minimálním odporem. Lidé sami od sebe ničili symboly Saddámova režimu. Obyvatelé Bagdádu se také vydali rabovat vládní budovy a úřady, aniž jim kdokoli bránil. Agresoři po celý den bombardovali irácké pozice u města Tikrít, které stejně jako města Mosul a Kirkúk dosud drží jednotky věrné Saddámovi. Polovojenské jednotky věrné Saddámu Husajnovi se z ulic zcela vytratily. V irácké společnosti vládne anarchie. Někteří lidé, znechucení rabováním a všeobecným chaosem, začali brát spravedlnost do vlastních rukou. Lidé mají radost z pádu Saddáma, ale ještě větší radost mají z nabyté volnosti, téměř každý Iráčan vítající americké vojáky si zároveň odnášel nějakou tu kořist uloupenou v úřadech státostrany Baas, až do včerejška centrum moci v Iráku. Rabování se údajně zúčastnili i někteří příslušníci koaličních jednotek. Americké jednotky projížděly kolem neobsazených palebných iráckých pozic raket země-vzduch, které již nikoho nezajímaly. Iráčané se raději sháněli po nákupních vozících, v nichž by mohli odvézt kořist, například počítačové součástky. Je to jako v K-Martu, berou úplně všechno. Lidé z Bagdádu se svou kořistí dokonce chlubí. Když americké jednotky narazily na jeden obzvláště početný dav, vyzývaly ho z megafonu k rozchodu. Téměř nikdo si jich však nevšímal. Irácká policie ani žádný jiný muž v uniformě nablízku nebyl. Američané se dočkali svého naplnění, musí se z nich stát policisté, což se ostatně snaží praktikovat nad celou planetou. Bagdád už nepatří Saddámovi, přece se ještě ojediněle střílí. Skalním Saddámovým bojovníkům chvíli potrvá, než se dozvědí, že v Bagdádu je dobojováno. Fanatici dál pálí ze tmy. Zůstávají ohniska odporu a celé čtvrti, jež bude třeba ještě obsadit, možná i silou. Mnozí iráčtí vojáci zahodili zbraně a vypařili se, jako to dělali už na frontě. Ojedinělé boje už nezvrátí výsledek. Hlavní bitva preventivní války v podstatě skončila. Zdá se, že obyvatelé města už pochopili, jak se karta obrátila: Rabování, které se stalo hlavní činností dne, bývá vždy tradičním dokladem toho, že už je po bitvě. Bagdáďané dali rabováním svérázně najevo, že Saddám je jízdenka bez návratu. Režim Saddáma umírá. Už se přestalo bojovat o stát, zbývá bojovat o Iráčany a obsadit hodně irácké země. Po válce musí vyhrát také mír. Na severu se hroutí další opěrné body irácké armády, jako Kirkúk, Mósul, Chánikin, Káim. Postup koaliční armády probíhá bez boje, saddámovské jednotky se stahují k Tikrítu. Sever Iráku je v rukou Kurdů, a tak se Turecko cítí ohroženo možností vytvoření Kurdského státu. Saddám i se svými věrnými se vypařil neznámo kam. Iráčtí vojáci a policisté zmizeli z ulic. S tím souvisí bezvládí a vláda ulice. Vypuklo rabování. Terčem rabování v Bagdádu jsou soukromá sídla exponentů režimu Saddáma, vládní budovy, nemocnice, objekty a majetek OSN, diplomatická zastupitelství, sídla diplomatů, kulturní centra, obchodní domy a také soukromé objekty. Lidé odvážejí příslušenství. Když jsou budovy vyrabované, jsou vypalovány. V Nadžáfu rozezlený dav v mešitě ubodal dva šiítské duchovní. Zloději se s kořistí opevňují ve svých bytech, dochází k okrádání zlodějů i lynčování zlodějů. Iráčané mají radost z nabyté svévolnosti, jsou šťastni, že mohou rabovat. Lidé ničí symboly saddámovského režimu, a symbolicky americká vlajka přes obličej sochy Saddáma znamená překrytí jedné diktatury jinou. Koaliční armáda všemu tomu bezvládí a chaosu bezmocně přihlíží, svrhla saddámovský režim a nese plnou odpovědnost za důsledky z hrozící občanské války. Koaliční vojáci se mění v policisty a velitelé v malé diktátory, nastupuje diktatura amerikanizmu. Zkrotit rozvášněný dav není možné demokracií, lidé svévolností utrženi z řetězu diktatury budou potřebovat tvrdou ruku. Měkký vůdce nebude schopen v Iráku vládnout, bude potřebovat klacek, noční můra Američanů zdaleka neskončila. Pro irácký lid válečnou agresí nastoupí nová diktatura, tentokrát vetřelců. Vše co se bude v Iráku dále dít bude smrdět diktaturou amerikanizmu. Duch Saddáma z lidí nevyženou koaliční vojáci, ani sebelepší humanitární pomoc, vyhnání musí provést sami Iráčané. To mohou jedině tak, že dokážou přijmout za svůj systém podnikání a demokracii založené na opravdové svobodě a ne na amerikanizmu. V každém případě si USA, Velká Británie a Austrálie musí uvědomit, že jsou světovou osou globálního zla amerikanizmu. Koaliční vojska dosud jasné důkazy o iráckých zbraních hromadného ničení nepřinesly a nelegitimita válečné agrese tak začíná být nade vší pochybnost. Saddám Husajn beze stopy zmizí stejně jako Usáma bin Ládin. USA začínají vyhrožovat Sýrii, ta se zřejmě stane dalším terčem další agresivní války USA. Severní Korea využívá nynější války v Iráku jako dodatečného důvodu k odmítání požadavků USA, aby na svém území přijala zbrojní inspektory a vzdala se jaderného programu. USA zřejmě chtějí použít stejného postupu jako v Iráku, tedy pod hrozbou OSN donutit k odzbrojení a pak Severní Koreu obdařit vojenskou agresí. Z čistě vojenského hlediska Saddám udělal zásadní chybu, když skočil na návnadu USA o odzbrojení a zbavil se zbraní hromadného ničení a že se více než na obranu soustředil na útok. To samozřejmě Severní Korea prohlédla a tak za jediný prostředek jak zabránit válce považuje zvýšit prostředky sebeobrany. Válka USA v Iráku z preventivních důvodů podle Severní Koreje jasně ukazuje, že konfliktu lze předejít a bezpečnost země a jejího lidu zajistit jedině tehdy, když je k dispozici dostatek odstrašujících sil, aby byl nepřítel rozhodně odrazen od jakéhokoliv útoku. Takto je třeba proti amerikanizmu uvažovat obecně a tak je nové kolo světového zbrojení na obzoru. Ze svržení saddámovskémho režimu musí mít radost každý svobodný člověk. Jenže svržení režimu Saddáma Američany, Brity a Australany ještě není vítězstvím svobody, ale triumfem amerikanizmu a útočné války, triumfem svévolnosti nad svobodou. Útočná válka reprezentovaná osou globálního zla je vždy proti smyslu svobody a demokracie. Svobodná společnost stojí na dělbě a vyrovnávání moci skrze kompetenci mocných ke svobodě. Útočná válka dává moc soudní, zákonodárnou a výkonnou do rukou svévolných lidí. Proti nesmyslnému výstřelu z děla, třeba proti válečným zpravodajům v Iráku, není navíc odvolání. Je sadisticko-masochistickou perverzí amerikanizmu je-li preventivní válka v Iráku oslavována jakožto vítězství svobody a demokracie. Nelegitimní útok USA na Irák je preventivním útokem na svobodu a demokracii vůbec. Politik, který v diplomacii vychází z populizmu davu musí pořád běhat od čerta k ďáblu a také si je vymýšlet. Musí pořád někde zahlazovat jizvy, hasit požáry a vysvětlovat, že to myslel tak či onak, a jinému zase že to tak nemyslel. Přesně to se nyní děje a bude to amerikanizmem zákonitě pořád horší nejen v Česku. Politik a diplomat, který svobodně a demokraticky vyjadřuje a ztělesňuje principy svobody a demokracie, nemusí lavírovat. Ve věcech svobody a demokracie zůstává spolehlivě stejný a jeho diplomacie je pak čitelná a transparentní. Když Američané nemohou nalézt zbraně hromadného ničení, tak se alespoň snaží o zajmutí saddámovské vedení. Američané zahájili hon na bývalé vedení Iráku. Každý spojenecký voják má rozkaz dopadnout bývalé irácké prominenty. Živé či mrtvé. USA zveřejnily “černou listinu”, na níž je pětapadesát iráckých prominentů včetně Saddáma Husajna, kteří mají být dopadeni. Vojáci dostali od velení balíčky hracích karet s portréty hledaných iráckých vůdců. Američané se však nevykroutí ze spáchaných válečných zločinů. Agresivní válka znamená také udržet mír a to není záležitost vojenská. Dobytá irácká města ovládla nevídaná anarchie. Běsnící davy plení a ničí cokoli, na co narazí. Po úřadech a obchodech přišly na řadu dokonce nemocnice. Lidé musí bránit své domovy se samopaly v rukou. Americké jednotky nemají síly na to, aby ve městech obnovily pořádek. Ulice dobytých iráckých měst nabízejí hodně podobný obrázek - všude panuje nebývalá anarchie a rabování dostoupilo vrcholu. Mnohde je provázelo i násilí a tekla krev. Někteří pozorovatelé varují, že americké jednotky mohou v Iráku čelit riskantnímu období déletrvajícího bezpečnostního vakua. Stejné záběry davového běsnění nabízely televizní stanice z metropole Bagdádu, z Basry i z nově dobytých severních měst Kirkúku a Mosulu. Davy Iráčanů včetně sotva desetiletých dětí využívaly čerstvě nabyté volnosti k vyřizování osobních účtů a k bezuzdnému plenění a ničení. Jejich terčem už nebyly jen budovy vládních úřadů jako v prvních dnech, ale všechny obchody, tržiště a také nemocnice. Pracovníci humanitárních organizací, kterých je nyní v zemi nutně třeba, se proto obávají do měst vstupovat. Americká armáda zatím odmítá změnit své muže na policisty a běsnění zarazit. V dobytých městech stále není dostatečný počet amerických vojáků. Navíc je patrná nechuť Američanů k provádění efektivní policejní mise. Stále nezvladatelnější řádění vandalů podle očitých svědků výrazně zhoršilo bezpečnostní situaci v irácké metropoli. Vraždění a krádeže, jeden muslim okrádá druhého! Davy se vrhají na všechno, co je po ruce, ve snaze urvat pro sebe co nejvíc. Ti nejradikálnější útočí i na rezidenční čtvrti a tržiště. Dav se vloupal do budov německého a údajně také slovenského velvyslanectví a rovněž do francouzského kulturního střediska. Mladý Iráčan střílí po řidiči dodávky, mladík pak řidiče vytáhl ven a s autem odjel. Ozbrojené gangy prý také pročesaly dětskou nemocnici ve čtvrti Mansúr a posléze ji vyrabovaly, stejně jako Kindi, jedno z největších lékařských zařízení v metropoli. Bagdádští obchodníci v obchodním domě Rasafí střílí do rabujícího davu ze samopalů, zraněno je pětadvacet lidí. Iráčané potřebují právo, a když ho nebrání Američané, sahají po vlastních zbraních. Na plné obrátky se rozběhlo rabování také v severních městech Mosulu a Kirkúku. Tamní nemocnici ukradli všechny sanitky a zbytek majetku bránil personál vlastními těly. Mosul propadl do absolutního chaosu. V Kirkúku se ve čtvrtek oslavoval pád Saddámova režimu, ale podobně jako v dalších městech naplno propukla anarchie. Čím déle bude chaos trvat, tím hůře se bude zvládat. Zabránit loupení v Basře se snaží Britové, při zásahu proti rabujícímu davu zastřelili pět vandalů. Největší vojenské operace agresivní války končí. Až 250 amerických vojenských vozidel se pohybuje centrem Tikrítu, který leží 140 kilometrů severně od Bagdádu a je považován za poslední úkryt Saddáma Husajna v Iráku. Tamní iráčtí ozbrojenci byli na místě připraveni okamžitě se vzdát americkým jednotkám, a dokonce žádali o jejich rychlý příjezd. Američané se nesetkali takřka s žádným organizovaným odporem. Koaličníci nepřišli o jediného muže, iráckých vojáků zemřelo patnáct. V hlavním městě mezitím zvolna ustupuje obrovská vlna rabování, která Bagdád postihla po jeho dobytí. Místní obyvatelé uspořádali demonstraci, při níž žádali americké jednotky, aby proti rabujícím zasahovaly. K tomu, aby ve městě zajišťovali veřejný pořádek, se však Američané nadále staví rezervovaně. Snaží se mobilizovat irácké dobrovolníky, kteří by pomohli obnovit ve městě normální život. Do včerejška se přihlásilo asi tisíc lidí, z nichž asi stovka již pracuje. Dobývaný Tikrít ovládly strach a nejistota. Civilisté, kteří se podle svých slov vyzbrojili na ochranu před rabováním, jsou prý ochotni se vzdát americkým jednotkám, pokud je nebudou doprovázet síly opozice. Hrozí teroristické útoky. Muž zastřelil v sobotu v Bagdádu u zátarasu před jedním zdravotnickým zařízením hlídkujícího příslušníka americké námořní pěchoty. Další hrozbou může být i doutnající náboženská nesnášenlivost. Britský ministr obrany Geoff Hoon chce zapojit do obnovy pořádku v Iráku i dosavadní členy strany Baas, která byla mocenským nástrojem Saddáma Husajna. Šestadvacet dnů po zahájení koaliční invaze do Iráku je prakticky dobojováno. Padlo město Tikrít, známé jako poslední Saddámova bašta. Irácká armáda už jako organizovaná síla neexistuje a vrcholní představitelé režimu jsou na útěku nebo mrtví. Americké jednotky (v průběhu zřejmě poslední klíčové operace irácké války) obsadily centrum Tikrítu, jediného většího města, které dosud držely síly věrné Saddámu Husajnovi. Během postupu narazili Američané jen na sporadický odpor. Většina Republikánských gard a fidájíni opustilo Tikrít již před několika dny. Pád Tikrítu, známé kolébky Husajnova klanu, prakticky znamená konec velkých válečných operací. Dosud není známo, co se stalo se Saddámem Husajnem a dalšími vysokými představiteli iráckého vedení, o nichž se spekulovalo, že by se mohli ukrývat právě v Tikrítu. A stále také nebyly nalezeny zbraně hromadného ničení, o nichž koaličníci tvrdí, že je Irák vyráběl. V různých částech Iráku trval neklid i ojedinělé útoky proti koaličním vojákům. Ve velkých městech, Bagdádu, Basře a Kirkúku, se mezitím Američané v součinnosti s Iráčany snažil obnovit pořádek a zamezit rabování. Zvláště Britové zahájili v Basře politiku "nulové tolerance" vůči plenění a bezpečnostní situace se ve městě začala zlepšovat. Nyní je na řadě obnova dodávek vody a elektřiny, provozu nemocnic a základních služeb. Saddámova armáda zkolabovala v celém Iráku a ti, kteří dosud bojují proti koaličníkům, jsou vesměs zahraniční sebevrazi. V Kirkúku na severu Iráku se američtí velitelé sešli s místními politickými a náboženskými vůdci, aby se společně pokusili zavést zákon a pořádek a obnovit dodávky pitné vody a elektrické energie. Šílení američtí vůdci a šílené následky. Bagdád je pod správou Američanů šílené město. K bance Rafidain dorazili lupiči kolem šesté ráno, vyrabovali ji a pak pro jistotu zapálili. Jiný Iráčan na ně střílel, pár jich, zranil a v přítmí své prodejny naproti dýmající budově šermuje samopalem a ukazuje na pytel s penězi, kterého se při pouliční bitce zmocnil. Američané nechali lidi zdivočet a vlastní je musí zkrotit. Bagdád zůstává městem chaosu, bezvládí a rabování. Nad horizont stoupají kužele černého dýmu z vykradených vládních budov, ulice ovládají muži se zbraněmi a v noci se Bagdád, metropole bez elektřiny, mění v město duchů, do jehož temnoty práskají výstřely. Vypukla občanská válka. "Už mi vyrabovali a spálili dva obchody, ale sem je nepustím," prohlašuje obchodník, který se před více než týdnem zabarikádoval v horním patře svého obchodu, odkud vede svoje bitvy s drancujícími bandami a odkud ráno ostřeloval lupiče v bance naproti. Oheň stoupá do vyšších pater, mohutné kotouče dýmu halí ulici a on zmoženě sedí na staré pohovce pokryté náboji do samopalu a pistole. Vypadá jako pistolník z Divokého západu. Takhle si příjezd Američanů nepředstavoval, kroutí hlavou a sleduje americké vojáky, kteří při patrole sledují město z bezpečí věží rachotících obrněných vozidel. Do Bagdádu se nicméně pomalu, ale jistě vrací život, vše se rabováním obrací k lepšímu. Od centra vláčí skupinka mladíků skříně a omlácené stoly z jakési vládní budovy obklopené sutí a ohořelými troskami vojenské techniky. Mnozí rabovat přišli pozdě, nic cenného na ně už po několika dnech nezbylo. Američané spoléhají, že rabování skončí v okamžiku, kdy už nebude co ukrást. Pořád je ale co krást. Auto za autem mizí v obrovském areálu, auto za autem odjíždí naloženo tím, co zbylo. A pořád něco zbývá - už zdálky je vidět, že dnes se rabujícím povedlo objevit další skladiště zbraní vždyť skoro každý vláčí zbrusu novou protitankovou střelu. Vše se může hodit, jeden nese roli žlutého molitanu, další vláčí asi patnáct vesel ke gumovým člunům. Američané tvrdí, že pro zastavení rabování činí maximum, opakují však, že nemohou suplovat funkci policie. Válka pro ně navíc stále neskončila. Občas po Američanech někdo vystřelí, ale nic vážného. Pád Iráku neznamenal jen zhroucení moci Saddáma Husajna, s ním zkolabovaly také struktury zabezpečující normální chod země. Policisté či zaměstnanci elektráren prostě přestali chodit do práce. Nic sice nefunguje a cizinci, bez ohledu na národnost, často dostávají otázku: "Kdy už konečně pustíte proud?" Na válku se již bagdáďané neptají. Ani nemocnice neunikly rabování, a tak je musí bránit sami lékaři. Optimisté však věří, že lepší budoucnost je jen otázkou času. "Policejní auto!" zařve například taxikář s radostí, již v jiných zemích pohled na hlídku nevyvolává, přibrzdí a nadšeně hledí na blikající majáček vozu. Uprostřed proudu aut na hlavní třídě stojí přísní policisté v nažehlených uniformách, ve velkém stylu nadávají neukázněným řidičům a po očku přitom sledují americkou hlídku. Američané se nyní zoufale snaží resuscitovat hlavní funkce zhrouceného systému a vyzývají Iráčany, aby se jim hlásili, aby s nimi spolupracovali. Pro americké vojáky v Bagdádu oficiálně skončila válka. Američané vychutnávají své vítězství a činí to s rozmyslem. V Bagdádu nevisí jediná americká vlajka a vojáci si dávají záležet, aby nevypadali jako kolonizátoři a tak se projevují v samozřejmosti a lehkosti, s jakou se pohybují po hlavním městě. Vojáci se snaží laškovat s iráckým obyvatelstvem. Jde o riskantní krok amerických velitelů. Ti vědí, že klíčovým úkolem je nyní získat na svou stranu sympatie lidí, z nichž mnozí pohlížejí na Američany jako na okupační sílu. Postup je jednoduchý, čím více amerických desátníků se bude zuřivě hádat o cenu pepsi s iráckými prodavači, tím dříve si na ně lidé zvyknou a tím prý blíže bude opravdové vítězství. Ovšem Američané pouze vystřídali jednu diktaturu jinou, amerikanizace Iráku je pro muslimskou náturu nepřijatelná a bude nutně třeba nového diktátu. Bitva o Irák neskončila pádem Bagdádu. Začíná nová fáze války. V ní už bomby na vítězství stačit nebudou. Daleko více bude rozhodovat diplomacie. Novým, či spíše starým bojištěm je OSN. USA žádají na půdě světové organizace o zrušení sankcí proti Iráku. Francie a další členové Rady bezpečnosti tomuto požadavku kladou skryté či otevřené překážky. Jenže amerikanizovaný Irák nepřestal být hrozbou pro okolí. Po americkém vítězství lze tvrdit, že je novou hrozbou pro své okolí, a proto odstranění sankcí může škodit. Jde o vliv OSN na Irák a o další vývoj celé oblasti. Se sankcemi byl spjat program OSN "Ropa za potraviny" a ten umožňoval kontrolu dodávaného zboží. OSN mohla a může touto cestou regulovat vývoz a využití irácké ropy. Se zrušením sankcí skončí i tento program. Pokud se tak stane, může vítězná mocnost rozhodovat o irácké ropě zcela podle své vůle a Irák se začne znovu vyzbrojovat, pochopitelně americkými zbraněmi. To se pochopitelně mnoha zemím nelíbí. Nikdo neprokázal skutečné odzbrojení Iráku, takže ke zrušení sankcí formálně není důvod. A podle rezoluce se OSN může domáhat obnovení inspekcí Iráku. Válka však ukázala, že když USA narážejí na odpor a když jejich odpůrci využijí k zablokování americké vůle všechna povolená pravidla, volí jednoduchou cestu totiž porušením mezinárodních pravidel což jenom prohloubí světovou válku proti amerikanizmu. Zejména Francie zkouší postup, který by si OSN zachovala aspoň jistou míru vlivu na Irák. Nenavrhuje zrušení sankcí, ale jejich dočasné pozastavení. Pak by totiž zůstal prostor pro zbrojní inspekce. Je to hazardní hra protože zbytek světa už nemůže nějak ovlivnit americké rozhodování v Iráku či jinde a zbytku světa nezbude než světová válka proti amerikanizmu. Dokonce už sami Američané jsou světové válce proti amerikanizmu nápomocni. Američané nechtějí vystavovat svůj kontroverzní amerikanizmus cizincům na odiv a ztěžují jim vycestování do USA. Vyřízení amerického víza bude i pro občany Česka dražší, ale také přísnější. Každý žadatel o americké vízum se bude muset osobně dostavit na pohovor s konzulárním úředníkem. Informaci o tom, co všechno je potřeba k získání víza, mohou lidé získat nově pouze na telefonní žluté lince. Minuta hovoru na ní však stojí až 38 korun a než operátorka vyjmenuje vše, co k je k pohovoru potřeba, uplynou více než čtyři minuty telefonátu, takže celkově informace přijde přibližně na sto padesát korun. To je téměř čtyřikrát víc, než stojí ve špičce běžný hovor do USA. Mimoto musí žadatel za podání žádosti o vízum zaplatit 100 dolarů (asi 3000 korun) a 150 korun na kurýrní službu, která mu kladně vyřízenou žádost doručí. Prakticky všichni zájemci o cestu do USA se budou muset osobně dostavit k pohovoru s konzulárním úředníkem. Termín pohovoru si však mohou domluvit jen prostřednictvím uvedené žluté či placené linky Visa Centra. Ambasáda tak každému zájemci prezentuje amerikanizmus panující v USA. Občané Česka se zrušení víz do USA brzy nedočkají a nic na tom nezmění ani vstup do EU. Na rozdíl od občanů Česka, kteří bez víza do USA nevycestují, Američané vízum při návštěvě Česka nepotřebují. Některé postkomunistické státy se v amerikanizmu rychle vyučily. Například Polsko doufá, že zrušení víz díky jeho přímé účasti na válce v Iráku dosáhne. Ze států usilujících o členství v EU víza nepotřebují jen Slovinci. Ukázka velkopansky nedemokratického amerikanizmu. Přes individuální pragmatičnost působí amerikanizmus univerzálně či globálně destrukčně na lidstvo. Nejvíce to nyní dokládá amerikanizovaný Bagdád. Na Bagdád padá soumrak, ulice se rychle vyprazdňují a město v nejistotě dostává růžovou barvu podvečerního slunce. Prostranstvím před pochmurným palácem padlého diktátora se řítí splašený velbloud a vypadá trochu jako přízrak. Je to vážně šílené město. Šílené je proto, že šílený je Bush. Řádí Bush, tak proč by neřádil Fidel. Fidel Castro chytře využil toho, že je pozornost světa upřena k Iráku, a pozavíral na Kubě přes sedmdesát disidentů. Průměrná výše jejich rozsudků v bleskových procesech činí neuvěřitelných dvacet pět let. Co s tím máme my tady v Česku společného? Je řada důvodů, proč bychom tím právě my mohli pochopit postfašizmus. USA nebo Kuba jsou jeden postfašizmus a jeho jiná větev. Většina Američanů jsou stoupenci amerikanizmu tedy stejného postfašizmu jako je režim na Kubě. Většina odsouzených Kubánců se "provinila" nezávislým šířením informací poplatných konkurenční větvi postfašizmu. V Česku stejně jako v USA nebo Kubě není svobodného tisku. Zkusme si připomenutím podstaty svobody oživit paměť. Fidel dělá slouhu komunizmu, představitelé Česka amerikanizmu, je to výkon slouhů postfašizmu. Sami se svými činy usvědčují. Předseda vlády Špidla bude informovat pana Annana, generálního tajemníka OSN, o úmyslu vyslat nemocnici do irácké války. Do blahodárné humanistické činnosti se Česko pustí, pokud přijde z OSN povolení. Může to nakonec být závod s časem: Přijde dřív povolení, nebo konec irácké války? Jak velká je svobodná úvaha o vlastním státě? Hňupoelita tohoto států je ve vleku amerikanizmu a snaží se to občanstvu skrýt. Problém hňupoelity Česka je směšnost výkon slouhů: Smíme, pánové, toto či tamto? Co říkám, neříkám. Slovo není slovo. Hňupoelita chce být s válkou amerikanizmu i s občanstvem proti válce. Řešení dilematu zda se válečné agrese účastnit nebo ne hledá skrze alibi OSN. Jak přiblížit pravdu o vyslání české vojenské nemocnice do agresivní války? Nejlépe paralelou s nacizmem. Je to jako by Hitler požádal Československo o vyslání polní nemocnice na humanitární pomoc nacisty rozbombardované Varšavy s tím, že náklady na humanitární pomoc budou Československu uhrazeny. Čemu, že mají pomáhat? Přece osvobození Polska od diktatury, která ohrožuje bezpečnost Evropy. A jakoby Československo ochotně na požadavek Hitlera přistoupilo a stalo se tak vlastně účastníkem hitlerovské války. Stačí si dosadit za jména Bushe, Česko a Basru a paralela je dokonalá. Nikoli lékaři, ale symbol české 7. polní nemocnice, jejíž expedici do Iráku schválil senát a parlament, bude napomáhat válečné agresi v jihoirácké Basře. Vyslání české vojenské jednotky do Iráku podpořila naprostá většina senátorů i poslanců. Vojenská nemocnice je vojenská jednotka a bez souhlasu OSN nemá v Iráku co pohledávat. Každému co mu patří. Za podporu válečné doktríny preventivní války USA, za podporu agresivní války, za podporu hitlerovských metod rozpoutávání války, za likvidaci mezinárodního práva a demokracie států, demonstrativním vysláním vojenské polní nemocnice do Iráku na žádost USA a Británie Globální válečný soud činí obě komory parlamentu Česka zodpovědné z válečných zločinů proti míru. Za dlouhodobé porušování poslaneckého a senátního slibu, za zradu zájmu všeho lidu Česka, za zradu svobody a demokracie, za neúctu k právům a svobodám člověka a občana, za neúctu k duchu zákonů tedy k zákonům, k ústavě a soudům, Globální soud činí poslance nebo senátora hlasujícího za vyslání vojenské polní nemocnice do Iráku podle požadavku agresivní válečné strany USA nebo vyznávajícího každou formu postfašizmu, především amerikanizmu, za nezpůsobilého výkonu senátní a poslanecké funkce a ukládá mu vzdát se svého mandátu a při neuposlechnutí ukládá občanstvu Česka jeho odvolání. První vlaštovka je tady, jaro však ještě nedělá. Velký rival Vladimíra Špidly v ČSSD odešel z politiky. Bývalý ministr průmyslu Jiří Rusnok složil poslanecký mandát. Rusnok předsedovi sněmovny předal notářem ověřenou rezignaci. Jeho poslanecký mandát tímto aktem okamžitě skončil. Ze sněmovny odchází výrazná a populární osobnost amerikanizmu a také politický čaroděj první kategorie. Odchází amerikanizovaný Rusnok trpící náklonností k amerikanizované ODS a tak ho není škoda, naopak jeho příkladu by měli následovat ostatní amerikanizovaní poslanci, z ODS především. Amerikanizmem postižení poslanci a senátoři v tichosti podpořili amerikanizmus alias postfašizmus USA. Vláda s parlamentem chtěly především vyjít vstříc válečné agresi USA a jejich okupační či protektorátní správě v Iráku. Účast české 7. polní nemocnice v Iráku je demonstrací podpory následků vojenské agrese USA, protože vláda ani parlament Česka se nevyjádřily k válce USA proti Iráku. Postoj Česka k válce v Iráku má posoudit ještě Poslanecká sněmovna 29. dubna, tři týdny po pádu Bagdádu. Debatu prosadili komunisté. Opoziční ODS podporuje amerikanizmus a tedy pochopitelně válečnou agresi USA proti Iráku. Opoziční ODS vládu kritizuje za to, že jednoznačně nepodpořila útok Američanů, Britů a jejich koaličníků na Irák. Naopak komunisté vládě vytýkají, že se v konfliktu angažovala až příliš. Vláda se od začátku k agresivní válce stavěla nejednoznačně. Označila ji za poslední prostředek k naplnění rezolucí Rady bezpečnosti OSN, na druhou stranu litovala, že mezinárodní společenství nedalo koaličníkům nový mandát k útoku. Rozpory jsou i uvnitř sociální demokracie. Březnový sjezd ČSSD šel dále než vláda. Válku v Iráku odsoudil jako čin odporující mezinárodnímu právu. Nejen amerikanizovaní poslanci a senátoři, ale také amerikanizovaná policie Česka odkryla své karty. Iráčanka jela světa kraj s vážně nemocným dvouletým synkem do Prahy k lékaři. Potřebovala pomoc. Policisté Česka ji však nepustili ani přes práh letiště. Obratem ji poslali pryč, na nucené cestě zpět potratila a chlapeček musel do nemocnice. Nedostala šanci jen proto, že je Iráčanka. Demonstrativní ukázka amerikanizované národnostní diskriminace. Česko jí nepomohlo, neboť je amerikanizované a podělané strachem z USA. Cizinecká policie udělala chybu. V pravém slova smyslu politováníhodnou. Iráčanka měla platné vízum, prověřili ji skrz naskrz. Přesto bdělí amerikanizovaní ozbrojenci ocenili matku s batoletem jako hrozbu pro bezpečnost země - přece vypukla válka a ona přichází od "nepřítele". Rutinní přístup. I tak amerikanizovaně vypadá v praxi gesto státu, který si zakládá na humanitární pomoci v iráckém konfliktu. Vše se pochopitelně stalo podle platných amerikanizovaných zákonů. Podle zákonů lidskosti se však Česko provinilo, ty platí i ve válce. Co se asi odehrálo v hlavách amerikanizovaných policistů, když vyháněli ženu z Česka? Mohla přece být ve službách teroristů. I matka či těhotná žena se prý může proměnit v sebevražedného atentátníka. Ani jeden důvod neospravedlnil vyhnání "prosebníků" od prahu. Přitom žena byla prověřená, v Praze žijí už léta její příbuzní. Svou podlou licoměrnost amerikanizovaná policie ještě potvrdila v zápětí. Iráčanka Chaláfová s ani ne dvacetiměsíčním nemocným synem a s manželem přiletěla napodruhé do Prahy. Zábrany u pasové a cizinecké kontroly na pražském ruzyňském letišti se před ní a její rodinou najednou otevíraly samy. Vše se obešlo bez sebemenších problémů - cizinecká policie její přílet očekávala a vpustila ji do Česka. Nedá se to vůbec srovnávat s její první cestou do Česka, která před více než dvěma týdny skončila právě v Ruzyni. Letenky pro matku a dítě zaplatil nikoli stát, ale společnost Člověk v tísni. Policisté jako vždy mají mnoho výmluv proč došlo k prvnímu odmítnutí, potrat jako důsledek neberou v potaz. Zdánlivě vše pro nemocné dítě skončilo dobře. Proč tedy kvůli jedné nevpuštěné ženě s děckem dělat skandál?! Co je v Česku v nepořádku? Proč se Česko zachovalo nelidsky? Proč se nyní snaží chybu napravit další chybou - ženu přijmeme, ale novou letenku nezaplatí? To vše má příčinu daleko hlubší, Česko je napadeno pandemií amerikanizmu. Zákony jsou amerikanizované, protože amerikanizovaná je celá společnost. A především amerikanizované zákony, které společnost představují, rozhodují necitlivě, jako lidé sami. A tito amerikanizovaní lidé zbavení lidství a svobody chtějí do EU. Vstup do EU se blíží a s tím i akutnost amerikanizmu. Evropský parlament ve Štrasburku schválil členství Česka a dalších devíti zemí v EU. Hlasovalo pro něj téměř devět desetin přítomných poslanců - 489 z 565. Hlasování Evropského parlamentu otevírá cestu k vstupu Česka do EU, ten závisí ještě na rozhodnutí národních parlamentů patnácti členských zemí EU a na výsledku referenda Česka. Česko dostalo nejméně kladných hlasů ze všech uchazečů. Řada těch, kdo vstup Česka do EU odmítli, to zdůvodňovala přístupem Prahy k Benešovým dekretům. Je třeba vědět, kdo mezi postafšisty a nepřítele Česka patří. Proti Česku hlasovala většina malého euroskeptického hnutí EDD, francouzští lepenovci, celá desetičlenná skupina CSU a několik europoslanců za německou CDU - celkem 39 poslanců. Ve všech národních parlamentech členských států EU se bude hlasovat o všech deseti uchazečích naráz, čímž odpadá riziko, že by vstup Česka mohl zablokovat jeden národní parlament. Při debatě byli evropští poslanci, bez jejichž souhlasu se žádná země nemůže stát členem EU, ujištěni, že noví členové EU posílí, což podporou amerikanizmu není pravda. Někteří staří členové a především noví členové EU představují stoupence amerikanizmu a smrtelné nebezpečí pro EU, nezáleží však na stávajících vládách, ale na voličích. Vzápětí premiér a prezident Česka v Aténách podepsali vstupní dohodu s EU. Je to klíčový okamžik na cestě Česka do EU. Teď už zbývají jen dva kroky, smlouvu musí schválit parlamenty členských států EU a občané Česka v červnovém referendu musí odhlasovat, že do EU chtějí vstoupit. Od 1. května 2004 už má Česko patřit mezi plnoprávné členy EU. Rozšíření EU znamená významnou fázi v překonání amerikanizmem napadeného evropského kontinentu, krize EU přetrvává především amerikanizmem. Amerikanizovaná EU znamená ztrátu svobody, ztrátu části suverenity, podřízení se diktatuře kapitálu. Smlouva o přistoupení k EU je podepsána a zakládá silný impuls pro celou Evropu k boji proti amerikanizmu. Občanstvo desítky států střední a jižní Evropy se tímto podpisem připojuje k světové válce proti amerikanizmu. Česko se musí zbavit svých problémů amerikanizmu tedy korupce a silné zločinnosti až po nedostatečně funkční stát. Na procesu svobodného žití zbaveného amerikanizmu se Česko v EU bude podílet a jeho žádný občan by neměl mít důvod vydělovat se z něj. Protože lidé nechápou metarealitu nechápou ani o co v evoluci lidstvu i EU vlastně jde a proto tolik sporů o její podobu. V nynějších sporech uvnitř EU jde o globální náhled na budoucí tvar EU tedy o svobodu, o demokracii, o ústavu, o prezidenta EU, jde o válku proti amerikanizmu, vše ostatní je "maňáskové divadlo". V lidském životě je vše záležitostí metarealismu protikladů, kterážto schopnost je zcela nepřístupná amerikanizmu. To vidíme na politické scéně Česka. Dva amerikanizovaní kohouti se nesnesou na hnojišti amerikanizmu. Prezident a ministr zahraničí se dostali do vážného sporu kvůli rozdílným postojům k reformě EU po jejím rozšíření. Oba nemají o budoucí podobě EU jasno. Globalizace a globalita vyžadují podobu EU o které se zatím nediskutovalo jednoduše proto, že diskutující nejsou kompetentní chápat metarealitu. Prezident a ministr zahraničí rovněž nejsou kompetentní o budoucí podobě EU jednat. Ani Klausova, ani Tošovského, ani Zemanova, ani Špidlova vláda totiž zásadní výměnu názorů o Evropě nezahájila. Pouze se pořád dokola omílají stejné fráze. Přitom je o čem hovořit. Například před několika týdny Konvent EU zveřejnil návrhy nové evropské ústavy. A jaká byla reakce amerikanizovaných politiků a velkých stran Česka na tento závažný návrh, který ovlivní život každého z nás? Žádná. Hradní schůzky o tom, kdo lépe rozumí EU, jsou k ničemu a o ničem. Prezident by se měl starat více o své povinnosti, na milost z Hradu čekají už 4000 lidí. Na ministerstvu spravedlnosti se hromadí stohy žádostí o milost. Začalo jich prudce přibývat po nástupu Václava Klause do funkce prezidenta. Problém je v tom, že po odchodu Václava Havla už ministr spravedlnosti nemůže mnohé žádosti sám zamítnout. Václav Havel si při udělování milostí vyhradil právo rozhodovat zejména ve specifických případech například, pokud byl pachatelem vážně nemocný člověk, rodič dítěte mladší patnácti let či starší lidé (ženy nad 55 let, muži nad 60). Oproti minulosti nový prezident tuto pravomoc na ministra nepřenesl. Ministr spravedlnosti nemůže proto nijak rozhodovat. Žádosti o milosti tedy nezamítá Hradu ani nedoporučuje jejich udělení, čeká na stanovisko prezidenta. Další desítky žádostí leží také přímo na Pražském hradě. Nic však nenasvědčuje tomu, že by prezident právě v této věci jakkoli spěchal. Klaus má povinnost o milostech rozhodovat. Kdyby to nedělal, porušoval by svůj prezidentský slib. Každému co jeho jest. Globální soud ukládá prezidentovi Česka Václavu Klausovi neodkladně naplnit svůj prezidentský slib nebo rezignovat. Václav Klaus od svého zvolení dělá všechno pro to, aby dokázal, že je lidovým prezidentem. Bez schopnosti posuzovat metarealitu prezident není schopen zvládat státnické i společenské povinnosti. Je to pochopitelné, amerikanizovaný člověk není schopen svobody a svobodné volby. Amerikanizovaná veřejnost se populizmem prezidenta nechá zmást. Pouze člověk zotročený amerikanizmem může vzít prezidenta za svého. Nejvíce příznivců má prezident pochopitelně mezi amerikanizovanými tedy mladými lidmi, vysokoškolsky vzdělanými, dobře materiálně zajištěnými, mezi živnostníky a podnikateli, prostě mezi lidmi, kteří v amerikanizované společnosti dosáhli úspěchu nebo věří, že úspěchu dosáhnou. A to se týká také účasti prezidenta na různých společenských akcích. Je dobře zvát si extrahňupa na oslavy, hned se pozná kdo je kdo. Hňupoelitníci a tím méně obyčejní lidé nechápou o co vstupem do EU jde. Je vhodné jim to připomenout. Vstupem do EU vše začíná - jak z hlediska práce v Česku, tak z hlediska obhajoby jeho místa v EU. Pro lidstvo, které se potýká s dopady válek, nenávistí a masových zločinů, je vznik rozšířené EU velkou změnou a obrovský krok. Zatím si tento krok lidé přepočítávají na peníze, ale dopad spojené Evropy zbavené amerikanizmu, přesahuje kalkulace ekonomů i politiků. Spojená Evropa má zatím duši kupčíka, který se třese o své zlaťáky. Zatím je EU často jen trhem marnosti, na němž si kultury a státy směňují cetky svých zájmů. Ve stínu marnosti se však rodí Nová Evropa v podobě jakéhosi metamozku a proto MetaEvropa, protože Evropa metarealismu lidí a znalostí, kontinent vědy a vzdělanosti, Evropa projektů, které metamozkem přesahují možnosti každého jednotlivého státu. Vzniká Nová Evropa lidí, jejichž osud už není vázán na jedno město, jeden stát, ale metarealismem na spolupráci - a pro které jsou domovem, druhou vlastí i jiná města a jiné kultury. V Nové Evropě nejde jen o malé skupiny politiků, úředníků, nadnárodních lobbistů. Do pohybu se metamanažmentem žití dávají i obyčejní lidé. Dnešní EU je jen základ, na němž by mělo vyrůst i něco více. Ze společné zkušenosti metarealismu lidí se může zrodit nejpevnější známá lidská hráz proti všemu zlému a to hráz lidství. Za ní se určité věci stávají nemožné už jen proto, že si nikdo nedokáže představit, že by se běžně dělaly. Nová EU znamená rozchod s myšlenkou amerikanizmu totiž že války, násilí a nenávist jsou představitelné jako běžné, normální nástroje k prosazení zájmů. Aspoň uvnitř, mezi členy EU, je nepředstavitelné volání po válkách se sousedem či štvaní proti druhému státu. Aby renesance lidství nebyla jen pomíjivou choutkou politiků, musí jako hráz zlu vrůst do nitra lidí. Nejlepší cestou k tomu je společné snažení, společná zkušenost metamanažmentu žití. Proto tu je odamerikanizovaná EU, proto je tato spojená Evropa dále vytvářena. A také proto bychom se k ní měli připojovat - pokud se připojit chceme. V EU nejde pouze o obchod a zisk. I když i ty jsou důležité. Jde o mnohem víc, o tvořivost celého kontinentu coby metamozku vystavěného na metarealismu lidí. K tomu má však Česko hodně daleko, především duchem zákonů a soudů. Kde metarealismem společnosti nevládne společný duch svobody, demokracie a spravedlnosti zákony často získávají funkci toaletního papíru. Neuzavřené soudní spory se v Česku počítají na statisíce (440 tisíc). Sporů, které se vlečou déle než tři roky je 77 tisíc. Přitom spory trvající déle než tři roky jsou pro Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku za pomyslnou hranicí lidskosti a taková lhůta je považována za průtahy s právem finanční úhrady "za čekání". Vláda v Česku v některých případech zvažuje i možnost, že se dohodne mimosoudně, jen aby neriskovala ostudu ve Štrasburku. Dělá to však za zády občanů, v tajnosti, jak o tom bude pojednáno dále. Občané Česka si musí být vědomi rizika amerikanizmu vlády a parlamentu. Vláda rozhodla o vstupním referendu na pátek třináctého, je to dobrý symbol a ne pověra, protože s amerikanizmem vlády, prezidenta a parlamentu je vstup do EU opravdu velkým neštěstím. Při nejbližších volbách je třeba ve všech volbách vyloučit amerikanizované zastupitelstvo. Do té doby se občanstvo Česka musí samo prostřednictvím EU vydat do boje za svobodu a proti amerikanizmu, odmítnout vstup do EU by znamenalo riziko vydat se všanc amerikanizmu domácímu i unijnímu. Důkazů o veřejném zlu amerikanizmu je v Česku nespočet. Vnitro chce zdanit prostitutky, v tom případě by však mělo zdanit spíše amerikanizmu prostituující zastupitele občanů a to na všech úrovních. Konečně došlo i na soudy. Skandál kolem krachu ostravské Union banky se rozrůstá do nebývalých rozměrů. Soudce ústeckého okresního soudu Jiří Berka, který amerikanizovanou Union banku na základě zfalšovaných dokumentů poslal do konkurzu, půjde do vazby. Se zahájením trestního stíhání a uvalením vazby na soudce Berku souhlasil prezident i premiér. Z pohledu české justice jde o velice neobvyklý krok. Soudce totiž v Česku chrání velmi silná imunita. Právě proto musel postup policistů proti amerikanizmem podjatému Berkovi posvětit prezident i premiér. Nyní už policie může Berku vzít do vazby. Obviněn zatím není. Policie zkoumá, zda se soudce z Krajského soudu v Ústí nad Labem nedopustil trestného činu, když v poslední březnový den vyhlásil konkurz na Union banku. Udělal to na základě padělaných dokumentů, které jednak bance daly jiné jméno a jednak ji "papírově" přestěhovaly z Ostravy do Mostu. Nic z toho Berka nepovažoval za podezřelé, návrh na konkurz si dokonce sám vyzvedl v podatelně a banku s 20miliardovým majetkem poslal do konkurzu během dvou hodin. Neobvyklou rychlost jednání objevila kontrola, kterou na místo brzy poslal ministr spravedlnosti Pavel Rychetský. Když vše vyšlo najevo, soudce konkurz sám po čtyřech dnech zastavil. Union banka je zavřena od 21. února. Od té doby přes dvě stě tisíc klientů nemůže ke svým vkladům. Na druhé straně se o majetek krachující Union banky derou další. Dramatický příběh krachu ostravské Union banky má své první podezřelé napadené amerikanizmem. Giuseppe Roselli je hlavní představitel největšího akcionáře banky - firmy Union Group a jeho zmizení má podle policistů na svědomí vlivný podnikatel z Příbrami Jaroslav Starka. Obviněni jsou i další tři muži. Pražští policejní specialisté na organizovaný zločin obvinili podnikatele Jaroslava Starku z vydírání. Považují ho za organizátora únosu Giuseppe Roselliho, který jako jediný muž měl právo bez souhlasu ostatních lidí v orgánech firmy disponovat s většinovým podílem v bance. Obvinění z vydírání a spolupachatelství si vyslechli kromě Starky další tři lidé. Policisté se ale domnívají, že za Starkou stojí ještě mocnější osoba, kterou zatím nemají. Detektivům také utíkají dva muži, kteří italského finančníka z Prahy unesli. Sám Roselli přivedl policisty na Starkovu stopu. Poznal totiž na kterém místě jej víc než 24 hodin drželi. Chatu poblíž Příbrami bezpečně identifikoval. Její majitel je rovněž mezi obviněnými. Starka měl na výběr, buď odejít s policisty dobrovolně, nebo se dočkat toho, že pro něj přijdou i se zásahovým komandem. Nakonec se přes svého právníka s policií dohodl na místě, kde policisty čekal. Amerikanizmus chapadly moci peněz prorostl celo společností Česka. Amerikanizovanou justicí Česka konečně otřásá jeden z největších skandálů posledních let. Soudce Jiřího Berku zatkli policisté a obvinili jej ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Ministr spravedlnosti Pavel Rychetský mu navíc dočasně odebral funkci soudce. Policie svým zákrokem takřka okamžitě zareagovala na fakt, že prezident a premiér zbavili Berku soudcovské imunity. Detektivové protikorupční jednotky následně zapečetili několik kanceláří v ústeckém justičním paláci, v nichž Berka pracoval. Žalobce z odboru specializovaného na závažné hospodářské delikty celý den Berku vyslýchal až do pozdních večerních hodin. Berka, který je v pořadí pátým soudcem obviněným z úplatkářství či zneužití pravomoci za posledních osm let, rozhodoval již v několika sporných případech. Jeho jméno figuruje v nezvykle rychlém rozhodnutí o konkurzu Zbrojovky Brno. Stejně jako se Union banka papírově přestěhovala z Ostravy do Ústeckého kraje, přesídlila tam i Zbrojovka. V obou případech Berka rozhodl na základě falešných dokumentů. Zatčení soudce je prozatím vyvrcholením krachu Union banky, který ukázkovým amerikanizmem provází řada podivných věcí - boj znepřátelených podnikatelských skupin, falešné dokumenty či únos. Jasnější obrysy získalo i záhadné zmizení faktického šéfa banky, Itala Giuseppe Roselliho. Za organizaci únosu obvinili policisté příbramského podnikatele a šéfa místního fotbalového klubu Marila Jaroslava Starku. Společně s ním byli obviněni i člen jeho ochranky Zdeněk Karnoš a příbramský podnikatel Roman Kolář, který je vyšetřován na svobodě. šlo prý o fingovaný únos, na němž se dohodl Starka s Rosellim. Roselli byl na Starkově chatě, ale byl tam zřejmě dobrovolně, potřeboval se schovat, aby nemusel na valné hromadě banky "hlasovat určitým způsobem". To, co se děje kolem Union banky, je jako ze špatného amerikanizovaného filmu - nechybí tu únos, falšované dokumenty, zatčený soudce a podnikatelé s nevalnou pověstí. Krach ostravského bankovního domu provází dlouhá řada skandálních okolností. Drama odstartovalo jen měsíc a deset dní poté, co v únoru kvůli platební neschopnosti Unionka zavřela dveře svým klientům. Končí březen a na Krajský soud v Ústí nad Labem přichází obálka, která se později stává rozbuškou skandálu jménem Union. Je v ní návrh na konkurz na firmu Česká revitalizační. Podal jej advokát Michal Paule, prý na pokyn amerikanizovaného manažmentu. Ale IČO - tedy nezaměnitelné číslo, které identifikuje firmu v rejstříku - však jasně říká, že je to Union banka - přejmenovaná a přestěhovaná jen "papírově". Proč by vlastně někdo měl chtít takhle zaranžovat konkurz zkrachovalé banky? Třeba proto, aby se lacino dostal k dvacetimiliardovému majetku, který v bance pořád je. Nebo aby zahladil své dluhy v Unionce. Soudce Jiří Berka neváhá. Sám vyzvedává návrh z podatelny jen pár minut poté, co na soud dorazil, a vyhlašuje konkurz. "Chci mít své věci v pořádku," vysvětluje posléze, když vyšlo najevo, jak nebývale rychle konal, a navíc to, že rozhodl na základě padělků. Přitom stejný soudce má na svém stole nevyřízené případy staré i tři roky. Proč tak moc chtěl pomáhat rychlému konkurzu? To vyšetřují policisté. V noci na včerejšek si pro soudce Berku přišli. S posvěcením prezidenta i premiéra. Jinak by díky imunitě na soudce nemohli. Obvinění zní: Zneužití pravomoci veřejného činitele. Hned poté přišel zákaz soudit. Tak překotný vývoj nečekal nikdo. O zmanipulovaných konkurzech v ČR se popsaly stohy papíru. Dodnes ale nikdo žádného soudce neklepl tak silně přes prsty. Detektivka Union pokračuje a graduje únosem jednoho ze zástupců italského vlastníka padající banky - Giuseppe Roselliho. Muž, který dosud stál v pozadí, na téměř den a půl zmizel a nikdo nevěděl, kde je. Policie řeší jeho únos a obvinila z něj velkou rybu - příbramského fotbalového bosse Jaroslava Starku. Tak jako nic není na příběhu Union čiré, i únos Roselliho je zahalen podivnostmi. Vyjevilo se však jedno: Roselli podepisoval za banku důležité dokumenty a nikdo neví, co vlastně všechno stihl podepsat a co s kým dohodl. Dobrý způsob jak zamést stopy. Kolem banky se točila spousta lidí, mimo jiné i další kontroverzní podnikatel Tomáš Pitr ovládající firmu Setuza z Ústí - odtud je i obviněný soudce Berka. Pitr je zároveň jedním ze sponzorů fotbalové Příbrami, které velí z únosu obviněný Starka. Roselli zároveň řešil osobnější problém - firmy, které vedl, dluží a nesplácejí Unionce 140 milionů. Únos tak mohl splnit dva cíle. Buď se zmocnit Roselliho, vyrobit další dokumenty a pomocí nich ovládnout banku. Nebo Roselli únos fingoval, aby zpochybnil vše, co dosud podepsal a k čemu se nyní nechce hlásit. Sám totiž policii vypověděl, že jej únosci přinutili podepsat stoh dokumentů. Advokáti, kteří zastupují údajné únosce zatčené policií, říkají: "Roselli na té chatě byl dobrovolně, hrál tam se svým bodyguardem karty." Roselli ani Catalfamo, další Ital a šéf firmy Invesmart, která unionbanku ovládala, v tuto chvíli nechtějí zpátky do Prahy. Mají prý obavy o svou bezpečnost. Banku řídí z ciziny, naposledy z Vídně, kdy z tamního letiště odvolali dva členy jejího amerikanizovaného manažmentu, kteří odmítají prosazovat proces vyrovnání. Případ krachující Union banky přináší denně nová šokující odhalení a nečekané zvraty ilustrující povahu amerikanizmu. V policejní vazbě a u výslechu se ocitl ústecký soudce Berka i majitel příbramského prvoligového fotbalu. Do toho tu máme únos, padělání listin apod. Co všechno je amerikanizmem v této zemi možné! Čeho se ještě dočkáme? Dobrá zpráva je, že soudcům byl vyslán jasný a srozumitelný signál, že jejich imunita neznamená beztrestnost a možnost zcela benevolentního jednání. To, že se soudce ocitne ve vazbě, je zpráva obrovského kalibru. Něco takového se nestává každý den. Soudce Berka rozhodl o konkurzu Union banky na základě padělaných dokumentů, vyzdvihl si návrh na konkurz iniciativně v podatelně, nepřišlo mu divné, že se Union banka přestěhovala do Mostu. V jeho případě tu navíc byla řada indicií, které naznačovaly, že se podobného jednání nedopustil poprvé. Byl zde zřejmě dokonce vytvořen určitý mustr. Soudcovská nezávislost tím jistě není ohrožena, lze si obtížně představit, že by si teď prezident a premiér oblíbili spolupráci a společné podpisování podobných návrhů. To, co vyhřezává z Union banky jsou běžné produkty amerikanizmu. Státní zástupce chce, aby obviněný ústecký soudce Jiří Berka, který za podezřelých okolností poslal do konkurzu Union banku, počkal na soud za mřížemi. Pražské vrchní státní zastupitelství v této ojedinělé kauze požádalo soud, aby poslal Berku do vazby. Prověřovalo i řadu jeho dalších sporných rozhodnutí o konkurzech. Zatímco Berka bude možná stíhán vazebně, příbramský podnikatel a majitel fotbalového klubu Jaroslav Starka, obviněný z organizování únosu šéfa Union banky Giuseppe Roselliho, v úterý večer celu opustil. Přestože policisté chtěli poslat Starku do vazby, aby nemohl ovlivňovat svědky, státní zástupce Tomáš Bláha je nepodpořil. Státní zastupitelství je zřejmě také podjaté amerikanizmem, od začátku příliš s policií nespolupracovalo a mařilo vyšetřování. Vyšetřovatelé si chtěli pro Starku přijít už v sobotu, ale zatykač dostali až na pondělí, takže všichni podezřelí tak měli čas se předem domluvit. Pro amerikanizovanou justici špatná zpráva, ústecký soudce Jiří Berka je ve vazbě. Policie ho obvinila ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Soudkyně, která Berkovu vazbu podepsala, se obává, že na svobodě by mohl ovlivňovat svědky i ostatní obviněné osoby. Zůstane proto za mřížemi až do objasnění celého případu. Uvězněním amerikanizmem podjatého soudce Berky se tak jeden z největších skandálů poslední doby dostal do další fáze. Vyšetřovatelé se domnívají, že podobných provinění má Berka na svědomí víc. Poslal v minulosti podezřelým způsobem do konkurzu několik podniků. Mezi nimi jsou například Báňské stavby Most, Zbrojovka Brno, ZKV Klášterec nad Ohří, Krušnohorské strojírny Komořany a Stavební společnost Ralsko. Navíc ve všech případech jmenoval Berka konkurzním správcem Daniela Thonata. Stejný muž měl na starosti i správu České revitalizační, alias Union banky. Zajímavý je i fakt, že Union banka se krátce před návrhem na konkurz "papírově" přestěhovala z Ostravy do severních Čech. Ale totéž se už stalo i s brněnskou Zbrojovkou. V Česku občané nakažení amerikanizmem prokazují pořád stejné chápání práva. Podstatou spravedlnosti je podle nich, když někdo na někoho vyzraje. Mají vzor, vidíme to dobře na soudních procesech v USA. Pro tyhle lidi spravedlnost začíná a končí tím, jestli má formální náležitosti. Podstata právního státu založeného na duchu zákonů těmhle myslitelům úplně uniká, protéká jim mezi prsty. Každý si může být jist, že zlo amerikanizmu ho jednou dostihne a postihne, třeba tak jako to ukázala zdravotní pojišťovna. Lidem, kterým hrozil infarkt, se mohli obávat, že jim po padesátém roku věku lékaři neposkytnou nejmodernější léčbu. Ilustrace amerikanizovaného přístupu k člověku, to však pro okatost neprošlo. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) pod tlakem veřejnosti ruší limit, který pro nejdražší metodu léčby infarktu předtím stanovila. Všeobecná zdravotní pojišťovna a kardiologové přehodnotí svůj přístup k léčení lidí, kterým je více než padesát let. Zatímco pojišťovna dosud hradila lidem, kterým hrozil infarkt, takzvané potahované stenty pouze do padesáti let, nyní má být vše jinak. Při této léčbě už nebude hrát roli věk, ale pouze stav pacienta. Stenty jsou speciální výztuže, jimiž lékaři rozšíří zúžené cévy, a zabrání tak infarktu. Potahované stenty navíc obsahují speciální lék, který snižuje riziko, že se céva po čase opět zúží. Jsou však nejméně dvakrát dražší, neboť kus stojí přes sedmdesát tisíc. Dát jej každému není možné. Všeobecná zdravotní pojišťovna vydala diskriminační pokyn, který počítal s omezením věku. Hlavně, že pacienti mohu mít podle Ústavy vše zdarma, aby pak v padesáti třeba museli umřít pro příliš drahou léčbu. Pěkná ukázka amerikanizmu a ještě lepší ilustrace kam povede amerikanizovaná diskriminace lidí se "špatným genomem". Zdravotní pojišťovna občanům demonstrovala co je čeká amerikanizmem a amerikanizovanou genetikou, kdy každý člověk bude nejrůzněji diskriminován z hlediska genetického původu. Dnes je to pouze pokusně věk. Zdravotní pojišťovna má problém, když omezila nejmodernější léčebné postupy při infarktu hranicí padesáti let. Problém to však prý není velký, pojišťovna tvrdí, že to učinila omylem, když se na tom usnesli lékaři. Chybu rychle napraví. Napříště omezení věku již nebude, naopak přednost dostanou ti nejvíce ohrožení. Problém amerikanizmu pojišťoven však nezmizel, jen dostal jiný název. Kdo je nejvíc ohrožen je vždy měřitelné kritérium? Všichni občané mají před zákonem stejnou cenu, před nemocí nikoliv? Když neušetří na starších pacientech, ušetří na méně ohrožených? Výraz "méně ohrožený" může být jen krycím názvem pro skutečnost, že moderní léčení je nesmírně drahé, pojišťovny je nemohou zaplatit, a musí proto některé pacienty vyřadit. Které? Kdo je vyřadí? Za pokryteckým "méně ohrožen" vězí jakýsi modernizovaný amerikanizovaný Mengele, který distribuuje lidi do života či smrti. Je to hrozná představa, ale amerikanizmem reálná když pro všechny pacienty není prostředků na léčení a léčiv dost, a kdy někdo musí z kola ven. Tuto pekelnou větu amerikanizmu si zamlčme a řekněme raději, že přednost mají více ohrožení. Zní to lidštěji. Zdravotní pojištění je povinnost, v níž občan zná svou platbu, neví však, co za ni kdy dostane. Amerikanizované plnění pojištění určuje stát, potažmo pojišťovny, bez souvislosti s výší platby. Jako byste platili pojištění za auto, ale co všechno vám opraví, řeknou až po havárii. Ať už to zakrýváme jakkoliv, zdravotní pojištění je druh daně a léčebná péče něco, co vám stát dá. Vztah mezi pojistkou a plněním neexistuje. Mezi klientem a pojišťovnou není smlouva, nýbrž amerikanizovaný zákon poplatný teroru diktatury kapitálu. Občan platí, a oni mu nedají do srdce potřebnou trubičku, protože zestárl? Mladšímu dají? Ale starý platí stejně jako mladý, pouze není kapitálově perspektivní. Nebo mu řeknou: Vám nedáme, jste méně ohrožen. Jsou jen dvě možnosti. Bohatý člověk si hodně zaplatí, trubku mu dají, umře. Chudý zaplatí málo, trubku mu nedají, umře též. Každý však jindy. To je drásající nespravedlnost amerikanizmu poplatného teroru diktatury kapitálu. Druhá možnost není lepší. Když je trubek méně než srdcí, tak si podle nějakého kritéria amerikanizovaná medicína vybere. První případ je dobrý pro boháče, druhý zase pro šikovné s protekcí. Ale my bychom chtěli, aby si lidé byli rovni, ale podle amerikanizmu to možné není, bohatý má vždy přednost a to dokonce před lidstvím. Amerikanizmus je především ztráta smyslu pro metarealitu a je to vidět na každém kroku. Vstup do epochy globality si vynucuje potřebu chápat metarealitu a tu musí mít EU, nemá-li vést k diktatuře nadstátí. Česko vstupuje do EU a musí se metarealitě učit, aby mohlo efektivně působit v rámci EU. Ministr financí předložil vládnímu ekonomickému týmu další díl reformy veřejných financí. Sobotka chce skoncovat s pomocí nejrůznějším ekonomickým mastodontům, které stát krmí prostřednictvím státní konsolidační agentury. Má také skončit grégrovské období rozhazovačné průmyslové politiky, kdy stát sypal skrze nejrůznější netransparentní programy stovky milionů korun umírajícím průmyslovým mastodontům. Sobotka však jenom realizuje to, na co tlačí EU. Značná část podpory kolosům se dělala nepřímo, přes programy oddlužení bank, proto již EU nepovolí žádnou pomoc akcionářům bank. V odvětvích, jako jsou ocelářství a železářství, platí na společném trhu EU podobná pravidla jako v bankovnictví. Nedávné úvahy o odpuštění dvou miliard dluhů třineckým železárnám padly právě na základě výhrad EU. Ministr financí chce také zatnout tipec vzrůstající poptávce po nejrůznějších státních garancích. Každá vláda podle něho bude muset proti každé poskytnuté garanci vytvořit okamžitě finanční rezervy v rozpočtu. To, co Sobotka navrhuje, je pouze jedna strana problémů sociálního státu. Podniky jako České dráhy přijdou každý další rok s nataženou rukou a bez ohledu na to, k čemu se stát zavázal, budou žádat o pomoc znovu a znovu. Do budoucna platí, že zdaleka nejlepší průmyslovou politikou je profesionální kompetence k metamanažování každé odborné činnosti. Pokud budou zákony nápomocné výkonu amerikanizovaných odborných činností pak nepomohou ani nejrychleji a solidně fungující konkurzy a bankroty, perfektní a profesionálně fungující soudnictví. Bez odamerikanizování manažmentu jakákoliv ozdravná kreativní destrukce bankrotů nepomůže uvolnit zdroje a umožnit svižnou restrukturalizaci aktiv. A celou konsolidační agenturu i Fond národního majetku by bylo nejlepší rychle podrobit odamerikanizování a nikoli prodat dalším amerikanizovaným subjektům. Tak jak stojí a leží. Třeba zítra. Amerikanizmus zachvátil mysl lidí, v honbě za penězi se zločin stává způsobem byznysu. Ministerstvo dopravy chce zamezit prodeji kradených aut, zpřísní proto kontroly při jejich převodu na jiné majitele. Policisté tvrdí, že takový krok je nezbytný. Jinak bude byznys s kradenými auty nadále vzkvétat a auta zůstanou napospas zlodějům. Legalizovat kradená auta je dnes velmi snadné. Dokud tomu stát nezamezí, nemá policie proti automafiím šanci. Tento boj proti mafiím zaplatí motoristé. Za jejich peníze by měly být stanice technické kontroly vybaveny lepší technikou. Zatímco nyní stojí evidenční prohlídka sto korun, v budoucnosti cena možná přesáhne až 1500 korun. Má být zaveden podobný model jako v Maďarsku, kde prohlídka vyjde majitele auta v přepočtu na přibližně 1800 korun. Podle policejních statistik je pro organizovaný zločin byznys s kradenými auty jednou z nejvýnosnějších a také nejméně riskantních činností. Denně zmizí kolem sedmdesáti aut, protože v Česku dokonale funguje černý obchod s náhradními díly z kradených vozů. Státu současný kritický stav s krádežemi nevadí. Škody totiž nepadají na jeho bedra, ale na bedra pojišťoven a majitelů aut. Majitelé aut hrají každý den ruletu s nejistým koncem. Večer zaparkují auto na ulici a ráno je už nenajdou. Každý den prohrává při této hře se zloději aut přibližně sedmdesát majitelů. Vítězit se nedaří ani policii, najde přibližně jen každé páté odcizené auto. Policisté, kteří proti automafiím bojují, neskrývají svou bezmoc. Systém, který v Česku panuje, je pro zloděje úplným rájem. Zásadní problém je zakopaný v přihlašování aut. Zlegalizovat kradené auto je jednoduché, zákony a předpisy hrají až nápadně do karet zlodějům. Zatímco při prodeji chaty za půl milionu korun potřebuje prodávající a kupující kupu potvrzení, posudků a notářských ověření, přehlášení vozidla je otázkou několika minut. Autokrádeže amerikanizmem přerostly v obří byznys. I když získat papíry na kradené a upravené auto bude mnohem těžší, byznysu s kradenými auty to nezamezí, když je orientován především ne rozprodej rozebraných aut na vrakovištích. Většina kradených aut je dnes jednoznačně rozebrána a určena na náhradní díly. Mnohé díly končí na vrakovištích. V amerikanizovaném kolotoči krádeží aut podstatnou roli hraje korupce. Uplácejí se úředníci, kteří auta přihlašují, pracovníci STK, autoservisů, bazarů, vrakovišť. A také policisté. Když prý policisté chytnou nějaký gang a nefiguruje v něm policista, je jim jasné, že svou práci neudělali dobře. Amerikanizmus zachvátil také policii. Pro všudypřítomný amerikanizmus nepostačí jen zpřísnění registrace aut, policie bude zase chytat kočku za ocas. Pokud prý nebude na ulici více hlídkujících policistů, auta budou mizet dál. V amerikanizovaném byznysu s kradenými auty hraje i naivita amerikanizovaných lidí, ti nakupují ojetá auta s vypnutým mozkem. Uvidí auto, o němž skoro nic neví, a během několika minut jsou schopni za něj utratit spoustu peněz. Podobnou naivitou trpí i vláda. Vláda v minulých dnech v tichosti vyplatila 327 milionů odškodného firmě Diag Human, s níž stát před deseti lety odmítl spolupracovat. Tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar označil firmu za podezřelou, a tím ji de facto vyloučil z obchodu s krevní plazmou. Přes 300 milionů, které za to nyní stát v mimosoudním vyrovnání zaplatil z vládní rozpočtové rezervy, však nemusí být konečné číslo. Společnost Diag Human kromě ušlého zisku žádá i úroky z prodlení. Ta suma se pohybuje mezi čtyřmi a šesti miliardami korun. Majitel firmy, švýcarský emigrant Josef Šťáva čeká, zda se s ním vláda dohodne na vyplacení konečné částky, nebo zda bude arbitráž. Vláda přitom zjevně nemá chuť případ příliš "rozmazávat". Uvolnění stovek milionů korun kabinet v lednu projednal na uzavřeném zasedání a o tom, že už zaplatil první část odškodnění, se nevědělo. Bývalý ministr zdravotnictví Bojar, který stál u počátku skandálu, dnes o případu mluvit nechce. Řada expertů považuje za největší potíž to, že stát spor s Diag Human neřešil soudně, ale pokoušel se po roky mimosoudně vyrovnat. Stát nikdy neměl na mimosoudní dohodu přistoupit. Jenže exministr zdravotnictví Stráský to na popud svého náměstka podepsal. Jeho nástupkyně Roithová se to snažila zastavit, už však bylo pozdě. Bojarův výrok byl možná nešťastný, ale horší chyba byla u dalších ministrů, že nešli do soudního sporu. Úředníci ministerstva vždy argumentovali tím, že mimosoudní vyrovnání vyjde stát levněji než soudní pře. Další dohadování s firmou Diag Human má nyní na starosti ministryně zdravotnictví. Její resort je však na poskytování informací o tomto případu skoupý, protože spadá do utajovaných skutečností. Vládě se dokonce podařilo "utajit" existenci problému Diag Human i před rozpočtovým výborem. Amerikanizovaná vláda se marně snaží odstranit následky amerikanizmu společnosti diktaturou amerikanizovaných zákonů. Tolerance bezohlednosti vlády překročila míru tolerance. Bezohlednost vlády vůči daňovým poplatníkům a občanům si žádá spravedlnost. Ve světě globálního zla amerikanizmu není jiné spravedlnosti, než Poslední soud. Jménem Posledního soudu, Globální soud činí každého člena vlády Vladimíra Špidly odpovědným za nesvědomité, nečestné a zneužité vykonávání svěřeného úřadu a ukládá mu bezprostředně podat demisi, neuposlechnutí má za následek poškozování občanstva Česka. Jménem Posledního soudu, Globální soud činí vládu Vladimíra Špidly odpovědnou za nesvědomité, nečestné a zneužité vykonávání svěřeného úřadu a ukládá jí bezprostředně podat demisi, neuposlechnutí má za následek poškozování občanstva Česka. Bezohlednost vlády je návodem bezohlednosti občanů. Bezohlednost amerikanizovaných lidí je nejlépe patrná v silničním provozu. Vláda reaguje typicky amerikanizovaně, dopravní předpisy mají být ostřejší. Nehod na silnicích neustále přibývá, a tak ministerstvo dopravy navrhuje mnohem přísnější tresty, ve kterých nechybí ani zabavení řidičského průkazu na celý život. Přibývá nehod na značených přechodech, kde mají přednost chodci. Mnozí řidiči totiž jezdí po městě příliš rychle a nestačí před přecházejícím chodcem zastavit. Na druhé straně i chodci vběhnou na přechod jako by jim silnice patřila. Přitom auto, které jede padesátikilometrovou rychlostí, je schopno při intenzivním brzdění zastavit na vzdálenost třiceti metrů. Pokud však řidič pojede šedesátkou, bude už na brždění potřebovat o deset metrů navíc. Pro zvůli na amerikanizovaného člověka neplatí slušnost, ale diktatura zákonů. Ministerstvo dopravy chce zdůraznit povinnost řidičů zastavovat u přechodů pro chodce, kteří chtějí přejít vozovku. Uvažuje o virtuálních závorách na přechodu. Podle připravované novely by měl při vstupu chodce do vozovky začít platit princip "spuštěných závor". Zastavit budou muset povinně všichni v obou směrech a všech pruzích. Uvažuje také o opětovném prosazení povinnosti vozit děti v dětských sedačkách, a to i ve městě. Opět tak přijde na řadu i požadavek, aby dopravní policisté mohli okamžitě a na místě sebrat řidičský průkaz například za velmi rychlou jízdu. To by hrozilo i člověku, jehož způsob jízdy by byl vyloženě nemravný. V amerikanizované společnosti je na vozovkách nebezpečno víc než jinde, i když je tam víc policistů než jinde a platné to není nic. Na amerikanizovanou společnost platí jedině represivní zákony a pravidla. Lze je přitvrzovat, vylepšovat. Česko není ostrůvkem amerikanizmu, dopravní předpisy v Evropě jsou stejné, až na detaily, které si nepamatuje nikdo. Zkušený řidič potvrdí, že silniční dopravu řídí asi deset logických pravidel a zvyků, nikoliv dvě stě stran předpisů a slušnost. Amerikanizovaná silnice však nezná slušnost ani předpisy a zákony, je to aréna svévolnických hrubců. Amerikanizovaní hrubiáni přejedou člověka stejně před novelou zákona i po novele zákona. Nad průběhem většiny dopravních nehod zůstává rozum stát, ale nejde o nic nepochopitelného je-li občanstvo amerikanizmem společnost sebevrahů, a nejen automobilových. Sadisticko-masochistický charakter amerikanizmu se nezapře. Mohlo by se zdát, že na silnicích musí platit přirozený výběr, avšak amerikanizovaní občané, ozbrojeni autem a smrtonosnou zbraní svévolnosti se sami nevybíjejí dostatečným tempem a tak jich přibývá. Těmto poměrům vláda čelí, jak je zvyklá totiž narůstáním a komplikováním předpisů a zvyšováním státního dohledu nad řidiči. Smyslem takového dohledu však není "bezpečnost" jízdy, nýbrž naopak "nebezpečnost" vyceněného dračího zubu státu. Řidiči projdou na silnicích státním "výcvikem" v ponižování a šikanování, pak pojedou dál. Touto cestou v odstraňování důsledků amerikanizmu jde i dnešní vláda v osvědčené metodě diktatury totiž občas utáhnout šroub a vycenit zub. Utažený šroub státu má svůj manifestační efekt diktatury tím, že lidi otravuje a dobré věci neprospěje. Z lidí, kteří na utažený šroub státu kašlou, hněte zločince. Důsledně vzato, nejvíc bezpečí přináší amerikanizmus, který se u řidičů manifestuje nejviditelněji. Nedivme se, že vláda strašlivě vládne amerikanizovanému lidu. Vždyť z něj pošla. Nepošle na lidi policejní diktaturu, nýbrž půjde přepisovat paragrafy v duchu diktatury amerikanizmu. Je to marný boj vlády s následky amerikanizované společnosti a podobně je na tom policie. Policie si s amerikanizovaným byznysem neví rady a zapojuje do své práce už dokonce děti. Žáci skládali slib Mladých strážníků a přebírali průkazky. Na zlořády, kterých si ve svém okolí všimli, budou městskou policii v České Lípě upozorňovat dětští strážníci. Budou se tomu kromě jiného učit v zájmovém kroužku mladých strážníků, který zřídila zdejší městská policie. Zhruba stovka dětí složila v českolipském kulturním domě slavnostní slib a dostala zvláštní, jakoby policejní průkazky. Malí strážníci se zavázali k hájení zákona a k podpoře slabších proti bezpráví. Slíbili také, že svým chováním budou příkladem pro ostatní. Novému kroužku se říká “sto malých bonzáčků” v narážce na to, že se děti budou učit donášet. Zájem o kroužek byl tak obrovský, že strážníci museli své první plány trochu změnit. Místo jedné skupinky s jedním vedoucím nakonec museli zřídit tři skupiny s celkovým počtem sto dětí vedených čtyřmi vedoucími. Přihlásili se hlavně chlapci a dívky do patnácti let, ale také školáci i předškolní děti. Je to marný boj, když strážníci dětští i profesionální jsou amerikanizmu vystaveni společností od útlého věku. Možná, že takový nápad vláda uzákoní a rozšíří i na dospělé. Cesta k nové amerikanizované StB a'la USA je na světě. Těžko může amerikanizovaná policie bojovat proti důsledkům amerikanizovaného byznysu, když pořád opakuje stejné chyby. Dvouapůlletý Vítek Kalousek, který se ztratil v Borovnici na Trutnovsku, je mrtvý. Rojnice vojáků našla jeho tělo na poli poblíž obce Ždírnice, která je asi šest kilometrů od Borovnice. Našli i jeho psa, živého. Jezevčice ležela na chlapcově tělíčku, zřejmě se ho snažila zahřát. Vítek odpoledne odešel i s fenkou Terezkou od domu na okraji vsi, kde žil. Podle výpovědi matky se vše odehrálo v malé chvilce, během které jen odnesla dovnitř svou mladší, devítiměsíční dceru. Když se vrátila, Vítek i pes byli pryč. Ačkoli se promptně do hledání dítěte zapojily stovky profesionálů i dobrovolníků, všichni několik dní pátrali bez úspěchu. Vítek Kalousek žil s rodiči a dvěma sourozenci v neoploceném domě za Borovnicí, byl podle místních lidí hyperaktivní dítě a často utíkal i z mateřské školy. Před svou smrtí zřejmě v lesních roklích nachodil více než deset kilometrů. Čtyři dny trvalo pátrání po malém Vítkovi Kalouskovi. Chlapec ležel na poli asi půl kilometru od nejbližší obce Ždírnice. Před smrtí si utrmácené dvouapůlleté dítě ještě sundalo bundu a položilo si ji pod sebe. Fenka jezevčíka Terezka, která s chlapcem putovala, se ho zřejmě snažila zahřát a lehla si na něj. Tak je oba záchranáři nalezli. Ale naživu už byl jen pes. Je pravda, že policisté kolem s vrtulníkem už dříve kroužili, ale chlapce nezaregistrovali. Chlapcova bunda byla oranžová, jezevčík je také podobné barvy, prý nevhodná barva. Dítě našla teprve rojnice vojáků, kteří pole pročesávali. Od svého domu ušel 10 až 12 kilometrů. Do pátrání se zapojily stovky záchranářů. Místní obyvatelé, policisté, hasiči, vojáci i záchranáři z Horské služby se svými psy. Ti přerušili kvůli hledání chlapce cvičení v Krkonoších. Pátrání však silně komplikovala nepřízeň počasí. Padal déšť se sněhem. Ten v rozbláceném terénu zasypal veškeré možné stopy, které by záchranáře k dítěti dovedly. Podle svědectví lidí to nebyl první Vítkův výlet po okolí bez dozoru rodičů. Chlapcovi rodiče s jeho výlety příliš starosti nedělali. Často pouštěli Vítka samotného ven. Ten se pak toulal po okolí, lidé ho nacházeli i venku za vesnicí. Sami rodiče ho však nepostrádali, většinou nehlásili, že se jim chlapec někam zatoulal. Tak končí amerikanizovaná svoboda, rovnající se nevšímavosti. Pro aopakované případy je třeba policii položit otázky. Jak je možné, že vrtulník s termovizí nebyl schopen zjistit dítě a psa? Jak je možné, že po několikáté se hledání nezvěstných orientuje na nejméně pravděpodobné stopy, přitom se nakonec najdou na nejočekávanějších místech? Nejen policie je prolezlá amerikanizmem, týká se to také úřadů. Úřady tolerují porno na pultech, porno je v amerikanizmu záležitostí byznysu. V jednom regálu plyšoví medvídci a hned vedle přehlídka pornokazet. Přesně tak to v Česku vypadá na většině čerpacích stanic. Zatímco rodič jde k pokladně zaplatit za benzin, jeho dítko má čas, aby si prohlédlo škálu pornografických obrázků. Stát amerikanizmem toleruje mravní ohrožení, děti si leckdy mohou v porno časopisech i listovat. Podobná situace panuje také ve většině trafik, které ve výlohách klidně vystavují pornografické časopisy, bez ohledu na to, že kolem chodí děti. Většině policistů a úředníků však porno vystavené před očima dětí, vrásky nedělá. Prý je velmi těžké rozeznat, co je porno, a co jen erotika. Léta se všichni dohadují, jestli je to porno, nebo jen umělecky ztvárněná erotika. Sexuologovi Radimu Uzlovi mnohem více než obnažená těla vadí brutalita ve filmech. Co by prý dítě mělo vidět spíš? To, jak si lidé rozbíjejí hlavu sekerou, nebo soulož? V každém případě by měl vadit amerikanizmus, který za tím vším stojí. Stát předvádí veřejnou sexuální výchovu a také pokryteckost amerikanizmu. Dítko obvykle nehne brvou. Menší se možná zeptá, větší už ví své a mlčí. Experti všemožných sfér života se přou, zda boom lascivního sexu (i násilí) v amerikanizované popkultuře přímo vede, či nevede k zvyšování promiskuity, počtu znásilnění, brutality... Kdo si však upřímně myslí, že vystavování pornokazet a nahatých časopisů je dobré, prospěšné dobré a prospěšné pro amerikanizovaný kšeft jsou obchodníci. Amerikanizovaný člověk je vystaven honbě za penězi, ber kde ber. Amerikanizmem v společnosti roste zločinnost, od korupce k násilí. Neznámý zločinec začal uprostřed loupeže v hale pražské pobočky ČSOB střílet a zasáhl člena ochranky, ten bohužel nepřežil. V bance v tu dobu byli také její klienti, nic se jim však nestalo. Pachatel v bance vypálil čtyři až pět ran. Kolik si lupič odnesl peněz, není jasné. Ozbrojený, asi pětatřicetiletý lupič, který má smrt strážného na svědomí, policistům unikl. Jakkoli jsou loupežná přepadení bankovních domů v Česku častá (loni se jich odehrálo 34), případy, kdy přijde o život někdo z klientů či zaměstnanců bank, jsou spíše ojedinělé. Od posledního uplynuly už více než dva roky. Amerikanizmem mají někteří lidí vymytý mozek. Důkazem systematického amerikanizovaného vymýváním mozků je vojenský výcvik. To má v Česku konečně přestat, vojna má být brzy záležitostí svobodné volby. Pochopitelně amerikanizovaná ODS se nechce jen tak lehce zbavit diktátu vojny, chce vojnu pouze zkrátit na půl roku a dosáhnout toho, že z vojáků se stanou děvečky pro všechno a které už nebude mít žádný smysl cvičit. Zkrácená vojna postrádá smysl, jsou to vyhozené peníze na přípravu vojáků. O její kvalitě se dá pochybovat. Vojáka stát na náklady občanů vycvičí a hned ho propustí. Zkrácení vojny naopak povede k odvodům většího počtu mladých mužů, tak aby zvládli zajistit ty služby, které nyní v armádě vykonávají vojáci povolaní na rok. Raději v Česku vojnu zrušme už koncem příštího roku. Vojáci v základní službě stejně kvůli nedostatku peněz téměř necvičí a pobyt v kasárnách je spíše kombinací nicnedělání, úklidu a služeb. Při čekání na nástup na vojnu a rovněž během ní mladí muži ztrácejí kvalifikaci, kterou mnohdy pracně a draze získali v civilu. V světovém boji proti amerikanizmu je třeba co nejrychleji ukončit vojenskou základní službu. Zrušení povinné vojenské služby však nelze očekávat od osy globálního zla amerikanizmu, jak vidíme v Iráku. Podobně nelze očekávat odamerikanizování manažmentu, důsledky jsou tragické. Amerikanizovaný manažment Českých drah kvůli zisku nejdřív zdraží jízdné a zavede karty na slevy, aby následně zlevnil jízdné a zrušil karty na slevy. České dráhy chtějí zjednodušit slevy na železnici. Proto nyní vymýšlejí, jak zrušit takzvanou kartu Z i zvýhodněné zákaznické jízdné, které majitelé karet platí místo obyčejného. To je v řadě případů až o šedesát procent dražší než zákaznické jízdné. Nově by lístek na vlak měl být od poloviny června, kdy se mění jízdní řád, dokonce levnější než současné zvýhodněné zákaznické jízdné. Manažment na drahách teď řeší, jak bude kompenzovat zrušení karty Z asi milionu lidí, na jejíž pořízení její vlastník zaplatil dvě stě korun. Plošné zlevnění jízdného, o kterém teď železnice uvažuje a jež musí ještě schválit představenstvo společnosti, totiž podle odborníků více lidí do vlaku nedostane. Na tržbách zrušením karet a vyššího obyčejného jízdného dráhy přijdou podle odhadu zhruba o půl miliardy korun. Tu budou žádat od státu a tedy od každého občana jako dotaci. Není divu, když amerikanizované myšlení představuje ztrátu schopnosti pro metarealitu a tedy působí následné chyby, největší ve vládě s dopadem na občany. Obyvatelé severočeského Horního Jiřetína, který leží na obrovském ložisku hnědého uhlí, žijí v obavách o osud své obce. Ministerstvo průmyslu vládě navrhne, aby otevřela možnost vydolovat v budoucnosti uhlí pod Jiřetínem. Ale obec by i přesto musela dát k přesídlení souhlas, v amerikanizmu žádný problé, styčí korupce zastupitelů. Vláda nechce středně a dlouhodobě zvyšovat závislost Česka na cizích zdrojích. Nic prý kromě hnědého uhlí Česko jako zdroj energie už nemá. Jeho největší a v podstatě i jediné strategické zásoby jsou právě pod Jiřetínem včetně jeho části Černice, kde žijí dohromady téměř dva tisíce lidí. Amerikanizovaná vláda pochopitelně nezná jako zdroj energie metakapitál a místo na intenzitu sází na extenzitu. Jiřetínští nechtějí o stěhování ani slyšet. Vláda tlačí, další těžba by prý navíc zachránila místa víc než deseti tisíc horníků. Horní Jiřetín a její části Černice stojí přímo na obrovském ložisku, které by umožnilo dolovat uhlí až do konce tohoto století. ČEZ chce dát na obnovu elektráren 130 až 160 miliard korun. Potřebuje však od těžebních firem garanci, že budou schopny ČEZu dodávat uhlí do roku 2060 až 2070, tedy do doby životnosti nových elektráren, ty dnes ČEZu bohužel nejsou schopny říct, kolik uhlí vlastně mají. Uhlí je jedinou surovinou, jejíž dodávky Česko čerpá z vlastních zdrojů. Plyn a ropa se téměř stoprocentně dovážejí, těžba uranu pro jaderné elektrárny byla zastavena. Česko nečerpá ze svých lidských zdrojů a proto mu vytloukání klínu klínem nepomůže. Amerikanizované Česko nevidí bohatství v metakapitálu, lidé v Česku místo na poctivou práci sází na amerikanizovaný byznys a korupci především. Amerikanizovaná korupce nabývá různých mimikrů, především politika se amerikanizmem stává byznysem. V amerikanizmem prolezlé společnosti politickým stranám korupčně přispívají penězi lidé, kteří mají, v Česku ovšem přispívají i lidé, kteří sami nic nemají nebo dokonce vůbec neexistují. Skandály s financováním amerikanizovaných politických stran se z mlh a šera politického života vynořují pravidelně, nečekaně, jak lochneská potvora ze skotských vod. Teď se na vynoření takové potvory právě dívají příznivci ČSSD. Nedávno za hluku finančních podivností mizela do nicoty ODA. Před lety si peklem podvodů a triků prošla ODS. Skandálů s finančními podporami by se měly všechny partaje bát jako čert kříže. Většinou kvůli obnosům, které za to nakonec ani nestojí, utrpí strany škodu na popularitě i důvěryhodnosti. Legislativou se však amerikanizované politické strany korupce právě teď nebojí. Nesrovnalosti jsou jejich vnitřní záležitost a papír odevzdaný do parlamentu štymuje na halíř. Až se aférka rozroste, obávat se začnou. Budou koktat, vykrucovat se, mlžit. Průběh aféry je vždy stejný, bez rozdílu politického přesvědčení: Sebejistá nadutost, výmluvy, pololživé mlhy, tvorba finančního šera. A závěr vyšetřování jsou jakési parlamentní pokusy o legislativní zlepšení, aby už nikdy, nikdo, nikomu, a zejména, především... Inu, amerikanizmem Čistá Partaj. Nakonec popletení politici začnou vykřikovat jako vážná politická hesla banality typu "Normální je nelhat", a dokonce kolem této fráze vytvářejí politický program, který má jakousi přitažlivost - ovšem jen do první lži, což netrvá dlouho. Mezitím vzniknou nová pravidla. Lepší. Zanedlouho je nějaká strana poruší či obejde - lepším způsobem než minule. Amerikanizované partaje peníze chtějí. Věří, že je potřebují. Ta potřeba je pochopitelně nekonečná. Tak berou. K úvaze, že kdo dává, něco za to chce, není daleko. V amerikanizované zemi, kde kvůli penězům podvádí skoro každý, je neudržitelná představa politického idealisty, který podporuje stranu kvůli svobodě trhu, či naopak kvůli tuhé regulaci trhu. V amerikanizované společnosti každý ví, že ti ostatní jsou lumpové. Z téhož důvodu chtějí být sponzoři neznámí. Dát straně peníze - to je už málem přiznání: Jsem amerikanizovaný lump. A často, dámy a pánové, tomu tak i je. Mají si bohatí v politické sféře nakupovat výsady a přednosti? Právě jsme vyslovili největší politický kýč amerikanizmu totiž, že ti šikovnější jsou gauneři, kteří se vždy šábnou na úkor občanstva. Proti skrytému, nezákonnému financování amerikanizmem prolezlých politických stran vášnivě bojujme náš nekonečný boj. Ať už porušuje zákon nebo jen dobrý vkus. Politické strany dávají lidem příklad k následování. Korupce v amerikanizovaném Česku neubývá, třebaže politici prohlašují, že je s ní třeba bojovat. Naopak, zhoršuje se. Uplácí se všude. Řidiči dávají peníze policistům, aby je netrestali za dopravní přestupky. Rodiče platí kantorům, aby dostali své děti na školu. Nemocní uplácejí doktory, aby se dřív dostali na operační stůl. Živnostníci korumpují úředníky, když chtějí rychlý zápis do obchodního rejstříku. Největším hitem posledních let je uplácení úředníků radnic, aby některé firmě přidělili výnosnou veřejnou zakázku. Úředníky podplácejí buď přímo uchazeči o zakázky, anebo firma, kterou si obec na organizování výběrového řízení najala. Peníze se už nepředávají v obálkách, ale pomocí účetních machinací podloudně putují na bankovní účty v zahraničí. Policisté ani státní zástupci nepochybují, že korupce sahá i do nejvyšších pater politiky. Konkrétních důkazů je však dosud málo. Amerikanizmem se uplácí se všude, v Česku se uplácí zcela mimořádně v intencích zásady, že poturčenec horší turka. Amerikanizmem chce každý svým postavení vydělávat a sám stát tu dává mizerný příklad. Podivné zakázky a rozhodování by přehlédl jen slepý. Korupce se neobjevuje čas od času jako porucha systému, ale jakožto tolerance amerikanizovaného systému, který vytváří korupční prostředí. Důsledkem amerikanizmu je, že lidskou chamtivost dokáže bez jakéhokoliv násilí obrátit ku prospěchu kolaborující většiny. Tolerováním korupce o ten prospěch většiny však lze nakonec snadno přijít. Úplatky nyní dává téměř čtyřicet procent občanů Česka. Korupce se stále víc stává běžnou součástí života lidí v amerikanizovaném Česku. Suma, kterou lidé na úplatcích vydají a přijmou, se podle odhadů odborníků pohybuje okolo čtyřiceti miliard korun ročně. Nejvíce úplatků směřuje do kapes úředníkům. Dále jsou korupcí podle mínění lidí silně ovlivněni zdravotníci, policisté, soudci a celníci. Lidí, kteří nikdy v životě nedali úplatek, každý rok ubývá. Zároveň sílí názor, že korupce je běžná věc. Úplatkáři občanstvu Česka dokonce vadí méně než prostitutky. Uplácení se stává stále více společensky tolerovaným jevem což svědčí o rostoucí amerikanizaci společnosti. Korupci v Česku nahrává i amerikanizovaná legislativa, bránící odhalit a viníky poslat za mříže. K uplácení se přiznávají přibližně tři miliony lidí. Za podplácení však stíhala policie v roce 2001 pouze 170 lidí, z nichž byla odsouzena polovina. V letech 1997 až 2001 počet odsouzených za uplácení nikdy nepřekročil stovku. Ještě klidnější mohou být ti, kteří úplatky přijímají. Před dvěma lety jich bylo stíháno 58. Obžalovat se podařilo pouze 51 a vinnými uznal soud jen 28 z nich. A v tomto amerikanizovaném prostředí mají probíhat svobodné volby, toť směšnost nemající obdoby. Lék proti korupci politici stále jen slibují. Už několikrát politici parlamentních stran slibovali, že rozpoutají vichřici, která všem korupčníkům zlomí vaz. Zatím se však nedostali dál než k rozpačitému tápání. Boj proti korupci chtěla ve velkém rozjet už vláda Miloše Zemana, která slibovala, že s uplácením v Česku zatočí. Z bombasticky ohlašované akce Čisté ruce však zbyla jen slova. Ostatně jako vždy, když o korupci hovořili politici. Mluví o tom rádi. Je to sexy a slyší na to spousta lidí. Jenže u slov to většinou končí, nikdo se k činu nemá. Na korupci je jediný účinný lék řízené provokace, ale ouha, potrefená husa nejvíc kejhá. Proti zavedení provokatérů se už zvedla vlna poslanecká nevole, především z řad poslanců ODS a Koalice. Do zásadního boje proti uplácení se nepustili ani komunisté. V amerikanizované společnosti váhavost amerikanizovaných politiků je kritickým bodem, kvůli kterému se problematika korupce točí stále dokola v začarovaném kruhu. Ostatně, kdo může na korupci vydělává. Nejvíce význam korupce pochopili hňupoellitníci z ODS, proto také taková podpora ODS. Kdyby se teď konaly parlamentní volby, loňského vítěze - ČSSD - by nejspíš s přehledem porazila amerikanizovaná ODS. To svědčí o úpadkovém stavu společnosti. To, že se voliči upínají k amerikanizované ODS znamená pro Česko vstupem do EU nový Mnichov v podobě amerikanizmu. Nechtějme žít v šeru otroctví amerikanizmu, nýbrž na slunci svobody. Amerikanizovaná společnost se dobře stará o svou kvalitu především amerikanizovanými státními školami. Rozdíl v amerikanizmu škol musí být úměrný pověsti typu školy. Deváťáky a některé páťáky a sedmáky coby uchazeče o studium na státních středních školách čekají přijímací zkoušky. Děti svedou bitvu zejména o místa na gymnáziích, kde poptávka stále výrazně převyšuje nabídku. Zájem o střední odborné školy, a zejména učiliště je výrazně nižší, takže mnohde od přijímacích zkoušek letos upustili. Na 107 tisíc letošních žáků devátých tříd čeká na středních školách téměř 114 tisíc míst. Na některé školy se tak dostane každý a děti si mohou vybírat. Většina jich chce maturitu. Jen výjimečně se letos žáci devátých tříd hlásí na učiliště nabízející řemesla typu slévač, elektrikář či krejčí. Krajské úřady si proměnu zájmu dětí o obory uvědomují, a tak se do budoucna chystají některé školy sloučit nebo zrušit v duchu diktatury kapitálu. Nejtěžší to budou mít zájemci o gymnázia. Uchazečů je hlavně ve velkých městech dvakrát i třikrát víc než volných míst. Středních škol je jinak obecně nadbytek. Dětí ubývá, mnohé školy nenaplní kapacitu. Děti se moc nehlásí na lycea, která jsou nově zřizována při některých odborných školách. Lycea nemají v Česku dlouhou tradici, jsou čímsi mezi gymnáziem a odbornou školou a důraz kladou jak na technické předměty, tak na všeobecný přehled a je to ideální příprava ke studiu na technických vysokých školách. Amerikanizovaní rodiče často nutí do náročného studia i děti, které by byly šťastnější v učilišti. Hlavně soukromé střední školy snižují kritéria pro výběr žáků a na školy s maturitou dostanou i děti, které na to nemají a zato mají zbytečné psychické problémy. Kritéria pro přijetí nemusí o uchazečů vyžadovat stejné náležitosti, o přijetí na vysokou školu může rozhodnout i příjmení. Připomíná to loterii. Přijetí na vysokou školu nezávisí jen na pečlivé přípravě uchazeče ke zkouškám, ale třeba i na tom, jakým písmenem začíná jeho příjmení. Podle abecedního pořadí a dle toho, do které lavice si student u přijímacích zkoušek zrovna sedne také dostane k vyplnění určitou variantu testu. V jedné učebně se obvykle rozdávají dvě až čtyři verze, aby studenti nemohli navzájem opisovat. Zajistit, aby všechny varianty testů byly stejně obtížné, je tak téměř nemožné. Letos poprvé budou muset vysoké školy odkrýt karty a zveřejnit veškeré podrobnosti o přijímacích zkouškách. Tedy i to, kolik studentů bylo na školu přijato podle jednotlivých variant testů. Nejeden neúspěšný uchazeč o studium bude možná překvapen když zjistí, že stačilo, aby se vhodně jmenoval, a mohl být na školu přijat, protože by to měl u zkoušek snazší. Někteří uchazeči o vysokoškolské studium mají přijetí snazší než jejich kolegové právě jen kvůli tomu, že na ně u přijímaček vyjde lehčí test. 2200 otázek totiž počítač zkombinuje do různých variant s různou obtížností, nevěří se totiž odborníkům ručícím za objektivitu testů. Výsledkem studia na amerikanizované škole je amerikanizovaný člověk neschopný svobodného rozhodnutí a tomu odpovídá i styl žití. Amerikanizovaní lidé jsou neschopní svobody tedy metamanažmentu žití a tak také tloustnou. Přibírání nadbytečných kilogramů v Česku nezastavila ani radikální změna jídelníčku na začátku devadesátých let, kdy lidé začali jíst více ovoce a zeleniny a omezili spotřebu vepřového masa, sádla i másla. Jen změna stravovacích návyků problémy s obezitou nevyřeší. Amerikanizovaní lidé tloustnou proto, že jim chybí pohyb. Obměna jídelníčku navíc kromě omezení spotřeby tuků přinesla i jeden zlozvyk. Téměř dvojnásobně vzrostla spotřeba sladkých limonád. Zelenina je drahá a tak se jí konzumuje málo. Vepřové je drahé a tak se konzumuje drůbeží. Pivo a káva jsou drahé a tak se konzumuje americká limonáda. Času je málo a tak není dost pohybu. Naprostou stálicí jídla v Česku jsou smažené řízky a omáčky. Řízky zastíní jakékoliv další jídlo. Rajská omáčka po řízcích zastíní další jídla. Amerikanizovaný člověk je zbaven svobody vůle, nedovede se svobodně rozhodnou a propadá nejrůznějším manipulacím včetně drogovým jako je i kouření a alkohol. Amerikanizovaná společnost je nesvobodná a problémy nesvobody musí řešit zákony jako je postih kouření nebo opíjení. Kouření a alkohol jsou návykové prostředky, tedy něco úžasného pro amerikanizovaný byznys. Každý Čech, a to včetně kojenců, vypije ročně téměř deset litrů lihu. Amerikanizovaný občan Česka musí na svobodu zapomenout a tak novodobé otroctví diktatury kapitálu zapíjí alkoholem. Pravidelně se opíjí třetina mužů a sedmina žen. Zkušenosti s alkoholem má 86 procent jedenáctiletých chlapců a osmdesát procent stejně starých dívek. Členové amerikanizované ODS v zájmu diktatury kapitálu pokrytecky chtějí, aby se každý občan mohl svobodně rozhodovat a aby nemusel být kýmkoli zbytečně omezován, přitom je mu amerikanizmem státu svoboda zcizena a na každém kroku omezenována. Společnost by měla investovat do osvěty zločinnosti amerikanizmu, ne do zákazů důsledků amerikanizmu. Změna režimu v roce 1989 s sebou přinesla amerikanizmus a pro řadu lidí i změnu denního rozvrhu času. Polovina lidí, především podnikatelů, pracuje více než dříve. Co je však podstatné, lidé pracují intenzivněji a jsou psychicky více unavení a nestačí jim běžná doba spánku. Lidé pracují pod vlivem amerikanizmu tedy se ztrátou svobody především v práci. Vyšší amerikanizované pracovní nasazení lidé zaplatí tím, že se méně a hůř vyspí a poruchami spánku pak trpí třicet až čtyřicet procent populace. Amerikanizovaná práce je stresující záležitost, která má dopad na celý život. Mnoho lidí vyměnilo svůj volný čas za kariéru. Kratší čas amerikanizovanému občanu zbývá i na jídlo nebo domácí práce. Aktivity spojené s veřejnou angažovaností z jeho denního režimu mizí. Nedostatek volného času řeší amerikanizovaný občan Česka jednoduše tak, že začíná dříve pracovat, aby dříve skončil. Před sedmou hodinou ráno je na svém místě v zaměstnání více než polovina lidí Česka. Časně přicházejí do práce i dvě pětiny inženýrů a třetina techniků. A v šest hodin je už za svým stolem dokonce každý pátý úředník. Dost času nebylo nikdy, stále lidé naříkají, že nic nestíhají. Je to pochopitelné, když v amerikanizované práci nezažijí pocit svobody a tak se ho snaží najít ve svém hobby, jakým se pro amerikanizovaného člověka stalo nakupování. Už druhým rokem mají občané Česka v hypermarketech svůj ráj na Zemi. Místem absolutní spokojenosti je pro ně velká nákupní hala s plnými regály zboží. Pětadevadesát procent amerikanizovaných lidí v Česku bylo v loňském roce spokojeno s nabídkou sortimentu obchodních center a pětaosmdesát procent lidí bylo navíc spokojeno s cenami zboží. Spokojenost amerikanizovaných lidí Česka s nakupováním je prakticky nasycena. Že je amerikanizovaným občanům Česka ve velkých nákupních centrech dobře, dokládají i statistiky. Pětina lidí stráví v obchodním centru při jediné návštěvě tři až čtyři hodiny. Každý desátý člověk dokonce pět a více hodin. Pro dvě třetiny lidí je hypermarket hlavním nákupním místem a do velkých vozíků tu nakládají stále více zboží. U všech přes šestadvacet tisíc sledovaných položek hypermarketu šel v posledních letech prodej nahoru. Na jednu stranu sice lidé kritizují, že to je konzumní chování, ale čísla ukazují, že drtivá většina amerikanizované populace to přijala velmi ráda. "Super" už amerikanizovaným občanům Česka nestačí, požadují "hyper". Stalo se tak na přelomu let 2000 a 2001. Právě tehdy se hypermarkety staly nejoblíbenějším nákupním místem občanů Česka. Před sedmi lety nebylo v Česku po hypermarketech ani památky. Polovina lidí nakupovala v klasických malých samoobsluhách, zbytek svou přízeň rovnoměrně dělil mezi malé pultové prodejny a supermarkety. Nyní tvoří 127 hypermarketů hlavní nákupní místa domácností v Česku. Většinu nákupů v nich pořizuje každá třetí rodina. Přitom za supermarket se považují obchody s širokým potravinářským sortimentem veliké přibližně jako hřiště pro lední hokej. Hypermarket nabízí i nepotravinářské zboží a je zároveň větší než fotbalové hřiště. Nikdo z obyvatel bývalých postkomunistických zemí si nezamiloval nakupování ve velkých obchodních centrech tak jako amerikanizovaní občané Česka a tomu odpovídá i jejich vláda a politika. Nakupování v hypermarketech vleče i potřebu dopravy autem, činí tak dvě třetiny domácností a omezuje tak amerikanizovaným občanům pohyb. Důkazem amerikanizace Česka je také vytrácení šicích strojů z českých domácností. Ještě před dvaceti lety měly své pevné místo ve třech čtvrtinách rodin. Po listopadu 1989 se lidé rychle šicích strojů začali zbavovat. Dnes už jej má doma přibližně jen každá druhá rodina. Příliv módního oblečení byl jen prvním impulsem pro odvržení šicích strojů. Část žen si ho doma nechávala i proto, že dětské oblečení bylo na začátku devadesátých let drahé. S prvními dětskými second handy však i tento důvod pominul. Zatímco šicí stroje mizí, obrovský nástup zaznamenávají digitální fotoaparáty. Amerikanizované domácnosti si předávají vzkazy odlidštěle na mobilním telefonu. Zdravotní problémy řeší podle projevů a nikoliv podle příčin a tak vypadá i vztah lidí. Amerikanizmus je mam a klam svobody. Už pátým rokem po sobě tvrdí více než polovina amerikanizovaných občanů Česka, že je spokojena se svým osobním životem, a navíc věří, že v příštích letech se budou mít ještě lépe. Při letošním průzkumu to už bylo o pět procent více. Nespokojený s životem je jen každý sedmý až osmý Čech. Ještě veselejší je výhled Čechů do dalších let. Tři čtvrtiny jsou přesvědčeny, že je a jejich blízké čeká dobrá budoucnost. Amerikanizovaní lidé mají bláhově pocit, že svůj život mohou sami svévolně ovlivňovat, a tak se toho, co bude, nebojí. Co se však stane s republikou a lidstvem, sami ovlivnit nemůžou, a tak jejich obavy o budoucnost rostou. Nechápou, že jejich budoucnost je podmíněna budoucností všech, protože metamanažmentem žití. Amerikanizovaný člověk je zbavený lidství tedy schopnosti cítit metarealitu a tak ztrácí schopnost cítit vlastní kulturu. Odlidštělý člověk není schopen zajistit trvale udržitelný rozvoj a končí sebevraždou lidstva. Nabádání k nápravě se ve světě svévolníků míjí účinkem, jak o tom svědčí úsilí církví o lepší svět. Papež Jan Pavel II. v tradičním velikonočním poselství urbi et orbi vyzval k míru v Iráku, na Blízkém východě a "ve všech oblastech sužovaných zapomenutými konflikty". Volal také po tom, aby se zabránilo dramatickým střetům mezi kulturami a náboženstvími. Žádal ukončit řetěz nenávisti, který ohrožuje řádný vývoj lidské rodiny. Vyjádřil znepokojení nad tragickou situací v řadě krizových regionů světa od Afriky přes Kavkaz, Asii až po Latinskou Ameriku. Poukázal na to, že temnější projevy nenávisti způsobují smrt a zranění mnoha lidem, a to za "mlčení a přehlížení značné části veřejného mínění". Vyzval k dialogu mezi náboženstvími, který by mohl "zrodit novou éru spravedlnosti a míru". To všechno jsou jen zbožná přání, opravdový obrat v novém a spravedlivějším světovém řádu není možný jinak než Posledním soudem a světovou válku proti amerikanizmu jakožto zdroje všeho globálního zla na Zemi. Amerikanizmus je rakovinou lidstva a to jak na duchu, tak na těle. Amerikanizovaný styl žití si vybírá svou daň. V roce 2020 lze očekávat, že počet nových onemocnění na rakovinu vzroste ve světě až o padesát procent oproti současnosti, a to na patnáct milionů nových případů. Tato alarmující čísla přinesla dubnová zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO). Zároveň zpráva přináší důkazy o tom, že zdravý životní styl, snížení spotřeby tabáku a další opatření mohou tento velice nebezpečný trend zmírnit. Pokud lidé budou jednat již nyní, mohou zabránit třetině případů, vyléčit další třetinu a poskytnout dobrou, zmírňující péči té zbývající třetině. V roce 2000 bylo zaznamenáno deset milionů nových onemocnění. Jak uvádí zpráva WHO, v roce 2000 byly zhoubné nádory příčinou smrti u 56 milionů osob na celém světě. A v mnoha státech se více než čtvrtina úmrtí připisuje právě rakovině. Zpráva zároveň uvádí tři oblasti, které mohou bezprostředně ovlivnit alarmující nárůst onemocnění rakovinou a zabránit odhadem třetině nových případů. Nejedná se o nic objevného, jsou to záležitosti, které běžně slýcháme od lékařů. Za prvé, snížení spotřeby tabáku. Kouření stále zůstává nejvýznamnějším rizikem pro vznik nádorových onemocnění. Ve 20. století zemřelo přibližně 100 milionů osob na nemoci vyvolané či spojené s kouřením. Za druhé, zdravý životní styl včetně časté konzumace ovoce a zeleniny a fyzické aktivity. Za třetí, včasné zjištění nádorových onemocnění, zejména v případě rakoviny dělohy a prsu, umožňuje úspěšnou léčbu. Příklonem ke svobodě metamanažmentem žití každý může udělat nejvíc pro to, aby změnil chování a předešel tak novým rakovinným onemocněním. Amerikanizovaný člověk spoléhá na léky v nemoci, nikoliv na prevenci. Rakovinná buňka je něco jako amerikanizovaný člověk, protože obojí odmítá podřídit se metarealismu života. Vědci tento stav pomáhají maskovat tím, že nadějí na léčení rakoviny maskují její příčiny spočívající v amerikanizovaném stylu žití. Navíc léčení rakoviny se spojuje s amerikanizovanou genetikou, která je větším nebezpečím než sama rakovina. Genová terapie používá několik postupů. Směřují buď k přímému zničení nádorových buněk (vnesením tzv. sebevražedných genů), nebo k ovlivnění nenádorových buněk (do organismu se vpravují geny, které mohou svými produkty podpořit imunitu nebo zvýšit odolnost zdravých buněk vůči cytostatikům atd.). Produkty jiných genů lze také zastavit novotvorbu cév, jež podmiňuje růst nádorů a vznik metastáz. Další možností je vnést do nádoru tzv. onkolytické viry. Ty rostou v nádorových buňkách a úspěšně je také ničí, ale nemnoží se buď vůbec, nebo jen velmi omezeně ve zdravých buňkách. Jinou metodu představují genové vakcíny. Také vědci v Česku vyvíjejí protinádorovou vakcínu, která by mohla pomáhat proti některým formám rakoviny. Její podstatou je geneticky upravený virus. Látka nutí organismus, aby se sám bránil proti rakovinnému bujení. Základ genetické vakcíny v tomto případě tvoří virus, jímž se kdysi očkovalo proti neštovicím. Virus však byl v laboratoři zbaven části svého původního genomu a vědci ho nahradili jinými geny, jejichž produkty aktivují imunitní systém. Geneticky upravený virus, který se už neumí sám dál množit, je vlastně pašerák. Pašuje do lidského těla geny, které nutí organismus účinně se bránit proti rakovině. Genová léčba používá i jiné postupy. Vědci odeberou kostní dřeň a izolují z ní tzv. kmenové buňky. Pak laicky řečeno vezmou buňky retroviru, "vykuchají" jeho genom a vloží do něho gen, který nefunguje v pacientově organismu. Takto upraveným virem pak infikují kultivované buňky. Když se začnou normálně vyvíjet, jsou vpraveny zpět do těla pacienta. Genovou terapii lze charakterizovat jako přenos genetického materiálu, jenž má léčebný účinek. Buňce dává buď nějakou novou schopnost, anebo nějakou její nenormální funkci potlačuje. Dá se využít i ke zvýšení bezpečnosti a účinnosti jiných terapeutických zákroků (třeba chránit organismus před vedlejšími účinky chemoterapie) nebo k obnovení narušených fyziologických funkcí. I když ve světě momentálně probíhají stovky klinických studií (80 procent v USA) a genová léčba se rychle rozvíjí, ještě se vyznačuje mnoha úskalími. Hlavním nebezpečím jsou její vedlejší účinky, těžká komplikace, kterou způsobily geneticky upravené viry, léčení pacienti třeba nakonec onemocní leukemií... Varování však přišlo rychle, vedlejším účinkem genové léčby je leukemie. Léčebný virus v geneticky upravené buňce aktivoval další gen označovaný jako LMO2. Ten se podílí během embryonálního vývoje na tvorbě krvinek, ale po narození dítěte "usíná". Léčba však LMO2 probudila, a tak se v těle pacientů začaly nadměrně vytvářet bílé krvinky. Proč k neblahé události došlo? Je dáno biologií retrovirů, že pro uskutečnění genetické informace, kterou nesou, je nutné zabudování její kopie do buněčného genomu a při tom může dojít k narušení genů, které se na onom místě nacházejí. Retroviry mohou být nebezpečné, proto se používají jiné, bezpečnější viry nebo tzv. nevirové vektory. I ty mají omezení. Genové vakcíny jsou účinné u nádorů virového původu, u kterých vědci znají geny odpovídající za zhoubnou přeměnu buňky. Pro přenos léčebných genů používají buď někdejší očkovací látku proti neštovicím, nebo tzv. adenoasociované viry. Zároveň se pracuje i na vývoji tzv. DNA vakcín. Zvláště v té to metodě, kdy se nahá DNA "vstřeluje" speciální pistolí do kůže, spatřují tuzemští vědci největší naději. V Česku však chybí zákon, který by umožňoval využití genové léčby v klinické medicíně. Není tu také ani pracoviště, které by bylo s to připravit nové léky, a kontrolní instituce zatím nevládnou metodami, které by umožnily biologickou kontrolu takových preparátů. Vše na vědě vypadá krásně, kdyby nebyla zneužita amerikanizmem a kdyby proti zneužití bojovala. Amerikanizovaná věda bojuje proti rakovině těla, ale pochopitelně už ne proti rakovině ducha a tak vlastně amerikanizmus šíří. Amerikanizovaná věda není schopná posoudit metarealismem souvislostí důsledky svých činností a stává se tak nebezpečím pro lidstvo. Prvním varováním kam může dospět amerikanizovaná genetika je hrozící pandemie SARS. Virus akutního syndromu dýchacích cest se může stát hrozbou 21. století, pokud by nemoc přerostla v celosvětovou epidemii. Pokud si SARS udrží svou současnou velmi vysokou schopnost přenosu, mohl by se stát skutečně první vážnou infekcí 21. století. Choroba má zatím nejvážnější následky v asijských zemích. Jde o první nemoc, která je tak nakažlivá, že se šíří i prostřednictvím letecké dopravy. Smrtelná onemocnění, která se objevila v minulosti, jako třeba ebola, totiž působila pouze na malém území a nešířila se dál. Virus SARS začíná například v Hongkongu ohrožovat i místní ekonomiku, protože lidé v panice méně cestují i nakupují. Virus akutního syndromu dýchacích cest (SARS) neztrácí na síle. Virus zmutoval, a proto je možné, že se jeho síla nesnižuje. Lze pozorovat rozdílné symptomy a prudkost onemocnění. Virus působí rozdílně a působí spíše výběrově geneticky a tak někteří pacienti budou postiženi více. Proti šíření viru SARS se bojuje všemi prostředky, tak filipínské úřady dokonce sáhly k zákazu mluvení a smíchu ve výtazích na letištích hlavního města Manily. Cestujícího, který by si odplivl, čeká pokuta. Nejvíce postiženou neasijskou zemí je Kanada. Epidemie smrtelného zápalu plic SARS se rychle šíří a po Hongkongu postihuje další asijská velkoměsta. Na celém světě už na smrtelný zápal plic SARS zemřelo přes dvě stě lidí, tři a půl tisíce je nakaženo. Nejhorší situace stále panuje v Hongkongu. Převážná většina obětí a infikovaných pochází z čínské metropole Pekingu, je to důsledek choroby a amerikanizace čínské společnosti. Čína však není jediná, kde se nemoc bleskově šíří. SARS útočí nejen v Asii. Pokud se virus smrtelně nebezpečné nemoci SARS sám nedá na ústup nebo se v dohledné době nenajde účinná vakcína tak je téměř jisté, že dříve či později dorazí do Česka. Vývoj vakcíny se přitom zkomplikoval. Virus stále mění svou formu, což ztěžuje hledání očkovací látky. Může to trvat i roky. Šíření SARS bude velmi obtížné zastavit, i když je znám její původce, protože ho umocňuje letecká doprava. Na letištích v jihovýchodní Asii se každému pasažérovi před nástupem do letadla měří teplota. Do letadla se nedostane nikdo, kdo má teplotu vyšší než 38 stupňů. Kdyby se u cestujícího objevily příznaky během letu, dostane roušku a bude umístěn do izolace. Lidé posedlí amerikanizmem svévolnicky rýpají do kdečeho, do genetiky a také do počasí. Počasí je vystaveno chaosu. Zima se vrátila do Česka. Na horách napadlo až patnáct centimetrů sněhu. Co nezmrzlo dříve teď už určitě. Na silnice znovu vyjely sypače, hasiči se zase potýkali s následky nárazového větru. Sněžení a nárazy větru provázel i pokles teploty. Bez ohledu na "kalendářní jaro" se o víkendu do Česka znovu nastěhovala zima provázená vichrem a sněžením. Lidstvu nestačí stále častější varování, že se globálním amerikanizmem řítí do sebezničení.

Metakomentář sebraných příspěvků za 26.4.2003 až 16.5.2003 (použité sebrané texty slouží jakožto předmět doličný Posledního soudu)

Sebezničující situaci lidstva je třeba neustále omílat a připomínat. Smrtící pandemie globálního zla zvaná amerikanizmem stále více ohrožuje lidstvo. Amerikanizmus je lidstvu jednoduše nebezpečný proto, že v jeho základu je přítomna odlidštělá sadisticko-masochistická úchylka ohrožující v globalitě evoluci života. Amerikanizmus přímo či nepřímo vyvolává globální terorizmus, protože první a dominující hodnotou amerikanizmu je teror diktatury kapitálu degradující lidství člověka na úroveň rozumného zvířete. Terorizmus je pouhým symptomem pandemie globálního zla, pravou příčinou světového terorizmu je postfašizmus jehož nejpodstatnějším pramenem je amerikanizmus. Amerikanizmus znamená strach ze svobody a únik před ní k volnosti či lépe řečeno k svévolnosti. Svobodný člověk považuje svobodu za příležitost uplatňovat lidství a k tomu mu pomáhá MetaBible jakožto platforma MetaTeorie všeho. Jelikož amerikanizmus je naprosté nepochopení svobody, demokracie, lidských práv a lidství, upadá lidstvo do stále většího srabu. Amerikanizmus si plete svobodu se svévolností, od kteréžto není daleko k teroru a terorizmu. Teror a terorizmus vyvolávaný globálním amerikanizmem působí genocidu lidstva a jeho aktéři přímí či nepřímí jsou odpovědní za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Globální zlo amerikanizmu má svůj základ ve ztrátě svobody tedy v chybném rozhodování vůle, protože v špatném vědomí i svědomí ignorujících metarealitu. Z textů dříve uvedených si každý člověk může snadno odvodit zlo, které na něm amerikanizmus páše. Od globálního zla a sebezničení se může každý spasit, a s ním celé lidstvo, metamanažmentem žití tedy správným vědomím a svědomím. Vědomí a svědomí člověka rozhoduje o jeho jednání. Svobodnému člověku je vlastní vědomí a svědomí jednat správně a tedy spravedlivě. Aby člověk mohl být svobodný, musí umět překonávat protiklady jevené metareality. To je člověku záměrně odepřeno v diktatuře postfašizmu, jehož největší větví je amerikanizmus. Postfašistické systémy jsou autoritářské či diktátorské pro převládající násilné zákonodárné autority v jejich společenské a politické struktuře. Postfašistický systém amerikanizmu se tváří jako svobodný tím, že umožňuje svévolnost v rámci teroru diktatury kapitálu. Amerikanizované postmoderní lidstvo postrádá autoritu, která by člověka motivovala k sebezáchovnému chování a neviditelným terorem diktatury kapitálu je odsouzeno k sebezničení. Diktatura amerikanizmu plodí sadisticko-masochistické vztahy lidi. V diktatuře amerikanizmu, založené na teroru diktatury kapitálu, jedna kategorie lidí autoritu moci reprezentuje a vnucuje těm, kteří ji zase vyžadují. Diktatura amerikanizmu motivuje svévolnickou osobu ochotnou souhlasit a přikyvovat k vzývání a dovolování se nositele autority coby ústavy. Amerikanizovaná ústava se sice odvolává na svobodu člověka, avšak svobodu už neodvozuje z metareality a metarealismu žití, ale pozitivním přikyvováním právnímu řádu poplatného teroru diktatury kapitálu. Svévolně nastavená právní autorita amerikanizmu je mocenské oprávnění závazné pro vůli ze strachu před trestem za porušení zákonů a neumožňuje svobodu vůle. Amerikanizované právo je pozitivistické, nezaložené na metarealitě, ale na svévolnických pozitivně formulovaných výrocích. Amerikanizované právo není odvozené z přirozeného práva člověka. V amerikanizovaném právu namísto přirozeného práva nastupuje uctívání svévolnicky stanovených zákonů nebo pozitivně formulovaných výroků. Amerikanizované právní normy jsou pozitivně určeny, pozitivně přitakávají teroru diktatury kapitálu čímž vytváří systém uzavřený metarealitě a tím nebezpečný evoluci života. Amerikanizované právo spatřuje autoritu v panství či lépe v teroru diktatury kapitálu, neobsahuje nosný základ pravdivosti a správnosti na němž by bylo možno jedině vystavět spravedlivý svět práva. Takto nastavené amerikanizované právo pochopitelně nemůže vstupovat do právního vztahu k evoluci života a proto není právně schopno zajistit zachování lidstva trvale udržitelným rozvojem. Amerikanizovaný výklad práva pochopitelně nijak vyřešit postih spojený s ničením evoluce života. Amerikanizované právo považuje za spravedlivost i skutky, které odporují evoluci života a trvale udržitelnému rozvoji lidstva. Amerikanizovaný právní řád neumožňuje postihovat skutky vedoucí ke genocidě lidstva a tím se stává pro lidstvo smrtelným nebezpečím. Amerikanizovaný právní řád nehájí zájem evoluce života a nikdy není totéž co společenský řád odpovídající evoluci lidstva. Amerikanizované právo neuznává právo na život a tak zná trest smrti jakožto pomstu či odplatu. Právní přípustnost agresivní války a skutků proti míru je amerikanizovaným právem založena stejně. Z pojmu "svévolnický charakter amerikanizmu" vyplývá, že ztrátou přirozené autority amerikanizovaný právní řád zakládá strukturu osobnosti, která je základem postfašizmu neuznávajícího lidstvím svobodnou autoritu. Svobodná autorita člověka není žádná vlastnost, kterou nějaký člověk "má" ve smyslu majetku nebo zděděných vlastností. Svobodná autorita se týká žití lidí, v němž člověk považuje něco za jemu přirozeně nadřazeného. Působení svévolnického stavu způsobilo, že přirozená autorita ztratila prestiž a na její místo, které kdysi zaujímala, nastoupila autorita indukovaná terorem diktatury kapitálu. A tuto změnu autority mnozí bláhově přičítají vítězství svobody. Podřizovat se vnější autoritě nebo přirozené autoritě metareality považuje svévolnický člověk postmodernizmu za nedůstojné, a fikci svobody pak spatřuje ve vlastní svévolnickém vědomí a svědomí. Jenže svévolnické svědomí je právě tak přísný tyran jako vnější autorita moci, a obsah příkazů určovaných svědomím pak není v poslední řadě určován požadavky jež vyvěrají z lidství. Vláda svévolnického svědomí může být dokonce přísnější než vnější mocenská autorita, protože jedinec pociťuje její nařízení tak, že jsou jeho vlastní a jak potom může někdo rebelovat sám proti sobě? Amerikanizmem ztratilo "svědomí" hodně na svém významu. Globálním rozšířením svévolnického amerikanizmu v životě člověka už nehraje autorita žádnou roli, ani přirozená, vnější či vnitřní. Každý je úplně "svobodný" lépe řečeno svévolný, jen když nikdo jiný nezasahuje do jeho legitimních nároků. Neviditelným terorem diktatury kapitálu dochází amerikanizmus k tomu, že místo aby mocenská autorita zmizela, stala se neviditelnou. Místo zjevné mocenské autority vládne postfašistická autorita "anonymní", je zamaskována zdravým rozumem, vědou, duševním zdravím, normálností nebo veřejným míněním. Je to táž atmosféra jemné sugesce, jež prostupuje celý amerikanizovaný společenský život a činí teror diktatury kapitálu autoritou. Anonymní autorita je přitom účinnější než autorita mocensky zjevná, protože ji nikdo nepodezřívá, že bude následovat nějaký příkaz. U vnější autority je jasné, že existuje příkaz a tedy ten, kdo ho dá; člověk může proti ní bojovat a v tomto boji se může rozvíjet nezávislost a odvaha. Avšak zatímco u vnitřní autority zůstává příkaz - i když je vnitřní - viditelný, u anonymní autority postfašizmu se jak příkaz, tak ten, kdo ho dal, stali neviditelnými, jako by lidé byli zachváceni nějakým neviditelným nepřítelem. Skrytým terorem diktatury kapitálu - v postmodernizmu zvaného amerikanizmem - není nikdo a nic, proti čemu by se dalo bojovat. Amerikanizmus je moc skryté autority, na rozdíl od viditelné autority jiné diktatury. Za diktaturou amerikanizmu stojí svévolnický charakter sadizmu mající velmi důležitý rys, jímž je postoj k moci. Moc probouzí lásku, obdiv a připravenost masochizmu k podřízení, ať je to člověk nebo instituce. Moc okouzluje pro jistotu vlády poskytovanou mocným a bezmocným. Moc samovolně vzbuzuje úctu k mocným i pohrdání vůči bezmocným lidem či institucím. Už jen pohled mocného na bezmocného vzbuzuje sadistické přání napadnout ho, ovládat a pokořovat ho. Svévolnický charakter amerikanizmu je tím více v sadizmu povzbuzen, čím je jeho objekt bezmocnější a podobně tím více masochizmu, čím je objekt sadizmu bezmocnější. Svévolnický charakter amerikanizmu odmítá přirozenou autoritu a podle své moci nebo bezmoci je sadizmem nebo masochizmem. Bezmocný člověk může nabývat iluze svobody tím, že svévolnicky bude vzdorovat vůči jakékoliv autoritě a cítit odpor vůči každému druhu vlivu "ze shora". Takový typ rebelujícího člověka se bude stále vzpírat každému druhu autority, i když ta jeho zájmy podporuje a nemá v sobě žádné prvky potlačování. Někdy je postoj amerikanizovaného člověka k autoritě rozpolcený. Takoví lidé bojují proti určitým autoritám - zvláště když jsou zklamáni svým zjištěním, že moc "jejich" autority je nedostatečná - a současně nebo později se podrobují těm, u nichž tuší větší moc a větší přísliby pro naplnění svých masochistických požadavků. Konečně existuje amerikanizovaný typ, u něhož jsou jeho vzpurné sklony úplně potlačeny a vynoří se jen tehdy, oslabí-li se vědomá kontrola; takoví lidé se mohou také poznat dodatečně podle nenávisti, která proti autoritě propukne, když její moc oslábla a začíná se hroutit. U bezmocných lidí jejich charakterová struktura někdy vypadá jako pravý opak poddajného masochistického typu, protože oponují každé autoritě na základě mimořádného stupně nezávislosti rovnající se svévolnosti. Vyhlížejí jako lidé, kteří na základě své vnitřní síly a integrity bojují proti silám blokujícím jejich svobodu a nezávislost. Avšak v boji svévolnického charakteru proti moci jde v podstatě o vzdor. Jde o pokus osoby prosadit se a uniknout svému pocitu bezmocnosti tím, že bojuje proti autoritě, ačkoli touha po podřízenosti zůstává ať vědomě či nevědomě pohotová. Svévolnický charakter amerikanizmu není nikdy revoluční, spíše rebelující, má zalíbení v takových podmínkách, které omezují lidskou svobodu, miluje stav podřízenosti osudu. Rozdíl spočívá jen v míře a dosahu moci, jíž se někdo podřizuje, ne však v pocitu závislosti jako takové. Pro svévolnický charakter amerikanizmu je to vždy vyšší vnější moc nad jedincem, vůči níž člověk nemůže dělat nic jiného, než se jí podřídit. Samotvoření žití jakožto jeho metamanažment je mimo obsah jakékoliv zkušenosti amerikanizovaného člověka. Definice zkušenosti autority jakožto naprosté závislosti na Bohu, církvi nebo státu je definicí masochistické zkušenosti obecně. Vnější autorita stává se amerikanizovanému člověku mocí, která ho ovládá a nikdy nepropustí na svobodu. Rysem, který je společný veškerému amerikanizovanému myšlení, je přesvědčení, že život je určován silami mimo člověka samého, mimo jeho zájmy a přání; jediné možné štěstí pak leží v podřízení se těmto silám. Bezmocnost amerikanizovaného člověka je hlavním námětem masochistického vyznání. Amerikanizovanému charakteru nechybí aktivita, odvaha a víra. Tyto vlastnosti však pramení v základním pocitu bezmocnosti, který se snaží překonat. Aktivita, odvaha a víra v amerikanizovaném smyslu znamená dogmaticky a bez tvůrčího přístupu jednat masochisticky ve jménu něčeho vyššího, než je člověk sám. Může to být ve jménu Boha, Mamonu, minulosti, přírody, povinnosti, nikdy však ne ve jménu tvořivého žití, evoluce žití, něčeho ještě nezrozeného, něčeho, co nemá moc, nebo žití jako takového. Svévolnický charakter amerikanizmu získává svou sílu k jednání tím, že se masochisticky bez tvůrčího přístupu přirozené autority opře o jakoukoliv nadřazenou sílu. Přirozená autorita metareality není nikdy tvůrčím způsobem aplikovatelná člověkem svévolnického charakteru zbaveného amerikanizmem svobodné vůle. Nedostatek aktuální moci je pro sadisticko-masochistický charakter amerikanizmu vždy neklamným znamením viny a méněcennosti. Když se u jakékoliv autority, v niž svévolnický charakter amerikanizmu věří, objeví náznak slabosti, pak jeho láska a úcta k ní se změní v pohrdání a nenávist. Amerikanizovanému charakteru chybí útočná potence přirozené svobody, s níž jedině může napadnout etablovanou moc bez předchozího pocitu služebnosti k jiné a silnější moci. Odvaha svévolnického charakteru člověka amerikanizmu je v podstatě odvahou k utrpení, které mu určil osud, zosobnělý představitelem vnější moci. Trpět bez nářku autoritu vnější moci je pro amerikanizovaného člověka nejvyšší ctností - není to odvaha pokusit se skoncovat s utrpením nebo je alespoň zmírnit; nikoliv osud změnit, ale podřídit se mu, je pro svévolnický charakter amerikanizmu hrdinstvím. Svévolnický charakter amerikanizmu má víru v panovačnou autoritu, pokud je silná a nařizující. Jeho slepá víra má kořeny hluboko v jeho nejistotách a sadisticko-masochistickým úsilím je vyvážit. Opravdovou víru však amerikanizovaný člověk nemá, míníme-li jí pevnou důvěru v uskutečnění něčeho nového, co existuje jen jako tvořivá možnost. Amerikanizované vyznání je v podstatě relativistické a nihilistické, přestože často tak přesvědčivě tvrdí, že nad relativizmem zvítězilo, a přestože prokazuje aktivitu. Amerikanizované vyznání je zakořeněno v krajním zoufalství ze svévolnosti a proto v úplném nedostatku pravé víry končí v nihilizmu, v popření tvořivého smyslu žití. V amerikanizovaném vyznání neexistuje pojem rovnosti jakožto lidství. Svévolnický charakter amerikanizmu použije slova rovnost buď konvenčně, nebo vyhovuje-li to jeho prospěchu; nemá však pro něj žádný skutečnostní význam nebo vážnost lidství, protože se týká něčeho, co je mimo dosah jeho každé zkušenosti. Pro amerikanizovaný charakter je svět složen z lidí s mocí a těch bez ní, z nadřazených a podřízených. Amerikanizovaný člověk na základě svých sadisticko-masochistických snah zná jen nadvládu a podřízenost, nikdy však lidství. Rozdíly ať v sexu či v rase jsou pro něj proto jen znaky nadřazenosti či méněcennosti. Rozdíl bez této příchuti je pro něj nemyslitelný. Popis sadisticko-masochistických snah svévolnického charakteru amerikanizmu se týká také extrémnějších forem bezmocnosti a jim odpovídajících též extrémnějších forem úniku do sadisticko-masochistického symbiotického vztahu k nalézání objektu úcty nebo ovládání. I když najdeme tyto sadisticko-masochistické snahy obecně rozestřené, za typické můžeme označit jen určité jedince nebo společenské skupiny. Existuje však mírnější forma závislosti na moci, která je v postmoderní době tak všeobecná, že chybí snad jen ve výjimečných případech. Amerikanizovaný člověk má terorem diktatury kapitálu záměrně deformované vědomí, svědomí a myšlení, v důsledku čehož si není schopen metarealismem souvislostí odvodit svobodnou vůlí co má svobodně činit. Amerikanizovaný člověk je primitivní či výstižněji řečeno dětinský člověk nebo ještě lépe nedospělý a proto svou potřebnou jistotu, dospělost a nezávislost či domnělou svobodu hledá v kouzelném pomocníkovi s kouzelnou mocí. Takto vnitřní mocí zotročený člověk je nezbytný pro manipulaci skrytě vykonávanou terorem diktatury kapitálu a také politickou elitou, což je pochopitelné - svobodný člověk by toho nebyl schopen. Ve své svévolnosti si amerikanizovaný člověk nezávislost a domnělou svobodu hledá v nové závislosti jakoby svobodně, ale přesto svévolnicky vynucené kouzelné moci. Tato závislost nemá nebezpečné a vášnivé vlastnosti vyloženě sadisticko-masochistické, je však důležitá citlivým vztahem k moci mimo svobodu člověka. Ztrátou přirozené autority neexistuje nic, co by amerikanizovaný člověk nedělal, necítil nebo nemyslel, a nemělo by to přitom nějaký vztah k této kouzelné moci. Od "ní" očekává ochranu, přeje si, aby mu věnovala péči a činí ji tak zodpovědnou za cokoli, co může vyplývat z jeho vlastních činů. Často si dotyčný tuto závislost vůbec neuvědomuje. A i když nějakou závislost nejasně tuší, osoba nebo moc, na nichž je závislý, zůstávají často mlhavé. Neexistuje žádný určitý obraz, který by se k mocným pomocníkům pojil. Jejich podstatnou vlastností je, že tyto závislosti představují určitou funkci totiž že jedince chrání, pomáhají mu a rozvíjejí ho, že jsou s ním a nikdy ho nenechají osamělého. Tato vnitřní svévolnická autorita je chápaná za jakéhosi kouzelného pomocníka a bývá často personifikována: je pojímána jako Bůh, jako zásada, často jako skutečné osoby coby vůdce, prezident, vlastní rodiče, manžel, žena nebo nadřízený. Je důležité si uvědomit, že i když roli kouzelného pomocníka zastávají konkrétní osoby, jsou vybaveny kouzelnými vlastnostmi a významností, což vyplývá z toho, že personifikují kouzelného pomocníka. Tento proces personifikace autority můžeme pozorovat v případě "zamilování se". Osoba tohoto typu spřízněnosti s kouzelným pomocníkem se snaží najít ho v člověku z masa a krve. Z toho nebo jiného důvodu - často motivovaného sexuální touhou - podle sebe přisuzuje určité osobě kouzelné schopnosti a vidí v ní svou soupatřičnost a považuje svůj celý život spojený s ní a na ní závislý. Fakt, že si druhá osoba přeje totéž, na obraze nic nemění, jen pomáhá posílit dojem, že tento vztah je to, čemu se říká "silná láska". Taková osoba si často vytváří hlubokou vazbu na "kouzelného pomocníka" a její celý život, všechny činnosti, myšlenky a city jsou spojeny s ním. V mileneckém vztahu fakt, že si někdo zvolí tu či onu osobu za partnera, je považován za důkaz že určitá osoba je milována právě proto, že je to "ona". Velice rozličně amerikanizovaní lidé rozvíjejí tytéž city k velice rozličným "guru", včetně prezidenta, zpěváka, herce a podobně. Vztah vyhlíží jako láska a proto jej často provází i sexuální tužba; v podstatě je to však vztah k personifikovanému kouzelnému pomocníkovi, v jehož roli je obvykle guru či jiní lidé, kteří mají nějakou autoritu (lékaři, duchovní, učitelé) a jsou schopni uspokojivě hrát roli osoby, jež vyhlíží jako ztělesněný kouzelný pomocník. Důvody, proč je někdo vázán na kouzelného pomocníka, jsou v zásadě tytéž jako u sadisticko-masochistických symbiotických podnětů totiž neschopnost stát se samostatným a svobodně vyjadřovat své vlastní individuální možnosti a tvořivě metamanažovat své žití. V sadisticko-masochistických snahách vede tato neschopnost k tendenci zbavit se ve svém individuálním žití závislostí na kouzelném pomocníkovi, zatímco v mírnější formě závislosti vede jen k přání po vedení a ochraně třebas politickou elitou, prezidentem a podobně. Intenzita spřízněnosti s kouzelným pomocníkem je v opačném poměru k schopnosti vyjadřovat bezprostředně vlastní intelektuální, emocionální a smyslové možnosti tvořivého metamanažování žití. Dotyčný amerikanizovaný závislák doufá, že vše, co od života očekává, dostane od pomoci kouzelného pomocníka a ne od své vlastní svobodné tvůrčí aktivity. Čím více tomu tak je, tím více se mu centrum žití posunuje od vlastní osoby k kouzelnému pomocníkovi a jeho personifikacím. Smyslem už pak pro něj nadále není prožívat vlastní metamanažování žití, ale žití manipulované vizí kouzelného pomocníka, aby ho závislák neztratil a přitom aby "on" jednal podle jeho přání a dokonce aby "ho" učinil zodpovědným za věci, za něž je zodpovědný sám. V krajních případech sestává celý osobní život takto závislého amerikanizovaného člověka téměř úplně z pokusů manipulovat s "pomocníkem". Lidé se v tom liší pouze v užitých prostředcích, někdy je hlavním prostředkem manipulace poslušnost, někdy "dobro", někdy utrpení. U amerikanizovaných lidí spatřujeme, že neexistuje žádný cit, myšlenka, nebo emoce, které by nebyly alespoň zabarveny potřebou manipulovat s pomocníkem. V důsledku takové manipulace žádný volní akt amerikanizovaného člověka není přirozený a svobodný. Tato závislost, jež vyplývá z blokace lidství a současně k takové blokaci vede, vyvolává pocity slabosti a otroctví. Člověk závislý na kouzelném pomocníkovi má často pocit, byť neuvědomělý, že je jím zotročen a více nebo méně se "mu" vzpírá. Tato odbojnost právě proti té personifikaci, do níž vlastně vkládal naděje na jistotu a štěstí, vytváří nové konflikty. Člověk takovou odbojnost musí potlačovat, aby "pomocníka" neztratil, ale nepřátelství skrývající se pod povrchem hledanou jistotu ohrožuje. Ve vztahu ke kouzelnému pomocníkovi se projevuje vlastní dvojaký charakter amerikanizovaného člověka. Pokud kouzelný pomocník pomáhá, potud je masochisticky milován, pokud škodí je okamžitě sadisticky nenáviděn. Takto v přepínání masochizmu a sadizmu se nechová jen jedinec, ale rovnou celý konzumní dav. Jestliže je kouzelný pomocník ztělesněn ve skutečné osobě, vede to k ustavičným konfliktům, jednou pro nevyhnutelné zklamání, k němuž dojde, nejsou-li splněna očekávaná přání - a protože jsou vskutku iluzorní, musí je reálný člověk nutně zklamat - a podruhé, protože se přidruží i hněv z vlastního zotročení. Konflikty amerikanizovaného člověk často končí odloučením od kouzelného pomocníka, načež si dotyčný volí jiný objekt spojený s kouzelným pomocníkem, od něhož očekává naplnění všech nadějí. Ukáže-li se, že i tento vztah je omylem, může se stát, že se dotyčný zhroutí, nebo z toho vyvodí, že právě to je život a rezignuje. Přitom nepozná, že jeho chybou vlastně nebyla chybná volba kouzelného pomocníka, ale že to byl přímý důsledek jeho snahy získat manipulací kouzelnou silou to, čeho člověk může dosáhnout jen sám svou vlastní a svobodnou metarealistickou aktivitou v podobě metamanažmentu žití. Ztrátou schopnosti metarealismu protikladů je neuróza. Jádrem každé neurózy - jakožto vývoje žití člověka - je neúspěšný boj za svobodu a nezávislost. Pro mnohé normální amerikanizované lidi skončí tento zápas tak, že se úplně vzdají svého svobodného individuálního žití, dobře se přizpůsobí teroru diktatury kapitálu a považují se za normální. Neurotik je takový člověk, který se nevzdal boje proti úplné podřízenosti, nadále se nachází v neřešitelných protikladech a váže se na kouzelného pomocníka, ať je jeho tvářnost nebo podoba, kterou na sebe vzal, jakákoli. Jeho neurózu je třeba vždy chápat jako pokus - v podstatě neúspěšný - vyřešit nekončící konflikt mezi základní závislostí a hledáním svobody. Uplatňují se tu však i další a neméně podstatné motivy sebezáchovné. Globální amerikanizmus vede k sebezničení lidstva. Lidem diktatury amerikanizmu je třeba spásy od sebezničení a tak nutností doby nastupuje Poslední soud. Poslední soud stanoví světovou válku proti postfašizmu a tudíž také proti amerikanizmu za zahájenou. Poslední soud každému člověku této planety ukládá vystříhat se amerikanizovaného stylu žití, neuposlechnutím se každý potrestá sám. Poslední soud každému člověku ukládá spasit se před pandemií postfašizmu či amerikanizmu a to skrze metamanažment žití v životě a práci, neuposlechnutím každý potrestá sám sebe. Ve jménu preventivní války proti globálnímu zlu amerikanizmu Poslední soud ukládá každému člověku podle úrovně společenského postavení prokázat metamanažmentem žití úroveň soudné způsobilosti k metarealitě a tím předcházet páchanému zlu, neuposlechnutí znamená vědomě a úmyslně páchat zlo. Poslední soud každému amerikanizovanému člověku planety Země ukládá očistnou účast v institucích tak zvaného třetího sektoru. Neziskové, nepodnikové, nestátní instituce jsou pouze jejich negativním označením. Co vlastně všechny tyto instituce dělají? Společné je jim to, že smyslem jejich existence je důraz na metamanažment žití dávající připravenost na změnu, příležitost a schopnost znovu se postarat sám o sebe, poskytujících utváření lidské způsobilosti žít lidstvím. Produktem institucí třetího sektoru jsou lidé, kteří si hledí vlastního zdravotního stavu a praktikují metamanažment ve způsobu evoluce svého života, ve své stravě, v tom, že nekouří, omezují pití alkoholu, cvičí a tak dále. Místo neziskové instituce by správné jméno mělo znít instituce lidské změny. Většinu funkcí třetího sektoru se přitom marně snaží zabezpečovat postmoderní stát prostřednictvím nějakého centralizovaného státního orgánu. Nástup doby metamodernity se liší právě tím, že se v ní zmíněné funkce zabezpečují v místních komunitách a jejich prostřednictvím, a to ve většině případů pomocí autonomních a sebeřízených místních organizací třetího sektoru. Že úkoly zabezpečované institucí lidské změny či třetím sektorem jsou organisovány netržně je jednou z důležitých charakteristik metamoderní doby. Třetí sektor se rychle rozrůstá, a stejnou pozornost si zaslouží způsob proč k tomuto růstu došlo. Právě jako kvantitativním růstem je třetí sektor pozoruhodný také růstem efektivnosti. Základem úspěchů třetího sektoru je podstatné zvýšení produktivity metamanažmentem. Instituce třetího sektoru - nebo alespoň velká jejich část - dosahují metamanažmentem lepších výsledků při použití stejných zdrojů. Růst třetího sektoru je především úspěchem metamanažmentu. Třetí sektor nesvázaný terorem diktatury kapitálu na změny pohlíží jako na příležitosti a metarealisticky prosazuje inovace. Ambice lidí v oblasti vlastní kariéry se globalitou rychle mění, a metamanažment přeměňuje tuto změnu ve vlastní příležitost především třetím sektorem. V amerikanizmu třetí sektor pouze maskuje teror diktatury kapitálu, nikdy člověka metamanažmentem nevede ke svobodě. V amerikanizovaném třetím sektoru působí manažment odcizený lidství a tak štafetu teroru diktatury kapitálu pouze šíří dál a připravuje na něj další. Globalizujícím a globálním negativním změnám je třeba čelit a to se nedá uskutečnit jinak, než segmentací planety na kontinentální unie a metaunie. Globalizující a globální vlivy jsou stále více mimo kontrolu úřadů tradičního státu, a to jak v přímém smyslu slova nemohoucností státu zastavit přicházející směr vývoje, tak nepřímo. A konečně globalizující a globální problémy nelze řešit vojensky, což je obvyklý způsob, jak státy ohrožení vlastní bezpečnosti vždy řešily. Úderné jednotky i pancéřové divize mají svůj účel, ale nemohou zabránit globální demografické explozi, zrušit skleníkový efekt, zastavit měnový obchod, zakázat automatizované továrny nebo používání moderních zemědělských metod v zahraničí atd. Globální vývojové tendence spolu s dalšími problémy, jako je globální terorizmus nebo drogy, dovádí k myšlence, že státní a globální bezpečnost se musí potýkat s "novými" hrozbami, které zaujaly místo "starých" hrozeb jaderného zbrojení či rozsáhlé konvenční války. Proto by měly vlády krotit svou posedlost čelit vojensky nebezpečím a soustředit se místo toho na hledání možností, jak se vypořádat s pestrou škálou problémů, které ohrožují blaho státu. Rozumnější je považovat nové globální ohrožení lidstva za něco, co kráčí vedle starých a tradičních forem ohrožení bezpečnosti, nikoli za jejich náhradu. Lze se obávat, že státníci a jejich poradci se dost rychle nesnaží domyslet důsledky těchto nových hrozeb a jen velmi naivní pozorovatel se může domnívat, že si poradí správně a tedy dobře. V širším a komplexnějším chápání se "státní" bezpečnost stává čím dál více neoddělitelnou součástí bezpečnosti "globální" a oba pojmy dostávají mnohem širší význam; místo úzkého vojenského pojetí se objevuje perspektiva, která zahrnuje celé spektrum problémů, starých i nových. Globalizací se státy jistě shodnou, že ohrožením bezpečnosti každého státu je cokoli na světě, co ohrožuje lidstvo. Slabou stránkou takto široce definovaného problému bezpečnosti je však to, že postrádá dramatičnost, jasnost a naléhavost ohrožení evidentní v případě bezpečnosti státní. Je obtížné přesvědčit veřejnost i politiky, aby kvůli novým globálním ohrožením přinášeli nutné oběti. Globální změny rovněž zpochybňují užitečnost státu jako takového. Klíčový samosprávný hybatel státních záležitostí několika posledních století nejenže globalizací ztrácí pozici a integritu, ale není správným útvarem, který by čelil novým okolnostem. Pro efektivní řešení globálních problémů je stát příliš velký, pro jiné zase příliš malý. V důsledku toho vznikají tlaky na "přemístění autority" státu směrem nahoru i dolů, přičemž se vytvářejí struktury, jež lépe odpovídají stávajícím i budoucím silám proměny a tak vznikají globální instituce v podobě jakési "metaunie". Pro překotnost změn je třeba přejít od slov k činům. Globální soud lidstvu ukládá utvářet metamozek coby noosféru nacházející už nyní vzor v Internetu, esperantu, metastátu Morava či v EU. Poslední soud ukládá EU jakožto tělu budovat také příslušný metamozek v podobě evropských metastátů. Globální soud ukládá občanstvu EU komplementární uspořádání státní a metastátní, přitom metamanažmentem žití budovat metamozek v podobě evropských metastátů, protože schopných dlouhodobě trvale udržitelného rozvoje. Globální soud metasprávu každého evropského metastátu svěřuje jeho metauniversitě, každé evropské kultuře přísluší metastát a tedy jeho metaspráva v podobě metauniversity. Pro složitost nastupující globality je všem institucím potřeba způsobilosti chápat metarealitu tedy kompetence k metamanažmentu a to se dá nejvíc předpokládat od institucí EU. Globální soud ukládá každé vrcholové evropské instituci, unijní i státní, založit řízení na metamanažování informací. Globální soud ukládá Británii jakožto členu osy globálního zla amerikanizmu opustit EU a vytvořit unii s USA. Globální soud ukládá Konventu EU neodkladně zabudovat do navrhované ústavy EU existenci Evropského obranného společenství a metamanažment žití coby základní lidské právo zakládající svobodu člověka. Globální soud ukládá každému občanu EU životní styl založený na metamanažmentu žití, životem a prací. Globální soud ukládá občanstvu EU právní řád založený na metamanažmentu žití a na něm založenou politickou, ekonomickou, školní a sociální reformu. Globální soud ukládá každému občanu EU tvořit bohatství založené na metamanažmentu žití a jím bojovat o svobodu. Poslední soud deleguje svou činnost na metasoudy příslušných metastátů. Poslední soud připomíná, že neuposlechnutí jeho uložení daných EU má za následek záměrné poškození občanstva EU. Poslední soud ukládá občanstvu mimoevropských kontinentů založit a budovat unie podobné EU. Světová válka proti amerikanizmu je zahájena. Poslední soud stanoví amerikanizmus za pandemické smrtelné nebezpečí lidstva a podporu amerikanizmu za útok na existenci lidstva. Za napomáhání šíření teroru diktatury kapitálu, coby smrtelně nebezpečnou pandemickou nákazu amerikanizmu, Poslední soud ukládá Mezinárodnímu trestnímu soudu naplnit právo a vykonat spravedlnost na každém šíření amerikanizmu. Poslední soud stanoví za šiřitele pandemie amerikanizmu USA, Británii a Austrálii a ukládá světové veřejnosti jejich aktivní bojkot jakož i aktivní bojkot států šíření pandemie amerikanizmu napomáhající. Poslední soud činí lid USA, Británie, Austrálie, Polska a Španělska zodpovědnými za demokraticky volené zástupce páchající státní terorizmus a šíření teroru diktatury kapitálu, nechť za spoluúčast trestají sami sebe a své potomky. Ve jménu Posledního soudu, v boji proti smrtelnému nebezpečí hrozící lidstvu v podobě amerikanizmu, za podporu světového terorizmu USA, za politiku nepřátelskou EU, za rozvracení EU v zájmu USA, Globální soud ukládá parlamentům členských států EU nepřijmout především Polsko za člena. Za mezinárodní terorizmus, za válečné zločiny, za porušování lidských práv spáchaných a páchaných USA v Iráku a ve světě, Globální válečný soud ukládá Mezinárodnímu trestnímu soudu naplnit právo a vykonat spravedlnost na prezidentu USA G.W. Bushovi a jeho pomocnících. Za napomáhání mezinárodnímu terorizmu, válečným zločinům a porušování lidských práv spáchaných a páchaných USA v Iráku a ve světě, Globální válečný soud ukládá Mezinárodnímu trestnímu soudu naplnit právo a vykonat spravedlnost na členech vlády a parlamentu USA, Británie, Austrálie, Polska a Španělska. Za napomáhání šíření teroru diktatury kapitálu, coby smrtelně nebezpečné pandemie amerikanizmu, Globální válečný soud ukládá Mezinárodnímu trestnímu soudu naplnit právo a vykonat spravedlnost na členech vlády a parlamentu USA, Británie, Austrálie, Polska, a Španělska považujících válečnou agresi za prostředek byznysu. Za napomáhání šíření teroru diktatury kapitálu, coby smrtelně nebezpečné pandemie amerikanizmu, Globální válečný soud ukládá Mezinárodnímu trestnímu soudu naplnit právo a vykonat spravedlnost na amerických, britských, australských, polských a španělských firmách považujících válečnou agresi v Iráku za prostředek byznysu. Za napomáhání šíření teroru diktatury kapitálu, coby smrtelně nebezpečné pandemie amerikanizmu, Globální válečný soud ukládá světové veřejnosti aktivní bojkot amerických, britských, australských, polských a španělských firem považujících válečnou agresi v Iráku za prostředek byznysu. Za napomáhání šíření teroru diktatury kapitálu, coby smrtelně nebezpečné pandemie amerikanizmu, za válečné zločiny proti civilnímu obyvatelstvu Iráku, Globální válečný soud ukládá Mezinárodnímu trestnímu soudu naplnit právo a vykonat spravedlnost na amerikanizované protektorátní správě Iráku. Americká protektorátní správa v Iráku se marně snaží volenskou silou nastolit demokracii a pořádek, jediný důsledek toho je porušování lidských práv a nespočetné lidské tragédie. USA v Iráku vyhrály válku a prohrály mír. Neodůvodněnost agrese vůči Iráku je zřejmá: USA dosud marně pátrají po iráckých zbraních hromadného ničení, které byly původně jedním z hlavních důvodů zahájení války proti Iráku. Vítězství ještě není konec války, USA válku proti Iráku neukončily jednoduše proto, že z právního hlediska by formální vyhlášení konce války znamenalo přiznání válečné agrese. Válečná operace USA v Iráku v každém případě znamená důležité vítězství v boji proti amerikanizmu a konec válečných operací v Iráku je začátek světové války proti amerikanizmu. Globální osa zla amerikanizmu je nebezpečím pro svět a agresivní válkou se dostala se do "konfrontace" s lidstvem. Posledním činem každého člověka přinášející svobodu sobě a jiným v rámci Posledního soudu na této planetě Zemi je boj se zlem amerikanizmu. USA chtějí řešit globální problémy vojenskou silou a místo práva používat sílu. Američtí vojáci v Iráku na hozený kámen reagují střelbou do davu, tomu se právně správně říká neadekvátní obrana. Vojáci v Iráku nebo vojáci v Izraeli, všechno jedna zástěrka amerikanizmu. Lid Iráku byl americkou válečnou agresí zbaven práva a soudů. Důsledek je rabování a zvůle davu vůči němuž nezbývá než střelba. Američané agresivní válkou vyvolaly pro Iráčany místy stav, který je zločinem i pro americký dobytek. Jako důsledek agresivní války ISA v Iráku hrozí propuknutí epidemie cholery, prudce nakažlivé a často i smrtelné choroby. Cholera vzniká ze znečištěné vody, působí silné průjmy a náhlou dehydrataci organismu. Česko se švejkovským způsobem válce v Iráku zúčastnilo-nezúčastnilo. Podle prezidenta Václava Klause a premiéra Vladimíra Špidly Česko nebylo součástí válečné koalice ve válce proti Saddámu Husajnovi. Ovšem vláda a parlament Česka přijaly oficiální pozvání USA účastnit se válečné agrese v Iráku a čeští experti už míří do Iráku, na straně USA mají pomáhat sestavovat Iráčanům vládu a pomáhat zvládat důsledky válečné agrese. Tomu se také může říkat husarský kousek. USA, Británie, Austrálie, Španělsko, Polsko a... Česko, tak zní vítězná sestava války v Iráku, která bude společně s Iráčany budovat novou administrativu v poválečné uspořádání. To, že bylo Česko nakonec pozváno do Bagdádu, aby pomáhalo radit, co dál, je prý zásluhou vojáků působících v Kuvajtu. Česko se dostalo mezi šest vítězů války v Iráku, kteří se budou v Bagdádu podílet na sestavování prozatímní irácké vlády, jež má vzniknout do konce května. Jedná o tom konference v Bagdádu, kterou organizuje americké ministerstvo obrany a jeho Úřad pro obnovu a humanitární pomoc vedený generálem Jayem Garnerem. Jednání se zúčastní až na čtyři sta iráckých představitelů: duchovní, kmenoví náčelníci, intelektuálové, ale i bývalí vojáci. Američané kromě podílu na sestavení irácké vlády nabídli českým podnikům i účast na obnově území. Americká agentura pro mezinárodní rozvoj nabídla devět vládních firemních kontraktů na projekty rekonstrukce v Iráku. Těchto devět firem bude moci zadávat zakázky podnikům ze států, které podporovaly protisaddámovskou koalici, tedy i z Česka. Amerikanizmus praktikovaný vládou a parlamentem Česka má perspektivu nejen v Iráku, v Česku prý mají být americké jednotky. Smysl takovýchto amerických základen spočívá v expanzi amerikanizmu. USA již delší dobu vážně uvažují o tom, že přemístí své vojáky ze základen na území Německa do zemí východní Evropy. O tom, zda v Česku americké základny budou, musí rozhodnout vláda a parlament. Za vším je teror diktatury kapitálu, nejde o zvýšení bezpečnosti státu, ale o peníze, o výrazné snížení nezaměstnanosti a posílení podnikání tam, kde by spojenecké základny byly rozmístěny. Místopředseda ODS Petr Nečas říká, že s umístěním amerických základen v Česku neměla tato strana nikdy problém, prý je to velmi racionální varianta - vojensky i ekonomicky. Ročně by prý západní spojenci utratili za energii, proviant, ale i pronájem základen miliardové částky. Armáda Česka by prý nemusela kupovat nákladné zbrojní systémy, které by s sebou přivezli Američané. Češi by však Američanům museli na oplátku za obranu něco nabídnout. Například ještě větší rozvoj těch jednotek, v nichž už dnes nacházejí jen těžko konkurenci - protichemické, průzkumné a radiolokační či zdravotnické. Za snahou USA vojensky expandovat do východní Evropy se skrývá jasný úmysl rozložit jednotu EU. Vnitřní politickou podporou amerikanizmu jde o podobnou snahu. Bez způsobilosti chápat metarealitou souvislosti nejsou politici schopni pochopit smysl EU. Do referenda o vstupu do EU přitom zbývá jen měsíc, ale vrcholní čeští politici se nemohou dohodnout, jaké uspořádání EU bude pro Česko v budoucnu nejvýhodnější. Nejvyšší ústavní činitelé se i na schůzce v Lánech přeli o to, kdo, kdy a jak může o budoucím uspořádání EU mluvit. Výsledkem schůzky bylo sice společné komuniké, to však potvrdilo, že politici mají rozdílné názory na způsob, jakým by se měla EU v budoucnu propojit. Schůzku vyplnila ostrá výměna názorů o smyslu a legitimitě schůzky, kterou svolal prezident Klaus. Špidla se Svobodou hned na začátku zpochybňovali legitimitu schůzky s tím, že vstup EU je záležitostí vlády, která má na starosti českou zahraniční politiku. Prezident argumentoval, že členství Česka v EU dalece přesahuje hranice zahraniční politiky vlády. Schůzka nebyla o referendu ani o vstupu do EU, jejím hlavním cílem bylo vysvětlit, zda existuje domácí politická shoda v názoru na dva hlavní proudy současného evropského myšlení. A právě tyto dva proudy rozdělují i českou politiku. Vládní strany upřednostňují více propojenou EU, kterou budou řídit společné instituce, jako je Evropská komise. Naopak Klaus a opoziční ODS prosazují model, kdy si jednotlivé vlády členských států udrží větší autonomii v rozhodování. Klaus například odmítá společnou zahraniční politiku EU. Metarealitou nemá pravdu žádná strana. Budoucí model EU vyžaduje model dosud nikde nepraktikovaný, to amerikanizovaný primitiv nemůže pochopit. Občanstvo Česka si musí být vědomo toho, kdo ho vede. Skrze politiky způsobilých metarealitou chápat souvislosti se Česko může stát evropským tygrem. Orientací na metamanažment žití se Česko rozdělí na dva tábory, postmoderní a metamoderní, navzájem se nebudou mít příliš rády. Bez orientace občanstva na budoucnost se naruší politická stabilita státu. Občanstvo může rozhodnout o své budoucnosti – nepodporovat politiky zastávající amerikanizmus. Pokud tak neučiní dojde k selhání ekonomické oblasti, bude zaostávat sociální zabezpečení a chabá bude i podpora státu školství či zdravotnictví. Jen na mnohaleté podceňování školství bude Česko doplácet další tři desetiletí. Je nejvyšší čas investovat do školství a vědy. Budoucnost bude přát vzdělaným. Počítače budou doslova všude. Obyvatele Česka obklopí miniaturní přenosné, vysoce výkonné computery, ty však samy o sobě nezajistí budoucnost. Česko přešlapuje již léta na místě, protože je rozděleno na dva stejně silné tábory. Na ty, kteří chtějí přežít postaru, a na ty, jimž imponují změny a kteří chtějí "jít do toho". Občanstvo Česka se musí mít na pozoru před amerikanizovanou elitou. Mělo by podporovat skutečnou elitu založenou na metamanažmentu žití. Právě ona totiž mohla Česko vytáhnout mezi prosperující státy. Metamanažmentem žití se hranice odchodu do důchodu snadno bez újmy radikálně prodlouží a lidé budou spokojeně pracovat. Občanstvo má přistoupením na metamanažment žití naději, že budou opět patřit, tak jako v období mezi první a druhou světovou válkou, k nejvyspělejším na světě. Jedině přistoupením metamanažment žití se "spící tygr uprostřed Evropy" může probudit. V každém případě občanstvo musí radikálně hodit přes palubu dosavadní politickou garnituru neschopnou dělat politiku občanskou a vstupem do EU především zahraniční. Kdo u nás "dělá" zahraniční politiku? Prezident, ministr zahraničí, vláda? Tento spor běží už léta. Existuje nějaká "zahraniční politika občanstva", nebo je jen politika právě jsoucích vlád? Nelze být příliš hrdý na výkon elity Česka. Má vlast. Poslední, kdo se tímto slovem vážně zabýval, byl skladatel Dvořák. Nic takového dnes neexistuje. Pro amerikanizovanou elitu žádnou zahraniční politiku Česka, postavenou na vzájemné shodě, nemáme, mít nechceme a mít nebudeme. Stačí, že máme mnoho zahraničních politik. Každý nějakou. Přesněji řečeno, nikdo žádnou. Je zajímavější servat se o pozice a kompetence než zahraniční politiku jasně formulovat. Jako Česko nemá zahraniční politiku, tak nemá vnitřní. Bez jasné vnitřní mají občané amerikanizovanou a vytunelovanou zemi. Podílejí se na tom přemnozí, od masmédií, přes vládu a parlament. Amerikanizovaní svévolníci škodí zemi. A když jsou škody příliš okaté, tak to tuzemští škodíci vyřeší jednoduše: stát svým terorem utáhne lidem opasky. Miliony občanů Česka pocítí na svých příjmech působení škodíků, kterým dali mandát. Poslanečtí škodíci sami se mají dobře. Vědí, jak na to. Poslanci už však mnohokrát dokázali, že si své výhody dokážou ubránit a zdůvodnit, i kdyby se to veřejnosti nelíbilo sebevíc - naposledy při stavbě poslanecké "ubytovny" v Nerudově ulici na pražské Malé Straně. Zákonodárci v Česku mají totiž velkou moc: o svých platech a dalších "podmínkách k práci" si v konečném důsledku rozhodují jen a jen oni sami a když už nějakou tu výhodu mají, pak se s ní loučí jen neradi. Pravidlům světa luxusních malostranských paláců rychle přivykají i parlamentní nováčci. Důkazem může být šíře poslanecké imunity: ač o ní téměř všichni mluví jako o "nepřiměřené", za deset let s ní zákonodárci v podstatě nehnuli. Když pak někdo z poslanců poslanecké výhody kritizuje, hned od svých kolegů slyší: Jsi populista! Amerikanizovaní zákonodární škodíci neznají prevenci, ale jen trestat - jiné. Výchovné tresty naznají, potřebují trestat i za maličkosti. Trestem za drobnější delikty, jako jsou například výtržnosti či menší krádeže, v budoucnu nemusí být už pobyt za mřížemi. Pachatel totiž má být odsouzen k domácímu vězení ve vlastním bytě. Navrhuje to ministerstvo spravedlnosti v novém trestním zákonu, který by měl začít platit od ledna 2005. Člověk, který za trest u soudu dostane domácí vězení, bude muset být doma zejména v nočních hodinách a o víkendech. Možná, že v domácím vězení zakážou i sex a zavedou namátkové kontroly. Škoda, že se tomu zákonodárští škodíci vyhnou. Nesoudný soud škodíky podpoří a sám se stane škodíkem. Některé soudy téměř nerozhodují. Dostanete-li se občan Česka k soudu musí počítat s tím, že ne všechny soudy budou rozhodovat stejně rychle. Listina práv a svobod přitom říká: "Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů." To, že někdo bydlí ve "špatném" regionu se škodící soudy, samozřejmě nesmí hrát roli, neboť soud si nikdo vybírat nemůže, ani soudy omlouvat. Rozdíly v počtech projednávaných případů a počtech chybějících soudců nejsou omluvou. Svévolnost soudců v Česku je pověstná. Šrejber si přilepšil na účet firmy: pět let. Soudek si přilepšil na účet firmy: osvobozen. Chvalovský dluží miliardy: vazba. Charouz dluží miliardy: nic. Mach, drobný celní podvod: pět let. Ježek promyšleně utýral svou dceru: osm let. Vaisová v afektu zabila svého syna: třináct let. Čermáková způsobila smrt své dcery: tři roky. Člověk žasne. Soudci a advokáti říkají: Nežasni, selský troupe, svévolnický monopol na spravedlnost máme my. Amerikanizovanému člověku nikdo soudný nevěří. Jen ten nesoudný soud asi ano. Divíme se však doopravdy soudu, že je neschopný soudnosti? Když si odouzený postěžuje na soud, je to pohrdání soudem. Je proč si takového soudu vážit? Soud je totiž v zajetí systému, který vytvořili lidé neschopní, podplacení nebo se škodíky a jinými zloduchy sympatizující. A kdože bude sociální dietu a zvýšení daní prodávat? Přece politická hňupoelita, která dovolila beztrestně vytunelovat miliardy. Poslanci a senátoři, kteří mají prebendy o nichž se nesní mnohým kolegům v zahraničí, dobyli půl Malé Strany, imunitu mají absurdně širokou, platy velmi slušné, opentlené řadou příspěvků, letní sídlo i byty zdarma. Takovým škodíkům veřejnost slova o nutnosti utahování opasků neuvěří. Bez příkladné ochoty k vlastním obětem však "pot a slzy" občanstvu neprodají. Zatím přiživují představu občanstva o politicích starajících se hlavně o sebe a své zájmy - naposledy kolaudací nových bytů. Reforma společnosti se bez důvěryhodné pověsti zákonodárců neobejde. Někteří poslanci, ale i ministři současné vlády jsou v kontaktu s lidmi podezřelými z trestné činnosti - například z korupce nebo z obchodu se ženami. Policisté na to přišli, když odposlouchávali telefony podezřelých a ti v některých případech volali významným politikům. Figurují v něm například ministr vnitra Stanislav Gross, ministr obrany Jaroslav Tvrdík, bývalí ministři Zemanovy vlády Jaromír Schling a Petr Lachnit, ale jsou tam i poslanci jiných stran - například Vlastimil Tlustý a Ivan Langer z ODS. Postarat se o své bydlování je základní starost škodíků. Padesát poslanců to bude mít teď do práce jenom pár metrů. A bude bydlet zadarmo v nejlepší pražské čtvrti. Daňové poplatníky to přijde na čtvrt miliardy. Tajný los rozhodoval o tom, kteří poslanci dostanou ty nejluxusnější a největší z padesáti nábytkem vybavených nových bytů na pražské Malé Straně. Určil také, kdo se musí spokojit s těmi menšími. Vyvolení zájemci, kteří se do "poslanecké ubytovny" situované několik kroků od Poslanecké sněmovny nastěhují, nebudou za nájem platit ani korunu. Kdo z poslanců bude v nově zrekonstruovaném domě za 250 milionů korun bydlet, to nechce parlament zveřejnit, přestože oprava byla placena z peněz daňových poplatníků. Je toho mnoho, co se občanům na Česku nelíbí. Hned jeho první občan se přestává líbit sám sobe. Známka s Klausem se Klausovi nelíbí. Nové poštovní známky s prezidentem Václavem Klausem hned tak nebudou. První verze portrétu, který je hlavním motivem známky, se totiž Klausovi nelíbila, a tak Česká pošta musela prezidentské kanceláři předložit návrhy nové. Tím se výroba známky, která měla být v prodeji původně už na začátku května, zpozdí nejméně o několik týdnů. Václav Klaus se sám sobě nelíbil, a tak se musely připravit nové návrhy. Na amerikanizovaném Česku se nemůže líbit hodně, arogance a sprostota především. Poznáme to nejlépe v kulturních zónách: na silnicích, na fotbale a v hospodách. Na fotbale jsou nejvíc slyšet rasisté. Tribuny fotbalových stadionů ovládá sprostota a rasizmus. Někteří fanoušci křičí tak nechutné nadávky, že otcové raději nevodí na fotbal své děti. Z fotbalu se v Česku stává zábava pro otrlé. I proto chodí na ligu nejméně lidí za poslední roky. Mnozí se diví byrokracii EU, stačí třeba poukázat na úsilí EU za hospodu čistší. Je to civilizace? Nebo spíš útok na tradice a svobodu podnikání? Kontroloři a revizoři míní brát vážně hygienické předpisy, které pro veřejné stravovny nařizuje EU. Úcta k zákazníkovi a čistota jsou totiž v civilizované společnosti normální. Nenormální je opak. Ale mnohde v Česku nezbývá než hygienické normy nařídit, vyžadovat a kontrolovat. Samozřejmě každý hostinský může argumentovat tím, že právo na špínu je základním lidským právem. A že jeho hostům se u něj líbí. Takový argument se demokraticky vyvrátit nedá. Název takové hospody by měl nést podtitul: Stravování v této hospodě škodí zdraví. Na svévolníky musí stát mít metr, jenže mnohdy také monopol i šikanu. Stát chce mít monopol na svatby, protože církev chce být státem ve státě. Věřícím lidem zřejmě zanedlouho přestane stačit k uzavření sňatku požehnání faráře. Aby svatba byla platná, budou muset povinně absolvovat také obřad na úřadě. Přesně tak, jak to bylo v dobách totality. Se zavedením povinných civilních sňatků počítá návrh nového občanského zákoníku. V současné době jsou svatby v kostele a na radnici rovnocenné. Hlavním důvodem navrhované změny je dostát zásadě: "Co je císařovo dát císaři, co je boží, dát Bohu". Církevní sňatek nemůže mít právní následky, podobně jako nemůže mít právní následky třeba církevní slib čistoty. Civilní sňatky jsou povinné ve většině evropských zemí. Nejde o návrat k totalitě. Před rokem 1992 se totiž kněz, který snoubence oddal bez předchozího "úředního" sňatku, dopustil trestného činu a mohl jít do vězení. To nyní faráři hrozit nebude. Je to však jediný bod, kterým se povinnost civilních svateb od komunistických dob odliší. Není nezbytí, amerikanizovaný stát musí svévolníky omezovat. Kostel bude už jen jako svatební doplněk. Zvíře přestane být věc. Rodiče budou moci adoptovat i dospělého člověka. To vše má přinést nový občanský zákoník, který vzniká proto, že ten současný je šitý ještě podle někdejších sovětských zákonů, a proto je zcela pro amerikanizmus nevyhovující. Kromě změn ve sňatcích chce také napravit dědické řízení nebo adopce. Už dnes je více než zřejmé, že pokus o obnovení povinných svatebních obřadů před úředníky budou provázet spory. Podle právníků je prý zapotřebí, aby tak důležitý akt patřil plně pod kontrolu státu. Manželství je především právní záležitost, při které vznikají závažné majetkové vztahy. Věřící lidé jsou však pobouřeni, nechtějí na radnici, kde svatby jsou jak na běžícím pásu a oddávající úředník snoubence vůbec nezná. Stát dohlíží na platnost církevních sňatků už nyní. Snoubenci musí faráři či jinému duchovnímu přinést z matriky osvědčení, že jejich svatbě nic nebrání. Bez tohoto osvědčení je nikdo neoddá. Po svatbě jenom orazítkuji potvrzení, že obřad proběhl, a novomanželé zase utíkají zpátky na matriku, která všechny potřebné údaje zpracuje a vydá jim oddací list. Rozdíl je tedy jen v tom, že si neřeknou "ano" na radnici, ale v kostele. Počet církevních sňatků se celostátně neeviduje, jednotlivé církve si údaje shromažďují samy. Důvod pro prioritu úřední svatby je jednoduchý: proč by měl být diskriminován nevěřící nebo věřící jiného vyznání. Další novinky občanského zákoníku se mají týkat dědictví. Když se například zabije kluk na motorce a nebude mít nikoho jiného než babičku, zdědí po něm jeho majetek ona. Podle dosavadního zákona majetek připadá státu. Rodiče také budou moci kromě malého dítěte adoptovat i jeho dospělého sourozence. Chystají se další změny. Muži i ženy by měli odcházet do důchodu až v 65 letech, tedy později než nyní a bude stejný pro muže a ženy. Živnostníci musí začít odvádět státu více peněz. A státních úředníků už nesmí přibývat. Měly by se změnit daně a omezit štědrý a často zneužívaný systém sociálních dávek. Předčasné odchody do penze by měly být složitější. Nemají se zvyšovat počty úředníků. Pokud některé ministerstvo bude chtít přibírat pracovníky kvůli vstupu do EU, musí je ušetřit jinde. Dnešní třicátníci dostanou od státu obstojný důchod, jen pokud budou dost dlouho pracovat anebo hodně vydělávat. Jestliže koalice svou vizi změn prosadí v parlamentu, začnou úřady bedlivě sledovat současné výdělky a posílat lidem odhad jejich budoucí penze. Její výše se bude podstatně lišit podle toho, zda člověk vydělává hodně nebo málo. Lidé budou motivováni pracovat co nejdéle, protože pak budou mít podle nových pravidel vyšší penzi. Reformy se nijak nedotknou těch, kteří už v penzi jsou. Také ti, kteří mají penzi na dohled, dostanou důchod podle dnešních regulí, ale patrně budou muset pracovat až do 65 let. V duchu škodíků jde o dluhy a ne o bohatství. S velkými dluhy by Česko nemohlo zavést dostatečně rychle euro. Lidé, kteří se dlouhodobě vyhýbají práci a zneužívají systém státní sociální podpory, mají od státu dostávat mnohem méně peněz než nyní. Dojde k výraznému omezení vyplácení nemocenské, v prvních třech dnech nemoci se sníží náhrada na čtvrtinu platu, zatímco dnes mají nemocní nárok až na polovinu příjmu. Nemocenskou od příštího roku v prvních dvou týdnech lidem nemá neposílat stát, ale zaměstnavatel. Podobné změny čekají všechny státy EU. Evropa vstupuje do období sociálních nepokojů. Rakouskem otřásla největší stávka za posledních padesát let. Svolaly ji rakouské odbory na protest proti penzijní reformě, kterou připravuje tamní vláda. Stávkou, kterou svolala odborová centrála ÖGB, skončilo dlouholeté období sociálního smíru mezi vládou, zaměstnavateli a zaměstnanci. Zapojily se do ní desettisíce zaměstnanců a více než pět stovek závodů. Ve většině rakouských měst po dobu stávky nefungovala veřejná doprava, pošty, nevycházely noviny a policie pracovala jen v naléhavých případech. Přes tyto potíže 62 procent Rakušanů stávku považuje za správnou. Půlstoletí konsenzu mezi spolkovým kabinetem, odbory a zaměstnavateli nyní přerušil spor o podobu důchodové reformy. Kdo nevytáhne do boje, předem prohrává. Desetitisíce Rakušanů ochromily stát. Lidé protestovali proti penzijní reformě. Jejich vláda chtě nechtě musí šetřit. Mnohé evropské země sužuje stejná nemoc: státy blahobytu si sáhly na dno pokladen. Populace šediví, nezaměstnanost roste a růst klesá. Rovnice společnosti nepostavená na bohatství založeném na tvořivosti má jediný výsledek - dluhy. Evropané, ať už z Východu či Západu, nutné reformy odmítají. Šetřit nechce nikdo. Co nikdo dosud nechtěl slyšet je však na pořadu dne: Lidem se vyplatí přijmout metamanažment žití. Jeho přijetím si lidé konečně uvědomí, že jim škodí amerikanizmus volených zastupitelů. Amerikanizovaný stát na jedné straně vyhazuje obrovské sumy daňových poplatníků a na straně druhé vůči občanstvu uplatňuje státní teror. Tak v obří zakázce na zavádění počítačů do škol Česko nevýhodně investovalo sto milionů korun. Nejvyšší kontrolní úřad projekt Internet do škol několik měsíců zkoumal a nyní potvrdil, že se úředníci ministerstva školství dopustili závažných pochybení. Částka, kterou stát vinou úředníkům neoprávněně a nevýhodně použil, se podle NKÚ blíží ke stovce milionů a odhalená pochybení úředníků ministerstva jsou takového rázu, že budou následovat trestní oznámení, přičemž některé osoby se vystavují riziku trestního stíhání za porušení povinností při správě svěřeného majetku. Státní zakázku za více než sedm miliard korun v pochybné soutěži konsorciu AutoCont On Line/Český Telecom zadal bývalý ministr školství Eduard Zeman. Jedna z největších zakázek kabinetu Miloše Zemana - projekt Internet do škol - byla podezřelá od začátku. Všichni uchazeči byli předem vyřazeni z formálních důvodů. Kromě nestandardního průběhu soutěže je největším problémem projektu především cena, za kterou konsorcium firem AutoCont a Český Telecom státu počítače dodává. Ministerstvo si je totiž pronajímá a splácí je formou leasingu. Za jeden počítač platí tři tisíce měsíčně - za tři roky, po které leasing trvá, se suma jednoho počítače přehoupne přes sto tisíc. To ovšem nejsou konečné náklady za připojení jednoho počítače. Kabely, úpravy učeben a další záležitosti platí stát zvlášť. Celkovou sumu, kterou zaplatí za jeden počítač, tak nezná ani ministerstvo. Za cenu jedné počítačové učebny od generálního dodavatele lze vlastními silami vybavit tři. Exministr Eduard Zeman zdůvodňoval leasing tvrzením, že je to supervýhodné, protože dodavatel bude muset počítače zdarma udržovat a opravovat. Další kroky státu, které NKÚ ve zprávě kritizuje, už nové vedení ministerstva částečně odstranilo. Na dvacet dílčích smluv ministryně školství Buzková prostě zrušila. Jeden příklad za všechny: firma Eiite měla vytvořit manuál, podle kterého se budou učitelé učit zacházet s počítačem, a současně test pro jejich znalosti. Obojí se ukázalo jako nepoužitelné, přesto firma dostala od ministerstva dva miliony. Jak se to mohlo stát? Ministerstvo si ještě za ministra Zemana zadalo posudek na práci firmy od vysokoškolského učitele. Ten vše schválil, inkasoval za to osmdesát tisíc a... vzápětí nastoupil do firmy Eiite. Tak funguje teror a diktatura amerikanizmu v jedné podobě. Stát jde příkladem občanům, občané nelení. Neznámý vyděrač hrozí, že v pražských nemocnicích otráví jídlo prudce jedovatým kyanidem. Chce po státu 300 milionů korun, když to neudělá. Případem se intenzivně zabývá policie. V pražské porodnici U Apolináře byl dokonce tento jed již nalezen, nacházel se v blízkosti nemocniční kuchyně. Nemocnice po celém Česku už přijímají mimořádná bezpečnostní opatření. Vydírání pro peníze je stále častější. Žádné zbraně hromadného ničení. Kyanid. Také bychom mohli napsat: antrax. Nebo třeba mor. Radioaktivní rtuť. Či jen semtex. Prostředků postmoderního terorizmu je mnoho. Všechny je lidstvo vynalezlo, nesmí se tedy divit, že je někdo chce použít. Šílenců je mezi lidmi dost, americký arcihňup kraluje. Je-li dostupná zbraň, vrah se už najde. S ním pak i oběti. Dosud neznámý člověk vyhrožuje spoluobčanům, že je otráví kyanidem, pokud mu vláda nedá peníze. Nic nového. Zástup teroristických vyděračů je stále početnější. Podivné duše ničemů stíhají ještě podivnější a tak padají požadavky, lidské životy, bortí se starý dobrý svět pochopitelných vražd. Svět začíná připomínat bláznivý rej. Končí tato amerikanizovaná civilizace? Globalizujícím terorem diktatury kapitálu zcela určitě. Dříve člověk neměl k tomuto druhu terorizmu a vydírání mnoho možností. Zabíjelo se ručně, z očí do očí, žádné látky hromadného vraždění, žádné plyny, žádná biologie masové smrti. Masová smrt v rukou jedince je základní rys teprve až postmodernosti. Z románů, v nichž zlo na nás chystali šílení papíroví vědci, vstoupilo postmoderní zlo do ulic. Nikdo je nezastaví. Duše lidí je podivná: ráda chce být sadistickým svévolníkem. Zabiji vás všechny, to je zvolání sadistického amerikanizmu a velmi přitažlivé. Zájemci se množí, dokonce z řad států i těch Spojených. Nepsat o nich konkrétně, ignorovat jejich zvrhlost, obklopit je pohrdavým mlčením, ať se nestanou hrdiny zla, ať končí jako zapomenutý nikdo, to je nejúčinnější metoda proti terorizmu. Nepsát o terorizmu obecně by však byla stejnou chybou. Muž s kyanidem nechce terorem zlepšit svět, chce jen vyvolat strach a uspokojení ze sadizmu. Hnusný je však stejně jako amerikanizovaný teror diktatury kapitálu. Teroristé používají podobný model. Hrozí katastrofou, a požadují na odvrácení velké finanční částky. Dva vyděrači už žádali stát o mnohamilionové sumy. Jeden hrozil výbuchy bomb, druhý otrávením jídla v nemocnicích. Obětí vydírání však nemusí být jen stát. V minulých týdnech zažila podobnou hrozbu také česká pobočka společnosti Coca-Cola. Buď mi dáte miliony, nebo otrávím vaše limonády, hrozil firmě vyděrač. S vydíráním potravinářských řetězců se bezpečnostní složky potýkají už několik let po celé západní Evropě. Zločinci se pokoušejí vytáhnout balíky peněz nejen z nápojových výrobců, ale i z řetězců supermarketů. Amerikanizmus coby teror diktatury kapitálu indukuje teror a terorizmus, nejen ve světě ale už i v Česku. Není se co divit, když občané mají před očima státní teror a k tomu také ještě mediální, třeba amerikanizmus Televize Nova. Teror diktatury kapitálu alias amerikanizmus má však své přísné zákonitosti. Švédský soud definitivně zamítl žalobu, kterou se český stát chtěl bránit výsledku arbitráže se společností CME. Česko tak vyplatí někdejším investorům televize Nova deset a půl miliardy za to, že úřady v roce 1999 dovolily Železnému, aby se od CME odstřihl. A samozřejmě společnost CME podle verdiktu Posledního soudu zaplatí občanstvu Česka tutéž odškodnou sumu a podobně učiní majitelé televize Nova. Hlavně se největší česká finanční skupina PPF marně snaží co nejvíc odstřihnout od minulosti a dát najevo, že nemá nic společného s prohranou arbitráží, přestože na někdejším odstřihnutí Američanů profitovala, v televizi teď ovládá finanční toky, licenci má téměř zadarmo Nova prodlouženu až do roku 2017. Vláda, najmě sociální demokraté, šlapou Nově na paty, obsazují svými lidmi televizní radu a majitel Novy (skupina PPF) logicky reaguje: obratem odvolává Vladimíra Železného. Odstraňuje muže, který televizi Nova vynesl k výšinám. Zbavuje se ředitele, který by ji s sebou mohl stáhnout do propasti. Kvůli jeho minulým hříchům by televize mohla přijít dokonce i o licenci. Lepší Nova bez ředitele než s ředitelem bez licence. Takovým počtům racionálně uvažující, nesentimentální podnikatel rozumí. Odvolání je na první pohled účelový krok. Politici po prohrané arbitráži a desetimiliardovém účtu za Novu ztrácejí chladnou hlavu. Boj o televize při volbě nové vysílací rady propukl naplno. Železný patřil k těm, kteří se v TV Nova dlouhodobě dopouštěl porušování vysílacího zákona, minimálně každou sobotu v pořadu Volejte řediteli. Nedivme se, že koncesionáři CET 21 pochopili, že by jim mohl ohrozit investici, protože pokud by jeho počínání pokračovalo, muselo by směřovat k odebrání licence Novy. Kauza televize Nova tím ovšem nekončí. Nic na tom nemění, že ředitel televize Nova Vladimír Železný padl. Tentokrát je to už opravdu definitivní: Železný není generálním ředitelem největší české televize, kterou řídil od samého počátku, tedy téměř deset let. Společně jej odvolali spolumajitelé Novy, finanční skupiny PPF a MEF, hlavním cílem tohoto opatření je tedy ochrana jejich investice. Majitelé Novy se obávají tlaku, který by na nejvlivnější české médium mohla vyvíjet současná vládní koalice. Odchod českého televizního magnáta přichází pouhý den poté, co vládní koalice téměř stoprocentně ovládla vysílací radu, která může Nově způsobit velké potíže, a dokonce jí v krajním případě i odebrat licenci. TV Nova budou společně řídit programová ředitelka Libuše Šmuclerová, dlouholetá nejbližší spolupracovnice Vladimíra Železného, a finanční ředitel Novy Petr Chajda, zastupující majitele PPF. Nic se však nezmění, amerikanizovaná televize svými amerikanizovanými šéfy bude škodit dál. Za propagaci amerikanizmu Globální soud ukládá všem firmám ukončit reklamu na TV Nova, neuposlechnutí bude považováno za šíření pandemické nákazy amerikanizmu. Za praktikování amerikanizmu a za porušení senátorského slibu vykonávat funkci v zájmu lidu Česka Globální soud ukládá Vladimíru Železnému rezignovat na funkci senátora. Vladimír Železný ve funkci generálního ředitele televize Nova poškodil občanstvo Česka a nepřísluší mu vykonávat mandát senátora. Činnost televize Nova není záležitostí soukromou, ale veřejnou a mající dopad na manipulaci veřejnosti. Spekulovat může člověk o svém bytě, ale ne o statutu televize Nova s celostátní působností. Vladimír Železný si spletl velkoplošnou televizi s bytem. Kdo si loni koupil byt za milion korun, letos ho prodá o sto až dvě stě tisíc korun dráže. To představuje výnos, který nenabízí žádná banka ani fond. Ceny bytů rostou v posledním roce v celém Česku s výjimkou několika měst v okolí severočeských Teplic a severomoravského Bruntálu. To, co se nyní děje s cenami a poptávkou po bytech zejména v Praze a okolí, je fenomenální věc. Ceny nemovitostí rostou podle odborníků nejméně o 15 procent ročně. Ale jsou i místa, kde je růst i více než 25procentní. Za nákupní horečkou je podle firem obava z růstu cen po vstupu Česka do EU a současně vidina zhodnocení peněz investovaných do bytu. K tomu se přidávají i levné hypoteční úvěry a nejistota lidí, jak se budou dále vyvíjet dosud regulované nájmy. Čím dál více lidí si pořizuje nemovitost jako investici. Lidé berou koupi bytu jako dlouhodobou jistotu. Své má na svědomí i nejistota spojená s nedávným krachem několika bank. Po pádu Union banky lidé už nevěří bankám a chtějí peníze uložit do bytů. Situace je však regionálně odvislá a to i obecněji. Menší výdělky, dražší potraviny, vyšší nezaměstnanost, tak dopadne porovnání většiny českých a moravských krajů s Prahou. Rozdíl mezi nejbohatší Prahou a nejchudším Olomouckým krajem je obrovský. Pražan vydělá v průměru 19 866 korun měsíčně, člověk na Olomoucku bere o 6,5 tisíce méně. A o práci se tam kvůli nezaměstnanosti převyšující 12 procent zavadí jen stěží. Každá mince však má dvě strany, a snadný život v Praze má i svá proti - komplikuje jej nedostupné a drahé bydlení. Zatímco průměrný nájem v Česku je za sedmdesátimetrový byt kolem 4,5 tisíce korun, v hlavním městě je to dvojnásobek. S výjimkou Prahy a středních Čech se životní úroveň v ostatních oblastech republiky výrazně neliší (pokud bereme jako hodnotící kritérium výši mezd, možnosti sehnat práci a ceny za nákup a bydlení). Hlavní město a spolu s ním i Středočeský kraj poráží ve většině ekonomických parametrů s velkým náskokem zbytek republiky. Důvod je ten, že v Praze je soustředěna většina zahraničních firem, svá sídla zde mají banky a nejvyšší státní úřady. Jen samo hlavní město tak vyprodukuje čtvrtinu toho, co celá česká ekonomika. A pouze Praha také ze všech krajů vytvoří na hlavu více, než je průměr v EU. Za velký nákup utratí Pražané skoro nejméně v republice. To je dáno především velkou konkurencí mezi stále rostoucím počtem obřích prodejen, které tlačí ceny dolů. Pražské výdělky, které v průměru dosahují 20 tisíc korun, jsou u zrodu dalšího jevu, jinak v Česku neobvyklého a tím je stěhování a dojíždění za prací. Do hlavního města míří neustále noví zaměstnanci, lákají je vyšší výdělky. Navíc vysokoškoláci většinou dokončí školu a už v Praze zůstanou. Díky tomu celá jedna třetina všech lidí s vysokoškolským diplomem pracuje v Praze. Lidé hledající práci mají na výběr. Dobré sociální podmínky jsou příznivé pro zdraví a tak v jinak nezdravé Praze se žije nejzdravěji. Na zdraví má totiž vliv i mnoho jiných věcí než prostředí. Svoje zdraví ovlivňujeme z větší části sami: tím, jak dbáme na životní styl. V tom má hlavní město díky skladbě obyvatelstva, v níž je mnoho vysokoškoláků, dobré předpoklady. Větší roli než to, kde lidé žijí, hraje to, jací lidé tu žijí a hlavně jak žijí. Sociální faktory jsou pro zdraví důležitější než ty přírodní. V hlavním městě například žije více vzdělanějších lidí, a ti vědí, jak se o své zdraví starat, a mají na to peníze. Optimální by bylo mít školy, dobrou a dobře placenou práci, doktora na každém rohu - a to všechno přemístit někam, kde jsou lesy a ticho. Takové místo není, ale ideálu se jakžtakž blíží jižní Morava. Však je to také nejzdravější region hned za Prahou. Životní prostředí ovlivňuje naše zdraví z deseti až dvaceti procent. Vše ostatní souvisí se životním stylem a genetickou odolností, a tak nelze jednoznačně vysvětlit, proč jsou na tom lidé někde lépe a jinde hůře. Životní pohoda je pro zdraví též důležitá. Pro člověka uznávajícího svobodu je nejdůležitější investovat do metamanažmentu žití coby metakapitálu a jím dát šanci na bohatství všem. Přímo zločinem pak na člověku je to, že tuto šanci stát neposkytuje v rámci povinné školní docházky. Důsledkem zanedbávání výchovy k metamanažmentu žití ve školách je také diskriminace žen. Je to velmi krutá útěcha pro obě strany: zdravotně postižení lidé si mohou při neúspěšném shánění práce říci, že jsou na tom pořád lépe než matky malých dětí. Většina lidí je přesvědčena, že ženy s předškoláky mají na trhu práce mnohem horší postavení než handicapovaní nebo málo vzdělaní lidé. Když už zaměstnavatel přijme zdravotně postiženého, nemusí se obávat žádných nemilých překvapení. S ženou je to jinak: děti onemocní a ona musí být každou chvíli doma. Že péče o domácnost a děti vede k diskriminaci žen v práci, uznávají i muži. Na 99 žen na mateřské dovolené připadá pouze jeden muž, který se na plný úvazek rozhodl starat o malé dítě. K diskriminaci v Česku stačí být žena, navíc mladá a s dítětem na krku. Pro zaměstnavatele je to jednoznačný signál k obezřetnosti. A pro zmíněnou dámu vstupenka do fronty na úřadu práce. Nejhůř shánějí práci ženy s malými dětmi nebo ty, které jsou ve věku, kdy by je mohly mít; následují ženy staršího věku, ženy po mateřské dovolené a teprve pak lidé s nízkým vzděláním a zdravotně postižení. Mladé ženy jsou zkrátka podezřelé: i když třeba děti nemají, mohly by si rodinu plánovat. Zaměstnavatelům se nechce riskovat, že jim budou muset držet místo během mateřské dovolené nebo že budou s dítětem doma při každé rýmě. Právě na ženách spočívá hlavní díl povinností při péči o domácnost. Proto ani o získání vrcholné - a časově náročné - pozice v zaměstnání příliš neusilují. Podle mužů příslušnice něžného pohlaví nepožívají velké autority, neoplývají řídícími schopnostmi, a navíc se bojí úspěchu. Muži jsou přesvědčeni, že ženy nejsou stabilní pracovní silou. Ženy o svých schopnostech naopak nepochybují. Potíž vidí v tom, že muži trh práce ovládají a jim vůbec nedají šanci. Navíc jsou mnohé z nich předem přesvědčeny, že by u případného konkurzu neuspěly, protože většina lidí má za šéfa radši muže. Ženy stále nejsou úplně rovnoprávné s muži: za stejnou práci dostávají méně peněz. Diskriminace žen začíná už ve škole. Učebnice - zejména technických předmětů, jako je fyzika či chemie - jsou sepsány tak, že vyhovují mužskému způsobu myšlení. Důvodem, proč jsou učebnice technických předmětů sepsány jazykem manuálů k počítačům, je mimo jiné to, že je obyčejně sepisují čistě mužské autorské kolektivy. Zatímco chlapcům je tento způsob myšlení blízký a rozumějí mu, dívky rezignují a biflují se poučky zpaměti. Na druhou stranu převažující feminizace školství zase nahrává špatné interpretaci učebnic, předmět výuky pak žáky většinou nezaujme. Více než na učebnicích ovšem záleží na metamanažerském přístupu učitelů a na tom, zda si rozdíly v uvažování uvědomují. Proto izolovaná snaha o přepsání učebnic nemůže pomoci, ani zaměření na osnovy a na přípravu budoucích pedagogů právě z hlediska problematiky metamanažerského přístupu k žákům. Metamanažerský přístup znamená chápat metarealitu v metarealismu protikladů. Ani jen mužské myšlení, ani je ženské myšlení není tím správným. Život v metamodernitě globalitou vyžaduje komplementaritu metamanažmentem. Vláda má metamanažmentem žití jedinou šanci jak občanstvo připravit na podmínky globalizace. Ovšem kdo sám metamanažment nezvládá sotva ho může poskytovat jiným a totéž platí i o vládě a parlamentu. Neschopnost metamanažovat žití se demonstrativně projevuje ve ztrátě tvořivosti a životnosti především v oblasti informací, komunikací a jazyka. Amerikanizmus stále více určuje současnou podobu českého jazyka. Cizí slova, fráze nebo i gramatické jevy pronikají do češtiny stále častěji. Prvky z cizích jazyků se nyní objevují přibližně v každém třetím dopisu a často se jako aktualizační prvek používají i v dopisech, které s cizojazyčným prostředím nijak nesouvisí. Tento trend vede mnohdy až k takzvanému makaronizmu, tedy prolínání českého a cizojazyčného textu. To svědčí o kulturním teroru a ztrátě svobody občanstva Česka. Amerikanizovaní lidé ztratili tvořivost v žití a především v textech a informacích. Bez schopnosti k metamanažmentu nejsou schopni se jasně vyjádřit. Textové zprávy se sice naučily zkracovat, ale nikoliv zhutňovat. SMS zprávy nutí uživatele mobilních telefonů vyjádřit se nanejvýš stručně, ale za cenu zkratek. Do SMS zprávy je možné napsat jen 160 znaků, a také instrukce počítačových programů musí být jasné a stručné. Proto mladá generace není v pohodě, ale v jen "v poho". SMS zprávy a počítače učí lidi amerikanizovanému tedy zprzněnému formulování vzkazů. SMS je hra se slovy, jazyk sice zničit nemůže, stačí když zničí myšlení a tím i řeč. Přes pandemii amerikanizmu lidstvo před ní nemá strach, protože si není vědomo následků. Pochopitelně daleko větší strach má z evidentně smrtelné nemoci SARS, každý stát se snaží zamezit jejímu šíření a Česko není výjimkou. Každý, kdo přiletí do Česka, bude muset kvůli smrtelné nemoci SARS vyplnit evidenční kartu. Na ní bude uvedeno jméno, číslo pasu, země odletu, přesná adresa, na níž se bude dotyčný v Česku vyskytovat, a doba pobytu. Dotazníky budou vypisovat nejen pasažéři pocházející z rizikových zemí, ale všichni, tedy i cestující z dovolené. Kartičky budou úřady evidovat po inkubační dobu SARS, tedy až dvacet dní. Pak budou skartovány. Celý svět, Česko nevyjímaje, hodlá zavést přísnější opatření proti smrtelné nemoci SARS. Každý stát musí odpovídat za zdraví svých občanů a nesmí dovolit, aby nemocní cestovali do dalších částí regionu. Přes tato opatření se nedaří SARS zastavit. Smrtelný virus a zejména velký strach z něj ohrožuje i světovou ekonomiku. SARS má negativní dopady na hospodářství, turistiku a obchod, a to především kvůli nesrovnalostem mezi reálnou a vnímanou hrozbou. Situace v čínském hlavním městě Pekingu je alarmující. V nemocnicích, kde leží v karanténě tisíc nakažených, docházejí léky i dezinfekční prostředky, chybějí dýchací přístroje, kyslík, rukavice, ochranné brýle i masky. Zdravotnický personál, který nesmí opustit budovy nemocnic, je vyčerpaný a ztrácí chuť do další práce. Podle odborníků se zdá, že SARS postihuje mnohem méně děti než mladistvé a dospělé. Chorobě SARS podléhá více mužů než žen. Smrtelným zápalem plic se dosud nakazilo dvakrát více žen než mužů. Z těch, kteří zemřeli, bylo 56 procent mužů. Proč tomu tak je, zůstává však záhadou. Lidé se nakazili nemocí SARS od zvířat jen krátce před jejím prvním výskytem loni v listopadu. Koronavirus způsobující nemoc SARS se dobře přizpůsobil lidskému tělu a nemusí se měnit. Tělo proti němu totiž nedokáže produkovat protilátky. Přitom léky proti koronavirům, které napadají zvířata, byli dosud neúspěšné. Nemoc může být mnohem starší, než se původně přepokládalo. V Číně jde o ekonomiku, o peníze. Lidi, kteří by v Číně úmyslně šířili smrtelně nakažlivou chorobu SARS nebo svévolně porušili nařízení o karanténě, čekají tvrdé tresty. V krajním případě až trest nejvyšší - poprava. Čínské úřady varovaly, že bez milosti popraví každého, kdo by svévolně porušil nařízení o karanténě nebo úmyslně šířil smrtelnou chorobu SARS. V tomto smyslu hned také zavedly nové, velice tvrdé zákony. Kdo bude úmyslně šířit nakažlivou nemoc a ohrozí veřejnou bezpečnost nebo způsobí jinému vážnou újmu na zdraví, bude potrestán deseti lety vězení až doživotím či trestem smrti. Nejvyšší soud a generální prokuratura už nové tresty zahrnuly do výkladů zákonů o bránění prevenci nebo léčbě v případech náhlých propuknutí epidemií. Soudy podle nich mají začít postupovat nekompromisně a s okamžitou platností. Čínské úřady chtějí zabránit dělníkům z venkova, kteří sezónně pracují ve velkých městech, v návratu domů, aby tam nezavlekli smrtonosný virus. Zdravotníci údajně monitorují osm milionů těchto migrantů, kteří se už do svých vesnic vrátili. V některých oblastech je umisťují do karantény. Když SARS začal řádit v Pekingu, byla kauza "čínského Černobylu" na světě. Kauza ovlivňující čínskou politiku může mít v budoucnosti dopad na celý svět. Čína přiznala, že světu lhala, když zlehčovala výskyt nemoci. Jak se zdá, nejenom války mohou měnit různé státy. Ukázalo se také, že v globalizovaném světě, v němž se lidé přesunují v průběhu několika hodin,z jednoho místa planety Země na druhé, jsou postupy některých států neakceptovatelné, a mohou dokonce ohrožovat lidstvo. To Čína v případě SARS předvedla. Výbuch ukrajinského Černobylu v roce 1986 ovlivnil nakonec dění v bývalém Sovětském svazu, protože lži a neodpovědnost režimu už nešlo tváří v tvář tisícům mrtvých a zmrzačených nijak obhájit. Podobný dopad může mít i utajování a neschopnost přiznat pravdu v případě SARS. Je však absurdní, že až podobná lidská neštěstí otevírají oči i mezinárodnímu společenství. Za napomáhání šíření SARS padají první tresty. Daleko rozhodněji a razantněji je třeba postupovat proti zdaleka smrtelnější nákaze jíž je amerikanizmus a to i za jeho šíření. Je třeba založit precedens. Proti šíření smrtelné nákazy amerikanizmu Globální soud ukládá přestavitelům USA, Británie a Austrálie fyzickou a informační karanténu, neuposlechnutí je vědomým a úmyslným šíření globálního zla ve světě.