> Meta iDnes- Sledovací metasíť-Výstupy-moravský MetaInternet-Precedenty-Metabibliotéka <

METAUNIVERSITA

(Universita Synergismu)

veřejně prospěšná metaspolečnost (v. p. ^ms.)

aneb počátky cesty duchovní revoluce epochy globality

varianta síťová

varianta lokální

aneb cesty duchovní revoluce epochy globality

varianta síťová

varianta lokální

aneb cesty duchovní revoluce epochy globality

varianta lokální

aneb cesty duchovní revoluce epochy globality

varianta lokální

Aktuální verse 17.5.2003 až 18.7.2003

Metakomentář sebraných příspěvků za 17.5.2003 až 6.6.2003 (použité sebrané texty slouží jakožto předmět doličný Posledního soudu)

Sebezničující situaci lidstva je třeba neustále omílat a připomínat. Smrtící pandemie globálního zla zvaná postfašizmem stále více ohrožuje lidstvo. Postfašizmus je lidstvu jednoduše nebezpečný proto, že v jeho základu je přítomna odlidštělá svévolnická úchylka ohrožující v globalitě evoluci života. Postfašizmus znamená strach ze svobody a únik před ní k volnosti či lépe řečeno k svévolnosti. Jelikož postfašizmus je naprosté nepochopení svobody, demokracie, lidských práv a lidství, upadá lidstvo do stále většího srabu. Postfašizmus si plete svobodu se svévolností, od kteréžto není daleko k teroru a terorizmu. Postfašizmus přímo či nepřímo vyvolává globální terorizmus, protože první a dominující hodnotou postfašizmu je teror svévolnictví degradující lidství člověka na úroveň rozumného zvířete. Terorizmus je pouhým symptomem pandemie globálního zla, pravou příčinou světového terorizmu je postfašizmus. Teror a terorizmus vyvolávaný globálním postfašizmem působí genocidu lidstva a jeho aktéři přímí či nepřímí jsou odpovědní za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Globální zlo postfašizmu má svůj základ ve ztrátě svobody tedy v chybném rozhodování vůle, protože v špatném vědomí i svědomí ignorujících metarealitu. Z textů dříve uvedených si každý člověk může snadno odvodit zlo, které na něm postfašizmus páše. Od globálního zla a sebezničení se může každý spasit, a s ním celé lidstvo, metamanažmentem žití tedy správným vědomím a svědomím. Vědomí a svědomí člověka rozhoduje o jeho jednání. Svobodnému člověku je vlastní vědomí a svědomí jednat správně a tedy spravedlivě. Aby člověk mohl být svobodný, musí umět překonávat protiklady jevené metareality. To je člověku záměrně odepřeno v diktatuře postfašizmu, jehož základ spočívá na odmítnutí závazné autority vyplývající z metareality. Postfašizovaný člověk dostává volnost výběru mezi svobodou a svévolností a protože neuznává jakoukoli autoritu včetně metareality vybírá si svévolnost. Postfašizovaný člověk zbavený přirozené autority je nejistý a svou potenciální neurózu řeší vícero způsoby a především vytvářením iluze kouzelného pomocníka. Kouzelným pomocníkem se postfašizovanému člověku stává ledacos: pozitivní zákonodárství, postmoderní školství, armáda, stát, církev. Velmistrem ve vytváření kouzelných pomocníků a vlastně jím samým je katolická církev, tvořící po amerikanizmu druhou hlavní větev postfašizmu. Postfašizovaný člověk už odmítá i autoritu církve a tak se mu kouzelným pomocníkem stává ledacos a především Bůh. Aby se mu Bůh stal kouzelným pomocníkem musí být perzonifikován, především schopný vyslyšet modlitby a přání. Z autority Boha se pro postfašizovaného člověka vyklubal generální ředitel veškerenstva ochotný a schopný splnit svévolnická přání prosebníků a to dokonce ničit nepřátelského prosebníka. Postfašizovaný člověk zdiskreditoval pojem Boha natolik, že jeho užití nadále nepřichází v úvahu. Jedinou autoritou svobodného člověka je metarealita, přijetím metareality se člověk osvobodí od svévolnosti i od potřeby vytvářet si iluze kouzelných pomocníků včetně teologie. Místo Boha svobodnému člověku ve vědomí, svědomí a myšlení vyvstává metarealita, metarealismus žití coby metamanažment. Pojem metareality má svou historii. Střípky představy metareality se táhnou celými dějinami lidstva, stačí je sjednotit. Proč k tomu dosud nedošlo je nasnadě, svobodný člověk je totiž nebezpečný každé svévolnické moci a diktatuře postfašizmu především. Jaká jsou představy o metarealitě na níž se lidstvo zatím shodlo? Metarealita je aktuální absolutní nekonečno a věčno dávající všemu punc absolutní relativnosti. Konečný člověk nikdy nemůže toto věčné nekonečno obsáhnout, natož se k němu modlit nebo ho o něco žádat. Metarealita je absolutní bytí všeho relativního bytí. Otázka po bytí všeho absolutně relativního je otázkou po bytí metareality. Model metareality v podobě MetaTeorie všeho může ozřejmit všechny otázky po ní. Metarealita je absolutní pra-základ veškerého relativního jsoucna vůbec. V metarealitě je vše relativní založeno, nakolik od ní jako od první působící příčiny tvoření relativní jednotlivosti vše vychází je jím jako posledním cílem přitahováno, nakolik se vše jednotlivé účastní metarealismem její plnosti věčného tvoření prostoru, času a evoluce. Pra-základ metaraelity není založen v ničem jiném, než sám v sobě a vše je v něm obsaženo. Pra-základ metareality jakožto první a poslední příčina všeho jednotlivého je sama ne-zapříčiněna, protože pouze jest, věčně existuje v neměnnosti tvoříc metarealismem vše jednotlivé. Proto v metarealitě naprosto splývají bytostnost a pobyt všeho jednotlivého. Metarealita svým absolutním bytím dává každé jednotlivosti spolupodílet se na bytí a v tom spočívá její absolutní dokonalost, rovnost a spravedlnost. Absolutní bytnost metareality dává všemu relativnímu dokonalost. Metarealitě jsou vlastní paradoxy nepřístupné diskurzivní logice, je jednoduchá a složitá, plná i prázdná, spojitá i diskrétní, stejná i proměnlivá. V metarealitě samé vládne absolutní jednoduchost dávající metarealismem všemu relativnímu absolutní složitost. Metarealita je absolutní plností bytí a proto v nekonečnosti absolutní aktualitou všech konečných vyděleností. Metarealita je neustále se tvořící bytí v metarealismu samovydělující synergií a energií jednotlivosti v podobě jakýchsi metavírů. Být jakoukoli jednotlivostí znamená v poli absolutního metarealismu synergií a energií tvořit funkční jednotlivost podléhající metazákonnosti umožňující řád a jevenou zákonitost postižitelné matematikou. Vlastním smyslem metareality je bdít nad řádem metazákonnosti tak, že vše co mu nevyhoví bude přirozeným výběrem přetvořeno a zdokonaleno. Metazákonnost zná toleranci, což umožňuje růst entropie, negentropii, nevratnost, asymetrii, čas a evoluci. Jelikož metarealitu nelze vidět, musíme ji vhlížet vědomou myslí a vytvářet její model odpovídající systému poznání pro nějž platí atributy konzistentnosti, komplexnosti a komplemantarity. Naše poznání přes vymyšlené pojmy musí odpovídat stejné systémovosti jakou představuje metarealita. Bytí metareality je původící každému bytování coby bytnosti relativního jsoucna. Není žádného hybatele, je pouze věčný proces metarealismu jímž je vše jednotlivé pouze vzruchem absolutního bytí. Zdálo by se, že metarealita je vlastně totožná s pojmem Boha a stačí vytvořit o Bohu učení v podobě teologie. Ale v ten okamžik náboženství, církev a teologie udělají z Boha kouzelného pomocníka jednoduše tak, že metarealitu prohlásí za osobní bytost, za osobu, jež poznává a přitom láskyplně vlastní sebe sama a nad vším ostatním vládne svou prozřetelností. A náboženstvím jakoby vstupuje člověk s tímto nejvyšším majestátem do osobního vztahu, který připravuje jeho konečné naplnění skrze Boha v životě po smrti. A každé odchýlení se od tohoto vytříbeného Božího obrazu prý znamená selhání což platí o polyteizmu, panteizmu, o pojetí Boha, který zapříčiňuje sám sebe, sám sebe plodí, sám sebe klade jakožto prostředí, světovým zákonem, světem hodnot a podobně. Představa Boha coby osoby nemá žádný smysluplný základ, jde o snahu vytvořit základ kouzelného pomocníka pro náboženství coby mocenský nástroj ovládání mas. Náboženství je uctívání Boha coby osoby tvořící prazáklad všeho, ale přitom v rozporu s jeho nekonečností. Směšně vyznívá pokus obcovat s nekonečnem jakožto s partnerem, a ne jakožto pouhého prostředku usebrání v zájmu umocnění vlastních vnitřních či duchovních sil. Zavedením Boha jakožto osoby se náboženstvím umožňuje vztah k osobě Boha což nutně vede k modlářství a modloslužebnictví. Odtud vyrůstá možnost osobního obcování s kouzelným pomocníkem v modlitbě. Náboženství je vlastně forma otroctví v Bohu. Svoboda člověka vyžaduje osvobození od každé svévolnosti včetně závislosti na Bohu coby kouzelném pomocníkovi. Ty největší zločiny v lidských dějinách se konaly s prosbou o pomoc na kouzelném pomocníkovi. A ty nejlepší činy v lidských dějinách se uskutečnily pouze lidským úsilím a žádnou pomocí Boha. Namísto aby se člověk snažil o naplnění obrazu poznání a interpretací absolutní hodnoty metazákonnosti, stává se otrokem svévolnicky stanovených dogmat. Náboženství odvádí člověka od svobody a ve svých důsledcích vytváří stav nelidský, zamezující člověku svobodně rozvinout bytostné lidské síly k lidství, ke svobodě, k metamanažmentu žití a tím mu odpírá lidskou důstojnost a osobnost. Je třeba zjednat spravedlnost. Poslední soud stanoví víru v osobu Boha coby osobní bytost schopnou osobního vztahu za nedůstojnou svobodného člověka. Poslední soud každému státu ukládá ústavu založit na svobodě odvozené z víry v metarealitu a kompetenci ústavních činitelů založit na způsobilosti ke svobodě založenou na víře v metarealitu. Poslední soud každému státu ukládá zavést ve školách výchovu ke svobodě založenou na víře v metarealitu. Poslední soud každému státu ukládá zrušit výuku náboženství jakožto nástroj potlačující svobodu občanů. Poslední soud každému státu ukládá zrušit konkordát jakožto nástroj k potlačování svobody občanů. Poslední soud stanoví pojem Boha za podvod, není Boha mimo metarealitu nebo nad ní, je pouze metarealita a její metazákonnost, pro jednotlivé není nesmrtelnosti vždyť i něco tak nepředstavitelného jako je náš Vesmír je smrtelné. Za vědomý podvod Poslední soud stanoví vyznání teizmu či ateizmu jakožto vědomé pohrdání metarealitou. Poslední soud stanoví velmistrem ve vytváření četných podob kouzelného pomocníka katolickou církev. Poslední soud stanoví knihu Katolický katechizmus za "corpus delicti" vědomého zneužití kouzelného pomocníka katolickou či vatikánskou církví v manipulaci s masami věřících. Poslední soud stanoví Vatikánskou církev katolíků za druhý proud postfašizmu. Poslední soud stanoví každou univerzitu živící na své půdě fakultu teologickou za vědomou podporu globálního zla postfašizmu jakožto úsilí směřující ke globální genocidě lidstva. Poslední soud stanoví propagaci náboženství, církve a Boha za vědomou podporu globálního zla postfašizmu jakožto úsilí směřující ke globální genocidě lidstva. Poslední soud stanoví odkaz na Boha v ústavě státu a slibu zástupců lidu za vědomou podporu globálního zla postfašizmu jakožto vědomé úsilí směřující ke globální genocidě lidstva. Poslední soud stanoví výuku náboženství ve školách za vědomou podporu globálního zla postfašizmu jakožto vědomé úsilí směřující ke globální genocidě lidstva. Poslední soud stanoví odkaz na Boha v soudní přísaze za vědomou podporu globálního zla postfašizmu jakožto vědomé úsilí směřující ke globální genocidě lidstva. Poslední soud stanoví ateistické ignorování metareality za vědomou podporu globálního zla postfašizmu jakožto vědomé úsilí směřující ke globální genocidě lidstva. Poslední soud stanoví postmoderní vědu a techniku posluhující teroru diktatury kapitálu za třetí proud postfašizmu a odpovědné za vědomou podporu globálního zla postfašizmu jakožto vědomé úsilí směřující ke globální genocidě lidstva. Poslední soud ukládá teistům a ateistům opustit falešnou víru a příklonem k žité metarealitě nastolit na planetě Zemi planetární civilizaci trvale udržitelného rozvoje, neuposlechnutím potrestají sami sebe i jiné. Poslední soud stanoví teisty a ateisty nezpůsobilými vést, spravovat, zastupovat a soudit lidi a činí je zodpovědnými za vědomou podporu globálního zla postfašizmu jakožto vědomé úsilí směřující ke globální genocidě lidstva. Poslední soud každému obyvateli planety Země ukládá žitou metarealitou realizovat trvale udržitelný rozvoj, neuposlechnutím potrestá sebe i jiné a stává se spoluodpovědným za vědomou podporu globálního zla postfašizmu jakožto vědomé úsilí směřující ke globální genocidě lidstva. Poslední soud ukládá každému člověku metamanažment nikoliv jako spolupráci s metarealitou, ale jako způsob žití v epoše globality. Metamanažment není spolupráce s metarealitou, ale způsob žití metarealitou a proto také místo synergismu, zavánějícím spoluprací, mluvíme raději o metarealismu jakožto žití podle smyslu metareality. Metarealita dává svobodnému člověku do rukou absolutní zbraň. Jenže pozor! Metarealita se může v rukou nepovolaného či nepovolaných stát dvousečnou zbraní. Jak k tomu dochází? Jednoduše tak, že pojem metareality se může stát opět kouzelným pomocníkem. Na to kdysi narazili mnozí, za mnohé uveďme Eckharta, Husa, Teilharda de Chardin. Ne nadarmo se jmenování dostali do sporu s církví. Prohráli proto, že se nechali zmanipulovat pojmem Boha do podoby právě kouzelného pomocníka. V záležitostech soudů o pojmech Boha je nutné postavit se do pozice metareality a hlavně její metazákonnosti. V tomto postoji se pojem Boha stane záležitostí Božího zákona a jím je už možné vést soud o Bohu, o církvi, o teizmu, o ateizmu. Stačí si vzít metatexty Eckharta, Husa a jeho stoupenců, Teilharda de Chardin a jiných, jak to ostatně činí MetaBible. Ne nadarmo slavná hymna Husitů začíná: Kdož sú boží bojovníci a Zákona jeho. Nejen teizmus činí Boha kouzelným pomocníkem, ale také ateizmus přírodními zákony. Jak kdysi připomínal Mistr Eckhart, nejde o to věřit v Metazákon, ale žít ho, věřit v jeho ducha, tedy nedělat si z něj opět kouzelného pomocníka, ale svobodně Metazákon umět interpretovat v žití. Uplatňují se tu však i další a neméně podstatné motivy sebezáchovné. Globální postfašizmus vede k sebezničení lidstva. Lidem diktatury postfašizmu je třeba spásy od sebezničení a tak nutností doby nastupuje Poslední soud. Poslední soud stanoví světovou válku proti postfašizmu za zahájenou. Poslední soud stanoví každého člověka bez autority metareality a věřícího v kouzelného pomocníka v jakékoliv podobě tedy neschopného metamanažmentu žití za nezpůsobilého vést, zastupovat, spravovat a soudit lidi a jejich záležitosti a jeho veřejný výkon za zločin proti lidskosti. Poslední soud stanoví víru v Boha coby kouzelného pomocníka za otroctví ducha a veřejný výkon v zastupování věcí lidských za zločin proti lidskosti. Pro rychlé ukončení globální krize lidstva Poslední soud každému člověku planety ukládá prokázat způsobilost být svobodným a to vytvořením metadisku pro sebe a jiné. Při existujícím vzoru a svobodnou tvořivostí metamanažmentem informací naplnit metadisk metainformacemi není problémem. Metadisk stává se předmětem daru, výměny i obchodu. Do metadisku může každý člověk uložit důležité metainformace a uchovat je pro lidstvo buď v rámci každé metauniversity či jiných metastátních institucích nebo přímo u Posledního soudu. Metadisk a přirozeně metainformace lze sdílet na Internetu. Existují programy, které umožňují výměnu jakýchkoliv souborů přes Internet. Současné výměnné systémy již dávno překonaly situaci, kdy bylo najednou připojeno ve sdílení souborů v průměru milion lidí z celého světa. Programy pro sdílení umějí mezi sebou propojit počítače přes Internet tak, že připojení uživatelé vidí obsahy adresářů vzdálených počítačů a sdílet soubory roztroušené po počítačích celého světa. V tom vévodí program KaZaA s 230 miliony uživatelů (webová adreas kazaa.com). V Česku je velmi populární i Direct Connect ( webovská adresa neo-modus.com), ten umí vytvářet uzavřené skupiny uživatelů, kteří sdílejí jen určitý typ dat a urychlit stahování souborů. Programy pro sdílení vytváří jakousi vlastní celosvětovou "metasíť". Pro připojení a sdílení existují seznamy počítačů, na které je možné se připojit a sdílet gigabajty dat. Na metadisk mohou být úspěšně uloženy různé projekty e-learningu a to z toho důvodu, že internetově orientované jsou provozně příliš drahé a především pomalé, což značně ruší soustředění na vzdělávací proces. O tom se lze přesvědčit na ryze vzdělávacím portále s webovskou adresou eliska.cz nyní umístěném na adrese ella.cz. Potřeba sdílení metainformací vzniká metamanažmentem žití coby stylu žití metamoderního člověka epochy globality. Metamanažmentem žití stává se metadisk či jiné metainformace především záležitostí třetího sektoru a hlavním způsobem seberealizace celoživotních zkušeností seniorů. Investice do metakapitálu coby metamanažmentu žití přináší kapitál protože minimálně spoří životní náklady a každému dává šance k tvořivosti. Metamanažment žití je jediný způsob jak zrealizovat civilizaci trvale udržitelného rozvoje. Poslední soud každému člověku ukládá metamanažmentem žití vysvobození z otroctví teroru a diktatury postfašizmu, neuposlechnutím každý potrestá sebe i jiné. Metamanažmentem žití Poslední soud ukládá lidstvu trvale udržitelný rozvoj, neuposlechnutím potrestá samo sebe. Za napomáhání šíření teroru diktatury postfašizmu, coby smrtelně nebezpečné pandemie postfašizmu, za válečné zločiny proti lidstvu, Globální válečný soud ukládá Mezinárodnímu trestnímu soudu naplnit právo a vykonat spravedlnost na každé postfašizované správě věcí lidských. Postfašizovaná demokracie se marně snaží silou moci nastolit demokracii a pořádek, jediný důsledek toho je porušování lidských práv a nespočetné lidské tragédie. Svět ovládla postfašistická demokracie. Lidstvu vládnou lháři a podvodníci. Představitelé USA a Velké Británie ve věci vlastnění zbraní hromadných ničení Irákem záměrně lhali a podváděli světovou veřejnost. Předseda vlády Británie Tony Blair nechal přepracovat zprávu výzvědných služeb tak, aby vyhovovaly útoku na Irák. Viceprezident USA Cheney, náměstek ministra obrany Wolfowitz i ředitel CIA Tenet zase naléhali, aby špionážní analytici hledali a psali takové zprávy, které by pomáhaly vládě G.W.Bushe při tvrzení, že invaze do Iráku je naléhavá. Důkazy o genocidě Saddáma na iráckém obyvatelstvu nestačily, proto si představitelé USA a Británie vycucali báchorku o iráckých zbraních hromadného ničení. Při implicitní autocenzuře v postfašistické demokracii tuto báchorku ochotně převzaly novináři a politici světa. Noviny toho byly plné a jsou důkazem. Přikrašlování skutečnosti k obrazu postfašizmu se netýká jen vlád a politiků, ale také firem a především novinářů. V prestižním americkém deníku The New York Times mají také svého Blaira. Čtyři roky si některé zprávy vymýšlel, další přebíral z jiných listů a podepisoval je svým jménem. Blairovi vedoucí jeho prohřešky přehlíželi, přes opakované upozornění. Blair vodil čtenáře, ale i celý list za nos čtyři roky a po tu dobu napsal pro Timesy přes 600 článků. Vymýšlení smyšlených důvodů pro vedení války je vlastní politice současné americké administrativy. Americké rozhodnutí zdůrazňovat hrozbu domnělých iráckých zbraní hromadného ničení jako hlavní důvod pro ospravedlnění války proti Iráku bylo učiněno z “byrokratických” důvodů, prohlásil to náměstek amerického ministra obrany Paul Wolfowitz. Překvapení, že se v Iráku dosud nepodařilo najít zbraně hromadného ničení vyjádřil také velitel americké námořní pěchoty, a ne že by se Američané nesnažili. Ono to takové překvapení není, pouze potvrzením hitlerovských metod představitelů USA. Vrcholní představitelé Američanů a Britů si nepřímo u svých zpravodajských služeb objednali vyrobit důkazy o iráckých zbraních hromadného ničení. V postfašistické demokracii stačí přání a už to je otcem myšlenky a činů. V podobném hitlerovském duchu prý už USA připravily vojenskou operaci proti Iránu vedenou z Iráku s použitím vojenských základen v Gruzii a Ázerbejdžánu. Nějaká smyšlená záminka se zase vykonstruuje. Před tím se však USA pokusí o řešení izraelsko-palestinského problému. Pro další vedení války proti arabským státům USA potřebují mír mezi Izraelci a Palestinci. Třístranný summit mezi USA, Izraelem a Palestinci naznačuje ochotu založit stát Palestina v roce 2005. Jenže Izrael vlastní zbraně hromadného ničení a dokud se jich nezbaví mír na Blízkém Východě nebude. Když může mít atomové zbraně Izrael, tak proč ne jiný stát. Arabové by neměli strpět držení zbraní hromadného ničení Izraelem. Po válečné agresi USA vůči Iráku se antiamerikanizmus ve světě prohloubil, a také rozšířil. Vojenská agrese USA proti Iráku zanechala těžké dědictví. Marně a okatě se to snaží zastřít lídři postfašizmu. Rozkol mezi názory Američanů a lidí v jiných částech světa je v řadě věcí větší než kdykoli dříve. Válka proti Iráku má i své vedlejší oběti v OSN a NATO. Svazky USA a Evropy slábnou jednoduše proto, že EU nebude obrazem USA. Irácké zbraně hromadného ničení nejsou a přece mohou škodit, protože začínají ohrožovat vládu USA i Británie. V USA zkoumá CIA sama sebe, zda si nevymýšlela a neuváděla vládu a občany v omyl. V USA je to občanům jedno, kdežto Britové se cítí podvedeni a pokud se ukáže, že Tony Blair opravdu hrozbu režimu Saddáma vědomě zveličoval, může to ohrozit jeho vládu. Světová veřejnost si může prostřednictvím summitu G8 zakusit chutná postfašizmus. Lidstvo se nesmí nechat zmást, jeho společný zájem tkví v porážce postfašizmu tváří v tvář "nepřátelům svobody". Prezident USA G.W. Bush a evropští vůdcové se marně snaží změnit rozkol okolo Iráku v minulost. Postfašizmus se svými vůdci snaží zakrýt globální terorizmus znamenající postfašistickou demokracií genocidu lidstva. Uskupení států G8 pomalu uvádí další genocidu ve skutek. V Kongu hrozí genocida podobná té ve Rwandě, při níž v roce 1994 bylo zmasakrováno na 800 000 lidí. Možná se tentokrát konat nebude. EU přebírá část mírové operace v Kongu. Je to vůbec první mírová operace pod hlavičkou EU, pro níž unii nebude třeba součinnosti NATO. Hlavně, že se lídři světového postfašizmu cukrují a ohánějí bojem proti zbraním hromadného ničení. Co jiného než hromadné ničení je mnohá genocida páchaná po světě, třeba ta v Čečensku? Uskupení G7 se díky Rusku letos rozrostlo na G8 a Rusku patří zvláštní pozornost v odpovědnosti za osudy lidstva. Globální válečný soud činí ruského prezidenta Putina odpovědného a zodpovědného za válečné zločiny spáchané v Čečensku a ukládá Mezinárodnímu trestnímu soudu, aby se ujal svých povinností. Postfašizmus je prostředkem hromadného ničení, to je globalizací zcela evidentní a uskupení státníků G8 (USA, Británie, Itálie, Japonska, Ruska, Francie, Německa, Japonska) je za to odpovědné a zodpovědné. Globální válečný soud stanoví uskupení pohlavárů G8 odpovědné za podporu teroru postfašizmu a ukládá Mezinárodnímu trestnímu soudu, aby se ujal svých povinností. Jako trucpodnik G8 v maliské vesnici Siby probíhal v pořadí druhý "summit chudých", ovšem zase v duch postfašizmu. Globální postfašizmus působí lokální genocidy i genocidu lidstva. Podle OSN ve světě nadále rostou emise skleníkových plynů, které vážně ohrožují klimatické podmínky na zeměkouli. Podle OSN se má emise skleníkových plynů zvýšit v období od roku 2000 do 2020 o plných 17 procent. Jejich hlavním producentem jsou USA. Mnozí ze zla postfašizmu vidí jen následky. Postfašizmu nelze čelit potíráním jeho projevů. Tak postfašistická australská vláda se v intencích svých tradic rozhodla radikálně čelit globálnímu oteplování zákazem rybařením a omezením turistiky. Takovým způsobem má australská vláda chránit Velký bariérový útes před důsledky postfašizmu. Postfašizmus má různé podoby. Čína začala přehrazovat v oblasti Tři soutěsky tok veletoku největší hydroelektrárnou na světě. Do 15. června dosáhne vodní hladina nádrže, dlouhé 600 kilometrů, výšky 135 metrů z původní 175 metrů. Projekt stavby nebral v potaz metarealitu a tak hrozí obrovská ekologická katastrofa, když dílo není dostatečně zabezpečeno proti zemětřesení. Je marné bojovat proti postfašizmu, když je založen v ústavách států. O totéž se pokouší evropští postfašisté a tak připravovaná ústava EU opět rozhádala Evropu. Je to pochopitelné, když Evropu ovládá postfašistická demokracie. Ústava EU je v zajetí svévolníků, neschopných metareality, a tak bobtná a komplikuje se, přitom by měla být jednoduchá a platná alespoň na jedno století. Jednotné Nové Evropě totiž schází jednotící kultura a ta v evropských tradicích nemůže být jiná než založená na humanismu tedy na představě o svobodě člověka odvozené od metamanažmentu žití. Postfašistická demokracie se něčeho takového hrozí a proto ratifikaci Ústavy EU jejími občany odmítne, i když by měla podléhat schválení lidovým hlasováním. Nejde o maličkost, ústava jakožto nejvyšší zákon zakládá zákonodárství a demokracii. Postfašisticky založená ústava legalizuje postfašizmus. Příkladem může být Česko. Ústava Česka říká, že pokud parlamentní komora nevydá poslance či senátora policii ke stíhání, je takový zákonodárce "osvobozen” od trestního stíhání až do konce života. Poslanci jsou tak samou ústavou vedeni k nezodpovědnosti a nepostižitelnosti. Postfašisticky založená ústava šíří zlo postfašizmu a proto je třeba dát si pozor na ústavní soudce a zakladatele ústavy zvláště. Ústavní soudce musí být schopen metazákonnosti tedy především ducha metareality a tím i ducha zákonů. Ústavní soud sice často napraví nepravosti zákonodárců, ale v postfašistické demokracii příliš pozdě, až je zlo zákonodárců učiněno skutkem. Navíc je Ústavní soud povinován dbát postfašistického nastavení ústavy a i kdyby chtěl, nápravu učinit nemůže. Příklad. Ústavní soud uznal pacientům právo zaplatit u lékaře to, co neplatí zdravotní pojišťovna, ovšem zaplatit nadstandard už neuznal. Pacienti si však lepší péči stejně koupí a dělají to pokoutně a podporují tím korupci. Rozpory v tom panují i v samotném Ústavním soudu, když šest z deseti bylo pro zrušení paragrafu zamezující platit nadstandard, pro změnu platného zákona je jich potřeba nejméně devět. Ústavní soud se vyhnul zrušení příslušného paragrafu, protože by tím vlastně vydal pokyn ke změně celého systému zdravotní péče a překročil by své kompetence. Přitom správný zákon by měl přesně vymezit, za co si mohou pacienti připlácet. To špatné je v tom, že Ústavní soud otevřeně nevyřkl verdikt o špatném zákonu. To dobré je v tom, že Ústavní soud musí ctít metarealitu tedy souvislost zákonů a nemůže zrušením jediného paragrafu vyvolat zbourání zákonodárné systémovosti. To nejpodstatnější je však v špatně založené ústavě, připouštějící nekompetentnost zákonodárců k ústavě a k metarealitě a vedoucí k páchání zla na občanstvu. Špatnou ústavou se na světovém postfašizmu vydatně podílí i Česko. Třeba brigádou soudce Ústavního soudu. Soudce Ústavního soudu Vojtěch Cepl o dovolené vyrazil do Iráku pomoci Američanům v následcích agresivní války. Nic na věci nemění, že soudce konal po čas dovolené. Šel americkým dočasným správcům a místním Kurdům a Arabům vysvětlovat jak by se měla zakládat ústava postfašistického státu. Jakožto spoluautor Ústavy Česka ji vystavěl právě v postfašistickém duchu totiž na pozitivisticky svévolnickém duchu. Není mu znám princip nemožnosti vystavět jakýkoli formální systém bez otevřenosti s odkazem k metarealitě. Pochopitelně ignorací metazákonnosti metareality jsou mu pak hitlerovsky vymyšlená obvinění Iráku z vlastnění zbraní hromadného ničení dostatečným důvodem pro agresivní válku USA a potlačení práv a spravedlnosti iráckých občanů jakožto důsledku. Třeba založit precedens. Globální soud činí spoluautory Ústavy Česka odpovědnými za šíření postfašistické demokracie jakožto důsledku špatně založené ústavy. Globální soud činí činitele odpovědné za přijetí Ústavy Česka odpovědnými za šíření postfašistické demokracie jakožto důsledku špatně založené ústavy. Jakožto způsob nápravy se jeví podřídit Ústavu Česka budoucí Ústavě EU vystavěné na metarealitě. Jakožto způsob preventivního zamezení potfašistické demokracie EU a ústav jejích členských států Globální soud stanoví stávajícímu Konventu EU dlouhodobě založit navrhovanou ústavu EU na metarealitě a tím nadřazenou všem ústavám členských států nové EU. V důsledku špatné Ústavy Česka se zastupitelem občanů Česka může stát kdokoliv nezpůsobilý chápat metarealitou souvislosti a svévolností poškozovat občanstvo. Vykonávat demokracii bez odkazu na metarealitu jde o vědomý úmysl škodit občanstvu Česka. Je to stejně vědomě založený zločin jako nechat vykonávat lékařskou praxi komukoliv, kdo má peníze nebo moc. Důkazů je stále více a jsou i patrnější. V důsledků ústavně založené postfašistické demokracie není Česko schopno provést systémové reformy. Dokonce v postfašistických reformách Česko zaostává za Polskem, Maďarskem a Slovenskem. Každý měsíc tak ze Slovenska do Česka odchází stále větší počet Romů s vidinou lepších sociálních dávek. Buď požádají o azyl, nebo zůstanou u svých příbuzných. Jde o stovky až tisíce lidí. Slovenský exodus se v posledních měsících stal vážným problémem. Příčinu posledního nárůstu vidí odborníci v omezení slovenských sociálních dávek - jedna rodina může nyní pobírat nejvýše 10 500 korun měsíčně bez ohledu na počet dětí. Převážná část slovenských žadatelů jsou obyvatelé nuzných romských osad. Jde o lidi, kteří se nyní po změně sociálního systému ocitli na existenčním dně. Je to však dočasné řešení, při šaptném hospodaření s daněmi se reformy nevyhnou nikomu. Špidlova vláda za prvních pět měsíců v tomto roce utratila o 75 milard korun více, než se jí povedlo do státní pokladny získat. Schodek státního rozpočtu se tak vyšplhal do dvou třetin celoročně naplánovaného deficitu 111 miliard korun. Na vině je jak horší výběr některých daní, tak větší výdaje. Při špatné správě peněz daňových poplatníků se nelze divit. Nejen deset miliard za Novu, peníze odtékají stále a po kapkách. Tak třeba stát musí dát romské rodině odškodné 600 tisíc korun za pomalý soudní proces. Zastavit rychlé narůstání dluhů musí zajistit až radikální systémová reforma a ne flikování předváděné vládou. Metareálná reforma takové flikování nezná, uznává pouze systémovost, konsistentnost, komplexnost. Reformy dělá celá Evropa, ale stejně špatně. Šok právě zažívají občané Slovenska. V postfašistické demokracii totiž vládne hňupoelita neschopná metareality a tím občanstvu škodící. Přitom od každého živnostníka zákonodárci vyžadují osvědčení o odborné způsobilosti, samotná ústava však obdobnou způsobilost nevyžaduje od ústavních činitelů a demokraticky volených zástupců. Občana v postfašistické demokracii může zastupovat či ho spravovat každý hňupoelitník. Začněme radikální reformu společnosti od způsobilosti elity k metarealitě. To by však bylo málo, každý může začít hned sám u sebe metamanažmentem žití, životem a prací. A vláda by měla začít první. Špidlova vláda vyzývá k utažení opasků, škrtá v rozpočtech a nechce dát mnoha lidem slibované peníze. Kabinet se však přesto rozhodl podpořit dvěma miliardami soukromé, a navíc prosperující Třinecké železárny. Jen několik hodin poté, co vláda rozhodla, že se pokusí poskytnout firmě dvoumiliardovou pomoc, přišlo z Evropské komise z Bruselu odmítavé stanovisko. Rozšíření seznamu již dříve státem podporovaných podniků nebude podle evropských vyjednavačů možné. Komise lituje, že se nepodařilo českou vládu odradit od tohoto rozhodnutí, ačkoliv dávala jasně najevo, že jde o slepou uličku. Proč chce stát třineckým železárnám vlastně pomáhat? Ministr průmyslu Milan Urban argumentoval tím, že firma, zaměstnávající 5000 lidí na severní Moravě sužované nezaměstnaností, by bez státního zásahu nemusela přežít. Urban vládě navrhl, aby stát zaplatil ocelárnám jejich dvoumiliardové dluhy a své rozhodnutí včetně podkladů poslal k verdiktu do Bruselu. Vláda pomoc neodmítla, ale žádá Evropskou komisi o stanovisko. Odborníci soudí, že šlo o šalamounské řešení: kabinet nechtěl pomoc přímo odmítnout a nechal nesouhlas na Bruselu. Kabinet Vladimíra Špidly se pokusil zbavit nepříjemného tématu - Evropskou komisí dlouhodobě kritizované snahy o poskytnutí státní pomoci soukromým Třineckým železárnám. Ministr průmyslu Milan Urban vládě navrhl, aby stát zaplatil železárnám jejich miliardovou emisi obligací a zhruba stejně velké dluhy u bank. Do vlády již přitom stejný materiál nesl loni v prosinci jeho předchůdce Jiří Rusnok. Tehdy bruselští úředníci prvně jasně řekli: Kapitolu pomoci hutím považujeme za uzavřenou a další firmu na seznam nepřidávejte. Kabinet nakonec Urbanův návrh přijal jen zčásti a pověřil ministry průmyslu a zahraničí, aby nejprve projednali záležitost s evropskými úředníky. Teprve poté by vláda věc vyřešila. Ačkoli pomoc Třinci je téměř vyloučena, zástupci ocelárny chtějí bojovat až do poslední chvíle. Jako nový argument, který vždy Brusel rád slyší, železárny přinesly návrh na snížení svých kapacit o pětinu. I bruselští úředníci míní, že verdikt kabinetu, který rozhodnutí přenesl na bedra evropských úředníků, byl dobře vykalkulovaný. Je to jen hra pro galerii. Stát za vlády Miloše Zemana pomohl desítkami miliard konkurenčním ocelárnám Vítkovice a Nová huť. Tím prý stát narušil konkurenční prostředí a měl by dát Třineckým železárnám kompenzaci. Stát přitom nemá peníze na školství. Nízké platy ve školství vedou k snižování kvality školství, což jde proti všem možným reformám. Učitelský sbor stárne, vzdělaní pedagogové odchází za lepe placenou prací v soukromém sektoru, přibývá nekvalifikovaných učitelů. Učitelé se chystají do stávky. Nejdřív vyjdou do ulic. Pak zablokují hraniční přechody na jižní Moravě. V červnu dětem někteří nenapíší vysvědčení a v září je už vůbec nepustí do školy. Tak hrozí školské odbory. Také lékaři jsou v pohotovosti. A je jen otázkou času, kdy se k jejich rozhořčeným řadám připojí i státní úředníci. Povstává odborářská Ostrava. Proti hrozivé nezaměstnanosti, úpadku regionu a proti sociální reformě. Stávkou hrozí zdravotníci. Kvůli úsporným plánům vlády, které je mají připravit o slibovaný růst platů. Češi začínají brát vážně slova politiků, že se bude muset na jedné straně víc šetřit a na druhé víc platit. Začne-li vláda slova obracet v činy, mohou ji následovat i občané - jako Rakušané a Francouzi zaplaví ulice měst. Ale změní stávky, bouře, demonstrace něco na faktu, že každý z nás má dnes na kontě čtyřicetitisícový dluh, který rok od roku strmě roste? Nezmění. Pomůže, když se vládě - najmě ČSSD - otlučou o hlavu její lepkavé sliby o vyšších platech, příspěvcích a podporách? Nepomůže. Nikdo nechápe podstatu reformy. Ostrava zažila největší výbuch nespokojenosti proti vládě od roku 1989. Hlavní ostravské náměstí poprvé od listopadu roku 1989 zažilo skutečně masové vystoupení lidí proti vládě. Léčba je složitá a musí být systémová a důsledná. Zdravotníci hrozí, že po letech opět vstoupí do stávky. Podezírají vládu, že kvůli finanční tísni chystá manévr, který jim platy - místo slibovaného zvýšení - ještě sníží. Stávkovou pohotovost vyhlásil Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče. Nelíbí se mu nový návrh ministryně Marie Součkové, podle něhož by zaměstnanci ve zdravotnictví dostávali plat nikoli podle státních tabulek, nýbrž smluvní platy jako v podnikatelské sféře. Odbory se obávají, že zdravotníci by brali asi o pětinu méně než dnes. Pod tíhou krize veřejných financí se vláda snaží vyhnout slibovanému zvýšení mezd. To měla přinést nová tarifní tabulka, jež by umožnila lépe zaplatit hlavně lékaře a sestry s vyšší kvalifikací a zkušeností. Kdyby však lékaři dostávali smluvní platy, přišli by o své jistoty v podobě příplatků za přesčasy nebo přídavky za roky praxe. Nový systém zasáhne hlavně nižší a střední zdravotnický personál. Vláda lékaře povýší, a pak mu sníží plat. Je-li člověk povýšen, obvykle to pro něj z logiky věci znamená i více peněz. Ale existuje jedno místo, kde to funguje zcela opačně. Je to fakultní nemocnice. V ní pracují lékaři, kteří jsou placeni nemocnicí, a lékaři, kteří kromě léčení též vyučují a platí je škola. Každá skupina je placena podle jiných tabulek. A mzda školského zaměstnance dnes tvoří dvě třetiny toho, na co má nárok jeho kolega zaměstnaný nemocnicí. Protože platy ve zdravotnictví rostly rychleji než ve školství, rozdíly mezi oběma profesemi se prohlubují. Stát neumí dobře zaplatit lidi, kteří vedou služby a rozhodují o práci podřízených i osudu nemocných. Škrtit výdaji se bude všude. Parlament nečekaně schválil zvýšení daní, které bude pro každou rodinu v Česku znamenat zvýšení měsíčních výdajů o několik set korun. Daň z přidané hodnoty, zvýšená z pěti na dvaadvacet procent, prodraží některé služby, a to už od ledna příštího roku. Bude se to týkat hlavně telefonování, a to z pevného i z mobilního telefonu. To, že se daň v některých případech zvedne už v lednu, vsunul do jiného daňového zákona jako pozměňovací návrh poslanec ČSSD Michal Kraus. V květnu pak čeká Česko další kolo změn daně z přidané hodnoty. Dokonce poplatek za psa bude vyšší, nemilá zpráva pro pejskaře. Těm, kterým se nechce platit psí poplatky, zřejmě nezbude nic jiného než se přeorientovat na kočky. Zatímco poplatky za psa značně podraží, chov koček bude tak jako doposud zadarmo. Poslanci rozhodli, že roční poplatek za psa se zvedne z tisíce korun na patnáct set. Nepodraží jen zvířecí společníci penzistů - vyjdou i nadále nanejvýš na dvě stovky ročně. Města a obce tak získají víc peněz na dotování útulků pro opuštěná zvířata, úklid zaneřáděných chodníků a nákup pytlíků pro psí lejna. Například vedoucí finančního odboru vybere každoročně na poplatcích kolem milionu a dvou set tisíc korun a za úklid vydá pětkrát tolik. O zavedení povinné "daně z koček" se zatím neuvažuje. Že se za kočku nic neplatí, se vysvětluje tím, že je majitelé nechodí venčit. Vychytralí pejskaři mají po svém oblíbeném triku. Svým zvířecím společníkům už nebudou moci přehlašovat "trvalé bydliště", podle toho, jak je kde vysoká "psí daň". Právě jim to zakázali poslanci. Pokud zákon o místních poplatcích schválí i Senát a podepíše prezident, obce si na podvody psích majitelů budou moci došlápnout. Psi se totiž - alespoň papírově - stěhují častěji než jejich majitelé. A všichni jedním směrem: z města na venkov. Velká města totiž za zvířecí společníky inkasují maximální sazby povolené zákonem. Nyní je to tisícovka. Vesnice tak přísné nejsou a spokojí se třeba jen s padesátikorunou ročně. V budoucnu budou obce moci skutečné bydliště psů kontrolovat. Platit za zvíře totiž bude muset jeho "držitel", a nikoli "majitel" jako dosud. A že se na to, kde pes skutečně bydlí, přijde, je předem jisté. Pes se tak vedle dítěte zřejmě stává ještě větším luxusem, než byl dosud. Reformu veřejných financí zahájila vláda tím snazším: zvýšením daní. Služby - především pak telekomunikační - byly přesunuty do vyšší sazby DPH, daň se zvýší sedmnáct procent. Svádět tento krok na požadavky Evropské unie je neprozřetelné a zavádějící. EU sice požaduje přesunout telekomunikační služby do vyšší sazby DPH, neříká však, že DPH musí být našich 22 procent. Může to být méně. Vláda také udělala to, co v hrubých obrysech udělat musela, o rok dříve, než jsme se smluvně zavázali. Překvapivé bylo načasování. Poslanci zařadili tento bod na program na poslední chvíli. Dopady na občanstvo se kupí. Proti vládě stojí nejen učitelé a zdravotníci, ale už i lékaři. Vzbouřenci se chystají na svou stranu přetáhnout i železničáře, zemědělce a státní úředníky. Proti vládě a jejímu návrhu reformy veřejných financí stojí už všechny odborové svazy v Česku. Hned po referendu o vstupu do EU má Praha zažít demonstraci, jakou v posledních třinácti letech neviděla. Přišel čas, kdy by se měli ozvat všichni občané Česka, kteří se stali obětmi postfašistické demokracie. Protesty proti hospodářským reformám ochromí leteckou i vlakovou dopravu také v Itálii. Francii a Rakousku. Ano, přišel čas na globální stávku proti postfašistické demokracii. Jak? Protestní pochody a stávky jsou sice možné, ale nejlépe dokonalejší demokracií založenou na životním stylu metamanažmentem žití. Příčina stávkování je ve vládě, v nesystémových reformách. Nekvalitní mocí výkonnou, zákonodárnou a soudní řada vlád ve spolupráci s parlamentem dlouhodobě rozhazují peníze daňových poplatníků a snaží se další zdroje najít v jednoúčelových reformách, na které masově doplatí občanstvo. Pravá reforma spočívá v skoncování s postfašistickou demokracií a jednoduše tak, že výkon zastupitelské moci bude podmíněn způsobilostí chápat metarealitu a jí činit. To dlouhodobě znamená vychovávat lidi ke svobodě a ve školách prvně. České školy čekají na podzim velké a zásadní změny, ale nesystémové. Nadané děti budou moci konečně studovat podle individuálního plánu, žáci druhého stupně základních škol budou mít dvě hodiny týdně navíc, bude se opět učit branná výchova a učitelé získají větší volnost, jak vykládat látku. Ministerstvo školství spustí v září nový experiment. Ten nadaným dětem, kterých jsou podle odhadů u nás na dvě procenta, umožní studovat podle individuálního plánu. Mimořádně nadané děti vynikají většinou v určité oblasti. Mohou tedy jen zřídka využít možnosti přeskočit celou třídu. Má se jim umožnit studovat v předstihu jen určité předměty. Vše se to však děje pouze k vytváření fachidiotů, i když tomu chybí to nejpodstatnější totiž příprava učitelů a psychologů. Pokud se ministerstvu školství podaří prosadit navrhovanou reformu, otřese se vzdělávací systém v základech. Školy si totiž budou muset zvyknout na úplně nový styl učení: takový, který bude vyhovovat individuálním potřebám jednotlivých dětí. Od září dětem na druhém stupni základních škol přibudou dvě hodiny výuky týdně. O jejich náplni rozhodnou ředitelé. Ti už chystají úplně nové předměty. Je spousta témat, na něž není v rámci nynějších osnov prostor. Školám však chybí to nejdůležitější a to výchova k lidství, ke svobodě, k metamanažmentu žití. Školy proto nepřejí zvláštnostem. Nynější školský systém vyhovuje jen dětem průměrným. Nadané i ty opožděné jsou z běžného školství systematicky vyčleňovány. Na jedné straně do víceletých gymnázií, na straně druhé do zvláštních škol. V budoucnu by to mělo být naopak: základní škola bude muset dokázat vyhovět potřebám všech dětí. K integraci směřují školské systémy v celé Evropě. Tím školské změny zdaleka nekončí. Připravovaný nový zákon převrátí školy naruby. Současné předměty nahradí víceoborové okruhy. Místo fyziky či chemie budou děti zkoumat člověka a přírodu nebo člověka a svět. Konec nastane i nenáviděnému biflování. Škola už nebude po dětech vyžadovat encyklopedické znalosti, ale schopnost informace nalézt a použít. Celé to má jeden háček: nejprve se vše musí naučit sami učitelé. A pedagogické fakulty zatím nové přístupy k dětem spíše ignorují. Absolventi většiny pedagogických škol jsou nadupaní ve svých oborech. O metamanažerské metodice vyučování a přístupu k dětem vědí minimum. Děti studují pro vidinu peněz plynoucích ze vzdělání a zapomínají, že praxe vyžaduje umění metamanažmentu znalostí a informací a nikoliv mrtvou hromadu vědomostí. Vzdělání samo o sobě nestačí. Nestačí znalosti, známosti ani ctižádostivost, je třeba zvládnout umění metamanažmentu žití a to životem a prací. Postmoderní školy se proměňují k obrazu svévolníků, ale na příslušnou reformu, který by to měl umožnit, se stále čeká. Školy získají větší samostatnost, ale v duchu postfašizmu. Své vzdělávací programy si budou svévolnicky sepisovat samy. To hlavní však neposkytnou, totiž výchovu ke svobodě. Postfašistický stát a s ním svázaná škola se bude dál dopouštět zločinů proti lidskosti, protože dětem nedá to hlavní totiž naučit je učit se žít ve svobodě a to metamanažmentem žití. Také jazykové školy a agentury se upsaly diktatuře kapitálu a vysloveně se předhánějí v nabídce nejrůznějších programů coby intenzivního pomaturitního studia, což je v prostředí postfašizmu pouze jinou formou jak verbovat mladé lidi do nevolnictví trhostroje. Jde o předstupeň známého lanaření mozků. Člověk se nesmí nechat nachytat na “image”, to často klame. Než forma je důležitější obsah. Co z formy bez obsahu, co z manažera bez lidství. Metamanažment žití je metakapitál umožňující přetvářet metainformace v kapitál. Jistota víry v metarealitu odstraňuje stavy úzkosti a strachu což působí blahodárně na zdravotní stav a být fit je kapitál k nezaplacení. Psychologické faktory působí na imunitu a odolnost organismu proti nemocem. Deprese, stres a stavy úzkosti oslabují imunitní systém a snižují odolnost organismu proti infekcím a nemocem. Metamanažment žití přináší spokojenost a zdravější populaci spermatem, početím, těhotenstvím, zdravější rodinou a žitím vůbec. To hlavní na metamanažmentu je však v prevenci a schopností směrované evoluce vůbec, což je v podmínkách složitostí globality jediný způsob jak čelit nepředvídatelné evoluci. Mnoho lidí si svobodu vykládá jako zvůli, jako volnost rovnající se svévolnosti. Především svoboda slova se chápe jako možnost říkat cokoliv, a to je velká mýlka. Svoboda slova znamená především ctít metarealitu a teprve potom mluvit i činit. Příkladem nově zneužité svobody slova je podle masmédií moderátorka televize Nova, která prý v nováckém pořadu Sedmička neuváženě šířila poplašnou zprávu a pomlouvala a hanobila skupinu obyvatel. Moderátorka v Sedmičce kriticky mluvila o lidovcích a církvi. Představitelé českých katolíků, představitelé KDU-ČSL, prý ochotně diskutují s landsmanšaftem a landsmanšaft hájí v Evropském parlamentu zájmy české katolické církve, na sraz landsmanšaftu prý jezdí lidovečtí poslanci a senátoři. Na úsudek policie v otázce církve a politiky se nelze spoléhat. Bylo třeba zjednat spravedlnost. Za spolupráci s Vatikánskou církví a její skryté působení v politice Globální soud činí KDU-ČSL a Evropskou lidovou stranu odpovědnými za potlačování svobody občanů a za omezování lidské důstojnosti vedoucí v konečném důsledku postfašizmem ke genocidě lidstva. Jménem Posledního soudu Globální soud činí voliče KDU-ČSL a Evropské lidové strany odpovědnými za potlačování svobody občanů a omezování lidské důstojnosti vedoucí v konečném důsledku postfašizmem ke genocidě lidstva. Jménem Posledního soudu Globální soud činí landsmanšaft rakouský a německý odpovědnými za potlačování svobody občanů a omezování lidské důstojnosti vedoucí v konečném důsledku postfašizmem ke genocidě lidstva. Jménem Posledního soudu Globální soud ukládá německému a rakouskému landsmanšaftu jít příkladem a omluvit se za odsun Sudetských Čechů ze Sudet a za zlé důsledky, které to mělo. Jménem Posledního soudu Globální soud činí Vatikánskou církev a její členy odpovědnými za potlačování svobody občanů a omezování lidské důstojnosti vedoucí v konečném důsledku postfašizmem ke genocidě lidstva. Takový odsudek však moderátorku Sedmičky neomlouvá. To podstatné je, že moderátorka pořadu Sedmička není způsobilá chápat metarealitu a tím neschopná svobody tedy metamanažmentu žití a tím více svobody slova. To je ovšem duchovní nemoc postmoderních politiků vůbec. Právě tím, že Ústava EU zajistí práva unijních občanů na metamanažment žití zaručí lidská práva vůbec a to nejen v orgánech unie, ale i v rámci členských států. Rozšíření Ústavy EU i na ústavy členských států je dostatečnou zárukou ochrany proti zvůli z jakékoli strany. Nová Evropa je především záležitostí takto pojímané Ústavy EU. Ústavou EU je Nová Evropa obratem k občanovi, k lidství, k humanismu. Z hlediska takto koncipované Ústavy EU nemůže převážit zvůle moci nadstátní nebo státní. A v tom je chyba vládní kampaně o referendový vstup do EU. Apeluje na lidi, aby šli volit a nedává jim záruku pro Novou Evropu, pro společný osud, o němž mluví úvod k navrhované Ústavě EU. Vládní kampaň o EU bez ústavní garance je provokací postfašistické demokracie. Reklamní kampaň láká občanstvo Česka ke vstupu do EU povrchní reklamou televizních šotů. Vstup do EU je trivializován a bagatelizován v duchu amerikanizmu. Nedostatek informací neumožňuje občanovi svobodu volby. Informační centra nedokážou vyprodukovat kvalifikované odpovědi na četné dotazy obyvatelstva. Vláda přitom vyčlenila na kampaň před vstupem do unie 200 milionů korun. První fáze kampaně, zaměřená na image EU je v pořádku, ale větší význam má druhá fáze – přesvědčovací. Špatně načasovaná reforma veřejných financí může ovlivnit referendum vstupu do EU, protože může vyznít jak způsob protestu proti vládě. Nevydařená kampaň může přispět k menší účasti lidí v červnovém referendu o vstupu do EU. Také referendová otázka je špatně položená. Otázka v referendu nezní, zda chceme vstoupit do EU, nýbrž zda chceme vstoupit do EU na základě přístupové smlouvy. Podmínky, které vláda vyjednala nejsou dobré, navíc dokument o přistoupení je tak rozsáhlý, že nelze na referendovou otázku s čistým svědomím kladně odpovědět. To však není podstatné. Na referendu je důležité zúčastnit se a nikoliv zvítězit. To rozhodující pro rozhodování zda do EU vstoupit či ne je to, že nastupujeme do rozjetého vlaku, o němž málokdo ví kam směřuje, v každém případě do budoucnosti a tak bychom ho neměli nechat ujet. V okamžiku hrozby odjezdu vlaku, který jede jednou za několik let, je třeba nastoupit a teprve potom se starat o jízdenky a jízdní řád. Mnohým politiků je vstup do EU nepříjemný z jednoduchého důvodu, budou se muset konečně podřídit autoritě a skoncovat se svou svévolností, především svévolníci z ODS. Kdo půjde volit a rozhodne se pro vstup do EU musí si být vědom, že si na sebe bere odpovědnost volit zastupitele schopné metareality jakožto podmínky nutné pro fungování v nové EU. Nová EU musí znamenat konec postfašistické demokracie. Na mnoha příkladech je možné dokládat kam vedla postfašistická demokracie v Česku. V Česku není čas na výchovu dětí ke svobodě, ani ve škole, ani v rodině. Žití v Česku podléhá teroru diktatury kapitálu. Teror ve školách, běžný jev. Učitelé jsou terorizováni a šikanováni žáky. Teror se šíří k lékařům a do nemocnic. Zdravotní sestra a sanitářka psychiatrické léčebny ve Šternberku zažily hrůznou noc. S železnou tyčí, vyšroubovanou z mříží, je napadli pacienti a vyhrožovali jim zabitím. Byli to tři chlapci ve věku 15 a 12 let. Je to další z množících se případů brutálního násilí proti zdravotníkům. Hoši ve Šternberku tloukli zdravotnice tyčí do hlavy, potom je spoutali v místnosti sester a vynutili si peníze, mobilní telefon, cigarety a klíče od léčebny. Chlapci chtěli podle televizního vzoru vyzkoušet útěk z ústavu. Zranili zdravotnice, zastavila je až střelba. Dětští pacienti se napřed ozbrojili železnou tyčí, kterou vyšroubovali z mříže na okně. Provizorní zbraní těsně po půl jedenácté v noci zaútočili na třiačtyřicetiletou sestru, která měla službu. Patnáctiletý chlapec ženu bil do hlavy a rukou, kterými se snažila rány odvracet. Stejně vzápětí dopadla i sedmadvacetiletá sanitářka, která kolegyni přispěchala na pomoc. Pacienti ústavu pak obě ženy svázali a oloupili. Během přepadení pachatelé ženám vyhrožovali zabitím. Vzali 242 korun, poškozený mobil, cigarety a klíče. Chlapci obě ženy zanechali spoutané v místnosti sester a z léčebny utekli. Vzhledem k jejich věku je policie stíhat nemůže. Už od příštího roku by se delikty mladistvých neměly zabývat normální soudy, ale soudy speciálně určené pro mladé lidi. Měl by to být postfašistický lék na neustále narůstající kriminalitu mládeže. Současná hranice trestní odpovědnosti 15 let zůstane zachována. S tímto nápadem přišel vládní kabinet a definitivně jej schválila Poslanecká sněmovna. Počítá se s tím, že pro tyto případy budou vyčleněni speciální soudci. Do případů budou zapojeni také pracovníci z oblasti psychologie a pedagogiky. Rozšíří se také škála trestů pro mladé delikventy: soudci budou moci zakázat navštěvování nevhodných míst či vycházení z domova ve večerních hodinách. Mohou také nařídit ochranné léčení. Stejně jako dosud budou moci soudy poslat mladistvé do výchovného ústavu nebo do vězení. Za mříže může jít "malý kriminálník" až na pět let. Úplnou novinkou v balíku opatření je to, že trestat své žáky za přestupky či trestné činy, jichž se dopustili mimo školu, budou smět i ředitelé škol. A to například manuálními pracemi, sníženými známkami z chování nebo zákazem účasti na třídním výletu. Organizace zabývající se dětskými právy normu vítají, avšak s výjimkou nových pravomocí kantorů. Způsob potrestání dětských delikventů bude záviset především na jejich věku. Trest odnětí svobody budou moci dostat jen děti starší patnácti let. Nově vzniklé specializované soudní senáty by mohly nařídit dětským delikventům i dohled soudního úředníka, který by měl mít výchovnou, ne represivní roli. Někteří experti na trestní právo by uvítali i snížení hranice trestní odpovědnosti pod dnešních patnáct let. Ve sněmovně se o to pokoušeli i poslanci ODS. Neuspěli. Sněmovna jejich návrh zamítla. Zvyšující se agresivita dětí je odrazem dění ve společnosti. Tresty nic nevyřeší. Stát by se měl zaměřit hlavně na prevenci dětské kriminality. Většina dětí, které se dostávají do rozporu se zákonem, se nejprve sama stala oběťmi. Stát nepracuje dobře s rodinou a místo pomoci dává děti do ústavů. Za takového stavu máme za sebou Den dětí. Je to falešný svátek. Postfašistická demokracie usiluje o genocidu lidstva různými způsoby, k nimž patří vymírání. Česko se řadí k státům s vůbec nejnižší porodností na světě. Ztrátou lidství teror postfašizmu vede k odmítání rodičovství i když právě to by mělo být příležitostí k metamanažmentu žití. S nízkou porodností postfašistická demokracie nic nesvede, stejně jako s finanční stabilizací penzijního a zdravotního systému. V postfašistické demokracii je každé dítě přítěží v rodinném rozpočtu. Pro rodiče a zvláště matky je dítě komplikací. Bez výplat, které nosí domů ženy, by se rozpočet většiny českých rodin sesypal. Osm žen z deseti přiznává, že právě nutnost podílet se na finančním zajištění rodiny je hlavním důvodem, proč chodí do práce. Nutností pracovat hlavně kvůli penězům vytvářejí české ženy v Evropě významnou hranici mezi Východem a Západem. Na obě strany od Česka totiž ženy pracují zpravidla kvůli jiným důvodům. Čím více na východ, tím více je ženám přisuzována především role v domácnosti. Práci pak ženy nehledají kvůli výdělku, ale proto, aby se přes den dostaly do společnosti dalších lidí. V západní Evropě zase většinou rodinám stačí příjem muže. Ženy mnohem více než u nás tam pracují proto, že je to uspokojuje, že se mohou seberealizovat. V Česku osm žen z deseti, což je stejný poměr jako mužů, pracuje hlavně kvůli penězům. Vše se děje kvůli penězům a demokracie není výjimkou. Byznysem se stává politika a také charita. Jedna z nejznámějších pouličních sbírek na dobročinnost - Dětský sen, při které studentky se šerpou vybírají do modré pokladničky na děti nemocné leukemií - je podezřelá. Sbírku provozuje společnost s ručením omezeným Dětský sen. Jeho ředitelka a jednatelka Hana Hajducká zároveň podniká v byznysu kasin. Doklady o hospodaření sbírky však odmítá ukázat. Na rozdíl od ostatních nadací je ani nezveřejňuje na Internetu. Dětský sen přitom nemá peníze jen od lidí z ulic, má i své mecenáše. Také z oblasti kasin. Tyto peníze dodnes na žádnou dobročinnost neputovaly. Kasina patří mezi nejsnadnější způsob, jak vyprat špinavé peníze. Dobročinná sbírka, nebo pračka peněz? Studentky s bílou šerpou a nápisem Dětský sen vyrazily do pražských ulic téměř před třemi lety. Potíže nastaly vzápětí. Dívky s modrými kasičkami kolemjdoucí žádaly, aby přispěli na dětské hematologické oddělení v pražském Motole. Jenže nemocnice o tom nic netušila, a navíc v té době rozjela vlastní masivní kampaň v médiích, kterou podporovala svoji sbírku. Ředitel Motola považuje takové jednání nejen za neetické, ale i v rozporu se zákonem o veřejných sbírkách. Utajení sponzoři, praní špinavých peněz. Podvod na začátku, tunel na konci. To je tak, když manažerem může být člověk bez způsobilosti k metarealitě. A manažeři jsou všude. Už poněkolikáté pokárala uznávaná mezinárodní organizace Amnesty International české úřady za to, že důkladně nevyšetřují zločiny v policejním sboru. Česko dosud nezavedlo systém důkladného a nestranného vyšetřování přečinů spáchaných policisty, tak se píše ve výroční zprávě za minulý rok, kterou organizace zveřejnila v Londýně. Ministr vnitra Stanislav Gross výtky organizace, která sleduje dodržování lidských práv na celém světě, odmítá. Ministrovi nelze věřit jednoduše proto, že nesplňuje podmínku pro práci veřejného činitele, nemá osvědčení o způsobilosti dodržovat ve své funkci Globální lidská práva. Policisté se pak domnívají, že mohou lidská práva také beztrestně porušovat. Stížnosti na chování policistů vyšetřují jejich kolegové, inspektoři nejsou dostatečně nezávislí. V praxi vyšetřování policistů sice řídí státní zástupce, důkazy však zajišťují kriminalisté z inspekce, která spadá přímo pod ministra vnitra. Navíc: státní zástupce se na vyšetřování začne podílet až v okamžiku, kdy je zahájeno trestní stíhání. Veškeré kroky předtím jsou v režii Inspekce ministra vnitra. Postfašistického hnoje jsou všude kupy. Úředníkům se poztrácely tajné dokumenty. Na ministerstvu zahraničí se nepodařilo dohledat asi stovku strategických dokumentů z éry Jana Kavana. Mezi nimi jsou i listiny, které Česku poskytla právě NATO. Ministerstvo zahraničí, které platí Kavanovy výlohy spojené s jeho současnou funkcí v OSN, chtělo Jana Kavana okamžitě propustit. Nakonec to neudělalo proto, že křehká vládní koalice potřebuje Kavanův hlas ve sněmovně. Předseda Valného shromáždění OSN by bez peněz od ministerstva neměl na letenky do Česka, a tak by nemohl v parlamentu hlasovat. Ministr zahraničí Svoboda řekl, že si právě proto premiér Špidla Kavanovo propuštění nepřál a že bude Kavan propuštěn v září, okamžitě poté, co skončí v OSN. Jsme v této fázi příběhu: ministr zahraničí Svoboda prohlásil, že Kavan poškodil republiku. Svoboda také zakázal naší misi při OSN, aby Kavanovi poskytovala tajné informace. Protože není stále ještě jasné, co všechno Kavan skartoval či neskartoval, příběh bude pokračovat. Už nyní je vydatný. Ministr koaliční vlády označuje svého koaličního předchůdce za škůdce státu. Škůdce je předsedou Valného shromáždění OSN. Je zaměstnancem ministerstva zahraničí, přestože nemá bezpečnostní prověření. Ministr zaměstnává neprověřeného škůdce státu. A ví to. Sám to říká. Co v OSN vadit nemusí (postav pestrých, jako je Kavan, tam mají mnoho), mělo by doma být na pováženou. Ale není. Svoboda dal Kavanovi výpověď, ale s platností - až Kavan na podzim půjde sám. Má totiž v kapse stoprvní hlas vládní koalice. Svobodův útok na Kavana je málem tak podivný jako Kavan sám. Čpí aranžováním událostí. Kavanovy skartace jsou Svobodovi známé dlouho, ven s nimi jde až před tváří tajemníka NATO Robertsona. Čarování s tajnými dokumenty je snad důvod, aby chlapík šel k soudu. Když už Svoboda tak tvrdě zaútočí, má mít věc jasněji probádanou. Buď je Kavan trestně postižitelný, pak má jít k soudu bez ohledu na jeho stoprvý hlas, nebo nás Svoboda krmí bombastickými drby o nepořádku v zásuvkách. Třetí možnost je zatím neviditelná a spočívá v škůdcovství obou. Škodí mnozí, ale nikdo neodchází. Škodit nechce ministr obrany a odchází. Ministr obrany Jaroslav Tvrdík nesouhlasí se škrty v armádním rozpočtu a je odhodlán podat demisi. Nesouhlasí se škrty v rozpočtu, kvůli kterým armáda dostane méně peněz, než předpokládal. Rozpočtové škrty podle něj překazí nastartované změny v armádě, reforma ztrácí v podstatě smysl. Do armády nedá vláda 2,2 procenta hrubého domácího produktu, ale budou to pouhá dvě procenta. Když bude každý ministr trvat na svém, tak se žádná reforma nezdaří. Tvrdíkovy pohrůžky demisí jsou brány za běžnou taktiku ministra obrany, kterou prosazuje své záměry. Tvrdík v minulosti už několikrát v novinových rozhovorech mluvil o tom, že hodlá odstoupit z vlády. Uváděl přitom nejrůznější důvody - vyčerpání, nesplnění slibů. K tomuto kroku se však nikdy neodhodlal. Ministr obrany Jaroslav Tvrdík podává demisi. A udělal to hned po ránu, když už v šest hodin předal premiérovi Vladimíru Špidlovi svou rezignaci. Premiér vzal ministrův krok na vědomí, ale teprve se rozhodne, jak s ním naloží. V každém případě musí předat rezignační dopis prezidentovi Václavu Klausovi. Jen on může Tvrdíkovu rezignaci odmítnout. Sbohem, Tvrdíku! Tvrdík vzdal boj. Rezignoval na funkci ministra obrany, na poslanecký mandát poslance, na funkce ve vedení ČSSD a na vrcholnou politiku. Odchází zásadový muž, který svázal svůj osud s reformou armády? Nebo je to gesto líbivého kariéristy, který už nemohl dál a teď dostal příležitost praštit s tím jako hrdina? Tím, že mu Špidla přiškrtil rozpočet, neznemožnil reformu. Bude jen o něco méně velkorysá, anebo, což by mělo poplatníka potěšit, šetrnější. Možná je to prohnaný taktik. Špidlova vláda nemá pověst úspěšného týmu a být v ní až do hořkého konce není pro mladého politika nejlepší doporučení. Když Tvrdík říká, že musíme dodržet závazky vůči spojencům, vysílá také zprávu do Bruselu a Washingtonu. Já jsem ten, na koho se v téhle pacifistické zemi můžete spolehnout! A voličům sociální demokracie zas vzkazuje: Já dokážu mezi těmito váhavci prásknout do stolu. Ať jsou Tvrdíkovy důvody jakékoli, pro Česko je podstatné, aby se přechod k plně profesionální armádě nezpomalil. Není proč. Právě naopak. Po neuvěřitelném kolotoči demisí a zmatených výroků, který nemá v tuzemské politice obdoby, odchází ministr obrany Jaroslav Tvrdík z vrcholné politiky postfašistické demokracie, složil funkci ministra i poslance. Že nešlo o žádnou taškařici a gesta vysvětluje tím, že je lepší být za hlupáka jeden den než po celý zbytek života. Moudrá slova! Kdo dovede uznat svou hloupost za poučení už mezi hlupáky nepatří. Pouze lidí hloupí mohou jakožto ministři, poslanci nebo senátoři asistovat postfašistické demokracii. Za zlé je mu možno mít pouze to, že se takové asistenci Tvrdík uvolil a potom zradil a opustil spolupracovníky. Postfašistické demokracii asistují mnozí, občanstvo nevyjímaje. Občanstvo Česka se nechalo nachytat na postfašistickou demokracii, je ochotno uvěřit každé manipulaci s veřejností. Nejlépe to dokládá kauza "Český sen". Několik týdnů jim obří reklamní kampaň na nový hypermarket zvaný Český sen slibovala obchod, kde jsou pohádkově nízké ceny. Nešlo o recesi, ale o součást filmového dokumentu o účincích reklamních kampaní na lidi. Žádná média neodhalila klamavost reklamy, přitom se zabývají kdejakou hloupostí. Na otevření se dostavila tisícovka lidí. Davy lidí čekají na otevření "obchodu snů". Sami sobě prokázali, jak masivní reklama dokáže přesvědčit a přitahovat. Na louce stojí veliký billboard s nápisy "Český sen" a s namalovaným vchodem. Nic víc. Těm bystřejším to konečně začíná docházet. Žádný hypermarket tam ve skutečnosti není! Jenomže většina lidí stále věří a nechce pochopit, že tak obrovsky organizovaná reklama může být jen fór. Až je slavnostně přestřižena páska a tisícihlavý dav vyrazí k billboardu na louce. Teprve teď lidé pochopí. Nejde však o největší mystifikaci občanstva Česka, ta začala sametovou revolucí a tím co po ní následovalo totiž výměna diktatury proletariátu diktaturou kapitálu čili výměna socialistické demokracie za kapitalistickou, duch postfašizmu zůstal a dostal akorát jinou formu či kabát. Desetiletá kampaň klausovské ODS se v tomto duchu postfašizmu jeví jako rozplynutí "českého snu" o české cestě ke kapitalizmu. Vtip je dobrá věc, slovně napálit ještě lepší, známe to z prvního apríla. Klausovský "český sen" je však jistě hovadná věc. Stál už stovky miliard a ještě další stát bude. Začal u ODS a jejího předsedy Klause. Vina není pouze tam, mohou za to také masmédia. Poslední soud činí každého člověka s profesí novináře, redaktora, komentátora nebo publicisty odpovědného správně, pravdivě. svědomitě, odpovědně, věrohodně činit a tím co nejméně zla konat. Poznáte je podle metamanažmentu žití. Občas to však masmédiím vyjde. Masmédia slibovala chvilkovou proměnu kotouče Slunce v srpek. Nešlo o další "český sen". Srpek Slunce mohli lidé spatřit na vlastní oči, kteří si 31.5. přivstali. Viditelnost byla výborná a tak bylo možno v 5 hodin a dvacet pět minut ráno spatřit průběh zakrytí Slunce Měsícem (pouze z 85_% procent). Člověk nemůže žít bez důvěry, musí spoléhat na serióznost masmédií a pravdivost jejich informací, proto má žádat od představitelů demokracie metamanažment žití. Bez globálně navozeného metamanažmentu žití je lidstvu souzeno vyhynout, protože se nepodřídit přirozenému evolučnímu výběru a zvláště pokud bude svévolnicky zasahovat do genetiky. To se děje na denním pořádku. Tým americké univerzity v Idahu oznámil narození první klonované muly. Mula je křížencem osla a koňské klisny. Jde o první klon zvířete, které nelze přirozeně reprodukovat. Muly jsou totiž téměř vždy neplodné. Zatímco koně mají 64 chromozomů a osli 62, muly jich mají 63. Projekt byl sponzorován nadšencem z oblasti závodů mul. Pokrok při klonování mul otevírá cestu ke klonování koní a vzniku závodů klonovaných koní. Mezinárodní pravidla pro koňské dostihy vylučují jakoukoli formu asistované reprodukce včetně klonování avšak taková norma neplatí pro parkurové skákání. Postfašisticky zneužitá věda a technika představuje novou zbraň hromadného ničení. Zvláště Američané pohrdají mezinárodním právem a smlouvami, jediným zákonem je pro ně teror diktatury kapitálu. Mnozí jejich příkladu následují. Stačí si začít hrát s genovými manipulacemi viru způsobujícího SARS. Svět se pod diktaturou postfašizmu má na co těšit.

Metakomentář sebraných příspěvků za 7.6.2003 až 27.6.2003 (použité sebrané texty slouží jakožto předmět doličný Posledního soudu)

Sebezničující situaci lidstva je třeba neustále omílat a připomínat. Smrtící pandemie globálního zla zvaná postfašizmem stále více ohrožuje lidstvo. Postfašizmus je lidstvu jednoduše nebezpečný proto, že v jeho základu je přítomna odlidštělá svévolnická úchylka ohrožující v globalitě evoluci života. Postfašizmus znamená strach ze svobody a únik před ní k volnosti či lépe řečeno k svévolnosti. Jelikož postfašizmus je naprosté nepochopení svobody, demokracie, lidských práv a lidství, upadá lidstvo do stále většího srabu. Postfašizmus si plete svobodu se svévolností, od kteréžto není daleko k teroru a terorizmu. Postfašizmus přímo či nepřímo vyvolává globální terorizmus, protože první a dominující hodnotou postfašizmu je teror svévolnictví degradující lidství člověka na úroveň rozumného zvířete. Terorizmus je pouhým symptomem pandemie globálního zla, pravou příčinou světového terorizmu je postfašizmus. Teror a terorizmus vyvolávaný globálním postfašizmem působí genocidu lidstva a jeho aktéři přímí či nepřímí jsou odpovědní za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Globální zlo postfašizmu má svůj základ ve ztrátě svobody tedy v chybném rozhodování vůle, protože v špatném vědomí i svědomí ignorujících metarealitu. Z textů dříve uvedených si každý člověk může snadno odvodit zlo, které na něm postfašizmus páše. Od globálního zla a sebezničení se může každý spasit, a s ním celé lidstvo, metamanažmentem žití tedy správným vědomím a svědomím. Vědomí a svědomí člověka rozhoduje o jeho jednání. Svobodnému člověku je vlastní vědomí a svědomí jednat správně a tedy spravedlivě. Aby člověk mohl být svobodný, musí lidstvím umět překonávat protiklady jevené metareality. Toto umění lidství je člověku záměrně odepřeno v diktatuře postfašizmu, jehož základ spočívá na odmítnutí uznat závaznou autoritu vyplývající z metareality. Tři hlavní proudy postfašizmu - amerikanizmus, katolicizmus a četné variace pozitivizmu – se vzájemně kombinují, kříží a podporují, aby odmítáním metareality deformovaly lidské vědomí a mnohotvárně jevenou metarealitu. Diktatura postfašizmu je založena na odcizenosti lidství a proto přechod od postmodernizmu k metamodernismu musí být návratem k lidství. A Nová sjednocená Evropa nemůže být založena na ničem jiném než na lidství coby nezbytnému vybavení člověka epochy globality. Jednotící ideou Nové Evropy i lidstva se stává metakultura. Je to snadno pochopitelné, když celé dějiny lidské kultury prolíná snaha o pokrok humanismu či lidství coby usilování o utváření stále dokonalejší existence důstojné člověka. Nová sjednocená Evropa se nemůže stát gulášem kultur, jako se tomu stalo v případě Spojených států amerických. Nová Evropa musí ctít vlastní tradice tedy humanismus. Humanismus znamená ctít ideje a snahy linoucí se dějinami lidstva a založené na úctě k důstojnosti a osobnosti člověka a na přesvědčení, že člověk je schopen kulturního vývoje právě kultivací. Nástup globality vyžaduje globální kultivaci k lidství, která se metamanažmentem žití zaměřuje na výchovu ke svobodě, k svobodné činnosti a k rozvíjení tvůrčích sil a schopností člověka, v úsilí o stále větší zdokonalování žití a svobodu lidstva vůbec. S přechodem k metamodernismu a jeho rozvojem pod metamoderním humanismem chápeme metakulturní hnutí, jehož cílem je zlomit moc diktatury postfašizmu a to kultivací žitou metarealitou. Hnutí metamoderního humanismu vytváří metareálný model světa a člověka založeného na metareálném vědomí, svědomí a myšlení. Snaží se metamodernímu člověku zprostředkovat optimistický a evoluci života přitakávající pocit s orientací na jeho vlastní síly, na evolučně neomezené kultivování jeho osobnosti metarealitou. Představitelé hnutí metamodernity jsou obecně označováni jako metarealisté. Pro epochu globality namísto humanizmu používáme humanismu coby metamoderního humanismu či krátce metarealismu jakožto označení formy kultivace člověka k žité metarealitě metamanažmentem žití, životem a prací. Je to pochopitelné, když metarealismus je vlastním procesem metareality a tedy i kultivačním ideálem humanismu orientovaného na metarealitu. Žitý metarealismus coby humanismus epochy globality tvoří globální výchovnou sílu ke svobodě a proto jeho nepřátelé jsou považováni za nepřátele svobody, lidství a lidstva vůbec. Pod metamoderním humanismem chápeme duchovní renesanci humanismu v podobě žité metareality metamanažmentem žití, jehož může dosáhnout každý člověk. Žitý metarealismus coby metamoderní humanismus dává základ všem politickým problémům a zápasům. Takovéto na metarealitu orientované pojetí humanismu zakládá onen hybný, bojovný a metamanažerský akční moment, usilující o pokrok a vyšší vývoj každého člověka a tím lidstva, čímž žití dostává rozhodující praktické kritérium metarealistického smýšlení a postoje. Metamanažerský moment aktivity ve službách člověka patří právě tak nutně k určení podstaty metamoderního humanismu, jako neustálé usilování o metarealistické výchovné vzdělání. Lze dokonce říci, že výchovné vzdělání může být kvalifikováno jako opravdu humanistické jen tehdy, jestliže se metamanažmentem žití přemění v činnost sledující prospěch trvale udržitelného rozvoje právě metarealistickou kultivací člověka a společnosti. Postmoderní alias postfašistické pojetí humanismu, ať socialistické nebo kapitalistické, zrušilo jednotu smýšlení a jemu odpovídající humanistickou činnost, jak bylo neustále žádáno v průběhu celých dějin humanismu. S odkazem na evoluční zdokonalování žití je snaha o lidství vlastní každé kultuře a to právě díky schopnosti myslet, cítit a jednat podle poznávané metareality. Lidství v nejobecnějším smyslu se neustále rozvíjí s uvědomělým uvažováním člověka o sobě samém, s uvědomováním si jeho místa a úlohy ve světě, s podstatou smysluplného činění a určení, se smyslem a účelem lidské existence vůbec. Od samého počátku lidstva je lidství hluboce kulturním problémem tedy problémem žití v rámci každé kultury. Boj o poznání problému lidství a jeho řešení je ústřední a nejvlastnější náplní veškerého opravdového humanistického myšlení a snažení. Přes evolučně podmíněnou rozdílnost obsahují kultury zároveň i mnoho společných rysů, které humanismem vytvářejí kontinuitu v dějinách poznávání metareality. Avšak teprve metamoderním humanismem prostřednictvím metamanažmentu žití dospívá evoluce humanismu ke svému uskutečnění a naplnění. Už na počátku lidské kultury bylo tehdejší žití pociťováno jako tíživé a bezvýchodné a v reakci na to vznikla představa o "Zlatém věku" jakožto protest proti odlidštělém společenskému řádu a touha po lidsky důstojném bytí. "Zlatém věku" jsou vzápětí přisuzovány všechny hodnoty lidství jako jsou rovnost, spravedlnost, pospolitost, láska, mír, blahobyt, radost ze života. Tyto vlastnosti lidství se postupem času stále více chápou jako úkol, požadavky a cíle humanismu, k němuž má směřovat lidské úsilí. Současně s hodnotami lidství se hledá i příčina veškerého lidského utrpení a zdroj sociální nespravedlnosti, nepřátelství a válek. Již na úsvitu dějin lidské kultury se vynořil požadavek stejné výchovy pro všechny při zachování přirozené rovnosti všech lidí ke kultivaci humanismem. Již velmi dávno bylo lidství prohlášeno za míru věcí užitých člověkem. Už velmi starý ideál lidství usiloval o co nejuniversálnější rozvoj člověka - tělesně, duševně a duchovně ve službách obce či polis. Na počátku evoluce kultury vznikla představa o lidství jakožto revolučního postoje nejen vůči tradovanému a vládnoucímu pojetí nadlidské, vyšší, božské moci, ale i vůči všem společenským a státním zřízením, která byla v rozporu k touze člověka po důstojných životních podmínkách, po vědění a vzdělání, po lidské svobodě a spravedlnosti, po míru a šťastném životě. Již na počátku dějin lidské kultury vznikaly pokusy vytvořit obecný obraz člověka obsahující podstatné a všem lidem společné vlastnosti a který zároveň coby model praktického chování měl mít obecnou platnost. Již v 5. století byla formulována a zdůvodněna myšlenka o rovnosti všech lidí a jednotě lidského rodu. Mír byl označen za "nejvyšší statek" hodný úsilí a podpory, kdežto válka hodná odsouzení a potírána jako nelidská, jako "šílenství" a "zločin". Tyto jednou vzniklé humanistické myšlenky působily daleko za svou dobu a docházely opakovaného rozkvětu a dalšího prohloubení. Právo na kultivaci k lidství přísluší všem lidem. Stav společnosti, která zanedbává kultivaci k lidství, nebo od ní svádí na nesprávné cesty, anebo tyto nesprávné cesty usnadňuje či posléze ztěžuje či znemožňuje, je ve svých důsledcích stav nelidský a zločinný. Narušovat úsilí lidí o mír, svobodu a lidskou důstojnost coby hodnoty zakládající základní lidská práva je trestné. Člověk má být svobodnou a radostnou osobností a beze strachu z mocných má konat lidství pro dobro samé, z vnitřního přesvědčení, z vědomí metareality a z vnitřní svobody činit metamanažment žití. Vytvářet metamoderní společenský řád, v němž člověk může existovat metamanažmentem žití a rozvíjet tvůrčí síly svobodně a bez překážek ve službách společnosti je vlastní, jediný, nejvděčnější a nejradostnější úkol člověka lidského rodu. Metamanažerskou revolucí přechodem kapitalizmu v metakapitalismus začala nová epocha globality, v níž je konečně možné uskutečnit velký humanistický úkol utvářet co nejdokonalejšího člověka v co nejdokonalejší společnosti. Metakapitalismus je evolučně zdůvodněná cesta k uskutečnění velkých humanistických idejí odvozených přímo z metareality. Metakapitalismus staví důstojnost a svobodu lidstva přímo na metakategorickém imperativu metamanažmentu žití, protože odvozeným z metareality a jímž tedy už nejde o dobrou vůli, ale o nutnou podmínku zachování trvale udržitelného rozvoje lidstva. Humanistickým činem metamanažmentu je, že spojil humanistické ideje s metamoderní demokracií každodenního žití založeného na vědomí metareality. Kultivací k metamanažmentu žití metamoderní demokratické zřízení metakapitalismu dává každému člověku šanci svobodně rozvinout své bytostné lidské síly a tím i svou lidskou důstojnost a osobnost. Metamoderní humanismus je završením evoluce humanismu, protože spočívá na metarealistické základně a vyplývá z historické úlohy metamanažmentu žití jakožto tvůrce směrované evoluce lidstva v globálních podmínkách trvale udržitelného rozvoje. Metamoderní humanismus se globálně uskutečňuje v metakapitalismu. Globalitou chápáno je metakapitalismus metarealistický humanismus a svou sílu rozvíjí metamanažmentem žití, jímž ruší odedávné protiklady politiky a humanismu. Metarealistický humanismus je zobecněním dějin humanismu a proto humanistickou tradici lidstva potřebuje pro ujasnění vlastního obsahu evoluce, aby ji metamanažment uskutečňoval jakožto sebevědomý tvůrce. Svou legitimitu metamanažment odvozuje ze samého dějinného procesu a z jeho zvládnutí včetně tradice. Poznáním metareality uložené v MetaTeorii všeho se metamanažment žití stal materiální silou směrované evoluce. Přijetím metareality a metarealismu metamanažmentem žití se metamodernitou překonává postfašizmus postmodernity. Metamanažmentu žití tedy metamodernímu humanismu slouží mnohé prostředky, od metadisků, metasítí, k metastátům a jejich institucím jakými jsou i metauniversity. Uplatňují se tu však i další a neméně podstatné motivy sebezáchovné. Globální postfašizmus vede k sebezničení lidstva. Lidem diktatury postfašizmu je třeba spásy od sebezničení a tak nutností doby nastupuje Poslední soud. Poslední soud za absolutní pojistku proti zneužité demokracii stanoví vykonávat demokracii způsobilostí k metamodernímu humanismu metamanažmentem žití a každému občanstvu ukládá ve své ústavě uvedenou pojistku demokracie zabudovat. Poslední soud stanoví zradu metamoderního humanismu za velezradu lidstva, za velezradu demokracie a svobody, rovnající se zločinu proti lidské důstojnosti. Poslední soud stanoví postfašizmus za hnutí směřující k potlačení demokracie, práv a svobod občanů. Poslední soud stanoví výkon demokracie bez způsobilosti k metamodernímu humanismu za zločin proti lidskosti. Poslední soud stanoví příznivce a stoupence postfašizmu coby nepřátele metamoderního humanismu za úhlavní a smrtelné nepřátele lidstva, svobody a demokracie. Metamanažmentem žití jakožto metamoderním humanismem Poslední soud stanoví světovou válku proti postfašizmu za zdůvodněnou. Svět ovládla postfašistická demokracie, lidstvu vládnou lháři a podvodníci. Pád postkomunizmu ještě neznamená pád postmodernizmu. Socialistická nebo kapitalistická demokracie jedním postfašizmem je. Dnes to zní neuvěřitelně, ale každé slovo, které se za éry diktatury proletariátu objevilo v tisku či televizi, kontroloval úředník-cenzor. Když se mu něco nelíbilo, zakázal to. V diktatuře kapitálu toho není potřeba, funguje tu úspěšně postfašistická autocenzura. Postfašizmus přišel na dokonalé utajení teroru diktatury kapitálu, nepotřebuje viditelnou diktaturu, stačí mu skrytá. Kdo nějakým způsobem participuje na diktatuře kapitálu je zotročen a dobrovolně ztrácí svobodu. Diktatura bez diktátora je ideál všech diktatur, stačí k tomu postfašistická demokracie. Baštou postfašistické demokracie jsou USA, které se svou představu demokracie snaží vnutit světu, arabským počínaje. USA potřebují k vedení války proti arabskému světu mír mezi Izraelci a Palestinci, tlak peněz umí své a slyší na něj obě strany, tím více však postfašistická vláda Izraele. Izrael na sebevraždy Palestinců reaguje státním terorem, který nijak nepřispěje ke zvýšení bezpečnosti Izraele. Nejnovější série krvavých útoků na obou stranách má ještě tragičtější podtext ve světle současného mimořádného úsilí o obnovení mírového procesu. Mírový plán amerického prezidenta George Bushe pro Blízký východ se bortí po krvavé sérii teroru mezi Izraelci a Palestinci. Stalo se tak týden po významném summitu, na němž se Izraelci i Palestinci Bushovi zavázali udělat vše pro mír. Postfašisté si falešně myslí, že světový řád lze založit na státním teroru. Teror vyvolává zase teror. Německé vojáky, kteří se vraceli domů z mírové mise v Afghánistánu, zabil v Kábulu sebevražedný atentátník. Něco takového se dosud nestalo, je to první atentát tohoto druhu na mezinárodní mírové jednotky v této zemi. Američtí vojáci v Iráku jsou vystaveni atentátům. Je třeba zaujmout stanovisko. V případě veřejné sebevraždy nejde o teroristický útok, ale o pouhý způsob sebevraždy. Právně není možné stíhat sebevraha za teroristický útok. Vojenské zásahy Izraele proti palestinským teroristům nemají právní a soudní základ, jde o zvůli státu, o státní terorizmus. Veřejné sebevraždy nemohou tvořit záminku státního boje proti terorizmu. Veřejná sebevražda je záležitostí svobodné volby, každý má v postfašistické demokracii právo na sebevraždu. Jiná otázka je organizování veřejných sebevražd, přesto se zásah proti jejich organizátorům v mírových podmínkách nemůže odehrávat bez právního a soudního základu. Boj proti terorizmu musí mít právní a soudní základ a tomu postfašistická demokracie nechce rozumět. Kvůli své bezpečnosti chce už také EU zasahovat v celém světě, stejně jako USA. Tím se EU potenciálně stává americkou konkurencí, která se pokouší udržet USA v roli světového policajta. EU je světovým aktérem, ať se nám to líbí nebo ne. Měla by být připravena sdílet odpovědnost za světovou bezpečnost, sama však nemůže proti teroru praktikovat teror odvozený od postfašistické demokracie. Zmocněnec pro zahraniční politiku EU Javier Solana v návrhu bezpečnostní doktríny otevírá EU cestu k tomu, aby mohla použít sílu kdekoli ve světě. Solana udělal vše, aby první mocenské gesto EU vůči světu nevypadalo jako začátek soupeření s USA. Zdá se, že v jeho doktríně vše odpovídá americkým představám: stejné jsou očekávané hrozby, stejné je volání po větších obranných kapacitách EU. A nevylučuje se ani použití síly. Každému občanu EU musí být jasné, že nynější představitelé EU jsou zastánci postfašistické demokracie jednoduše proto, že jejich moc není ničím omezena. Právě proběhlá summitová usnesení z Pórto Karrásu proto oplývala vstřícností vůči USA: ocenili odstranění Saddáma Husajna v Iráku vojenskou agresí, EU se chce zapojit se do rekonstrukce této země postfašistickou demokracií a vyzvala k “posílené spolupráci” s USA. EU však chce více: především “transatlantické vztahy na rovné základně”. Je stále nespokojena s tím, jak se USA chovají. Podle EU trvalé aliance nemohou spočívat na tom, že se jedna strana slepě podřizuje druhé. Světový řád musí být založen na demokracii a nikoliv na diktatuře USA. Světový řád nemůže být založen na postfašistické demokracii států ani aliancí. Bojem proti postfašistické demokracii je třeba bojovat o Novou Evropu EU zbavenou postfašistické demokracie. EU není tak silná jako USA, pokud jde o vojenskou moc, ale jinde v politice, hospodářství a diplomacii je stejně mocná jako USA, ne-li více. Použití síly nemá podle EU záviset na něčí libovůli, ale na ustanovení demokracie států na základě Charty OSN. Obrana proti terorizmu či zbraním hromadného ničení se má opírat spíše o spolupráci států. EU pro Irák dále žádá “důležitý příspěvek” OSN i brzké vytvoření prozatímní vlády, aby se tím omezila svévole USA. EU je přitažlivá právě pro nezbytnou demokracii států. I západní Balkán, kde ještě zasychá krev z nedávných válek, má své místo v EU. Budoucnost Balkánu je uvnitř EU a eurounijní budoucnost je zase založena v absenci postfašistické demokracie. Každý občan EU se má domáhat, aby všechny evropské státy poslaly před soud všechny podezřelé z páchání válečných zločinů především viníky postfašistické demokracie. EU láká k imigraci za každou cenu, i za cenu života. Nejnověji více než dvě stě ilegálních uprchlíků zmizelo ve Středozemním moři poté, co se s nimi převrátila loď, jež mířila do Itálie. Na palubě lodi v tu dobu bylo odhadem 250 ilegálních uprchlíků z několika afrických zemí včetně Egypta, Maroka, Nigeru, Somálska a Libérie, mezi uprchlíky byly ženy, některé z nich těhotné. Ti, kdo přežili, plavali na hladině více než pět hodin, než je vylovily tuniské hlídkové čluny. Nelegální imigrace do Itálie poslední dobou nabrala na síle. Za uplynulý týden připlulo k jejímu jižnímu pobřeží více než 1000 lidí a téměř 3000 od začátku června. Rozšiřování EU nekončí střední Evropou. Na řadu rozšíření EU se pomalu dostává Balkán. To přinese problémy i občanům Česka. Přijdou však i příležitosti, a to zejména pro posílení bezpečnosti. Balkánská cesta, po níž míří do Evropy “bílé maso”, drogy a zločinecké praktiky, prochází i přes Česko. Každé omezení “provozu” na této cestě je ziskem pro bezpečnost občanů Česka. Česko bude svou roli v EU teprve hledat. Ale jedna se mu už přímo nabízí: podpora zájmu EU o problémy Balkánu, zapojení českých bezpečnostních expertů i prostředků do zvládání těchto problémů. Tato drobná práce prospěje bezpečnosti občanů Česka daleko více než mediálně okázalá vysílání českých vojáků někam na konec světa. Ovšem nynější EU představuje postfašistickou demokracii, občanstvo EU ovládá postfašistická hňupoelita neschopná chápat a jednat v duchu metareality a o to více po rozšíření o pohlaváry načichlé postkomunizmem. Proto stále více obyvatel EU nesouhlasí se vstupem Česka a dalších kandidátských zemí. Pro rozšíření EU, které se odehraje v roce 2004, je tam jen 46 procent lidí. Poprvé za poslední tři roky ho schvaluje méně než polovina dotazovaných občanů EU. Rozhodně proti rozšíření jsou tradičně Francouzi. Odmítá ho 54 procent z nich. Nyní se na jejich stranu přidali také Rakušané a obyvatelé Belgie (proti vstupu nových zemí se tam vyslovilo více lidí než pro něj). Britové váhají - 36 procent z nich je pro a stejný podíl je proti. Vstup nováčků nejvíce podporují Řekové: jednoznačně pro je 71 procent z nich. Také ve Španělsku, Řecku, Irsku, Portugalsku, Dánsku či Itálii se podpora pro rozšíření drží vysoko nad padesáti procenty. V postfašistické demokracii hlas lidu má samozřejmě pofiderní hodnotu. Hlas lidu v eorounijní postfašistické demokracii nemá při rozšíření velkou šanci. Nikde v EU dosud nebylo vypsáno referendum o přijetí nových členů - o tom mají rozhodovat jen parlamenty. Ovšem EU coby demokracie států je dobrá věc. To si aspoň myslí většina občanů EU. Ti by eurounii klidně předali i tak "suverénní"a citlivé záležitosti jako provádění zahraniční politiky nebo řízení obrany. Souhlas samozřejmě není všeobecný. Důvěru vyvolávají i hlavní nadstátní instituce eurounie. Na špici je Evropský parlament a soudní dvůr eurounie, ale důvěru celé poloviny lidí má i "byrokratická" Evropská komise. Zato Radě ministrů, kde zasedají postfašističtí zástupci států, důvěřují jen dvě pětiny dotázaných Evropanů a je proti ní i největší odpor. Není divu, že institucím EU by mnoho lidí přenechalo i dohled na obranu a zahraniční politiku. Nejde jen o obecný souhlas se "společnou politikou" tam či onde. Na tvrdý dotaz, zda lidé chtějí, aby jejich stát o obraně rozhodoval spolu eurounií odpovídá celá polovina dotázaných jasné ano. V záležitosti diplomacie je to ještě výraznější. Společné rozhodování v rámci eurounie chtějí tři čtvrtiny dotázaných. Eurounie jasně vede nad NATO. Při dotazu, kdo má řešit otázky evropské obrany, dostává eurounie polovinu ze všech možných hlasů, státy pětinu a NATO sedminu. Široká veřejná podpora existuje pro zřízení vojsk rychlé reakce, pro eurounijního ministra zahraničí, pro zahraniční politiku EU nezávislou na USA, aby eurounie získala stálé místo v Radě bezpečnosti OSN a aby garantovala lidská práva v každém členském státě i na celém světě. Každý z těchto bodů podporují dvě třetiny až čtyři pětiny dotázaných. Podobná shoda existuje v nechuti vůči USA. Pro hospodářský růst nebo boj s chudobou většina eurounijních občanů považuje spolupráci s USA spíše za přítěž než za přínos. Souhlas s USA panuje jen v otázce boje proti terorizmu. Jinak USA nacházejí větší porozumění jen u Britů a u Irů. Veřejné mínění je ovlivnění, protože občanstvo eurounijní zóny je vystaveno postfašistické mediální manipulaci. Jak se to děje nejlépe ukázala kampaň na podporu vstupu do EU. Vstup do EU je příkladem manipulace postfašistickými masmédiemi. Každý občan hlasující pro vstup do EU si musí být vědom rizika, že EU se může stát nadstátní konzervací postfašistické demokracie. Po Slovensku jsou manipulováni i Poláci. Poláci se sice jasnou většinou vyjádřili pro vstup do eurounie, ale průběh hlasování byl dramatický. Ani několik minut před uzavřením volebních místností večer prvního dne referenda totiž nebylo jasné, zda bude vůbec platné. První odhady celkové účasti byly přes 56 procent. Úspěch referenda byl v Polsku podmíněn padesátiprocentní účastí. První den však volilo pouze 17,61 procenta lidí. Podobně jako v Česku kritizovali někteří odborníci i u našich sousedů televizní propagandistickou kampaň, která prý mnoho lidí od hlasování odradila. Navíc bylo o víkendu v Polsku krásné počasí a lidé vyrazili na výlety. Po oznámení sobotních výsledků začali lidé obtelefonovávat své známé. Referendum bylo stále neplatné, chyběl hlas devíti milionů lidí. I přes moratorium během referenda vydal proevropsky orientovaný deník Gazeta Wyborcza nedělní vydání s titulkem: "Dvakrát tolik musí přijít." Také Evropská integrační kancelář nezůstala stranou, posílala majitelům mobilních telefonů SMS zprávu připomínající, že volební místnosti zavírají v osm hodin večer. Žádné zběsilé výzvy a mobilizace, které bylo vidět během referenda na Slovensku, se však v poslední den hlasování v Polsku nekonaly. Podle politologů plebiscit zřejmě zachránily hlasy odpůrců eurounie, kteří sice přišli říci ne, ale referenda se zúčastnili. Odmítavá stanoviska na adresu eurounie zazněla zejména z konzervativnějšího a zaostalejšího venkova. Tito lidé se obávají toho, že jejich farmy nepřežijí v soutěži se zavedenou částí eurounie. Stále se opakuje ta samá historie. Maďarsko, Slovensko, Polsko - účast byla dost mizerná. Země, které nemají magickou klauzuli padesáti procent pro platnost referenda, mají vystaráno. Když přijdou tři lidé, výsledek platný bude. Na Maltě zase přišlo hlasovat devadesát tři procent lidí, ale evropské ano projevilo jen kolem 54 procent. Mají procentní hranice pro účast nějaký smysl? Platí rozhodnutí těch, kdo do toho mluvit chtějí. Postfašistická demokracie je sama o sobě dost komplikované dobrodružství, kdy jde o diktát většiny často nejméně kompetentních ve svobodném rozhodování. Dokonalá postfašistická demokracie nastaví pravidla tak, aby občané diktátem hňupoelity vždycky k nějakému výsledku dospěli. Občané eurozóny nechápou, že jedinou pojistkou proti postfašistické demokracii je eurounijní ústava založena na metamoderním humanismu. Všechno ostatní jsou mocenské hrátky v rámci postfašistické demokracie a pro její konzervaci. Podle právě navrhované eurounijní ústavy jde pouze o postfašistické záruky, nikde není zakotvena záruka lidských kvalit lidí vykonávajících demokracii a mocenské posty. EU bude ve světě od roku 2009 zastupovat jeden muž, jedna tvář: prezident Evropské rady, která vede eurounii. Toto žádá kompromisní návrh eurounijní ústavy, který předložilo vedení Konventu o budoucnosti EU a který má podporu značné části delegátů. Eurounijní prezident nebude mít příliš velkou moc a bude volen na dva a půl roku. Instituce EU jsou nyní hlavním "bojištěm", na němž se zápasí o budoucí podobu eurounie. Je možný pouze "jednotný návrh" euroústavy, což ztíží snahy o její změnu, až o něm budou jednat členské státy. Výhodou návrhu je to, že do roku 2009 se v řadě mocenských pozic nic nezmění. Až tehdy padne složitý hlasovací systém dohodnutý před třemi roky v Nice a nastoupí moc dvou většin. Jedné většině má k rozhodnutí stačit hlas nadpoloviční většina států, v nichž žije aspoň 60 procent obyvatel eurounie. Jinde bude nutná jiná většina mající podporu dvou třetin států, v nichž žijí čtyři pětiny obyvatel eurounie. "Supervětšinou" se má rozhodovat o záležitostech, u nichž státy už nechtějí jednomyslnost, ale kde ještě odmítají prosté většinové hlasování. Rozšíření většinového hlasování posílí i zákonodárnou moc Evropského parlamentu. Platí totiž zásada, že tam, kde eurounie rozhoduje většinou, dostává europarlament právo spolurozhodovat o zákonech. To nová ústava rozšíří. Parlament bude moci poprvé měnit i klíčové položky eurounijního rozpočtu, třeba zemědělství, jež pohlcuje asi polovinu prostředků EU. Ovšem dávno je známo, že demokratický systém nadpoloviční většiny může být tou nejhorší despocií. Podstata demokracie není záležitostí mandátu nadpoloviční většiny, ale občanského stylu žití ve svobodě a to navrhovaná euroústava nezaručuje. Nový euroústavní návrh vyvolává souhlas i odpor. O euroústavě se jedná také za účasti Česka již více než rok. O jejím přijetí bude muset rozhodnout i parlament Česka. Euroústava totiž není součástí vstupní dohody, o níž občané Česka hlasovali v referendu. Ze zásady demokracie je pochopitelné, že by se občané měli v referendu vyjádřit i k euroústavě. Příprava o budoucnost EU musí začít už dnes i když stranická bitva o tvář euroústavy, která poprvé zaručí základní práva občanů v celé eurounii, začne až na podzim. Euroústava také stanoví, zda euronie bude mít svého prezidenta a jak budou jednotlivé státy zastoupeny v jejích nejvyšších orgánech. Česko v ní bude mít stejné slovo jako dnešní členové EU, Němci či Lucemburčané. Rozhodl o tom právě proběhlý summit eurounie v řeckém letovisku Porto Karras. Do práce na konečné podobě euroústavy budou zapojeni staří i noví členové na "rovné základně". Každý tak bude mít i právo veta. Práci na ústavě dokončí shromáždění států, které začne jednat od října. Hotová euroústava by měla být předložena evropským občanům ještě před volbami do Evropského parlamentu v červnu 2004. Ještě předtím, 1. května, se Česko oficiálně stane členem EU. Boj o ústavu EU začne v říjnu, soustředí se však jen na několik sporných bodů, zejména okolo rozdělení moci v budoucí eurounii. Je v zájmu občanů eurounie, aby výkon demokracie byl založen na metamoderním humanismu. Ústavní dokument předal šéf Konventu o evropské budoucnosti Valéry Giscard d'Estaing a na její tvorbě se podíleli postfašisté, proto si lze snadno udělat představu o její kvalitě. Po šestnácti měsících tvrdé práce konventu si eurounie daruje poprvé ústavu, ale v duchu postfašizmu. Návrh euroústavy přináší postfašistické změny, jež mají překonat pochyby o demokratickém rázu eurounie a zároveň zvýšit její výkonnost a účinnost. Euroústava také poprvé zajišťuje základní práva evropských občanů v celé eurounii, ovšem v postfašistickém duchu. Euroústavou budeme mít jasnější, jednodušší postfašistickou eurounii, kterou lze snadno pochopit. Euroústava vnáší "postfašistickou rovnováhu mezi instituce eurounie i mezi velké a malé" státy. Snad každý stát má vůči znění euroústavy ještě námitky - i Česko. Pro Česko je důležité zachovat princip rotace (ve vedení unijních orgánů), aby se dostalo i na zástupce Česka. Jiní měli problémů více: Polákům, Španělům, Portugalcům a Maltě chybějí v textu návrhu "křesťanské hodnoty" a Polsko se bojí také posílené spolupráce uvnitř EU, kdy menší skupina zemí může přistoupit k integraci i tam, kde to ostatní nestojí. Maďaři chtěli, aby euroústava lépe chránila práva menšin. Britové bouřili proti hrozbě většinového rozhodování o daních, obraně a zahraniční politice. Rakousko odmítá prezidenta eurounie. Návrh euroústavy jasně podpořili jen Němci, Francouzi a Italové. Více však bylo těch, kteří chtějí dále jednat. Návrh byl proto označen za "dobrý základ pro jednání mezivládní konference", jež začne pracovat v říjnu. Časový faktor však zdůrazňovali odpůrci každé větší změny v návrhu euroústavy. Občané eurounie nyní pod vedením postfašistické hňupoelity marně čekají lidsky důstojnou euroústavu, práce mají běžet rychle bez ohledu na kvalitu. Návrh euroústavy je jednotný text, tvořící ucelený a nepochybný celek, postfašisté se sotva dopustí narušení její rovnováhy a pevnosti zpochybňováním jejich ustanovení. Úsilí eurostátů se zřejmě zaměří jen na několik málo mocenských oblastí a nikoliv na zajištění lidské důstojnosti. Ve stínu euroústavních diskusí přijali postfašističtí předáci eurounie několik rozhodnutí, jež se přímo dotknou občanů eurounie i lidí mimo ni. Na pasech evropských občanů, tedy i Čechů, se objeví kriminální otisky prstů či jiné tělesné charakteristiky, které zabrání falšování dokumentů. Totéž bude na vízech pro cizince a na povoleních k pobytu, jež budou vydávat státy eurounie. Ta posoudí i myšlenku zřizování táborů pro žadatele o azyl v pohraničních zemích eurounie. Vůdcové eurounie poprvé jednali i o ochraně bezpečnosti celé EU. Postfašisticky orientovaná EU je rizikem pro občany a zvláště pro ty, kteří mají své zkušenosti s totalitou. Nějaký čas to ostatně potrvá než Česko zavedené eurostáty dohoní, stane se to až v příštích generacích. Uvnitř postfašisticky orientované eurounie má občan velké možnosti, ale pramalé jistoty. Pokud noví členové nebudou umět využít EU k vlastnímu prospěchu, může se snadno stát, že se jim jejich bohatí západní sousedé budou i nadále vzdalovat. Skutečné výsledky nebudou závislé jen na tom, že se do evropského klubu přidaly nové státy, ale na souhře mezi politikou jednotlivých zemí a možnostmi, které rozšíření přináší. A nejvíce záleží na elitě, ta dnešní coby hňupoelita je velkým rizikem pro občanstvo Česka, každý však o tom může rozhodnou ve volbách. EU politiky láká příležitostí k osobnímu prospěchu. Mnoho politiků Česka touží po kariéře evropského poslance. Kromě prestiže a zajímavé práce je navíc v budoucnosti může čekat výborný plat. Na posty čtyřiadvaceti českých zástupců v Evropském parlamentu, do něhož u nás mají proběhnout volby v červnu příštího roku, se chtějí dostat současní poslanci, senátoři, hejtmani i další komunální politici. Na tato místa bude nával. Krajské sekretariáty stran v těchto dnech už vybírají nejlepší kandidáty do primárních voleb. Volit se bude příští rok v červnu stejným systémem jako do Poslanecké sněmovny - lidé nebudou hlasovat pro konkrétní kandidáty, ale pro politické strany. Česko však bude jenom jediný velký volební obvod. Místo v evropském parlamentu politikům do budoucna slibuje plat přesahující až dvě stě tisíc korun a k tomu mnoho dalších finančních výhod. Ale na tak vysoký plat nedosáhnou hned příští rok, až ve Štrasburku zasednou. Česká vláda jim totiž chce dát jen o trochu víc, než nyní pobírají poslanci ve sněmovně. Podle návrhu kabinetu by zástupce Česka ve Štrasburku pobíral 56,5 tisíce korun. Poslanec v Praze má nyní 46 tisíc. Tak je to zatím i u současných evropských poslanců. Žádný zákon totiž neurčuje, kolik má domovská vláda zástupcům lidu ve Štrasburku platit. Proto se poslanci ve Štrasburku tento týden dohodli, že je třeba platy sjednotit, a navrhli částku osm a půl tisíce eur (kolem 264 000 korun). Pokud by tedy zástupci Česka dosáhli na takový plat, byli by v Česku nejlépe placení veřejní činitelé. Dostávali by větší plat než prezident, který má z volených zástupců nejvyšší plat. Pro vstup do EU mnoho času nezbývá. Občané Česka rozhodli o vstupu do EU. Referendum o vstupu do EU bylo také testem politiků. Tak prezident Václav Klaus vydal své dlouho očekávané doporučení k nadcházejícímu referendu o vstupu do eurounie. Klausova výzva zněla: Jděte všichni k referendu, neboť jde o historicky neopakovatelnou chvíli. Klaus se však vyhnul konkrétnímu doporučení, jak by se měli občané v referendu rozhodnout. Český prezident tak zůstává jediným středoevropským státníkem, který před evropským referendem jednoznačně nevyzval své spoluobčany k hlasování pro vstup. Nechtěl ani veřejně říct, jak bude hlasovat a jak hlasoval. Exprezident Václav Havel vyzval občany, aby hlasovali pro eurounii. Dva miliony e-mailových adres zaplavila výzva "premiéra Špidly", aby lidi řekli v referendu ano. Předseda vlády se však potom od ní distancoval. Premiér Vladimír Špidla vstoupil do soukromí stovek tisíc lidí, aniž ho kdokoli pozval. Internetová firma Seznam.cz totiž rozeslala téměř na dva miliony e-mailových adres nevyžádaný dopis, který jménem premiéra lidem připomínal, že se blíží referendum o vstupu do EU. Premiér se od dopisu ihned distancoval a popřel, že by s ním měl cokoli společného. Dopisy měl Seznam rozeslat na pokyn agentury T.T.V., která pro vládu kampaň před referendem zajišťovala. Ani T.T.V. se však zpočátku nechtěla k dopisu znát, přestože Úřad vlády potvrdil, že právě tato agentura má komunikaci související s referendem na starosti. Také Seznam trval celou dobu na tom, že jen plnil úkol od agentury. Až po několika hodinách se Seznam a T.T.V. pokusily ve společném prohlášení vysvětlit, že premiérovo jméno přiřadily ke vzkazu omylem. Nevydařený pokus o vládní agitaci je zajímavý i tím, že v EU, do které lákal, je rozesílání nevyžádaných elektronických dopisů zakázáno. Věrohodnost premiérova osobního vzkazu, že se blíží referendum, umocňovala i adresa odesílatele: Spidla.Vladimir@seznam.cz. Na invazi politiků do soukromí jsou lidé citliví od loňských parlamentních voleb, kdy se nevyžádanými telefonáty pokoušel agitovat pro svou ODS Václav Klaus. A pochybnosti vyvolává také to, že vzkaz, podepsaný Špidlou údajně jen omylem, byl odeslán z jeho osobní elektronické adresy. Klaus se snažil bruslit na několik melodií naráz a vyšel z toho paskvil. Umělecký dojem pět celých devět. Technická hodnota? Nanejvýš pět. Takové by bylo hodnocení hradního krasobruslaře. Klaus se vždy a za všech okolností chce prosazovat. Chce excelovat a poučovat druhé. Zatím se to projevilo zejména ve vztahu k zahraničí. V domácí politice se ukazuje mistrova dlouholetá zkušenost a znalost spoluhráčů i protihráčů. Klaus by se možná rád postavil do čela proevropského tažení, tam však už stojí Špidla. A tak dělá svým kolegům naschvály, aby byl alespoň vidět. Patrně největší chybu své dosavadní kariéry udělal, když nedokázal vyzvat občany, aby hlasovali v referendu tak či tak a zmohl se jen na alibistické pozvání k urnám. Od prezidenta právem očekáváme velikost. A to i od toho, který jí uzenky, chodí mezi lidi a jezdí v domácí limuzíně. Naopak, právě skromnost je projevem velikosti. Jenže jejím opakem je ješitnost. Klaus se jí zbavit nemůže. V postfašistické demokracii být zástupce lidu je příležitost k osobnímu prospěchu a nikoliv službou občanům. To se ukázalo i na příkladu referenda. Pětina lidí ještě těsně před konáním referenda o vstupu Česka do EU nevěděla, kam má jít hlasovat. Třetina občanů navíc ani netušila, že před hlasováním nedostanou do poštovních schránek žádné hlasovací lístky. Politici se na poslední chvíli snažili dohnat, co stát při informování občanů nezvládl. Premiér Vladimír Špidla připustil, že vláda podcenila část kampaně. Ministři vnitra a zahraničí Stanislav Gross a Cyril Svoboda se proto na poslední chvíli dohodli, že ještě zatlačí na starosty, aby přidali. Právě starostové totiž mají ze zákona povinnost občany o místě referenda informovat. Osvětu tak státní orgány nechali pouze na starostech. Jedině starostové by rozhodně měli udělat maximum pro to, aby lidé věděli, kde mají volit, protože to je v jejich kompetenci. Nestačí vyvěsit tuto informaci na obecní vývěsce. Vláda udělala všechno, ale opravdu všechno, aby lidem referendum znechutila. To už je takový paradox Špidlova týmu. Chce mít na Hradě levicového odborníka a zvolen je Klaus. Touží přivést lidi k referendu a výsledkem je nepopsatelný zmatek. Poslední neobratnost je takřka dojemná. Politici opomněli vysvětlit lidem prostou věc: kam mají v pátek a v sobotu jít. A nesdělili jim srozumitelně, že ve schránkách nenajdou žádné hlasovací lístky. Sdělovací prostředky to samozřejmě udělaly, jenže jak známo, už řadu let není čtení novin povinné. Mohl za to Cyril Svoboda, který má na starosti kampaň, nebo Stanislav Gross, pod jehož vnitro urny tabulkově spadají? Tuto otázku nechť si vyřeší pánové mezi sebou třeba čestným soubojem. Těžko však popřou fakt, že informace, kde hlasovat, je pro občany o něco užitečnější než "somálsky" psaný leták o výhodách či nevýhodách evropského rybníkářství, který někteří v rámci kampaně dostali do schránky. Po nevyvedené kampani byl úspěch skoro jako zázrak. Občané vsadili na sílu v jednotě. Poprvé taky měli příležitost rozhodovat o své budoucnosti, to by však museli také prokázat ve volbách. Mocipáni budou muset referendum respektovat. Datum 13. a 14. června 2003 zapíší historici jako premiéru všelidového hlasování. Plebiscit je jedinečný. Občané nehrají o nic menšího než o svůj osud. Hra je to fair play, ale v postfašistické demokracii hra podvodná. Zeměpisná poloha i politické poměry vydávaly Česko ustavičně nejrůznějším vlivům. To byla velmi dobrá škola pro zkušenost, ale lidé jsou nepoučitelní v podpoře postfašizmu. Referendum je jedna věc, a postfašistická demokracie druhá. S postfašistickou demokracií v zádech je členství v EU nevýhodou a nic na tom nezmůže pláč nad eurounijní i vlastní byrokracií. Zeměpisná poloha i politické poměry vydávaly Česko ustavičně nejrůznějším vlivům. Lidé jsou však nepoučitelní. Jedna diktatura nebyla dobrá škola pro zkušenost s diktaturou, a tak občané lezou do chomoutu jiné. Je tady ještě možnost záchrany v ústavě EU. O dalším osudu Česka je rozhodnuto. Od prvního května příštího roku Česko bude členským státem EU. Cesta je to správná, zbývá však boj o euroústavu. Správností této cesty si byly jisty více než tři čtvrtiny lidí hlasujících v referendu. Své ano vhodilo do uren 77,33 procenta lidí, kteří přišli k referendu. Hlasovalo přes 55 procent oprávněných voličů. Pozoruhodné bylo, že výrazně pro vstup hlasovali lidé všech profesí, všechny generace, obyvatelé všech krajů a s výjimkou příznivců KSČM také voliči všech stran. Z více než šesti tisíc obcí hlasovalo proti jen třiatřicet. Kladná odpověď v referendu se tak dá označit za společnou vůli všech skupin obyvatelstva Česka. Vládní politici jsou nadšeni. Pokud by referendum dopadlo odmítavým verdiktem, byl by to konec Špidlovy vlády. To se však může ještě stát. Právě v den referenda prohlásil Vladimír Špidla, že pokud neprojde jeho vládě ekonomická reforma, podá demisi. Plebiscit byl osud. A myslet si, že by přišla druhá příležitost, je naivní. Rizika eurounie jsou jiná - jako každé dílo lidského důmyslu je EU postfašizmem křehká. Navíc teď stojí na křižovatce. Má se vydat cestou k volné federaci, či zůstat na úrovni smluvního společenství států? Ta diskuse je tvrdá a zásadní rozhodnutí je správné pouze v rámci společné unijní ústavy zakládající také společnou kulturu a ne pouze pozitivní zákonodárství. Velmi záleží na tuzemských politicích a tím i na tom, jak se v eurounii Česko zabydlí a jaká ona sama bude. Špatné bude jestliže ústava EU stvrdí na dobu neurčitou postfašistickou demokracii. Vstup EU měl své odpůrce, někdy i velice utajené. Podle oficiálních údajů statistiků řekli obyvatelé Třeštic na Vysočině vstupu do EU v referendu drtivé ne. Lidé z vesnice nedaleko Telče však oponují: Tak to není, my řekli drtivé ano. U nás bylo 39 lidí pro a čtrnáct proti, což bylo i v zápise. Zmíněné údaje podle něho v této podobě také opustily obec, v níž žije přes sto obyvatel. Na stole ředitelky zastoupení Českého statistického úřadu v Jihlavě Jitky Číhalové však leží naprosto opačné výsledky. Podle statistiků zde řeklo vstupu do eurounie ne téměř 74 procent hlasujících. Přestože se nyní výsledkům referenda v Třešticích nedá věřit, nikdo si zatím nestěžoval. Pokud se k tomu někdo odhodlá, bude jeho podnět putovat k Ústavnímu soudu. Jen touto cestou bude možno otevřít klíčový důkaz: zapečetěnou obálku s hlasy. Ta leží na třeštickém obecním úřadě. Jinou cestou to možné není. Jak jsou politici neschopní se dohodnout na jednotném postupu ukazuje případ vztahů politiků Česka a Slovenska. Jednu z největších státních oslav na Pražském hradě - vyznamenání vojáků česko-slovenského protichemického praporu za jejich nasazení v protiteroristické operaci v Kuvajtu - pokazila aféra. Z třiasedmdesáti slovenských vojáků jich totiž mohlo přijet do Česka jen osmnáct, přestože každého z nich zval osobně dopisem český ministr obrany. Ostatním to zakázali slovenští nadřízení. Osmnáct vybraných však účast dostali rozkazem. Je to skandál. Dva budoucí členské státy EU se nedovedou dohodnout ani na oslavě. Mezistátní oslavy se zúčastnil i slovenský prezident Rudolf Schuster společně s Václavem Klausem. Rozhořčení vojáků šlo tak daleko, že si někteří z nich vzali dovolenou a do Prahy přijeli "načerno", jen aby mohli být přítomni na oslavě riskantní mise, tolik ceněné spojenci z NATO. René Nepela přišel i v polní uniformě, a tak jej velitel Toderiška včlenil nahonem do své minijednotky. Nepelovi se "drzost" vyplatila - dostal vyznamenání od obou prezidentů. Ti, kteří přijeli v civilu, se stali pouhými diváky a nedostali nic. Slušnost káže, aby slovenské vojáky přijal nejdříve vlastní premiér nebo prezident s ministrem obrany. I z úcty k vojákům, kteří jsou ještě v Zálivu (nevrátilo se jich ještě třináct) bylo třeba s oslavami počkat. Přes hádky postfašisté táhnou spolu. Bývalého funkcionáře Karla Hoffmanna soud poslal do vězení za zneužití pravomoci veřejného činitele. Na to, aby ho potrestal za vlastizradu, nenašel dost důkazů. Ten rozdíl je pro Karla Hoffmanna klíčový: za zneužití pravomoci veřejného činitele dostal čtyři roky, za vlastizradu by mu hrozilo, že ve vězení stráví zbytek života. Proč vlastně soud vlastizradu nepotvrdil? Musel by se najít důkaz. Jsou dvě možnosti. Jedna, že se někdo z účastníků přizná ve svých pamětech ke spolupráci se Sověty, přičemž ty paměti vyjdou třeba po jeho smrti. Druhou možností je nález dokumentu v moskevských archivech. Vlastizrádci nesedí. Nesedí ani další z hvězdného politbyra, jichž jména už z hlavy odvívá čas. Jen Hoffmann má jít sedět. Soud mu vyměřil čtyři roky. Zdůvodnění je komické, jako obvykle: Hoffmann se dopustil zneužití pravomoci veřejného činitele, protože neposlechl legální orgán, předsednictvo ÚV KSČ, jehož pokyny byl povinen se řídit. Soud pozitivisticky řekl, že Hoffmann byl povinen respektovat rozhodnutí předsednictva ÚV KSČ, protože to bylo zakotveno v platné ústavě. Soudit zločiny postfašistů podle jejich zákonů je směšné. Naši přední doktoři, exkomunisti, nám v duchu postfašizmu vysvětlí, co je to právní kontinuita. Vysvětlit si to můžeme sami: je to metoda, jak z postfašizmu zachránit kus lživé cti. To je smysl procesu zrádce Hoffmanna. Na spravedlnost zas jen šlápl. Jiný případ je velezrada totiž zrada lidství a lidské důstojnosti. Takových zná postfašistická diktatury houfy. Pod historickými paláci Senátu - Kolowratským a Malým Fürstenberským na pražské Malé Straně - rostou podzemní garáže. Proti stavbě podzemních garáží se však ostře postavili památkáři. Vadí jim, že stavba podzemního parkoviště v archeologicky nejzajímavější pražské lokalitě s sebou nese až příliš velké riziko pro okolní paláce. Ty by hloubení garáží mohlo nenávratně poškodit. Národní ústav památkové péče dokonce vydal zamítavé stanovisko k tomu, aby se tyto garáže začaly stavět. Senát se však odvolal a zamítnutí nakonec zrušilo ministerstvo kultury - na budovách podle něj budou nanejvýš malé praskliny, což podle ministerstva nevadí. Navíc není ani jasné, na kolik vlastně garáže přijdou. Podle vyjádření Senátu "náklady na vybudování garáží přesáhnou 20 milionů korun". O kolik - zda o sto tisíc, či o deset milionů - už pracovníci Senátu nespecifikují. Moderní parkovací systém pro čtyřiadvacet aut automaticky zaparkuje vůz, jakmile z něj řidič vystoupí. Výtah zaveze pod zem auto bez lidského přičinění. Garáže však prý nejsou určeny pro senátory, ale pro služební vozy kanceláře Senátu. Památkáři s budováním garáží nesouhlasí z několika důvodů. Zejména se bojí, že stavba podzemního parkoviště s sebou nese až příliš velké riziko pro okolní paláce. Hrozí, že může být narušena jejich statika. V okolí je poměrně vysoká hladina podzemní vody. Po jejím rychlém odčerpání by se mohl sesunout okolní terén a s ním i budovy. Památkářům se rovněž nelíbí, že stavební firmy budou kopat v nejzajímavější archeologické lokalitě v Praze. Paláce totiž stojí v místě středověkého opevnění Malé Strany. Pracovníci Senátu ovšem na garážích trvají. Argumentují, že už nebudou muset parkovat ve dvoře Kolowratského paláce. Proti doporučení památkářů nepovolit stavbu garáží se Senát odvolal k ministerstvu kultury. To tvrdí, že nemělo možnost stavbu nepovolit. Podle ministerstva "stávající budovy budou postiženy nanejvýše vlasovými trhlinami v omítce". A to prý není dostatečný důvod k zákazu stavby. V postfašistické demokracii zákony pozitivisticky určují i postfašistický charakter soudů. Soudci dostanou třinácté a čtrnácté platy za uplynulé dva roky, které jim stát kvůli úsporám vzal. Úsporná opatření se na soudce vztahovat nemohou, rozhodl Ústavní soud. Podle jeho rozhodnutí je důležitější nezávislost soudců a tu by odebírání platů mohlo narušit. Ústavní soud tak vyřkl bezprecedentní výrok totiž že nezávislost soudců je podmíněna penězi a korupcí. Stát bude muset zpětně doplatit skoro půl miliardy korun. Tady je vidět zákulisí ekonomické reformy. Úspory, které odhlasoval parlament v roce 2001, se tak vztahují jen na politiky a státní úředníky. Soudci si vysoudili dodatečně třinácté a čtrnácté platy za minulý a předminulý rok. Ústavní soud zpětně rozhodl, že na soudce se nevztahují úsporná opatření jako na státní zaměstnance. Ústavní soud dospěl k závěru, že důležitější než státní rozpočet je soudcovská nezávislost, garantovaná ústavou, a do ní patří i nezávislost finanční. Ano, postfašistický soudce věren postfašistické demokracii rozhoduje a musí být zajištěn tak, aby nemohl zvýhodnit tu stranu sporu, která mu nabídne peníze. Zkušenosti z jiných států postfašistické demokracie říkají, že kde jsou soudci placeni slušně, je mezi nimi nižší korupce. Ukázka postfašistické věrnosti soudců spravedlnosti. Mezi soudci jsou takoví, kteří si to nezaslouží. Ani soudci Ústavního soudu nemají stejný názor v případu nadstandardních odměn soudců. Soudce Pavel Varvařovský hlasoval opačně, ale byl přehlasován. "Soudci nejsou zvláštní kastou a myslím, že odebrání platu navíc jejich nezávislost neohrozí," řekl. Stejně jako on hlasoval bývalý poslanec Miloslav Výborný, který se objevil v taláru vůbec poprvé. Soudci si na odebírání třináctých a čtrnáctých platů stěžují opakovaně, Ústavní soud jim jednou vyhověl, jindy nevyhověl. Rozpaky nad verdiktem netajil předseda Poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD): "Jsem přesvědčen, že je chybné, když z úsporných opatření je jedna skupina vyňata a je jí přiznána výhoda, která neplatí pro ostatní." Kam spěje vyčleňování soudců jakožto kasty lidí vyjmutých z lidských práv a povinností ukazuje Nejvyšší soud. Jedenáct soudců Nejvyššího soudu žaluje u krajského soudu Nejvyšší soud. Pokud neuspějí a odvolají se, mohou se stát současně žalobci, žalovanými a těmi, kdo spor budou rozhodovat. Co tato kocourkovská komedie znamená? Je to recese vtipných právníků, kteří se vysmívají kuriozitám našeho právního lesa, nebo se i takto, podržte si klobouk, hledá právo? Zažili jsme, pravda, už leccos. Naposledy dva sice protichůdné, ale platné rozsudky v téže věci. O recesi však nejde. Ani o pozitivistické hledání práva. Jde o platy soudců a městský soud žalobě soudců již vyhověl. Kdo je soudce, či alespoň právník, řekne vám: je to normální pracovní spor. Problém je, že v něm soudci rozhodují o svém vlastním platu. Kdo jiný však to má soudit? Je to taková filozofická otázka: kdo bude hlídat hlídače? Státní zaměstnanci se vrhají na stát s platovými požadavky. Proč by soudci, byť sorta zvláštnější než obyčejný zaměstnanec, měli stát stranou? Soudci mají výhodu, nemusí stávkovat, hrozit, držet pohotovost. Mohou si přídavek přiřknout sami. Ve věci třináctých platů už to udělali s módním argumentem: jde o nezávislost soudců. S tím nepohnete, postfašistický soudce peněžně nezávislý být musí. Marně však dumáte, jak souvisí třináctý plat s nezávislostí soudců. Napadne vás jediné: nikdy soudcům plat nezvyšovat - šlo by o skrytou korupci a konec nezávislosti! Zvyšování platů se soudci, kupodivu, nebrání. Z právního řečiště, kterému my nikdy neporozumíme, vylovili perlu: za uplynulý rok jim stát dluží čtyři a půl miliardy korun. To je víc než čtvrtina rozpočtu ministerstva spravedlnosti. Jeden každý chce měsíčně šedesát tisíc navíc. Je to cesta, jak se přiblížit úrovni v EU. Jdou tou cestou také piloti, železničáři, zemědělci, každý. Smyslem tohoto škubání státu je jediné: smí se zdařit jen privilegované elitě. Ostatní občané takovou reformu musí unést. Zdaří-li se všem oškubat stát, zisk jim zmarní inflace. Soudci mají náskok: dárek si mohou dát sami. Ostatním mohou pak rozumně říct: Vy už ne. Ostatně samotní poslanci občanstvo škubou seč mohou. Tři desítky poslanců z Moravskoslezského kraje si za peníze daňových poplatníků létají na víkendy z Prahy domů letadlem. Poslanecká sněmovna jim totiž v době konání schůze a během zasedání poslaneckých výborů proplácí vnitrostátní letenky. Na trase Praha - Ostrava tak za rok 2002 skupina severomoravských poslanců "prolétala" přes dva a půl milionu korun. Přitom po předložení poslaneckého průkazu by mohli zdarma cestovat vlakem - první třídou. Povinnost sněmovny proplácet poslancům letenky na vnitrostátních trasách vyplývá ze zákona. Dolní komora tedy nemůže poslance odmítnout nebo mu doporučit, aby si cestu letadlem hradil sám. Poslanci navíc čerpají za letenky takzvané "bonusové body". Ty pak mohou proměnit za letenky zdarma i pro své blízké. Je to malá ukázka nesystémovosti reformy. Možnost zaletět si domů využívají poslanci napříč všemi stranami. Vede ČSSD před KSČM a ODS. Létají jak zkušení, tak nováčkové. Létání na vnitrostátních trasách ale pro poslance neznamená "pouze" pohodlí. Stálé klienty si aerolinie totiž hýčkají věrnostními programy. Cestující, kteří s ČSA cestují často, mohou sbírat takzvané bonusové body (míle). A ty pak mohou měnit za další výhody, jako je například letenka zdarma. I přesto, že letenky platí stát, bonusy jdou poslancům. Z pohledu programu je pro ČSA partnerem cestující. Míle se načítají na základě proletů, tedy toho, kolikrát se člověk odbaví. ČSA vlastně ani neví, kdo tu letenku hradil. Poslanci Jaroslav Gongol či Pavel Hrnčíř, kteří trasu Praha - Ostrava absolvovali více než šedesátkrát, jsou například držiteli věrnostních "zlatých karet ČSA". Tyto karty svého držitele opravňují k tomu, že je na letišti přednostně odbaven, může využívat byznys salonku, toleruje se mu těžší kufr nebo může požádat letušku, aby ho usadila v lepší třídě. Program dokonce nabízí letenku zdarma pro rodinné příslušníky. V postfašistické demokracii je osobní prospěch zastupitelů víc než prospěch občanů. Bez schopnosti chápat metarealitu rozhodují nikdy o své újmě. Obec Nové Heřminovy na Bruntálsku by měla být z větší části vystěhována a zaplavena vodou. Ministerstvu zemědělství to doporučili zastupitelé Moravskoslezského kraje. Rozhodovali rychle, osud vesnice s 250 obyvateli vyřešili za necelou hodinu a půl. K verdiktu dospěli přes odpor obyvatel obce Nové Heřminovy, kterým hrozí, že přijdou o své domovy. Přehrada by byla první stavbou svého druhu po roce 1989. Měla by chránit města Opavu, Krnov a obce na řece Opavě před povodněmi. Po její výstavbě volají zástupci obcí, ale i firmy z Krnovska. Ty dokonce nedávno pohrozily, že budou investovat raději do bezpečnějších míst. Verdikt o tom, zda se bude stavět, by mělo ministerstvo zemědělství vynést do dvou let. Už od prvních měsíců po katastrofálních povodních na severní a jižní Moravě v roce 1997 se snaží představitelé Krnova přimět stát, aby vybudoval protipovodňovou přehradu. Proti této stavbě jsou obyvatelé Nových Heřminov. K nim se přidali ekologové a zastupitelé blízkého Bruntálu. To podstatné je, že rozhodují postfašisté ze všech stran. Na počátku devadesátých let stavbaři dokončili na Bruntálsku přehradu Slezská Harta, která se měla napouštět deset let. Povodně ji zaplnily za několik dnů a přehrada zadržela miliony kubíků vody před Opavou. Postfašistická nesystémovost řeší problémy jednostranně, starost o krajinu je zastupitelům občanů záležitostí neznámou. Není divu, v postfašizmu účinně působí teror diktatury kapitálu a nevyhýbají se mu ani ochránci zákona. Celníci zachytili v posledních dnech miliony pašovaných cigaret. V síti s odhaleným kontrabandem uvízli i zaměstnanci celních správ, kteří se na pašování podíleli. Celníci jsou navíc přesvědčeni, že kdesi v Česku funguje nelegální továrna na cigarety. Poslední zásahy jen dokazují, že do pašování jsou zapleteni i ti, kteří by mu měli bránit. V případě porušovaní zákonů teror diktatury kapitálu má přednost. Prominentní kritik Novy, ministr kultury Pavel Dostál (ČSSD) poslal vysílací radě svou dlouho avizovanou stížnost, která má dokládat, jak Nova zejména ve zpravodajství porušuje zákon. Podle Dostála je pro tresty důvod. Manipulací s některými účelově vybranými fakty došlo k tomu, že TV Nova prezentovala veřejnosti svůj vlastní názor jakožto objektivní informace, a ovlivňovala tak veřejné mínění nepřípustným způsobem. Postfašisté nejsou schopní uvážit metarealitu a tak občanstvu systematicky škodí. Česká vláda se chystá napravit křivdy napáchané na českých Němcích, kteří nebyli po druhé světové válce odsunuti. Sudetských Němců, kteří žijí v zahraničí, se to týkat nemá. Konkrétní návrh připravil vicepremiér Petr Mareš (US-DEU), návrh ovšem neřeší podmínku neúčasti na nacizmu. Mezi tyto křivdy patří například neuznání kvalifikace, kterou dotyčný získal za nacistů na německých školách. České poválečné úřady Němcům rovněž neoprávněně snížily platy. To znamená, že dnes mají o to nižší důchod. Kromě toho byli nasazováni na nucené práce například při žních či byli násilně rozptýleni po tehdejším Československu. Je to však pouze způsob jak obejít Benešovy dekrety, podle nich nemohli být antinacisté právně postižení. Podstatné je, že postfašistická vláda sotva může řešit problém v souladu s přáním občanstva Česka. Po smířlivých prohlášeních Prahy i Berlína, které přišly hned po referendu o vstupu Čechů do EU, je problém česko-německé minulosti v plné síle zpátky. Druhá německá parlamentní komora, Spolková rada, na své schůzi v Berlíně připomněla čtyři roky starou výzvu Evropského parlamentu ke zrušení Benešových dekretů. Vyhověla tak návrhu největší spolkové země, Bavorska, jejíž premiér Edmund Stoiber je patronem sudetských Němců. Usnesení Spolkové rady ovládané konzervativní CDU/CSU bylo v prvních agenturních zprávách interpretováno jako výzva rady ke zrušení dekretů a vyvolalo bouřlivé reakce českých diplomatů, především prezidenta Václava Klause. Německo prohlášení Spolkové rady nedementovalo. Ano, jde o porušení Česko-německé deklarace z roku 1997. V tomto dokumentu se obě strany zavázaly nezatěžovat vzájemné vztahy minulostí a to Německo porušilo. Přitom stanovisko Evropského parlamentu z roku 2002 už vzniklo na základě právnických posudků a požadavek na zrušení dekretů se v něm neobjevuje. Pouhé připomenutí starého usnesení Evropského parlamentu žádající zrušení dekretů prezidenta Beneše vyvolalo vášnivé reakce české diplomacie. Německá Spolková rada připomněla výzvu evropských poslanců z roku 1999, aby česká vláda zrušila poválečné dekrety týkající se vyhnání jednotlivých národních skupin z bývalého Československa. Spolková rada je komorou jednotlivých německých zemí a většinu v ní má konzervativní opozice CDU/CSU. Právě šéf bavorské CSU a zároveň bavorský premiér Edmund Stoiber je již léta plamenným obhájcem sudetských Němců a jejich zájmů. I přes výhrady k českým dekretům se však Spolková rada vyslovila pro přijetí Česka i dalších devíti kandidátských států do EU a v prvním čtení smlouvu o rozšíření podpořila. Stačí vláda CDU/CSU a vše bude jinak, pak možná přijdou sankce postfašistické EU, jaké poměrně nedávno zažilo Rakousko. Takzvané Benešovy dekrety byly podle německého kancléře Gerharda Schrödera odezvou na přepadení Československa nacisty. Překvapivě ostrá formulace kancléře Schrödera v rozhovoru pro deník Passauer Neue Presse vycházející v Bavorsku, kde se usídlilo nejvíce vyhnanců, kteří se dnes těší podpoře tamní zemské vlády, zazněla zcela poprvé. Schröder dosud ve svých vyjádřeních na adresu Benešových dekretů a minulosti většinou zdůrazňoval, že spolková vláda nebude vůči Česku vznášet majetkové nároky. Přestože berlínská vláda nadále považuje poválečné vysídlení Němců za bezpráví, šéf spolkové vlády v rozhovoru konstatoval, že otázky minulosti budou za českého členství v EU stále více ustupovat do pozadí. Benešovy dekrety mají přirozeně co do činění s německým přepadením tehdejšího Československa a jsou reakcí na ně. Vyřešit reakci na bezpráví bezprávím dalším bezprávím není možné. To vede k nekonečným názorovým rozporům. Je třeba si uvědomit, že vysídleni byli občané Třetí říše a nikoliv občané Československa. Je současně důležité dát jasně najevo, že vysídlení antifašistů je vždy nespravedlností. Příčiny k vysídlení však vzešly z Německa, a nikoli z jiných zemí. Česko-německá deklarace z roku 1997, stanoví že žádný z obou států nebude zatěžovat vzájemné vztahy otázkami minulosti, protože Benešovy dekrety jsou právně "vyhaslé". Prezident je jako kohout na báni, točí se po větru. Jakožto vrchní velitel ozbrojených sil by si měl udělat raději pořádek v Hradní stáži. Hradní stráž, která by měla být prestižní jednotkou české armády a je jedním ze symbolů sídla hlavy státu, se topí v neuvěřitelném skandálu - její vojáci si přivydělávají v pornobyznysu. Na začátku května se nechali fotit pro internetové pornostránky. Byli při tom částečně oblečeni ve slavnostních uniformách. Pózování zorganizoval rotmistr jednotky - voják z povolání. V erotických pózách pro stránky určené gayům se předvedlo devět vojáků základní služby. Lechtivé fotky avizoval na webu odkaz s emblémem Hradní stráže. Jelikož vojáci pózovali ve svém volném čase a všichni jsou plnoletí, spáchali prý pouze kázeňský přestupek. Přesně podle gusta prezidenta, ten přece žádné špinavé peníze nezná. Vojáci inkasovali za jeden snímek až pět set korun. Nepřekročili totiž zákon, nýbrž spáchali "pouze" kázeňský přestupek. Fotografovaným modelům může velitel jednotky udělit trest od důtky přes zákaz vycházek až po několikadenní vězení a snížení hodnosti o jeden stupeň. Nejde přitom o první aféru, která poškodila jméno jednotky. Všemu není konec. Hradní stráž má na krku další aféru: dva z profesionálních vojáků teď čelí obvinění, že se vydávali na pražském Václavském náměstí za policisty a vynutili si od jedné prostitutky sex a druhou vydírali. Dvojice vojáků z povolání, kteří působí ve velitelské rotě Hradní stráže, v noci zastavila na Václavském náměstí dvě prostitutky z Bulharska. Ukázali jim nějaké průkazy a tvrdili, že jsou policisté. Vzápětí poté vojáci cizinkám sebrali pasy. Hrozili jim, že pokud každá z nich nezaplatí dva tisíce korun, odvedou je na služebnu cizinecké policie. Když jim cizinky žádanou částku vydaly, jednu z nich propustili. Avšak mladší z prostitutek je musela následovat na Havelský trh v centru Prahy. Tam ji přinutili, aby je uspokojila nejprve orálně a pak i klasickou souloží. O pár hodin později obě ženy událost oznámily na policejní služebně, kde vojáky detailně popsaly. A navíc přinesly i kondom se spermatem. Kriminalisté dvojici mužů ve věku dvacet tři a dvacet sedm let zatkli, když se opět procházeli ulicemi staré Prahy. Postfašistické demokracii vládne teror diktatury kapitálu. Školy zůstanou po prázdninách zavřené. Všechny školské odborové organizace se totiž rozhodly, že pokud učitelé nedostanou deset miliard korun na zvýšení platů, vstoupí 1. září do časově neomezené stávky. Týká se to všech škol - od mateřských přes základní a střední až po vyšší odborné. V odborech jsou organizováni zaměstnanci zhruba poloviny škol. Většina stávkovat chce. Ještě dříve než bouřící se učitelé 1. září zavřou školy, ukážou vládě svou sílu. Kantoři z celé republiky se chtějí zúčastnit demonstrace před Úřadem vlády. Odboráři chtějí od vlády deset miliard korun navíc na platy ve školství. Pokud kabinet jejich požadavek nesplní, zůstanou 1. září všechny typy škol - kromě vysokých - zavřené. To, že někteří nepřijedou, neznamená, že stávku nepodporují. Po patnácti letech praxe se učitel dopracuje k hrubému platu ve výši čtrnácti tisíc korun. Kvůli platu si učitelů přestávají vážit už i žáci. Jejich rodiče berou běžně třikrát víc. Ne všichni učitelé však s protesty souhlasí. Vláda reformu veřejných financí připravit musí, to je jisté, ale systémově. Na systémovost však postfašistická demokracie neslyší. Odboráři se chystají do ulic. Jejich hlas prý bude tak mohutný, že "zboří Prahu". I když to patrně nebude tak horké, musí si každý položit otázku. Jsou ty protesty správné? Správnější by bylo přesvědčit sto tisíc lidí, aby přišli na demonstraci proti postfašistické demokracii. Občané Česka se chytili do pasti velikášských slibů o české cestě. Solidní životní úroveň a jistoty jim do budoucna nezajistí jednostranné reformy, ale jedině stabilní a rychlý růst ekonomiky založený na lidské tvořivosti podmíněné metamoderní demokracií. Vláda je od toho, aby prosadila životní zájmy občanů. Neměla by tedy praktikovat postfašistickou demokracii a neměly by jí sekundovat ani odbory. Kolaborace s postfašizmem se odborům nevyplatí. První plánovaný protest odborářů proti vládním úsporným balíčkům byl mnohem slabší, než organizátoři čekali. Místo očekávaných pěti tisíc demonstrantů se jich sešlo přibližně dva tisíce. Pokud však jde o největší problém - a tím jsou platy pro učitele, lékaře a další státní zaměstnance - začínají neshody mezi vládou a odbory slábnout. Ministři totiž navrhli šalomounské řešení, které nebude znamenat vyšší výdaje, a přesto přinese všem mírný růst platů. Plán je odpovědí na to, co požadovali demonstrující železničáři, zemědělci, zaměstnanci finančních úřadů a lékaři. Ti protestovali hlavně proti tomu, že vláda ubrala peníze na mzdy pro lidi placené státem, místo aby bojovala s podvodníky a daňovými úniky. Návrh ministra financí Bohuslava Sobotky by měl odborářům vyrazit trumfy z ruky. Počítá se v něm s pěti miliardami korun na plošné zvýšení platů. Tyto peníze měly původně sloužit ke zvýšení mezd nejvýše kvalifikovaných pracovníků, zařazených v nejvyšších platových třídách nově připravované stupnice. Nyní ministr navrhl žádné nové tabulky nezavádět a peníze rozdat všem. Znamenalo by to pro každého státního zaměstnance v průměru o pět set korun navíc. Zvýšení reálných mezd je v dnešní době nabídka, proti které se nedá protestovat. Některé odbory návrh odmítají, jiné jej slibují aspoň prozkoumat. Odbory prý také přesvědčili několik poslanců, aby ve sněmovně zablokovali reformu veřejných financí. Vláda má ve sněmovně 101 poslanců a odborům stačilo "zlobbovat" jediného z nich, aby reforma neprošla. Budiž však řečeno, že síla dosavadních tuzemských demonstrací věrně odpovídá síle reformy zdejší vlády: nijak šťavnatá, nijak přesvědčivě odhodlaná. Vláda tak trochu reformuje a odbory tak trochu protestují. Nadšený není nikdo. Když některé koaliční poslance "zlobbují", pak třeba i vládu položí. Ta další by ovšem musela být v (odložených) reformách systémovější. A to je nejsilnější trumf ve Špidlově reformní partii s odbory. Postfašistická demokracie nemůže neustále šidit metarealitu. Lednové zdražování kvůli rozsáhlým změnám daně z přidané hodnoty je jistou věcí. Novela zákona, spočívá v převedení rozsáhlého seznamu služeb z pětiprocentní do dvaadvacetiprocentní DPH. Tato daň je skryta v ceně výrobku či služby, takže se plně projeví v peněžence občanů. Rodiny se dvěma dětmi by se (novela) měla dotknout v rozsahu 200 korun měsíčně. Od ledna tak bude více zdaněno telefonování, Internet, služby advokátů či daňových poradců, ale také čistírny či opravny bot. Ministerstvo financí kromě toho připravuje ještě druhou várku změn, které mají začít platit od vstupu země do EU v květnu příštího roku. Přesun z pěti do 22 procent (tedy zdražení) se chystá na popeláře, instalatéry, či kosmetičky. Na rozdíl od včerejší novely však mají být změny doprovázeny také přesunem opačným. Zlevnit by měla čokoláda, káva, filé nebo zmrzlina. Změny daně jsou klíčové jak pro kolosy typu Český Telecom (a hlavně pro jejich klienty), tak pro malé podnikatele. Odpadnou klienti, protože budu muset zdražit. Na dnešní úrovni ceny neudržím. Větší mají větší prostor pro zdražování díky svému výsadnímu postavení. Lidé budou nadávat a hledat viníka, ať si uvědomí svůj podíl na podpoře postfašistické demokracie v čele s ODS. Nesystémové flikování státního rozpočtu má své meze. Zdravotnictví je ve finanční krizi. České zdravotnictví má vážné potíže. Všeobecná zdravotní pojišťovna neplatí lékařům v ordinacích, protože nemá peníze. Nemocnice neplatí dodavatelům léků, protože rovněž nemají peníze. Dluhy nemocnic čítají šest miliard korun a kraje, jež je převzaly, říkají: Nemáme na to peníze. Léta se mluví o tom, že nemocnic, respektive lůžek v nich je moc. Některá oddělení (gynekologie, porodnice či dětské) zaplněna jen z poloviny, ale pojišťovny přitom platí veškerý provoz i personál. Na pětině lůžek leží lidé, kteří nepotřebují péči lékařů, ale ošetřovatelku, tedy spíše sociální pomoc. Na škrty si však zatím nikdo netroufl a nemocnice mezitím přešly na kraje. Ministryně Součková jim nabídla výměnný obchod: když je uděláte, zaplatím vám padesát procent dluhů nemocnic. Začít změnami v krajích, znamená začít v Praze. Bude to boj, protože je s tím spojeno mnoho vedoucích postů. Poslanci mají jiné starosti jako jsou problémy potratů a jejich omezení. V postfašistické demokracii se vše řeší zákazem a nikoli prevencí. Žádná sexuální výchova ve škole. Interrupce bývají označovány za nejkontroverznější výdobytek postmoderní doby. Poslanci Jan Kasal, Jiří Karas a Petr Pleva předloží návrh zákona, který má de facto zakázat interrupce. Lékařům by za ně hrozilo až pět let vězení. Je to vůbec první téměř hotový návrh na jejich zákaz po téměř padesáti letech. Postfašistický návrh trojice poslanců z KDU-ČSL a ODS přichází v době, kdy se počet potratů v Česku ocitl na historickém minimu od dob, kdy je evidují statistiky. V roce 1988 jich bylo přes 110 tisíc (dosud nejvíce), loni 28 850 (dosud nejméně). Je to zásluha antikoncepce. Farmaceutické firmy s ní vtrhly na český trh počátkem 90. let, dnes užívá spolehlivou ochranu třetina žen. Česko je zářným příkladem toho, jak lze při naprosto liberálních poměrech dramaticky snížit potraty. Z medicínského hlediska je potrat relativně jednoduchý gynekologický výkon, který na klinikách obvykle dělají ti mladší lékaři. Nejčastější metodou je miniinterrupce, při níž lékař odsaje obsah dělohy. Existuje i jiná možnost: spolknutí pilulky, jež vyvolá potrat. V Česku není registrována, přesto existují ojedinělé ordinace, kde ji lze sehnat. Takováto interrupce se pak samozřejmě nedostane do statistik. I medicína zná cesty, jak zákaz obejít. Lze například fingovat důvody k vyprázdnění dělohy: diagnostikovat oplodněná vejce, která však neobsahují plod a jsou odsouzena k potratu. Totéž platí pro průkaz mrtvého plodu. Zpětně už není možno prokázat, zda diagnóza byla správná. O interrupci nejde, plod prostě není přítomen. Když lékař zapíše, že žena krvácí a že na ultrazvukovém vyšetření není živý plod, je dokonce povinen neodkladně dělohu vyprázdnit. Zpětně už nikdo nedokáže zpochybnit ani krvácení, ani výsledek ultrazvuku. Samozřejmě to nesmí lékař dělat moc často, aby nebyl podezřelý - a také si za to od ženy v tíživé situaci nechá dobře zaplatit. V postfašistické demokracii výhodu mají bohatí. Nejčastěji chodí na potrat vdané ženy, které mají dvě děti. Jsou to otřesné případy, kdy je manžel bil i s dítětem a ony se bály, že bude bít i to druhé. Jiné byly příliš mladé a rodiče je chtěli vydědit. Dát lidem školní výchovu ke svobodě je mnohem účinnější předcházení všem problémům zákazy a příkazy postfašistickým zákonodárstvím. Na jedné straně zákonodártsví připouští asistovanou reprodukci a na straně druhé zakazuje asistovanou sebevraždu. Právo na důstojný život je i právo na důstojnou smrt. Postfašistická demokracie nechá raději trápit nevyléčitelně nemocné. Život si ale vynucuje své. Právní experti totiž chystají pro ministerstvo spravedlnosti návrh, který o polovinu snižuje trest lidem, již umožní ze soucitu zemřít smrtelně nemocným. Mírnější trest je však podmíněn výslovným souhlasem a žádostí nemocného. Mírnější přístup k milosrdné smrti rozhodně neznamená legalizaci eutanazie. Zjednodušeně řečeno: jde jen o to, aby se názor, že není vražda jako vražda, dostal do úřední řeči paragrafů. Je rozdíl, jestli jde o usmrcení ze soucitu, nebo o promyšlenou, naplánovanou vraždu. Ve vládě sedí lidovečtí ministři a právě lidovci jsou striktně proti eutanazii a chystané snížení trestů jim přijde příliš dramatické. Pokud záměr právníků zmírnit tresty za eutanazii projde po prázdninách vládou, přijde těžká bitva v parlamentu. Politici jsou vesměs opatrní, jasnou podporu nemá plán ani mezi lékaři. I ti, kteří by teoreticky byli pro legalizaci eutanazie, nejnovější návrh právníků považují za polovičatý, až alibistický krok. Raději by nejdřív hlasovali o tom, zda eutanazie ano, či ne. Právo na milosrdnou smrt přiznaly nemocným v EU jen Holandsko a Belgie. Postfašistická demokracie terorem diktatury kapitálu vede lidi k ztrátě lidské důstojnosti. Začíná to už na silnicích. Podle ceny auta se lidé chovají na silnicích. Jezdí jako zběsilí a neumí se na silnici chovat. Proto se Česko ocitlo na jednom z předních míst ve světě v počtu lidí, kteří se ročně zabijí při dopravní nehodě. Podle informací ministerstva dopravy v Česku ze sto tisíc lidí ročně kolem patnácti zemře na silnici. Horší než v Česku je to jen v několika dalších zemích, například v Řecku, Portugalsku a Polsku, ale i v USA. Nastává doba prázdnin a dovolených. Zároveň s tím se zvyšuje riziko dopravních nehod. Na cesty vyrážejí sváteční řidiči a také ostří muži v silných autech. Alarmující je rostoucí počet havárií autobusů, jejichž řidiči jsou vystaveni honbě za penězi na úkor zdraví a bezpečnosti. Jeden příklad za všechny. Dva lidé uhořeli při dopravní havárii na brněnské dálnici pár minut poté, co na silnici dosedl čtyřmístný letoun. První šetření naznačují, že za tragédii pilot letounu nemůže. Svůj stroj Zlín Z-43, který je vybaven pro noční lety, posadil na dálnici na třicátém čtvrtém kilometru ve směru na Brno krátce po půlnoci. Ještě předtím kvůli poruše motoru vyslal nouzový signál May Day, podletěl dálniční most a po dalších tři sta metrech bezpečně přistál. Vzápětí se dvěma spolucestujícími letadlo odtlačil na krajnici. Mezitím kolem projíždí několik aut a kamionů. Bez problémů. A teprve po pěti minutách na místo kuriózního přistání přijela bílá škodovka s ostravskou SPZ. Řidič škodovky objížděl letadlo, přibrzdil a jel minimální rychlostí. V tom do něho narazil ve sto kilometrech autobus. Jelikož má škodovka nádrž pod zadním sedadlem, stačí jediná jiskra a během několika vteřin je celé auto v plamenech. Lidem uvnitř už nebylo pomoci. Autobus po srážce zabrzdil. Měl rozbitý pouze blinkr a popraskané přední sklo. Všech sedmnáct německých turistů, kteří míří z Drážďan do Vysokých Tater, si oddychlo - nic se jim nestalo. Ještě nestačili hasiči ani uklidit dálnici a už se začalo přetřásat, kdo tragédii zavinil. Pilot? Řidič škodovky nebo šofér autobusu? Jednoznačně to byla chyba řidiče autobusu. Oheň téměř na sto procent způsobil náraz autobusu do škodovky. Byla tam zřetelná stopa paliva, které vyteklo asi patnáct metrů předtím, než auto začalo hořet. Proč však sedmatřicetiletý pilot, který nalétal na motorových letadlech 260 hodin, nenasměroval svůj stroj jinam než na dálnici, po níž i v noci pádí stovky motoristů? Zastavil se motor, letadlo muselo klesat klouzavým letem a jako jediná možnost, kam přistát, se jevila dálnice. Pilot na výběr neměl, protože okolí Sázavy je hornaté a plné lesů. Ve voze, který vzplanul, seděli dva muži. Letadlo Z-43 odstartovalo z brněnského letiště a přistát mělo po hodině a dvaceti minutách v Praze. Byl to privátní let, jaké se mezi Prahou a Brnem uskutečňují jeden až dva denně. Postfašizmus vede lidi k nepřátelské arogantnosti, vše začíná v rodině a škole. Postfašizmus na děti útočí především z televizí, poplatných teroru diktatuře kapitálu. Dnešní děti už téměř nečtou, v záplavě zábavy na to není čas. Děti se dělají lepšími než jsou. Obyčejné dobrodružství možná stačilo jejich rodičům. Dnešní české děti chtějí něco navíc: příběh musí být "říznutý" žánrem zvaným fantasy. Teprve pak si jej oblíbí. A budou ctít jeho hrdinu. Dívky milují totiž dobrodružné knihy stejně jako chlapci. A čtou dokonce mnohem víc než jejich spolužáci. Po takzvané dívčí literatuře dnes už sáhne jen necelá polovina dívek. A chlapci - celkem pochopitelně už vůbec ne. V přemíře obrazové informace a nedostatku času děti mají nechuť ke čtení a přemýšlení nad textem. Recept na to, aby si děti oblíbily texty, je jednoduchý. Sedmdesát procent dětí, se kterými si rodiče četli pravidelně v době, kdy byly malé, čte dnes denně již samostatně. A platí to i obráceně. Z dětí, které vůbec nečtou (a takové je podle analýzy každé čtvrté), zažila pouze čtvrtina, že by jim v útlém dětství někdo pravidelně předčítal. Vztah ke knihám posiluje u dětí také to, zda mohou při četbě vidět své rodiče. Rodinné prostředí pro výchovu dětských čtenářů přibližně dvakrát významnější než škola. celá třetina škol vůbec s dětmi a knihou nepracuje a už vůbec ne s elektronickou knihou. Školy sice umějí zhodnocovat dovednosti nadprůměrných čtenářů, ale děti ze čtenářsky zanedbávaného prostředí neumějí ke knize přitáhnout. Vytvořit metainformaci z textu není v zájmu postfašistické demokracie, ta potřebuje manipulovatelný dav. Obsahy povinné četby děti stejně odjakživa od sebe navzájem opisovaly. Cílem bylo obelstít kantora. Čas číst dnes nemá mnohdy ani dospělý. Existují jednoznačné důkazy o škodlivém vlivu televize na děti. Ty, které sledují televizi bez omezení, po knize nikdy nesáhnou. Souboj mezi televizí a knihou však funguje i obráceně. Nejvíce imunní vůči vysedávání před obrazovkou jsou právě malí čtenáři. Postfašisticky orientovaná škola odcizuje dětem lidství, staví na hromadění znalostí a nikoliv na jejich metarealismu. Navíc o znalostech dítěte nemusí vysvědčení sestavené ze známek na škále jedna až pět mnoho vypovídat. Spravedlivější je podle psychologů slovní hodnocení žáka, které dává učiteli možnost dítěti vysvětlit, v čem by mělo přidat, a navíc je pochválit za drobné úspěchy i v tom předmětu, který mu jinak třeba nejde. Slovně se však zatím hodnotí jen v několika desítkách českých škol. Na tradiční známky jsou totiž zvyklí rodiče dětí a hlavně učitelé. Výpočet průměru ze dvou pětek, tří jedniček a jedné čtyřky (výsledná známka 3) je pro kantory jednoduchý. Vysvědčení hravě spočítají během několika minut, zatímco se slovním hodnocením svých svěřenců se kantoři moří třeba tři týdny. Slovní známka individuálně žáka motivuje. Princip ale musí pochopit hlavně učitel, který vysvědčení píše. Právě proto je to tak obtížné. Postfašistická škola je přípravnou na postfašistickou demokracii a mnohé děti vede k znechucení. Nejkritičtějším ročníkem základní školy - alespoň pokud jde o reparáty - je ten sedmý. Každoročně v něm propadnou téměř dvě procenta dětí. Loni jich byly skoro dva tisíce. Učivo v sedmičce přitom není o nic náročnější než v jiných ročnících. Důvodů je víc: sedmáci už školu berou s nadhledem mazáků, takže se učí míň než mladší děti, a přijímací zkoušky na střední školu jsou ještě daleko. Opakovat sedmou třídu muselo loni přes deset tisíc školáků. Většina kvůli matematice nebo češtině. Pokud se na vysvědčení objeví jen jedna nebo dvě pětky, má dítě ještě šanci, že v srpnu složí reparát. S třemi pětkami propadá hned. Něco pozitivního může dát dítěti opakování třídy jen do jeho desátých narozenin. U malého repetenta má kantor ještě šanci mu školu nezprotivit a naopak mu pomoci dohnat, co nezvládl loni. U starších dětí to ale nemá žádný význam. Ke škole už v tomhle věku dávno mají negativní vztah, a ten se jen prohloubí. Kdyby učitelé dali vysvědčení i vládě, dopadla by dost zle. Propadla by. Prázdninový reparát ji nemine. Nesloží-li jej (nepřidá-li školám a kantorům peníze), školy v září neotevřou. Být pedagogem v postfašistické demokracii není zrovna med. Na kraji třetího tisíciletí si zálibně říká "společnost vzdělání". Vědění a um lidí vydělávají čím dál víc peněz, pokrok nesou na zádech informace, výzkum, věda a vzdělání. Postfašistické školství rovná se postfašistická demokracie. Na konci téhle rovnice může být jen zaostávání občanstva. Vypočítá rovnici správně i vláda při prázdninovém reparátu? Dokáže ostatním říci: Sorry, školy jsou prioritou? Pokud ano, nechť postoupí do dalšího ročníku vládnutí. Pokud ne, ať radši propadne. Postfašistická škola je malý kriminál a tak zase jen kriminalizuje, roste kriminalita mládeže. Řešení pro postfašistickou demokracii je v násilí státu. Politici vyslyšeli naléhání odborníků a rozhodli o vzniku speciálních soudů pro děti, které spáchaly zločin. Dosud policisté vyšetřování zločinů, které spáchaly děti, většinou odkládali. Od příštího roku budou malé delikventy posílat před zvláštní soud. Ten bude mít na výběr celou škálu trestů. Od uložení ústavní výchovy přes zákaz vycházek či návštěv diskotéky až po obecně prospěšné práce (třeba ve škole). Počítá se i s možností až půlmilionových pokut, které zasáhnou především rodiče dětí. Dosud se - kvůli tomu, že policie většinu případů odkládala - o většině trestných činů dětí nikdo nedozvěděl. Současná postfašistická praxe je úplně anonymní, takže rodičům většinou to, co jejich děti vyvádějí, nevadí. Každý šestý kriminální čin přitom v Česku spáchají děti a mladiství: například předloni bylo stíháno a vyšetřováno devět tisíc dětí, z toho dvě za vraždu, šest a půl tisíce za vloupání a krádeže a dalších více než tisíc za násilnosti. Zavedení zvláštních soudů pro děti nebude levné. Podle odhadu ministerstva spravedlnosti si vyžádá zhruba 150 milionů korun. Soudy pro děti musí být rychlé. U dětí na tom záleží ještě víc než u dospělých. Trest za zločin musí přijít okamžitě, aby si malý delikvent uvědomil, co spáchal. Zákon o zvláštních soudech pro děti a mladistvé kriminalitu dětí je ovšem nesystémové řešení a sám o sobě kriminalitu nezastaví. Postfašistický režim dovede pouze trestat, prevence je mu cizí. Nebude vůbec důležité jak rychle budou noví soudci pracovat. Přijde-li správný a rychlý trest hned při prvním klopýtnutí dítěte, dá se s ním pracovat a odradit ho od zločinecké kariéry v duchu postfašistické zločinnosti. Postfašizmem odlidštělí jsou důkazem, lidé věří v kouzelné pomocníky a ne ve své síly. Nový Harry Potter trhá rekordy. Pátý díl série o čaroději Harry Potterovi je na světě, každá z nich váží 1,3 kilogramu.. Obchod je plný lidí a další stovky se tlačí ve frontě před vchodem. Knihkupectví WHSmith v tu chvíli prodává v celé Británii osm výtisků nového Pottera za jednu vteřinu. Je to nejrychleji prodávaná knížka, jakou kdy měli. Podobně to vypadalo také v USA a dalších státech. Rovněž on-linový obchod Amazon oznámil, že pátý díl překonal všechny rekordy internetového prodeje po světě bylo objednáno přes 1,3 milionu výtisků. Pátý díl Pottera se prodává v angličtině už i v Česku, ale kvůli jazykové bariéře vášně nevyvolal. V češtině vyjde až 29. února 2004. Fanoušci Potterovy série čekali na vydání dalšího dílu od července 2000. Postfašizmus v podobě potteromanie se vrátil a s bláznivou silou zaplavil svět. Statisíce lidí o víkendu dostaly do rukou pátý díl knihy o čarodějnickém učni Harrym Potterovi, která se prodává pod názvem Harry Potter a Fénixův řád. První kupující zdvihali knihy nad hlavu jako sportovní trofej. Vyrůstá nová generace postfašistické demokracie. Ta dnešní kličkuje mezi politickými stranami jako zajíc. Postfašistický "odezdiikezdizmus" je nejlépe vidět na volebních preferencích. ODS chce využít ztrátu popularity vládnoucí koalice. Občanská demokratická strana se začala připravovat na pád koaliční vlády Vladimíra Špidly a velmi intenzivně se zabývá myšlenkou na předčasné volby. A to už v příštím roce. ODS očekává, že by předčasné volby vyhrála. Podle posledních průzkumů by ji dnes volilo čtyřicet procent lidí. V Česku se pořád ještě lustruje. Je lustrační zákon přežitek? Jeho kritici říkají, že zavání principem kolektivní viny požadavek zamezit lidem přístup k funkcím ve státní správě a veřejných službách jen proto, že byli v minulosti vysokými komunistickými funkcionáři. V lustračních omezeních lze spatřovat diskriminaci, protože člověk je zde posuzován podle příslušnosti ke skupině, a ne podle svých individuálních činů. Je potřeba lustrací na postfašistické smýšlení, protože příslušet k postfašizmu znamená dopouštět se zlých činů a to jednoduše podle zlého myšlení určující i zlé činy. Každý hňupoelitník svým postfašistickým smýšlením škodí občanstvu. V postfašistické demokracii žádná prevence, vždy se řeší až následky. K tomu se hňupoelita kryje obětními beránky. Bývalé bankéře ve službách ČSOB Bohumila Stádníka a Bohumíra Czerneka poslal Městský soud v Praze na dva a půl roku do vězení. Již dříve byl oběma zajištěn majetek v celkové hodnotě deset milionů korun. Současně jim nařídil uhradit ztrátu 2,4 miliardy korun, kterou údajně bance způsobili porušením pravidel a riskantním obchodováním s americkými dluhopisy na účet banky. Kdyby každý z nich splácel měsíčně dvacet tisíc korun, uhradili by škodu zhruba za pět tisíc let. Podle předsedkyně senátu Hany Hubáčkové se dealeři provinili tím, že zatajovali výsledky obchodů a fiktivními výkazy zkreslovali zisky a ztráty. S trestem Stádník nesouhlasí a na místě se odvolal, protože neúmyslně způsobil škodu, spekuloval ve snaze vydělat. Odpovědnost nesou i jiní pracovníci banky, protože dealeři nebyli dostatečně kontrolováni. Svým působením mnohý politik v postfašistické demokracii způsobil větší škody. Za všechny stačí působení ODS a jeho předsedy. Pro postfašisty neexistuje ekologické hledisko, pouze ekonomické. Stát přes varování ekologů nechal provozovat Spolanu Neratovice a tak je její okolí zamořeno. Vejce, ryby a drůbež jsou zde podle Státní veterinární správy nepoživatelné. Odborníci objevili ve vzorcích až sedmkrát vyšší obsah rtuti, než je stanovený limit. Další jedovatou látkou - nalezenou ve vejcích - jsou polychlorované bifenyly. Dlouhodobá konzumace takových potravin může být zdraví nebezpečná, protože tyto jedy se ukládají v těle. Ohroženo je celé okolí Neratovic. Už několikrát zveřejnila různá ekologická sdružení výzkumy, které potvrzovaly, že potravinové produkty pocházející z těsné blízkosti Spolany obsahují jedovaté látky. Nyní výskyt jedů potvrdil i výzkum oficiální státní instituce. Problém mají drobní chovatelé s vlastními výrobky ze zaplavených zahrádek. Pohrdat metamanažmentem žití se nevyplácí. Občané Česka nemají dlouhý život. I když se mohou v průměru dožít téměř pětasedmdesát let, je to třetí nejhorší výsledek v budoucí EU. Hůře než občané Česka jsou na tom podle studie už jen Poláci, a zejména Madaři. Ti poslední mohou být rádi, když přežijí sedmdesátku. Zdraví není absence nemoci, ale pocit a ten je v postfašistické demokracii a la Česko špatný. Nejen postfašistická demokracie ztěžuje lidem život, ale také Slunce a vysoké teploty. Slunce vstoupilo do znamení Raka, začalo astronomické léto. Podle meteorologů však už máme letošní léto prakticky za sebou. Horka z posledních červnových dnů prý červenec ani srpen nepřekoná. Všechno nasvědčuje tomu, že nejteplejším měsícem letošního roku bude skutečně červen. Je to poměrně neobvyklý jev, který nastává nanejvýš desetkrát za sto let. Letošní červen má šanci stát se vůbec nejteplejším červnem od roku 1775, kdy se začalo pravidelně sledovat počasí. Tak horký červen Evropa už dlouho nepamatuje. Celou jižní a západní Evropu sužují v posledních dnech nezvykle vysoké teploty, které pamatuje jen málokdo. Dokonce i v oblastech, kde jsou na vysoké teploty zvyklí, na jihu Itálie a Španělska, se lidé nevěřícně koukají na teploměry a ptají se, kdy konečně začne pršet. Naplno zapnuté klimatizace, kterými je vybaven snad každý dům na ostrově, přetěžují elektrickou síť. Ta nápor nevydržela, a proto dochází k výpadkům elektrického proudu. Mořská voda neskýtá prakticky žádné osvěžení, protože se její teplota pohybuje kolem 26 stupňů Celsia. V mnoha evropských zemích padají historické teplotní rekordy. Ve Francii překonala teplota na mnoha místech čtyřicet stupňů ve stínu, v některých částech Španělska je nejtepleji za poslední tři století. Také Česko prožívá dosud nejteplejší červen od roku 1775, odkdy se sleduje počasí. V obchodech s elektronikou na dračku ventilátory a další klimatizační zařízení. Dobře se prodává i kempinkové zboží. Lidé si berou jen to nejzákladnější, aby se v noci mohli vyspat venku na čerstvém vzduchu a nedusili se ve vyhřátých betonových domech. Ve velkých městech se kvůli vedrům, která trvají už měsíc, zvyšuje koncentrace přízemního ozonu. Česko je součástí globálního oteplování. Mnoha lidem jsou více než třicetistupňová vedra nepříjemná, desítkám školákům naopak dělají radost. Mohou dříve odejít ze školy. Ředitelé některých škol zkracují dětem v parných dnech vyučování. Nechtějí nechat žáky sedět za lavicemi v učebnách prosklených betonových pavilonů, kde je horko a nedýchatelno. Podle hygienických norem by ve třídách nemělo být více než šestadvacet stupňů. Dětem pak hrozí přehřátí. Učitelé se shodují, že ve třídách, kam praží od rána slunce, bývá nejméně třicet stupňů. Moc nepomohou žaluzie ani otevřená okna. Ještě nebezpečnější než vysoké teploty mohou být pro lidské zdraví sluneční paprsky - zvláště ultrafialové záření, které obsahují. Záření způsobuje především kožní onemocnění, z nichž nejvážnější je rakovina kůže. Odborníci doporučují chránit se stejně pečlivě jako při pobytu u moře. Je nutné používat opalovací krémy s vysokým ochranným faktorem, nosit brýle s UV filtrem, pokrývku hlavy a oblečení s dlouhými rukávy a nohavicemi. V postfašistické demokracii mnohým výrobkům nelze věřit, především hodnoty o UV filtru mohou klamat. Nad celou Evropou je totiž právě oblast velmi slabé ozonové vrstvy, která před ultrafialovým zářením chrání. Následky pro lidské zdraví zhoršuje fakt, že lidé budou vystaveni velkým dávkám slunečního záření. Příčinou tenké ozonové vrstvy je horký vzduch, který na naše území proudí. Obsahuje totiž mnohem méně ozonu než vzduch chladný. Pandemie postfašizmu trvá, SARS je prý pod kontrolou. Smrtelný zápal plic, nemoc SARS, je pod kontrolou. zápas s nákazou nekončí, virus se mohl po světovém rozšíření pouze uspat. Podobně tomu bylo u viru španělské chřipky. Globální epidemie se nyní dostává pod kontrolu, nutno však pokračovat v boji proti nemoci na všech úrovních až do úplného konce. Virus nevymizí a bude se i nadále sporadicky objevovat. Je to tak trochu jako s chřipkou. Pořád mezi lidmi cirkuluje, a když má vhodné podmínky, přemnoží se a vzniká epidemie. U SARS se možná objeví podobný model. Je třeba v případech, jakým byla epidemie SARS, zlepšit komunikaci mezi jednotlivými státy, kontrolu a zdravotní péči. O původci epidemie lze podle vědců zatím jen spekulovat, nejčastěji zaznívá, že pochází od zvířat. Pandemie postfašizmus nabírá na síle. Máme tady genetické děti jakožto "dítě-lék". Anglický chlapec Jamie se nenarodil z podobných důvodů, jako se rodí ostatní děti. Jamie byl za mimořádných okolností počat a právě porozen především proto, aby pomohl žít svému čtyřletému bratrovi Charlesovi, jenž trpí velmi vzácnou chudokrevností zvanou Diamond Blackfand. Jamie je vlastně lék. Dokonce geneticky naprogramované "dítě-lék". Přišel na svět předpřipraven ve zkumavce s tím, že se svými vlastnostmi má co nejvíce podobat staršímu sourozenci, který by bez něj s největší pravděpodobností zemřel ještě před dosažením třiceti let. Odborníci jsou přesvědčeni, že tento případ odstartuje další dramatickou diskusi o budoucnosti "genetických úprav a genetického ovlivňování" lidského pokolení. Mateřské buňky novorozeného syna manželů Whitakerových ze severoanglického Sheffieldu mají být v budoucnu transplantovány z jeho pupeční šňůry na čtyřletého bratra Charlese. Podle lékařů je to jediná šance, jak Charlesovi zajistit naději na delší život. Ale než se toto všechno mohlo stát, předcházela tomu dlouhá a hlavně hodně dramatická historie. Michelle a Jayson Whitakerovi museli svést tvrdý boj o narození geneticky naprogramovaného Jamieho se stoupenci "přirozeného" početí. Ti "pokus" považovali za neetický. Rodiče nejprve požádali v roce 2002 o povolení provést tuto operaci v Británii. Bylo to však zamítnuto, a proto museli nakonec za oceán, kde jsou podobné případy legální. Whitakerovi jsou přesvědčeni, že jejich rozhodnutí bylo správné. "Jediné, co jsme ovlivnili, bylo to, že se malý Jamie bude podobat bratrovi Charliemu. Posunuli jsme poměr šance z jedné ku čtyřem na 98 procent. Volba se však netýkala pohlaví ani barvy vlasu," uvedl třiatřicetiletý Jayson Whitaker britskému listu Daily Mail. Manželé Whitakerovi odjeli nakonec loni v říjnu do USA, kde Michelle počala druhého chlapce na klinice v Chicagu metodou umělého oplodnění ze zkumavky. V tamním Ústavu reprodukční genetiky údajně lékaři "vytvořili" vůbec první "dítě-lék". Stalo se tak v roce 2000. Umělému početí předcházela předtransplantační diagnóza embryí, aby se lékaři ujistili, že genetický systém budoucího novorozence bude co nejvíce slučitelný s genetickým systémem bratra Charlese. Právě zmíněná metoda předtransplantační diagnózy a embryonální selekce je v Británii zakázána. Embryologický úřad v Británii oznámil, že by něco takového bylo povoleno v případě, aby se zabránilo narození dítěte s vážnou genetickou vadou, ale ne proto, aby se tím pomohlo jinému dítěti. Lidské bytosti, které nebyly perfektními kopiemi, byly jednoduše vyloučeny ze hry a dítě bylo zrozeno s prvotním cílem, aby to pomohlo jeho bratrovi. A to neodpovídá Jamieho důstojnosti. Jamieho porod právě proběhl císařským řezem. Lékaři už odebrali z pupeční šňůry malého Jamieho potřebné buňky a nyní testují, zda mohou být darovány Charliemu. Lékařka Lana Rechitsky z chicagského ústavu sdělila stanici BBC, že Jamie je teprve druhým Britem, jenž se narodil "geneticky naprogramován". První dítě, Adam Nash, přišlo v Británii na svět už v roce 2001 a jeho buňky pomohly vyléčit sestru Molly trpící leukémií. Mezitím však v Británii vyhrála další dvojice bitvu o právo na "geneticky naprogramované" dítě. Raj a Šahana Hašmíovi doufají, že jejich druhorozené dítě se stane dárcem pro jejich čtyřletého syna, jehož zdravotní poškození je dědičné. Další důkaz o tom kam vede postfašistická demokracie. Nešťastným rodičům lze vytknout jediné: proč před početím, při něm a po něm nedodržovali metamanažment žití? Postfašistická demokracie je tu proto, že má zakrývat pohrdání metamanažmentem žití coby metamoderním humanismem.

Metakomentář sebraných příspěvků za 28.6.2003 až 18.7.2003 (použité sebrané texty slouží jakožto předmět doličný Posledního soudu)

Sebezničující situaci lidstva je třeba neustále omílat a připomínat. Smrtící pandemie globálního zla zvaná postfašizmem stále více ohrožuje lidstvo. Postfašizmus je lidstvu jednoduše nebezpečný proto, že v jeho základu je přítomna odlidštělá svévolnická úchylka ohrožující v globalitě evoluci života. Postfašizmus znamená strach ze svobody a únik před ní k volnosti či lépe řečeno k svévolnosti. Jelikož postfašizmus je naprosté nepochopení svobody, demokracie, lidských práv a lidství, upadá lidstvo do stále většího srabu. Postfašizmus si plete svobodu se svévolností, od kteréžto není daleko k teroru a terorizmu. Postfašizmus přímo či nepřímo vyvolává globální terorizmus, protože první a dominující hodnotou postfašizmu je teror svévolnictví degradující lidství člověka na úroveň rozumného zvířete. Terorizmus je pouhým symptomem pandemie globálního zla, pravou příčinou světového terorizmu je postfašizmus. Teror a terorizmus vyvolávaný globálním postfašizmem působí genocidu lidstva a jeho aktéři přímí či nepřímí jsou odpovědní za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Globální zlo postfašizmu má svůj základ ve ztrátě svobody tedy v chybném rozhodování vůle, protože v špatném vědomí i svědomí ignorujících metarealitu. Z textů dříve uvedených si každý člověk může snadno odvodit zlo, které na něm postfašizmus páše. Od globálního zla a sebezničení se může každý spasit, a s ním celé lidstvo, metamanažmentem žití tedy správným vědomím a svědomím. Vědomí a svědomí člověka rozhoduje o jeho jednání. Svobodnému člověku je vlastní vědomí a svědomí jednat správně a tedy spravedlivě. Aby člověk mohl být svobodný, musí lidstvím umět překonávat protiklady jevené metareality. Toto umění lidství je člověku záměrně odepřeno v diktatuře postfašizmu, jehož základ spočívá na odmítnutí uznat závaznou autoritu vyplývající z metareality. Tři hlavní proudy postfašizmu - amerikanizmus, katolicizmus a četné variace pozitivizmu – se vzájemně kombinují, kříží a podporují, aby odmítáním metareality deformovaly lidské vědomí a mnohotvárně jevenou metarealitu. Diktatura postfašizmu je založena na odcizenosti lidství a proto přechod od postmodernizmu k metamodernismu musí být návratem k lidství. A Nová, sjednocená, Evropa nemůže být založena na ničem jiném než na lidství coby nezbytnému vybavení člověka epochy globality. Jednotící ideou Nové Evropy i lidstva se stává metakultura praktikovaná metamanažmentem žití. Metamanažmentem žití nastává onen vysněný "Zlatý věk" lidstva coby završený humanismus. Veškeré problémy a utrpení lidstva vyplývají z pohrdání metamanažmentem žití, životem a prací. Odmítáním metamanažmentu žití lidé spoléhají na postfašistickou demokracii ovládanou diktaturou kapitálu a vedoucí lidstvo k sebezničení. Pro spásu lidstva trvale udržitelným rozvojem lidstvo nemá jinou volbu než praktikovat metakulturu metamanažmentem žití. Posledním soudem je dovršena evoluce humanity na cestě od premodernity, modernity a postmodernity k metamodernitě a to přechodem od kapitalizmu k metakapitalismu. Postfašizmus nesnáší metamoderní humanismus, protože svévolnictvím neuznává autoritu metareality jakožto příčinu reality. Tři hlavní proudy postfašizmu - amerikanizmus, katolicizmus a četné variace pozitivizmu – se vzájemně kombinují, kříží a podporují, aby odmítáním reality deformovaly lidské vědomí a mnohotvárně jevenou metarealitu. Postfašizmu je společné odmítání systémovosti založené na metarealismu. Už starořecký vzdělanostní ideál, paideia, usiloval o co nejuniversálnější tělesný a duchovní rozvoj svobodného člověka. Postfašizmus svobodného člověka vychovávat nepotřebuje, protože by to znamenalo jeho konec. V postfašistické demokracii diktatuře podřízená škola stačí navodit praktikování pozitivizmu a deformovat lidské myšlení poplatné diktátu trhostroje. Pozitivizmus je postfašistické světonázorové, poznávací či metodologické stanovisko určující způsob deformovaného vědomí a myšlení vycházející z "bezprostředně daného", přičemž toto dané je povrchové neboť chápané nezávisle a odtrženě od existujících metareálných souvislostí, které lze vyjádřit systémovostí, konsistentností, komplexností, universálností. Pozitivizmus redukuje zdroj všeho poznání na dané, tj. na zkušenosti získaná "pozitivní fakta". Tato pozitivní fakta jsou dána pouze ve formě hromady (různorodých) počitků v nichž se sice vyskytují určité pravidelnosti schopné sice popisu slovně, algoritmem, matematikou avšak bez celistvého systémového uspořádání. Chápat objektivně metareálný svět není pozitivizmu dán, protože se metarealismus jako takový v počitcích neobjevuje. Systém pravd je v pozitivizmu odmítán jakožto pseudoproblém. A vůbec není důležité, že systémovost je narušena pragmatizmem amerikanizmu, dogmatizmem katolicizmu nebo racionalizmem vědy. Pragmatický princip ekonomie myšlení bez odkázanosti na metarealitu může být záležitostí byznysu, dogmatu nebo jednoduchého matematického popisu a ztrátou pravdivosti nemůže prospívat evoluci života. Pragmatizmus hledá pravdu v svévolnickém cíli, jehož má být poznáním dosaženo. Napomáhá-li pragmatické poznání dosažení svévolnického cíle čili je-li pro jednání svévolníka přínosné, pak je také "pravdivé", ať se již s metarealitou shoduje, či nikoli. Podle pragmatizmu neexistuje systém pravd, protože co je pro jednoho prospěšné, druhému může škodit. V pragmatizmu je pravda nahrazena svévolnickou užitečností a to třeba i skupiny, ovšem bez užitečnosti evoluci života. Okamžitý životní prospěch není jednoduše měřítkem pravdy, protože pravda sloužící životu musí podléhat evoluci života a tedy metarealitě. Poznání a užitečnost mají sloužit životu a jeho evoluci a pravé tedy metarealitě odpovídající poznání sleduje i praktické cíle dané metamanažmentem žití. Co pro člověka platí za prospěšné životu závisí na tom, jak člověk chápe v evoluci metarealismem sebe, své životní cíle, řád žití a co vše závisí na systému pravd. V důsledku ztráty smyslu pro systém pravd postfašizmus vede lidstvo k svévolnickému prospěchu znamenající sebezničení lidstva coby živočišného druhu. Chyba pragmatizmu je založena už v pozitivizmu. Pozitivizmus se omezuje na vnímatelná fakta, na jejich zjišťování a spojování prostřednictvím zhuštěných popisů. Smysluplnost a srozumitelnost hledá pouze v izolované prokazatelnosti postrádající systémovost poznání vůbec. Pozitivizmu jde zásadně o popis a nikoli o vysvětlení. Pravdivým pro pozitivizmus je pouze uzavřený logický systém nehledající kritérium pravdivosti v metarealismu, v metarealitě. Pravdivé je v pozitivizmu dané logikou a nikoli metadialektikou. Pozitivizmus požaduje, aby se vycházelo z daného, faktického, "pozitivního", čímž se rozumí z jeveného, a tedy aby otázka o podstatě, o příčině daného, byla jakožto neplodná pro poznání vyloučena. S upředňostňováním logicky formálního však pozitivizmus podstatně omezuje poznávání neboť jevené pak pouze mechanicky pořádá a popisuje. Fakta vybraná pozitivistickým vědomím z počitků jsou mechanicky spojeny a u nichž podstatné vybírá pouze logická mysl zbavená dialektiky, přičemž sama logika nemůže vysvětlit vytváření nového a evoluci. Podle pozitivizmu skutečné je pouze to, co se odehrává v oblasti evidence daného a nikoli to, co vlastně dané tvoří a umožňuje. Pozitivizmus nechápe, že skutečné souvislosti jsou z nejeveného světa metarealismu a nedovede tím odhalovat příčiny. Pozitivizmus je reakcí na strach před systémovým zobecněním "faktů" do systému daného světonázorovou interpretací metarealismu. Přitom tvůrčí omezenost logiky a nutnost tvůrčí dialektiky je známá od samých počátků lidské kultury. Dialektika původně znamenala vědu či vědění vyrůstající intuitivním metarealismem z diskuse opačných mínění. Dialektikou se však míní více než umění rozhovoru a hledání pravdivého nezávisle na formě dialogu. Dialektika také obsahovala vědu o jsoucnu samém a o jeho spleti, rovněž způsob fungování ducha vědomí a mysli rozumem a intuicí, a nezbytně i způsob nalézání či tvoření nového. Dialektika znamenala universální metodu tvoření pravdivého, nikdy však formálnost ve smyslu mechanistického pojetí šablony teze-antitéze-syntéza. Dialektično je způsob myšlení sledující intuitivně metarealismus toho, co se myslí. Dialektické myšlení je činnost a znamená metarealismem zprostředkování "jiného", "mnohého", "pluralitního", a také "protikladného". Dialog jakožto forma dialektična se týká rozhovoru se sebou samým chápaným jakožto metarealismus myšlení. Dialektično znamená metarealismus sdělovaného jež vede k jakémusi "mezi", to je k stavu nově vysdíleného, které je společné všemu sdělovanému a nepřevoditelné pouze na jednotlivé sdělení. Dialektično je metarealismem v sobě protiběžné dění mnohého jednotlivého. Dialektično je způsob tvoření nového ze starého, systému z elementů a jeho evoluce. Epocha globality vyžaduje evoluci dialektiky k metadialektice to znamená k dialektice vědomé si metarealismu a metarealitou schopnou pochopit samotnou podstatu evoluce. Ignorování představy, že vše se děje a vyvíjí metarealismem už pro globalitu není možné. Metadialektika vykládá celý svět jakožto proces metarealismu dávající evoluci souvislost a smysluplnost. Aby se dialektika stala metadialektikou, bylo nutno všechno lidské poznání uvést do metarealismu a vytvořit MetaTeorii všeho a především její praktikování metamanažmentem žití. Metamanažmentem žití praktikovaná metadialektika je základem svobody, demokracie a lidských práv a tím završením evoluce humanismu. Metamoderní demokracií a lidskými právy jde o navození metarealismu lidí čímž jedině může vznikat nové a dokonalejší. Postfašistické demokracii a jí odpovídající moci výkonné, zákonodárné a soudní jde o zotročení lidí k obrazu diktatury kapitálu a to jednoduše strachem ze svobody. Metamoderní demokracie je založená na metamoderním humanismu metamanažmentem žití. Přijetím metareality a metarealismu metamanažmentem žití se metamodernitou překonává postfašizmus postmodernity. Metamanažmentu žití slouží mnohé prostředky, od metadisků, metasítí, k metastátům a jejich institucím jakými jsou i metauniversity. Uplatňují se tu však i další a neméně podstatné motivy sebezáchovné. Globální postfašizmus vede k sebezničení lidstva. Lidem diktatury postfašizmu je třeba spásy od sebezničení a tak nutností doby nastupuje Poslední soud. Poslední soud stanoví představitele postfašizmu, vykonavatele postfašistické demokracie a její šiřitele za lidstvu smrtelně nebezpečné elementy. Poslední soud stanoví školy za hlavní semeniště postfašizmu. Poslední soud stanoví školy praktikující postfašizmus a odmítající metamoderní humanismus odpovědnými za masové zločiny proti lidskosti a lidské důstojnosti. Poslední soud stanoví organizace praktikující manažerský postfašizmus a odmítající metamoderní humanismus odpovědnými za masové zločiny proti lidskosti a lidské důstojnosti. Pro svobodné šíření metainformací napomáhajících metamanažmentu žití Poslední soud stanoví užít metadisků a to povýšením funkce diskety na kompaktní disk, metadisku na metaknihovnu a metaknihovny na metasíť. Metamanažmentem žití jakožto metamoderním humanismem Poslední soud stanoví světovou válku proti postfašizmu za zdůvodněnou. Poslední soud zpochybňuje postfašistickým zákonodárstvím ovládanou demokracii, právo a soudnictví. Poslední soud zpochybňuje nezávislou činnost soudů jejichž soudci jsou nezpůsobilí metazákonné soudnosti. Poslední soud stanoví vykonávání demokracie bez způsobilosti k metamodernímu humanismu za zločin proti lidskosti a takového aktéra stíhat aktivním bojkotem. Nezpůsobilostí k metamodernímu humanismu tedy pro zločiny proti lidskosti ztrácejí právo výkonu povolání: učitelé, zákonodárci, politici, správci všeho druhu, představitelé moci výkonné, soudci, manažeři, novináři, publicisté a také byznysmeni všeho druhu udržující diktaturou kapitálu při životě postfašistickou demokracii. V boji za svobodu Poslední soud všem obyvatelům planety Země ukládá aktivní bojkot všech organizací nezpůsobilých metamanažmentem každodenně žité demokracie. Poslední soud každému člověku na planetě Zemi ukládá praktikováním metamoderního humanismu bojovat proti svévolnickému zlu, neuposlechnutím stane se sám jeho obětí. Svět ovládla postfašistická demokracie, lidstvu vládne elita postfašistů zvaná hňupoelitou. Postfašisté se domnívají, že svět lze svévolně měnit hrubou silou a to především penězi. To je nejlépe patrné v agresi proti Iráku. Odměnu ve výši 25 milionů dolarů nabízejí USA za jakoukoli informaci vedoucí k dopadení svrženého iráckého vůdce Saddáma Husajna anebo za důkazy, že je mrtev. Za informace vedoucí k dopadení nebo k potvrzení smrti Saddámových synů Udaje a Kusaje nabízejí USA po 15 milionech dolarů. Nabídka, kterou oficiálně zveřejní šéf americké civilní správy v Iráku Paul Bremer, svědčí o tom, že Američané mají s dopadením Saddáma problémy. Osud Saddáma je však i po třech měsících od konce války nadále záhadou. Saddám byl údajně naposledy viděn živý v posledních dnech války v Bagdádu. Podobnou nabídku, také ve výši 25 milionů dolarů, učinily dříve USA i v případě šéfa teroristické organizace Al-Kajda Usámy bin Ládina. K jeho dopadení to však zatím nevedlo. Američtí oficiální činitelé pokládají chycení Saddáma či důkaz, že je mrtvý, za klíčové. Nejistota ohledně osudu nejmocnějšího muže bývalého režimu prý Američanům komplikuje v Iráku situaci a podněcuje protiamerické nálady. To se prakticky denně projevuje v podobě útoků na americké vojáky v Iráku. Americké jednotky v Iráku byly nuceny zahájit rozsáhlou operaci Pouštní úder, zaměřenou na povstalce z řad stoupenců svrženého režimu Saddáma Husajna. Pouštní úder je reakcí na sérii atentátů proti americkým vojákům v délce několika dnů v počtu více než dvou desítek akcí, do nichž nasadili vzdušné i pozemní síly. Pravý důvod zabíjení Američanů je v agresi. Američtí vojáci v Iráku terorem zavádí postfašistickou demokracii a tak každý den čelí akcím diverzantů. Američané zvysoka kašlou na demokracii států a tak na teror musí čekat zase teror. O návratu zbrojních inspektorů OSN do Iráku Američané zatím nechtějí nic slyšet. Mezi Američany však poprvé v průzkumu převládl názor, že rostoucí ztráty americké armády v Iráku jsou nepřijatelné. Více než polovina z 1006 dotázaných amerických občanů si myslí, že počet mrtvých vojáků v Iráku je nepřijatelný. Výsledky průzkumu ukazují rostoucí obavy Američanů ze zvyšujících se ztrát v Iráku, upadající důvěru ve vládu prezidenta George Bushe a stoupající pochybnosti, zda válka v Iráku stála za to, aby byla vybojována. Poprvé v průzkumu nadpoloviční většina - 52 procent - dotázaných považuje ztráty na životech mezi americkými vojáky za nepřijatelné. 57 procent respondentů si přesto myslí, že agresivní válka se měla uskutečnit, když koncem dubna tento názor zastávalo plných 70 procent. Polovina dotázaných v telefonickém průzkumu vyjádřila přesvědčení, že Bushova vláda přeháněla v udávání důkazů o iráckých zbraních hromadného ničení. Víra v to, že Bush zvládá situaci v Iráku, upadla od konce dubna ze 75 procent na 58. Že je americký prezident všeobecně úspěšný, si nyní myslí 59 procent lidí, což je nejméně od útoku proti USA 11. září 2001. Irák se pro Američany stává příležitostí připomenutí války ve Vietnamu. Velící generál válečným operacím v Afghánistánu a Iráku odhaduje, že americké jednotky budou muset zůstat v Iráku zřejmě následující čtyři roky. Američtí vojáci tam totiž podle něho denně čelí až pětadvaceti útokům a boje mezi nimi a Iráčany mají stále těžší charakter. Americké jednotky čelí v Iráku hrozbám a nebezpečím, které Bílý dům nepředpokládal. Hňupoelitnická vláda USA šla do války proti Iráku bez důkladného plánu, jak dosáhnout míru. Nynější americký vnitropolitický spor o Irák má ještě další rozměr a to, co vlastně válce předcházelo. Potvrdilo se, že George Bush ve své lednové zprávě o stavu Unie na podporu svých plánů proti Iráku použil nepodložených informací. Inu arcihňup a postfašistická demokracie se nezapřou. Kdyby však svět stál pouze na jednom arcihňupovi bylo by lidstvu hej. Svět je postfašizmem prohnilý od nejvyšších pater až dolů. Týká se to také pochopitelně EU a Česka především. Česko je pevnou součástí postfašistického komplotu proti lidstvu a to mnoha způsoby, třeba hostováním cizích rozhlasových postfašistických stanic. Miliony Íránců ladí Rádio Zítřek z Prahy coby zdroje postfašistické propagandy, proudící z pražského studia v budově Rádia Svobodná Evropa. Miliony Íránců se o dění ve světě dozvídají z postfašistického vysílání Rádia Farda, Rádia Zítřek. Pražská postfašistická stanice je dnes pro Írán v mnoha směrech tím, čím byla Svobodná Evropa pro východní Evropu v éře komunizmu totiž zdrojem propagace diktatury kapitálu a tedy zdrojem nového postfašistického otroctví. Postfašistické Rádio vysílá dvacet čtyři hodin denně a kromě zpráv věnuje hodně času hudbě - láká tak mladou generaci. Rádio Farda není jediným zdrojem postfašistických informací a programů ze zahraničí - do Iránu například vysílá několik televizních stanic z USA, financovaných kruhy íránské emigrace ve vleku diktatury kapitálu tedy jasně postfašistické. Rádio Zítřek se snaží být co nejpestřejší, aby přilákalo mladé posluchače - dvou třetinám obyvatel Íránu je pod třicet let. Jde však o hlásnou diverzní stanici amerikanizmu a hlásnou troubu postfašizmu. Jednou se vše změní. Už nepůjde o změnu jedné diktatury v jinou, ale o skoncování s diktaturou vůbec. Také Česko má v hňupoelitě své hlásné trouby a lokaje postfašizmu. Postfašistická hňupoelita Česka se vstupem do EU bude muset být zbavit orientace na nového velkého bratra. Pro Česko je nutné orientovat se na demokracii států v rámci EU a nikoliv na arcihňupa, jak o tom svědčí přijetí Špidly Bushem. Podobné setkání totiž poukazuje jako jistý důkaz podlézavosti, protože to svědčí o tom, že je politik v nejmocnějším postfašistickém státě na světě brán jako lokaj. Lokajů postfašizmu je v Česku nespočet a vstupem do EU jich je zase víc. Zatímco se někteří představitelé státu třesou hrůzou před vyhláškami EU, žhaví nad nimi své mozkové závity i politici komunální. Postfašistický zákaz přivazování psů před hospodami, zákaz pití alkoholu na veřejnosti, postihování občanů, kteří si nevyplejí zahrádku, příkaz mít cizojazyčné nápisy na obchodě polovičním písmem. Některé jsou hloupé, jiné zbytečné, nebo dokonce nezákonné. Co vede místní veličiny, které by přece měly být blízko lidu, k takovým zkratům? Odpověď je známa, je to pohrdání lidstvím. Postfašistická absurdita totiž je reakcí na bezmoc prosadit některé normy běžného, lidského, občanského nebo sousedského chování. Hranice, kdy se snaha o zajištění fungujícího života v obci změní v šikanování a blázinec, je velmi tenká. Největší nesmysly totiž vznikají tam, kde se logika dotáhne důsledně až do samého konce. Útěchou nemůže být, že řadu absurdních předpisů najdeme na celém povrchu zeměkoule. Dobrou zprávou pak je, že svérázná literární tvorba místních činovníků prý poslední dobou poněkud polevuje. Docházejí jim nápady, sotva přibývá moudrosti. Příkladem jim jdou hňupoelitníci z EU. Silvio Berlusconi "nezklamal". Již při prvním vystoupení ve funkci šéfa EU vyvolal italský premiér ostrou roztržku v parlamentu EU. Tím zastínil ambiciózní záměry svého státu, která příští půlrok EU povede. Prý žertovným výrokem "Vím, že se teď v Itálii natáčí film o nacistických koncentrácích. Chtěl bych vám navrhnout roli kápa. Výborně byste se pro tuto roli hodil!" postfašistický italský premiér a mediální magnát Berlusconi "zúčtoval" se socialistickým poslancem, který se jej zeptal na jeho problémy se spravedlností i na vlastnictví sítě mocných televizí v Itálii. Další kritiky pak italský premiér odmítl s tím, že jejich autoři jsou jen "turisté demokracie", kteří neznají Itálii. O éře nacizmu se v EU nežertuje. S postfašizmem se v EU nelaškuje. Italové by ve svém čele neměli trpět postfašistu. V rádiu Europe 1 Berlusconi začal postfašisticky "účtovat" s italskými soudci, kteří ho prošetřují kvůli podezření z úplatkářství. Italský premiér, který je nyní proti soudům chráněn postfašistickým zákonem o imunitě, označil spravedlnost za "rakovinový nádor", který "je nutné odstranit". To si už nemůže dovolit s Posledním soudem. Před evropskými poslanci hájil Berlusconi program, podle nějž má EU hrát větší roli ve světě. Nestačí prý být ekonomický obr - je nutné být i politický obr s rostoucími vyššími výdaji na zbrojení. Vyhlásil rovněž boj nelegální migraci do EU - podle něj je to jen "nová forma otroctví". Problém Nové EU totiž nechápe kulturně, ale postfašisticky. To nechápou také domácí postfašisté. Česku se může stát, že za rok sice budou v EU, ale nebudou moci využívat mnoha členských výhod. To všechno kvůli faktu, že Česko neplní své závazky vůči eurounii tak, jak by mělo. Česku hrozí, že ho postihnou bariéry pro vývoz potravin, že jeho občané nebudou moci pracovat v státech eurounie a že z eurounijního "penězovodu" nevyteče jediné euro. Už zbývají jen tři měsíce. Pokud Česko své sliby nesplní, vyvodí z toho EU tvrdé důsledky. Problémy s Českem vidí EU především v neexistenci zákona o veřejných zakázkách, který by odpovídal eurounijním požadavkům. EU varovala, že bez tohoto zákona nedá novým členským státům ani euro. Neplnění veterinárních norem zase může bránit vývozu některých potravin. Chybějící zákon o uznávání profesní kvalifikace pak Česku může znemožnit práci v státech, jako je Británie, Nizozemsko, Dánsko, Irsko či Švédsko. Největší neklid Bruselu vzbuzuje finanční dohled v Česku. Stále totiž chybí zastřešovací orgán, který by zajistil nezávislost tohoto dohledu na politickém tlaku. Nejde o žádnou maličkost. Nedostatky u finančního dohledu mohou mít týž dopad jako nepřijetí nového, skutečně eurounijního zákona o veřejných zakázkách. Brusel ostře kritizuje nynější zákon, který umožňuje českým státním orgánům zvýhodňovat při přidělování zakázek domácí podniky. EU se také obává, že nátlakové skupiny v Česku znemožní odstranění zvýhodňovací klauzule až do okamžiku vstupu. Bylo by to politováníhodné a krátkozraké, pak by totiž nebylo možné začít už od 1. ledna 2004 se schvalováním projektů, na nichž se bude EU finančně podílet. Řada podniků Česka plnění nezvládá. Když nebudou kompatibilní (s legislativou eurounie), musí být všechny zavřeny. To podle některých odhadů hrozí třeba třetině mlékáren v Česku. Pro tyto firmy platí, že smějí zásobovat jen své přímé okolí, nikoli trh EU. Ale je v tom velké riziko - dokud tyto firmy působí, mohou se jejich výrobky na trh eurounie vždy dostat a pak hrozí postih pro celé příslušné odvětví v daném státě. Česko má problém s tím, že jen málo jeho firem žádalo o výjimky z pravidel EU. Bezpečnost potravin je však v EU citlivou věcí, a tak orgány Česka nemohou být příliš "měkké". Odklady a problémy při schvalování či zavádění zákonů se mohou přímo dotknout nejen firem, ale i běžných lidí - aspoň těch, kteří chtějí už od 1. května 2004 legálně hledat práci v části zemí EU. Británie, Nizozemsko, Dánsko, Irsko či Švédsko již prohlásily, že občané Česka i další budou moci volně hledat práci na jejich území už od chvíle vstupu do EU. Ale pokud Česko nepřijme zákony o uznávání profesních kvalifikací, jež umožní občanům EU volně hledat práci také v Česku, pak může rychle zapomenout na dohody o volném pohybu pracovní síly od 1. května příštího roku. Aby si EU při zpracování zprávy o české připravenosti skutečně odškrtla "splněno", musí v Česku nové zákony platit. Ostatně platnost norem EU již naběhla. Hostinští už musejí dokazovat, že umějí dodržovat hygienu podle přísných evropských pravidel. Totéž se týká i mlékáren či jatek. Ještě větší nároky má EU na mlékárny - musí být vykachlíčkované, rohy musí být oblé a umyvadla musí mít kohoutky na fotobuňku. Na toaletách restaurací už nesmějí být látkové ručníky, ale výhradně jednorázové papírové. Z kohoutků tam musí téci teplá i studená voda. Kuchaři musí skladovat maso a zeleninu odděleně. Pro majitele hostinců to znamená, že musí ve svých podnicích udělat řadu úprav. Pro každý druh potravin musí mít restaurace zvláštní, často příčkou oddělené pracoviště a lednici. Navíc se cesty různých pokrmů nesmějí křížit: cestou do kuchyně či do skladu by maso nemělo potkat zeleninu. Vyrovnat se s tím musí i ty restaurace, kde dva vchody není možné udělat. Zásobování musí naplánovat tak, aby s ním byli hotovi dřív, než restauraci otevřou pro lidi. Suroviny pak nesmějí do kuchyně stejným vchodem, kterým do restaurace chodí i hosté. Pokud jde o jídlo: kuchaři už nesmějí přechovávat na plotně jídlo déle než tři hodiny. Bude to znamenat konec hotovek po celý den. Pokud se tak nestane musí případné zbytky likvidovat. Restaurace se mohly novému nařízení přizpůsobit i jinak: pořídit si takzvaný šokovač totiž zařízení, které jídlo náhle zchladí a může tak být uchováno i pro pozdější ohřátí. Jenže tenhle stroj přijde až na několik set tisíc korun a tak se restaurace budou muset snažit všechna jídla rychle prodat. Hygienické kontroly začnou v příštím půlroce. Mlékaři a řezníci, kteří podmínky splní, budou moci od příštího května volně prodávat své výrobky ve všech zemích EU. Ti ostatní budou muset své podniky zavřít. Od začátku příštího roku by už neměly existovat ty závody, které hygienické podmínky nesplní, tak jak se Česko v rámci eurounie zavázalo. Nové normy zatím splnila jen desetina hospod a restaurací. S přísnými předpisy se těžko vyrovnávají nejen provozovatelé restaurací v Česku. Dopadají i na výrobce masa či mléčných výrobků. Jen ti, kteří v posledních letech investovali do hygienických zařízení, budou moci příští rok - po vstupu Česka do EU - proniknout na otevřený eurounijní trh. Všichni výrobci se totiž musí přizpůsobit novým českým zákonům, které "euronormy kopírují", a jsou tedy podobně náročné. Nedělejme si však o EU žádné iluze, jde o diktaturu postfašizmu. Vstupem do EU jedna totalita střídá jinou a tak i osmdesátá léta jsou tu svým způsobem zpátky. Před třinácti lety občané Česka vyprovázeli totalitní režim cinkáním klíčů a skandováním: Máme toho dost! Teď potleskem a smíchem volají jeho poslední roky zpátky. Už ne na náměstích, ale z přítmí kinosálů a televizorů. Chtějí se bavit tím, jak sami žili v osmdesátých letech. Nejde o to pouze se zasmát soudružským frázím a silonovým halenkám, jde o skrytou postfašistickou touhu po jistotě totality. Co tehdy museli lidé prožívat povinně, vybírají si dnes dobrovolně. Dychtivě a s potěšením. Osmdesátá léta se vracejí. Naštěstí jen "jako" totiž jako zábava a retro móda. Člověk zbavený svobody zná pouze návrat od jedné totality k druhé. Občané Česka se mohou znovu chlubit otročením totalitě, tentokrát postfašistické diktatuře kapitálu. Chlubit se mohou ledasčím. Třeba porušováním předpisů: zlomit paragrafy na vozovce je hřích, za který se člověk pranic nestydí. Naopak, přidává to povrchního lesku na sebevědomí. Silné auto, rychlá jízda zvýší podpatky malému, zesílí svaly slabému, ušlápnutého pochlapí. Slavní často neodolají a puzení "úžasného řidiče" musí vytlačit ven, do společenských rubrik. A čtenář rubrik již obdivem nevzdychá. Ti slavní divocí jezdci, herci, hokejisté, fotbalisté jsou však jen blyštivou ukázkou českého postfašizmu. Hrubců za volantem přibývá, nehod neubývá. Patříme na špici evropské ligy v počtu mrtvých na silnicích. Zákony, novely, zpřísňování předpisů jsou na to krátké. Více předpisů? Policistů? Ne, potřebujeme více slušnosti a zdravějšího sebevědomí obyčejného člověka. V tom však občanům brání mnohé překážky nastavené hňupoelitou. Poslanci ODS a KSČM ve sněmovně znovu bojovali proti všem, kteří jim chtějí sáhnout na imunitu. Čeští zákonodárci jsou přitom světovým unikátem: chrání je snad nejrozsáhlejší imunita ze všech poslanců v demokratických parlamentech. Projednávali novelu ústavy, která by změnila alespoň to, že imunita poslance chrání doživotně. Je to naprosto absurdní ustanovení v ústavě, že trestní stíhání je navěky vyloučeno, pokud se tak rozhodne komora, a je nevyšší čas ho odstranit. A kdy to bude? To není jasné. Poslanci totiž počítají s tím, že novelou se nyní asi půl roku budou zabývat v komisi pro ústavu. Postfašisté si sobě nedokáží omezit postfašizmus. Dokážou si kapři sami vypustit rybník? Postfašističtí poslanci dávají omezení jejich imunity malou šanci. Vládní architekti jim předložili rozumný návrh, který má být součástí přestavby české ústavy a zároveň je lidem blízký. Je iluzí si myslet, že hlas občana v postfašistické demokracii je hlasem svobodného člověka. Stačí si promítnou postfašistický charakter poslanců. Na plný úvazek pracuje v parlamentu jen málokterý politik. Většina zákonodárců si přivydělává "bokem". Nejvíc peněz si loni takto vydělal místopředseda Poslanecké sněmovny Ivan Langer (ODS). Ve svém přiznání vedlejších příjmů, které měli poslanci a senátoři odevzdat píše, že si přišel na necelé dva miliony korun navíc. Dokázal to prací v advokátní kanceláři, pronájmem nemovitostí a prodejem cenných papírů. Co do výše příjmů Langer soupeří se senátorem Josefem Zieleniecem, který loni získal skoro milion a půl poradenstvím. Za přednášky a autorské honoráře dostal dalších čtvrt milionu korun. Zbohatl i senátor Edvard Outrata (dostává zahraniční důchod) či lidovecký poslanec Ladislav Šustr (za funkci ve společnosti Sazka). Čtvrtina senátorů a poslanců se však s odevzdáním přiznání za loňský rok neobtěžovala. Mimo jiné nynější prezident Václav Klaus. Spousta politiků díky své funkci dostala výhodné posty v městských společnostech a vylepšuje rodinný rozpočet o stovky tisíc korun. Sami politici v tom žádný problém nevidí. O tom, že by se části svých peněz vzdali, většina z nich zjevně neuvažuje. "Image" hňupoelitníka je nepřehlednutelné a neretušovatelné, jak se o to marně snaží prezident. S hlavou mírně ukloněnou k pravé straně a pohledem upřeným před sebe začne z pohlednic a dopisů shlížet Václav Klaus. Podobu nové prezidentské známky zveřejnilo ministerstvo informatiky čtyři měsíce poté, co se Klaus stal prezidentem. První návrh známky se Klausovi nelíbil, a Česká pošta ho tak musela přepracovat. Stříbřitě bílé vlasy kolem čela připomínající Ludvíka Svobodu nebo brýle, které měl na státnickém portrétu Gustáv Husák. K tomu mírně svěšené koutky úst jako Edvard Beneš. Se současnou podobou už je Václav Klaus spokojený. Dokud obchodníci zásoby se starým prezidentem nedoprodají, budou si moci lidé sami vybrat, zda budou na dopisy raději lepit Klause, nebo Havla. Mnohem důležitější než podoba na známce je však úloha prezidenta v ustavení kandidátů na ústavní soudce. Prezident Václav Klaus dokončil svůj první velký úkol, který na něho po zvolení hlavou státu čekal. Zveřejnil jméno posledního kandidáta na soudce Ústavního soudu, jehož osm členů k 15. červenci odešlo. Klausovy návrhy musel ještě schválit Senát, který si dříve stěžoval, že prezident překládá své návrhy po jednom a se zpožděním. Poslední návrh předložil ani ne týden před vypršením mandátu soudců. Při pohledu na seznam kandidátů lze říci, že Klaus v podstatě splnil to, co avizoval. Podle jeho představ neměla být sestava Ústavního soudu "příliš jednobarevná". Mezi navrženými jsou politici různého zaměření, dosavadní ústavní soudci, advokáti a akademici. Dodejme v duchu postfašistického ducha navrhovatele. Na všechny nové ústavní soudce však zřejmě čeká nepříjemné překvapení. Kvůli krácení rozpočtu má dostat tato instituce v příštím roce o sedm milionů korun méně než letos. Utáhnout pomyslný opasek si měl kvůli reformě veřejných financí každý. Nebude tomu tak. Kancelář prezidenta republiky i Úřad vlády se mohou těšit, že příští rok dostanou přidáno. Oproti letošku si obě instituce polepší o tři procenta. Z titulu své moci se reformě někteří privilegovaní vyhnou. Po soudcích také policisté. Kvůli úspornému plánu vlády se státní zaměstnanci mohou rozloučit s výraznějším růstem platů. Neplatí to však pro všechny. Někteří si i přes radikální škrty dokážou zajistit peníze navíc. Důkazem jsou policisté a soudci. Zatímco učitelé či lékaři si mohou nechat o citelném zvýšení platů jen zdát - dotkne se jich s největší pravděpodobností plánované zmrazení růstu mezd nebo dostanou přidáno jen několik stokorun - ministr vnitra Stanislav Gross zajistil "svým" policistům peníze na úkor ostatních. Tyto snahy jsou však v rozporu se snahou vlády ušetřit v rozpočtech jednotlivých ministerstev 20 miliard. Navíc zavádí diskriminaci skupiny státních zaměstnanců. V boji o zvýhodnění některých skupin státních zaměstnanců se používá i vydírání. Vicepremiér Petr Mareš i ministr vnitra Stanislav Gross naznačovali, že by méně peněz pro jejich resorty mohlo také znamenat jejich odchod. Odpůrci reformy veřejných financí na vládu apelovali, aby začala šetřit i ve státním aparátu. Vláda se rozhodla, že půjde příkladem: v době, kdy se v rámci reformy veřejných financí snaží ušetřit v téměř všech resortech, zmrazí platy také ústavním činitelům. Tedy i sobě. To by mělo trvat další tři roky. Do té doby chce vláda zavést zcela nový systém, jak odměňovat ústavní činitele - jejich platy by byly vázány na průměrné mzdy. Dvacet miliard, které vláda ještě potřebuje, však neušetří pouze na ústavních činitelích. Státním zaměstnancům ve služebním poměru navrhne zmrazit různé příplatky a zvláštní odměny. Omezit by se tak mohl například speciální příplatek za službu, kterým se oceňuje "náročnost služby a věrnost republice". Menší by měl být i "příplatek za službu spojenou s mimořádným rizikem při ochraně státních zájmů" nebo za "státní dozor na pracovištích v podzemí". Vláda se navíc chystá zrušit takzvané mrtvé duše. Jde skoro o třináct tisíc neobsazených míst na nejrůznějších úřadech. Na těchto místech sice nikdo nepracuje, ale úřady na ně přesto čerpají peníze ze státního rozpočtu. Peníze se rozdělují mezi ostatní zaměstnance, což mnohým šéfům státních pracovišť slouží jako rezerva pro odměny kvalitně pracujících zaměstnanců. Tento režim vláda slibuje do roku 2006 odbourat. Kromě toho chce ze služeb státu propustit dalších šestnáct tisíc lidí. Předseda vlády Špidla začal mluvit také o tom, že výhledově bude možné zrušit či spojit některá ministerstva a ústřední státní orgány. Zatím však není jisté, kterých by se rušení mělo týkat. Úspory ve státní pokladně dopadnou také na ty, kteří se těšili na zavedení nového služebního zákona od roku 2005. Ten měl zajistit lepší pracovní podmínky 75 tisícům klíčových úředníků a zaměstnanců státu, ale jeho plné zavedení by si vyžádalo sedm miliard korun, které vláda nemá a proto se nebude zavádět čtrnáctý plat a zruší se automatický vzorec pro výpočet platů. O jejich výši bude dál rozhodovat vláda podle svých finančních možností. Původně ministři plánovali, že se platy lidí spadajících pod tento zákon budou automaticky zvyšovat podle růstu mezd v soukromé sféře. Ministři začínají podivně šetřit. Dva ministři Špidlova kabinetu - Vladimír Mlynář a Libor Ambrozek - si nechali zaplatit pobyt v pětihvězdičkovém hotelu od soukromých firem. Ministra informatiky Mlynáře takto sponzoroval Telecom. Právě Mlynář se nedávno zasadil o to, aby Telecom plně ovládl mobilního operátora Eurotel. Ministr životního prostředí Libor Ambrozek se nechal hostit od elektrárenského gigantu ČEZ. Postup politiků lze označit za nepřímou korupci: Veřejný činitel by do těchto holportů neměl vstupovat. Je to konflikt zájmů. Do Karlových Varů na filmový festival zase zamířila v uplynulých deseti dnech celá řada špičkových politiků. Někteří z nich však mohou mít s návštěvou problém. Nechali se totiž hostit firmami, o jejichž záležitostech z titulu své funkce rozhodují. Proto se mohou napříště dostat do podezření z konfliktu zájmů. Představitelé Jamese Bonda, Nea z Matrixu, Supermana či Terminátora na mezinárodní festival do Karlových Varů letos nepřijeli. Ani se neočekávali. Zato přijela hvězdná sestava českých politiků. Ti se očekávali. Jenom se nečekalo, že někteří, které platí stát, pobývali "ve filmových lázních" zcela bezostyšně za peníze sponzorských firem. Propojování politiky a byznysu je vždy nebezpečné, neboť konce těchto spletenců vedou mnohdy ke korupci, k nepřípustnému ovlivňování politických rozhodnutí. Svérázně šetří i "milionáři" z řad sněmovny. Patří mezi politiky, kteří mají kromě poslaneckého platu nejvyšší vedlejší příjmy. A současně jsou novými nájemníky zrekonstruovaného domu na jedné z nejlepších pražských adres - v Nerudově ulici kde od srpna začnou bydlet zdarma. Ani jeden z nich se přitom nezabýval myšlenou, že by se výhodného bydlení vzdal a sám si platil ubytování v Praze. Reforma, od níž si vláda slibuje menší státní dluhy, mezitím přerůstá v největší politické téma. Více než o reformu jde ale o koryta a korýtka. Vládní verzi podpořilo nejvyšší vedení sociální demokracie. Ze 178 členů ústředního výkonného výboru ČSSD bylo proti reformě jen kolem 15 sociálních demokratů. Z poslanců a senátorů, na jejichž hlasech bude průchodnost reformy závislá, nehlasoval proti nikdo. V ČSSD vítězí argument, že když strana reformu nepodpoří, přijdou předčasné volby a vyhraje ODS. Mnoho poslanců sociální demokracie by mimo jiné také přišlo o své mandáty. Vlastní návrh reformy dokončuje opoziční ODS. Její stínový ministr financí Vlastimil Tlustý přišel v televizní Sedmičce s kuriózní myšlenkou zrušit všechny sociální dávky a zavést místo nich jednu jedinou ve výši "3500 až 4000 měsíčně". Tyto peníze by podle Tlustého dostával každý od 18 let až do smrti a sloužily by k přežití v době, kdy člověk ztratí práci, onemocní anebo už je starý. Peníze by však dostávali i všichni ostatní, aby se mohli během života připojistit, ať už na stáří nebo na nemoc. Vláda Vladimíra Špidly se chystá k odvážnému výměnnému antijánošívskému podniku. Chce snížit podnikové daně a ušetřit tak firmám v příštích třech letech 24 miliard korun. Výpadek se chystá zaplnit úsporami v citlivých oblastech, jako jsou důchody, nemocenská a stavební spoření. Daň ze zisku podniků má klesnout příští rok na 28 procent, pak na 26 a v posledním roce funkčního období Špidlovy vlády na 24 procent. Správným výrazem pro vládní reformu je přerozdělování, jedněm ubrat a jiným přidat. První várku reformních zákonů, s jejichž pomocí chce vyléčit státní pokladnu z rekordních dluhů, Špidlova vláda schválila. Peníze chce ušetřit tvrdšími pravidly při výpočtu důchodů, nemocenské a daňových povinností živnostníků. Dvakrát vyšší bude dědická daň pro nepřímé dědice, naopak poklesne daň z převodu nemovitostí z pěti na tři procenta. Sahá se už k zastrašování. Členové vlády včetně premiéra Špidly pohrozili svým poslancům, že pokud nebudou jednotní a naruší těsnou vládní většinu 101 hlasu, vláda padne a budou předčasné volby, při nichž by vzhledem k propadu preferencí vládní koalice řada dnešních zákonodárců ztratila práci. Reforma hýbe celou domácí politickou scénou. Odbory hrozí dalšími demonstracemi, ODS začíná zveřejňovat své vlastní reformní návrhy, šanci cítí i komunisté, kteří nabízejí sociálním demokratům podporu v případě rozvratu středolevé vlády. Členové Špidlovy vlády otevřeli ožehavé téma, jak doladit rozpočet na příští rok, kde stále chybí přes dvacet miliard korun. Dokud vláda chybějících dvacet miliard nenajde, nemůže splnit svůj slib a předložit rozpočet se schodkem 118 miliard korun. Právě těchto dvacet miliard nyní představuje zdroj největších třenic jak ve vládě, tak mezi stranami vládní koalice. Zdravotní péči a léky do dvou tisíc korun ročně by si lidé měli platit sami. Ministryně zdravotnictví Marie Součková (ČSSD) počítá s tím, že v této částce budou kromě doplatků na léky také poplatky za recept a návštěvu lékaře či pobyt v nemocnici. Po vyčerpání dvoutisícového limitu bude zdravotní péče zdarma. Děti do osmnácti let by neplatily nic a lidé v tíživé sociální situaci by mohli požádat o proplacení částky. spoluúčast pacientů stoupne do několika let z 8,6 procenta na 15, když průměr EU se pohybuje kolem 25 procent. Zbytečnému využívání zdravotní péče chce Součková zamezit například tím, že by se platilo za recept. Lidem by se vyplatilo koupit si levný lék, například paralen za desetikorunu, než chodit pro recept zatížený dvacetikorunovým poplatkem. Chce zrušit v nemocnicích až tři tisíce lůžek. U dalších deseti tisíc lůžek by změnila způsob jejich využívání, už by nesloužily pro akutní případy, ale pro doléčení. Platit za prohlídku u lékaře, pobyt v nemocnici či recept v lékárně se bude. A to od roku 2006. Naprostá většina občanů nad osmnáct let bude muset ze své kapsy zaplatit částku do dvou tisíc korun. V okamžiku, kdy ji vyčerpá, přijde na řadu s placením stát. Lidé by měli mít přehled o tom, kdy a jak sumu dvou tisíc korun vyčerpali. Výdaje by si prý mohli kontrolovat přes Internet nebo by si vedli privátní účetní knihu. Přitom upozornila, že celý systém včetně sazeb bude nutné ještě dopracovat. Tuzemské zdravotnictví potřebuje odtučňovací kúru jako sůl. Vládě jde o to přimět kraje, aby rušily a slučovaly zbytečné nemocnice. Výměnný obchod, který železná lady ČSSD navrhuje - stát zaplatí polovinu dluhů nemocnic (tři miliardy) a kraje na oplátku svou nemocniční síť pořádně proberou - je inspirativní. Špidlovi ministři však nejsou o mnoho odvážnější než jejich předchůdci. Posadili se už k vyjedenému talíři a nic jiného než šetřit jim nezbývá. Železná lady ČSSD má oproti svým exkolegům v jednom ohledu ulehčenou situaci: není to už stát, nýbrž kraje, kdo za většinu nemocnic odpovídá. Nebude to tedy vláda, ale krajští hejtmani, kdo bude čelit odporu v místech rušených nemocnic. Nebudou to politici z pražského parlamentu, nýbrž z krajských radnic, kdo bude muset vysvětlovat a komu budou lidé hrozit nezvolením. Za tři miliardy je tohle od ministryně laciná výměna. Vymýšlejí se další způsoby šetření. Až sto tisíc lidí si podle ministra práce Zdeňka Škromacha chodí pro podporu v nezaměstnanosti, protože nesežene jinou seriozní práci než černou. Ministr jim chce od příštího roku podporu sebrat. Za ušetřené peníze jim budou úředníci na úřadech práce vymýšlet individuální terapie, jichž se mladí lidé budou muset zúčastnit, jinak přijdou také o další sociální dávky. Terapie budou spočívat v povinných rekvalifikačních kurzech či v zařazování lidí na povinnou praxi. Nárok na podporu vznikne až po roce práce. Všichni lidé nahlášení na úřadech práce déle než rok budou muset nastoupit na prospěšné práce pro obec. Aktivní přístup k hledání práce má být podle vlády klíčovou podmínkou pro čerpání podpor v příštích letech, kdy chce ministerstvo zavést kroky jako přísnější podmínky pro nezaměstnané z řad čerstvých absolventů škol. Udělejme si jasno - žádná svobodná práce v podmínkách postfašistického manažmentu. Postfašizmus se v oblasti práce pomalu blíží totálnímu nasazení. Po seškrtání peněz na platy a důchody se ministři Špidlovy vlády pouštějí do dalších úspor. Bez nich nejsou podle svých vlastních slov schopni sestavit průchodný rozpočet a udržet se u moci déle než do Vánoc. Podle rozpisu ministerstva financí se nedostává peněz na vědu a výzkum, zemědělské dotace či armádu. Mluví se také o tom, že by se škrtly více než dvě miliardy schované pro odstraňování škod z loňských povodní. Skoro stoprocentně se už ví, že mladí muži budou muset v Česku chodit na vojnu ještě tři roky a odčerpávat veřejné finance. Původní návrh, aby vojáci narukovali naposled v lednu příštího roku a pak se začalo s profesionální armádou, padl spolu s rezignací exministra Tvrdíka. Vláda se zabývá návrhem, podle kterého by vědci měli být v úsporách hned druzí v pořadí za vojáky a příští rok by se měli vzdát skoro čtyř miliard korun. Peníze určené na povodňové škody mají být po škrtech v armádě a ve vědě největší úspornou položkou. Příští rok mají tyto tři oblasti ušetřit více než polovinu z chybějících dvaceti miliard. Tato druhá polovina ovšem není skutečným škrtáním, ale pouze zmrazením výdajů na letošní úrovni, někde jde i o mírný růst. Pod slovem "úspora" si vláda v těchto případech představuje to, že výdaje neporostou tak rychle, jak se původně plánovalo. To je třeba příklad dotací pro zemědělce, kteří po vstupu do EU chtějí z peněz daňových poplatníků navýšit dotace putující z Bruselu. V těch dostanou jen čtvrtinu oproti zvyklostem v dnešních patnácti zemích EU. Vláda zvažuje, že farmářům přidá 2,2 miliardy místo čtyř. Jako úspora se počítá také to, že neporostou zdroje pro intervenční fond, který pomáhá farmářům zbavit se přebytečné produkce. Přiškrtit se má také růst peněz proudících na pomoc nezaměstnaným při hledání práce, kam spadají třeba veřejně prospěšné práce nebo rekvalifikační kurzy. I když se má podle vládní reformy šetřit takřka všude, policisté, hasiči a celníci se škrtů obávat nemusí. Ministr vnitra Stanislav Gross prosadil v Poslanecké sněmovně zákon, který jim přinese výrazně vyšší platy - až o sedm tisíc korun měsíčně. Podle propočtů úředníků vnitra se jejich průměrný měsíční plat zvýší z dnešních necelých pětadvaceti tisíc na téměř 32 tisíc korun. Brali by tedy dvakrát víc, než je průměrný celorepublikový plat. Vláda kvůli zvýšení platů bude muset najít v rozpočtu na rok 2005 dodatečných šest a půl miliardy korun. Nový zákon se týká pětasedmdesáti tisíc policistů, hasičů, celníků a příslušníků Vězeňské služby. Je to výsměch celé vládní reformě, když do toho tímto způsobem vstupují poslanci. Uvedený zákon nepočítá jen se zvýšením platů, ale i s tím, že budou mít policisté nárok na šestitýdenní dovolenou a jejich týdenní pracovní doba by neměla přesáhnout 37,5 hodiny. Zároveň však budou muset ročně odsloužit tři sta hodin přesčasů zadarmo. Místo utahovaní opasků se policisté, hasiči a celníci dočkají zvýšení platů. Učitelé a lékaři o více peněz žádají už léta. Marně. Jak to, že si větší výplaty vymohli právě policisté? Navíc v době, kdy vláda vyhlásila úsporný plán, který počítá se škrty ve všech resortech? Platy policistů, celníků, hasičů a příslušníků Vězeňské služby se mají od roku 2005 zvýšit až o třicet procent. Zákon se pokoušelo ministerstvo vnitra prosadit už několikrát, vždy však narazilo. Tentokrát se však sociálnědemokratický ministr Gross spojil s opozicí, tedy s ODS. Stínový ministr vnitra za ODS Ivan Langer, který se na přípravě zákona podílel, je přesvědčen, že se tento zákon vyplatí deseti milionům obyvatel Česka, kteří budou díky motivaci policistů bezpečnější. Bezpečnost a také nekorumpovatelnost soudců se v postfašizmu měří penězi. Když policisté, proč ne učitelé a vědci? Proč jsou strážníci potřebnější než učitelé? Nenajdeme odpověď. Ve Špidlově reformě totiž není možno najít srozumitelný systém. Na otázku "proč?" musíme říci: protože Gross má politický vliv. Ale jestli tohle je reforma? Ztrátou metareality přesně opačný efekt, než se čekalo, bude mít služební zákon schválený sněmovnou. Hrozí, že od policie odejdou zkušení důstojníci a zůstane jen mladá generace. Schválená norma má policistům zvýšit platy tak, aby ze služby neodcházeli za výnosnějším povoláním. Jenže: hlavně příslušníci, kteří odsloužili více než patnáct let, se už nemohou dočkat okamžiku, kdy zákon začne platit. V ten moment totiž podají výpověď. Důvod? Díky zákonu budou každý měsíc pobírat až do důchodového věku rentu ve výši téměř poloviny platu, aniž budou muset pracovat. Na ten zákon čekalo mnoho policistů. Odejdou a těžko se bude za ně hledat náhrada. Kolik policistů odejde, si v současnosti netroufá nikdo odhadnout. Stejné výhody budou mít i dozorci ve věznicích a hasiči, největší potíž však vznikne u policie, kde je potřebné, aby starší policisté předávali zkušenosti mladším. K odchodu do předčasného důchodu se chystají především ti, kteří u policie slouží kolem dvaceti let. Až do řádného důchodu jim stát bude každý měsíc vyplácet rentu, která se bude rovnat téměř polovině jejich současného platu. Kromě renty budou mít odcházející důstojníci a další lidé z bezpečnostních složek nárok na odchodné. To může činit až osminásobek měsíčního platu. Vláda vojákům velí: Zastavit - stát! Armáda bude mít jen třicet tanků. Generálů je o něco míň. Za touto zbrojí bude stát třicet tisíc vojáků. Proti komu? Kdo je nepřítel? Česko ohrožuje jediné - terorizmus postfašizmu a vlastní hloupost hňupoelity. A v zahraničí podle arcihňupa říše zla. Před patnácti lety byla tuzemská rudá armáda alfou i omegou všeho. Dnes není armáda ničím. Existují už jen poslední argumenty. Potřebujeme vojáky, aby armádu hlídali. Rušení armádních částí je provázeno křikem: nezaměstnanost v regionu. Vypočítává se, k jakým škodám u civilistů dojde zrušením armádní části. Armáda má tedy dva účely: hlídá sama sebe před zloději a je nástrojem boje proti nezaměstnanosti. Původní účel, obrana, kamsi zmizel. Existuje účel třetí, skrytý. Je státní, stát bez armády být nemůže. A přitom už bez armády dávno je: třicet tanků nikoho neporazí a to, co za armádu vydáváme, nemohlo by čelit nikomu v okolí. Omezení armády není chyba: žádné okolí nás neohrožuje. Třicet tanků má jedinou přednost: někdo jim může velet. V našem případě to bude ohromné množství šarží a nadšarží. A toť armádní smysl sám. Účel likvidovat armádu je však postfašizmem mnohem pochopitelnější. Jde o obchod století: vojsko prodá majetek. Bohatí zájemci o armádní majetek, zejména velké stavební firmy, se už řadí do fronty. Vojsko se zmenšuje na polovinu a rozprodává domy a pozemky za mnoho miliard. Prodej začíná za několik měsíců. Odborníci na reality se shodují, že stát se jen zřídka zbavuje tak rozsáhlého a žádaného majetku, jaký nyní armáda nabízí. Pouze privatizace v devadesátých letech byla větší obchod a zlodějina. Vojáci dosud mají domy v centrech měst a pozemky v ojedinělých přírodních oblastech. Poptávka investorů po opouštěném armádním majetku ve velkých městech den ze dne roste. Zejména proto, že jde o výjimečné lokality. Domy po vojácích se využívají ve světě často. Záleží na místu. Platí však omezení, jež vyplývají z územního plánu. Šetří se také na vědě. V rámci vládní reformy budou vědci budou vystaveni více postfašistické diktatuře kapitálu. Do vesmíru už asi poletí poslední šestá tuzemská družice. Z ruského kosmodromu Pleseck, který leží na severu Ruska v oblasti Archangelska, startuje šestá česká družice v historii. Byla pojmenována Mimosa a její vývoj a výroba přišly na 45 milionů korun. Mimosa má průměr 60 centimetrů, váží 60 kilogramů a má kroužit kolem Země ve výšce tří set až osmi set kilometrů. Vypuštění družice stojí tři čtvrtě milionu eur, většina z toho bude umazána z ruského dluhu vůči Česku. Raketa Rokot, která ji vynese do vesmíru, je demilitarizovaná verze mezikontinentální rakety známé v kódu NATO jako SS-19. Je to velice spolehlivý nosič - při 150 startech ani jednou nehavaroval. Rokot vypustí do vesmíru celkem osm družic - kromě MIMOSY ještě kanadskou družici Most určenou k hledání proměnných hvězd, malou americkou družici QuakeSat na zkoumání možností předpovědí zemětřesení a dále pět miniaturních družic - dvě dánské, kanadskou a dvě japonské, každá váží okolo kilogramu. Raketa ponese ještě velkou maketu ruské družice MONITOR určenou pro pozdější dálkový průzkum Země a tato maketa však zůstane spojena s posledním stupněm rakety až do jejího zániku. Mimosa bude měřit síly, které ovlivňují dráhu kosmických těles. Přístroj na palubě zvaný mikroakcelerometr je schopen měřit zrychlení, která jsou miliardkrát menší než gravitace na povrchu Země. Výzkum je důležitý pro předpovídání přesné polohy družic. Vypočítat přesnou dráhu družice, kosmické lodi a meziplanetární sondy je náramný oříšek. To si uvědomovali astronomové specializující se na nebeskou mechaniku už dávno před vypuštěním první družice. Vlivy takzvaného negravitačního působení na pohyb umělých kosmických těles začaly zkoumat družice. Co všechno působí na pohyb umělého kosmického tělesa? Je to přitažlivost Země, Měsíce, Slunce a ostatních nebeských těles - tyhle vlivy chápeme. K nim musíme připočítat ještě odpor zemské atmosféry, tlak slunečního záření a některé další vlivy, které se nám zdají příliš malé, ale existují. Ve výškách přes 1000 km nad Zemí převládá působení tlaku slunečních paprsků, ve výškách do 1000 km zase vliv atmosféry. Zatímco gravitační vlivy nebeských těles se dají spočítat bez větších obtíží, s vlivy negravitačními to je složitější. Důvod? Slunce, které ovlivňuje veškerý meziplanetární prostor včetně naší planety, pracuje dost nepravidelně. Na počátku kosmonautické epochy specialisté, kteří vypočítávali dráhy družic, takové přesné údaje nepotřebovali. Podnět ke zjišťování negravitačních vlivů dali - jak se to často stává - vojáci. Chtěli zaměřovat mezikontinentální rakety na nepřátelské cíle s přesností na několik desítek metrů. Proto potřebovali vědět, jak je hustá atmosféra, kterou bude střela prolétávat, a podle toho naprogramovat správnou rychlost. Časem se také tvůrci některých civilních družic začali shánět po údajích negravitačních vlivů. Postupem času jim vojáci tyhle jemné techniky předávali. Část omezení však padla až po skončení studené války. Nyní odborníci požadují přesnou znalost dráhy družic, které mapují zemský povrch, zjišťují ekologicky škodlivá místa, hledají trosečníky a ztracence v pustinách, přenášejí rádiové signály. Jestliže je získají, provoz těchto družic se zdokonalí a zlevní. Velmi přesná mechanická předpověď polohy družice ve výškách pod 600-800 km, kde většina z nich létá, je takřka nemožná. Vzhledem k proměnlivosti negravitačních vlivů lze předpovědět pohyb družice s přesností na tisíce kilometrů - a to je málo. Proto je nutno získat co možná nejvíc údajů o působení atmosféry na dynamiku družice. Ty se dají měřit pomocí akcelerometru. Zrychlení umělého kosmického tělesa jsou velmi nepatrná, miliardkrát menší než gravitační síla na zemském povrchu, a proto se k jejich zjišťování používají mikroakcelerometry. Mikroakcelerometr pro družici měla původně představovat kulička o průměru 3-4 cm, jejíž pohyb ve velmi těsném obalu se má měřit. Vyžaduje to však nejen vynikající mikroelektroniku, ale také dokonalou kuličku a její obal, opracování jejich povrchů, na nich totiž závisí přesnost měření řádu mikronu, tedy na tisícinu milimetru. Nakonec místo kuličky se užilo krychličky schopné opracování na onen mikron. První mikroakcelerometr zvaný MACEK (MikroAkCElerometr K) používal krychličku o průměru 30 mm a byl dokončen v roce 1991. Do vesmíru letěl na sovětské družici Resurs 1F hned následující rok. Potom Američané vyzkoušeli přístroj nejprve na výškové raketě. A v září 1996 letěl český akcelerometr už na raketoplánu Atlantis. Zdokonalený mikroakcelerometr MACEK je schopen zachytit jevy až miliardkrát menší, než je síla přitažlivosti Země na jejím povrchu. A co přinese tento výzkum každodennímu životu? Až se vědcům podaří všechny negravitační vlivy zjistit a naučí se je předpovídat, získáme možnost bezporuchového příjmu televizního signálu do každého bytu přímo z družic, stejně jako kvalitního radiotelefonického spojení přes družici, předpovědi počasí pro jednotlivá města a oblasti i přesné sledování úrody na jednotlivých polích a podobně. Na tyto závěry však budeme muset čekat už ne několik desítek let, špatnou reformou vlády navždy. Jde o to, že správná reforma musí být komplexní a ne chtít někomu brát a jiným dávat. Už se objevil požadavek přejmenovat ČSSD na stranu asociálně demokratickou. Nazývejme vládní reformu správnými jmény tedy postfašistickou, ostatně jako ji nesoucí demokracii. Už i volbu soudců provázejí politické obchody. Ústavní soud - jedna z nejdůležitějších institucí v Česku - přestala pracovat v oslabení a plénum Ústavního soudu stalo se krátce usnášení neschopné. To v praxi znamená, že nemůže například rušit části zákonů. To pominulo, ale někteří noví ústavní soudci patří mezi hlavní tvůrce postfašistické legislativy Česka posledních let. Z Ústavního soudu se stává politický orgán a naprosto přestává být součástí justice. Veřejně však o těchto zákulisních manévrech nikdo z politiků nemluví. Základní principy demokracie jsou porušeny, moc zákonodárná politickým způsobem formuje Ústavní soud poplatný postfašizmu. Nezávislost soudů je tatam. Horní komora parlamentu si prožila svých pár hodin slávy. Schvalování nominací do Ústavního soudu je totiž vůbec nejsilnější pravomoc, kterou relativně slabý Senát má. Platí to dvojnásob, když se obměňuje většina ústavních soudců. Soudců bylo deset a nyní je soud po dvaceti čtyřech hodinách "zmrtvění" opět usnášeníschopný. Potvrzuje se, že v Ústavním soudu již nic nebude, jak bývalo. Je otázka, kolik dalších bývalých straníků se ještě do Ústavního soudu dostane. Možná svázanost se stranickými sekretariáty však není jediný problém a jediná změna, které bude Ústavní soud čelit. Další principiální problém je to, že někteří noví ústavní soudci byli až dosud ostrými kritiky Ústavního soudu. Konflikt zájmů vzniká zase v tom, že ústavní soudce Rychetský je technicky hlavním vládním legislátorem a konečným autorem většiny norem, které bude soud i nadále posuzovat. Jisté je i to, že v Ústavním soudu postupem času vzplane boj o kontinuitu judikatury. Půjde tedy i o filozofii práva a výklad základních principů a hodnot. Jde o to, že pozitivisticky pojatý soudce může sloužit jakémukoliv soudnímu systému, od fašistického, přes komunistický po postfašistický. Nezávislost postfašistických soudců se nezakládá na profesní schopnosti dodržovat metazákonnost. Postfašistickými zákony jsou soudy závislými na moci zákonodárné a přestávají být nezávislými. Postfašistická demokracie se pozitivisticky pojatými soudy stává otrokem diktatury kapitálu. Soudci se stávají uzavřeným klanem, vyjmutý z demokratické kontroly. Kárný senát je složen výhradně ze soudců. Je potřeba zahájit diskusi o tom, aby v kárných senátech nezasedali jenom soudci, ale také například státní zástupci, advokáti či lidé z právnických fakult. Dosavadní rozhodování kárných senátů je do značné míry poznamenáno jistou formou falešné stavovské solidarity. Výjimky se výjimečně dějí. Soudce Okresního soudu Petr Herman přišel o místo, protože chodil na jednání opilý a urážel lidi v jednací síni. Kárný senát ho zbavil funkce. Nebylo to poprvé, kdy se chováním soudce Hermana zabýval. Je to jeden z mála případů, kdy kárný senát zbavil soudce funkce. Postfašisticky naladěným soudem je postižen mnohý občan Česka. Několik příkladů postfašistické spravedlnosti. Jeden z nejkřiklavějších případů policejního násilí chebský soud "ocenil" podmíněnými tresty. Tři karlovarské policisty sice uznal vinnými za to, že před dvěma lety odvlekli Roma Karla Billého do lesa, kde ho bili pěstmi, kopali a mlátili obuškem. Avšak vyměřil jim pouze trest u spodní hranice trestní sazby, tedy deset měsíců vězení s podmínečným odkladem na dva roky. Další dva policisty, kteří se podle obžaloby na bití podíleli, úplně osvobodil. Obžalovaným přitom hrozilo až osm let vězení. Státní zástupce je totiž přesvědčen, že se dopustili rasistického násilí. Trestní senát si to ale nemyslel. "Prokázání rasového motivu je v českém právním řádu obtížné. V tomto případě šlo spíše o výchovnou lekci policistů vůči člověku, s kterým měli problémy," zdůvodnil mírný verdikt soudce Karel Velek. Jeho rozhodnutí vyvolalo nevoli ochránců lidských práv. Podle lidských práv měl být trest přísnější, byť se nepodařilo prokázat rasový podtext. Násilí ze strany policistů by správně nemělo být vnímáno jako něco, kde lze nalézt polehčující okolnosti. Nic na postfašistické spravedlnosti nemění to, že soudce Velek zakázal obžalovaným dva roky pracovat u policie, když se nedokážou ovládnout a u policie nemají co dělat. Soudy neberou v potaz lidská práva, pouze postfašisticky nastavené zákony. Policisté, kteří berou spravedlnost do svých rukou bez ohledu na zákonnost a především na lidská práva, nemusí do vězení. Jako trest zcela postačí podmínka. To vzkázal rozsudek chebského okresního soudu, který na dva roky zakázal práci u policie a na stejnou dobu uložil podmíněný trest karlovarským policistům Tomáši Mrňákovi, Pavlu Holoubkovi a Eduardu Kallovi, přestože odsouzení před dvěma roky odvezli Karla Billého služebním vozem do lázeňského lesa v Karlových Varech-Doubí, kde ho mlátili pěstmi a kopali do něho. Jako nevinné označil soud další dva muže zákona, obžalované ze zneužití pravomocí a vydírání. Těmi byli policista Pavel David, který k Billému přivolal své kolegy z pultu centralizované ochrany, když Billého přistihl ve voze bez státních poznávacích značek, a Petr Nachtigal, který měl v civilu přisednout do auta a jet s Romem Billým do lesa. Soud prý neprokázal, že by šlo o rasově motivovaný čin, ale přiklonil se k verzi, že policisté chtěli recidivistovi Billému dát "za vyučenou", protože se k nim opakovaně choval arogantně. Krátce po vynesení rozsudku Karel Billý uvažoval o emigraci. Trest za takto brutální čin veřejných činitelů by měl být vyšší a to z důvodu precedentu. Pozitivisticky nastavené postfašistické právo však pojem zákonnosti precedentu nezná. Soudce je striktně poslušen litery zákony, byť by to bylo zákonodárství fašistické nebo komunistické. A to je úpadek práva, který byl příčinou už tolika hrůz v lidských dějinách. Podle precedenčního práva chebský soud vlastně říká, že každý příslušník policie může zbít každého s kým má jakékoli blíže nespecifikované potíže. A pozitivisticky nastavené právo nedává soudci možnost metazákonně rychle a spravedlivě soudit a odsoudit. Babrání se soudců v literách zákonů vede k zdlouhavému řešení a nesoudícím soudům. Česko prohrálo v Štrasburku druhý spor kvůli průtahům soudů. To občany stálo zatím jen pár set tisíc, může to však být začátek malé laviny. Tamtéž totiž leží dalších 44 takových případů. A nejen to. Hraniční dobou, kdy může soud ve Štrasburku zkoumat, zda nejde o průtahy, je délka trvání procesu nad tři roky. A teď pozor, takových je u nás 77 000. Pomalá spravedlnost není spravedlnost. Roky plynou, lidé stárnou, v duši narůstá zklamání. K čemu je vám třeba vysouzená dílna nebo pozemek, když elán a možnosti podnikat jste měli před desetiletím a teď už ne? K čemu je vám vysouzený byt, když jste ho potřebovali, dokud děti byly malé a tržní nájemné vám vysávalo peněženku? Na co vysouzená omluva za pomluvu, když během let průtahů se vám pomlouvač smál do očí a ten stín z vás už nikdo nesejme. Nejde o prohrané statisíce, i když by to byla zajímavá sumička, kdyby se to vynásobilo počtem případů. Smutné spíše je, co štrasburské prohry vypovídají o stavu české spravedlnosti. Laik vidí, že jakmile veřejnost dostane možnost blíže se podívat na nějaké soudní řízení, hned zpozorujeme něco podivného. Nejen soudy vlekoucí se roky, ale také neschopnost dostat vůbec obžalované do soudní síně, rozpor mezi rozhodnutími různých instancí, různé bezprecedentní tresty za totéž provinění. K tomu trapnost doprovázející procesy s všelijakými těmi komunistickými potentáty, bachaři, pohraničníky, agenty. Občan si říká, proč za takového stavu věcí soudci ještě požadují se zpětnou platností své třinácté a čtrnácté platy, když má navíc rok jen dvanáct měsíců. A politici bádají, jak postavit soudy do latě, aby "cizácký" feudál k majetku nepřišel. Podle jedněch byli Kinští Němci, jeden z nich přední nacista, a majetek jim byl uzmut po právu. Podle druhých majetek nikdy nepřestali vlastnit, když vlastníkem bylo dítě, nenacista a český občan, a jemu, vlastníkovi, nikdo nic nekonfiskoval. Soudy na to mají různé názory. Vracet i nevracet. Na Pražském hradě se v té věci sešli nejvyšší ústavní činitelé. Názor mají jeden. Nacistům a kolaborantům nevracet nic. Není však jasné, čeho mohou na schůzce docílit. Možností nemají mnoho. Jednotný postup, který by byl ve shodě s názory ústavních činitelů, se neprosadí. Ústavní činitelé vědí, že do chodu soudů zasahovat nemohou. Nejvyšší soud nepřijme politickou směrnici, jak postupovat. Mohou však politickými postfašistickými cestami iniciovat nějaký nový zákon, který by se věcí zabýval, a takový zákon protlačit legislativní ulicí. Co by takový zákon říkal? Že nacistům a kolaborantům se vše sebralo a nic nevrátí? Kdo byl tehdy vlastníkem majetku? Byl vlastník německé národnosti? Byl ten Němec aktivní antinacista? Soud, který toto zodpoví, bude postfašisticky pouze vědět, co je podle zákona. Mohou metazákonnost vědět ústavní činitelé? Stěží. Jejich pud je politický: takto hájíme zájmy národa a vlasti. Problém patří do třetích metazákonných rukou totiž Poslednímu soudu, sotva postfašistickým soudům. Ministr kultury Pavel Dostál chce, aby parlament zkusil najít způsob, jak zabránit restitučním rozsudkům prolamujícím Benešovy dekrety. Advokátům se totiž dekrety daří obcházet tím, že využívají paragrafů občanského zákoníku. Podnětem se staly verdikty Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, který v několika případech vrátil pozemky a nemovitosti Františku Oldřichovi Kinskému. Majetek Kinských, který byl zabaven na základě Benešových dekretů, se odhaduje na 40 miliard korun. Kinský už podal 157 žalob a žádá i vrácení paláce Kinských v Praze, kde dnes sídlí Národní galerie. Parlament by měl ale hledat způsob, jak ochránit základní polistopadovou politickou shodu: že v restitucích nelze jít před 25. únor 1948 a že Benešovy dekrety jsou nedotknutelné. Dostál proto navrhuje novelu občanského zákoníku. Už v pěti případech soudy rozhodly, že František Oldřich Kinský má nárok na rodový majetek zabavený po druhé světové válce podle Benešových dekretů. Je to zatím "jen" pět prvních případů. Ale někteří čeští politici se obávají, že právě pěti verdikty soudů se otevírá cesta, která může skončit třeba vydáním paláce Kinských na pražském Staroměstském náměstí. František Oldřich Kinský, šestašedesátiletý, v Argentině žijící potomek rodu, jehož majetek stát po válce zabavil na základě Benešových dekretů, už o něj opravdu požádal. Na českých soudech leží celkem 157 žalob od Kinského. Ve hře je majetek za 40 miliard. Od roku 1990 tady existuje politická shoda, že při restitucích nelze jít za hranici 25. února 1948 a že nelze prolamovat Benešovy dekrety. Jenže to nikdo nepočítal s tím, že se najdou advokáti, kteří obejdou restituční zákony, použijí občanský zákoník a fakticky Benešovy dekrety prolomí. Kinského advokát Jaroslav Čapek uspěl u soudu s argumentem, že československé úřady zabavovaly v roce 1945 majetek otci Kinského, který se před válkou přidal na stranu vůdce sudetských Němců Konráda Henleina a jeho strany. Jenže Kinského otec zemřel už v roce 1938. V roce 1945 tak už ve skutečnosti majetek patřil tehdy devítiletému Františku Oldřichovi, který žil s matkou od roku 1940 v Argentině. Nikdy nepřišel o československé občanství, a tudíž ani o svůj majetek. Jenže nacistický majetek se neočistí zděděním, takový postup je svým způsobem soudně přiznaným praním špinavých peněz. V postfašistickém zákonodárství řešením může být krátká novela občanského zákoníku. Ta by měla určit, že o majetek, který na stát "přešel" do 1. ledna 1990, je možné žádat jen podle platných restitučních zákonů, a nikoliv podle občanského zákoníku. V postfašistické demokracii jde vždy o peníze a ne o spravedlnost. Za peníze se v postfašistické demokracii dá koupit i české občanství Zřejmě proto ministr kultury do případu vstoupil už loni, když obvinil matrikářku Obvodního úřadu Prahy 1 Janu Talmanovou, že "z hlouposti či za úplatek" potvrdila Kinskému české občanství. Podle Dostála totiž existují důkazy, že Kinský nemá na české občanství nárok. Jeho československý pas měl být podle Dostála například vydán ještě dříve, než se Kinský vůbec narodil. Případ prošetřovala policie i inspekce ministerstva vnitra, v obou případech však vyšetřování dospělo k závěru, že Talmanová postupovala podle zákona, ovšem postfašistického. Politiku Česka po roce opět ovládlo téma Benešových dekretů. Do celé věci se vložili i prezident Václav Klaus a premiér Vladimír Špidla. Oba kvůli tomu svolali mimořádné schůzky. Premiér už dokonce mluví o možné změně ústavy, která by měla garantovat, že stát nebude muset vracet majetek zabavený bezprostředně po válce na základě Benešových dekretů. Úspěchy, které u českých soudů slaví František Oldřich Kinský, vyvolaly horečnou aktivitu na nejvyšších politických místech země: jak zabránit vracení nacistického majetku. Už se zdálo, že se téma Benešových dekretů po loňské volební kampani z české politiky vytratilo. Jenže teď jako by se vrátil čas do jara 2002, kdy poslanci přijímali jednohlasně usnesení hájící nedotknutelnost dekretů. Situace vypadá dokonce o něco dramatičtěji: premiér Vladimír Špidla vážně uvažuje o změně ústavy, která by definitivně zaručila, že dekrety nebudou "prolomeny". Důvodem Špidlovy aktivity jsou úspěchy, které s žalobami o rodový majetek slaví František Oldřich Kinský, potomek rodu postiženého dekrety. Problém je podle politiků totiž v tom, že Kinský "obchází" Benešovy dekrety a o svůj majetek se úspěšně soudí podle občanského zákoníku s argumentem, že o svůj majetek ve skutečnosti nikdy nepřišel. Jde však o zděděný majetek po nacistovi a navíc o majetek, který slouží jako zástava za válečné reparace Německa vůči Československu. Postfašistický soud svým výrokem o vydání majetku Františku Oldřichu Kinskému vlastně porušuje uspořádání druhé světové války a to mu vůbec nepřísluší a to je tím, když soud není schopen metazákonnosti a precedenčního práva. Postfašistické soudy svým konáním poškozují občanstvo a způsobů je mnoho. Třeba tím, že svou nedůsledností a pomalostí nechrání občany před podvodníky. Přičiněním postfašistických soudů se opět umožnil podvod na Jadranu a 300 lidí zůstalo bez hotelu. Místo léčebného pobytu připravila cestovní kancelář Harmonie Medical třem stovkám svých klientů dovolenou plnou nejistoty a strádání. O víkendu je vypravila na chorvatský ostrov Vis, aniž pro ně zajistila ubytování a jídlo. Lidé, většinou důchodci, mezi nimiž jsou i kardiaci a lidé na vozíku, museli spát na zemi na chodbách hotelu. Třetinu lidí odvezly zpátky do Česka autobusy jiných cestovních agentur, zbytek zůstal u moře v napětí, kdy a jak se dostanou domů. Cestovní kancelář z Háje ve Slezsku vypravila do Chorvatska sedm autobusů a až na místě cestující zjistili, že část z nich nemá ani objednané, ani zaplacené ubytování. Museli spát na chodbách hotelu, v němž se ubytovala zbylá část. Pro zbytek přijeli autobusy v okamžiku, kdy je hoteliéři vykážou. Ministerstvo pro místní rozvoj již loni podalo podnět živnostenskému úřadu, aby cestovní kanceláři Harmonie Medical odebral licenci, protože neuzavřela zákonné pojištění proti následkům úpadku. Klienti cestovky, kteří se musí předčasně vrátit, tak jen stěží dostanou zpět své peníze. Soud navíc v březnu nařídil exekuci majetku cestovní agentury. Podle neoficiálních informací dluží společnost jak chorvatským hoteliérům, tak českým dopravcům. Cestovní kancelář, která ponechala v Chorvatsku klienty svému osudu, neměla zaplacené pojištění. Soud navíc nařídil exekuci jejího majetku s možností následného podvodu. Dalo se to tušit. Ovšem příznaků, že cestovní kancelář Harmonie Medical balancuje na pokraji zániku a že dovolená v Chorvatsku nemůže dopadnout dobře, bylo víc než dost. Uvědomují si to ostatně i lidé, kteří kvůli Harmonii uvázli stovky kilometrů od domova. "To, že jsem tady, svědčí o mé hlouposti, protože indicie, že něco nebude v pořádku, přicházely už od března," říká sebekriticky jedna z oklamaných klientek. To však neomlouvá soudy, ministerstvo ani úřad. Už v březnu Obvodní soud pro Prahu 1 nařídil exekuci majetku cestovky. Do obchodního rejstříku úředníci tuto informaci zapsali jedenáctého června. S majitelkou kanceláře nemají dobré zkušenosti už z minulosti. Kancelář už loni neplatila ani se nestarala o své klienty. Ministerstvo pro místní rozvoj již loni v prosinci podalo podnět živnostenskému úřadu v Opavě, aby cestovce odebral licenci. Ministerští úředníci totiž obdrželi oznámení, že kancelář neuzavřela zákonné pojištění pro případ, že nebude mít na zaplacení. Proč tedy úřady dovolily zjevně nesolidní firmě a ještě v exekuci odvézt tři stovky lidí na Balkán? Jelikož podle dostupných informací není kancelář pojištěná, dočkají se lidé, kteří za dovolenou zaplatili kolem patnácti tisíc korun, náhrady jen stěží. Navíc si musí z vlastního zaplatit cestu zpět. Zadlužená cestovní kancelář Harmonie Medical, která odvezla 200 klientů do Chorvatska, aniž za ně zaplatila ubytování, nebyla pojištěna proti úpadku. Oklamaní turisté tedy na odškodném nedostanou ani korunu. Ve smlouvách o koupi zájezdů přitom cestovní kancelář klientům tvrdila, že pojištěna je. Letos je to už šestá cestovka, která zbankrotovala. Pojištěné byly všechny s výjimkou Harmonie Medical. Právě kvůli neuzavřené pojistce mělo dvě stě klientů Harmonie Medical, kteří zůstali v Chorvatsku, potíže s návratem domů. Místa v autobusech na cestu zpět jim dojednalo ministerstvo zahraničí. Jízdenky si však lidé musí zaplatit z vlastní kapsy. S odjezdem klientů Harmonie Medical se navíc čekalo. Chorvatský majitel hotelu na ostrově Vis, kde je nejvíc postižených lidí, si totiž chtěl ověřit tvrzení majitelky cestovní kanceláře Hany Vítečkové, že mu dlužnou částku už poslala. Lidem tedy poskytl ubytování na dočasnou dobu. Všichni měli alespoň svou postel, nikdo nemusel spát na chodbě hotelu na zemi. Majitelka cestovní kanceláře Hana Vítečková nebyla k zastižení a nezvedala ani svůj telefon. Zřejmé už je, že v případu selhali exekutoři a úředníci. Podvod bylo možno uskutečnit za přispění liknavé exekuce. Ministerstvo pro místní rozvoj už v prosinci varovalo příslušný živnostenský úřad v Opavě, že cestovní kancelář nemá platné pojištění proti úpadku. Živnostenský odbor opavského magistrátu poté navrhl odebrat majitelce cestovky oprávnění k provozování kanceláře. Vítečková se však odvolala a krajský úřad jí vyhověl a magistrátu věc vrátil. Živnostenský úřad ovšem i tak mohl majitelce zakázat prodávat nové zájezdy. Alespoň po dobu, po kterou běží správní řízení a exekuce. Oklamaní klienti cestovní kanceláře Harmonie se vrátili domů. A chtějí se soudit, i když tuší, že si na vypečené majitelce nevezmou ani chlup. obalamutila stovky lidí. Že nebyli dost ostražití? Snad. Dalším turistům, kteří si teď balí kufry, by mělo výstražně zvonit v uších. Protože i ti nejostražitější žijí v stétě, kde lze měsíce vesele provozovat firmu v exekuci a prodávat zájezdy třeba ke všem čertům, byť už zákon říká NELZE. A klienti cestovky nemají moc šancí to zjistit. Cestovka se prý nepojistila už loni v zimě, zákon byl tudíž porušen. Člověk obyčejný předpokládá toto prosté: byrokraté příslušných úřadů ihned zasednou a během pár dnů je vyřízeno i se všemi odvoláními, předvoláními, zavoláními - licenci seberou, vyvěsí informaci na všech nárožích, a basta fidli. Zákon přece říká: Bez pojištění a v exekuci nelze prodávat zájezdy! Přísnost se vymyslela právě kvůli ochraně klientů. Zdejší úřední a soudní šiml je však stará kobylka, která se sotva vláčí. Přitom těch překážek v podobě předpisů, lhůt a doručenek, co musí zdolat! A ke všemu má ještě tlustý roubík v tlamě, to aby náhodou nevyzradil tajnou věc: že dotyčný cestovní podnikatel má potíže. Poškodilo by se přec jeho obchodní jméno! S ochranou "dobrých jmen" si umí postfašisté poradit - dbají pečlivě pověsti neplatičů nájemného, zadlužených obcí, debatují, zda revizor smí spatřit rodné číslo černého pasažéra... Až to vypadá, že ti, koho dostávají do úzkých, jsou v nevýhodě. A hle, oni opravdu jsou! Takhle podivně tu občané hledají a nalézají právo. V případě cestovek se bude opět hloubat, jak v zákonech ucpat každičkou skulinku. Do úvah se pořád bude plést imperativ "nepoškodit dobré jméno". Možná by jen stačilo, kdyby úřední a soudní kobylka dostala švih Posledního soudu. Postfašistické soudnictví a s ním spřažená postfašistická demokracie jsou založeny v pozitivizmu škol dirigovaného státem. Je to už znát k přístupu státu k alternativním školám. Alternativní školy to nemají u nás lehké. Co se vymyká postfašizmu, dráždí leckteré školské úředníky (i duchem spřízněné politiky) a jejich smysl pro pořádek. Soukromé školy si místo pod zdejším sluncem už vybojovaly. Víceletá gymnázia nepřízeň politického počasí přežila. Teď musí začít stavět obranné valy školy domácí a také waldorfské. Postfašistický odborník či laik není nadšeným příznivcem "jiného" a především metamoderního vzdělávání. Ministerstvo se stále pokouší "jiným školám" navléci postfašistickou ohlávku, snad aby neutekly z ohrady veřejného školství moc daleko. Domácí škola, až dosud "experiment", by se měla změnit v málo přístupnou pevnost: vstup jen po schválení krajským úřadem a ze "závažných důvodů". Waldorfská škola zase bude smět dál poskytovat alternativní výuku, ale pouze bude-li stejná jako již schválené (rozuměj newaldorfské) programy. Postfašistický stát si "ty druhé" netroufne zakázat, tak je alespoň omezí. Školou nastavený postfašizmus postihuje a škodí demokracii. Je to už poznat na výběru jmen narozených dětí. Abigail, Esmeralda, Kelly a Malgorzata. A také Aaron, Armando, Brandon a Salvatore. Nejde o seznam hlavních hrdinů nové telenovely, ale některá ze jmen, která rodiče svým českým dětem skutečně dávají. Rodiče dokážou svým dětem někdy dát opravdu netradiční jméno, s jehož vyslovením mohou mít potíže nejen jeho spolužáci v mateřských školkách. A co potom teprve matrikářky, které mají jméno zapsat. Postfašizmus se projevuje i jinak. Postfašizmem postižený člověk není schopen metamanažmentu žití, životem a prací. A ze stresu jí. Tučné jídlo je však návykové jako opium. Nezdravé jídlo je návykové. Hamburgry a jiné potraviny s vysokým obsahem tuku a cukru vyvolávají v mozku podobné změny jako opiáty. Tučná potrava vyvolává silnou závislost. Nějaký čas vědci pokusným krysám dávali tučnou potravu, a když jim ji odebrali, měly krysy stejné abstinenční příznaky jako narkomani. Tloušťka vážně poškozuje zdraví zákazníků stižených postfašizmem trhu. Po celém světě přibývá obézních lidí. Dnes je jich 300 milionů - o sto milionů více než před pouhými sedmi lety. Spolu s tím přibývá nemocí, které jsou s obezitou či nadváhou spojeny. Obezita či štíhlost však podle amerických vědců už nejsou jen otázkou vůle a kázně. Výzkumy ukazují, že určité potraviny mohou být stejně návykové jako nikotin či tvrdé drogy - kdo se jednou "chytí", ten se jen stěží vrátí ke zdravému jídlu. Shodou okolností to platí právě pro nejméně zdravé poživatiny. Pokusné krysy, které dostávaly tučnou potravu a la McDonald's, se na ní stávaly závislé. Když jim byla odňata, objevily se u nich úplně stejné příznaky jako u drogově závislých. Potrava u nich navíc vyvolala změny na mozku. Dieta s vysokým obsahem tuků mění biochemii mozku s podobným účinkem, jaký mají silné opiáty. Problém však není jen v tuku. Takový cheesburger se bude tvářit jako "zdravá" obměna hamburgru ale fakticky může být stejně nebezpečný jako on. Podle vědců vyvolává sýr "opiový" efekt. Potlačuje pocit sytosti a zároveň podněcuje touhu jíst více. Sýr obsahuje velké množství kaseinu, bílkoviny, která se při trávení rozpadá a vytváří opiátové sloučeniny podobné morfiu, zvané casomorfin. Stejný účinek má i cukr a čokoláda. Výrobek, který je jak nebezpečný, tak návykový, se dá jen těžko hájit a přece na trhu funguje. Potravinářské kolosy záměrně zneužívají návykových účinků cukru a některých dalších poživatin. I když se tu neprokáže zlý úmysl, kritici mají v ruce další esa: reklamu zaměřenou na děti a velké, "královské" porce, které tyto firmy nabízejí. Potravinářské kolosy svými nezdravými výrobky podněcují šíření obezity a veřejně ohrožují zdraví občanů. Před tou navíc nijak nevarují. Koncerny však pomalu začínají dostávat strach. To nejhorší je však genocida, kterou postfašizmus chystá lidstvu. Lidé odchování postfašizmem škodí sobě navzájem. Počítačoví piráti uspořádali závod. Takzvaní hackeři, kteří se baví pozměňováním obsahu cizích webových stránek, vyhlásili na víkend soutěž, kdo úspěšně napadne co nejvíce počítačů. Vítězem soutěže se stane skupina, která nabourá 6000 serverů v co nejkratším čase. Závod začal v neděli 6. července. Poté, co se informace o souboji dostaly na veřejnost, správci hackerskou stránku odstranili z Internetu. Vedle času bude rozhodovat i počet získaných bodů. Za úspěšně napadený server, který používá systém Microsoftu Windows, se hackerovi připočítá jeden bod, za konkurenční Linux dva. Vítěz souboje má slíbenou internetovou adresu a umístění svých stránek na Internet na jeden rok zadarmo. Závod je nelegální, hackery za podobné útoky čeká vězení nebo velké pokuty. Soutěž neměla masovou účast. Globální postfašizmus škodí lidstvu nebezpečněji bezprostředním sebezničením změnou klimatu. Vedro sužuje Česko i Evropu. O čtyři centimetry klesá každý den hladina Vltavy na Orlické přehradě. Česko sužuje sucho, které meteorologové označují za extrémní. Letošní dlouhodobá kombinace horkého počasí a velmi slabých srážek je opravdu mimořádná. Od začátku roku pouze květnové deště odpovídaly dlouhodobým průměrům. Ostatní měsíce byly výjimečně suché. Krajinu ještě víc vysušil horký červen, který byl druhým nejteplejším červnem od roku 1811. Teď jsou horní toky řek bez vody a zemědělci na vyprahlých polích sčítají milionové škody. S vedrem a suchem se potýká celá Evropa od Británie až po Řecko. V evropských veletocích je málo vody, lodě nemohou jezdit po Labi a na Rýnu je loďaři mohou nakládat jen do poloviny. Skály na Matterhornu se kvůli tajícímu sněhu drolí. Světoznámý Matterhorn se "zřítil", zatím jen v malém jako varování. Skalní útes ve výšce 3400 m se kvůli dlouhodobému vedru utrhl a spadl do hlubin. Nastala mimořádná situace. Sluneční paprsky se neodrážejí od sněhu a zbytku ledu, vše už dávno roztálo. Zahřívání kamene a zeminy probíhá do daleko větší hloubky, než je obvyklé, a to přináší logické důsledky. Permafrost - zmrzlou vodou naplněný povrch země, silný několik desítek až stovek metrů - se oteplováním dostává do "tekutého" stavu. Dochází k mikroskopické cirkulaci vody se všemi následky na soudržnost horského povrchu. Nezvykle horké léto, které letos zasáhlo celou Evropu, má negativní vliv nejen na alpské ledovce, ale také na lidi. Lidi se uchylují ke klimatizaci a pak je paradoxně trápí letní infekce, nastydli z klimatizace. Začíná to škrábáním v krku, pokračuje bolestí na hrudníku, kašlem a rýmou. Ač se to může zdát podivné, i v létě lze nastydnout. Letní virózy trápí v těchto dnech mnoho lidí a lékárníkům jdou obchody. Lidé teď více stůňou, jako by byl začátek listopadu. K rozvoji infekce přispívá střídání teplot během dne a noci, nedávné ochlazení - a také klimatizace. Střídání teplot organismus oslabuje. Sliznice pak snáze podlehnou v souboji s různými viry a bakteriemi. Většina pacientů zvládne potíže sama bez lékaře. Běžná viróza obvykle během tří či čtyř dnů ustoupí. To, že stačí virózu stačí vyležet, však neznamená, že jde o banalitu. Potíže není dobré přecházet, protože mohou způsobit například velmi nebezpečný zánět srdečního svalu. Apelovat na metamanažment žití pro postfašisty znamená totéž jako házet perly sviním. Marný je boj s lidskou hloupostí, boj se však vzdát nesmí.