> Meta iDnes- Sledovací metasíť-Výstupy-moravský MetaInternet-Precedenty-Metabibliotéka <

METAUNIVERSITA

(Universita Synergismu)

veřejně prospěšná metaspolečnost (v. p. ^ms.)

aneb počátky cesty duchovní revoluce epochy globality

varianta síťová

varianta lokální

aneb cesty duchovní revoluce epochy globality

varianta síťová

varianta lokální

aneb cesty duchovní revoluce epochy globality

varianta lokální

aneb cesty duchovní revoluce epochy globality

varianta lokální

Metakomentář sebraných příspěvků za 19.7.2003 až 22.8.2003 (použité sebrané texty slouží jakožto předmět doličný Posledního soudu)

Sebezničující situaci lidstva je třeba neustále omílat a připomínat. Smrtící pandemie globálního zla postfašizmem zvaná stále více ohrožuje lidstvo. Postfašizmus je lidstvu jednoduše nebezpečný proto, že v jeho základu je přítomna odlidštělá svévolnická úchylka ohrožující v globalitě evoluci života. Postfašizmus znamená strach ze svobody a únik před ní k volnosti či lépe řečeno k svévolnosti. Jelikož postfašizmus je naprosté nepochopení svobody, demokracie, lidských práv a lidství, upadá lidstvo do stále většího srabu. Postfašizmus si plete svobodu se svévolností, od kteréžto není daleko k teroru a terorizmu. Postfašizmus přímo či nepřímo vyvolává globální terorizmus, protože první a dominující hodnotou postfašizmu je teror svévolnictví degradující lidství člověka na úroveň rozumného zvířete. Terorizmus je pouhým symptomem pandemie globálního zla, pravou příčinou světového terorizmu je postfašizmus. Teror a terorizmus vyvolávaný globálním postfašizmem působí genocidu lidstva a jeho aktéři přímí či nepřímí jsou odpovědní za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Globální zlo postfašizmu má svůj základ ve ztrátě svobody tedy v chybném rozhodování vůle, protože v špatném vědomí i svědomí ignorujících metarealitu. Z textů dříve uvedených si každý člověk může snadno odvodit zlo, které na něm postfašizmus páše. Od globálního zla a sebezničení se může každý spasit, a s ním celé lidstvo, metamanažmentem žití tedy správným vědomím a svědomím. Vědomí a svědomí člověka rozhoduje o jeho jednání. Svobodnému člověku je sledováním metareality vlastní vědomí a svědomí jednat správně a tedy spravedlivě. Aby člověk mohl být svobodný, musí umět lidstvím překonávat protiklady jevené metareality. Toto umění lidství je člověku záměrně odepřeno v diktatuře postfašizmu, jehož základ spočívá na odmítnutí uznat závaznou autoritu vyplývající z metareality. Tři hlavní proudy postfašizmu - amerikanizmus, katolicizmus a četné variace pozitivizmu – se vzájemně kombinují, kříží a podporují, aby odmítáním metareality deformovaly lidské vědomí a mnohotvárně jevenou metarealitu. Diktaturu postfašizmu lze překonat přívratem k lidství a to metamanažmentem žití. Hledisko primátu kvality žití přede vším ostatním je zcela jistě dobově podmíněno a nepředstavuje výlučně metamanažerské vlastnictví. Soustředěný zájem o problematiku žití bezpochyby souvisí s typickým vývojem postmoderní doby a vyplývá z hluboké krize epochy globalizujícího kapitalizmu. Metamoderní člověk epochy globality činí uměním metamanažmentu žití s motivem bytostné vázanosti žití na metarealitu. Metamanažmentem žití jde o postižení metareálných hledisek, která poukazem na terén žití reprezentuje, a o charakteristiku příznačných motivů a témat z bytostné vázanosti žití a metareality čerpající. Žití se stává předmětem globálního zájmu především v důsledku toho, že metamoderní člověk pojímá umění metamanažmentu jakožto akt sebeuvědomování žité metareality. Metamoderní žití představuje vlastní pole tvůrčího usilování o metarealitu a je tím, co umění metamanažmentu systematisuje a zpodobuje řádem, co prozkoumává a osvětluje, aby posléze metakulturou podalo hlubší pochopení a výklad lidství. Metamoderní člověk totiž chápe umění metamanažmentu jakožto typický projev a případ žití, jakožto žití metarealitou zmnožené a stupňované, a potud se umění metamanažmentu jeví být vrcholem a koncentrací žití, tvořivou aktivitou a dokladem tvorby, na nichž lze nejlépe studovat bytostnou povahu žití a rozpoznat jeho příznačnou hybnost. Žití coby základní, poslední a tvořivostně nevyčerpatelné téma uvažování ovšem nepřipouští přímou a jednorázovou systematisaci, jež by jednou pro vždy záhadu a hádanku člověka vyřešila a tak vlastně odklidila ze stolu. Vše, co člověk lidstvím činí a podniká, představuje jistou verzi srozumění metarealitě žití, proto první úkol pro myšlení spočívá v tom, aby si tuto rozhodující vázanost v každé činnosti předchůdným srozuměním metarealitě uvědomilo, aby se ji pokusilo zahlédnout a osvětlit. Rozhodující výkon myšlení ztělesňuje úvaha, která jednotlivou činnost - byť zdánlivě sebe odlehlejší a sebe specializovanější - nahlíží a objasňuje jako jistou verzi srozumění metarealitě a její interpretaci v žití. A v tomto směru také opravdové myšlení přináší svobodu volby, neboť se neuspokojuje s pouhou reprodukcí příslušného srozumění či interpretace pouček, nýbrž zároveň klade otázku, zda tato verze srozumění respektuje práva důstojného žití, odpovídá-li nárokům lidství, sleduje jeho intence. Hledisko důstojného žití reprezentuje především metarealismemu "zření k celku". Žití důstojné člověka se metarealismem představuje jako universální celek, z něhož každá činnost vychází a do nějž se posléze vrací. Žití znamená metarealismem onu základní a rozhodující souvislost celku, která umožňuje každou svobodnou volbu, protože teprve metarealita ji poskytuje směrodatná měřítka a kritéria. Žití sledující metarealitu vpravdě posuzuje a svobodně volí činy; pravda je metarealitou ukazována a odhalována po všech svých stránkách a složkách. Výchozí a v posledním ohledu rozhodující souvislost žití se prezentuje jako skrytý a němý základ, které ukazuje, že je třeba proniknout k skrytým, spodním, evolučním kořenům žití, pochopit vnitřní samoorganisaci a skladbu žití a odvrátit se od pouhého povrchově rozumového výkladu vnějškovosti. Už elementární poznání žití odkrývá, že jeho základ je totéž co dění, tok, masivnost, pohyb, změna, že metarealismem představuje cosi tvořivě nekonečného. Metarealismem jedná se o základní pojem, který má vesmírnou vážnost a důležitost, jehož užití nutno respektovat v celé spjaté nesměrnosti a šíři. Potud metarealismus reprezentuje vše, co nemá jména. Žití metarealismem ztělesňuje poslední a rozhodující pravdu, základ každého práva a předpoklad vší smysluplnosti, proto se musíme naučit respektovat metamanažmentem bytostná práva člověka. O těch však nerozhoduje, co si o žití myslíme a co o něm soudíme, o těch rozhodují příznačné posuny a gesta samotného žití, jeho charakteristické atributy. A zde se prosazuje zejména základní atribut vlastní všemu totiž evoluce. Všecky cesty vedou k žití a ze všeho nejvíc musíme množit evoluci života na úkor smrti. Žití v metamanažmentu zakládá právo vůbec, žádné právo neobstojí v konfrontaci s právy na metamanažment žití. S ohledem na důstojnost člověka nejedná se jistě o jakékoli žití, ale metamanažované. Žití samo v sobě rozlišuje, že se jednak rozestupuje na opravdové a skutečné a jednak na pouhé živoření. Všude, kde se jedná o tvářnost žití se také setkáváme s projevy žití coby pohybu, náhodnosti, dobrodružnosti a nestálé proměnlivosti. Žití se metarealismem prezentuje jako ustavičný pohyb a změna, nabízí se neustále novými podobami a tvářemi, a potud má povahu vždy znovu nasazující tvořivosti. Rozdíl žití a živoření znamená rozdíl evoluční síly a slabosti. Žití ve svém bytostném založení metarealismem představuje ustavičný pohyb a tvořivost, tedy sílu změny, kdežto živoření se rovná nehybnosti a sterilitě, a proto slabosti. Metamanažované žití se rovná podstatě evoluce a coby síla evoluce se naplňuje a uskutečňuje, když zakládá nezbytnou otevřenost vůči svým vlastním posunům a pohybům. Bytostný rozdíl mezi evoluční silou a slabostí se v posledním ohledu kryje s rozdílem mezi důvěrou k žití a vírou v žití na jednom pólu a podezřívavostí vůči žití a nedůvěrou k němu na pólu opačném. Síla metamanažmentu žití ztělesňuje nepředpojatý, srdečný a bezelstný poměr k žití, schopnost žití přijímat a nic z něho nevylučovat, věřit mu a dát se jím poučit, a nikoli snahu žití svévolně dirigovat. Metamanažerská otevřenost vůči žití vylučuje každou předpojatost a snahu žití redukovat na svévolný názor a představu, neboť zakládá onen bytostný pohyb, důležitější a významnější než každá představa či názor, totiž pohyb hledání cest k zkvalitňování žití a prohlubování jeho zřídel a pramenů. Metamanažmentu žití slouží mnohé prostředky, od metadisků, metaknihoven a metasítí, k metastátům a jejich institucím jakými jsou i metauniversity. Uplatňují se tu však i další a neméně podstatné motivy sebezáchovné. Globální postfašizmus vede k sebezničení lidstva. Lidem diktatury postfašizmu je třeba spásy od sebezničení a tak globalizací nastupuje nutnost Posledního soudu. Posledním soudem je dovršena evoluce humanity na cestě od premodernity, modernity a postmodernity k metamodernitě a to přechodem od kapitalizmu k metakapitalismu. Poslední soud stanoví globální válku proti postfašizmu za zahájenou a to všelidskou povinností každého člověka bojovat proti globálnímu zlu globalizujícího postfašizmu. Poslední soud stanoví jakékoliv rozhodování o lidech a za lidi bez způsobilosti činit metarealitou za zločin proti lidskosti. Z metarealisticky stanovené odpovědnosti činit postfašistická demokracie znamená globální zločin proti lidstvu a takto odvozená globální válka proti postfašizmu je zcela oprávněná. Obdobně každá postfašistická organizace nabývá zločinecký status a globalizující kapitalizmus přídomek zločinného společenského zřízení odpovědného za genocidu lidstva. Každý den přináší důkazy o zločinech proti lidskosti páchaných hňupoelitou alias elitou postfašistické demokracie. Svět ovládla postfašistická demokracie, lidstvu vládne elita postfašistů zvaná hňupoelitou. Netřeba zapomínat na některý proud postfašizmu. Vatikán opětovně odsoudil sňatky mezi osobami stejného pohlaví jako zvrácené. Je to hrozba pro společnost, tvrdí. Katolíci se obávají, že legalizace svazku mezi homosexuály se rozšíří do více států. Vatikán vyzval i nekatolíky, aby se k jeho kampani připojili. Dokument reagoval na to, že některé evropské státy uzákonily homosexuální svazky a na fakt, že tato tendence nachází podporu v USA. Vatikán zaútočil na všechny snahy prosadit rovná práva pro páry stejného pohlaví. Vyzval také zákonodárce katolického vyznání, aby hlasovali proti zákonům legalizujícím sňatky mezi homosexuály, letos tak Vatikán činí již podruhé. Současně katolické členy parlamentů nabádá, aby usilovali o změny zákonů, pokud již v tomto směru byly přijaty. Odsuzuje i homosexuální páry, které adoptovaly děti. Podle Vatikánu svolit, aby děti byly adoptovány takovými (homosexuálními) svazky, by současně znamenalo páchat na těchto dětech násilí tím, že by byly umístěny do prostředí, které je nevede k plnému lidskému rozvoji. Vatikán je proti sňatkům homosexuálů. Další doklad církevního tmářství. Pro katolického homosexuála jde o další duchovní trauma. Nejvyšší věroučná autorita mu sděluje, že jeho lásky a tužby jsou proti božímu zákonu. Když půjde za nimi, bude zatracen. Když poslechne, bude slzet utrpením. Občanská společnost považuje homosexuály za lidi s jinou sexuální orientací. Těch, kdo v různých parlamentech horlí o prasečinách, ubývá a jsou pro smích. Na téhle postmoderní době prolezlé postfašizmem je mnoho shnilého - církev katolická především. Katolická církev globálním nabádáním katolických zákonodárců poškozuje občanskou společnost a tím porušila míru tolerance Posledního soudu. Poslední soud stanoví Katolickou alias Vatikánskou církev za zločinnou a jakožto postfašistickou organizaci za zločineckou neboť globálním nabádáním k ignorování metareality nutí věřící páchat globální zlo. Poslední soud stanoví za universální autoritu všeho existujícího Zákon metarealismu čili Metazákon. Vatikánská církev má povinnost zachovávat žitý Metazákon v celé jeho celistvosti, která se nedá vyčerpat přikázáními, smlouvou nebo poučkami. Žitý Metazákon podléhá celistvosti metareality a jeho zachovávání nelze postihnout v liteře, ale v duchu metamanažmentem žití. Podobně Židé a jiné náboženství nemohou plně zachovávat Zákon ignorováním Metazákona. Metazákon nelze plně postihnout literami zákonů, musí být žit metamanažmentem a jakoby vepsaný v mysli a srdci. Celistvost Metazákona se snaží přiblížit MetaBible coby bible Zákona zákonů a její systematisace MetaTeorií všeho. Služebník žitého Metazákona metarealismem žití stává se "smlouvou všeho lidu planety" bez ohledu na náboženství nebo jiné vyznání tím, že člověku lidstvím přiznává právo metamanažmentu na důstojnost žití. Metamanažment plní žitý Metazákon i bez litery přikázání pouze sledováním metakultury. Metamanažment naplňuje Metazákon jednoduše tím, že žití naplňuje výkladem metareality. Se stejnou autoritou metareality metamanažment neuznává svévolnická podání Zákona drahá farizejům a jiným dogmatikům. Co vychází ze svévolnosti lidské, to poskvrňuje žití a jeho schopnost evoluce života. Ve všenápravě lidství politici musí jít příkladem první. Politika potřebuje novou krev. Už i akční hrdina jde do voleb, světoznámý americký herec rakouského původu Arnold Schwarzenegger oznámil z televizní obrazovky, že bude kandidovat na úřad kalifornského guvernéra. Jeho úmysl občanstvo USA zaskočil, neboť již týdny kolovaly pověsti, že představitel role filmového Terminátora váhá se vstupem na politickou scénu. "Politici švindlují, tápou a chybují. To je důvod, proč chci kandidovat na guvernéra," prohlásil Schwarzenegger. Tím se Schwarzenegger zařadil do dlouhého seznamu více než tří stovek kandidátů, kteří se v říjnu utkají o post guvernéra Kalifornie, která je nejlidnatějším a ekonomicky nejvýznamnějším státem USA. Šestapadesátiletý Schwarzenegger přitom již několik let zvažoval, že by se ucházel o úřad guvernéra. Není prvním zástupcem světa showbyznysu, který by odešel do politiky. Byl to ostatně již jiný hollywoodský herec, Ronald Reagan, jenž svou cestu do Bílého domu zahájil právě v sídle kalifornského guvernéra. Kam vede nezodpovědnost a nezpůsobilost politických kandidátů metarealitou činit ukazuje americký arcihňup. Ten se nyní marně snaží skrýt za svými spolupracovníky. Poradkyně amerického prezidenta George Bushe pro otázky národní bezpečnosti Condoleezza Riceová přiznala osobní odpovědnost za prezidentova falešná obvinění, podle nichž se Irák pokoušel získat uran z Afriky. V televizním rozhovoru Riceová prohlásila, že se cítí "osobně zodpovědná za celou tuto epizodu". Zároveň zdůraznila, že za hlavní problém považuje to, že sporná pasáž "odvedla pozornost od velice naléhavé a přesvědčivé argumentace, kterou prezident prezentoval". Také Bush krátce předtím při tiskové konferenci poprvé připustil odpovědnost za "uranový případ", když prohlásil: "Přebírám osobní odpovědnost za všechno, co říkám". Stejně jako Riceová, i on zdůraznil, že důvody pro válku proti Iráku byly velmi silné a spočívaly na "dobrých a přesvědčivých důkazech". Po týdnech obviňování jiných prezident George Bush poprvé vzal na sebe odpovědnost za jím šířené nepravdivé a neprokázané obvinění, že se režim Saddáma Husajna snažil získat uran v Africe. Jen pár hodin po Bushově prohlášení se ke stejné osobní odpovědnosti za toto falešné obvinění přihlásila i prezidentova nejbližší spolupracovnice, jeho poradkyně pro národní bezpečnost Condoleezza Riceová. "Přebírám osobní odpovědnost za vše, co říkám," uvedl Bush na středeční konferenci v Bílém domě, když byl dotázán na nepravdivé tvrzení o "africkém uranu pro Irák", které pronesl ve své lednové zprávě o stavu Unie. Uveďme, že i odpovědnost za to co myslí a činí, neboť špatné vědomí a svědomí činí zlo. Bush zároveň popřel, že by přeháněl iráckou hrozbu, aby svět přesvědčil o nutnosti vojenského zásahu, jak jej z toho nyní obviňují někteří demokraté, a řekl, že jeho rozhodnutí jít do války vycházelo "z dobrých a přesvědčivých důkazů", že Irák vyvíjí zbraně hromadného ničení. Tvrzení, že Irák se snaží získat v Africe uran k vývoji jaderných zbraní pronesl Bush v lednu ve zprávě o stavu Unie jako důkaz o tom, že irácký režim představuje hrozbu pro USA. V minulých týdnech bylo toto obvinění zpochybněno, protože vycházelo ze zfalšovaných dokumentů. V bouřlivých reakcích, které po tomto odhalení následovaly, Bush a jeho hlavní poradci vinili ředitele Ústřední zpravodajské služby (CIA) George Teneta, že chybil on, když nenechal z Bushovy zprávy vypustit onu šestnáctiřádkovou pasáž o "africkém uranu pro Irák". Později zástupce poradkyně pro národní bezpečnost Stephen Hadley připustil podíl Bílého domu na celé blamáži, avšak Bush až dosud odmítal převzít za to osobní odpovědnost. Americká veřejnost je rozdělena v pohledu na to, zda prezident George Bush uměle nafukoval informace o Iráku, aby zdůvodnil zásah proti Saddámovu režimu, či ne. Titul arcihňupa se tak lehce nezbaví, stejně jako označení jemu oddaných hňupoelitníků. Ostatně dokazuje to sán vývoj v Iráku, kde pokračuje gerilová válka. Situace v Iráku je poněkud zmatená. Už tam válka skončila, jak to oznámil v květnu George Bush? Nebo stále pokračuje? Nebo už začala nová válka? Američané jsou terčem gerilové války. Američané se bojí vyslovit, jak tomu říkají, "V slovo". Tedy Vietnam. Symbol toho, jak se dá zabřednout do konfliktu jako do močálu. Po zkušenostech, které ve Vietnemu učinili, mají pocit, že gerilovou válku nelze vyhrát. Ale lze ji obejít. Prvním krokem je přestat si tvrdit, že lépe už to snad ani jít nemůže. Druhým krokem je zjistit, kdo proti nim bojuje. Bojují jen přívrženci starých pořádků z nostalgie po Saddámovi? Nebo už irácký lid chce útočit na Američany? USA musí jednat, než se ze zabíjení Američanů stane celonárodní irácký sport. Co mají Američané dělat? Vyhrát boj o iráckou ulici. Té se zatím stále žije hůř než před válkou. Elektřina, zásobování a zdravotnictví musí zase fungovat. Všechno to Američanům strašně trvá. V Iráku však život musí být lepší než za Saddáma. Tím přijdou střelci ze zálohy o svoji oporu. Stane se z nich skupina, která nakonec bude vadit i vlastním lidem. Nestanou se vzory, které je správné následovat. Tady je skutečné bitevní pole, kde je nyní třeba vyhrát. Iráckému lidu v každém případě nelze implantovat postfašistickou demokracii amerického typu. Postfašizmus indukuje terorizmus všeho druhu. Svět postfašizmu je plný výbuchů, náloží, trosek a teroristů. A novinkou nejsou ani mrtví v Iráku - ode dne, kdy USA vyhlásily formálně konec války, ozbrojenci zabili desítky amerických vojáků. Přesto je nový smrtící výbuch v Bagdádu jednou z nejhorších zpráv, které z Iráku přišly v uplynulých třech měsících, či spíše zprávou vůbec nejhorší. Má v sobě varovné poselství: konflikt v Iráku může být delší, než se zdálo. Až dosud při útocích umírali především američtí a britští vojáci, ti, kteří Irák obsadili a na které nemálo Iráčanů pohlíží jako na okupanty. Nový útok mířil proti OSN, která mimochodem vyvinula značné úsilí, aby zabránila Američanům a Britům do Iráku před několika měsíci vyrazit, ale potom státní terorizmus USA mlčky bez odsouzení přešla a tedy fakticky podpořila. Proto jde v Iráku o střet terorizmů, útok, který může být první kapitolou dalšího - a dlouhého - prolévání krve. Bomba byla určena střetu terorizmů. Postfašistická diktatura USA v Iráku znamená začátek nové éry, příchod postfašizmu. Nový začátek v Iráku je možný pouze bez protektorátu USA a nikoliv za postfašistické okupace Američanů a Britů. Není však možné pochybovat o výsledku teroristického postupu USA: Irák vstoupil do nové éry, éry postfašizmu. Nové krveprolití tedy není jen varováním pro diplomaty a humanitární pracovníky, kteří se snaží Iráku pomoci. Je špatnou zprávou pro Iráčany a jejich sny o nové budoucnosti založené na opravdové demokracii. Postfašistická demokracie zabíjí a terorizmu používá skrytě, jak dokumentuje záhadná smrt britského experta. Ve střední Anglii za záhadných okolností zemřel britský vládní odborník na zbraně hromadného ničení, jenž byl zapleten do dramatické diskuse o tom, zda bylo nutné, aby se Velká Británie podílela na válce proti Iráku. Bylo nalezeno jeho tělo. V souvislosti s tím hrozí v Británii velká aféra. Devětapadesátiletý expert na bakteriologické zbraně David Kelly se v posledních dnech dostal do podezření, že to byl právě on, kdo poskytl informace pro pořad televize BBC, který se pokusil dokázat, že Blairova vláda záměrně "nafoukla" irácké nebezpečí, což mělo dostat Británii snadněji do války. Jako pravděpodobná příčina Kellyho smrti se zatím jeví sebevražda, ale nejsou vyloučeny ani další možnosti včetně vraždy. Kelly býval v devadesátých letech zbrojním inspektorem OSN, který zkoumal irácký biologický program. Tichý, seriózní, respektovaný expert, který se vší odpovědností pomáhal odkrývat rozsah iráckých zbrojních programů, tak Kellyho charakterizují ti, kteří s nim pracovali. Pro postfašizmus je typické i bez fyzického násilí dohnat někoho k sebevraždě, jako v případě zbrojního experta Davida Kellyho. V postfašizmu je dostatek nohsledů, kteří jsou pro nadřízené odhodláni iniciativně zabíjet. Aféra tvrdě zasáhla i Blairovu vládu. Opozice ji totiž obvinila, že za Kellyho smrt nese odpovědnost. Televize BBC přiznala, že to byl právě Kelly, kdo jí poskytl informace, na jejichž základě ve svém pořadu obvinila Blairův kabinet ze lži o zbraních hromadného ničení v Iráku. Díky ní mělo být veřejné mínění vstřícnější k zapojení britských vojsk do útoku na Saddámův režim. Kelly byl po odvysílání reportáže vyšetřován zvláštní parlamentní komisí a právě nátlak politiků a propírání kauzy v médiích vedl k jeho sebevraždě. Opozice a média vyzývají vládu Tonyho Blaira, aby uznala odpovědnost za jeho sebevraždu. Blair však v žádném případě nemá v úmyslu podat kvůli této záležitosti demisi. Podle Blaira člověk musí být tvrdý, aby vykonával takovou práci totiž přeloženo neštítit se nepřímo silou moci i zabíjet. Je snadné unavit se neustálým varováním západních politiků, že teroristé neznají hranic. Jenže boj proti globálnímu terorizmu postfašizmu vážně není prázdným pojmem. Tato hrozba je zde. Je stálá, trvalá, neodvolatelná a v podstatě nezničitelná. Hrozba nezmizela, my se musíme naučit s ní žít a také jí čelit. A v tom je svět jiný, než býval. V poli dřívějších válek bylo možné rozprášit nepřítelovy šiky, jenže fyzicky porazit globální teroristy, o nichž často ani nevíme, že jsou našimi nepřáteli, je téměř nemožné. Kapitulovat před světovou hrozbou fanatických postfašistických šílenců není možné. Je však nutné být připraven na to, že tato válka bude pokračovat a že ještě ani zdaleka nepadly její poslední oběti. Je třeba být připraven přijmout jejich úder. A poté rychle vyrazit do protiútoku. Teroristé se mezi sebou paktují a jsou mezi sebou solidární. Představitelé USA stejně jako Ruska mají ruce potřísněné krví obětí státního terorizmu a to už jenom tolerancí jiných teroristů. Idi Amin, řezník, maršál, vůdce Ugandy a její vrah, zemřel. Tiskové agentury konstatují, že v lednici skladoval hlavy lidí, zabil i své dítě, odpůrce házel krokodýlům, vyvraždil více než půl milionu Uganďanů. Tato stvůra tedy zemřela. Agentury se nezmiňují, že stvůra také předsedala organizaci afrických států, byla s potleskem vítána v OSN, navštívila Francii. Světová politická scéna včetně USA a Ruska tuto lidožravou obludu respektovala, byla přijímána, zvána, naoko vážena asi přec jen ne. Tento negramotný a krvavý vládce umřel mnoho let po zločinech, v poklidu, v saúdskoarabském exilu. Nikdo jej nezatkl, nepostavil před soud. Byl prostě šéfem státu a hotovo. Poslední měsíc jej drželi při životě pomocí přístrojů, ačkoliv mu ty přístroje už dávno měli nacpat do chřtánu. Balkánským zločincům to musí být líto. Líto to musí být i Saddámovi. Proč oni ano, zatímco lidožravý řezník ne? Nepotrestatelní komunističtí zločinci mohou kývnout hlavou: vida, tolerance zločinců existuje nejen v ČR, ale i v Arábii. Ta tolerance má podivný rozměr. Když jsi státníkem, můžeš své zločiny páchat beztrestně. Jsou povýšeny na jakési státní akty. Z důvodů zcela neznámých nezatknou teroristického lidožrouta Amina v Arábii a nedají jej soudu. Jeho lednice s hlavami nejsou zločinem - nýbrž politikou. Je tato svatost a beztrestnost vládců vzpomínkou na časy, kdy se panovníci rodili z lůna bohů? Mezi zločinem a trestem stojí státní hranice: nevměšování do záležitostí jiného státu je pro lidožravé vládce dalším štítem jejich terorizmu. Jednoduchá námitka, že jde o státní terorizmus, když tam žerou lidi, neplatí. Amin byl přitažlivý pro Rusy - jako bojovník proti imperializmu a neokolonializmu. Byl přitažlivý pro Araby - jako vášnivý antisemita. Milovali jej Afričané - pyšní, že mají vlastního černého pána. Politický zločin státního terorizmu je stále ve věku nevinnosti. Pořád ještě se mu vznešeně a lživě říká: politika. Teroristé se rekrutují také z řad politiků, jak názorně předvádí USA i OSN. OSN podpořila státní terorizmus USA a tak může očekávat teroristickou odezvu. Dosud neznámí teroristé provedli ničivý útok na sídlo OSN v Bagdádu, které bylo v ten okamžik zaplněno třemi stovkami lidí. Při mohutné explozi, která podle agentur otřásla domy vzdálenými až dva kilometry a vyrazila v nich okna, zahynulo nejméně 15 lidí a další čtyři až pět desítek osob bylo zraněno. Mezi mrtvými je i vrchní zástupce OSN v Iráku Sergio Vieira de Mello. Uveďme vše na pravou míru. OSN podporou teroru diktatury kapitálu a globalizujícího postfašizmu představuje nepopsatelný zločin proti lidem z celého světa. OSN přišla do Iráku pomoci státnímu terorizmu USA a postfašistickému terorizmu diktatury kapitálu. Terorizmus v každé podobě je zločinný. Není sporu o tom, že výbuch sídla OSN v Bagdádu byl teroristickým útokem na teroristický útok, přesně reakcí skupinového terorizmu na státní terorizmus. Škody takto pojímaného terorizmu jsou značné a lidské utrpení ohromné. USA vstupuje do nového stadia odboje v Iráku - od náhodných k velmi dobře plánovaným útokům. USA nedokážou zajistit bezpečnost Iráku, ztrácí kontrolu a odboj se každým dnem stupňuje. Lidé útočící na americké jednotky používají stále rafinovanější metody a lepší zbraně. Také útoky na infrastrukturu v Iráku jsou v posledních dnech lépe organizované. Útoky nejsou určeny jen Američanům. Rozvášněný dav v jihoirácké Basře dvakrát napadl české vojáky - při prvním incidentu byli Češi nuceni střílet do vzduchu k rozehnání davu, při druhém házeli Iráčané na vozy české polní nemocnice kameny a několik vojáků muselo být ošetřeno s drobnými zraněními. Kdo seje vítr, sklízí bouři. Česko se pokoutně avšak pevně postavilo na stranu neohitlerovského postfašizmu a tak nese následky. Situace v oblasti působení české polní nemocnice se prudce zhoršila. Iráčané jsou stále nervóznější, stále častěji napadají vojáky. Situace v Basře se vyhrotila, kdy vypukly nepokoje - stovky Iráčanů při nich protestovaly především proti problémům se zásobováním a výpadkům elektřiny. Několik Iráčanů bylo při tom postřeleno. Vše špatné je nakonec k něčemu dobré. Postup USA proti Iráku pomohl odhalit kolaboranty s postfašizmem. Americký prezident George Bush předal Václavu Havlovi Prezidentskou medaili svobody. Havel se tak stal prvním občanem Česka, který byl takto ze strany USA oceněn. Spolu s ním byl při ceremoniálu Bushem dekorován například i otec vodíkové bomby Edward Teller, americký vědec maďarského původu. Mezi jedenácti oceněnými osobnostmi však byl Václav Havel jediným, jehož přijal George Bush k soukromé audienci. Oba politici, kteří se považují za přátele, se sešli v Bílém domě k půlhodinovému rozhovoru ještě před slavnostním ceremoniálem. Přátelství s arcihňupem mluví za vše, Havel se potřísnil arcihňupstvím. Pro Bushe může být setkání v Havlem, který je Američany všeobecně respektován, symbolickým momentem podpory. USA mají potíže se zaváděním pořádku v Iráku, za což se republikánská vláda dostává do palby kritiky ze strany demokratů. Havel jako jeden z prvních českých i světových politiků podpořil Bushovu snahu odstranit režim iráckého diktátora Saddáma Husajna vojenskou agresí tedy státním terorizmem. Spolupodepsal také dopis osmi světových státníků, kteří podpořili před vypuknutím války v Iráku americký postup. Svět postfašizmu však není jednotou, ale jako mezi svévolníky spíše bojem ovšem často tolerovaným. Agent komunistické tajné policie Pavel Minařík se prozatím nemusí bát trestu za plánovaný atentát na Rádio Svobodná Evropa v Mnichově v sedmdesátých letech. Brněnský krajský soud v neveřejném jednání jeho trestní stíhání zastavil. Rozhodnutí je pravomocné a není možné se proti němu odvolat. Jedinou možností je ještě mimořádný opravný prostředek, který umožňuje nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešové poslat případ k posouzení Nejvyššímu soudu. Soud zastavil Minaříkovo stíhání po jedenácti letech soudních tahanic. Jedním z argumentů bylo, že prý Minařík neměl v úmyslu atentátem někomu ublížit telefonickým varováním Rádio Svobodná Evropa krátce před případnou explozí tak, aby budova mohla být včas lidmi vyklizena. Minařík vypracoval v letech 1973 až 1975 několik plánů teroristického útoku a toto varování zvažoval jen v jednom z nich. Měl to být ničivý útok, který by skoncoval s "hanbou éteru", jak Minařík posměšně nazýval mnichovskou Svobodnou Evropu. Naštěstí plány zůstaly na papíře. Za "pouhé" plánování teroristického útoku se Minařík v Česku trestu zatím bát nemusí: české soudy opakovaně rozhodly v jeho prospěch. Případ je prý natolik jasný, že není ani třeba nařizovat veřejné jednání: chybí přesný výpočet možné škody, kterou by Minaříkova nálož mohla způsobit. Postfašistické soudy neznající metazákonností právo precedentu jsou vůbec plné paradoxů. Český občan byl v Rusku odsouzen za pašování necelého gramu hašiše na devatenáct měsíců do vězení a k protidrogové léčbě. Cestou po Indii letos na jaře se prý seznámil se sympatickým Indem. Popíjeli čaj, zakouřili si, popovídali. Když se loučili, dostal od nového přítele dárek: malý kousek hašiše. Dal si ho do batohu a odjel do Himálaje. Cestou zpět při přestupování na letišti v Moskvě pes cvičený na vyhledávání drog zavětřil nad batohem občana Česka. Celníci v něm našli devadesát pět setin gramu hašiše, tedy množství, které vystačí maximálně na tři "jointy". Byl zatčen a odsouzen za pašování drog na devatenáct měsíců. Ruská spravedlnost by se raději měla zaměřit na postfašistickou elitu a to i ve vlastních řadách státní moci. Rusové rychle zapomínají na jimi spáchaný a páchaný státní terorizmus. Ani sebekulatější výročí 21. srpna nemůže být důvodem k oslavám, přesto rok 1968 a následné ruské okupace náleží k památným stránkám historie Česka. V dějinách odboje proti panství Velkého bratra ve východní Evropě mají české události toho roku stálé místo totiž připomínání každého imperializmu a každou nadvládu Velkého bratra. Není důležité zda přitom jde o ideály socializmu s lidskou tváří, nebo o demokracii s postfašistickou tváří. Slavit vládce roku 1968 nebo 1989 je podobně omylné jako slavit hrdinství atentátníků na Hitlera z roku 1944. Vždy šlo pouze o vylepšení teroru diktatury, když se ocitla v bezvýchodné krizi. Snaha opravit diktaturu není projevem touhy po svobodě a demokracii tedy touhy uskutečňovat humanismus nýbrž touhy pokračovat v státním terorizmu. Velký bratr, ruský nebo americký, zná jediné a to sílu zbraní, nikoliv sílu pravdy. Chce vždy zachránit své panství, a povolá si k tomu zbraně. Nám zbyla trapná legenda: vtipnými nápisy na výlohách jsme prý ty tanky porazili a tak je nutno postupovat i proti novému Velkému bratru americkému. Okupace Československa armádami Varšavské smlouvy před 35 lety ohromila většinu občanstva. Nikoli vedení státu a armády. Tam se o plánech Sovětů dobře vědělo. Kolem Československa se v roce 1968 stahovaly již měsíce spojenecké armády. Část československé generality věděla, o co jde. Političtí lídři však ve svém idealizmu nevěřili, na co se Sověti připravují. Vážně to vzal jen Svoboda. Říkal, že je nutné něco podniknout. A Dubček s Černíkem? Ti nebrali varování armády vážně. Dubček i Svoboda věděli, že kolem Československa je pohyb vojsk. Ale nikdo nepřipustil, že se Sověti toho šílenství dopustí. Jestliže se Sovětům nepodařilo zatajit pohyb vojsk, termín útoku utajili dobře. Intervence překvapila i západní zpravodajské služby. Velitel NATO si vzal dovolenou krátce před invazí. I Sověti hráli dlouho před srpnem dezinformační hru. V té době končily na území Československa manévry Varšavské smlouvy Šumava a odchod spojeneckých jednotek Moskva donekonečna prodlužovala. NATO, ale i československé vedení podcenily odhodlání sovětského vůdce Leonida Brežněva. Kvůli záchraně socializmu v Československu byl ochoten rozpoutat i válku. A riskovat konflikt NATO nechtělo. Respektovalo poválečné rozdělení Evropy a na to se nikdy nesmí zapomenout. Rok 1989 pak znamenal pouze střídání jedné diktatury jinou, hegemonii proletariátu kapitálem. Ani vstupem do EU se nic nezmění, svoboda s právem a spravedlností zůstanou v zajetí teroru postfašizmu a klamat nemůže ani jmenuje hlavní město eurounijní spravedlnosti - Štrasburk. Čím dál víc lidí sužovaných odlidštěnou procedurou postfašistické justice tam putuje, aby se domohli práva. Je samozřejmě úplně v pořádku, když se občané už de facto členského státu eurounie obracejí k evropskému soudu. Tuzemské soudy totiž nedokážou rozhodnout některé pře dlouhé roky. Nebo nedokážou rozsudky vymáhat. A stát se tváří, jako by se nic nedělo. Jako by bylo řádné, že lidé čekají na pravomocný rozsudek deset let. Občan tu však není pro instituci, nýbrž instituce pro občana. Proces v postfašistickém zákonodárství je nepřiměřeně dlouhý. Jestliže je protahován a neustále odročován a jestliže soudci různých instancí hrají mezi sebou ping-pong, místo aby rozhodli, je to vina státu. Česko nedokáže zjednat průchod právu. Za to musí konkrétním obětem své nemohoucnosti zaplatit. Jinak se ta újma nedá vyjádřit. Zastánci eurounie by se chtělo na adresu skeptiků uštěpačně prohlásit: Tak, dámy a pánové, kde je lidskost a kde je ta odlidštěná byrokracie? Záležitost je to však příliš vážná. Štrasburské rozsudky proti Česku jsou varováním: Nežijete ve spravedlivém státě. Nebo aspoň: Vaše spravedlnost často nesnese měřítka civilizovaného světa. Soudci a vláda by se měli rdít a v noci bdít, dokud nezjednají nápravu. Otcové, kteří nemohou vídat své děti, ač na to mají soudem uznaný nárok, ztratili trpělivost. Za každý měsíc, o který přijdou že česká justice jim naplnění jejich práv nedokáže zajistit, chtějí po státu odškodnění 30 tisíc korun. Svých práv se muži ze sdružení Spravedlnost dětem domáhají u Evropského soudu pro lidská práva, k němuž už podali pět stížností na Česko. Poslední z nich zamířila do Štrasburku. Otcové tvrdí, že mají na pravidelné kontakty s dítětem soudem uznaný nárok, ale jejich bývalé manželky to prý bojkotují a soudy jsou nečinné. Odškodnění chtějí jako náhradu za ztrátu plnohodnotného života, kdy nemohou naplňovat vztahy s dětmi. Stížnost sdružení Spravedlnost dětem není zdaleka jediná, která skončila u eurounijního soudu ve Štrasburku. Český stát tam byl už několikrát odsouzen k vyplacení odškodného, například za neúměrně dlouhou dobu soudních procesů. Čeští otcové žalují český stát u Evropského soudu pro lidská práva, protože jim není schopen zajistit právo stýkat se s vlastními dětmi. Nejsou ani první, ani poslední. Patrně také, jako jejich předchůdci, u Evropského soudu uspějí. Český stát prohrává, co může. Nesmyslná délka soudního řízení je jednou z příčin neúspěchu českého státu u zahraničních soudů. Druhou příčinou je nevymahatelnost práva. Soud rozhodne, rozsudek platí, ale neuskuteční se. Kdo rozsudku nedbá, dostane třeba někdy i pokutu - a zase ji nikdo nevymáhá. Pro český stát je to nezvyklá situace - odjakživa byl spíše zpupným drábem, než aby se občanů obával, a náhle mu nějaký cizí soud rozsudkem nařídí: Drábe, zaplať! Žalovat stát se u nás mnoho nenosí, natož úspěšně. Stát dodnes trpí ideou, že má vždy pravdu a že občan je obtížná nicka. To je dosti ponurý stín na naší zářné pseudodemokracii. Rozsudky Evropského soudu by ji měly velmi rychle ze snění probudit. Je zle, hoří, může být hůř. Léta blazeovaně zmiňovaný špatný stav právních poměrů ve státě asi vrcholí. Jakmile si občané zvyknou jezdit masově žalovat do Štrasburku, bude se státem zle. Prohraných případů budou tisíce, desetitisíce. Stát bude mít pak jen jednu možnost: evropské rozsudky ignorovat, jak je z domova zvyklý. Evropštější než ignorance by bylo právní poměry u nás rychlostí víc než bleskovou změnit. Příklady táhnou. Romská rodina Červeňákových dostane od české vlády 900 tisíc korun jako odškodnění za diskriminaci. Dohodu stvrdil Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku. V únoru 1993 se Červeňákovi ocitli ve vlaku mířícím z Ústí nad Labem na Slovensko. Ústecká radnice jim koupila lístky, Červeňákovi však později tvrdili, že byli k vystěhování přinuceni. Když se vrátili, neměli kde bydlet, ačkoli jim město nezrušilo nájemní smlouvu. Stěžovali si u českých soudů, ale marně. Když vyčerpali všechny možnosti, poslali stížnost na Česko do Štrasburku a vyhráli. Bude to znamenat, že každý z šesti žalujících členů rodiny dostane 150 tisíc korun od českého státu. Evropský soud nakonec přijal mimosoudní dohodu mezi vládou a Červeňákovými. Pokud by se musel zabývat postupem českých úředníků, hrozila mnohem větší ostuda. Pokud by rozhodoval o původní stížnosti, musel by přísně zhodnotit postup jednotlivých státních institucí. Rodina Červeňákových si u Evropského soudu ve Štrasburku stěžovala na porušení zákazu nelidského a ponižujícího zacházení, na nerespektování rodinného a soukromého života, na pomalé soudní řízení a na diskriminaci. Peníze musí české úřady vyplatit Červeňákovým do tří měsíců. Pro Červeňákovy, kteří ze dne na den zbohatnou, to bude paradoxně znamenat ztrátu příjmu - přijdou totiž nejspíš o sociální dávky, které pobírají. Případ, který se u českých soudů vlekl od května 1993, sice pro Evropský soud skončil, takže Červeňákovi už nemohou žádat o žádné další peníze, spor s ústeckou radnicí však vyřešen není. Česko má na krku další arbitráž. Vše vypadlo, že patálie kolem Novy skončila. Majitelé televize Nova se rozhodli definitivně zrušit pořad Volejte řediteli, který jejímu dřívějšímu vládci Vladimíru Železnému zajistil téměř postfašistickou nesmrtelnost. Vysílání pořadu bylo pozastaveno poté, co byl Železný odvolán z ředitelské funkce. Místo něj zařadí jiný pořad, který má zatím pracovní název Volejte Novu. Jisté je, že už nikdy se nezmění v show jednoho muže, jak bývalo zvykem. Železnému pro prezentaci jeho názorů zůstaly především jeho internetové stránky. Majitelé televize Nova mohou být spokojeni. Dva měsíce poté, co vyprovodili z televize jejího generálního ředitele Vladimíra Železného, dosáhli svých cílů. Cíl, který vlastníci televize měli při odvolávání generálního ředitele, byl splněn. Přestalo se totiž spojovat jméno pana Železného s televizí Nova. Už se o něm mluví jako o senátorovi Železném a o televizi Nova se pro změnu mluví v televizních souvislostech. Majitelům Novy se zdařil ještě jeden krok. Kritizovanému Pavlu Zunovi dali na starost místo zpravodajství program Novy. Vlastníci Novy mají ještě další důvod ke spokojenosti. Už se na ně nikdo neobrací s "nepříjemnými" dotazy, zda se budou podílet na více než desetimiliardové pokutě, kterou stát zaplatil kvůli Nově americké společnosti CME. Spokojen může být i ministr kultury Pavel Dostál. Přinejmenším proto, že na Nově už není kritizován kvůli některým svým rozhodnutím i chování svého ministerstva. Při sledování zpravodajství by naopak mohl cítit nad Novou potěšení. Právě ona za ním jednoznačně stojí v jeho boji proti navracení dalšího majetku šlechtě a církvi. Vlastníci Novy však nemají zdaleka vyhráno a stín Železného je pronásleduje dál. Dodnes totiž probíhají jednání i soudy o tom, kdo vlastně licenci Novy vlastní. Ještě mají padnout některá rozhodnutí soudů, která mohou poměry v televizi velmi zamíchat. V této chvíli totiž soudy řeší majetkové přesuny ve společnosti CET 21, která licenci drží. Pokud vrchní soud rozhodne, že Železný nikdy neměl většinu v této společnosti, bude to mít nedozírné následky. A dokud nebude jasno o licenci, nebudou si moci současní šéfové Novy říkat, že se jim "operace Železný" stoprocentně zdařila. Teprve po definitivním tedy soudním potvrzení vlastnictví Novy mohou směřovat k tomu nejdůležitějšímu cíli - k co nejvýhodnějšímu prodeji Novy bohatému zájemci. V postfašizmu diktatura kapitálu nikdy nespí. Společnost CME Ronalda Laudera se rozhodla zničit televizi Nova. Americký podnikatel Lauder, který dal před deseti lety peníze na rozjezd nejúspěšnější české televize, zahájil proti Nově další arbitráž, ve které žádá až 31 miliard korun. Pokud by byl Lauder úspěšný, znamenalo by to zřejmě konec televize. Lauderova žaloba je dalším, a to velmi neočekávaným kolem v souboji o Novu, který začal v roce 1999, po roztržce Vladimíra Železného s CME. Železný tehdy Američany odstřihl od zisků úspěšné televize. Letos v březnu se zdálo, že příběh končí: Lauder na Česku vysoudil ve stockholmské arbitráži 10,5 miliardy korun za to, že stát jeho investici v Nově neochránil. Noví majitelé Novy poté odvolali z ředitelského postu Vladimíra Železného. Šéfové Novy teď tvrdí, že je krok CME velmi překvapil. CME nově po Nově žádá náhradu škody, která jí vznikla po rozchodu s Železným. Navíc chce i peníze, které by vydělala, kdyby se na příjmech Novy mohla podílet až do roku 2017, kdy Nově končí licence - dohromady až 31 miliard. Lauder překvapivě slibuje, že by zhruba šest miliard vysouzených na Nově odevzdal českému státu. Nová ofenzíva Laudera může mít ještě jednu příčinu a důsledek: pokud by Novu v nové arbitráži skutečně ekonomicky zničil, vzácná celoplošná licence, díky níž teď Nova vysílá, by se vrátila zpět státu. Ve hře je totiž licence, díky které televize vysílá. Případná arbitráž, proti níž majitelé Novy zatím protestují, by se konala ve Vídni a bude trvat minimálně řadu měsíců. Lauderova CME již jmenovala svého arbitra, nyní čeká, že totéž učiní majitel televizní licence CET 21. Pokud by CME oněch 31 miliard vysoudila, znamenalo by to zřejmě konec Novy. Majitel licence CET 21 ručí pouze do výše svého dvousettisícového základního kapitálu. Televize Nova zahájila boj o přežití. Stejně tak americká společnost CME Ronalda Laudera. Obě postfašizmem poškodily občanstvo Česka. Arbitři musí splnit podmínku spravedlnosti a to je soudnost způsobilá metareality. Obě firmy musí zaplatit nikoliv za ztrátu či obohacení, ale za újmu občanstva jimi produkovaným postfašizmem. Obě firmy včetně arbitrů podléhají kuratele Posledního soudu. Každá pomoc Nově a americké společnosti CME Ronalda Laudera je útokem na Poslední soud a tedy na lidstvo. Nadále nelze slepě důvěřovat postfašistické arbitráži nebo justici. Občané mají jedinou možnost a to sebeobranu pomocí různých občanských spolků a sdružení. Proti teroru postfašizmu bojovat lze. Vysokoškoláci, kterým Česká spořitelna slíbila za studium s vyznamenáním desetitisícovou prémii, ale teď jim ji odmítá vyplatit, chtějí o své peníze bojovat. Rozhodli se, že se pokusí dostat velkou banku k soudu. Chtějí se dozvědět, zda měla spořitelna na jednostranné zrušení prémie právo. Rozzlobené studenty nezastavilo ani to, že na rozdíl od mezinárodní banky disponující týmem zkušených právníků nemají na vlastní advokáty dost peněz. Kdyby se každý student soudil se spořitelnou samostatně, zaplatil by jen za žalovanou částku poplatek šest set korun. Nejméně další tři tisíce by stál honorář advokáta za seznámení se s případem, soupis žaloby a jednání u soudu. Při společném postupu by každý student měl přispět pouze šestnácti sty korunami. Protože hromadnou žalobu český soudní řád neumožňuje, mohli by studenti zkusit do soudního sporu vyslat jeden konkrétní případ. Začali organizovat finanční sbírku a za vybrané peníze si chtějí najmout svého právního zástupce. Pomáhá jim s tím Sdružení na obranu spotřebitelů (SOS). Na pobočkách po celé, Česku budou formuláře, pomocí kterých se mohou do akce zapojit další studenti. Pokud by uspěli, otevřelo by to vítěznou cestu i ostatním. Studenti vysokých škol nakonec přinutili Českou spořitelnu, aby zaplatila vše, co při lákání nových klientů slibovala a co pak později nechtěla dodržet. Původně banka lákala vysokoškoláky na to, že když si založí konto Sporostudent a ukončí školu s červeným diplomem, vyplatí jim deset tisíc korun. Na začátku letošního roku však prémii snížila na tisícikorunu. Studenti se tímto jednostranným krokem cítili podvedeni a začali se organizovat ke společné obraně.Společný advokát měl spořitelnu dostat před soud. Poté, co o případu několikrát informovala MF DNES, se spořitelna soudnímu sporu vyhnula a studentům se zavázala, že jim prémii vyplatí v původní výši deset tisíc korun. Prémie v této výši prý bude vyplacena všem studentům, kteří ukončí studium s vyznamenáním a do konce roku 2003 o ni požádají. Vysokoškoláci, kteří si u České spořitelny založili účet Sporostudent a studovali s vyznamenáním, dostanou všechny peníze, na které je banka při podpisu smlouvy lákala. Česká spořitelna svůj postup vysvětlovala tím, že konkrétní prémiová částka byla uvedena pouze v reklamním letáku, ale podepsaná smlouva žádné takové ujednání neobsahovala. Studenti však reklamní kampaň banky na získání nových klientů vnímali jako veřejný příslib, který je banka povinna dodržet. Návratem k původní výši prémie se spořitelna vyhnula soudu, kterým jí studenti hrozili. Česká spořitelna rozhodla, že své původní sliby splní. Spořitelna nyní slibuje, že deset tisíc korun zaplatí všem majitelům Sporostudenta, kteří ukončí studium s vyznamenáním a do konce roku 2003 o prémii požádají. Tomu, kdo už dostal pokrácenou tisícikorunovou prémii, doplatí banka zbytek po prázdninách. Do sporu se silnou bankou šli studenti i přesto, že na zaplacení advokátů neměla řada z nich peníze. Když o problémech mezi studenty a spořitelnou začala informovat MF DNES, hlásili se studentům i cizí lidé, kteří jim chtěli pomoci. Moravská advokátní kancelář nabízela bezplatné zastupování u soudu, soukromý podnikatel chtěl zase přispět do sbírky. Studentům pomáhalo i Sdružení na obranu spotřebitelů. Spořitelna by měla prémii vyplatit nejen těm, kteří dokončí školu letos, ale každému, kdo uzavřel smlouvu s příslibem vysoké prémie a musí přitom ještě nějaký čas studovat. Bude rozhodující, jak spořitelna bude vykládat své prohlášení, ve kterém slibuje, že "prémii vyplatíme studentům podle podmínek, které platily do konce ledna 2003". Diktatura kapitálu ovlivňuje kdeco, i samotné soudy. Soudci, tedy jejich unie, připravili seminář pro podnikatele. Chtějí je vzdělat v zákonech. Lidé oškubaní takovým Koženým by mohli namítnout, že ten znal zákony mnohem lépe než soudci. Podnikatel zaplatí sto dvacet tisíc, což je slušná sumička, za to, aby byl proškolen. Školit ho budou samozřejmě soudci. Jenže zůstanou pak nezávislými, když se náhodou dostanou k případu onoho štědrého mecenáše? Sotva. Soudcovská unie se brání: Komunikace mezi zákonem a byznysem je nanejvýš užitečná a všechny peníze prý navíc zůstávají na účtu a budou použity jen na rozvoj podobných seminářů a nikdy jinak. Sami soudci se navíc vzdají honorářů. V USA se to tak prý dělá. Tak proč se tady vlastně křičí? Možná ne křik, ale přinejmenším povytažené obočí je nejpřirozenější věcí na světě. Proč? Jedna soudkyně tak dlouho protahovala zásadní případ, až obžalovaný zemřel sešlostí věkem. Jiní soudci dokážou restituční spor vléci šest, sedm i deset let. Nešťastníci, jimž takový proces upíjí životní síly jako nějaký Dracula, se pak dovolají spravedlnosti až v dalekém Štrasburku. Občané platí za neschopnost soudců odškodné. Opravdu mají lidé v talárech tolik času, jak sami tvrdí, zdarma školit byznysmeny? Neměli by si spíš udělat vnitřní seminář? Ale i kdyby teoreticky byla naše spravedlnost hladká a rychlá, se soudci je to jako s politiky. V diktatuře kapitálu otázky nezávislosti zůstanou. Politici se nemají nechávat hostit od obchodníků. Ani soudci by neměli od nich brát peníze. Záminky ke korupci jsou přece vždycky nesené mocí peněz. Přemíra diktatury kapitálu však nakonec škodí jí samé. Stát chce přitvrdit v boji proti korupci ve státní a veřejné správě. Vybraní státní úředníci, policisté, ale i soudci a státní zástupci by podle nového návrhu ministerstva vnitra měli mít povinnost dokázat, že ke svému majetku přišli legálně. V případě, že se u nich objeví podezření z korupce, měli by na vyžádání předložit majetkové přiznání, a to nejen své, ale i členů rodiny. Měli by také doložit finanční operace a platby za určené období. Šlo by hlavně o případy, kdy se všeobecně ví, že nějaká osoba ve státních službách bere úplatky, ale nelze jí to vzhledem k vysokému utajení takového jednání dokázat. Návrh je reakcí na nedávnou nelichotivou zprávu o korupci v Česku. Okruh lidí, kteří by byli povinni doložit svůj majetek, má přesně definovat zákon. Podle ministerstva vnitra to však obecně mají být lidé, kteří jsou placeni ze státního rozpočtu a ve svých pozicích mají velké rozhodovací pravomoci, které mohou zneužívat. Pod kontrolu by tak spadali například i lidé z katastrálních úřadů. Fakt je, že v podezřelých případech, kdy je například státní zaměstnanec spojen s urychlenými vklady nemovitostí do katastru, není žádný způsob, jako ho prověřit. Ministerstvo vnitra naopak z návrhu zákona vypustilo možnost nasazení policejních agentů provokatérů, kteří by úplatky sami nabízeli. Nenašlo totiž pro to oporu v platných zákonech. Typicky postfašistický tah. V postfašizmu má nad úředníky viset bič majetkových kontrol. Lidé na úřadech, ale i policisté a soudci by měli být pod větším tlakem, aby nebrali úplatky. Pro vybraný okruh osob stát musí zavést možnost zkontrolovat jejich majetkové poměry. Kontrola majetku podezřelých státních zaměstnanců by měla omezit bující korupci právě ve státní a veřejné správě. Česko má s korupcí vážný problém, získalo stejnou známku jako Slovensko nebo Srí Lanka. Majetková přiznání jsou věcí, která se v boji proti korupci využívá hlavně v USA nebo Velké Británii. Majetkové přiznání by si mohl vyžádat nadřízený od pracovníka, u něhož vznikne podezření, že bere úplatky. Například na ministerstvech by mělo jít o pozice vrchních ředitelů. Majetkovou kontrolu by si šéfové mohli podle návrhu vyžádat také v případech, kdy si jejich podřízený žije nad poměry nebo je o něm známo, že udržuje podezřelé kontakty či lze doložit "problematičnost jeho rozhodovací praxe". Postfašistická společnost majetková přiznání velmi potřebuje. Přispívá to k transparentnosti chování, a občanstvo by tak získalo možnost dozvědět se pravý stav věcí. Problémem však bude, jak vymezit okruh lidí, na něž se kontroly budou vztahovat. Další otázkou může být i kontrola nadřízených. Na soupis majetku by měl mít zaměstnanec 20 dní. Pokud přiznání nepředloží nebo uvede nepravdivé údaje či jeho majetek nebude odpovídat příjmům, pak by mu hrozila výpověď ze státní služby. Nadřízený by také měl povinnost podat trestní oznámení. Jde o součást vyhlášeného boje s korupcí, nedávno se v této souvislosti mluvilo například o agentech-provokatérech. Zdá se, že vláda nyní od myšlenky řízených provokací ustupuje. Přitom je zřejmé proč, korupčníci mají mocné lobby v samotných zákonodárcích. V postfašistické společnosti majetková přiznání mají smysl. Určitě se takto korupce "nevyřeší", ale může to napomoci její redukci. Demokratická společnost bojující s korupcí na všech frontách a všemi prostředky bojuje proti postfašizmu. Postfašizmus je sice jeden, jeho praktikování se však liší. Postfašistická pravice zdůrazňuje málo mocný stát a jednoduché rozhodování, postfašistická levice více akcentuje sankce a kontroly státu. Jde však o extrémy a žádný se nesmí přehnat. Majetková přiznání pro státní zaměstnance v řadě států světa existují, nejde o žádnou českou lidovou tvorbu. V některých státech se přiznání vyžaduje každý rok plošně, v jiných jen tehdy, když existuje nějaké podezření. Plošné každoroční předkládaní hrozí neproveditelností důkladné kontroly, vybrané kontroly vybraných podezřelých hrozí zase šikanou a zneužíváním. Nic není zkrátka zadarmo. Horší je, že zahájení boje s korupcí této vládě nějak moc dlouho trvá. Pořád se jen diskutuje a nic ještě není v řeči paragrafů připraveno. Přitom máme patnáct měsíců po volbách. Proti postfašistické korupci lze bojovat i jinak. Třeba zápisem do obchodního rejstříku během několika dnů bez asistence právníka a přes Internet. Jen ve snu? Čeští podnikatelé by se toho mohli dočkat do dvou let. Reforma obchodních rejstříků má totiž nejvíce odpůrců právě mezi postfašistickými soudci, kteří si myslí, že měnit dnešní systém fungování obchodních rejstříků na krajských soudech není nutné, přišli by o těžce prokazatelný zdroj obohacení. Nový zákon by vedení rejstříků sebral soudům a pověřil jimi úřad. Na zápis, na který se ještě dnes čeká měsíce, by měl úřad maximálně dva týdny. Procedura by se zjednodušila také zavedením formulářů. Až hromadný křik pobouřených zahraničních firem přiměl státní úředníky, aby se začali seriózně zabývat obchodním rejstříkem. Ten je totiž řadu let noční můrou pro podnikatele, a ne rychlou a efektivní službou pro veřejnost. V Praze ještě před pár lety mohli podnikatelé na zápis čekat i rok. Rychlost rejstříkových soudců je nyní sice podstatně vyšší, ale představy podnikatelů stále nesplňuje. Například je zcela běžné, že když chce zahraniční firma v Česku mít pobočku, raději si od právní kanceláře koupí už zapsanou společnost, i když takzvaně spící. Je to lepší než procházet martyriem registrování nové firmy u soudu. Obchodní rejstříky nepřestaly být brzdou podnikání. Zápisy trvají moc dlouho, stále jde o měsíce, a přitom v jiných státech na to stačí týdny, někdy i dny. Podle nové úpravy by zápis do rejstříku měl trvat jen dny a podnikatel by na něj neměl čekat déle než dva týdny. To by nařizoval zákon. Největší úsporu času má přinést to, že by se návrhy podávaly vyplněním formuláře. Ten, kdo si chce dnes sám vyřídit zápis do rejstříku totiž musí nejdříve nastudovat zákon. Potom pochopit, co vše k založení firmy potřebuje. U soudu ho čekají další požadavky. Budoucnost by měla být mnohem snazší. Formuláře na všechny druhy zápisů budou pro laiky srozumitelné a budou k dispozici na Internetu. Ubudou tak případy, kdy podání je neúplné a je nutné je doplňovat. Zpracování registrace bude kratší. Základem reformy je sebrat obchodní rejstříky soudcům. Registraci by nově dělal rejstříkový úřad. A kromě úlevy podnikatelům mají změny přinést i úsporu státu. Soudců se 70tisícovým měsíčním platem je na to škoda. Ve většině případů jde o rutinní práci, až když dojde ke kolizi, věc by šla k soudu. Nový systém by státu ročně ušetřil 23 milionů korun. Pro firmy je dnes zápis do rejstříku nejen časově náročný, ale i drahý. Často si totiž na zprostředkování najímají právníky, kteří jim věci u soudu zařídí. Na samotný zápis zvlášť u malých podnikatelů by přitom nemělo být potřeba právníka. Zápis by mohl podnikatel provést kdekoliv v republice. Nyní smí o zápis žádat jen v kraji, kde firma sídlí. Současný systém je komplikovaný a někdy mají problémy předložit vše správně i advokátní kanceláře. Praxe je odlišná u různých soudů, i v rámci nich jednotliví soudci vedou někdy řízení různě. Rejstříkový úřad vznikne z pracovišť a zaměstnanců dnešních rejstříkových soudů a postfašističtí soudci se brání a nevěří, že úředníci, kteří jen přejdou na nový úřad z dnešních soudů, budou motivováni k rychlejší práci. Privatizaci rejstříků se pokoušely po vzoru Francie prosadit Evropsko-české fórum společně s Komisí pro cenné papíry. Návrh však pro postfašistickou lobby tyjící z korupce neprošel ve sněmovně a po loňských volbách už se do parlamentu nevrátil. Loni vše zrychlil nález Ústavního soudu, který zjistil, že rejstříkový soud v Hradci Králové nebyl schopen zapsat novou firmu do registru po dobu dvou let. Postfašizmus zná své skryté metody diskriminace a nahrávání diktátu kapitálu. Už na startu získá podnikatel handicap a ten další na něj navěsí stát, třeba obchodním rejstříkem. Zapsat do něj firmu rovná se v Česku stresujícímu dobrodružství. Dlouhé lhůty, podezření z korupce. Zlepšení nedosti rychlé. Bohatá firma si najme specialistu, který "v tom" umí chodit, zápis zařídí. Další podnikatel bez prostředků čeká třeba i měsíce. Je nepravděpodobné, že v roce 14 volného podnikání, postfašističtí politici pohnou kostrou a tristní podmínky registrace změní. A to ještě s výhradou: možná. S nadsázkou - politický establishment dosavadním fungováním rejstříku zřejmě zkouší evoluční odolnost byznysmenů. Kdo překoná první překážku registrace, smí si pak vysloužit jako statečný princ i dobrodiní úlev a podpor, neboť přece všechny zdejší politické strany podnikání fandí! Postfašistické soudní lobby se přesto této pravomoci nechce vzdát, ale marně. Nezávislá soudní moc má ostatně jiné poslání než úřadování. A zápis do rejstříku je normální úřední akt. Může ho dělat hospodářská komora, soukromníci, jako to funguje třeba u notářů, anebo zvláštní úřad. Eurounie má vyzkoušeny všechny modely a o budoucnosti rejstříků nepřestává diskutovat. Logicky. Perfektní rejstřík není nějakou výhodičkou pro ulehčení života firem, ale předpokladem soutěživosti každé ekonomiky. Zápisy u obchodních soudů trpěly podobnými postfašistickými nemocemi jako celá soudní moc. Riziko, že rejstříkový úřad bude stonat stejně jako ostatní úřední svět, tu určitě je. Přesto: každá změna špatného je vítaná. Každá dá aspoň naději. Boj proti postfašizmu předpokládá jednoduše přede vším jdoucí platnost poctivosti a slušnosti. To by mělo stačit na to, odhadnout kdo je kdo. Šéfa pojišťovny stíhá policie. Neděje se tak a zla podvodů je pak mnoho. Ředitel zdravotní pojišťovny a majitelka cestovní kanceláře. On kupoval zájezdy pro nemocné klienty, ona mu je prodávala. Současně spolu žili v jedné domácnosti jako druh a družka. Byla to vlastně taková "malá rodinná firma". Intimně-obchodní vztah má dramatické vyústění: jeden z partnerů šel udat toho druhého na policii, že se jej pokusil zabít. V popsané situaci se ocitl ředitel Vojenské zdravotní pojišťovny, jedné z největších v Česku. Policie jej obvinila z pokusu o vraždu. Poškozené se nic nestalo. Čin se měl stát loni v prosinci, policie jej začala vyšetřovat na základě trestního oznámení poškozené. Ředitel Vojenské pojišťovny uzavíral smlouvy s majitelkou cestovky, s níž současně žil. Teď má kvůli ní na krku policii a obvinění z pokusu o vraždu. Hospodaření pojišťovny šetří NKÚ. Byl to takový rodinný podnik. I v postfašizmu je známa čest a tu si někteří lidé úporně hájí. Stoosmiletý český legionář bojuje o čest ve Štrasburku. Poslední žijící český legionář, stoosmiletý Alois Vocásek, se rozhodl vytáhnout do další bitvy. Bude si stěžovat u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku na postup českých soudů. Ty odmítly obnovit proces, v němž byl po druhé světové válce odsouzen na doživotí podle Benešových dekretů - a to za údajnou kolaboraci. Vocásek byl v roce 1946 odsouzen na doživotí mimořádným lidovým soudem, neboť za války byl krátce členem fašistického sdružení Vlajka. Kolegové legionáři ho po válce vyloučili ze svého sdružení a dodnes mezi odbojáři platí za černou ovci. Trvá však na tom, že nikomu neublížil. Když soudy před časem jeho žádost o obnovu procesu odmítly, stěžoval si až Ústavnímu soudu. Ten letos 8. července v jednom z posledních verdiktů před přerušením své činnosti stížnost odmítl. Připustil však, že rozhodování poválečných soudů nebylo zcela v pořádku: "Je zcela zřejmé, že při dnešních přísných měřítcích kladených na dodržování základních lidských práv a svobod by většina soudních rozhodnutí z poválečného období (a to nejen v Česku) nemohla obstát. To však samo o sobě nemůže být dostatečným důvodem pro zrušení jakéhokoli rozsudku z uvedeného období." Doživotní odsouzení za kolaboraci podle Benešových dekretů i po amnestii zůstává stále pravomocné. Alois Vocásek, poslední český legionář a nejstarší muž v Česku, však už nežije. Zemřel ve sto sedmi letech několik hodin poté, co dal svému advokátovi pokyn, aby podal stížnost k Evropskému soudu ve Štrasburku na české soudy, které ho po druhé světové válce odsoudily za kolaboraci podle Benešových dekretů. Řízení u Evropského soudu však může pokračovat i po Vocáskově smrti. O tom, zda se tak stane, musí rozhodnout Vocáskovi pozůstalí. Posouzení je snadné. Kdo dobrovolně vstoupil do fašistické, komunistické, postfašistické nebo postkomunistické organizace nebo s ní spolupracoval dopustil se zločinu proti lidskosti a kolaborace se zločineckou organizací. Lidství a zločin proti lidství je universální a není omezen na platnost toho nebo onoho zákonodárství. Něco podobného platí i pro Františka Oldřicha Kinského. Kinský, který právě prohrál jeden ze svých sporů. Obce totiž majetek, na který si činil nárok on, měly držet v "dobré víře". Dobrá víra je věcí, která se dosti těžko dokazuje. Člověk může něco zabavit nebo ukrást a potom tvrdit, že tak činil v dobré víře. Právně "dobrá víra" něco znamená. Stejně existuje právní pojem “zlého úmyslu” a toho se dopouští František Oldřich Kinský, když se snaží vyprát špinavý nacistický majetek. Jedna z nejkontroverznějších restitučních kauz, kvůli které chtějí politici v obavě o platnost takzvaných Benešových dekretů dokonce měnit ústavu, má další dějství. Právní zástupce Františka Oldřicha Kinského Jaroslav Čapek podává další žaloby. Žalob na postfašistický stát přibývá, lidé chtějí odškodné. Na státní instituce se letos začaly hrnout žaloby za to, že kvůli jejich postupu přišli lidé a firmy o své peníze. Do sporů se nyní dostává hlavně Komise pro cenné papíry, finanční úřady a ministerstvo financí. To už muselo zaplatit 10 miliard korun za zmařenou investici bývalému vlastníkovi televize Nova a nyní hrozí další spor o miliardu kvůli televizi TV3. Se státem se soudit o další desítky, ale možná i stovky milionů chtějí nyní klienti zkrachovalých makléřských firem, kteří marně čekají na náhradu za své investice. Dát stát k soudu za to, že jeho instituce nedělá, co by ze zákona měla, se odhodlal zatím jeden z klientů. Pokud by však soud vyhověl takové žalobě, může se strhnout lavina podobných. Nejvyšší správní soud od začátku roku registruje již přes 80 žalob na tyto instituce. Nejčastějším důvodem stížností je výše doměřené daně a způsob jejího doměření. V postfašizmu se lidé soudí také o děti. Soudní exekutoři obvykle zabavují dlužníkům televize a nábytek - tentokrát si přišli pro dítě. Obyvatelé pražské ulice U Nikolajky viděli něco podobného poprvé. Pro devítiletého Jana si otec přišel v doprovodu soudních vykonavatelů, pracovnice odboru péče o dítě a přítele s kamerou. Nebylo mu to nic platné. Jan doma stejně nebyl. Šlo o den, kdy měl Jan odjet se svým otcem na dvoutýdenní prázdniny. Případ ukázal, kam až mohou dospět vztahy v rozvrácených rodinách. Petr Kotan, který už více než dva roky svého syna neviděl, přestože s ním má na základě rozhodnutí soudu trávit každý druhý víkend a část všech prázdnin, žaluje Česko ve Štrasburku. Chce, aby mu Evropský soud pro lidská práva přiznal odškodnění za to, že české soudy nedokázaly vymoci své vlastní rozsudky, a neumožnily mu tak stýkat se s vlastním dítětem. Újmu, kterou utrpěl tím, že syna přes dva roky neviděl, si cení na 23 tisíc eur. Že syna nedostane ani tentokrát, tušil Petr Kotan předem. Právě proto si s sebou přivedl čtyřčlenný doprovod. Soudní vykonavatelé se měli postarat o odebrání dítěte matce, úkolem pracovnice odboru péče o dítě zase bylo dohlédnout na to, aby nebyla porušena Janova práva. Dveře bytu se otevřely hned na první zazvonění. Dovnitř však směli jen "muži zákona". Jana doma nenašli. Podle jeho matky je už pár dní na táboře. Kde, to žena odmítla exekuci prozradit. Nepodařená exekuce v ulici U Nikolajky trvala jen deset minut. Soudní vykonavatelé otci přečetli protokol, který s jeho bývalou ženou sepsali, a vzápětí se zjevným ulehčením odjeli. Svévolnost postfašistických soudů a exekutorů je známa. Téměř půl miliardy dluhů firem Václava Fischera u Komerční banky, ČSA a České správy letišť získal pod kontrolu jeho nový obchodní partner Karel Komárek. Dokončil tak nejdůležitější kroky k odvrácení krize kolem největší cestovní kanceláře v Česku. Komárek odkoupil Fischerovy dluhy přesahující u Komerční banky 400 milionů za zhruba 60 procent hodnoty. Jeden vydělá a občané prodělají těch 40 procent. V postfašizmu platí nepoctivost a snaha vydělat za každou cenu a tak musí existovat Nejvyšší kontrolní úřad. Chci odejít s čistým stolem, prohlásil loni na podzim Václav Havel a pozval na Hrad NKÚ. Nyní skončená prověrka hospodaření však poukázala na řadu nedostatků. NKÚ zjistil milionové chyby v účetnictví a špatnou dokumentaci při investičních akcích. Nevýhodné smlouvy, účtování dvakrát, nevypořádání dopravní nehody, sporné provize. Správa Pražského hradu ve svém účetnictví nevedla budovy a pozemky za téměř dvě miliardy korun. V účetnictví také chybějí více než dvě stovky uměleckých předmětů a další nebyly oceněny. Většina z nemovitostí nebyla oceněna. Postfašistická demokracie se pevně drží, je totiž dobrým byznysem a prostředkem korupčního sebeobohacení, jak příkladně ukazuje případ Internetu do škol v němž jde o miliardu z daní občanstva. Je to zatím největší skandál, který po sobě zanechala vláda Miloše Zemana. V obří zakázce na zavádění počítačů do škol stát nevýhodně investoval překvapivých 884 milionů korun. Zjistil to NKÚ, který dokumentaci k projektu Internet do škol, kritizovanému dlouhodobě odborníky i médii, několik měsíců zkoumal. Tak vypadá postfašistický byznys. Ministryně školství zatím nerozhodla, zda na odpovědné úředníky podá trestní oznámení. Podle kontrolorů ministerstvo školství porušilo například zákon o rozpočtových pravidlech, rozpočtovou kázeň i vlastní podmínky soutěže. Úředníci v čele s exministrem Zemanem navíc podle NKÚ přistoupili na přemrštěné ceny a dodavatele téměř nekontrolovali. Předražené jsou podle kontrolorů například přípojky jednotlivých školních počítačů k síti. Čtyři znalecké posudky, které NKÚ nechalo zpracovat, se shodly, že přípojka je nejméně čtyřnásobně předražená. Kontroloři odhalili i závažnější pochybení. V rozporu se zadávací dokumentací generální dodavatel vyfakturoval v závěru roku 2001 149 milionů korun za provedení sběru informací o školách. Ministerstvo fakturu uhradilo, přestože to bylo v zadávací dokumentaci výslovně vyloučeno. Záležitost s fakturou má další háček. Ministerstvo tehdy platilo za něco, co vůbec nedostalo. Sběr dat na školách totiž sotva započal a dodavatel si tedy částku vyúčtoval předem, aniž práci provedl. Dodavatele o to požádalo samo ministerstvo. Projekt byl ve skluzu a bylo potřeba vyčerpat část peněz, které byly v rozpočtu. V dalším roce by pak ty peníze chyběly. Ta se tedy podniká v postfašistické demokracii. Celý projekt a roli státních úředníků začne zkoumat policie. Občané přišli o miliony, říká kontrola. Nejde o ojedinělý přečin. Na Úřadu vlády se za působení exministra bez portfeje Karla Březiny velice podivným způsobem nakládalo s přidělenými penězi. Upozorňuje na to zpráva NKÚ. Tato zpráva detailně popisuje téměř padesát chyb, kterých se Úřad vlády v letech 2000 a 2001 dopustil. Podle závěrů kontrolního úřadu se tak ve Strakově akademii během těchto let použilo téměř sedm milionů korun v rozporu s tím, na co byly tyto peníze původě určeny. Úřad vlády navíc podle zprávy nedodržoval zákonem stanovené povinnosti při zadávání veřejných zakázek. Nejhoršího provinění se úřad pod Březinovým vedením dopustil, když přidělené služební byty zneužíval k jiným účelům, než podle zákona směl. Velká část peněz z nájemného navíc nešla na účet Úřadu vlády, ale na účet soukromé společnosti. Cigarety a alkohol se běžně kupovaly jako "občerstvení" na pracovní jednání. Na dovolenou do rekreačních objektů Úřadu vlády jezdili i lidé, kteří neměli se Strakovou akademií vůbec nic společného. Špatně se neměli ani někteří zaměstnanci. Mnoho lidí z doby, kdy úřad vedl Karel Březina, působí ve Strakově akademii dodnes. V postfašistické demokracii si stačí srovnat majetkové poměry vykonavatelů demokracie a jejich oficiální příjmy. Tak senátor neumí říci, kde vzal 43 milionů. Senátor Alexandr Novák (ODS) si nepamatuje, jak se v roce 1999 objevilo na jeho zahraničním kontě více než čtyřicet milionů korun. Policisté z Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality však vysvětlení mají. Podle nich chomutovský senátor za ODS Alexandr Novák přijal před čtyřmi lety čtyřicetimilionový úplatek. Policejní verze je taková, že si Novák zřejmě přivlastnil více než čtyřicetimilionovou provizi za prodej městských akcií Severočeské energetiky a Severočeské plynárenské německé firmě VNG-Verbundnetz Gas. Provize byla podle policistů určena městu Chomutov a Novák byl v té době jeho starostou. Nový vlastník vyplatil za prodej akcií vysokou oficiální provizi. Ta však neputovala na účet města, ale na soukromý účet starosty. Podezření, že se jednalo o úplatek, však Novák odmítá. Tvrdí, že peníze vydělal podnikáním. Není však schopen vysvětlit, z čeho peníze pocházejí ani kdo mu je poslal. Případ začala policie šetřit poté, co ji o neobvyklém bankovním převodu informoval Interpol. Před dvěma týdny policisté požádali Senát, aby Nováka zbavil imunity. Novák tvrdil, že o vydání sám požádá. Pokud k tomu Senát svolí, chce policie Nováka stíhat za přijímání úplatku a zneužití pravomoci veřejného činitele. Podezřelá transakce proběhla v době, kdy Novák ještě nebyl senátorem, a tak bude s jeho vydáním zřejmě souhlasit i imunitní výbor Senátu. A v postfašistické demokracii takoví lidé mohou zastupovat ODS v Senátu. Není divu, i sám Senát bere hospodaření s daněmi občanstva na lehkou váhu. Senát si pro čtyřicet svých úředníků pronajal kanceláře za milion korun ročně, třebaže už pro ně za čtyři miliony postavil provizorní buňky. Úředníkům, kteří kvůli opravám museli opustit svá pracoviště v jednom ze dvou historických paláců Senátu, se v buňkách na nádvoří Valdštejnského paláce nelíbí. V buňkách se podle úředníků nedá vydržet. Za úředníky se přimluvili i někteří senátoři. V buňkách je podle nich horko a navíc se jimi nese zápach lepidla či umělé hmoty. A tak se začalo hledat náhradní ubytování, ačkoli buňky jsou vybaveny klimatizací, topením a teče v nich studená i teplá voda. Za jejich pronájem Senát zaplatil téměř dva miliony korun, za stavební práce spojené s instalací buněk a jejich zprovozněním pak další dva. Někteří senátoři přitom upozorňovali, že by se úředníci klidně vešli do stávajících paláců. Co bude s buňkami, až se z nich vystěhují úředníci, se zatím neví. V Česku se špatně hospodaří s daněmi občanů a přitom reforma hospodaření s daněmi spočívá v zakrytí nedostatků. Premiér Vladimír Špidla přesto úspěšně vybojoval první parlamentní bitvu o rozpočtovou reformu. Pochopitelně, vždyť především vykonavatelé postfašistické demokracie vydělávají. Pokud by vláda neuspěla, uvažovala o tom, že skončí. Vládní koalici se podařilo velmi těsně protlačit prvním kolem hlasování všech jedenáct zákonů, na kterých reforma stojí a jež by měly státu ušetřit za tři roky až 270 miliard korun. Špidlův tým však musel za úspěch zaplatit. Pootevřel vrátka k tomu, co původně vůbec nepřipouštěl - aby se navrhované zákony znovu předělaly a změkčily podle přání nespokojených poslanců. Změny v reformě chystají i komunisté, jen ODS nepředloží nic. ODS vládu opět tvrdě kritizovala a nepodpořila ani jeden návrh. Při definitivním hlasování o reformě po prázdninách čekají vládní koalici mnohem těžší chvíle než nyní. Pokud se nesplní představy Hojdara a dalších kritiků, nebudou pro reformu hlasovat a ta nemusí projít. Šéf ODS Mirek Topolánek již oznámil, že by pak rád využil vysokých preferencí strany a odstavil vládní koalici od moci, když jeho lidé už o tom vyjednávají s poslanci ČSSD a KDU-ČSL. Šéf nejsilnější opoziční strany vzkázal vládě, že ji svrhne. ODS se o to podle svého předsedy pokusí už na podzim při druhém nebo třetím čtení zákonů k vládní reformě veřejných financí nebo při schvalování státního rozpočtu na příští rok. Vedení nejsilnější opoziční strany se však shodlo mlžit. Pád této vlády prý v rukou mají pouze vládní poslanci, přitom mezi ODS a některými sociálními demokraty už probíhá vzájemné vyjednávání. Jeho cílem je přesvědčit vládní poslance, aby na podzim hlasovali proti ekonomické reformě a rozpočtu Špidlovy vlády. Tím by se možnost předčasných voleb zvětšila. Bude-li mít vládní koalice nějaké problémy, bude je mít kvůli sobě, nikoli kvůli tomu, že pan Topolánek vydal razantní prohlášení. Jestli se ODS pokusí o svržení vlády, ukáže se až na podzim. Pokud by vládě neprošly ani reforma, ani rozpočet, je dokonce pravděpodobné, že ji Špidla sám rozpustí, jak už dříve naznačoval. Všechny síly, které vládní reformu cupují, si do podzimu procvičí svaly. S reformou a s vládou to vypadá nedobře. Topolánkovi modří boys nemusí moc piklit, jak vládu svrhnou. Svrhne se sama. Špidla na sebe riziko zatracení bere. Reforma bez obětí (včetně osobních) neexistuje. Kolik "přátel" však cítí podobně? Už se v kuloárech šeptá, že po Špidlovi je skoro veta. Ale s ním i bez něj tu pořád bude stejná, širokorozchodná postfašistická strana, která si nerozumí a zřejmě nemá ani dostatek čestných lidí. Nový ministr spravedlnosti odstoupil ještě dříve, než se své funkce stačil ujmout. Kontroverzní českobudějovický advokát, jehož premiér na ministerský post oficiálně nominoval, rezignoval pro svou minulost, když počátkem roku v opilosti havaroval a kdy dva roky na konci osmdesátých let strávil v KSČ. Vláda není způsobilá posoudit metarealitu a dopouští se chyb. Jedna je zase na obzoru. Brzy se bude prodávat státní podíl v Severočeských dolech a v Sokolovské uhelné. Každé rozhodnutí privatizace má své náklady a výnosy, své odpůrce a zastánce, své vítěze a poražené. Na způsobu prodeje je kritizován především fakt, že má příliš komplikovaných kritérií, která jsou jakoby šita na míru minimu zájemců, vítěz je prý jakoby předem znám. Hlavně v případě Severočeských dolů se mluví pouze o Appian Group, majiteli Mostecké uhelné. Účastník soutěže musí mít například praxi s těžbou, nesmí těžit nebo distribuovat možnou náhradu hnědého uhlí (např. plyn), nesmí těžit uhlí v sousední zemi apod. Vláda měla rovnou zvolit institut prodeje předem určenému partnerovi, než tak nějak předstírat otevřenou soutěž. I takový postup může být nakonec legitimní. Snahou hrát nečestně vládě zvoní hrana. Vládní reforma se dále rozmělňuje, odnesou ji nejméně průbojní. Stávkovat kvůli platům chtějí i úředníci. Stávka 1. září možná neochromí jen školy. Vážně o ní začali uvažovat i úředníci. Úředníci si vzali příklad z učitelů, chystají protesty. Kromě učitelů protesty hrozí i úředníci a další zaměstnanci placení z veřejných rozpočtů. O stávce začínají po vzoru učitelů jednat další odborové svazy. Polepšit si, i když ne tak, jak si představovali, už mají nejen policisté, kantoři a zdravotníci, ale také úředníci. Berní úředníci chtějí stávkovat pečlivou prací. Má to být horší, než kdyby nepracovali vůbec. Berní úředníci alespoň ti pražští - už mají jasno, jak si zkusí od vlády vymoci vyšší platy. Od 1. září, kdy mají kvůli mzdám stávkovat i učitelé, začnou striktně dodržovat veškeré předpisy a zákonné lhůty pro výběr daní. Výsledek? Fronty ochromí finanční úřady a výběr daní se výrazně zpomalí. Protest není časově omezen - potrvá možná celé měsíce. Kdyby stávkovali a úřad zavřeli na jeden den, velký efekt by to nepřineslo. Lidé by prostě přišli jindy. Takhle to stát a občané pocítí víc. Nespokojenost s novým platovým systémem vládne na finančních úřadech po celém Česku. Účinky "byrokratického bojkotu" si před několika lety vyzkoušeli francouzští celníci, kteří dokázali zablokovat hranice pouhými pečlivými kontrolami každého projíždějícího vozidla. O tom, zda se přehnanou byrokracií od září zablokují všechny berní úřady v Česku, se rozhodne na společné schůzce obou odborových svazů finančních úředníků. Vladimír Špidla se na poslední chvíli snaží zabránit stávce, jíž hrozí učitelé a úředníci. Jak toho chce dosáhnout, však není jasné - nechce jim totiž dát peníze, o které odborářům jde. V sobotu 13. září se mají do Prahy sjet desetitisíce protestujících zaměstnanců z celého Česka. Demonstrací chtějí přesvědčit poslance, aby do zákonů, na nichž je postavena reforma veřejných financí, propašovali výrazné úpravy. I berní úředníci už zvažují, jak se připojit ke stávce učitelů. Zdá se, že i kdyby strašlivé atmosférické poměry koncem léta polevily, bude začátkem září možná ještě hodně horko. Politicky horko. Je překvapivé, jak najednou lidé, kteří zdánlivě nemají v rukou velké zbraně, objevují své netušené možnosti. Učitelé už poznali svou sílu, ač si ještě donedávna museli připadat jako sbor nevolníků s ohnutým hřbetem, který takovému panstvu, jako jsou zemědělci nebo železničáři, nesahá ani po paty. Nyní svou moc odhalili i další státní zaměstnanci. Bez daní se nejen nedá žádná reforma dělat, ale stát nemůže dlouhodobě fungovat vůbec, dokonce ani špatně ne. Poté, co naději na úspěch získali už i takoví otloukánci, jako jsou učitelé, musel svou šanci zavětřit i největší pesimista. Učitelé se možná poprvé stali jakousi avantgardou. Již tak doutnající nespokojenost se rozhořela zvláště po návrhu přidat policistům, hasičům, celníkům a pracovníkům Vězeňské služby. Ti přitom nijak zvlášť nekřičeli. (Teprve taková stávka celníků nebo vězeňské ostrahy, to by bylo něco!) Jakmile však státem placený lid pochopil, že utahování opasků se nebude týkat opasků rozličných uniforem, byl lid podrážděn. Gross a Ibl ve spojení s některými členy opozice tak vypustili džina z lahve. Nátlakové prostředky už nejsou výsadou nějaké privilegované menšiny, s požadavky může přijít téměř každá zapojená do státní převodovky. Stát je stroj tolika propojených koleček, že jakmile vypadne jedno, sype se všechno. Bez spolupráce úřednictva reforma končí. Odboráři chtějí za měsíc znovu demonstrovat v Praze proti reformě veřejných financí. Členům dvou nejsilnějších odborových centrál se na vládním návrhu reformy nelíbí téměř nic a chtějí, aby jej poslanci zásadně změnili. Odboráři chtějí vytvořit živý řetěz. Jenže známo je, že řetěz je tak silný jaký je jeho nejslabší článek a tím je postfašistické vedení odborů. Vedení odborových centrál kolaboruje s postfašistickou vládou. Věčně ale postfašizmu ustupovat nelze. Je třeba generální stávky proti postfašizmu a ve školách předně. Původně měla stávka učitelů ochromit školy nejméně na tři dny. Teď se zdá, že se vše odehraje 1. září během čtyřiadvaceti hodin. Školští odboráři totiž ustoupili ze svých plánů. V novém platovém systému, proti kterému odboráři protestují, dopadli učitelé základních škol a policisté nejlépe. Mzdy se jim mají zvýšit. Pokud však vláda nenajde peníze na polovinu třináctých a čtrnáctých platů pro státní zaměstnance, celoročně si polepší jen o stokoruny, což jim nestačí. Postfašistické školství bude pokračovat. Začátek školního roku se odkládá o jeden jediný den. Pokud však vláda bouřícím se učitelům nevyhoví a během zářijových jednání o rozpočtu nenajde šest miliard korun na třinácté platy pro státní zaměstnance, bude se v říjnu stávkovat znovu, a to pořádně. Jednodenní stávka je k ničemu, veřejnost si jí sotva všimne. Protest zatím podpořila zhruba polovina škol. Další se o tom, zda budou stávkovat, rozhodnou až příští týden, kdy odboráři očekávají největší nápor přihlášek. Jednodenní stávka je jen demonstrativní. Ve školách se ten den učí stejně jen hodinu. Pouze generální stávka proti postfašizmu je jedině tou cestou k opravdové reformě. Kam vede ustupování postfašizmu názorně předvádí zákonodárci diktující občanstvu postfašistické zákony. Postfašističtí poslanci mají svou funkci zákonodárce pouze za příležitost k obohacení a tak chtějí zavést hlasovací hodiny. Poslancům se nelíbí, že musí trávit v parlamentu dlouhé hodiny a čekat, až začne hlasování. Chtějí proto zavést pevný rozvrh hlasování - napříště by o důležitých věcech hlasovali pouze ve středu a pátek, a to od 9 do 14 hodin. Dnes platí, že se hlasování o zákonech může konat prakticky kdykoliv. Mnohokrát se už stalo, že některý zákon neprošel jen proto, že na hlasování nestačil doběhnout dostatek poslanců. Poslanci by vlastně ani nemuseli chodit do práce, nový systém povede k tomu, že bude v parlamentu chybět ještě více poslanců. Ne všichni poslanci totiž budou sedět v jednacím sále i v době, kdy vědí, že jim žádné důležité rozhodnutí nemůže uniknout. Bude mnohem více poslanců, kteří se nebudou chtít zabývat debatou a nebudou ji poslouchat. Pochopitelně svaté jsou postfašistickým zákonodárcům jejich platy. ODS odmítá zmrazení poslaneckých platů. Čeští poslanci zastávající reformu financí v sobě našli výjimečnou odvahu. Shodli se totiž na zmrazení svých platů až do roku 2006. Jen ODS je proti: Platy rostou v celé zemi a je nefér, že ústavním činitelům ne, tvrdí. Ať dopadne hlasování o reformně veřejných financí ve sněmovně jakkoli, jedno je už nyní jasné: čeští ústavní činitelé nedostanou další tři roky ani korunu přidáno. Jediná strana, která tak ve sněmovně zmrazení platů poslanců a senátorů nepodpoří, budou občanští demokraté. Hlasy ODS však na zamítnutí návrhu stačit nebudou. Poslanci vládní koalice spolu s komunisty totiž vládnou jasnou převahou sto dvaačtyřiceti hlasy. Po zmatcích a napínání publika vytáhla ODS z rukávu své modré eso neboli svou verzi reformy. "Modrá šance" je jakýsi strategický plán, pokud by ODS získala vládní moc. Ani Modrá šance nepřináší nic, co bychom už neslyšeli: dvoupilířový penzijní model, redukce úřadů, školné, adresnější sociální systém, ovšem včetně pitoreskní čtyřtisícové dávky pro všechny. Právě tahle zvláštní inovace sociálního systému vyvolává lehké podezření, zda vše, co ODS sepsala, myslí také vážně. Poprvé však ODS čestně přiznává odvrácenou tvář svého největšího hitu, rovné daně. Patnáctiprocentní zdanění příjmů lidí i firem a jedna sazba DPH přinesou potřebné zjednodušení děsivého úřadování, ale také mnohamiliardový propad v příjmech státu. Vyrovnaný rozpočet od ní proto prý máme čekat až v roce 2010. Po zkušenostech, které za sebou občanští demokraté zanechávají, se však dá jen stěží uvěřit, že z pěkné papírové modré nezůstane ve skutečnosti pouze ošklivá nudná šeď. Pouhý den poté, co vládní koalici opustil klíčový poslanec a vláda přišla o většinu ve sněmovně, vyhlásila opozice, že chce vládu svrhnout. Předseda ODS Mirek Topolánek řekl, že se jeho strana pokusí svrhnout vládu už na podzim. ODS podle něj jedná s dalšími poslanci sociální demokracie, aby pro tuto akci získala jejich podporu. Jen tak se jí může podařit vyslovit vládě nedůvěru a také zkrátit funkční období současné sněmovny. Za přispění zákonodárců postfašizmus řádí leckde dál. Profesionální voják elitní Hradní stráže při své sobotní službě spáchal sebevraždu. V Hradní stráži je to v poslední době čtvrtá mimořádná událost. Třiadvacetiletý rotmistr proti sobě dvacet minut po půlnoci namířil samopal vzor 61 (Škorpion) v době, kdy střežil autopark v blízkosti Jízdárny Pražského hradu. Velitel Hradní stráže vylučuje, že tragédie souvisí se šikanou či s problémy ve vztazích, jimiž se jednotka "proslavila". Dopis na rozloučenou se nenašel. Známe sílu postfašizmu dohnat k sebevraždě. Aféry "elitní jednotky" trvají už léta. Všechny tyto aféry jen urychlily úvahy o nutné reorganizaci Hradní stráže, po níž by měla opět získat kredit elitního útvaru ozbrojených sil. Život sám se brání přemíře postfašizmu. Vraždy možná přepíší zákony. Po trojnásobné vraždě v Litvínovicích vláda vymýšlí, jak lépe chránit lidi před násilníky, kteří opakovaně vyhrožují. Rozběhlo se detailní vyšetřování, které má odpovědět na zásadní otázku: Mohla policie vraždě tří obyvatel Litvínovic zabránit, když věděla, že vrah opakovaně hrozí svým sousedům smrtí, a dokonce je i napadá? Souběžně s tím ministerští analytici přemýšlejí, zda současné zákony dávají policii dostatek pravomocí zasáhnout proti agresivním lidem dřív, než někomu ublíží. Policie se totiž v podobných případech, jako je ten litvínovický, brání tím, že zákony jí svazují ruce. Typicky postfašistická argumentace, žádná prevence. Dokud agresor někoho nenapadne a jen vyhrožuje, nemají moc šancí dostat ho do vazby. I na státním zastupitelství proto probíhá kontrola, zda bylo vše v pořádku. K výše popsané aktivitě se však stát rozhoupal až poté, co o liknavém postupu úřadů informovala média, a ministr Stanislav Gross to "schytal" i v parlamentu. Až dosud špičky policie i ministerstva případ považovaly za běžnou regionální záležitost. Občanů se postfašizmus dotýká mnohem dotěrněji, větší nebezpečí než od teroristů jim hrozí od diktatury kapitálu. Z českých restaurací, hospod, kiosků a bufetů se stále nedaří vymést špínu. S nepořádkem zatím nic nesvedly ani přísné hygienické normy, které platí od začátku července. Poslední kontroly hygieniků totiž ukazují, že v řadě podniků se stále vaří ve špinavých kuchyních a že se potraviny skladují v nevyhovujících podmínkách. Přes všechna rizika však zatím hygienici letos v létě neregistrují žádný případ vážných zdravotních komplikací. Zjednodušené a řadu let se tradující hodnocení říká: u rozpáleného letního kiosku čekají zákazníky zdravotní problémy, kdežto restaurace jsou bezpečné. Hygienici zjistili, že to není pravda. Na první pohled to je souboj s jasným vítězem. Rychlá svačina ve stánku s ohřívanými párky, sekanou a cukrovinkami je tradičně zejména v létě vždy riskantnější než oběd u stolu v řádné restauraci. Výsledky hygienických kontrol z celé republiky však ukazují, že uvedené tvrzení často neplatí. V kvalitě podávaných jídel si stánky a restaurace nemají co vyčítat. Nebezpeční pro strávníky jsou především samotní prodavači a kuchaři. Ze špinavých rukou, pracovních stolů a špatně uložených potravin pak lidem hrozí nejvíce problémů. U stánků se může zákazník cítit dokonce bezpečněji, protože skrz okénko vidí i do zákulisí. Zázemí kamenných provozoven bohužel hosté často vidět nemohou. Nebezpečí postfašizmu je pro občany určující, především v teroru diktatury kapitálu roste agrese lidí. Na silnicích zemřelo nejvíce lidí za posledních třináct let. V červenci na tuzemských silnicích zahynulo skoro sto šedesát lidí. To znamená, že každý den zemřelo průměrně pět lidí. Je to nejvíce obětí za minulých třináct let. Počet mrtvých za stejné období od roku 1989 ještě nikdy nepřekročil stovku. Na vině je agresivita. Čím to je, že jsou lidé tak agresivní? Je dost pravděpodobné, že se na postfašistickém chování řidičů výrazně podepisuje dlouhotrvající vedro, které panovalo od půli července. V horku totiž dochází k útlumu jak tělesných, tak i psychických funkcí. Narůstá agresivita a lidem dělá potíže čekat třeba někde na křižovatce, když praží takové slunko. K většímu počtu nehod mohou přispívat nové poznávací značky. Jejich systém totiž z laiků chápe málokdo. Podle těchto značek už se absolutně nepozná, odkud které auto je, a jsou těžké k zapamatování, protože nový systém písmen a čísel se dá stěží zapamatovat. A městský řidič nepozná, že má před sebou méně otrlého kolegu z venkova. Je to však spíše tak, že se podepisuje samotný teror postfašizmu nutící občany k bezohlednosti. Šokující skutečnost vyšla najevo v průběhu vyšetřování březnové nehody autobusu Neoplan u Nažidel, při níž zahynulo 19 lidí a pětadvacet bylo zraněno. Řidič tehdejší autonehody se kriminalistům přiznal, že padělal osvědčení o profesní způsobilosti. Bez tohoto dokumentu však neměl právo usednout za volant. Nic na tom nemění fakt, že měl řidičský průkaz skupiny D na autobus. Policisté tvrdí, že řidič od loňského srpna využil upravené osvědčení, původně vystavené na taxi, k řízení zájezdového autokaru několikrát. Do kolonky druh školení připsal písmeno D. Osvědčení vystavuje autoškola a zaměstnavatel má povinnost si to ověřit. Falšované doklady nejsou nijak výjimečné, častěji to však bývají řidičské průkazy. Především ty starší, nezalité do fólie. U starších řidičských průkazů je falšování jednoduché. A bude to tak až do roku 2005, kdy budou platit už jen průkazy ve folii. Pak se doklad při pokusu o otevření zničí. Muž, který se živil jako taxíkář a autobusy řídil externě, dopsal písmeno D i na osvědčení, jež předložil v loňském říjnu provozovateli autoškoly v Chebu. Teror diktatury kapitálu nutí lidi k pohrdání bezpečností. Na co pásy? Zlomte vaz! Na televizních obrazovkách se v těchto dnech střetávají výzvy k odpovědnosti na silnici s pobídkami k lehkomyslnosti. Na jedné straně se nová kampaň snaží řidiče nabádat, aby nezapomínali na bezpečnostní pásy, na druhé je jiný reklamní šot ujišťuje, že si s dopravními předpisy lámat hlavu nemusí. Stačí jen silný deodorant. Reklama prezentující porušení zákona totiž chování, které může ohrozit životy lidí, nemá v propagačních klipech podle zákona co dělat. Kampaň Autoklubu Česka má řidičům přiblížit nebezpečí jízdy bez pasů. "Zlomte vaz!" zní ironický slogan reklamy. Jiný reklamní spot na deodorant navádí k porušování dopravních pravidel. Hlavní hrdinka klipu - řidička hodně riskuje. A co víc: nemá zapnuty bezpečnostní pásy. V televizi běží bez rozruchu už delší dobu. Tuctová reklama na deodorant, řekne se. Za volant se posadí mladá dívka, ostatní místa obsadí starší kolegové. Okamžitě jí začnou do řízení mluvit. Ale neohleduplná jízda, k níž ji nutí, není to nejhorší. Ani jeden z nich si totiž nezapnul bezpečnostní pásy - to je ten největší prohřešek. Reklama nesmí ani v náznaku stavět na porušování dopravních předpisů nebo na riskantním chování. I když si všichni málem rozbijí hlavy při brždění na křižovatce, nikdo se nepřipoutá. Vyzní to tak, že se stačí navonět deodorantem a vše je v pořádku. Špatný příklad se navíc vysílá v státě, který trápí nebývale vysoká nehodovost. Šot je zacílen na mladé lidi, tedy řidiče-začátečníky, kteří mívají nejvíce nehod. V zemích EU by si zřejmě nikdo takový šot odvysílat nedovolil. Reklamní agentury tam jsou totiž svázány velmi přísným kodexem. Šot porušuje i tuzemský zákon o reklamě. Ta nesmí podporovat chování poškozující zdraví nebo ohrožující bezpečnost osob nebo majetku, nesmí navádět k porušování právních předpisů nebo budit dojem, že s jejich porušováním souhlasí. O tom, zda je kampaň protizákonná, by měla rozhodnout Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, která vychází zpravidla ze stanoviska Rady pro reklamu. Pokud dospěje k názoru, že není v pořádku, může udělit pokutu televizní stanici, která reklamu vysílá. Je potom už věcí televize, jak se vypořádá s výrobcem. Výrobce deodorantu, nadnárodní společnost Procter & Gamble, ovšem na své kampani nic závadného nevidí. Myslí si, že jízda autem je v šotu jen okrajová záležitost, a proto nic neporušuje. Tato kampaň ovšem není jedinou, která působí na řidiče nevýchovně. Mnohé automobilky vyzdvihují to, jak jsou jejich vozy bezpečné, a vytvářejí tak představu nezranitelnosti. U řidiče vznikne falešný pocit bezpečí. Myslí si, že má nejlepší brzdy, nejlepší tlumiče a airbagy. Ale když jede, s prominutím, jako dobytek, tak sice možná sám přežije, ale zabije jiné. V tomto směru byla nejhorší reklama s modelkou Claudií Schifferovou. Nabourala, skončila v airbazích a vzápětí s úsměvem vystoupila. Tam mělo být, že s poraněnou tváří nemohla čtrnáct dnů na molo. Byznys musí zkrátka vydělat na všem. Vedro dusí lidi, ale byznysu se daří. V Česku hoří lesy, několik obcí je bez pitné vody, usychají parky v lázeňských městech a horkem už omdlévají nejen lidé, ale i draví ptáci. Jen byznysu letošní tropické klima nevadí. Obchodníkům ve velkých nákupních centrech rostou tržby. Lidé se k nim totiž chodí ochladit. Dokonce i mezi zemědělci, zdecimovanými nebývalým suchem, se najdou takoví, kterým letošní počasí vyhovuje - vinaři doufají, že po horkém létě budou krásně zralé hrozny. Letošní vedra způsobují starosti zemědělcům, železničářům se z něho kroutí koleje a lodě kvůli nízkému stavu vody nemohou plout. Zemědělci už několik týdnů lamentují nad nižší úrodou. Jen vinaři očekávají, že horké léto by mohlo zlepšit chuť letošního vína. Škody rostou i kvůli požárům. Sucho nebude trvat věčně a po nich přijde jiný extrém, deště. Strach z vody zdražuje pojistky. S pomocí švýcarských pojišťovacích expertů a českých geologů poprvé vznikla povodňová mapa Česka. Díky ní budou mít pojišťovny, které si mapu pořídí, podrobný a okamžitý přehled o domech a ulicích v 75 městech v Česku. Takový centrální přehled by měl pomoci přesněji odhadnout, zda ten či onen dům je více ohrožen. A zda by tedy od jeho majitele měla pojišťovna požadovat vyšší pojistné. Anebo ho nepojistit vůbec. Pojistit si dům či továrnu u vody je už nyní, rok po tragických povodních, daleko těžší a hlavně nákladnější než dřív. Do budoucna se podmínky mohou ještě přitvrdit. Pojišťovny mají z přírodních živlů v Česku větší strach a tak zdražují, případně se některým riskantním místům úplně vyhýbají. Kromě toho zdokonalují nástroje na odhalení riskantních klientů. Podniky v kritických oblastech platí násobky toho, co kdysi. Vyšší pojistné se týká i obytných domů. Allianz riziko záplavy či povodně z pojistných smluv vyjímá. Česká pojišťovna má jiný metr, koho velká voda vyplavila jednou, zaplatí dvojnásobek běžné pojistky a po dvojím vyplavení už pojišťovna žádost odmítá. Cena zajistného krytí u katastrofických rizik je výrazně vyšší. Některé prameny uvádějí troj- až pětinásobné, ojediněle dokonce osminásobné zdražení. Každé místo v Česku dostane známku od jedničky do šestky podle stupně ohrožení. To má být vodítkem pro pojišťovny, aby snáze poznaly, kde si mohou spálit prsty a kde mají žádost o pojistku odmítnout či aspoň zvednout sazbu. Nebezpečí povodní však trvá, protipovodňová ochrana je slabá. Lidé a jejich majetky jsou stále v ohrožení. Kdyby dnes vtrhla do Prahy pětisetletá povodeň tak jako přesně před rokem, dopadla by metropole úplně stejně. Účinnými protipovodňovými opatřeními se zatím nemohou chlubit ani ostatní města v Česku. Všude se stále zaměřují na odstraňování následků loňské pohromy. Nové povodni by neodolala ani Morava, která se na tu příští připravuje už šest let - od roku 1997. Všechno snažení o prevenci je naoko a není divu, když postfašistické školství není schopno vychovat elitu schopnou způsobilostí k metarealitě čelit potřebám evoluce. Krom toho elita Česka je pod postfašistickým terorem přetahována jinam a tak vládě nezbývá než začít praktikovat totéž. Česko začíná vábit odborníky z ciziny. Po vzoru Kanady nebo Irska začne Česko vybírat "perspektivní" cizince, kterým nabídne rychlejší a jistější cestu k trvalému pobytu. V Praze pod Vyšehradem se otevře úřad, který může změnit život tisíců ctižádostivých cizinců a zajistit jejich rodinám novou budoucnost v Česku. V prvním kole se smějí hlásit Bulhaři, Chorvati a Kazaši. Každý dostane body podle toho, jak je starý, jaké má vzdělání a jak velkou má rodinu. Nehledají se žádné konkrétní profese, každý uchazeč si musí najít práci v Česku sám. To je základní podmínka, kterou každý adept musí splnit ještě před podáním přihlášky. Do konce roku má úřad vybrat prvních tři sta uchazečů, příští rok dalších 1400. Projdou-li vstupním sítem, začne jim běžet dva a půl roku trvající lhůta, na jejímž konci mohou žádat o trvalý pobyt. Normálně se čeká deset let. Bodové ohodnocení je nastaveno tak, aby sítem prošli takoví pracovníci, kteří budou pro Česko přínosem, a nikoli zátěží. Zkušenosti s prvním kolem mají ukázat, jak by šly imigrační zákony a klima vůči příchozím lidem dále vylepšovat. Lidé, kteří s imigranty pracují, projekt vítají, ale od vlády by uvítali také větší tlak na vstřícnější fungování cizinecké policie. Úředníci dostali od vlády bodovací tabulku, podle níž mají zhodnotit, zda jsou uchazeči dost zajímaví pro zaplnění mezer na českém trhu práce a pro omlazení české společnosti. V první vlně budou mít šanci hlavně ti, kteří již v Česku žijí a chtějí zde získat jistější postavení. V Bulharsku, Chorvatsku a v Kazachstánu budou ministerstvu pomáhat ambasády a Mezinárodní organizace pro migraci. Česko tak bude v Evropě pionýrem. Spousta evropských států se chová jako pevnost a přistěhovat se tam je celkem nemožné. Pohyb pracovních sil je přitom jednou z priorit, které kontinent řeší. Evropa stárne, a navíc její odborníci mizí v USA. Evropská komise vydala varovnou zprávu, že tři čtvrtiny doktorandů, kteří jdou do USA studovat, tam zůstanou a že vedle nich do USA odešlo také 400 tisíc evropských vědců během posledních deseti let. Evropská komise chce proto pod hlavičkou programu Marie Curie Actions a dalších investovat 1,6 miliardy eur na udržení mladých mozků na kontinentu. Odliv mozků a mladých lidí se týká i Česka, což může po vstupu do EU dále nabírat na síle. Většina států evropské patnáctky časem otevře Čechům, Polákům a dalším kandidátským zemím vstup na svůj trh práce. Je pošetilostí si myslet, že jednotná Evropa problémy vyřeší bazírováním na postfašizmu. Postfašizmus je nakažlivý. Občané Česka se mění, přebírají “západní” tj. postfašistický styl zábavy. Zejména mladí lidé do třiceti let opouštějí tradiční a ve střední a východní Evropě zavedený způsob odpočinku “buď doma u televize, anebo v dílně či na zahradě”. Televize sice zůstává i u nich na prvním místě, ale před kutilstvím a zahradničením dávají přednost flákačskému setkávání s přáteli a návštěvám restaurací či klubů. Nový postfašistický styl založený na dychtění po penězích není na ničem tak patrný jako na sázení. Propuká sázkařská horečka. Po roce se do Česka vrací sázkařská horečka. Může za to sto deset milionů korun, které je možné získat v prvním tahu sportky. Počet sázkařů se zvyšuje s tím, jak roste jackpot. Rekordní jackpot přitahuje k terminálům i lidi, kteří si nevsadili dosud nikdy. Lidé sázejí i kvůli tomu, že prohraných několik desítek korun jim rodinný rozpočet nezruinuje. Šance vyhrát je ovšem přesně jedna ku 13 983 816. Šance na výhru je po zakoupení tiketu strašně malá, jen nepatrně vyšší, než kdyby žádný tiket nevsadili. Kdo si teď vsadil, jedná jako postfašizmem postižený člověk. Sám cíl, totiž získat velkou sumu peněz, není podle postfašistických hodnot kapitalistické společnosti ničím závadným. Právem postfašistického zákonodárství peníze dávají volnost a poskytují nové možnosti, aspoň těm, kdo to s nimi umějí. Nejschůdnější cestou k bohatství samozřejmě je, když postfašizmus nabídne nějakou hodnotu, za kterou jsou ochotni zaplatit, třeba práci, zábavu, nebo prodaný majetek. Vsadit si je malá výzva osudu. Co kdyby... Sen o vyhraných sto milionech navíc patří do zcela jiné kategorie, než je pouhý "vysoký plat". Výherce je navždy za vodou, což není nikdy případ ani zaměstnance, ani prosperujícího podnikatele. I ten, kdo nikdy nic nevyhraje, je odměněn. Dostal svých několik okamžiků napětí, což není málo. Lístek do kina také není zadarmo a tady je navíc sázející přece jenom více aktérem, než je filmový divák. Provozovat loterii je jistě kšeft s lidskými nadějemi. Podvod to však není. Pokud člověk napíše správná čísla, odměnu dostane. Jistě, pokud někdo opravdu touží po majetku, měl by raději provést osobní inventuru, co druhým nabídnout. Krásné ženy ať usilují o kariéru modelky a ošklivé ať si založí třeba věštírnu. Nebo naopak. Svobodní lidé o štěstí usilují metamanažmentem žití a nikoli penězi. V Česku je svobody málo. Sázkařská horečka v Česku se stupňuje. Ani ostře sledovaný jackpot v prvním tahu sportky nepadl. Suma 101,5 milionu korun se výherce nedočkala. Od částky 101 milionů 500 tisíc korun sázkaře dělila zdánlivá maličkost: uhodnout, jaká čísla budou na šesti žlutých míčcích, které při prvním tahu sportky vypadly z osudí. Mezi statisíci až miliony sázejících se nenašel nikdo, kdo by výherní kombinaci 21, 25, 28, 31, 35 a 47 vsadil. Celkem bylo vsazeno na 5 milionů výherních sloupců. Na jeden tiket jich lze vsadit až deset. Pokud částku vyhraje jeden výherce, bude to nejvyšší individuální výhra v dějinách tuzemských loterií. Vidina astronomické výhry v loterii je stále silnější. v osudí je ještě větší suma - přes 110 milionů korun. Není proto divu, že jsou sázkové terminály obleženy zájemci o tikety. Prodavači nejsou překvapeni, s každým dalším milionem narůstá i počet soutěžících. Při výběru sázených čísel mnoho lidí nezapřelo svou pověrčivost. Největším evergreenem sázkařů jsou tradičně násobky "šťastné" sedmičky. "Čísla 7, 14, 21, 28, 35 a 42 jsou vůbec nejčastěji sázenou kombinací ze všech. Mnozí sázkaři zaškrtávají už po celá desetiletí stále stejná čísla, která pro ně mají nejrůznější symbolický význam. Zejména ženy s oblibou sázejí data narození blízkých. Matematikové nad podobnými zvyky nevěřícně kroutí hlavou. Hledání "ideálního" tipu je podle nich pouze ztrátou času. Je úplně jedno, jaká čísla vsadíte. Všechny číselné kombinace mohou samozřejmě vyhrát se stejnou pravděpodobností. Pokud by se člověk přesto rozhodl, že jackpot sportky vyhraje za každou cenu, má jen jedinou možnost: vsadit všech čtrnáct milionů kombinací, které mohou při losování nastat. Potřeboval by k tomu vlastně jen dvě věci: zhruba 200 milionů korun na tikety a mnohadenní dovolenou na jejich vsazení. To však ještě neznamená, že by při jackpotu vyšším než 200 milionů měl výdělek zaručen. Pokud si vítěznou kombinaci vsadí více lidí, částka se mezi ně dělí. Dosud nejvyšší jackpot padl loni v dubnu. Částku 148,5 milionů korun si tehdy rozdělili dva výherci. Ti stále důsledně chrání svou anonymitu. Sen milionů lidí v Česku o pohádkovém bohatství nakonec skončil. Jeden se však může radovat: vyhrál. K získání největší výhry v dějinách tuzemských loterií stačilo uhodnout čísla 18, 20, 29, 32, 45 a 46. Výherce dostane 112 931 591 korun. Na tah sportky si podle odhadů společnosti Sazka vsadil každý druhý dospělý, čtyři miliony lidí. Totožnost výherce ještě není známa. Od této chvíle má přesně pět týdnů na to, aby se ohlásil. Pak by jeho výhra propadla společnosti Sazka. Až se novopečený multimilionář o výhru přihlásí, je vysoce pravděpodobné, že bude chtít zůstat v anonymitě. Šťastnému výherci teď stačí k cestě za miliony jen občanský průkaz a potvrzení o sázce, se kterým zajde do sídla Sazky. Výhra mu bude vyplacena do 60 dnů ve formě, kterou si sám zvolí. Výsledný jackpot je nakonec o více než 2 miliony vyšší, než se předpokládalo. Může za to fakt, že k terminálům přišlo ještě více lidí, než Sazka předpokládala. Sázková horečka dosáhla vrcholu. Na stomilionový jackpot prvního tahu sportky stály u terminálů celý den fronty lidí. Současný jackpot je druhým nejvyšším ve 36leté historii sportky. Vůbec nejvyšší výhru - 148,5 milionu korun - si v dubnu loňského roku rozdělili dva výherci. Sázky na sportku ročně vylákají z kapes občanů Česka na čtyři miliardy korun. Téměř polovinu z nich už zpět jako výhru nezískají. Ale alespoň trochu přispějí na postfašistický sport. Z každé vsazené stokoruny se na výhry vyplácí jen 55 korun. Zbytek z prosázených peněz se k milovníkům štěstěny nikdy nevrátí a skončí na účtech Sazky. Z této částky společnost, která je v tuzemsku na trhu číselných loterií největším hráčem, hradí jak provozování loterie a nejrůznější správní poplatky, tak dotace na sport. Loni lidé pokoušející štěstěnu se Sazkou prosázeli 7,5 miliardy korun, z čehož jen na sportku připadají asi čtyři miliardy. Za poslední tři měsíce, což je přesně doba, kdy padl do včerejška poslední jackpot, tak mohli občané Česka utratit za tipy na vylosovaná čísla řádově miliardu korun. Kde skončí peníze, které zbudou Sazce po výplatě výher (loni 3,5 miliardy korun) částečně určuje zákon. Podmínkou pro provozování loterie totiž je, že firma musí dát část výtěžku na tak zvané veřejně prospěšné účely. Loni takto Sazka odvedla jednu miliardu korun na rozvoj sportu a tělovýchovy. Peníze si rozdělí devět akcionářů podle svého podílu ve firmě Sazky. Největší kus z balíku prosázených peněz dostane Český svaz tělesné výchovy, téměř sedmdesát procent. Ten sdružuje na několik desítek sportovních svazů, které se každoročně utkávají v boji o prosázené miliony. Klíč dělení je jednoduchý, čím více členů, tím více dostane svaz peněz. Nejvíce tedy těží se sázení hlavní sporty jako je fotbal, hokej a atletika. Kromě Českého svazu tělesné výchovy si nevyhrané sumy rozdělí i další akcionáři Sazky, mezi které patří třeba Česká obec sokolská, Autoklub ČR nebo Český střelecký svaz. Další příjmy Sazka dále dělí mezi vlastní kapsu, propagaci a provize. Daně ze získaných příjmů ze sázek platit nemusí. Zhruba 17 korun z každé vsazené stokoruny jde na reklamu, propagaci loterie, zejména v České televizi. Část spolknou také třeba provize pro trafikanty či benzinová čerpadla, která pro Sazku její terminály provozují. Kolik firma dává například na platy a další nezbytné náklady, neupřesnila. Z poslední dostupné výroční zprávy za rok 2001 vyplývá, že na odměnách si členové představenstva a dozorčí rady vyplatili 2,7 milionu korun. Sázkařská hysterie, kterou vyvolala možnost vyhrát ve sportce 110 milionů korun, vyvrcholila. Podle odhadů společnosti Sazka si vsadila zhruba polovina občanstva Česka - tedy asi pět milionů lidí. Prosázeli přitom celkem 98 milionů korun. Vsazena byla více než třetina ze všech možných kombinací. Druhou největší sumu v historii českých loterií přilákala zhruba půldruhého milionu lidí, kteří dosud nikdy nesázeli. Hravost, vzrušení a odvěká touha člověka po vítězství a bohatství stojí za sázkovým šílenstvím posledních dní. Stomilionová suma přitáhla na pět milionů občanů Česka. Proč vlastně lidé sázejí a nechávají se "opít" vidinou snadného a rychlého zbohatnutí? Vidina je v moci peněz zvláště umocněná diktaturou kapitálu. Vůči sázkám není imunní žádná ze sociálních skupin: hrají lidé z nejnižších, ale i nejvyšších společenských vrstev. V touze po jackpotu rodina prosází všechny úspory, a ještě se navíc zadluží. Loterie těží z přirozené touhy člověka po moci a bezstarostném životě. K loterii může přijít kdekdo, s odpuštěním z pole. Sportovní sázky sázejí z 95 procent muži, zatímco náhodná loterie je doménou žen snadněji podléhající davové hysterii. Síla stomilionového jackpotu má vliv i na turisty, kteří se v těchto dnech v Česku rekreují. pokud by stodesetimilionový jackpot vyhrál Němec nebo Slovák, obdržel by výhru v plné výši, ale musel by ji zdanit ve své zemi. Daň z výhry v domácích loteriích však Češi neplatí. O jackpot se zatím nikdo nehlásí. Sto třináct milionů korun je připraveno na předání. Víte vůbec, co čeká výherce šesti šťastných čísel? Od včerejška běží úspěšnému tipujícímu sportky čas. Pokud si o výhru do pěti týdnů neřekne, propadne celý obnos zpět Sazce. Takovou možnost si však společnost nepřipouští. Zatím se to nestalo, že by vyšší výhra zůstala bez majitele. Svou cestu za bohatstvím výherce jackpotu začne nejlépe tím, že zvedne telefon a vytočí číslo 266 121 266. Ve sluchátku uslyší operátorku Sazky a bude přepojen na specializované pracovníky. Ti si nejprve vyzkoušejí, jestli si z nich nedělá legraci. Jsou připraveny kontrolní otázky, na které může odpovědět jen výherce. Poté, co testem "pravosti" projde, bude pozván do sídla společnosti v Praze. Jedinou podmínkou je vzít si občanský průkaz a potvrzení o sázce - stomilionový poklad na pár centimetrech růžového papíru. Musí se připravit na podivně utajené setkání ve speciální místnosti pro výplatu vysokých výher. Pokud by očekával přítomnost notáře nebo někoho ze státního dozoru, byl by na omylu. Budete tu jen on a "blíže nespecifikovaný počet specializovaných" pracovníků Sazky. Až ověří jeho totožnost, může si rovnou odnést půl milionu. Zbytek peněz mu bude doručen do šedesáti dnů na jeho účet, případně dostane šek. Vysoká výhra ještě neznamená, že se mu vše v životě změní k lepšímu. Pokud by mu výhra pokazila manželství, nejspíše by při rozvodu musel nechat partnerovi polovinu peněz. Proč tolik slov o sázení? Poslední sázkařská mánie svědčí o síle postfašizmu. Masa duchovně nemocných lidí snadno podlehne hysterii. Myslet si, že v postfašizmu tato masa je schopna svobodných voleb je dokonalou iluzí. Diktatura kapitálu však paradoxně nutí lidi chápat i zdraví jako kapitál. Pod sukněmi krizí globalizujícího kapitalizmu se rodí nový člověk epochy globality. Odhrňme na chvíli tlustý nános zpráv o "krizích zdravotního systému", "lékařských revoltách" a "odvolaných ministrech". Uvidíme podstatné: zdravotní péče o zdraví je jedním z největších polistopadových úspěchů. Občané Česka si vylepšili péči o zdraví nebývale, kvalita péče si nezadá s některými státy eurounie. A zdraví, jak se říká, není samo o sobě vším, ale bez zdraví je všechno ničím. V prodlužování věku Česko trumflo ostatní postkomunistické státy. Jenomže v Česku nejde o kvalitu žití, ale o bídu dělající z nouze ctnost. Postfašizmus nechápe, že součásti zdraví je zdraví ducha. V kvalitě žití nejde prodloužit věk za cenu vegetování, ale o prodloužení aktivního stáří. Pokud jde o věk, občané Česka si ve srovnání s ostatními zeměmi EU nevedou špatně - dožívají se stále vyššího věku a mnoho z nich přestalo s kouřením. Čechům se prodlužuje věk nejrychleji v Evropě, od pádu komunismu o celé čtyři roky. Ženy se průměrně dožívají 78 let, muži 72. Z kandidátských zemí jsou na tom s dlouhověkostí lépe než občané Česka jen Kypřané, Malťané a Slovinci. Žebříček příčin úmrtí je všude stejný: vedou infarkty a rakovina. U infarktů občané Česka zabodovali, úmrtnost na ně se za posledních deset let snížila o celou třetinu. Naopak rakovina je hodně trápí. Umírají na ni nejčastěji ze všech kandidátských zemí, více než Slováci či Maďaři, a dokonce dvakrát více než Bulhaři a Rumuni. V kvalitě žití jde o prodloužení aktivního stáří a zkrácení pouhého vegetování. Pochopitelně postfašistické vědě, posluhující diktatuře kapitálu, jde o pravý opak. Vegetující staří lidé jsou tou nejlepší obětí trhostroje. Z referátů, které zazněly na konferenci World Future 2003 v americkém San Francisku, se zdá, že se lidstvo k tomuto postfašistickému cíli mílovými kroky blíží. Postfašističtí vědci zkoumající budoucí možnosti lidstva jsou velmi optimističtí. Lidé by se podle nich mohli běžně dožívat věku 120 až 180 let. Konferenci World Future každoročně pořádá Světová společnost pro budoucnost. V jejích jednacích sálech však zjevně panuje větší optimismus než mimo ně. Lidské tělo není "navrženo" tak, aby mohlo fungovat déle než 120 let. A to ani tehdy, pokud bude zdravě jíst a ubude nemocí všeho druhu. V dnešní době se rychle přibližujeme k mezi, kterou jsou naše těla schopná vydržet. Docílit, aby se průměrná doba života pohybovala kolem sta let, nebo dokonce sto osmdesáti let, to je jako letět na Pluto s dnešním raketoplánem. V současnosti ani v blízké budoucnosti nelze žádné dramatické prodloužení života očekávat. Pokud by se však měla délka života prodloužit, bude podle něj nezbytná genetická manipulace. To je samozřejmě možnost, avšak zatím nejsou žádná data, která by pomohla ukázat, jak na to. Dlouhověkost má kromě pozitiv také mnoho stinných stránek. Především se změní kvalita života dlouhožijících jedinců. Být dlouho živ a zcela vyčerpaný, téměř slepý a trápený neduhy není růstem kvality žití. Proti extrémní vegetující dlouhověkosti se vyslovují také mnozí ekonomové a sociologové. Délka života se neustále zvyšuje, ale vegetováním. Zatímco v roce 1947 se průměrný Američan dožíval 47 let, v roce 2000 to bylo již 80 let. Pokud se vyplní předpovědi vědců, může průměrný člověk dožít nejméně dvojnásobku. Má to své "ale" a dlouhověkost by mohla lidstvu spíše uškodit než zlepšit kvalitu žití. Zřejmě se vyplní Čapkova předpověď a lidstvo se vegetující dlouhověkosti samo a dobrovolně vzdá, protože dlouhý život v demenci omrzí. Ostatně samotný postfašizmus se stará o patřičnou úmrtnost. Postfašizmus v čele s OSN pod tlakem teroru diktatury kapitálu pohrdá kvalitou žití a dopouští se tak genocidy lidstva. Je třeba být si vědom kvality žití lidstva v globalitě tedy paradoxu extrémů. Je třeba vidět pravou tvář postfašizmu. Příklad za miliardu mnohých. Chlapec Ageru bydlí na nejhonosnější ulici Etiopie. Bydlí v úplném centru Addis Abeby na Churchill Road, což je takový místní Václavák. Dobrá adresa. Jsou tam ministerstva, banky. O pár set metrů dál je luxusní Sheraton s vodotrysky. Ageru však nemá k adrese číslo. Nemá ani dům. Bydlí pod kusem igelitu, který je natažen od zídky k chodníku. Stan uprostřed města. Místo kolíků jsou kameny. Ageru tady bydlí už třetí rok. To znamená od devíti let. Tomuto dítěti ulice, jakých jsou v Addis Abebě desítky tisíc, je dvanáct. Poslední boty měl před dvěma roky. Byly z ojeté pneumatiky. V jednom z nejchudších států světa patří mezi ty úplně nejubožejší. Je úplně sám. Jen s kamarády, které svedl dohromady osud na ulici. Kdybych umřel, rodiče se to nikdy nedozvědí. Stan působí zcela bizarně. Představte si, jak na Václavském náměstí žije v chatrném igelitovém příbytku, který lidé musí obcházet, šest dětí bez domova. Nejstaršímu je šestnáct, třem nejmladším dvanáct. Nikdy se nedívaly na televizi. A nemají vůbec nic. Některé otázky je opravdu rozesmějí. Sprcha? Ano, každý týden ale v řece. Kdy měly naposledy toaletní papír? Co? Používají přece kámen nebo listí. Některé odpovědi však příliš legrační nejsou. Říkají třeba, že pijí vodu z řeky. V Addis Abebě jsou všechny plné odpadků a splašků. Právě teď, v období dešťů, se do nich valí všechna špína velkoměsta. Ageru neví, že něco jako zubař vůbec existuje. Ti chlapci se dostali sem, až na úplné dno, všelijak. Benyam přijel z jihu autem, které vezlo banány. Utekl, aby nebyl rodičům na obtíž; jsou hrozně chudí. Strašně rád by vydělal nějaké peníze a vrátil se. Ageru je sirotek. Narodil se na severu, a když mu rodiče zemřeli, prožebral si s babičkou cestu do metropole. Když dorazili, ztratili se jeden druhému. Yohanese nikdy rodiče neviděl. Na ulici žije, co jeho paměť sahá. Podobných dětí jsou ve městě desítky tisíc. Jsou úplně všude. Jako mravenci. Mají různé osudy, ale stejný pohled a podle něj je spolehlivě poznáte. Je to zvláštní pohled. Je v něm tvrdost a hlad. Prohnanost a ostražitost. Jsou to velmi dospělé oči. Šestice chlapců z igelitového stanu má právě teď velké štěstí. Zavolala si je paní v italských lodičkách, aby jí do taxíku, modrého žiguli, naložili pytel s moukou. Pytel je těžký, ale kluci se s ním úspěšně porvali. Dostali za to směšnou částku, v přepočtu pár korun. Ale i to je dost. Jdou nahoru po Churchill Road, kde sídlí dobročinná organizace Hope Enterprise. Tam si koupí za peníze poukázky na jídlo. Je to nepříliš lákavá, ale sytá kaše. Kdyby nebyly poukázky, šli by žebrat zbytky po restauracích. Někdy mají peníze, a přesto mají hlad. Hrají totiž příliš rádi hazardní hru. V naději, že si už dopoledne vyhrají na večeři, stačí prohrát oběd ještě dřív, než jej sní. Ale nejhorší jsou noci. To občas přicházejí větší bezdomovci, většinou opilí, aby ukradli, co mohou. Stan je příliš na ráně. Pak následují divoké rvačky a útěky. Někdy přijíždí policie, a to je ještě horší. Vyváží bezdomovce do pustiny daleko za město. Někdy i tři sta kilometrů. Před lety se v novinách psalo, že hyeny sežraly některé deportované děti. Ale dodnes to nikdo nemůže potvrdit. Koho že z nich už deportovali? Ruce zvednou všechny děti. Pod nosy mají uschlé nudle, ale hledí těmi vážnými pohledy dospělých. Tvrdý výraz v očích jim však přece jen v jednom okamžiku povolí. Chtějí ukázat, že v malém igelitovém stanu mají něco, co stojí za to. Vlezou dovnitř a za vteřinu jsou venku se třemi štěňátky. Náhle mají oči a rysy úplně jiné. Měkké a nevinné. Maska předčasné dospělosti taje a někam mizí. Jsou opět na chvíli dětmi. Tak vypadá postfašistický teror diktatury kapitálu, který obhajuje největší bojovník proti terorizmu – americký arcihňup a jeho nohsledi. Svět zná také jiné němé svědky teroru postfašizmu. Plastové odpadky plují léta oceány a mezi nimi kačenky. Světovými oceány už jedenáct let plují dvě hejna celkem 29 tisíc umělohmotných hraček, původně určených do van a koupelen. Spousty žlutých kachniček, červených bobrů, modrých želviček a zelených ropuch se dostaly do vod Tichého oceánu v roce 1992 v kontejneru, který smetla bouře z lodi mířící z Hongkongu do Tacomy v USA. Mořské proudy potom hračky rozdělily. První hejno dorazilo ke břehům čtyři tisíce kilometrů vzdálené Aljašky, druhé proplulo úžinou do Atlantiku, minulo Island a blíží se k Británii. Má už za sebou 14 tisíc kilometrů. Pohyb hraček sleduje oceánograf Curtis Ebbesmeyer. Díky kachničkám lze ověřit počítačové modely v praxi. Ne všechny umělohmotné hračky jsou odpadky, některé mají pro nálezce hodnotu až sto dolarů. V té době byla jejich cena necelé tři dolary za kus. Cenné jsou jen kačenky s nápisem The First Years. Stejnojmenný výrobce nabízí za každý kus, nalezený tisíce kilometrů od havárie, sto dolarů v cenných papírech. Odpadky postfašistické civilizace kolují po planetě a ohrožují tím celé životní prostředí planety. Postfašizmus si to nechce přiznat, ani nemůže. Postfašizmus globalizujícím terorem diktatury kapitálu pohrdá metarealitou a neschopností predikce nebezpečí je nebezpečný lidstvu. Postfašizmus ve své omezenosti nedokáže lidstvu zajistit dlouhodobou bezpečnost. To ilustruje zranitelnost postfašistické civilizace a o které se svět mohl přesvědčit. Část USA a Kanady pohltila temnota. Obyvatelé New Yorku, města, které nikdy nespí, strávili noc na ulicích, kde čekali na první světlo. Desítky amerických a kanadských měst zažily největší výpadek elektrické sítě v dějinách severní Ameriky. V postižených oblastech to vypadalo jako v hustém lese za nejhlubší noci. V širokém pásu od kanadského Toronta po New York zůstalo bez elektřiny na padesát milionů lidí. Úřady nebyly schopny s určitostí říci, co se vlastně přesně stalo. Jisté bylo jen to, že nastal naprostý kolaps elektrické sítě, s nímž v noci přišla temnota. Od začátku bylo zřejmé, že se nejednalo o útok teroristů, i když právě na to v prvních minutách všichni mysleli. New York působil na televizních záběrech jako mrtvé město, oči mrakodrapů vyhasly a z pyšných budov, jako jsou Empire State Building či Chrysler Building, se bez světel staly jen temné, zlověstné pomníky na nočním horizontu. A také past pro lidi, kteří zůstali uvnitř. Ve výtazích, vlacích a v metru uvízly tisíce lidí. V horku čekaly na vyproštění celé hodiny. Města vypadala, jako by je ovládl jakýsi druh hmyzu. V temných kaňonech výškových budov se krokem pohybovala jen svítící auta. Ulice se zaplnily lidmi s baterkami a svíčkami, jako by se konala spontánní vigilie za elektrický proud. Desetitisíce lidí se rozhodly vyrazit na několikahodinovou cestu pěšky domů. Z počestných úředníků a byznysmenů se náhle stali bezdomovci, protože si ustlali na ulicích kolem nádraží velkých měst. Pod hlavou měli kožené aktovky či nákupní tašky, na sobě oblečení do kanceláře, boty či lodičky si složili vedle sebe. Někdo čekal jen proto, že nevěděl, co má dělat. Přestože byla tma, obyvatelé měst se vyvalili do ulic, které tak byly někde plné jako za dne. Nikomu se nechtělo zůstávat doma v peci bytu, kde nefunguje klimatizace. Východní část Severní Ameriky právě prožívá vlnu tropických veder jako Evropa, rozdíl je však v tom, že ani noc nepřináší úlevu. Šlo o druhý výpadek v pořadí. Výpadek v roce 1977 odstartoval vlnu bezpříkladných násilností a rabování. Tentokrát policie ohlásila v New Yorku jen několik vloupání a lidé se chovali vzorně. Newyorčané dokonce dělali to, co by od nich nikdo neočekával - spolupracovali. Ukázalo se zároveň, že USA má velmi zranitelné místo. Síť je přetížená. Je na ni napojeno stále více lidí, více technologií a k tomu teď působí ještě vedra, při nichž spotřeba stoupá a to přináší bezpečnostní hrozbu. Avšak kalamita nekončí. Na elektřině je závislá vodovodní síť, protože voda je do vyšších pater vytlačována elektrickými pumpami. Úřady Američany vyzvaly, aby lidé s vodou a elektřinou šetřili tam, kde už byly dodávky obnoveny. Doporučení úřadů zní: Jděte do parku, jděte na pláž, jděte do lesa. Neperte, nepouštějte mnoho spotřebičů a jezte sendviče," radil ráno Američanům pracovník jedné elektrárenské firmy. V pátek ráno kolem poledního středoevropského času začalo nad Manhattanem svítat. Vypadalo to, jako když se ze tmy vynořují siluety nějakého tajemného pradávného mayského města. Černé obrysy věží a za nimi sílící rudá záře. Jak se to mohlo stát? Padesát milionů lidí v jednom z nejdůležitějších hospodářských a civilizačních center planety bez proudu? Srdce světového finančnictví i výroby aut (Detroit) bez elektřiny? Ještě v pátek většina lidí od New Yorku po Toronto nešla do práce. Globální letecká doprava byla ochromena. Nejzajímavější na tom všem je, že ještě teď nikdo s úplnou jistotou vlastně neví, jak se to mohlo stát. Výpadek znamenal pochopitelně i výpadek výměny informací a zpracování dat. Jisté je, že silný výpadek proudu v jedné oblasti vysál rychle proud odjinud a vzniklo kaskádovité zatmění. Konečně mohli lidé na vlastní kůži zažít synergický efekt metareality. Kanaďané viní Američany, ti si svou vinou nejsou jisti. Neví se, jestli nejdříve vypadla elektrárna na Niagaře, nebo v New Yorku. Špatná zpráva je, že něco takového je ve světě špičkových technologií možné, nebezpečné je selhání pojistných mechanizmů. Je také možná užitečné si čas od času připomenout závislost civilizace na proudu. A to si postfašisté chtějí zahrávat s genetickými manipulacemi, když nedovedou zajistit bezpečnost výpadku zásobování elektrickou energií. Postfašisté odmítají účast na skleníkovém efektu. Odmítnout ozónovou díru už nemohli a tak přijali opatření. Úbytek ozónové vrstvy se zpomalil. Tato průlomová zpráva, založená na nezávislých měřeních tloušťky ozónové vrstvy, vyzdvihuje úspěch Montrealského protokolu, v němž se státy světa zavázaly omezit produkci freonů a dalších chemických látek ničících ozon v atmosféře. Tento úbytek se však týká pouze nejvyšších vrstev ozonu, zatímco ve spodních vrstvách, kde se nacházejí asi čtyři pětiny ozonu, nebyl podobný trend prokázán. Nadějný stav ozónové vrstvy ukazuje, jaké výhody přináší společný postup celého světa proti ekologické hrozbě. Od tohoto objevu v polovině 70. let ubývala ozónová vrstva přibližně o osm procent za desetiletí. Nyní tento pokles činí asi čtyři procenta. Zmíněný trend jednoznačně připisují tzv. Montrealskému protokolu z roku 1987. Ten nejprve stanovil kritéria pro omezení chlorfluoruhlovodíků (CFC), později se k zakázaným látkám přidaly ještě halony a bromidy, které jsou největšími ničiteli ozonu. Úbytek růstu těchto látek zřejmě nejvíce přispěl ke zlepšení stavu ozónového obalu Země, avšak zřejmě jen jeho nejvyšších vrstev ve výšce 35 kilometrů nad zemí a více. Osmdesát až devadesát procent ozonu, který chrání Zemi před ultrafialovým zářením, schopným narušovat chemické vazby DNA, se nachází ve spodních vrstvách (od 20 km nad zemí), kam ještě zasahují povětrnostní a klimatické změny. Nejsou zatím přesvědčivé důkazy, že i zde dochází ke zpomalení úbytku. Na obnovování ozonu zde mohou mít vliv měnící se teploty, které jsou možná zase ovlivněny produkcí skleníkových plynů. Lidstvo nezískává sice žádný nový ozon, ale přestává jej ztrácet tak rychle. Mezitím se objevila dosud největší ozónová díra nad Antarktidou. To odpovídá extrémům a turbulencím jak v ozónové vrstvě, tak v klimatu. Vedro bylo největší v historii. Dlouhá vlna veder vyvrcholila horkem, jaké v Česku v srpnu dosud nebylo. Lidé v Česku jsou z horka už unavení. Lékaři potvrzují, že lidé jsou malátní, apatičtí, nebo naopak podráždění, přibývá úrazů. Podobně na tom je celá Evropa a také Severní Amerika. Extrémně horké léto stále více ztěžuje život Evropě a přináší s sebou nečekané komplikace. Ve Francii rozpálilo neúprosné slunce stěny jedné jaderné elektrárny tak, že její vedení doporučilo stříkat na konstrukci studenou vodu. Namáčí se stěny reaktoru na straně, která je nejvíce vystavena slunečnímu svitu. Teploty stěn se totiž přiblížily hranici, kdy by bylo podle bezpečnostních předpisů nutné reaktor odstavit. S vedry zápolí i mnoho dalších evropských zemí. Portugalsko vyhlásilo stav veřejné kalamity kvůli desítkám požárů, aby tak mohla poskytnout finanční pomoc osobám, které při ničivých požárech, nejhorších za posledních 20 let, přišly takřka o všechno. Voda dala i vzala. Rok poté máme místo záplav tropická vedra a sucho. Ukazuje se pravá tvář terorizmu, kdyby opravdu chtěl mohl by elegantně zápalným automatem založit požáry na desítku let dopředu. Pouze část požárů jde na konto úmyslného založení. Nejde o výjimku. Léta budou ještě teplejší a požárů více. Brzy takové teploty bude nutno považovat za normální, předpovídají klimatologové. V nadcházejících desetiletích prý budou taková vedra, jaká dnes sužují Evropu, poměrně běžným jevem. Hojnější také budou katastrofické záplavy a další extrémní jevy spjaté s výkyvy počasí. Podobné léto jako letos bude za padesát nebo sto let mnohem častější. V celosvětovém měřítku by rok 2003 mohl být třetí nejteplejší za posledních sto padesát let, kromě roků 1998 a 2002. Podle modelů by se oteplování má urychlovat a to, co jsme zažili na konci dvacátého století, byl jen nesmělý začátek toho, co nás čeká. Během 20. století se v celosvětovém měřítku zvýšila teplota o 0,6 stupně Celsia. Z velké části to zřejmě způsobily skleníkové plyny. Globální zvýšení teploty představovalo 1,4 až 5,8 stupně v letech 1990 až 2100. Ale i tak by šlo o světový průměr, takže v některých tropických a subtropických oblastech se může teplota zvýšit o tři až čtyři stupně. Podle tohoto scénáře by se evropské klimatické zóny měly posunout zhruba o 400 až 500 kilometrů směrem na sever, přičemž četnost tropických dní naroste prakticky až k Finsku. Vegetace však nebude postupovat tak rychle, takže budeme svědky nepříznivých jevů jako dnes, kdy prostředí, v němž žijeme, není uzpůsobeno na tak vysoké teploty a sucho. Zvraty počasí, jaké jsme zažili v letech 2002 a 2003, tedy katastrofické záplavy na jedné straně a rekordní počet tropických dní na straně druhé, se stanou běžným jevem. Deset nejteplejších let za dobu měření přišlo až po roce 1987. Známkou zrychlujících se změn klimatu na Zemi by mohlo být například tání permanentní sněhové pokrývky (tzv. čepic) na alpských vrcholcích. K něčemu podobnému nyní v Alpách možná dochází - zóna teplot pod nulou se posunula za hranici 4000 metrů, což je o kilometr výše než normálně, což způsobilo např. sesuvy půdy. A tak dojde na stěhování lidstva a boj o vodu, o přežití.. Zlo však nepůsobí přírodní živly, ale stále častěji lidé sami sobě. Nový vir napadl počítače po celém světě. I Česko. Počítačový svět má dalšího strašáka. Jmenuje se Sobig.F a hovoří se o něm jako o dosud nejrychleji se šířícím viru. Dokáže proměnit počítač v zásobárnu nevyžádaných e-mailů, které pak rozesílá na adresy uložené v počítači. Virus už zaútočil a během několika posledních dnů napadl desítky tisíc počítačů po celém světě. Dorazil také do Česka. Český uživatel Internetu má výhodu. Že se jedná o vir, mu může napovědět už kolonka “Předmět” u příchozího e-mailu. Její text, stejně jako samotná zpráva, je psán v angličtině. Také sdělení e-mailu je psáno anglicky. Přílohy e-mailu jsou pak často opatřeny příponou pif nebo scr (například application.pif). Svět čelí teroristickému útoku dosud nejrychlejšího počítačového viru Sobig.F, který je podle odborníků nejrychleji se šířícím virem, šíří se v e-mailové příloze a napadá pouze systém Windows. Aby se dostal do počítače, stačí, když se infikovaná příloha otevře. V tu chvíli se nainstaluje malý program nazývaný "trojský kůň". Ten dokáže najít v počítači adresář s e-mailovými údaji a začne na náhodné adresy zasílat virem napadené e-maily. "Infekce" se pak řetězovitě šíří dál. Sobig F je navíc tak sofistikovaný, že může napadnout všechny počítače ve velké společnosti. Pokud totiž překoná antivirové filtry a dostane se do některého z počítačů, dokáže si najít disk sdílený celou firmou a přes něj napadne všechna PC. Větší nával nevyžádaných zpráv, zvaných anglickým slovem "spam", pak může v takové firmě způsobit zpožďování e-mailů a dokonce i zhroucení systému. Český uživatel Internetu je tak trochu ve výhodě. Vir lze totiž odhalit mimo jiné i proto, že v kolonce předmět příchozího e-mailu je vždy anglicky psaný text. Odborníci se domnívají, že virus byl vytvořen proto, aby se zvýšil zájem o filtry bránící nevyžádané poště spamům. Je to poprvé, kdy je znám jasný motiv a tím jsou peníze. Jak jinak ve světě postfašizmu a teroru diktatury kapitálu.

Metakomentář sebraných příspěvků za 23.8.2003 až 19.9.2003 (použité sebrané texty slouží jakožto předmět doličný Posledního soudu)

Sebezničující situaci lidstva je třeba neustále omílat a připomínat. Smrtící pandemie globálního zla postfašizmem zvaná stále více ohrožuje lidstvo. Postfašizmus je lidstvu jednoduše nebezpečný proto, že v jeho základu je přítomna odlidštělá svévolnická úchylka ohrožující v globalitě evoluci života. Postfašizmus znamená strach ze svobody a únik před ní k volnosti či lépe řečeno k svévolnosti. Jelikož postfašizmus je naprosté nepochopení svobody, demokracie, lidských práv a lidství, upadá lidstvo do stále většího srabu. Postfašizmus si plete svobodu se svévolností, od kteréžto není daleko k teroru a terorizmu. Postfašizmus přímo či nepřímo vyvolává globální terorizmus, protože první a dominující hodnotou postfašizmu je teror svévolnictví degradující lidství člověka na úroveň rozumného zvířete. Terorizmus je pouhým symptomem pandemie globálního zla, pravou příčinou světového terorizmu je postfašizmus. Teror a terorizmus vyvolávaný globálním postfašizmem působí genocidu lidstva a jeho aktéři přímí či nepřímí jsou odpovědní za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Globální zlo postfašizmu má svůj základ ve ztrátě svobody tedy v chybném rozhodování vůle, protože v špatném vědomí i svědomí ignorujících metarealitu. Z textů dříve uvedených si každý člověk může snadno odvodit zlo, které na něm postfašizmus páše. Od globálního zla a sebezničení se může každý spasit, a s ním celé lidstvo, metamanažmentem žití tedy správným vědomím a svědomím. Vědomí a svědomí člověka rozhoduje o jeho jednání. Svobodnému člověku je sledováním metareality vlastní vědomí a svědomí jednat správně a tedy spravedlivě. Aby člověk mohl být svobodný, musí umět lidstvím překonávat protiklady jevené metareality. Toto umění lidství je člověku záměrně odepřeno v diktatuře postfašizmu, jehož základ spočívá na odmítnutí uznat závaznou autoritu vyplývající z metareality. Tři hlavní proudy postfašizmu - amerikanizmus, katolicizmus a četné variace pozitivizmu – se vzájemně kombinují, kříží a podporují, aby odmítáním metareality deformovaly lidské vědomí a mnohotvárně jevenou metarealitu. Diktaturu postfašizmu lze překonat přívratem k lidství a to metamanažmentem žití. Pro bytostnou povahu žití, pro to, zda se žití uplatní funkční krásou svých postojů a posunů, nebo zda bude zmarněn a promrhán, je rozhodující zejména radostná pokojná důvěra v žití metarealismem a láska k metamanažmentu coby základ a kvas životní tvořivosti. Jestliže totiž něco žití už předem uzavírá a blokuje, už od základů a od kořenů popírá a znemožňuje, pak je to právě podezřívavost vůči žití metarealismem a bázeň ze metamanažovaného žití, ta zvláštní bázeň z žití metarealismem, ze zodpovědnosti svobodně činit, chabost svobodné vůle, vyhýbající se zápasu životnímu a jeho nejistotám, místo láska k tvořivému žití láska k zátiší a zápecí. Neboť člověk, který nemá důvěru v žití metarealismem, který nedovede svůj žití tvořiti stále znova a znova, vysekati si jej z nebezpečí a nejistot denně, nemůže míti v něm onačejšího místa, vždyť žití jako tvůrčí dílo je v první řadě činem důvěry a odvahy v metarealismus, protestem proti malodušnosti a mdlobě. Platí totiž, že žití nebylo by důstojné člověka, kdyby bylo možno se ho racionalisticky dopočítati; žití jest důstojné člověka jen tehdy, když jest tvorbou a tvorba znamená vždycky odvahu, statečnost, sázku, vůli riskovat, nejistotu až do poslední chvíle a především víru v metarealismus, důvěru a lásku. Důvěra v metarealismus žití tkví v základní otevřenosti vůči metarealitě, ustavuje schopnost odevzdat se bytostným pohybům a dějům žití a důvěřovat jim, znamená pokojné přijetí úžasně prostého faktu, že metarealismem vše plyne. Důvěra v metarealismus žití jakožto síla a projev evoluce života se nerovná alibistickému zřeknutí se vlastního názoru a vlastního stanoviska, nýbrž přesvědčení, že žití je vždy interpretací Pravdy, byť je jakákoli. Metamanažmentem nejde jen o to, že člověk nějak žije, nýbrž zároveň také o to, jak žije. Právě ti lidé jsou v lidství slabí, kteří metarealismem nedovedou žít své přesvědčení, kteří nedovedou ve vnější svět zasáhnout svobodně a v možnosti jeho náhod zbudovat palác své vize a své víry. Slabost lidství totiž neznamená pouze osobní zbabělost a pohodlnost svobodně činit a ani se s nimi nutně nekryje, nýbrž hlouběji a původněji jakousi jednostrannost, která se metarealismem nedovede podívat na problém ze všech stran, která metarealismem nedovede domyslit všecky spojitosti žití a nezabírá proto dosti hluboko. Důvěra v metarealismus žití představuje cosi víc než slepé spolehnutí se na Boha, jenž za věřícího samovolně rozhodne všechna jeho dilemata a vyřeší všechny jeho potíže. Důvěra k metamanažované žití v prvé řadě čelí každému pokušení utíkat se před důstojným žitím do své vlastní svévolnické představy a ve jménu jí metarealismus žití popírat a redukovat. V tomto smyslu důvěra v metarealismus žití zakládá především důvěru v metazákonnost žití, pojetí žití jakožto moci metareality, která má svůj vlastní universální Metazákon, uplatňující se metadialektikou zejména tam, kam logika a lidský rozum ještě nevhlédají. Žití je totiž metarealismem v podstatě alogické a v mnoha směrech rozum přesahá. Důvěra v metarealismus pro žití uvolňuje cestu svobodné tvořivosti a k žití osvobozuje, protože se projevuje právě láskou k lidství metarealismem žití, touto svobodou úplnou a naprostou, která je opakem a popřením všeho sobectví, tj. egoizmu. Ve sporu opravdového žití poplatného evoluci a vlastní svévolnické představy nutno přisvědčit žití v metarealismu proti svévolnické představě, neboť v posledním ohledu platí, že musíme milovat žití v evoluci víc než smysl žití izolované. Důvěra v metarealismus žití tedy vyjevuje jisté konstitutivní a směrodatné srozumění metamanažmentu žití, chápání žití jakožto evoluční síly, zdraví ducha a odvaze mládí, jakožto neustávající evoluční hybnosti a bytostného pohybu metarealismu, který ve svém nejhlubším jádru znamená plodnost a tvořivost. Toto výchozí srozumění metamanažmentu žití také člověku poskytuje základní směrnice, jak si počínat v souladu s intencemi metarealismu žití a přijmout i respektovat jeho příznačné dobové i dějinné výzvy. Metamanažmentu žití slouží mnohé prostředky, od metadisků, metaknihoven a metasítí, k metastátům a jejich institucím jakými jsou i metauniversity. Každý opravdu svobodný člověk má k dispozici knihovnu metadisků, kterou lze umístit na superdisk pojatý jako výměnný nebo coby součást metasítě. Pro globalizující úlohu postfašizmu už nelze spoléhat na dobrovolnost a metodu přirozeného výběru. Uplatňují se tu další a neméně podstatné motivy sebezáchovné. Globální postfašizmus vede k sebezničení lidstva. Lidem diktatury postfašizmu je třeba spásy od sebezničení a tak globalizací nastupuje nutnost Posledního soudu. Posledním soudem je dovršena evoluce humanity na cestě od premodernity, modernity a postmodernity k metamodernitě a to přechodem od kapitalizmu k metakapitalismu. Poslední soud činí postfašizmus, rovnající se éře globalizujícího kapitalizmu, odpovědným za terorizmus, za zločiny proti lidskosti a za válečné zločiny genocidy lidstva. Poslední soud činí každou osobu fyzickou či právnickou výší své moci a tedy i majetku odpovědnou a zodpovědnou za boj proti postfašizmu, neuposlechnutí rovná se spoluúčasti na terorizmu, zločinech proti lidskosti a válečných zločinech genocidy lidstva. Poslední soud všemu žactvu a studentstvu ukládá aktivním bojkotem postfašistického rodičovstva a učitelstva řízenou evolucí během jediné generace skoncovat s postfašizmem. Poslední soud stanoví globální válku proti postfašizmu za zahájenou a to všelidskou povinností každého člověka bojovat proti globálnímu zlu globalizujícího postfašizmu. Postfašistická demokracie je legalizovaným zločinem proti lidskosti, protože působí globální genocidu lidstva především globalizující silou kapitálu a jeho prosazování velkými organizacemi. Každý den přináší důkazy o zločinech proti lidskosti páchaných hňupoelitou alias elitou postfašistické demokracie. Svět ovládla postfašistická demokracie, lidstvu vládne elita postfašistů zvaná hňupoelitou. Netřeba zapomínat na hlavní proudy postfašizmu. Narodil se nový mírotvorce, arcihňup v beránčím rouše. Pro podobné bandity má postfašistická demokracie vždy pochopení. Státní terorizmus je pro arcihňupa běžným bojovým nástrojem. Jenže i postfašistický režim v těžkém čase nouze ideologicky polevuje a oporu hledá v demokratickém světě. Kde jinde. USA je ochotná povolit účast OSN na okupaci Iráku. Ovšem za podmínky, že jí bude ponecháno hlavní slovo v okupaci. Nobelovu cenu za mír arcihňup zatím nežádá. Dočkat se jí v postfašizmu může. Je to nová cesta, jak ratifikovat vrahy. Zločiny politiků se vždy balily do vzletných hesel. Nejčastěji se říkalo: vlast, pravda, lid a spravedlnost. Dnes se přímočaře říká: zaplať a vraždění bude ti odpuštěno. Postfašistická nátura demokratických států to připouští. Figura polepšeného ničemy fascinuje vždy víc než osoba, která se polepšit nemůže, protože nikdy nevraždila. Vrahům, kteří se objevují před mezinárodním soudem, to může být zas jen líto. Čekají je desítky let vězení, zatímco arcihňup prožije zbytek života pěkně. Postfašistická politika je plná paradoxů. Americký prezident G. W. Bush, čelící pochybnostem, zda Bílý dům vůbec zvládá situaci v poválečném Iráku, požádal Kongres o 87 miliard dolarů na boj proti terorizmu a zároveň opět upozornil své krajany, že tento zápas si ještě vyžádá čas a oběti. G. W. Bush v televizním projevu, označil Irák "za ústřední frontu" boje proti teroru a vyzval ostatní země včetně těch, které nesouhlasily s válkou, aby přispěly jak finančně, tak svými vojáky k poválečné obnově Iráku. Kromě asi 130 000 amerických je nyní v Iráku více než 20 000 vojáků z 29 dalších států. Bush nynější americký kontingent považuje za dostatečný a nehodlá jej zvyšovat, nicméně zdůraznil, že je třeba ho posílit o další mezinárodní jednotky. Přitom americké ztráty za uplynulé čtyři měsíce v Iráku stále narůstají a již před několika týdny překročily počty vojáků, kteří zahynuli během válečné operace (138 padlých). Bush přiznal, že i když Američané vyhráli iráckou válku, nedaří se jim v podstatě vyhrát irácký mír a důvěra veřejnosti v něj se podstatně snížila a pohybuje se nyní kolem 50 procent. Na poklesu jeho popularity se výrazně odrazila i vlekoucí se irácká operace, zvyšující se ztráty a zejména stále rostoucí náklady. Bushův projev podle očekávání přinesl bouřlivou reakci opozičních demokratů. Ti na kritice přístupu vlády k Iráku stavějí svou předvolební taktiku a chtějí Bushe vyhodit ze sedla. Nyní prezident uznává, že šel špatnou cestou. Nedovede přiznat, že ústřední bojiště války proti terorizmu coby války proti postfašizmu se odehrává v našich ulicích a v našich vlastních městech. Před dvěma lety zaútočila skupina odhodlaných fanatiků na USA, neboť chtěla ponížit Západ. Před dvěma dny smrtelně zranil dosud neznámý násilník švédskou ministryni zahraničí Annu Lindhovou, která pro mnohé představovala ideál rozumné a otevřené političky. Tyto události oddělují přesně dva roky a mají společného více, než se na první pohled zdá. Co z toho plyne? Především to zdánlivě banální konstatování, které provází lidskou společnost od úsvitu věků: že stačí málo, aby vše bylo jinak, aby včerejší jistoty vzaly za své a činy bezvýznamných změnily dějiny. Plyne z toho fakt, že zdánlivě malá událost může otřást impérii, vyvolat hluboké změny ve společnosti či - chcete-li příklad z "obyčejného života" - vyvolat nesmiřitelnou nenávist mezi dvěma lidmi. Američané se snažili najít odpověď na palčivou otázku, kam je zavedly dva roky války proti terorizmu a kdo v ní vlastně vyhrává. Po dvou letech zjistili, že dotáhnout vše do konce bude těžší, než se čekalo. Ale že to přesto jít musí, neboť není možné dopustit, aby právě činy bezvýznamných měly zásadní vliv na jejich životy. Na něco podobného nyní myslí i Švédové. Minulé dny ukázaly, že tažení proti postfašizmu není jen prázdnou frází. Je jasné, že je kolem nás - šílený i chladnokrevný - a že o něm ještě uslyšíme. Není snadné ho porazit, ale bojovat se s ním dá. Proto se zrealizovala idea Posledního soudu. Je nutné dívat se záležitost z 11. září 2001 jako na obrovskou ztrátu, ale zároveň jako na záležitost, na niž lidstvo nalezlo patřičnou odpověď. To platí zejména v případě, budeme-li i nadále bojovat za definitivní vymýcení světového terorizmu. Prezident G.W. Bush dokázal zapojit do procesu státního terorizmu různé země, čímž prokázal, že USA není v státním terorizmu osamocena. Teď se americký prezident vydal na půdu OSN, aby sestavil ještě širší koalici - tedy včetně států, které snahu USA v Iráku v minulosti nepodporovaly. Co se týká celosvětového míru, jde o záležitost, na níž se v globálu všichni shodnou. Prezident jasně konstatoval, že jeho cílem je definitivní vymýcení světového terorismu státním terorizmem a že zodpovědnost za teroristické útoky nemají pouze lidé, kteří je naplánovali a uskutečnili, ale i vlády a osoby, které je finančně i jiným způsobem podpořily. V boji proti terorizmu postfašizmu nejde o jednorázovou pomstu, ale o dlouhodobé úsilí. Neskončíme, dokud neobjevíme a nezničíme všechny teroristické síly s globální působností. Naše akce nebudou jen pouhou pomstou založenou na několika málo útocích. Lidé by tudíž neměli očekávat, že dojde jen k jedné jediné bitvě. Půjde o dlouhé tažení, které bude úplně jiné než všechny předchozí. Boj bude dlouhý. Jedním z tajemství úspěchu boje proti teroru postfašizmu jsou naše očekávání. Faktem však je, že Posledním soudem bylo dosaženo obrovského pokroku. Postfašizmus nemá žádnou morální moc nad kulturami, které v minulosti terorizoval. Přes všechny obtíže přinesl mírový plán Posledního soudu pro dosažení smíru lidstva více úspěchů než veškeré předchozí úsilí vynaložené v tomto regionu. Američané se nechali zaslepit nenávistí a odplatou. Místo toho, aby Američané na většinu otázek spojených s 11. zářím našli odpověď, narážejí na otázky další. A svět kolem to cítí a je zneklidněn. Teroristická síť Al-Kajda byla rozprášena, ale nikoli zničena. A její vůdce, hlavní strůjce zářijové tragédie Usáma bin Ládin, dál uniká. Amerika rozbila vládu Talibanu. Ale klidu a pořádku Afghánistán nedošel. Ještě složitější je to s Irákem. Byl zničen nebezpečný režim, který měl skrývat a tajně vyvíjet nejničivější zbraně. Ukazuje se však, že žádné zbraně nebyly a že Saddámův režim byl parodií ve srovnání s démonickou říší Severní Koreje. A to ještě není všechno. Tato agresivní válka proti Iráku přinesla i vážný rozkol mezi Amerikou a částí Evropy a lidstva. A Irák bohužel zůstává nejistým místem, kde lidé mají strach a vojáci, kteří je přišli osvobodit, dál umírají. A tak jedním z hlavních příběhů USA těchto dní jsou osudy dalších hrdinů v následné válce proti teroru postfašizmu. Terorizmus nezná hranic, stejně jako postfašizmus. Švédsko zažilo největší šok od vraždy Olofa Palmeho v roce 1986. Populární ministryně zahraničí Anna Lindhová byla pobodána neznámým útočníkem při nákupech v obchodním domě v centru Stockholmu a zemřela. Předcházel tomu desetihodinový boj lékařů o její život. Policie zatím nevěří, že by pachatel, jemuž se stále daří unikat, jednal z politických důvodů. Tato spekulace nicméně zůstává ve hře, neboť útočník zřejmě svůj čin plánoval, když Švédsko bude hlasovat o přijetí eura. Lindhová patřila k největším propagátorům společné měny eurounie. Předreferendová kampaň byla sice na popud premiéra ihned zastavena. Vláda nicméně rozhodla o tom, že referendum nebude odloženo a proběhne podle plánu. Není jisté, jaký účinek bude mít násilná smrt Lindhové na tábor odpůrců přijetí eura, který byl dosud početně trochu silnější. Skutečností je, že předvolební plakáty s tváří blonďaté ministryně vylepené na autobusech stále objížděly město, neboť sundat se je podařilo až na konci směny řidičů. Tragický skon oblíbené političky vyvolal rozruch po celém světě. Pachatel ani motiv jeho činu nejsou zatím známi. Jedno je jisté, Švédsko je nedílnou součástí globalizujícího postfašizmu státním terorizmem indukující skupinový terorizmus. Vražda Lindhové přišla po březnovém atentátu na srbského premiéra Zorana Djinjdiče a 16 měsíců po vražedném útoku na nizozemského krajně pravicového politika Pima Fortuyna. Ani ve Švédsku však nejde o první vraždu významného politika. Obyvatelé království mají v živé paměti atentát na Olofa Palmeho před sedmnácti lety, kdy byl tehdejší premiér zastřelen v centru Stockholmu při cestě z kina. Podobně jako Palme, také Lindhová byla ve městě soukromě, a jak je ve Švédsku zcela běžné, bez ochranky, když se náhle z davu vynořil pachatel, zaútočil a utekl. Místo tragédie leží paradoxně jen kousek od nároží třídy, kde byl zavražděn Palme. Anna Lindhová byla dobrá politička, kolegyně a přítelkyně. Tento šílený čin násilí je ukázkou všeho, oč Rada Evropy podporou postfašizmu usiluje. Švédové se vzpamatovávají ze smrti Anny Lindhové a jen neochotně zaměřují pozornost na to, co mělo být původně hlavní událostí týdne - hlasování o tom, zda se připojit k Evropské měnové unii a přijmout euro. Hlavní je však to, že nedovedou pochopit, že parlamentní demokracie je postfašistickou demokracií plodící státním terorizmem terorizmus vůbec. Protestní pochody "proti násilí a za demokracii" jsou směšné. Typická je také reakce postfašistické demokracie totiž ochrana politiků a ostatních ústavních činitelů před důsledky státního terorizmu. Vytváří se pouze privilegovaná kasta postfašistů. Švédové nechtějí postfašistické euro. Předběžné výsledky proběhlého referenda ukázaly, že nehodlají připoutat svoji zemi k EU více než dosud. Proti zavedení eura hlasovalo 52 procent lidí, pro 46 procent. Odmítnutí postfašizmu EU však ještě neznamená odmítnutí vlastního postfašizmu. Hlasovat šly více než obvyklé čtyři pětiny obyvatel. V referendu nešlo jen o peníze. Nehlasovalo se o euru. Šlo o to říci světu, co si občané myslí o EU. Na rozdíl od Čechů Švédové moc neusilují o "vstup do eurounie". Mnozí mají spíše pocit, že EU by měla "vstoupit" do Švédska a zavést švédské výdobytky. Švédové jsou hrdí na to, co v uplynulém století dokázali. Za velmi krátký čas vytvořili společnost, jež dokázala přinést bezpečnost, solidaritu i svobodu zároveň. Británie je hrdá na své impérium, Švédsko na svůj úspěšný sociální systém a své dějiny malé země stojící bokem velkých. Postfašistická eurounie může znamenat jedině jeho další prohloubení a utužení. To je ta velká změna, kterou může jednotná měna Švédsku přinést, připoutá ho k velkému bloku a bude další ranou státu, jež stojí mimo svízele a maléry, které si dělá zbytek Evropy. Švédsko dokázalo jít vždy svou cestou. Globalitou však přichází situace, kdy je nutno dělat kompromisy, spolupracovat a dospívat k dohodám s ostatními státy. Švédové mají pocit, že ti druzí jsou zaostalejší což vyvolává obavy, že budou zdržovat. A právě této touze tvrdou ránu zasadilo zavraždění oblíbené političky. Ukazuje se, že Švédsko není úplně takové, jaké by chtělo být, že to není ta společnost, která ideálně spojuje blahobyt, svobodu a bezpečí. Švédové si myslí, že jsou nezávislí, ale nejsou. Potřebují společenství eurounie, už nemohou být jen malým státem na evropském severu. V rámci eurounie si musí zachovat svou kulturu, to je však v postfašizmu velmi obtížné a vyžaduje boj proti postfašizmu. Ve Švédsku odmítlo přijetí eura o víkendovém referendu 56 procent lidí. Na rozdíl od Švédů a Britů se přitom občané Česka už k přijetí eura zavázali. Česko nemá výjimku jako Švédsko a Velká Británie. Otázkou zůstává určit kdy. Češi však s brzkou výměnou korun za eura nemohou počítat. Brzkému přijetí evropské měny, používané už ve dvanácti evropských státech, totiž brání příliš velké státní dluhy. Kvůli rozpočtovým schodkům není možné počítat s přijetím eura v prvním možném termínu, a to v roce 2007. Odhady na možné převzetí eura místo české koruny se tak pohybují až v horizontu roku 2010. Je třeba vědět co činit, nelze se izolovat, vstupem do eurounie je třeba bojovat proti postfašizmu, který je zdrojem všech forem terorizmu. Právě "Den připomnění" terorizmu s sebou nese dva hlavní motivy totiž potřebu dívat se do budoucnosti a na celé lidstvo. Marný je boj proti terorizmu, když státní či nadstátní terorizmus dává lidem příklad. Samotná média se podílí na terorizmu jeho medializací a zveličováním. Terorizmus se stal postfašistickou módou a způsobem zviditelnění za každou cenu bez jasného cíle teroristů jak ukazují poslední teroristické útoky. Nejméně padesát mrtvých a kolem 150 zraněných si vyžádal dvojitý teroristický útok v Bombaji, finančním srdci Indie. Velkoměsto bylo na několik hodin zcela paralyzováno. Podobně až osmdesát lidí včetně jednoho z nejvýznamnějších šíitských vůdců zemřelo při mohutném bombovém útoku před mauzoleem imáma Alího v iráckém svatém městě Nadžaf. Dalších více než 200 šíitů bylo zraněno. Jednalo se o nejhorší atentát v zemi po svržení Saddáma Husajna a podle odborníků může vyvolat nebývalé problémy. Bomba nastražená v automobilu explodovala právě v okamžiku, kdy tisíce věřících vycházely z mešity po skončení pátečních modliteb. Útok byl zřejmě veden proti vůdci někdejší exilové šíitské opozice ajatolláhu Muhammadu Hakímovi, který při něm také zahynul. Hakím byl považován za jednu z klíčových postav pro budoucí vývoj Iráku. Včerejší událost jen potvrdila obavy pozorovatelů, podle nichž se bezpečnostní situace v zemi zhoršuje. Dosud nebylo známo, kdo a proč v Nadžafu, jedné z nejposvátnějších šíitských lokalit, atentát provedl. Útok mohl být i důsledkem boje o moc mezi různými šíitskými frakcemi, je to však méně pravděpodobné. Samotný Muhammad Bakr Hakím měl údajně v Iráku řadu nepřátel a v posledních týdnech obdržel několik výhrůžek zabitím. V každém případě útok může radikalizovat irácké šíity a obrátit jejich hněv proti spojeneckým okupačním silám. Jestli Američané nezajistí svatá místa, může se stát cokoli, šíité zahájí povstání. Tohle je totiž ponížení pro všechny šíity a muslimy. Při výbuchu se zřítilo cihlové průčelí mešity, v níž je hrob imáma Alího - zetě proroka Muhammada. Zavražděný třiašedesátiletý ajatolláh Hakím patřil k významným odpůrcům režimu Saddáma Husajna. Během sedmdesátých let byl jako opoziční vůdce v Iráku vězněn a v roce 1980 uprchl do Íránu, kde v té době ajatolláh Chomejní nastolil šíitský islámský režim. V exilu strávil dvacet let. Pět jeho bratrů a nejméně deset dalších jeho příbuzných bylo v období vlády Saddámovy strany Baas v Iráku zabito. Hakím se do rodné země triumfálně vrátil letos v květnu. Mnozí šíité v něm spatřovali naději na uskutečnění svých politických aspirací v poválečném Iráku. Američané se obávali jeho íránských vazeb. Přesto však jeho organizace SCIRI údajně nezamýšlela zavést v zemi režim ve stylu Teheránu. Samotný ajatolláh Hakím obhajoval vznik moderního islámského státu, odmítal náboženský extremismus a byl pro svobodné volby. Rovněž žádal, aby nový Irák nebyl závislý na zahraničních mocnostech. Jeho vztahy s americkou okupační mocí byly nicméně chladné a jeho organizace zpočátku americké snahy bojkotovala. Většinoví šíité, kteří se cítili pokořeni atentátem proti jednomu z nejsvětějších objektů své víry, volají po pomstě. Přes 300 tisíc demonstrantů, kteří se do Nadžafu sjeli z celé země na poslední rozloučení s umírněným ajatolláhem Muhammadem Hakímem, který rovněž zahynul při útoku, spílalo střídavě USA, bývalému Saddámovu režimu i Izraeli. Může to být začátek občanské války. K bombovému útoku v Nadžafu, který je jednou z nejposvátnějších šíitských lokalit vůbec, došlo v období prudkého boje o moc mezi jednotlivými šíitskými frakcemi. Podstatné je, že šíitská komunita v Iráku představuje většinu obyvatel. Ani samotní šíité si nedovedou představit, že by si někdo z jejich řad - jakkoli rozhněvaný - dovolil zaútočit na svaté místo, které ukrývá hrob samotného imáma Alího, zetě proroka Mohameda. Mnozí mají stejné cíle - destabilizovat zemi, udržet ji v chaotickém stavu a vyvolat u obyvatel nenávist proti Američanům a jejich místním pomahačům. Událost může podstatně zkomplikovat mezinárodní úsilí o stabilizaci a demokratizaci Iráku. Aby tento úkol dopadl úspěšně, je pro Američany naprosto klíčové získat si důvěru šíitské komunity, k níž se hlásí šedesát procent Iráčanů. Ta nyní byla zásadním způsobem otřesena. První trpké ovoce bylo sklizeno, šíitský imám Muhammad Bahr Ulúm oznámil, že ruší svou účast v prozatímní vládní radě zřízené v polovině července. Stal se vůbec prvním činitelem, který pětadvacetičlennou radu opustil. Rozhodnutí zdůvodnil tím, že americkobritská koalice nemá zájem na zajištění bezpečnosti pro šíitské hodnostáře a nechrání ani šíitská posvátná místa. Jisto je, že v důsledku kulturního imperializmu Američané opovrhují islámskou kulturou a nejen jí. Američané praktikují vůči Iráuk státní terorizmus a tak se nemohou divit, že terorizmus v Iráku indukují. Nejvyšším rozhodovacím orgánem v Iráku zůstává až do voleb civilní správa, již vedou postfašisticky orientovaní Američané. Iráčtí ministři budou rozhodovat o chodu svých resortů, ale zásadní rozhodnutí bude stvrzovat americká správa a jí jmenovaná vládní rada. Vnucovat Iráčanům postfašistickou demokracii není cestou k míru. Postfašistickou povahu Američanů názorně předvádějí hrdinové války v Iráku. Jessica Lynchová, jejíž zajetí se stalo na jaře jedním ze symbolů americké války v Iráku, se chystá vyprávět svůj příběh. Americký vydavatel za něj Lynchové zaplatí kolem jednoho milionu dolarů o ten se pak podělí spolu s autorem knihy, známým reportérem Rickem Braggem. Podstatné je, že si americká armáda její příběh "upravila" k obrazu svému. Idea Pravdy je pro postfašisty báchorkou pro zaostalé. Ostatně pohrdat metarealitou je vlastní všemu postfašistickému. Lehkomyslnost z toho vyplývající působí patřičné zlo, jehož náprava stojí peníze a také lidské životy. To jenom potvrzuje vyřazená ruská jaderná ponorka K-159 s deseti členy posádky na palubě, která se právě potopila v Barentsově moři asi pět kilometrů od ostrova Kildin. Zachránit se podařilo pouze jediného námořníka. Ponorka K-159, která byla vyrobena před 40 lety, byla jednou z prvních sovětských jaderných ponorek. Byl zahájen odtah do doku Škval ve městě Poljarnyj, kde mělo být vyloženo jaderné palivo a ponorka postupně zlikvidována. Plavidlo bylo taženo do doku vlečnou lodí za pomoci čtyř pontonů. Kvůli bouři na moři se pontony utrhly a ponorka okamžitě klesla ke dnu do hloubky 170 metrů. Ponorka byla podle ruského ministerstva obrany vyřazena v červnu 1989 a kotvila na základně Gremicha asi 400 kilometrů východně od Murmansku. Její dva jaderné reaktory byly odstaveny a zakonzervovány a na její palubě nebyly žádné zbraně. Není však prý vyloučeno, že v podmořském plavidle byly stále aktivní jaderné komponenty. Podle dosavadního vyšetřování byla příčinou nynější nehody trestuhodná lehkovážnost, plavidlo vlečené v silné bouři do doku mělo podle prvních informací otevřený poklop. Zcela nepochybně tu byl prvek lehkomyslnosti a spoléhání na tradiční ruské "ono to nějak dopadne". Moskva nicméně zdůraznila, že nehrozí jaderné zamoření. Ruská vojenská prokuratura již zahájila trestní stíhání představitelů velení Severní flotily. Je třeba upřesnit onu lehkovážnost. Jde o pohrdání metarealitou. Jednou to byla ponorka, a nesčetně je tomu genocida lidstva. Postfašizmus ví jak svou špatnou pověst zamaskovat, stačí odvádět pozornost lidí jinam. Známý americký iluzionista David Blaine poutá v těchto dnech pozornost světa svérázným pokusem, který lze nejlépe popsat slovy "hladovka v podobě veřejné show". Přesně 44 dní míní strávit v plastovém boxu o rozměrech dva krát dva metry, který je zavěšen na jeřábu ve výšce čtrnácti metrů nad londýnskou řekou Temží. Po celou dobu nehodlá pozřít žádnou potravu a jeho kontakty s okolím se mají omezit pouze na pravidelný příjem vody a odběr moči. V "obytné" krabici z plexiskla, všem neustále na očích, bude mít pouze polštář, podložku na spaní, nějakou četbu a pero, aby mohl psát. Přestože David Blaine už udělal svému kousku slušnou reklamu, stále ještě nezodpověděl hlavní otázku - proč to všechno vlastně dělá. V postfašizmu jasný motiv totiž pro peníze a pro odpoutání pozornosti lidí od pravých problémů jímž je postfašizmus a jeho terorizmus. V boji proti terorizmu je třeba mít na paměti státní terorizmus jakožto podněcovatel skupinového terorizmu. Příkladem takového státního terorizmu jsou USA a Izrael. Oba státy na skupinový terorizmus reagují státním terorizmem a to je to, čemu se říká nepřiměřená obrana. Izrael se vůči Palestincům dopouští státního terorizmu podporovaného USA. Za takového přístupu mír mezi Izraelci a Palestinci možný není. Izrael musí jednoduše ignorovat provokace skupinového terorizmu, ukončit vojenské trestné výpravy proti palestinskému obyvatelstvu a snažit se co nejrychleji uzavřít mír s vyhlášením palestinského státu. Za politiky státního terorizmu Izraele palestinský premiér samosprávy Mahmúd Abbás podal demisi, od kterého si Izrael i Bílý dům slibovaly, že bude garantem mírového plánu na Blízkém východě ze strany Palestinců. Jeho odstoupení naznačuje, že ztroskotal mírový plán navržený USA a Ruskem, známý pod názvem "cestovní mapa". Že je usmíření daleko, potvrdil další z útoků Izraele proti představitelům palestinských radikálů. Při izraelském náletu byl v Gaze zraněn duchovní vůdce hnutí Hamas šajch Ahmad Jasín a asi dalších dvacet lidí. Činitelé Hamasu za tento atentát přislíbili Izraeli tvrdou odplatu. "Cestovní mapa" k míru na Blízkém východě se po víkendu zdá napadrť a pohřbená. Izraelci uskutečnili další státní terorizmus ze série leteckých útoků proti palestinským radikálům ze skupiny Hamas, která má na svědomí i poslední sebevražedné atentáty v Jeruzalémě. Izrael opakovaně prohlásil, že jeho cílem je fyzicky zlikvidovat celé hnutí Hamas. Jasín, který je upoután na vozík a je takřka slepý, bezprostředně po atentátu prohlásil: "Můj vzkaz (izraelskému premiérovi Arielu Šaronovi) je jasný, zaplatí, stejně jako izraelský lid, za tento zločin vysokou cenu." Hamas slibuje pomstu a Izraelci na svém území vyhlásili zvýšená bezpečnostní opatření a uzavřeli hraniční přechod s pásmem Gazy. A mír na Blízkém východě se ztrácí ještě víc v nedohlednu. Obě strany, izraelská a palestinská, se chystají spíš na válku než aby opustily cestu nekonečného a nemilosrdného konfliktu. Zjevně hrozí další kolo násilí, které může značně oddálit plánované vyhlášení samostatného palestinského státu v roce 2005 a vyvolat násilnou izolaci Palestinců včetně jejich prezidenta Jásira Arafata. Svět by měl Šarona a členy jeho vlády za jejich dlouhodobý podíl na státním terorizmu vyhostit z lidského společenství. Je tady opět 11. září a tím také přemítání o současnosti. Svět si tento den připomíná postfašistický terorizmus všeho druhu. Dnes je víc než jisté, že "globální válka proti terorizmu" je globální válkou proti postfašizmu, který terorizmus vyvolává. V silách lidstva je takovému riziku čelit. Chce to dotáhnout válku proti postfašizmu do konce. Je to složité, vše se protahuje. Najednou je jasné, že vše bude těžší, než si lidé mysleli. Postfašizmus působí teror stále, strach je stále hluboce zakořeněný v myslích lidí. Dnešní svět je jiný, než byl před útoky v roce 2001, a dokonce jiný, než byl před rokem. Na první pohled si nelze ničeho zvláštního nevšimnout. Ale mnohé věci se ve skutečnosti změnily. Opatření proti terorizmu vyvolávají strach a jsou dalším zdrojem terorizmu. Terorizmus vítězí, terorizmus se postfašizmem dostal lidem pod kůži. Co chvíli se objevují nové a nové "díry" v bezpečnostním mechanizmu ochrany různých důležitých objektů. Lidé jsou připravováni na to, že teroristické útoky se mohou kdykoli opakovat. A snaží se s tímto vědomím i žít. S tím, jak se válka proti terorismu prodlužuje a jaký vrazila klín mezi Ameriku a Evropu, si však stále více obyvatel Země začíná klást více otázek. Kdy to všechno skončí a jakou za to zaplatí cenu. Netřeba ani zapomínat na nadstátní terorizmus EU. Jeden příklad za všechny. Tři muži z Frýdku Místku skončili v Belgii s pouty na rukou v policejní cele. To všechno jenom proto, že na hraničním přechodu s Německem jako většina Čechů nedostali do pasu razítko s datem. Neměli tak žádný důkaz, že v zemích EU nepobývají déle než povolených třicet dnů. Belgičané jim navíc zabavili auto a umístili je do imigračního střediska. Není to zdaleka první případ, kdy belgická či francouzská policie aplikuje předpisy tak horlivě. V EU dnes platí, že každý cizinec ze státu mimo EU, který sice nepotřebuje vízum, ale musí dokázat, kdy překročil schengenskou hranici. Je zde jistý rozpor mezi povinností dát vstupní razítko do pasu a možností od razítkování upustit, například při zvýšeném provozu. Osoby bez razítka se pak dostávají do zbytečných problémů. Evropská komise si je "razítkového problému" vědoma a navrhuje členským státům takovou změnu pravidel, která by razítkování pasů na schengenské hranici nařídila jako povinnou. Nutno mít neustále také na zřeteli všepronikající postfašizmus a to i na různých konferencích jako byla dvoudenní konference s názvem Dny Evropské unie v Brně. Vstupenka na konferenci stála 690 eur, v přepočtu více než dvaadvacet tisíc korun. Vystoupili na ní například předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský nebo stínový ministr financí z ODS Vlastimil Tlustý. Konference se zúčastnil také Rudolph Giuliani, bývalý starosta New Yorku tedy muž, který vedl americkou megalopoli ve dnech, kdy na ni zaútočili teroristé a stal se hvězdou dvoudenní konference s názvem Dny EU v Brně. Giuliani na konferenci vysvětloval důvody amerického útoku na Irák. Požadoval otázky, aby mohl odpovídat. Šlo však o postfašistickou konferenci, tak asi jaké mohly padnout otázky. Jeho další program byl důkladně utajen. Newyorského exstarostu všude doprovázela ochranka. Konference byla privátní záležitostí a cena za účast i účast sama tomu odpovídala. Pouze ňouma alias ňuma či nejapa nebo nekňuba skočí na špek hňupoelitníkům o válce s terorizmem. Válka s terorismem stála lidi v Česku za dva roky miliardy korun. Po útoku sebevražedných komand na USA 11. září 2001 Česko platí za leteckou ochranu atomových elektráren, policejní patroly u pražské redakce Rádia Svobodná Evropa či důkladnou ochranu civilních letadel. A nejdražší jsou armádní mise do států, kde se kvůli atentátům z 11. září válčí. Jen za vyslání polní nemocnice do Afghánistánu a Iráku či expedici protichemického praporu v Kuvajtu zaplatila armáda několik miliard. Další stovky milionů stála speciální nemocnice ve východočeském Těchoníně, která se specializuje na smrtelně nebezpečné choroby, jimiž teroristé vyhrožují. Rozsáhlou proměnou prošly i České aerolinie. Některých změn si cestující všimnou na první pohled - před vstupem do letadla projdou zevrubnou kontrolou dokladů i zavazadel, aby se na palubu nedostaly ani nůžtičky na nehty. Na trasách do rizikových států létají mezi lidmi speciálně vycvičení policisté v civilu. Zásahy se dotkly i konstrukce letounů. Pilotní kabiny mají silnější dveře, aby se do nich nedostali teroristé. Zostřený režim mají kvůli hrozbě terorizmu i další podniky. Jaderná elektrárna v Temelíně zpřísnila kontroly lidí, kteří do ní vstupují, a na několik měsíců návštěvy omezila. I to stálo několik set tisíc korun. Až vzdušné údery Al-Kajdy na New York a Washington definitivně rozhodly o tom, že Česko si koupí nadzvuková letadla. Jsou to bezkonkurenčně největší výdaje, k nimž teroristé Česko přiměli. Cena čtyřiadvaceti nových stíhaček se blíží sto miliardám korun. Vláda bez nadzvukových strojů odmítla zůstat. Jedině jejich piloti jsou totiž podle náměstka ministra obrany Jana Váni schopni dostihnout dopravní letoun a rozpoznat, zda ho řídí teroristé - tak jako 11. září 2001. Protiteroristická opatření nejsou laciná ani pro policii. Nemalé sumy pohltí příplatky na přesčasy policistů střežících Rádio Svobodná Evropa či židovské památky. Nákladné bylo i zvláštní středisko, jež bez přestávky monitoruje bezpečnostní situaci v Česku. Jen boj proti bioterorizmu přišel stát od 11. září 2001 na 250 milionů korun. Další desítky milionů spolknou rekonstrukce nemocnic, které musí být připraveny přijmout pacienty nakažené smrtelnými nákazami. Takové nemocnice nebo oddělení musí mít například speciální konstrukci či vzduchotechniku, aby se z nich viry nebo bakterie nemohly dále šířit. Podobné speciální centrum v Těchoníně ve východočeském kraji přišlo armádu na několik set milionů korun. Teroristické údery na USA vyvolaly vír stamilionů v pokladnách resortů a v armádě přispěly k radikálnějším přeměnám než stratégové zamýšleli. Kdyby ovšem teroristé opravdu chtěli, pak mohou s minimem rizika a peněz vyděsit občanstvo. Ostatně to ani nemusí činit, za ně to dokonale provede stát a masmédia. Státní terorizmus má zelenou. Za poslední dva roky se výrazně zvýšil počet odposlouchávaných hovorů. Z původních 2497 se jejich množství zvedlo na 9452. Všechny byly soudně povoleny. Vládní strany zdůvodňují přibývající počet odposlechů rostoucí hrozbou teroristických útoků po 11. září 2001. Policejní prezidium nebylo i přes příslib schopné vysvětlit příčiny dramatického nárůstu odposlechů. Hájí se však tím, že je všechny policii povolil soud. Je to šílená postfašistická snaha pronikat lidem do soukromí. Vládnoucí ČSSD se na teroristy jen vymlouvá a občany by sledovala i tehdy, pokud by jim teror nehrozil. Hrozby teroristického útoku zasahují občanům do života víc, než se na první pohled zdá, když je bezpečnostní opatření připravují o část soukromí. Jsou lidé ochotni vyměnit pocit větší bezpečnosti za to, že se dobrovolně nechají více sledovat a kontrolovat státem, který doslova vstoupí do jejich soukromí? Ta otázka nebyla nikdy aktuálnější než po 11. září 2001. V USA je toto téma důvodem vášnivých sporů. Nový zákon přijatý po 11. září dal americkým bezpečnostním složkám mimořádné pravomoci k prohloubení státního terorizmu. Lze dokonce říci, že terorizmus je záminkou pro zintenzivnění státního terorizmu. FBI může v podstatě libovolně odposlouchávat telefony, kontrolovat korespondenci a prohlížet soukromé byty. Jde o porušování základních svobod maskované "bojem proti terorizmu". Ačkoliv v Česku ještě policie takovou moc nemá, trend "více bezpečí za méně soukromí" je zřejmý. Vyplývá to třeba z nedávno zveřejněné statistiky odposlechů. Zřetelný "odposlechový boom" je nebezpečný, jde o omezování soukromí a individuální svobody na základě státního terorizmu. Stát zneužívá situace po teroristických útocích, chce vlézt lidem až do ložnic a pouze to maskuje hrozbou teroristických útoků. Většina odposlechů nemá nic společného s hrozbou terorizmu. Šmírování státu by určitě vzrostlo i bez teroristických útoků na USA. Ministr vnitra Stanislav Gross před dvěma lety vyšší pravomoci pro policii a tajné služby zkoušel prosadit. Gross tehdy navrhoval, aby bezpečnostní složky směly vždy a každému, pouze se souhlasem nadřízeného, nahlížet do zdravotních karet a bankovních účtů lidí. Pod kontrolou mohla policie mít jejich telefony a dokumenty o majetkových poměrech. Dokonce i tehdejší ředitel Bezpečnostní informační služby Jiří Růžek namítl, že jeho zpravodajci žádné větší pravomoci nepotřebují. Grossovy záměry, aby stát měl občany pod větší kontrolou, poslanci nakonec smetli ze stolu. Jakožto členové EU se státnímu terorizmu nevyhneme. Státy EU začaly spolu s Američany kontrolovat podezřelé lodi na oceánech. Přímořské státy EU přistoupily pod tlakem USA i na to, že američtí úředníci mohou v jejich přístavech kontrolovat kontejnery směřující do USA. A co víc: bruselští úředníci byli tak vstřícní, že dočasně odsouhlasili i předávání informací o leteckých pasažérech do USA, i když je to v rozporu s eurounijními zákony. EU zpřísnila i vízovou a imigrační politiku, které posilují kontrolu nad přílivem cizinců, mezi nimiž prý mohou být i aktivisté teroristických skupin. Vrcholem je kriminální registrace všech eurounijních občanů. Neodůvodněným vyvoláváním strachu před terorizmem se stát dopouští psychoterorizmu. Stát buší do svobody. A mnohdy nenápadně. Pěcha je mladý radikální komunista. Dopustil se vychvalování socializmu a žádal jeho obnovu. Nejvyšší politické veličiny označil za zrádce. Je ale třeba dát stranou všechny paragrafy a zeptat se svého svědomí: má být souzen a trestán pomatený mladý fanatik za vychvalování hnutí směřujícího k potlačení práv a svobod občanů, když stovky jiných ta práva a ty svobody v praxi a ve vysokých funkcích potlačovaly celé desítky let a dodnes se za nimi žádný státní zástupce ani neohlédl? Proces proti mladému Pěchovi je trapným projevem malosti: kde to jde lehce, bouchnu si rád, kde je soupeř těžší, ne. Stát rád buší do slabých a případně i bezvýznamných blouznivců. Pěcha je na tom stejně jako vydavatel Hitlerova Mein Kampfu. Ten je souzen za vychvalování nacizmu, třebaže jen vydal neproškrtávané a vykladači neožvýkané Hitlerovo dílo. Važme to, jak chceme, jedno je viditelné: stát si přivlastňuje moc soudit, co si lidé myslí. A trestat. To samo je základem všech hnutí, která potlačují svobody... To dá stát jednou k soudu i sebe? Za státní terorizmus by měl určitě. Stát postfašizmem terorizuje občanstvo. Předmětem exekuce se už stávají děti. Obyčejně exekutoři zabavují majetek. Nyní si přišli do jedné ze základních škol na pražském Smíchově pro desetiletého Jana. Chlapec se zhroutil a skončil v nemocnici v rukou psychiatra. Poté, co se o něj rodiče poprali, o chlapce se soudí už pět let. Otec syna už dva roky neviděl, přestože na to má podle soudu právo. Proto musel jít pro hocha exekutor. Otec i matka pravidelně přilévali olej do ohně vzájemné nenávisti desítkami trestních oznámení, které podávali jeden na druhého. Matka tvrdí, že dítěti ve styku s otcem nebrání, ale Jan k otci nechce. Chlapec má smůlu. V deseti letech na rozhodnutí, že se s otcem vídat nebude, nemá nárok. O tom, kdy a s kým bude, rozhoduje soud. Tak jako v ostatních rozvrácených rodinách. Když se nepodřídí, přijde si pro něj exekutor znovu. Říká se tomu výkon rozhodnutí. Většinou exekutoři skutečně zabavují majetek a to mnohdy s přehmaty a újmou na občanech. Odebrání dětí tvoří asi desetinu případů, které řeší. Když už vztahy v rodině dospějí tak daleko, je zbytečné vyšetřovat, kdo to zavinil a zda jeden rodič naučil dítě toho druhého nenávidět, nebo je jeho strach oprávněný. Když se oba nesnaží vztahy urovnat a dítěti pomoci, nikdo to za ně nedokáže udělat. V postfašizmu je už možné díky postfašistickým soudům neodůvodněné zabavování věcí a to dokonce "zabavování dětí" ve školách. V postfašizmu za přispění zákonů a soudů spory mezi rodiči mohou docházet tak daleko, že dítě musí přijít "zabavit" exekutor a soudní rozhodnutí se musí vymáhat na dítěti a ne na rodiči, který ho nerespektuje. Podstatné je, že rozhodnutí postfašistického soudu se snadno může obrátit proti každému občanu a dítěti především. Kdysi nejslavnějším dítětem podrobeným exekuci byl malý Elián González, kterého Američané poslali zpět na Kubu k otci. Naše případy nejsou sice na první pohled tak dramatické, ale emoce, které rozpoutávají, stačí. Upravit přiměřený kontakt mezi druhým rodičem a dítětem bývá možné. Kde však dobrá vůle prvního rodiče selhává, měl by pomoci stát. Nežijeme v nějakých předmoderních časech nebo končinách mimo civilizaci, aby děti byly unášeny a každý se musel o spravedlnost starat od počátku do konce sám. Přesto se zdá, že příslušné instituce jsou často dost nečinné, a tak u nás dochází k faktické diskriminaci jednoho z rodičů. Většinou jím bývá otec, protože devět desetin dětí bývá automaticky svěřeno po rozvodu matce, která je ze zvyku považována za "výchovně způsobilou". Postižení rodiče si stěžují, že nejsou využita například taková opatření, jako je písemná výzva nebo hrozba pokutou. Částka dva tisíce je jistě citelnější než někdy symbolicky ukládaných sto korun. A dále: soudy bývají liknavé, věří tvrzením o náhlých onemocněních dětí a nabídkách "náhradních termínů", berou v úvahu výroky zmanipulovaného dítěte. Policie pod různými záminkami odkládá trestní oznámení. Ve své loňské zprávě zmocněnec vlády pro lidská práva zmiňuje i malý detail: je tu řeč o "právu dítěte na udržování pravidelného osobního kontaktu s oběma rodiči", nikoli o tom, komu dítě milostivě půjčit jako hračku. Jak může slabšímu pomoci zákon, když jsou jeho strážci pasivní? Postfašizmus se činí, aby děti připravil pro svou totalitní vládu teroru. Více než pětina všech dětí v Česku vyrůstá bez jednoho z rodičů. A toto číslo neustále roste. Takzvaných "neúplných rodin" je nejvíce za posledních čtyřicet let. Poslední oficiální údaje hovoří o tom, že bez matky, ale především bez otce žije 488 tisíc dětí. Může za to především fakt, že se manželské páry v Česku rozvádějí nejčastěji za několik posledních desetiletí. V postfašizmu se sebemenší problémy řeší rozvodem a důvod je většinou finanční. Ženy se rozvádějí, protože si najdou bohatšího partnera, a muži si zase hledají mladší a reprezentativnější ženy, se kterými zakládají nové a stejně nestabilní rodiny. Data statistiků tomu dávají za pravdu. Jen za posledních deset let přibylo přes sto čtyřicet tisíc rodin, kde děti vyrůstají jen s jedním z rodičů. Bez otce nebo bez matky jsou nejčastěji děti z velkých měst, zejména pak ty, které vyrůstají v hlavním městě Praze. Pokud se rodiče rozvedou, dítě ve většině případů připadne matce. Podle statistik je to v pětaosmdesáti procentech případů. Postfašistické soudy ve sporu o dítě rozhodují mechanicky a děti až na malé výjimky svěřují matkám. A matky se nejčastěji i s dětmi odstěhují ke svým rodičům. Otcové tak ve většině případů vidí po rozvodu své děti jen zřídka. Výjimkou nejsou ani případy, kdy jim matky neumožňují ani to. Mnozí z nich se s tím nesmíří a bojují o děti všemi prostředky. Proto může docházet až k tomu, že děti může dokonce zabavovat exekutor. A děti prožijící si rozvod rodičů ho nechtějí prožít znovu a tak neúplných rodin přibývá. Každé druhé manželství se v Česku rozpadá. Nejvíce potrestané jsou tím zpravidla děti, je jich bezmála půl milionu. Lidé postižení postfašizmem na lásku a lidské vztahy nevěří. Důvěru v postfašistický státní aparát to taky neposílí. V současné době žije v neúplných rodinách téměř jeden a půl milionu Čechů, z toho 488 tisíc dětí. Podle údajů Českého statistického úřadu stojí v čele 85 procent těchto rodin ženy. Přestože narůstá počet mladých žen, které si pořizují děti "za svobodna", typickou hlavou neúplné české rodiny je žena rozvedená. Rozvodů navíc ve společnosti přibývá - za posledních deset let se rozpadla polovina všech manželství, která lidé v té době uzavřeli. Příčiny rozpadu manželství v Česku spočívají především v konzumním životním stylu a s tím souvisejícím nedostatku peněz. Sebemenší problémy se dnes řeší rozvodem a důvod je většinou finanční. Rozvedené ženy s dětmi se ocitají v nezáviděníhodné finanční situaci, jsou těžko zaměstnatelné a často závislé na bývalém manželovi. Vzájemné vztahy rodičů před rozvodem pak odnášejí děti. Rozvod je vždycky problém a dítě to nese jako terorizující trauma. Děti se často obviňují z rozpadu rodiny, stydí se za to. Vyhrocená situace, kdy rodiče používají dítě jako zbraň k vydírání toho druhého, vede k nenapravitelnému poškození psychiky dítěte. V takových případech se dítě po prožitém šoku uzavře do sebe, těžko navazuje kontakty a často se mu nedaří začlenit. Do celého života si pak odnáší nedůvěru k druhému pohlaví a bojí se partnerských vztahů. Mnohé matky působením teroru postfašizmu ztrácí mateřské city. Příklady nacházejí už i ve sněmovně. Poslankyně Hana Marvanová má připravené podmínky pro to, aby záhy skloubila roli matky a političky. Poslanecká sněmovna jí vyšla vstříc a zřídila místnost "kojírny", kde si bude moci politička miminko přebalit a nakojit. Poslanecká sněmovna umožní Marvanové pečovat o dítě v práci a šidit dítě na právech. Na to, zda by se ženy měly tak brzo po porodu vracet k pracovním povinnostem, panuje kritický názor. Dítě potřebuje těsný kontakt s matkou do dvou let. Jsou ženy, které se z různých důvodů do práce vrátit potřebují a raději zanedbávají dítě. Chůvu či babičku ani zaměstnavatel umožňující "kojírnu" přímo v práci, mateřskou lásku nenahradí. Šidí dítě na právech. Matka pohlcená prací je utlumena v mateřské lásce a v rámci geneticky podmíněného inprintingu není schopna předat dítěti lásku metarealismu. Narodil se další člověk odlidštělý lidství. Rodina v Česku je v ohrožení ještě jinak. Nad českými rodinami, které si stále ochotněji berou různé úvěry a půjčky, visí hrozba "osobních krachů". Tedy situace, kdy nebudou schopny splácet své dluhy a vinou následné exekuce přijdou o majetek. Dluhy se zvyšují rychlejším tempem než příjmy lidí a jejich vklady. Už není daleko situace, kdy lidé budou jeden úvěr splácet druhým a vyrážet tak klín klínem. V porovnání s EU není zatím zadluženost v Česku velká. Na dluh si kupují zhruba 15 procent věcí, zatímco v eurounii je to 70 až 80 procent. Občané svou spotřebu financují stále více půjčkami a spotřebitelské úvěry či hypotéky ještě více porostou. Pokud by totiž v příštích letech výrazně vzrostl podíl neplatičů, mohlo by to kromě sociálního napětí vyvolat i značné riziko pro banky a potažmo i celou ekonomiku. Občané, kteří své dluhy přestanou platit, musí v krajním případě počítat s exekucí majetku, do budoucna však nelze vyloučit ani osobní bankroty. Konkurz fyzické osoby z důvodu platební neschopnosti podle zákona možný je, ale v praxi se pro složitost tohoto procesu v podstatě nepoužívá. Mnohem jednodušší a rychlejší je exekuce majetku dlužníka, a to na základě rozhodnutí soudu. Česká rodina je pochopitelně v krizi, když především škola. Do českých škol plyne od státu málo peněz, snižuje se kvalita učitelů. Čeští učitelé stráví vyučováním nejméně hodin ze všech sledovaných zemí. O to delší část pracovní doby však učitelé věnují činnostem, které by zvládla pomocná síla: hlídají děti na chodbách, uklízejí kabinety a připravují pomůcky. Mají také podstatně více dětí ve třídě. Značný podíl nekvalifikovaných prací, které učitelé v Česku vykonávají, se pak logicky odráží i na jejich platu. Školáci nevychovávaní a nevedení k řádu metarealismu nejsou schopní lidství a elementární slušnosti. Pak nastupují postfašistické soudy. Královnu krásy z roku 2001 zřejmě čeká soud. Svým letošním pózováním pro pornografický časopis Leo poškodila dobré jméno soutěže. Kvůli skandálu jí v dubnu byla oficiálně odebrána vítězná korunka, protože porušila smlouvu, ve které se zavázala, že nedá svolení k uveřejnění svých nahých fotografií. Smlouvu musí podepsat všechny finalistky soutěže. Časopis Leo totiž vyplatil bývalé miss za erotické fotografie sumu několikanásobně vyšší než činí požitky vyplývající z titulu. Ostatně elementární slušnosti či lépe spravedlnosti nejsou schopní ani soudy. Proto se soudní spor o jedinou větu vede už 5000 dnů, tedy více než třináct let. V ní se píše, že šéf komunistické strany na brněnské fakultě architektury Jan Snášel zneužívá svého postavení a je arogantní. Větu napsali po listopadové revoluci do prohlášení studenti a podepsali ji tři zástupci stávkového výboru. Snášel od nich chtěl omluvu. Od té doby české soudy soudí a soudí. Zjednodušeně to zatím vychází prostě: co slovo, to rok. Soudní spor z roku 1989 se stále vleče. Již pět tisíc dnů. Soudní pře, v níž požaduje Snášel omluvu za to, že ho po listopadu 1989 studenti kritizovali, je po třinácti letech prakticky na začátku. Problémy s podpisem mají dnes tři architekti: Jiří Slezák, Zdeněk Hirnšál, Martin Laštovička. Přitom jejich kolegové i učitelé potvrdili, že se jednalo o kolektivní stanovisko. Jde o složitý spor, že se tak vleče? Nikoliv, jde o posouzení jedné věty. Jenže problém je v tom, že české soudy neumí řešit případ, v němž jde o lidství tedy o hodnoty chráněné listinou a ústavou. Pět tisíc dnů. To je pěkné výročí. Trapné. Ponižující. Tak dlouho běží soud se studenty, kteří v listopadu 1989 vyjádřili nedůvěru komunistickému učiteli a ten studenty žaloval, soudí se. Ze soudních místností vycházejí rozsudky, celkem deset kusů za těch třináct let, které jiné soudy zas ruší, spisy poletují, úřednictvo pracuje, spravedlnost mele, mele... konce nevidět. Třináct let znevažují veškerou spravedlnost, veškeré právo a důstojnost lidství. To jim nikdo neodpáře, byť by mávaly stovkami platných paragrafů. Postfašistické soudy neuznávají vyšší spravedlivost danou metarealitou a proto se posluhováním teroru diktatuře kapitálu dopouštějí zločinů proti lidskosti, což je v postfašistické demokracii záležitost běžná. V postfašizmu se už i sperma stalo předmětem krádeže a podvodu. Šestatřicetiletý Tomáš Kašpar má dostat odškodné milion korun za to, že bylo zneužito jeho sperma. Podle rozhodnutí soudu má milion zaplatit klinika Gest, která bez Kašparova souhlasu (a aniž o tom věděl) uměle oplodnila jeho přítelkyni Jitku Bouchalovou. Té se po zákroku narodila dvojčata, na která má teď muž platit alimenty. Také Bouchalová by měla Kašparovi zaplatit odškodné, a to padesát tisíc korun. Žena podle soudu uvedla svého partnera v omyl, když mu zdůvodňovala, na co jeho sperma potřebuje. "Sdělila mu, že ho chce ke stanovení hladiny hormonů - kvůli zvolení vhodné antikoncepce," uvedla soudkyně Dagmar Stamidisová. Takový případ snad právníci ještě neřešili. Po světě se batolí roční dvojčátka, o jejichž narození se spolu s matkou postarala pražská klinika Gest zabývající se umělým oplodněním. Dárce spermií - a tedy i otec dětí však údajně netušil, k čemu jeho sperma poslouží. Jádro problému spočívá v nedokonalém postfašistickém zákonu o rodině, který se umělým oplodněním zabývá. Ten totiž stanoví, že je nutný souhlas obou partnerů na počátku celého procesu. O tom, že by bylo nutné chtít souhlas dárce spermatu při každém opakovaném pokusu o oplodnění, však už nemluví. Klinika Gest i Jitka Bouchalová měly jednoznačný písemný souhlas s celou procedurou na začátku, jejímž cílem je, aby se ženě narodilo dítě. Kterýkoli z účastníků ten souhlas může vzít zpátky, ale pokud dochází a spolupracuje, je to jednoznačným znamením, že s léčbou souhlasí. Jak je možné, že Kašpar dal své sperma k prozkoumání kvůli antikoncepci a zároveň údajně podepsal souhlas s oplodněním, nikdo u soudu nedokázal. Co přesně Tomáš Kašpar na klinice podepsal, ale ani jiné podrobnosti jednatel kliniky upřesnit nechtěl, aby neporušil lékařské tajemství. Také strážci zákona mají problémy s uznáváním elementární spravedlnosti založené na řádu metarealismu. Karlovarská policie prožívá šok. Její čtyři vysocí důstojníci včetně šéfa tamní kriminálky Vladimíra Budíka byli postaveni mimo službu. Jsou podezřelí, že se snažili zabránit usvědčení svého kolegy (a zároveň Budíkova syna), který byl podezřelý z vykradení místní pošty. Státní zastupitelství sice za pachatele označilo Jana Budíka, soud ho však osvobodil. Neměl totiž dostatek důkazů. Podle soudce se ovšem na tom podepsal právě přístup policie. Policisté při vyšetřování loupeže skutečně kryli hlavního podezřelého. Něco takového jsme dosud nezažili, vždyť jsou obviněny největší špičky policie. Mimo službu jsou v této chvíli tři vysoce postavení policisté - kromě šéfa kriminálky Vladimíra Budíka také velitel Služby kriminální policie a vyšetřování Miroslav Roušal i vedoucí prvního oddělení kriminální policie Jaroslav Hladík. Kriminalisté případ nepředali Inspekci ministra vnitra, jak měli. Soudce, který obžalovaného Budíka osvobodil, si navíc stěžoval na to, že kriminalisté znemožnili rekognici. Bez této rekognice byl zmařen jeden ze zásadních důkazů. Policie se také vydala na cestu spolupráce s teroristy, když hází lumpům peníze z letadla. Po Česku chodí několik lotrů, kteří nařezávají železniční koleje, strkají bomby pod mosty a vydírají stát o miliony korun. Příklady táhnou. Když se poprvé objevil takový vyděrač v Olomouci s požadavkem na deset milionů, ministr Gross nechal naložit do vrtulníku pytle s penězi a policisté je pak kdesi nad Moravou shazovali dolů. Výsledek této akce je sporný. Vyděrač si peníze nevyzvedl, protože celá oblast byla hlídaná. Zato se začaly objevovat nové anonymní telefonáty, nové výhrůžky a nové požadavky. Shazování peněz z vrtulníku byl zjevně signál všem zvráceným lumpům, že stát a jeho policie mohou na jejich požadavky reagovat, mohou se chovat podle jejich pokynů. Kdo si chce vydělat pár milionů, může zavolat na policii, že vyhodí do povětří nějakou budovu či vykolejí vlak. Policie peníze shodí z vrtulníku. Tím je naplněna představa o absolutním gangsterském ráji. Z nebe prší bankovky. A pro policii z toho plyne zcela nová koncepce její práce: jestliže chce ochránit bezpečnost lidí a majetku, musí pravidelně shazovat peníze z letadel a kropit zemi miliony. Jestliže policie chce - jistěže v rámci taktiky - předávat zločincům peníze, měla by to dobře utajit. Jinak se může spustit celá lavina dalšího vydírání. A nezbude než peníze shazovat z letadel pravidelně, řekněme třeba každé ráno v devět hodin. Policie již několik vyděračů zatkla. Bohužel se objevují noví a noví. Takže zjevně platí i opačná teze, podle níž každá ochota vyjednávat se zločinci či se chovat byť jen naoko podle jejich požadavků spouští lavinu dalšího vydírání. Strážci zákonů porušují také vlastní technologické postupy jednoduše proto, že jim chybí elementární poctivost. Při vyšetřování osmi vražd, které podle kriminalistů spáchali manželé Stodolovi, udělala policie řadu vážných chyb. Selhali i soudní lékaři a znalci Nepoznali například, že oběti byly uškrceny. Policie se domnívala, že tři staří lidé spáchali sebevraždu a jeden nešťastnou náhodou uhořel. Policie případy odložila a už se jimi dále nezabývala. V první fázi vyšetřování nebyly všechny úkony provedeny kvalifikovaným způsobem a všechny skutečnosti nebyly pečlivě vyšetřeny. selhali i někteří soudní lékaři a další experti. Nyní se k různým skutečnostem vyjadřují další znalci, kteří by měli odpovědět i na otázky, proč předcházející odborníci chybovali. Pokud se zjistí, že šlo o hrubou nedbalost, může expertům hrozit i trestní stíhání. Postfašistické pohrdání metarealitou působí zlo. Kriminalisté znovu otevírají vyšetřování stovek sebevražd a podezřelých úmrtí. Nařídil to policejní prezident Jiří Kolář. Pojal podezření, že při objasňování mnohých z nich nepostupovali jeho podřízení důsledně a profesionálně. Policie bude přezkoumávat například ty případy, k nimž nevyjela okresní kriminální policie. Policisté se také budou znovu zabývat úmrtími, u kterých se spolehli pouze na stanovisko lékaře či výsledek pitvy. Fakt, že policisté nedali zprávy expertů do širších souvislostí, že tyto informace nedoplnili o další stopy, které navíc nezajistili a nevyhodnotili je naprosto neprofesionální práce na místě činu. K úmrtím přistupovali podle vlastního scénáře jako k jasným sebevraždám. Vrahům, naletěli i soudní znalci a lékaři. Policisté při vyšetřování nemuseli fatálně selhat, pokud by ctili starou zásadu kriminalistů: každou sebevraždu hodnotit jako vraždu, dokud se neprokáže opak. Nelze se vymlouvat ani na to, že jiní experti - například při pitvě - došli k nějakým závěrům. Pokud by si policisté při vyšetřování sebevražd stanovili několik verzí a pak je důsledně prověřovali a postupně vylučovali, mohli se skandálu vyvarovat. Policie pohrdá vlastními postupy. Prezidenta policie to zděsilo. Nařídil prozkoumat všechny podobné případy z minulých let. To by zas mělo zděsit nás civilisty. Podobných nenápadných a vraždících lidí byly asi stovky. A popletených policistů, slepých lékařů, oklamaných soudních ohledávačů ještě víc. To je důvodem k obrovskému podezření: jde o věc v postfašistické policii běžnou. Vraždí se šmahem a orgány to nevidí. Prezident policie má o svém ranku děsivé mínění. Zasluhuje si však pochvaly – přiznat poměry je stokrát zdravější než poměry v policii zatajovat. Prezident řekl: Policisté nejednali v souladu se zákonem. Očekávejme, že policií proletí smršť. V souvislosti s prudkým zvýšením platů policie by to měla být smršť děsivá jako vraždy těch oblud. První vlaštovka: kutnohorský šéf policie abdikoval. Narafičit vraždu jako neštěstí je oblíbeným trikem levnějších detektivek. Autoři takových děl vynikají krkolomným důmyslem, jímž vrazi obvykle nevynikají. Nemají to zapotřebí. Stačí slepá policie. Slepá? Co měly všechny ty oběti společného? Co bude policie znovu přešetřovat? Divná úmrtí lidí malých, drobných, obyčejných a šedivých jako život sám. O jejich skon projevila policie stejně pilný zájem jako o krádež starého auta. Čili žádný. Žil, byl, umřel, není. Ledabylost a povrchní práce - tak zkoumala policie konec těch drobných lidí. Oběsili se, zabili je? Kdo by se staral. Policie předvedla v našich krajích nezvyklé pohrdání osudem člověka. Víme, kdo ji to naučil, pohrdání metarealitou typické pro postfašizmus. Čachry uvnitř policie jsou nepochopitelné. Policie vyměňuje staré, nebezpečné pistole, které střílí samy od sebe, za nové zbraně, kterým však při střelbě praskají rámy. Česká zbrojovka Uherský Brod dodala dosud policii 20 tisíc nových zbraní. Rám osmi tisíc z nich je vyroben z nekvalitní slitiny, takže se na něm objevují trhliny. Policejní prezident Jiří Kolář proto přezbrojování před třemi měsíci zastavil. Kolářův verdikt ovlivnil nejdůležitější zbrojní zakázku policie za 600 milionů korun. Celkem by policie měla dostat 46 tisíc pistolí. Policie chce nové pistole, protože ty původní náhodnými výstřely smrtelně zranily několik lidí. Policisté musí dál čekat na bezpečné zbraně. Osm tisíc policistů je vyzbrojeno vadnými pistolemi. Policistům tak zůstanou staré zbraně, které je už léta ohrožují. Jejich samovolné výstřely mají na svědomí několik smrtelných zranění. Přestože uherskobrodská firma nedodává policii zbraně již tři měsíce, náměstek pro vývoj a výzkum Ladislav Skoupý jakékoliv potíže rázně popřel. Kdyby prý měli problémy, tak technické podmínky jejich přejímky nedovolí vadné zbraně dodat. Ve světě postfašizmu nelze věřit nikomu. Teror diktatury kapitálu dokáže zapřít nos mezi očima. Policistům mnohdy schází elementární soudnost. Opilý policista srazil svým autem v Klatovech jedenáctiletého chlapce, který jel na kole. Dítě jelo po státní silnici na kole. Hoch měl zlomenou spodinu lebeční a ruku, ale muž ujel, aniž by mu poskytl první pomoc. Po několika minutách se na místo vrátil. Zřejmě poté, co zjistil, že mu po střetu chybí na autě poznávací značka. Při tom ho zadrželi jeho kolegové, kteří mezitím k nehodě přijeli. Při dechové zkoušce zjistili, že pil - v krvi měl 0,6 promile alkoholu. Policista nebyl ve službě a nejel služebním autem. Vůz řídil příslušník pohraniční policie, který se vracel z návštěvy od rodičů. Policistu, který slouží v Českém Krumlově, postavili nadřízení kvůli alkoholu mimo službu. Byl u pohraniční stráže třicet let a zastával řídicí funkci na jednom z útvarů. Kromě postihu za řízení pod vlivem alkoholu bude mít navíc potíže kvůli neposkytnutí pomoci. Chlapec je nyní při vědomí, jeho stav je stabilizovaný, není v ohrožení života. Nehoda se zařadila k mnoha podobným, při nichž policisté také řídili opilí. Loni na podzim, kdy se jich stalo několik, policejní prezident Jiří Kolář sliboval, že proti takovému počínání policistů tvrdě zasáhne a viníci okamžitě přijdou o práci. Policie je pouze v zajetí postfašizmu společnosti. Postfašisté v prosazování spravedlnosti a práva neznají jinou metodu než hrubou sílu třeba cestou vytváření ghett. Nepřizpůsobiví, neplatící, nespolupracující - prostě jiní. Říká se jim oficiálně neplatiči nájemného, ale je zřejmé, o koho přesně jde: z devětadevadesáti procent o Romy. Jsou produktem postfašizmu a řeší se postfašisticky. Cesta ke ghettu zde končí, odkladiště nepohodlných začíná. Lze jim pomoci v oplocené zóně odříznuté od měst? Generace vyrostlé v pasivitě a v "kleci" postfašizmu nepředají dětem nic jiného. Oplocené tábory znamenají pouze jedno: každý z nás se ocitne za plotem postfašizmu. Takovou mají vlastnost. Postfašistická společnost se snaží vlastní agresivitu řešit státním terorem tedy zákonodárnou restrikcí. V tom duchu začíná boj proti agresivním řidičům. Za jízdu na červenou tři body. Opilost za volantem za šest a odmítnutí dechové zkoušky za sedm bodů. Kdo bude mít dvanáct bodů, přijde o řidičský průkaz. Tento "ceník" připravilo ministerstvo dopravy pro neukázněné řidiče. Teprve nyní úředníci na ministerstvu dopravy dokončují novelu takzvaného silničního zákona, který má zabránit stále hrozivějším statistikám dopravních nehod. Novelu má vláda dostat do konce října. Její schvalování v parlamentu bude trnitá cesta. Všichni poslanci jsou řidiči a každý rozumí řízení víc než ten druhý. V posledních třech letech nesměli policisté dát vyšší pokutu než dvoutisícovou a nemohli zabavit řidičský průkaz. A to ani tehdy, když zastavili řidiče opilého namol nebo kvůli jinému závažnému přestupku. Řidičský průkaz po zdlouhavých procedurách může odebrat jen soud nebo okresní úřad. Bodové ohodnocení jednotlivých přestupků ovšem vzbuzuje pochyby. Za smrtelné dopravní nehody může rychlá jízda, riskantní předjíždění a vůbec nerespektování základních pravidel - takové přestupky jsou však v návrhu hodnoceny mírně. Naopak méně závažné prohřešky jsou velmi "drahé". Ministerstvo dopravy dává v chystaném "bodování" řidičů jednoznačně přednost zneužívání oranžového světla. Zřejmě z tohoto důvodu ohodnotilo tento přestupek ve spolupráci s policií pěti trestnými body, zatímco "myškování" mezi auty má cenu jen dvou bodů. V navrhovaném "žebříčku přestupků" je nejtěžším proviněním například odmítnutí dechové zkoušky nebo jízda bez technického osvědčení. Za to může provinilec dostat až sedm bodů. Když jich nasbírá dvanáct, přijde o řidičský průkaz. Jestliže například soud nerozhodne jinak, nedostane ho zpátky dřív než za rok. O řidičský průkaz však podle nového zákona může přijít řidič i okamžitě, přímo na místě, kde ho policisté zastaví. To dnes policisté nemohou a jsou například proti řidičům, kteří sedají za volant pod vlivem alkoholu, bezmocní. Nově by bez průkazu měla na místě skončit právě jízda v opilosti. Policisté si budou moci nechat i technický průkaz, pokud bude auto ve špatném stavu. Ani to v uplynulých letech nesměli. Také pokuty se zvýší. Zatímco nyní policie mohla vybírat maximálně dva tisíce korun, má mít možnost požadovat až pět tisíc. Když policejní kamera zaregistruje rychle jedoucí auto, nikdo nemá šanci dokázat jeho majiteli, že byl v tu dobu za volantem. Po zásahu úředníků na tom bude policie zřejmě dost podobně. Nyní sice měl majitel povinnost ohlásit, kdo seděl za volantem jeho vozu, ale netýká se to případů, kdy by musel udat člena rodiny. Na tuhle fintu lidé okamžitě přijdou a zase se nic nestane. Jestliže někdo řekne, že v autě seděl člen rodiny, policie z něj podrobnosti páčit nebude smět. Novela zákona pamatuje i na cizince, kteří se na českých silnicích chovají tak, jak by si doma nikdy nedovolili. Když nebudou ochotni zaplatit pokutu, policista může požadovat kauci až do výše 50 tisíc korun. To má být pojistka, že se cizinec dostaví kvůli projednání přestupku na úřad. Z chystané novely však na poslední chvíli část zamýšlených bodů vypadla. Bezohlední opilí řidiči ve starých herkách se řítí po silnicích, bourají, zabíjejí a zkorumpovaná policie s liknavými úřady je nechávají v klidu... Co s tím? Silnice se jen tak rychle nespraví, stará auta hned nevymění. Slušnost řidičů má dlouhou inkubační dobu, stejně jako poctivost některých policistů či pružnost úřadů. Okamžitě jde změnit jen systém trestů a zadání policistů, kde a jak mají účinněji hlídat bezpečnost provozu. Bodový sytém za přestupky zdá se pouze naoko sympatický. Postfašisté musejí vyvolat strach státního terorizmu. Strach z odebrání řidičáku udělá divy i s frajírkem, jehož animální pudy pobízejí "přidej, trumfni". Jenže. Zachytí-li kamera něčí vůz řítící se stokilometrovou rychlostí ve vsi, stačí říci "já neřídil" a delikvent v suchu - má právo utajit i příbuzného. Zbytečnější paragraf už snad vymyslet nejde. Je-li bodový systém na něco zcela krátký, pak na korupci v dopravní policii. Obratem vznikne nový sazebník úplatků. Jeden bod - pět tisíc. Postfašistický teror diktatury kapitálu pociťuje každý. Účastnit se ho znamená pro polovinu lidí uplácet. Osmnáctitisícový úplatek se dává za přijetí na vysokou školu. Přes deset tisíc stojí urychlení lékařského zákroku. A šest tisíc korun se dává úředníkům za rychlé vydání stavebního povolení. S úplatky se ve svém okolí setkalo 76 procent dotazovaných, aby úplatkem dosáhl nějakého úředního úkonu či kvalitní služby. Jasně se ukazuje, že korupce je nezbytností postfašizmu. Z úplatků vycházejí nejhůř dopravní policisté a nemocnice. Kolem třiceti procent lidí si myslí, že právě tam je korupce největší. Lidé si "kupují" přednostní operaci nebo třeba péči věhlasného lékaře. V postfašizmu korupce bují téměř všude. Korupce v postfašizmu nepřekvapuje. A co je horší - velké naděje na zlepšení nevidět. V postfašizmu chtít důkazy o korupci jsou čirou pošetilostí. Zvláště dopravní policisté mají v očích občanů Česka nejhorší pověst ze všech povolání. Nikdo nebere tolik úplatků jako oni, myslí si lidé. Úplatek pomůže na silnici i v nemocnici. Policisté a lékaři. Mocí úplatků občané nepřijdou o řidičský průkaz. Anebo jdou na plánovanou operaci dříve. Jestliže mají lidé říci, kde podle nich bují korupce nejvíce, jednoznačně vítězí policisté a lékaři. V obou případech jde o úplatky. Zatímco u policie se lidé chtějí pomocí úplatku vykoupit z nějakého "hříchu", u doktora pacienti chtějí získat nějakou výhodu, kterou si nesmějí zaplatit legálně. Policisté si však korupci přihrávají a tuto trestnou činnost páchají v masovém měřítku. Často si jedou pro úplatek rovnou k bankomatu, z něhož motorista potřebné bankovky vybírá. Jindy zase pravidelně číhají u hlavních silničních tahů poblíž hranic na cizince, při akci se navzájem kryjí, získané úplatky okamžitě uklízejí - do přichystané obálky s vlastní adresou vloží peníze a ihned ji odesílají, u dálnic zase bankovky ukrývají pod kameny. Jsou totiž obětmi teroru diktatury kapitálu. Nedat úplatek? Vše je pak daleko těžší. Teror diktatury kapitálu umí svá totalitní kouzla i bez zjevné totality. Když si někdo řekne o úplatek, občan Česka mu neumí říci ne. Raději platí. A ví proč. Bez uplácení se v Česku žije daleko komplikovaněji. Navíc sílu postavit se korupčníkovi, který přímo žádá o úplatek, v Česku najde pouze každý čtvrtý člověk. Zkušenosti těch, kdo se do korupční hry nechtěli zapojit, jsou obdobné: když odmítli, dočkali se podle průzkumu v polovině případů velkých průtahů. V dalších osmnácti procentech dokonce člověk, který požadoval úplatek, znepříjemňoval dotyčnému život. V postfašizmu je podstatně výhodnější dát úplatek než se spoléhat na běžné řešení svých problémů. Dát úplatek je mnohem výhodnější, veřejně člověk nemůže nic říci. Byl bych absolutně ztracen, v životě by už žádné povolení nezískal. S informacemi od lidí nelze v boji s korupcí počítat. Jasně to dokazuje anonymní linka, kterou ministerstvo zavedlo. Volajících je minimum, přesto linka s číslem 974 832 222 nadále existuje a každý ji může využívat. Lidé totiž nevěří tomu, že by jejich oznámení mělo smysl. Lidé mají strach z moci úředníků a také manažerů. Postfašistická korupce má politické dohry, ne vždy musí jít o klasickou korupci. Bez výběrového řízení dosadili zástupci státu do čela Českých aerolinií exministra obrany Jaroslava Tvrdíka. Oficiální zdůvodnění pro výměnu ve vedení firmy znělo: "Dokončení přechodu řízení ČSA na takzvaný německý model" a "dynamizace rozvoje ČSA". O jmenování Tvrdíka šéfem aerolinií rozhodla dozorčí rada firmy, a to bez výběrového řízení, jako se to dělo například při personálních výměnách v Českém Telecomu. V každém případě je to bez výběrového řízení nestandardní postup. Exministr Tvrdík si přivede do Českých aerolinií také náměstka ministra obrany Jaroslava Švábíka, který bude viceprezidentem pro personální věci. To se nedělo ani za hlubokého socializmu. I tam přece jen lidi museli něco umět. Politici byli k Tvrdíkovi překvapivě mírní. Stát je podle nich přece jen majitel, a proto si dosazuje do podniků, které ovládá, lidi, kterým důvěřuje. Klíčovým problémem je, že ČSA jsou státní podnik. Míra tolerance české společnosti k takovýmto věcem je neuvěřitelná. Nové vedení ČSA má firmu během několika měsíců finančně stabilizovat. Základním úkolem je, aby se společnost dostala z červených čísel. Kdyby člověk chtěl dělat laciné vtipy, dá se rošáda se jmenováním exministra Tvrdíka do čela Českých aerolinií označit za pěkný úlet. Na vtipy tu však není místo. Tohle je ostudný skandál, který znovu a zbytečně dává Česku punc banánové republiky. Jenom v takové zemi lze totiž pochopit, proč se vyměňuje šéf úspěšné firmy, děje se tak naprosto neprůhledně bez výběrového řízení a to místo dostane nervově labilní exministr bez jakékoliv vhodné kvalifikace. Jaroslav Tvrdík svého času bodoval v žebříčcích popularity, prohlašoval, že by mohl řídit cokoliv, a tvářil se jako chlapík do nepohody. Pak ze sebe udělal klauna svými odchody neodchody. Tahle groteska mohla být zapomenuta, kdyby začal budovat normální kariéru. Místo toho se nechal svými politickými kamarády vynést za knipl Českých aerolinií. Záležitost běžná pro postfašistickou demokracii. Sporná výměna šéfa Českých aerolinií za bývalého ministra obrany Jaroslava Tvrdíka se odehrála za plné podpory premiéra Vladimíra Špidly. Jaroslav Tvrdík není zdaleka jediný, kdo po odchodu z politiky dostal dobré místo v polostátní firmě. Případ někdejšího ministra obrany, který stanul v čele Českých aerolinií, je dosud nejkřiklavějším případem toho, jak vrcholní politici za pomoci svých konexí hledají nová, lukrativní zaměstnání. Všechny české politické strany už mnohokrát prokázaly, že se dokážou postarat o své lidi, jejichž politická kariéra nabrala sestupný směr. Vedle představenstev a dozorčích rad polostátních firem se nabízejí i další zajímavé posty: jen za poslední rok obsadili neúspěšní kandidáti do sněmovny řadu funkcí například v mediálních radách, na Nejvyšším kontrolním úřadě či na pozicích náměstků jednotlivých ministerstev. Proplétání politiky a ekonomiky, v postfašizmu tak běžné. Odcházející politici si zpravidla nepohorší. Politické špičky se však brání tomu, aby byla podobná praxe považována za "rozdělování trafik". Pod pojmem trafika si představuji nějakou funkci, kde člověk příliš nedělá a má za to slušný příjem. Post ve vedení ČSA definici trafiky naplňuje. Za práci pro stranu lukrativní posty. Bývalý místopředseda sněmovny František Brožík (ČSSD) je zřejmě jedním z nejschopnějších mužů v Česku, který dokáže rozhodovat téměř o čemkoliv. Poté, co vloni vypadl z nejvyšší politiky, sháněl nové zaměstnání na nejrůznějších místech. Nejprve ho sněmovna zvolila viceprezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu, kam jej však prezident Havel odmítl jmenovat. Pak zasedl v dozorčí radě Západočeské energetiky a v představenstvu Českých aerolinií. Místa opustil letos v březnu a stal se z něj místopředseda výkonného výboru Pozemkového fondu. Všechny tyto posty mají jedno společné: o jejich obsazení rozhodují politici a jejich dohody. Brožík pochopitelně není jediným příkladem českého vrcholného politika, o nějž se jeho straničtí kolegové po pádu z politického výsluní postarali. Největší rozruch v posledních dnech vzbudil přestup exministra obrany Jaroslava Tvrdíka do čela Českých aerolinií. Méně lukrativních, ale vlivných postů si však už politici rozdali řadu. Dušan Tešnar se vloni stal viceprezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu téměř bez zájmu veřejnosti. O své lidi se díky kuloárovým dohodám dokážou postarat všechny strany. Dokonale to ukázala jarní volba nové vysílací rady - "odpadlé" poslance či senátory do ní prosadila ČSSD, KDU-ČSL, KSČM i ODS. Vysílací rada, NKÚ i polostátní firmy mají jedno společné: zajímavě placené místo se tu pojí s politickým vlivem. Totéž platí o místech náměstků na jednotlivých ministerstvech. Ta zvlášť po loňských volbách zažila invazi "odpadlých politiků", kteří neuspěli ve volbách. Na školství například vedení ČSSD zařídilo místo svému bývalému poslanci Václavu Píclovi. Další nenápadný exposlanec ČSSD František Vnouček zase zamířil na ministerstvo pro místní rozvoj. Na stejném ministerstvu zaujala náměstkovský post někdejší poslankyně US a expertka na vězeňství Ivana Hanačíková. Lidovci zase umístili na citlivý post náměstka pro vyzbrojování na ministerstvu obrany neúspěšného kandidáta na poslance Pavla Severu. Ten se však nakonec místa ve sněmovně přece jen dočkal. V postfašistické demokracii je výkon demokracie především byznysem. Postfašistický terorizmus nemá jen státní podobu, ale také manažerskou. Z vojáka Tvrdíka se stal velký manažer, pochopitelně postfašistického typu. Trvalo mu to asi týden. Bývalý ministr obrany a novopečený šéf Českých aerolinií Jaroslav Tvrdík má nyní na sobě dobře padnoucí oblek, v ruce telefon s komunikátorem a ve tváři sebevědomí postfašistického manažera. A tak se také cítí. Není na něm vidět žádná stopa pochybností, že vzal místo s platem vyšším než 200 tisíc korun měsíčně, aniž k němu má předpoklady. V kanceláři svého rychle odstraněného předchůdce v pražské Ruzyni už je jako doma a zdá se, že i firmu už má přečtenou do poslední palubní vstupenky. Své umění vést armádu a ministerstvo považuje za dostatečné ospravedlnění svého jmenování. A výběrovými řízeními stejně pohrdá. Vyzařuje z něj takové přesvědčení, že firmu vyvede z problémů, že se skoro nemůže zastavit. Při neformálním popovídání spustil vodopád armádně-politickoleteckých témat, že jej nemohl zastavit ani jeho nervózní mediální poradce. Člověku se skoro nechce věřit, že čerstvý pětatřicátník Jaroslav Tvrdík si kdysi mohl stěžovat na únavu či depresi. Nebo že by byl tak nerozhodný, jak to předvedl, když odcházel z vlády. Nový šéf Českých aerolinií nyní připomíná Tvrdíka ze začátku jeho ministerské kariéry. Je plný energie a srší nápady. Po týdnu už si pamatuje, jak který z šéfů aerolinek podává ruku. A už taky tuší, koho si ve firmě chce nechat a koho se asi zbaví. A tak jako bylo jeho zvykem už v armádě a ministerstvu, vypravil se hned mezi dělníky. A jak teprve tam viděl oddanost zaměstnanců k firmě. Rád se také pochlubí svými organizačními postřehy. Vadí mu, jak nepraktické je, že šéf ČSA nemá šoféra a služební auto musí řídit sám. A že se tím připravuje o čas, který by mohl trávit manažerskou prací. A že teprve až s jeho příchodem se sekretářka dozvěděla, jak je výhodné mít mobilní telefon spojený s diářem. A s finančním ředitelem už řešil problém hromadících se plastových lahvích po vypitých minerálkách. Do smrště manažerských vizí sice občas ještě utrousí jména bývalých generálů, novinářů a svých politických spojenců, kterým neřekne jinak než Standa nebo Slávek. Ale jinak už má hlavu plnou letecké dopravy. Jenom pořád nestíhá jíst. Po několika měsících, kdy byl Tvrdík bez práce, dostal hned dvě. Kromě křesla šéfa Českých aerolinií zasedne také v představenstvu výrobce letadel Aero Vodochody. A chystá se do toho s vervou. S nulovými zkušenostmi ze světa byznysu postfašizmem uspěje, tam nerozhoduje metarealita nýbrž teror diktatury kapitálu. V postfašizmu manažerům politici dávají příklad. Stanislav Gross je úspěšný především v udržení a rozšiřování své moci. Image postfašistického mladíka, který si dovede ve vhodnou chvíli natáhnout maskáče a zlidovět, však zakrývá něco vážnějšího: Gross je dovedným technologem postfašistické moci, ale jeho přínos Česku byl zatím mizivý. Platí obecná charakteristika. Pro postfašistu je charakteristická svévolnická bezpáteřnost. Pokud se postfašista vyslovuje k důležitým tématům, pak takovým způsobem, aby nebylo jasné, co si myslí. Stejně jako agent 007 má i postfašista vždy svůj únikový plán a obklopuje se podivnými lidmi. Jeho pole působnosti je tak trochu stát ve státě. Také se angažuje, aby "jeho" lidé skončili ve významných ekonomických funkcích. Je lidem vzorem. Rojí se podvodníci všeho druhu. Podvodníky nabízející falešná maturitní vysvědčení se podařilo kontaktovat v Pardubicích. Padělatelé nabízeli na prodej prázdný formulář vysvědčení o maturitní zkoušce. A také návod, jak do něj správně doplnit všechny potřebné údaje. Známky i maturitní předměty podle libosti. Inzeráty s kontaktním telefonním číslem vycházely v Annonci již řadu měsíců a falešná vysvědčení v minulosti byla prodána desítkám spokojených zákazníků. V nabídce byly maturitní ročníky 1995 a 2002. Na dokumentu je uvedeno kruhové razítko Integrované střední školy ekonomické a stavební s adresou Revoluční 13, Liberec. Žádná taková škola však nikdy neexistovala. V liberecké Revoluční ulici sídlila do roku 1998 integrovaná střední škola, která měla v názvu slova "dopravní a stavební". Taktéž jména na vysvědčení jsou smyšlená. Je tam uvedeno jméno Jiří Násoska, ale ředitel té školy se jmenoval jinak. Podle podvodníků podvod prý nedělají dodavatelé, ale každý kdo si údaje doplní a bude vysvědčení vydávat za pravé. Jde však evidentně o trestný čin spolupachatelství při padělání veřejné listiny. Policie ale nemá jasno. Podvodníci, kteří prodávali falešná maturitní vysvědčení, zřejmě nebudou potrestáni. Policie je přitom zatkla přímo při činu. Mladíci nebyli obviněni z trestného činu padělání veřejné listiny. Policie míní, že zřejmě nic nezákonného neudělali, protože prodávali jen nevyplněné formuláře. Navzdory tomu, že listiny byly opatřeny kulatým razítkem se státním znakem. Policisté váhají, přitom jde o zjevný úmysl pozměňování veřejné listiny. Nevyplněná vysvědčení byla opatřena razítkem neexistující školy, to stačí. Prázdný formulář maturitního vysvědčení s úředním razítkem už je zjevný úmysl pozměňování veřejné listiny. Z postfašistického trestního zákoníku to ale jasně nevyplývá. Postfašistická spravedlnost nedovede jednat spravedlivě mimo regule zákonů. Sami pachatelé přiznali, že prodali celkem dvanáct vysvědčení, každé za osm tisíc korun. Podle policistů nejsou organizátory podvodu, ale spolupachatelé. Policie zatím ani neví, zda mladíci falšovali i formuláře vysvědčení či zda použili formuláře ze státní tiskárny. Byly to kvalitní, věrohodně vypadající formuláře. Je však jedno, zda padělali razítko či celý list. Formuláře pro maturitní vysvědčení zajišťuje pro střední školy z celého Česka státní vydavatelství tiskopisů SEVT. Zasílá je na písemnou objednávku s razítkem školy a doručuje je na její adresu. Vždy kontroluje, zda je škola na seznamu ministerstva školství. Všechna vysvědčení jsou číslovaná, podle série lze vystopovat, ze které školy se listiny ztratily. Ve školách už také platí přísná evidence každého dodaného formuláře na vysvědčení. Pokud ho učitel při vyplňování zkazí, odepisuje každý formulář zvlášť. Formulář však není nutné krást, věrohodně vypadající vysvědčení se dá totiž poměrně jednoduše vyrobit. Je to otázka jednoho dne. Na důkaz lze předložit formulář, který by prakticky nikdo od originálu nerozeznal. Ani kulaté razítko není problém - dá se oskenovat a upravit nebo ho prostě odborník vyrobí, má-li známosti. Většina firem si pravost vysvědčení u svých zaměstnanců neověřuje. Požadují doklad o nejvyšším dosaženém vzdělání. Fakt je, že pravost zaměstnavatel vodotisku nepozná, nestuduje listiny pod ultrafialovým světlem, zaměstnavatelé se navíc často spokojí s oxeroxovanou kopií. Mladíkům, kteří v Pardubicích prodávali falešná maturitní vysvědčení, policie nakonec sdělila obvinění z trestného činu padělání a pozměňování veřejné listiny. Policie nejprve mladíky propustila, aniž byli z něčeho obviněni. Nebyla si jistá, zda šlo skutečně o trestný čin. Mladíci totiž vysvědčení prodávali nevyplněná. Trestného činu se však dopouští i člověk, který se padělaným vysvědčením prokazuje. Vše jsou to prkotiny v případě podvodu občanů postfašistickou demokracií. V postfašistické demokracii není třeba ani podvodu, Narkomani a těžcí alkoholici se mohou velmi snadno dostat k řidičskému průkazu, třebaže by automobil vůbec řídit neměli. Jak je to možné? Toxikomanovi nebo alkoholikovi, který oprávnění chce, stačí, když se zaregistrují u praktického lékaře, který ho nezná. Tomu bude nový pacient tvrdit, že deset let u žádného doktora nebyl, tudíž nemá ani žádnou zdravotní dokumentaci. Lékař tudíž nezná minulost svého nového pacienta, který mu nejspíš potíže s alkoholem či drogami zapře. Pokud na něm není žádná závislost patrná, nemusí lékař poznat, že má před sebou člověka, který za volantem nemá co dělat. Postfašizmus takto snadno ohrožuje bezpečnost občanů. Podle současných pravidel stačí, aby budoucího řidiče viděl jen praktický lékař. Pokud k němu pacient chodí delší dobu, lékař může posoudit jeho zdravotní stav téměř bez rizika. Teprve když si není zcela jistý, může ho poslat na další odborná vyšetření. Problém nastane, pokud lékař pacienta nezná. V tu chvíli se může spolehnout jen na jeho slovo. Praktický lékař, který vidí svého pacienta poprvé a hned ho má vyšetřit kvůli řidičskému průkazu, by měl postupovat obzvlášť pečlivě. Pokud se však pacient chová normálně a nejsou na něm žádné známky, které by vedly k podezření, lékař nemá jinou šanci než mu věřit. Prokázat, zda lékař nezanedbal své povinnosti, jde podle mnohých těžko. Na věci asi příliš nezmění ani připravovaná vyhláška ministerstva zdravotnictví, která má nově upravit zdravotní podmínky pro získání řidičského průkazu. Zdravotní podmínky k získání řidičského průkazu se patrně výrazně nezmění a bude dále docházet k ohrožení občanů. Ostatně po bezpečnost občanů by v postfašizmu bylo třeba i průkazů o způsobilosti vlastnit psa. Jedenapůlletou holčičku v Kovansku na Nymbursku zabil pes. Tragédii způsobil kříženec labradora a dobrmana, který patřil jejím rodičům. Neštěstí okamžitě znovu otevřelo debatu o zpřísnění pravidel pro chov psů. Postfašistické zákony nedovedou pochopit schopnost psa zabíjet. Vyloučit napadení dítěte vlastním psem nikdy nelze. I nejlépe vycvičený pes může reagovat útokem, třeba když ho dítě vyleká. Proto nesmějí psi a děti nikdy zůstávat o samotě, dítě ve styku se psem by vždy mělo být pod přímým dozorem dospělého. Ani dospělý útok psa vždy nezvládne. Když už k útoku dojde, je potřeba psovi nastavit loket. Pomáhá také psa udeřit prudce pěstí do hlavy. Za zanedbání péče o tato zvířata je nutno vyvodit vůči jejich majitelům nejtvrdší možné sankce. V případě sebeobrany neváhat a útočícího psa okamžitě zastřelit. Přestože politici příslušný zákon už léta slibují, neudělali dosud nic. Parlament před rokem zamítl zákon, který omezoval jen některá plemena. Nutno zavést přísnější tresty pro majitele psů, kteří někoho napadnou. Nutno také počítat s rozšířením pravomocí obcí tak, aby mohly samy rozhodovat o tom, kam nebudou smět psi vůbec a kde se budou moci pohybovat jen na vodítku a s náhubkem. Mohlo by se zdát, že psi terorizují občany, vlastně však terorizují vykonavatelé postfašistické demokracie. Psi napadnou občana a policisté incident vyšetřují jako přestupek. Napadený občan je v šoku. Ostatní jsou neteční. Marně napadení mávají na auta, aby někdo pomohl. Lidé se v postfašizmu nakonec bojí vycházet, aby nebyli napadeni od psů. Pes se v postfašizmu může stát stejným zabijákem jako střelná zbraň. Lze proto počítat s vytvořením centrálního registru všech psů a se zavedením nového trestného činu postihujícího majitele zvířat, která někoho zraní. Tresty pro majitele útočícího psa by se pohybovaly od dvou do osmi let vězení a postihovala by všechny psí rasy stejným metrem. Od psích ras není daleko k lidským. Postfašisté odmítají měřit lidské rasy stejným metrem. Kulturní imperializmus USA odmítající demokracii států či kultur je něco podobného. Na paměti je mít třeba stále fašizmus a nacizmus Německa. Vztahy Česka s Německem jsou nyní rozhodně lepší než jejich pověst. Doba přináší jednoznačné poselství: česko-německé vztahy potřebují evropskou orientaci a ta říká: bez vzájemné spolupráce se neobejdeme. Přestaňme být zajatci historie, na kterou sice nezapomeneme, ale kterou, na rozdíl od rozšířené Evropy, již ovlivnit nemůžeme. Poprvé od revoluce nebude jednání Česka a Německa dominovat bolestivá minulost. Nekonečné řeči o bezpráví vysidlovacích dekretů prezidenta Edvarda Beneše a o nutnosti jejich zrušení by měly ustoupit klidnému dialogu bez ultimát. Ba co víc. Měly by ustoupit dialogu o tom, co nás čeká. Pišme raději dějiny naší společné budoucnosti. Minulost nemizí z našeho obzoru, nesmí se však stát překážkou na cestě do sjednocené Evropy. Postfašizmem však budoucnost vypadá černě. Učitelé rozpoutali vlnu protestů. Stávka 1. září ochromila nejen školy, ale i krátce většinu úřadů a knihovny. Ke stávce se nově připojily i desítky mateřských škol, které byly 1. září zavřené. K protestu se každý den hlásily další a další odborové svazy: bouří se desítky tisíc lidí. O své děti se 1. září postarejte sami, stávka je i v jejich zájmu, vzkázali bouřící se učitelé rodičům žáků. Stávka je jen zdánlivě o platech. Ve skutečnosti jde o budoucnost a vzdělání dětí. V důsledku stávky se o program pro své ratolesti budou rodiče muset postarat i druhý den začátku školního roku. To se totiž děti budou učit jen hodinu, jak je zvykem při zahájení školního roku. Jednodenní stávka byla jen výstrahou. Nenajde-li vláda šest miliard korun na výplatu poloviny třináctých a čtrnáctých mezd pro státní zaměstnance, učitelé přitvrdí. V říjnu zavřou školy znovu, a to na časově neomezenou dobu. Ve hře je i další varianta: Mohli by také podat hromadnou výpověď. Pokud to udělají všichni, školství skončí. Učitelé by prý podáním výpovědi nic neriskovali: o jejich místa ve školách nikdo nestojí, takže by ředitelé škol náhradu nesehnali. To však v důsldku teroru diktatury kapitálu možné není. Česku hrozilo, že zažije to co naposledy před čtrnácti lety. Jen několik dní před stávkou učitelů odboráři překvapivě pohrozili, že zastaví práci v celém Česku. Chtějí tím protestovat proti reformě veřejných financí, kterou překřtily na "deformu". Odborářským bouřím čelily v uplynulých týdnech i vlády ve Francii a Rakousku. Lidé tam masově protestovali proti reformám důchodového systému. Stávkovaly a demonstrovaly desetitisíce lidí. Naopak v Německu je zatím klid. Protesty proti tamní reformě se čekají až na podzim. Ustoupit odborům a významně změkčit reformu veřejných financí není možné. Padla by koaliční vláda, shodují se ministři. Riskovat předčasné volby a ztrátu mandátu kvůli dobrým vztahům s odboráři se poslancům vládních stran nechce. Část sociálních demokratů se sice vážně zabývá odborářskými návrhy k reformě, že by však bez nich odmítla schválit celou reformu, a tím ohrozila vládu, není pravděpodobné. Deset odborářských pozměňovacích návrhů lze shrnout do jednoho hesla: sociální jistoty výměnou za vyšší zdanění bohatých. Pokud by tedy sociální demokraté nyní některý z bodů do reformy prosadili (třeba s komunisty), porušili by dohodu a museli by lidovcům a Unii svobody ustoupit jinde. Znamenalo by to konec reformy, a tedy i pád vlády. Vyhovět odborům vláda nemůže ani proto, že by se ozvaly další nátlakové skupiny. Vlastní "protiodborářské" pozměňovací návrhy chystají živnostníci. A větší podnikatelé varují, že by česká ekonomika ztratila konkurenceschopnost. Stávka škol měla také něco dobrého. žáci každé třetí školy si v první den školního roku mohli přispat. Jejich škola se neotevřela. Ze solidarity s učiteli v pondělí 1. září na hodinu přerušili práci zaměstnanci většiny finančních úřadů, správy sociálního zabezpečení, katastrálních úřadů i knihoven. Jednodenní stávka byla výstražná. Učitelé hrozí, že pokud vláda nenajde peníze na polovinu třináctých a čtrnáctých mezd, zavřou v říjnu školy znovu, a to na několik dní. Přes dva tisíce škol mělo v pondělí 1. září zavřeno. Tak radikální jako ve Znojmě nejsou učitelé zatím v žádném jiném větším městě. V ostatních se do stávky hlásila čtvrtina až polovina všech typů škol. Školní rok začal později hlavně pro žáky základních škol. Právě jejich učitelé tvořili největší procento stávkujících. Středních škol protestovala zhruba čtvrtina a školy mateřské jen zřídka. Výjimkou však byla Jihlava, kde se rodiče musely postarat hlavně o předškoláky. Do stávky se tam zapojilo pět mateřských škol (téměř třetina) a ani jediná škola základní. Učitele v jejich prvozářijové stávce podporovala necelá třetina rodičů žáků základních a středních škol. Skoro polovina z nich uznává, že kantoři mají nízké platy a mělo by se jim přidat. Se stávkou nesouhlasí 57 procent lidí. To není v postfašistické demokracii žádné překvapení. Většina občanů totiž nechápe, že stávkou jde o kvalitu školství, o překonání postfašizmu. Nápis "stávka" na uzamčených dveřích 1. září 2003 přivítala žáky 3012 základních, středních a mateřských škol. Poslední stovky se jich k protestu přihlásily na poslední chvíli. Zavřená tak byla každá třetí škola či školka. Do stávky šla polovina všech učitelů v Česku. Každý druhý učitel si podle exkluzivního průzkumu myslí, že si jeho práce společnost neváží. Stejné procento dotázaných stávku podporuje. Mohou za to právě nízké platy ve školství. První fáze sice je přidat na penězích, pak je okamžitě na pořadu postfašizmus školství. Jde hlavně o velké základní školy. Tou jedině správnou reformou je boj proti postfašizmu. Nejde jen o platy, nejen o celou reformu veřejných financí, ale reformu společnosti. Stávku je třeba chápat jako boj proti postfašizmu. Stávka je jak viróza, může se z ní snadno stát epidemie. Postfašisté sice pomalu vymírají, jejich místo však zaujímají jiní. Na přirozenou obnovu generace nelze spoléhat, je třeba útočit a to právě od školství. Školští odboráři splnili, čím hrozili. K jednodenní výstražné stávce se připojilo 72 tisíc učitelů. Polovina všech. Zavřená zůstala každá třetí škola či školka: celkem jich stávkovalo 3480. Protest podpořily hodinovou výstražnou stávkou tři čtvrtiny zaměstnanců finančních úřadů, České správy sociálního zabezpečení, katastrálních úřadů a knihoven. Stávka sice nic neřeší, ale vhodně uvádí generální boj proti postfašizmu. Pro postfašistické učitelstvo samo žáci a studenti musí vstoupit do generální stávky coby boje proti postfašizmu. Žáci, kteří usedli do stávkokazeckých lavic, mohou těm ostatním závidět. Část dětí dostala jakoby darem o den volna navíc, který měl být protestem žáků a studentů proti postfašizmu. Větší bezprostřední dopad zatím učitelský protest na rozdíl třeba od odboje železničářů nemá. Přesto je dobře, že učitelé stávkovali. Žádnou školskou reformu, která by neblahý stav školství změnila, nemůžeme od této vlády čekat. Stávka, byť v podobě dne prázdnin navíc, však školství postavila do ostrého světla. Udělala v tomto smyslu nekonečně víc než léta nářků a tuny papírů. Učitelé ukázali, že nejsou trpným stádem. Dalším krokem jsou úvahy o změně zastaralého školského systému. Obě strany sporu nyní vědí, že reforma je v jejich zájmu. Správná reforma je v zájmu každého. Je důvod protestovat proti vládní reformě. Také zdravotníci jde protestovat proti vládní reformě veřejných financí. Část zdravotníků, například zdravotních sester, si po zavedení nové platové tabulky, s níž počítá vláda, finančně pohorší. Pokud zdravotní pojišťovny nezačnou platit v termínu, zubní lékaři hodlají uzavřít své ordinace. Platby za zákroky se opožďují zhruba o měsíc. Zubaři následují příklad ambulantních lékařů, kteří podobnou pohotovost vyhlásili před nimi. Peníze od pojišťoven tvoří až tři čtvrtiny příjmů zubních ordinací. Zubní lékaři vyhlásili krizovou pohotovost, jež může dospět až k přechodnému uzavření některých ordinací. Místo nich by fungovala pouze pohotovost. Lékaři tak chtějí upozornit na to, že jim zdravotní pojišťovny, především největší Všeobecná, neplatí. Platby se opožďují zhruba o měsíc a už v létě podobnou pohotovost vyhlásili ambulantní lékaři. Ve zdravotnictví se všeobecně očekává "horký podzim". Léta nikdo problémy neřešil a je třeba konečně začít i s nepopulárními kroky. I kdyby to mělo tuto vládu stát krk. Bude potřeba více lékařů, ti musí odpočívat. Může to být časovaná bomba pro nemocnice v Česku. A vybuchnout by mohla hned nadvakrát. Evropský soud dal za pravdu německému lékaři, že systematické čtyřiadvacetihodinové služby jsou nadále neúnosné. Pro lékaře i pro pacienty. Unavený lékař totiž snáze chybuje. To jen následky nejsou tak vidět, jako když řidič autobusu po noci nevyspání zabije desítky lidí. Práce přesčas se má započítávat do běžné pracovní doby, jež v EU činí 58 hodin týdně maximálně. Lékaři v státech EU už nebudou smět být v nemocnicích tolik jako dříve. Pokud nevymyslí způsob, jak to obejít, budou vábit lékaře odjinud. Třeba z Česka. Jenže po vstupu do EU bude verdikt Evropského soudního dvora závazný i pro Česko. Nemocnice už začaly uvažovat, že zavedou práci na směny. Rušení části akutních nemocnic pomůže nemocnicím pouze pokrýt směnný provoz. Jedno je jistí, správná reforma musí být komplexní. Reforma ve zdravotnictví vyžaduje i řešení nezaměstnanosti, která nemocnost podstatně ovlivňuje. Po kratičkém a mírném sezonním výkyvu se v Česku míra nezaměstnanosti opět vyhoupla přes deset procent. Není to sice rekord, ale všechny prognózy teď hovoří o tom, že zimní laťka bude brzy překonána. Vládě se boj s nezaměstnaností nedaří. Jenže - bojuje s ní vůbec? Metody oživení trhu práce v režimu postfašizmu není obyčejnou a jednoduchou abecedou. V postfašistické demokracii jednoduchou postfašistickou metodu je státní terorizmus. Jak tedy vypadá ona postfašistická abeceda v případě nezaměstnanosti? Totální státní nasazení do práce, zacházení s člověkem coby zbožím a to na straně vstupu i výstupu, propouštění učinit pro podniky administrativně snazším. Každá postfašistická vláda se může lecčemu přiučit na Slovensku. V boji proti nezaměstnanosti nestačí podporovat pouze velké či zahraniční investory. Postfašistická vláda totiž ruku v ruce s podporou a pobídkami pro obří montovny všeho možného stále více dusí místní drobné a střední podnikatele a živnostníky. Ale ti jsou páteří každé prosperující ekonomiky. Chomout podnikavosti tvoří vysoké daně, dávky a nesmyslná, agresivní byrokracie a potlačování tvořivosti. Hlavně v drobných službách jsou rezervy. Z dlouhodobého hlediska je pak třeba hlavně investovat do školství. Zavést výchovné vzdělávání k metamanažmentu žití a nikoliv postfašistické školství výlučně založené na školném a výhodných půjčkách. Postfašisté nechápou, že tou nejlepší investicí je lidský kapitál. Odlidštělá postfašistická ekonomika nedovede pochopit metakapitál coby zdroj bohatství a tak všechno co není ekonomické chce zrušit. Škol a nemocnic ubude a mnoho jiného, snad až potom lidé pochopí postfašistickou demokracii. Především samospráva může zamíchat kartami ve hře. Odstupte, paní Součková, vzkázali krajští hejtmani ministryni zdravotnictví. Dlouho s ní prý jednali džentlmensky, teď však vědro trpělivosti přeteklo. Kdyby měly spor, kdo je vinen za dluhy a celkově špatné financování nemocnic, rozhodovat zdejší postfašistické soudy, proces by trval sedm tisíc let. Ale i čilejší instituce by ho rozhodovala těžko. Kdo může být viníkem? Pravicové vlády Václava Klause. Sice se hlaholilo o individuálních účtech a odpovědnosti za vlastní zdraví, systém socialistického financování zdravotní péče však zůstal zachován. Smluvní vláda Miloše Zemana. Mezi ní a zdravotníky panoval shnilý mír. Peníze se našly, ale dluhy a nespravedlnost systému, s nímž vlastně není nikdo spokojen, narůstaly za kritickou mez. Marie Součková. Po předání nemocnic od státu krajům nabídla vykutálený obchod. Vy zrušíte část zbytečných lůžek a ordinací, my zaplatíme část dluhů. Hejtmani. Obchod sice naoko přijali, ale teď z něj věrolomně utíkají. Říká se, že je naše zdravotnictví dobré, ale systém financování je špatný. Je to přibližně stejně moudré tvrzení, jako že auto má skvělý motor, jen chladič je prasklý. Dobré zdravotnictví bez solidního manažování prostě nejede. Když podržíme přirovnání: díra v chladiči se zalepí žvýkačkou a chvíli to pojede, když nepřestaneme dolévat vodu. Beze změny systému však namísto případně zrušených nemocnic vyrostou další zbytečné, jen občané budou naštvanější. Odchod paní Součkové by nepomohl pranic. Tato vláda nemá lepší než žvýkačkové metody. Jednu z nich navrhla Součková. Padesátikoruna za návštěvu u praktického lékaře, dvacet korun za recept. Poplatky chce zavést ministryně zdravotnictví Marie Součková. Tyto změny se mají odehrát v příštích třech až čtyřech letech. Přesné částky nastínila ministryně včera poprvé. Návrhem na zavedení plateb u lékaře prolomila jedno z velkých tabu ČSSD. Pacienti by platili poplatky až do okamžiku, kdy by jejich součet vystoupal na dva tisíce korun. Součková bude své vize prosazovat velmi těžko. Trvá však na tom, že jsou potřebné. Slova Součkové přišla jen čtyři dny poté, co ji hejtmani vyzvali k demisi s odůvodněním, že jim nechce uhradit dluhy za nemocnice a nemá žádnou koncepci. Ministryně zdravotnictví navrhuje rozumné, i když nepopulární kroky, jimiž si dost možná kope politický hrob. Leč mýlí se ukrutně, když říká, že narovnává systém. Nikoli. Nerehabilituje a nezpevňuje páteř, aby ta věc mohla chodit sama. S vášní chirurga ořezává a zašívá. Počíná si jako špatný lékař, který léčí následky, ne příčinu. Tou pravou příčinou však je neodpovědnost a pohrdání metarealitou zakódované v postfašistickém pohledu na zdraví. Postfašisté jsou nemocní na duchu a v tomto duchu nemohou provádět reformu. A tak pro Špidlovu vládu začal boj o přežití. Vladimíra Špidlu a jeho kabinet čeká velmi horký podzim, který rozhodne, zda vláda vůbec vydrží. Vláda bude muset prosadit finanční reformu, která se nelíbí nejen opozičním komunistům a ODS, ale ani některým poslancům vládní ČSSD. Premiér Špidla se snaží i přes blížící se dramatické hlasování o reformě udržet optimismus. Nejsilnější strana opozice ODS sází na to, že vláda počítá poslední týdny. Čím dříve tato postfašistická vláda odejde, tím lépe. Vláda hňupoelitníků vládne dlouhodobě špatně. Špidla zatím při vyjednávání s nespokojenými členy své strany vyhrává s psychoterorizující argumentací, že pokud reforma neprojde, padne jeho vláda a moci se ujme opoziční ODS. Klíčové datum je 22. září, ale žhavý podzim začal pro tři vládní strany mnohem dříve. Velmi pravděpodobně přijde pád jeho vlády a pak i předčasné volby. Kdyby reforma neprošla, těžko by současná podoba vlády tří poměrně nesourodých stran: ČSSD, lidovců a unionistů přežila. Špidla nejvíce uvažuje o pokusu sestavit menšinový kabinet, který by v parlamentu žádal podporu pro své návrhy u všech ostatních stran. Možnost předčasných voleb je také spíš nereálná: Je k tomu potřeba třípětinové většiny poslanců, přičemž většina z nich by riskovala, že se znovu do sněmovny nedostane. Ani ODS se už nesnaží o vyvolání předčasných voleb, jak o tom v létě někteří její představitelé uvažovali. Stranu Mirka Topolánka by sice podle průzkumů volilo nejvíce lidí, ale ODS by musela nepopulární reformní kroky dělat sama, což by jí ubralo politické body. ODS navíc stále nemá jasného partnera mezi ostatními stranami a těžko by sestavovala nějakou fungující vládní koalici. Hra o Špidlovu hlavu začíná. Premiér přidal svou hlavu do banku, když už mu nezbývaly argumenty. Vzkázal svým odpůrcům ve straně: Nesouhlasíte s mou reformou? Dobrá. Pak stáhnete do propasti vládu. Spolu s ní skončíte v politickém pekle i vy sami. Špidlovi protivníci mají na vybranou. Buď se skřípěním zubů strpí Špidlu, nebo ho setnou a budou riskovat své nebytí. Půjde o každý hlas a výsledek není možno předvídat. Uklidňující však je fakt, že i když s premiérem padne i takzvaná reforma veřejných financí, budoucnost našeho hospodářství bez odstranění postfašistické demokracie nebude ani černější, ani růžovější. Sázky na odboráře nejsou vysoké. Ona ta reforma, proti které protestují, za mimořádná gesta ani nestojí. Sundáme-li odborářské anebo čistě privátní brýle, uvidíme, že vládní změny jsou jen slaboučkým odvarem reforem v jiných postkomunistických státech. Státní dluh roste jak vodou pokropený a schodek vláda nechává projíst, namísto aby ho investovala. Reforma z téhle slepé uličky nijak prudce neuhýbá. A měl-li by někdo vylepovat plakáty s holým zadkem, které po ulicích lákaly na letenskou odborářskou demonstraci, pak živnostníci a podnikatelé. Jim především zkomplikuje život a práci. Odboráři ovšem mají pravdu v tom, že v šedé ekonomice je skrytý poklad a vláda ho neumí vykopat. Také nelžou, když říkají, že se reforma nepříjemně dotkne lidí tedy všech poctivých, nejen důchodců a zaměstnanců státu. Ušetří se miliardy a mnohem více se jinde promrhají a motivace lidí tvořit bohatství bude dál nízká. Suma sumárum Špidlova reforma panu Našinci žebráckou hůl do ruky nedá. Nedá mu ale ani výraznější naději do budoucna. Nezakládá na prosperitu, hlubší změny v daňovém či sociálních systémech nechystá. Ucpává díry a šetří peníze. Taková nemastná neslaná nabídka nikoho nenadchne, ale kdekoho naštve. Odbory možná pomohou složit Špidlu a jeho reformu. Paradox té postfašistické bitvy: střílejí na spojence. Pravá reforma musí sázet na metakapitál coby zdroj bohatství pro každého. Pravou reformu však nepožadují ani odbory. Praha sice zažila největší demonstraci od roku 1997, ale bez perspektivního cíle. Tisíce lidí v centru Prahy protestovaly proti vládnímu návrhu reformy veřejných financí. Spíš než protestní pochod to však připomínalo celorepublikový výlet. Odboráři v sobotu vstávali brzy: oblékli sváteční šaty, přibalili dobrou náladu a vyrazili do Prahy. Předsedové obou odborových centrál, které protest společně zorganizovaly, zářili spokojeností. Pokud vláda ani teď neustoupí, mají další nástroj, a tím je generální stávka. Odboráři tvrdí, že jich do Prahy přijelo přes dvacet tisíc. Podle střízlivějších odhadů se demonstrace zúčastnilo patnáct tisíc lidí. I to však stačilo k tomu, aby vláda začala ze své reformy veřejných financí slevovat. Premiér Vladimír Špidla se s předáky vládní koalice dohodl, že odborům nabídnou dva ústupky v oblasti důchodů. Ženy budou moci i nadále odcházet do důchodu dříve podle počtu dětí a do výše penzí se budou započítávat i studia. Pokud se s tím odboráři smíří a ukončí protesty, vláda jim také slíbí, že se zaměří na boj s šedou ekonomikou. "Vytáhnout se" před kolegy chtěl každý odborový svaz. Herci přišli v divadelních kostýmech, zaměstnanci pošty s trubkami, horníci nesli své zelenočerné vlajky, členové svazu Kovo si dokonce dovezli vlastní propagační stánky. Nejúspěšnější nakonec byli železničáři. Nejenže pro své kolegy ze severní Moravy vypravili dvě mimořádné vlakové soupravy, ale navíc vymysleli nejoriginálnější dárek pro premiéra. Vladimíru Špidlovi dovlekli až před sídlo Úřadu vlády obrovský nárazník (proti sociálním otřesům) a zrezivělé vlakové soukolí (to aby premiér konečně na vlastní oči viděl, do jakého stavu politici železnici přivedli). U tribuny na Palachově náměstí si všichni dohromady zazpívali. Pěla se píseň "Jede, jede mašinka" (odměna železničářům za jejich námahu), ale třeba i pohodová "Snídaně v trávě". A když se odboráři nakonec přece jen s vervou pustili do svých projevů, vypověděla jim technika. Sílu slov o blížící se generální stávce a podpoře odborářských požadavků ze zahraničí nevydržel mikrofon. Projevy účastníků demonstrace odmítl přenášet a až do konce už jenom prskal. Sociální bouře se zatím nekonají, ale odpor odborů ještě vláda pocítí. Vláda se tu prostě střetla s organizacemi, které jednak posilují svůj vliv, jak to činí každý spolek, jednak reprezentují názor lidí o reformě nepřesvědčených. A že někdo není o potřebě reformy přesvědčen, za to může především vláda sama. Špidla a spol. vyžadují od občanů oběti. Obyčejného člověka zajímá, proč tomu tak je, a není mu zcela jasné, proč by měl ještě něco obětovat. Lid ví, co ztratí, ale nikdo mu neřekl, co získá. Ženy s dětmi, které měly ztratit nárok na dřívější odchod do důchodu, mohou s touto výhodou dál počítat. Za každé dítě si budou moci odepsat jeden rok, stejně, jako je tomu nyní. Politici vládních stran se na tomto ústupku z plánu rozpočtové reformy dohodli při svém nedělním jednání. Přesto se však matkám čekání na penzi protáhne, protože základní hranice pro odchod do důchodu se zvedne na 63 let. Právě z té si pak budou moci několik let odečíst. Zvýšení hranice pro odchod do důchodu se bude zavádět postupně, a to až do roku 2013. Premiér Vladimír Špidla včera přivezl podnikatelům na tradiční strojírenský brněnský veletrh šokující zprávu. Jeho vláda bude navzdory děravému státnímu rozpočtu a velkým schodkům v důchodovém systému pracovat na snížení povinných odvodů na sociální pojištění. Tyto platby představují vůbec největší složku daňového břemene, které podniky musí odvádět za každého svého zaměstnance. Prozatím je to pouhá vize. Diskutuje se o tom, že práce by se zdaňovala do určité maximální výše mzdy. Hňupoelitníci nechápou, že se kvapem blíží globální krize lidstva. Hon za kosmetickými úsporami postihne i lišku. V parlamentních výborech probíhá bitva o státní podporu stavebního spoření. Ministr Sobotka ji chce poměrně radikálně omezit a hlavně ji do budoucna vázat pouze na účely opravdu stavební. Liška s buřinkou a spol. se však nevzdají snadno. Proti Sobotkovi stojí celá opozice, tedy ODS i s komunisty a rovněž mnozí členové KDU-ČSL, ale i někteří sociální demokraté budou také překážet. Státní podpora spoření nastartovaná počátkem 90. let je džin, který se bude do otevřené lahve vracet zatraceně těžko. Vláda teď říká, že chce podporu spoření z peněz daňových poplatníků omezit. Vlastně tím dává povel všem, kdo ještě "stavebně nespoří", aby se do systému rychle přihlásili, dokud se ještě podpora vydává. Vlastně jako by Sobotka říkal: Naskočte, dokud to jde. Nebo dokonce: Kdo se teď nepřihlásí, je ignorant. Takže ta hrozba zrušení stojí rozpočet další a další miliardy. Pokud se reforma státní podpory povede, bude to nejdřív dražší a ušetří se až za pár let. Proti omezení státní podpory stojí mocná lobby stavebních spořitelen, ale i občané, kteří si všichni ze svých daní státní podporu platí. Jak to, že vlastně lidem nedochází, že to, co od státu dostávají, si předtím sami zaplatí? Je to tím, že obyčejný občan spoustu daní prostě nevidí. Nevidí odvody z mezd, pouze instinktivně tuší, jaké platí DPH, a piják fernetu či piva zase nevidí spotřební daň, a to nejen kvůli tomu, že vidí dvojmo. Občané štědře dotují státní mašinérii. Stát platí lépe než soukromé firmy. Průměrné výdělky v Česku stouply ve druhém čtvrtletí oproti stejnému období roku 2002 o 1090 korun a dosáhly 17 084 korun. Práce ve státních službách byla zaplacena lépe než v soukromých firmách. Průměrný plat téměř 800 tisíc státních zaměstnanců se zvýšil o 1500 korun na 17 512 korun. V soukromé firmě, kde rostou výdělky pomaleji, si bylo možné vydělat o 560 korun méně. Na opačné straně než státní zaměstnanci stojí s minimálními nárůsty výdělků především zemědělci či horníci. V těchto odvětvích šly platy nahoru jen o několik stovek. A to navýšení mají na svědomí nadstandardní platy manažerů. Průměrný výdělek ve státních službách také navyšují nadprůměrné platy 50 tisíc policistů a vojáků, které se ve statistikách objevily až letos. Státní sektor je při polykání peněz daňových poplatníků jako černá díra. Nikdo například nedokáže vysvětlit, kde se vzalo ve státních službách o 30 tisíc zaměstnanců více, než bylo před rokem. Uspokojivější je mzdový vývoj v soukromé sféře, a především v průmyslu. Produktivita zde totiž roste rychleji než mzdy, a podniky jsou tak schopné konkurovat na zahraničích trzích, částečně i díky pokračujícímu propouštění. Oproti loňsku ubylo v průmyslu 42 tisíc lidí. Pod větším dohledem jsou i platy šéfů firem, peníze jsou prý vázány čím dál víc na výkon. To však lze sotva tvrdit o státních institucích. Pětice šéfů státní České konsolidační agentury se v loňském roce zařadila na přední místa v žebříčku nejlépe placených státních zaměstnanců. Na každého z členů představenstva agentury, která pro stát spravuje a prodává špatné půjčky převzaté od komerčních bank, loni připadly podle výroční zprávy čtyři miliony korun vyplacené na mzdách a odměnách. Konkurovat jim mohou pouze nejvyšší šéfové centrální banky a generální ředitel Českých drah. Základní plat guvernéra České národní banky byl loni 3,1 milionu korun, dva viceguvernéři pak měli po dvou a půl milionu korun. Kromě toho mají možnost získat odměny, banka jim platí i ošatné a další výdaje. Celkovou výši příjmů členů bankovní rady ČNB na rozdíl od konsolidační agentury nezveřejňuje. Šéf státní železnice si ročně vydělá 2,5 milionu korun. I v tomto případě jde pouze o základní mzdu, výši odměn České dráhy podobně jako centrální banka nesdělují. Odměny šéfů konsolidační agentury se přibližují platům šéfů menších bank. Roční příjem člena představenstva pobočky zahraniční banky je kolem pěti milionů korun. O poznání lépe jsou na tom bankéři z velkých finančních domů - například na každého z členů představenstva ČSOB loni připadlo v průměru 7,5 milionu korun. Vysokoškolákovi, který po absolvování univerzity nastupuje na řadové místo na ministerstvu a dostane měsíční mzdu 13 tisíc korun, to může znít jako neuvěřitelná zpráva. Ti nejlépe placení zaměstnanci v barvách státu vydělávají dvacetkrát vyšší částky. Do skupiny státem placených lidí, kteří roční příjmy počítají v milionech na prstech jedné ruky, však patří velmi úzká skupina lidí. Odměny za členství v dozorčích radách polostátních podniků zakázala pobírat novela zákona o střetu zájmů platná od loňského dubna. I tak například v konsolidační agentuře osmička politiků dostala ještě loni vyplaceno 6,2 milionu korun. Za špičkou pelotonu zeje mezi lidmi placenými státem, s výjimkou nejvyšších ústavních činitelů, velká mezera. Například předseda okresního soudu má necelý milion korun ročně, šéf odboru na ministerstvu kolem šesti set tisíc a nastupující středoškolák na okresním úřadu pak sto tisíc korun. I takto se statisticky průměrný plat zkresluje. Mimo hlavní město je atraktivita státu jako zaměstnavatele, měřeno pouze výdělkem, o něco lepší. Výše majetku však bohatým nebrání pobírat důchod. Důchodce Václav Havel se teď v rozhovoru svěřil, že si chodí na poštu vyzvedávat penzi. Ve srovnání s průměrem není malá - 22 tisíc korun měsíčně. Navíc nijak nestrádá, protože patří mezi bohaté Čechy. Je otázka zda je to argument, proč by prezident neměl dostávat od státu rentu či mít k dispozici státem placenou kancelář. V demokratických státech bohatí důchod nepobírají. Zvlášť trapné je to ve srovnání s tím, když vláda dá "volnou letenku" Jaroslavu Tvrdíkovi s platem dvě stě tisíc korun měsíčně. Havel zůstává významnou veřejnou osobou postfašizmu, která má potenciál reprezentovat postfašizmus Česka. Proto by mu postfašistický stát dává rentu, zaplatí kancelář, zajistí ochranku a třeba i automobil. Bude to daňové poplatníky stát několik milionů korun ročně. Důvodů, proč do bývalých prezidentů investovat má postfašizmus poměrně dost: mají prestiž, kontakty doma i ve světě, mohou být reprezentanty státu a v případě potřeby mohou státu nějak pomoci. Handrkování poslanců o požitcích pro prezidenta, které jsme letos zažili, je v postfašistické demokracii trapné. Sami zákonodárci přitom v posledních letech schválili mnoho nesmyslů. Příkladem jsou desítky milionů za superhloupost jménem akvapark v Bublavě, který neexistuje. I stamiliony na poslanecké byty se našly. V případě renty pro bohaté exprezidenty však poslanci oprávněn trpí a supí... Přitom nejde jen o Havla, ale o vytvoření postfašistického systému, jak se má stát chovat k bývalým prezidentům kolaborujících s postfašizmem. Václav Havel (a po něm další) má dostávat speciální státní rentu, aby mohl vyvíjet různé postfašistické aktivity. Dvaadvacet tisíc důchodu na to nestačí. I když pro obyčejného, života málo znalého dramatika Havla musí být po dlouhém pobytu "v hradní bublině" chození na poštu vskutku neobvyklým zážitkem. Účastí na postfašistické demokracii se z něho stal renegát svázaný s diktaturou kapitálu a jemu posluhující. Věren postfašizmu se Václav Havel opět chystá zapojit do veřejného života. Pracuje na literárním trialogu, který vede spolu s polským novinářem Adamem Michnikem a britským politologem a publicistou Timothy Gartonem Ashem. Bývalý prezident Václav Havel se vrací na mezinárodní scénu také jinak- zahajuje rozsáhlou kampaň na podporu postfašistické demokracie na Kubě. Povinností opravdu svobodného a demokratického světa nyní je stíhat představitele postfašistické koalice. Prioritou je podpora demokracie a ochrana lidských práv ve světě. Nesmí zůstat u deklarací. Jde o stíhání osobností světově podporujících postfašizmus. Výjimkou nemohou zůstat ani hradní baroni. Jak vypadá Hrad dnes? Pražský hrad je začarovaný. Jízlivě řečeno, přinejmenším ze dvou důvodů. Předně prezidentské zdraví. I když do úřadu nastoupí muž v nejlepších letech a v plné síle, záhy začne churavět. A pak je tu Hradní stráž. Jak je možné, že výběrová jednotka, navíc všem na očích, proslula výhradně aférami? Sexuální orgie. Těžké opilství. Důstojníci husákovské politické policie ve velení. Šikana. Prodejný exhibicionismus. Cynické násilnictví. Nebo nyní pletichy a čachry. Je to běžná norma v armádě? Jenom na Hradčanech viditelnější? Je to karikatura postfašizmu, který nastolila sametová revoluce. Nové vedení Pražského hradu za uplynulý půlrok notně provětralo tamní pracovní tým. Odešla bezmála polovina zaměstnanců. Ti, kteří Hrad opouštějí, mluví o úporné snaze nového prezidenta zlikvidovat všechno, co zavedl Václav Havel. Klaus si na Hrad kromě svých nejbližších spolupracovníků z minulosti vodí často neznámé mladé lidi. Václav Klaus je půl roku hlavou státu. Za tu dobu se Hrad výrazně změnil. Z velké části se obměnilo osazenstvo kanceláře. Novou podobu dostávají hradní prostory. Z Pražského hradu přicházejí dva zcela rozdílné obrázky popisující proměnu tamních poměrů. Lidé, kteří přišli za Václava Havla, mluví o "despotickém" Klausovi, který vyměnil všechno, co připomínalo dobu jeho předchůdce: od nástěnných maleb v kanceláři prezidenta až po číšníky. Prezident Klaus chce mít na rozdíl od volnomyšlenkářského Havla všechno a všechny pod svou kontrolou. Chce všechno vidět, chce schvalovat či zamítnout i nepatrné změny - jako kdyby neměl celý aparát spolupracovníků, na něž by se mohl spolehnout. Pozornost rozmělňuje na nedůležité detaily a to ho vysiluje. Navíc jeho neustálé kontrolování vyvolává u podřízených napětí. Při poradách bývají ostatní pracovníci mnohdy jen čekateli na úkoly, o kterých je předem rozhodnuto. Nedávné potíže prezidenta Václava Klause mohou mít jednu základní příčinu: virovou infekci, která se projeví vždy po dlouhodobém fyzickém a psychickém vypětí a je provázena velkou únavou. Virózy se objevují v chorobopise jinak zdravého prezidenta často. Příčina: opět viróza a únava. Souvislost se nabízí. Je možné, že příčina je táž. Virus extrahňupství a tedy především neschopnost metamanažmentu žití. Žádná sláva. Doslova tak lze hodnotit první půlrok Václava Klause, druhého prezidenta Česka. Zahájil spanilé jízdy po krajích. Chtěl dát najevo jiný styl, než jakým trpěl pozdní Havel. Ten totiž už mluvil zásadně jen k publiku v Londýně či na Manhattanu. Pan Klaus nedokázal zkrotit svou až chorobně konfrontační povahu. Projevilo se to zejména v zahraniční politice. Problém není v tom, že má jiný názor, ale že tento názor nedokáže prezentovat jinak než urážlivě. Podobně jsou mnohými vnímány i jeho výpady proti EU. Ani v nové roli se totiž nezbavil svého zvyku bojovat do posledního míče. V diskusi to však přináší nepříliš hezkou snahu zadupat protivníka do země za každou cenu. Konfrontační tón se v moderní Evropě už nenosí. Spousta lidí ovšem na Klausovi obdivuje právě to, že se svým názorem napsaným na čele jde proti zdi. Když však takový politik zároveň tvrdí, že chce být "prezidentem všech", vystavuje se nebezpečí, že nebude brán úplně vážně. Klaus se chce oproti Havlovi stát prezidentem lidovým. Jenomže moc má tu moc měnit lidi a stane sto Klausovi jako se to stalo Havlovi. V jednom se na Hradě nic nezměnilo a to je věrnost postfašizmu a také diletantizmus vrchního velitele armády Česka. Selháním armádní reformy hrozí českému vojsku úplný kolaps. Kostelka už dnes propouští tisíce lidí, likviduje vojenské základny a prodává výzbroj, jen aby mu zbyly peníze na to, co přežije. Jeden z nejschopnějších českých generálů, velitel letectva Jan Vachek, jehož většina velitelů spojuje s reformou armády, raději oznámil odchod do civilu. Postfašisté přirozeným výběrem odchází ze scény. Postfašisté umírají, na stav lidstva však vymírají pomalu. Zemřela vůdčí osoba českého exilu. Na prosté rakvi spolu s křesťanským křížem a židovskou hvězdou stálo jenom "Pavel Tigrid, 1917-2003". Novináře a legenda protikomunistického odboje Pavel Tigrid zemřel 31. srpna. Odešel jako svobodný člověk s mírem v duši. Svůj osud dovedl sám do konce, s odvahou a odhodláním. Odešel sám, důstojně. Pavlel Tigrid byl mimořádný muž, kterého ironie českých dějin donutila prožít skoro celý život v emigraci. Sloužil boji proti komunizmu, posluhoval však postfašizmu. Přesto obdiv zasluhuje v nejtěžší lidské záležitosti: zvolil dobrovolnou smrt mudrce, aby nemusel snášet ponížení stařecké bezmocnosti jednoduše tím, že přestal brát léky. Na hřbitově v Héricy, sedmdesát kilometrů od Paříže, leží v rodinné hrobce Pavel Tigrid jeden z největších z českého exilu. Ve svých Svědectvích však nevydal svědectví o teroru diktatury kapitálu. Byl příliš zabraný bojem proti diktatuře proletariátu a přitom přehlédl teror diktatury kapitálu a zločiny páchané postfašizmem na lidech, především školstvím. Je s podivem, že na to nenarazil u svých dětí. Zřejmě ho zaslepila jeho víra a svázanost s terorem diktatury kapitálu. Kvůli nerovnoměrnému rozložení schopností, které je u nadaných dětí časté, přece narazí na postfašizmus školství v první třídě základní školy každý poctivý rodič. Kvůli dalším dětem podobně "postiženým" nadměrnou inteligencí chtějí někteří rodiče založit speciální základní školu pro nadané. Takovou, která se přizpůsobí jejich schopnostem. V Česku dosud žádná taková neexistuje. Škola by měla respektovat individuální vývoj dětí. To však v běžných školách, kde v jedné třídě mnohdy sedí třicet dětí, nejde. V státech EU a USA od separace dětí upustili a jdou opačným směrem. Škola není určena jen k rozvoji intelektuálních schopností žáků, ale také těch lidských. Mladší školní věk by děti měly absolvovat společně. Aby si zvykly na odlišnosti. U šestiletých dětí by se mělo dbát na harmonický vývoj ve všech oblastech. Soustředit se jen na jednu oblast je ke škodě samotného dítěte. Problém postfašistického školství je v tom, že k lidství je nadán každý člověk. Nelze tedy vytvářet školství pro jedince, ale školství metamoderní tedy výchovně vzdělávající k metamanažmentu žití, životem a prací, všechny. Posláním školy je vychovat mladého člověka v osobnost a nikoliv do zahltit vědomosti. Lidé začínají mít postfašizmu po krk. Ke svému osvobození od něj potřebují metainformace uložené na metadiscích a ty případně na superdisku. Otázka metasítí na Internetu je záležitost až druhotná. Moudrý člověk se ve své svobodě nenechá opít metamodernitou postfašizmu. Občané Česka se stále méně dívají na televizi. Televize mají pádný důvod k obavě. Postihl je neobvykle velký pokles v přízni diváků. Ti nyní tráví před obrazovkou o třetinu času méně než v lednu. Doba strávená sledováním televize začala zásadním způsobem klesat v květnu, kdy najednou začala prudce padat dolů. Největší ztrátu zaznamenaly komerční televize, a to u skupin, které jsou obrazovce nejvěrnější: starší lidé a s nižším vzděláním. Pokles je evidentní. Co stojí za menší chutí lidí setrvat u televize je slabá programová nabídka založená na reprízách a také změna stylu žití. Změna životního stylu občanstva Česka zasáhla i dosud nedotknutelné, tedy televizi. Sledování televizní obrazovky dnes konkuruje řada jiných, atraktivních možností, jak strávit volný čas. Fenomén televize začal potlačovat fenomén nový: postfašizmus. Další vývoj bude velice zajímat inzerenty. Vývoj sledovanosti určuje, kdy budou chtít reklamu vysílat a za kolik. Pokud zjistí, že televize už není tak efektivní, začne diskuse o cenách reklamních časů a mediální agentury se začnou poohlížet po jiných médiích. Jednoznačným tahákem je původní tvorba, tvořivost. Německé televize přišly na to, že už neuspějí s americkými sitcomy a že domácí tvorba je sázka na jistotu. Všechno se jednou okouká, televize musí neustále přicházet s novinkami. Lidé už nevěří postfašistické demokracii a začínají se uchylovat do svých “hradů”. Schyluje se k novému rekordu. Pokud bude pokračovat dosavadní trend, začne se letos v Česku stavět nejvíce bytů od roku 1990. Občané postfašizmu považují tento způsob uložení prostředků za velice výhodný. Stěhování do vlastního zpravidla je ovšem dvousečná zbraň, znamená mobilizaci veškerých úspor a velké zadlužení. Lidé více stavějí, ale byty nedokončují. Lidé začnou stavět či přestavovat, ale pak jim dojdou peníze. Nebo se stavbou tolik nepospíchají, protože už mají kde bydlet. Hlavně na Moravě a v chudších regionech se domky stavějí svépomocí a delší dobu. V neposlední řadě pak někteří lidé odkládají kolaudace, aby nemuseli platit daň z nemovitosti. Nejvíce bytů a domů se za posledních pět let postavilo v okolí Prahy a dalších velkých měst. Společnost stižená postfašizmem a ovládaná terorem diktatury kapitálu má mimo jiné problémy se sexem. Sexuální obtěžování v práci zažila v Česku každá desátá žena. Šéf vykládá sekretářce oplzlé vtipy a pak ji vezme kolem ramen. Vrhá na ni vyzývavé pohledy nebo ji třeba poplácává po různých částech těla. S neslušnými vtipy a objímáním kolem ramen se setká na svém pracovišti alespoň občas téměř 30 procent dotázaných. Tolerance k takovým projevům je však vysoká. Objímání považuje za obtěžování jen 16,3 procenta lidí, ale vyprávění oplzlých vtipů už vadí 38,6 procenta lidí. Se sexuálním nátlakem se na pracovišti setkalo 13 procent žen a čtyři procenta mužů. Nejzávažnější formu sexuálního obtěžování, tedy s vynucováním styku pod pohrůžkou, manažerské moci poznala čtyři procenta lidí. Nejnovější případ se objevil v řadách policie. V minulých dnech obvinilo pražské státní zastupitelství policejního důstojníka z Prahy 9, že donutil k souloži svoji podřízenou. Ze strachu, aby neměla potíže v práci, mu policistka údajně vyhověla. Podstata obtěžování není, jak by se mohlo zdát, ve vymáhání sexu. Je to o pocitu moci, kterou si člověk utvrzuje. Často je to proto, že nemá dostatečné sebevědomí. Sex se postfašistům stává únikem před problémy. Pochopitelně se to projevuje i v práci. Čeští úředníci mají v práci zdarma Internet. A také jej používají. Často však místo k práci spíš k zábavě - zejména k prohlížení erotických stránek. Surfování po stránkách, které s náplní práce úředníků vůbec nesouvisí, není pro státní zaměstnance ničím neobvyklým. Každý stý člověk, který se ve sledovaném období patnácti dnů připojil z Česka na zmíněnou erotickou stránku, byl ze státní správy nebo ze státem vlastněného podniku. Nejvíce připojených počítačů pocházelo z ministerstva obrany (211), Českých drah (194) a ministerstva spravedlnosti (137). Lechtivé obrázky si prohlíželi také úředníci z prezidentské kanceláře (15 počítačů) či kanceláře ombudsmana (5 počítačů). Nemáme už jenom bordel ve státě, ve státě nám vládne také porno. Státní úředníci tráví podle statistik značnou část své pracovní doby tím, že si prohlížejí erotické stránky na Internetu. Ale občané Česka rozhodně nejsou větší sexuální maniaci než jiné státy. Například nedávná zjištění z velkých amerických univerzit poukazují na totéž. Studenti v počítačových pracovnách a knihovnách také zírají většinu času slušně řečeno jinam, než mají. Platí to i pro ty nejlepší školy od Harvardu po Princeton. Nevěřme také, že němečtí, švédští, dánští či jiní úředníci jsou jiní. Jiná věc je: dá se s tím vůbec něco dělat? My přece úředníky, jejich počítače a připojení platíme z daní, a oni takhle zanedbávají svou práci! Něco se dělat dá, ale je toho málo. V každém případě na serverech lze evidovat kdo se kdy a kam připojil. Poslední věc na celém případu je, že Internet už dávno není jen prostor svobody, ale dnes už asi hlavně prostor velkého bratra v podobě postfašizmu. Vždyť i každý začínající usmrkaný hacker o vás zjistí všechno: co děláte, na co koukáte, komu píšete. Také školní počítače, které zaplatilo ministerstvo školství, se používají k prohlížení erotických stránek. A to i přesto, že autoři projektu slibovali, že školáci přístup k pornografii rozhodně mít nebudou. Velké množství návštěvníků erotických stránek přichází právě ze školních počítačů. Za pouhých čtrnáct dní se ke sledované stránce připojilo na sto dvacet počítačů, které patří do projektu Internet do škol. To však nemělo být vůbec možné. Záleží to na prý ředitelích jednotlivých škol, kteří mají možnost nastavit, které stránky se nebudou zobrazovat. Možná ředitelé škol zavedli novou formu sexuální výchovy. Ministerstvo školství, které celý počítačový projekt platí, také tvrdí, že pokud chce někdo erotiku omezovat, musí to být ředitelé škol. Jediný, kdo ihned po zjištění výsledku návštěvnosti zareagoval, byl majitel sledované stránky. Z vlastní vůle zakázal přístup na své stránky všem počítačům z projektu Internet do škol. Podobných stránek jsou však jen v Česku stovky a na celém světě statisíce. Sexuální mánie a terorizmus postfašizmu nutí k prostituci. Postfašistický stát nebude řešit příčinu, ale následek a bude pomáhat ženám, které se staly oběťmi obchodu s "bílým masem". V budoucnu se chce postarat o ty ženy, které se dobrovolně rozhodnou vymanit se z područí kuplířů a veřejných domů. Policie spolu s nevládními organizacemi ženu ukryjí a poskytnou jí potřebnou péči. Dlouhodobější pomoc bude poskytnuta těm obětem, které budou ochotny spolupracovat s policií a pomáhat při vyšetřování. Až doposud byla většina žen, které se rozhodly svým "majitelům" utéct, v naprosto bezvýchodné situaci. V naprosté většině případů se stává, že dívka odmítne vypovídat proti lidem, kteří ji prodali jako prostitutku. Důvod, proč násilím držené ženy odmítají vypovídat, je prostý: strach o své blízké. Organizované skupiny pachatelů se pohybují v místě jejich bydlišť a znají do detailu jejich rodinné poměry. Ministerstvo vnitra ve spolupráci s několika neziskovými organizacemi vypracovalo model podle projektu OSN. Zároveň se na ministerstvu spravedlnosti připravuje mnohem tvrdší postih pro obchodníky s lidmi. Kuplíře, kteří prodávají ženy organizovaně do zahraničí, budou soudy moci zavřít do vězení až na patnáct let. Marný to boj proti teroru diktatury kapitálu. Postfašizmu posluhuje také věda. Netřeba zapomínat, že věda svým pozitivizmem tvoří podstatný proud globálního postfašizmu. V Praze zřejmě už za dva roky vznikne postfašistická Evropská univerzita. Snaží se to prosadit rektor Univerzity Karlovy Ivan Wilhelm společně se senátorem Josefem Zieleniecem. Podle záměrů by na škole například vyučovali i profesoři z pařížské Sorbonny či britského Oxfordu. Univerzita by se mohla podle předběžných plánů nastěhovat do budovy Rádia Svobodná Evropa na pražském Václavském náměstí. Kdy se však rádio odstěhuje, není známo. Má to být klasická tedy postfašistická vysoká škola. Jen se dvěma rozdíly: vyučovat tam budou ti nejlepší postfašisté ze všech evropských pedagogů a financovat ji mají společně evropské státy. Pokud se pro návrh podaří získat podporu mezi premiéry evropských zemí, které by se na financování univerzity měly podílet, nebude mu už nic stát v cestě. Konzultace mezi evropskými vysokými školami, které mají nové škole dodat učitele, už totiž dávno běží. Z devadesáti procent by měli Evropskou univerzitu navštěvovat zahraniční posluchači. Jaké obory bude Evropská univerzita nabízet, zatím není jasné. Půjde ale hlavně o humanitní vědy v postfašistickém tedy pozitivistickém duchu. S nabídkami oborů by měly přijít právě zahraniční postfašistické vysoké školy, které se na tom budou podílet. Ministerstvo školství nyní prověřuje, jak školu založit. Určitě to nebude jednoduché. Právě kvůli tomu, že bude mezinárodní, se Evropská univerzita "nevejde" do pravidel, na jejichž základě existují české veřejné vysoké školy. Jako vždy patrně bude potřeba přijmout speciální postfašistický zákon. Podstatné je, že postfašistická věda slouží diktatuře kapitálu a ne lidem či lidstvu, produkuje špičkové výkony určené pro bohaté a lidi má na počátku za pokusné králíky. Lékaři pražské Fakultní nemocnice Motol mají za sebou unikátní zákrok. Mladému muži, zcela ochrnutému po těžkém poranění krční páteře, vpravili do krevního řečiště kmenové buňky z jeho vlastní kostní dřeně. Ty by měly pomoci obnovit a vytvořit novou nervovou tkáň v místě, kde byla přerušena mícha. Byl to vůbec první takový zákrok v Česku při léčbě míchy a jeden z prvních ve světě. Tento způsob léčby je zatím vhodný jen pro pacienty v akutním stavu, nejvýše do dvou nebo tří týdnů po poranění. Vůči úrazům, jež skončí poraněním míchy, jsou dodnes lékaři do jisté míry bezmocní. Naději představuje právě léčba pomocí kmenových buněk. Využívá se při ní toho, že v kostní dřeni se nachází určité množství buněk, které po přenesení do jiné tkáně mohou vytvářet naprosto shodné buňky, jaké má zmíněná tkáň. Další buňky produkují růstové faktory pro obnovu buněk poškozené tkáně. Pacient je sám sobě dárcem, a proto odpadají problémy s tím, že by organismus buňky nepřijal. Protože šlo o první zákrok tohoto druhu v Česku (a jeden z prvních ve světě), museli vědci a lékaři rychle napsat klinickou studii, nechat ji schválit etickou komisí a vypracovat léčebný postup. Vše se odehrálo během 13 dní. Efekt léčby bude možné pozorovat nejdříve po několika týdnech, ale spíš za několik měsíců, možná za rok. Nenechejme se však oklamat. To podstatné na postfašistické vědě je to, že lidem či lidstvu neposkytuje metainformace. Zahlcování lidí informacemi je stejná totalita jako je lidem neposkytovat. Pro globalitu nelze tento stav nadále tolerovat, proto nastupuje institut Posledního soudu. Tento rok je výjimečný po více stránkách. Ještě nikdy nemohl člověk současného typu pozorovat planetu Mars z menší vzdálenosti než nyní. Vůbec nejblíže Zemi byl Mars 27.8. těsně před polednem našeho času, jeho vzdálenost byla "jen" necelých 56 milionů kilometrů. Takhle blízko Země byl Mars naposledy před 60 tisíci lety. Poslední, kdo mohl planetu zahlédnout tak blízko, byli neandertálci ve starší době kamenné. Planeta Mars je v současnosti nejjasnějším objektem na obloze, ideální doba na pozorování je okolo půlnoci. Mars či "rudá" planeta se opět vzdaluje, podmínky pro pozorování budou dobré minimálně do konce září. Marsománie, která zasáhla v posledních dnech celý svět, vyvrcholila 28.8. přesně v 11 hodin a 51 minut dopoledne, kdy se planeta Mars přiblížila Zemi na "pouhých" 55 760 220 kilometrů. Byla tak naší planetě nejblíže za posledních 59 618 let. Tento jev způsobil, že Mars je již delší dobu vidět na obloze i pouhým okem. Nebývale "blízkou" planetu je možné pozorovat i pouhým okem, nejlépe kolem půlnoci. Mars jsme mohli najít v noci nad jihovýchodním obzorem. Nebylo možné splést se. Byl to zdaleka nejjasnější bod na obloze. Tento rok je výjimečný i klimatem. Česko má za sebou nejteplejší léto za posledních 228 let. Od roku 1775, kdy se v pražském Klementinu začalo s měřením, bylo toto léto nejteplejší. Průměrná letní teplota byla 22,4 stupně Celsia, přičemž letní období pro meteorology začíná prvním červnem a končí posledním dnem měsíce srpna - na rozdíl od léta astronomického. Vůbec nejtepleji bylo v srpnu, kdy byl průměr 23,2 stupně Celsia a rtuť teploměrů pravidelně stoupala o 3,5 stupňů Celsia nad dlouhodobý průměr. Pak nastalo prudké ochlazení, které zaskočilo i odborníky. Ještě několik dní zpět byla teplota na území Česka pět stupňů nad normálem a občanstvo sužovalo úmorné vedro. V úterý se vychýlila naopak pět stupňů pod normál. Tak velké teplotní rozdíly v tak krátkém časovém úseku jsou neobvyklé. Mnoha lidem nečekané ochlazení způsobilo zdravotní problémy. Jsou nachlazení, šíří se viry. Vpád studeného vzduchu byl připomenutím, že se blíží podzim. Česko prudká změna počasí zaskočila. Extrémní vedra, kdy rtuť teploměrů stoupala ke čtyřiceti stupňům Celsia, doslova ze dne na den vystřídal mimořádný chlad. Ranní teploty těsně nad nulou přivedly do ordinací praktických lékařů řady pacientů. Lidé nepřizpůsobili oblečení počasí a stále chodí v duchu léta. Lidé dost podceňují fakt, že mohou být po vyčerpávajících vedrech méně odolní. Zvýšený prodej léků hlásí také lékárníci. Počasí však nezaskočilo jen laiky. Sami meteorologové připouštějí, že tak velký teplotní skok je nebývalý. V Krkonoších teplota vzduchu v po ochlazení klesla až pod bod mrazu a na vrcholu Sněžky dokonce poletoval sníh. I když kalendář ukazuje konec srpna a léto by stále mělo být v plné parádě, příroda si patrně myslí něco jiného. Švestky, o kterých se ve školních čítankách píše, že se sklízejí v září, už padají ze stromů od poloviny srpna. K vidění jsou i některé podzimní květiny, které by tu teoreticky ještě neměly co dělat. Vypadá to, jako by se podzim už nemohl dočkat a nastupuje dřív, než je obvyklé. Je málo vody, k tomu panují vysoké teploty, všechno rozkvétá velmi rychle a nevydrží. Listí na některých stromech už několik týdnů žloutne a opadává. Globální oteplení a skleníkový efekt se v dalších desetiletích projeví extrémními jevy: bude málo "normálního" počasí. To, co právě prožíváme, je možná náznak "plíživých" proměn. I když se to podle počasí nezdá, rostliny už mají zářijový, či dokonce říjnový režim. Podzimní květiny a ovoce jsou k vidění už v létě, letní zase už na jaře. Květiny i ovoce jsou uspíšené přinejmenším o tři týdny. Za to že letos přišel "botanický" podzim tak brzy, může i nedostatek vody. Na Třeboňsku, které vždycky mělo velké zásoby spodních vod, schnou lípy. Nedostatek vody by naopak neměl znamenat, že v zimě bude málo sněhu. Po prudkém ochlazení nastoupilo krásné babí léto. Tento rok je výjimečný klimatem globálně. Na Zemi je nejtepleji za 2000 let. Severní část naší planety nyní prožívá nejteplejší období za posledních 2000 let. V posledních dvaceti letech se Země oteplila nejméně o 0,2 stupně Celsia. Jen pro srovnání: ke stejné teplotní změně směrem nahoru nebo dolů dříve docházelo v průběhu sta let. Hlavní příčinou oteplování Země jsou zvýšené emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. Z globálního měření odpovídající úseku tisíce let je patrný postupný růst emisí skleníkových plynů do ovzduší počínaje počátkem průmyslové evoluce. To, že se během posledních desetiletí otepluje, je fakt. Od roku 1750 byla devadesátá léta 20. století vůbec nejteplejší dekádou. Rok 2002 byl ještě teplejší. A letošní rok loňský rekord asi překoná. Země prožívá nejteplejší období. Země se otepluje. Od roku 1980 je počasí mnohem teplejší, než tomu bylo v posledních osmnácti stoletích. Závěr všemožného měření je jednoznačný: lidé ovlivňují klima. Stačí evidentní fakt růstu CO2. Konec dvacátého století je nejteplejším obdobím v záznamech. Sečteno a podtrženo: severní část Země prožívá nyní nejteplejší období za posledních 2000 let. Je to odpověď na skleníkový efekt v atmosféře. Současné zvyšování teplot lze vysvětlit emisemi oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. Ze změn klimatu vyplývají i praktické důsledky. Růst teplot s sebou přináší extrémní počasí, záplavy a zároveň i nebývalá vedra a sucha. Je třeba se této nové situaci přizpůsobit a také začít hledat prevenci. Investice do metamanažmentu žití je jediné správné řešení než investice do úprav vodních toků, zavlažování a násilné omezování produkce skleníkových plynů za každou cenu. Už není více pochyb, postfašizmus působí genocidu lidstva a nejen klimatem. Globálním ignorováním metareality je lidstvo schopno působit vlastní sebezničení a to mnoha způsoby. I lokální příčiny mohou globalizací vyvolávat globální následky, jak ukázala epidemie SARS. Přízrak smrtelné choroby SARS, která se na několik měsíců odmlčela, se znovu hlasitě přihlásil o slovo. Zatím šlo o jediný, izolovaný případ. Nový případ nákazy dal za pravdu odborníkům, kteří varovali, že nemoc by se letos na podzim mohla vrátit. Dosud je však předčasné hovořit o tom, že jde o počátek nové vlny epidemie, podobné té, která do letošního července v jedenatřiceti světových zemích nakazila 8500 lidí a dalších více než 800 připravila o život. Světová zdravotnická organizace podle svého nového vyjádření za těchto okolností zatím neuvažuje o zavedení nějakých omezujících opatření, která by se dotkla například cestovního ruchu. Experti po celém světě však zůstávají v pohotovosti. I když se panepidemie v červenci vytratila, virus je tu stále kdesi přítomen a velmi pravděpodobně číhá v populaci divokých zvířat v jižní Číně. Neexistuje naprosto žádná záruka, že znovu nepřeskočí překážky mezi živočišnými druhy a nevrátí se zpátky. WHO v této souvislosti kritizovala Čínu, která v srpnu opět povolila prodej několika desítek druhů divokých zvířat, jejichž maso je pro tamní obyvatele vybranou pochoutkou. Minulý týden totiž prestižní vědecký časopis Science zveřejnil studii čínských vědců, kteří v těle zvířat prodávaných na jihočínských trzích odhalili virus, který je na 99,8 procenta shodný s tím, jenž u lidí způsobuje SARS. Prakticky se tak potvrdil předpoklad, že právě tyto trhy s masem divoce žijících zvířat jsou oním místem, kde se virus přenáší na jiné nositele včetně člověka. Zpráva o novém výskytu choroby v Singapuru včera vyvolala obavy v celé Asii. Není se čemu divit, když minulé vzepětí SARS způsobilo v regionu kromě obětí na životech i obrovské ekonomické škody. Daleko horší je, že pandemie postfašizmu sílí a ohrožuje lidstvo ve své existenci jakožto živočišného druhu. Lidstvo ohrožuje vlastní existenci neuváženými postupy, nejen genetickými. Na jedné straně je obezřetná a na straně jiné lehkovážná. Nedávné průzkumy potvrdily, že určití mikrobi jsou schopni přežít i v extrémních podmínkách. Vesmírná sonda Galileo byla vystavena vysokým teplotám a velké radiaci, přesto není nepravděpodobné, že se v jeho útrobách bakterie nacházejí. Sonda byla vypuštěna před 14 lety bez obvyklé dekontaminace, neboť měla původně zůstat na oběžné dráze Jupiteru. V současné době již nemá žádné palivo ke korigování oběžné dráhy, takže hrozí, že by se mohla vychýlit a zřítit se na povrch Europy. Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) se obává, že se na Galileu nacházejí bakterie, které by mohly kontaminovat povrch Europy. Ta je považována za nejslibnější místo ve sluneční soustavě, kde by se mohl nacházet mimozemský život. Američané proto sondu Galileo nechají záměrně shořet v atmosféře Jupitera, aby se družice nezřítila na Jupiterův měsíc Europa a nezanesla na něj pozemské bakterie. Sonda Galileo bude navedena do Jupiterovy atmosféry rychlostí 173 770 kilometrů za hodinu. V žáru, který vznikne, se 1350 kilogramů vážící sonda zcela vypaří a spolu s ní i případné bakterie. Nedávné průzkumy potvrdily, že určití mikrobi jsou schopni přežít i v podmínkách vysoké radiace a obrovských teplot, jimž byla sonda Galileo vystavena. Celkem 14 let trvající mise Galilea je považována za velký úspěch. Původně se měla koncentrovat pouze na sledování povrchu Jupitera, ale později se pozornost NASA přesunula i na jeho měsíce. Zničení Galilea bude první úmyslnou destrukcí sondy od roku 1999, kdy NASA navedla Lunar Prospector k Měsíci. V roce 1994 už zničila sondu Magellan obíhající kolem Venuše. Zdálo by se, že věda je opatrná a předvídavá, to je však v teroru diktatury kapitálu iluze. Věda v případě lidstva nedovede účinně předvídat jeho budoucnost. Západní civilizaci brzy hrozí, že se zhroutí a věda nečiní nic. Na automobilech je západní civilizace závislá. Ropy bude do několika desetiletí málo a bude velmi drahá. První velká energetická krize může přijít už za dvacet let. Evropa proto chce auta na vodík, kterým půjde z výfuků jen pára. EU nechce zůstat pozadu za USA, které na novém pohonu pro auta intenzivně pracují. Proto hodlá podpořit vizionářské projekty. Ale zavést nové vozy není tak jednoduché. Vodíková auta zatím nedokážou konkurovat těm, která jezdí na benzin. Také výroba nového paliva potřebuje spoustu energie. Místo ropných rafinerií bude muset vyrůst mnoho nových elektráren. Času je málo, ubývá ropy. Svět se musí za jednu dvě generace energeticky změnit - jinak se zhroutí nejen automobilový průmysl, ale celá současná civilizace a bude to konec Západu, pokud nenajde jiné zdroje energie. První velká energetická krize přijde za necelých dvacet let, druhá jen o málo později. Okolo roku 2020 začne klesat těžba ropy, před rokem 2030 se čeká totéž u zemního plynu. Poptávka však poroste dále a s ní i ceny. Zavedení vodíkové ekonomiky je skvělou utopí. Tento plyn je nejhojnější látkou ve vesmíru i na této planetě. Nikde na Zemi však nejsou žádné vodíkové "sloje" či "ložiska". Je nutné ho vyrábět. A také skladovat. Obojí představuje obrovský problém. Zatím se vodík vyrábí hlavně z plynu a uhlí - z látek, kterých záhy nebude dost a jež znečišťují ovzduší. Voda bude uhlím zítřka. Jenže kvůli výrobě vodíku je nutno postavit elektrárny za 400 miliard dolarů. Vodík je totiž nutné nejen vyrobit, ale také stlačit nebo zkapalnit, aby se dal jakžtakž skladovat. Jen stlačení pohltí jednu až dvě pětiny energie, která je ve vodíku uložena. Hledá se proto cesta, jak problém obejít. Možnost tu je: vodíkové články. V nich se vodík nespaluje jako benzin, a proto ho není potřeba tolik, když pouze reaguje s kyslíkem a přitom vzniká elektřina. Je to daleko výhodnější. Auta s vodíkovými články mají využívat ne čtvrtinu, ale aspoň polovinu energie skryté ve svém palivu. Jenže vodík lehce uniká a lehce se vzněcuje. Svět s ním proto nemá nejlepší zkušenost. Svět se musí obejít bez toho, že nejdříve s pomocí elektřiny vyrobí vodík a ten bude zpátky proměňovat na vodu a elektřinu. Americká i evropská "auta svobody" by pak "netankovala" tekutý plyn, ale jen elektrický proud. Evropa dělá pro obnovitelnou energii možná nejvíce na světě. I Češi se museli při jednání o vstupu do EU zavázat, že prudce zvýší její podíl na své výrobě ekologické elektřiny. Lidstvo čeká velká změna. Když už pro nic, tak pro prodlužující se věk obyvatel Země. Jediným způsobem dalšího existování lidstva je co nejdelší aktivní stáří s minimem vegetování a to nejde jinak než metamanažmentem žití.